33 C 151/2024 - 122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Schramovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 34 965 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty od 1. 2. 2024 do zaplacení takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši [částka].

II. Žaloba se, pokud jde o smluvní pokutu z částky [částka] ve výši 0,3 % denně za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka], k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky tvořené dlužným školným za část akademického roku 2023/2024 ve výši [částka] a dále smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně, na níž jí pro nezaplacení školného měl vzniknout od prvního dne prodlení do zaplacení nárok. Žalobou uplatněné příslušenství nezaplaceného školného pak mělo být tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od prvého dne prodlení s prvou z nezaplacených faktur, tj. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení v téže procentuální výši, počítaného od zesplatnění zbývající částky nezaplaceného školného [částka], počítaného od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužné částky s příslušenstvím nezaplatil ani k výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný s nárokem uplatňovaným žalobou nesouhlasil, a navrhl proto soudu žalobu zamítnout. Namítl, že se u žalobkyně nikdy nestal studentem, protože žalobkyně nikdy nevydala rozhodnutí o studiu v souladu s § 49 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, („ZoVŠ“) popřípadě je toto rozhodnutí nicotné, neboť bylo podepsáno [tituly před jménem] [jméno FO], což je řadový zaměstnanec žalobkyně, nikoliv rektor, a trpí řadou dalších vad (rozhodnutí nebylo nikdy žalovanému řádně doručeno, žalovaný před jeho vydáním nedodal žalobkyni originál maturitního vysvědčení atd.). Žalovaný se ani při zápisu osobně nezapsal, žalobkyně tak učinila jednostranně elektronicky. Nestudoval-li formálně žalovaný u žalobkyně, nemůže být po něm požadováno protiplnění. Žalovaný navíc tím pádem jednal se žalobkyní v právním omylu, neboť měl za to, že se studentem stal. Eventuálně ani samotné poplatky za studium nebyly sjednány platně, neboť žalobkyně je v době uzavření smlouvy o studiu neměla stanovené ve vnitřních předpisech podle § 59 ZoVŠ. Čl. 9.1 smlouvy o studiu, již žalovaný s žalobkyní uzavřel, obsahuje odkaz na vnitřní předpis, který tak nesplňuje náležitosti uvedené v § 41 ZoVŠ. Aby výši školného upravovala pouze smlouva, podle žalované nestačí. Žalovaný rovněž poukázal na to, že ve vztahu se žalobkyní vystupoval jako spotřebitel a zmíněná smlouva o studiu byla uzavřena adhezním způsobem, pročež je v důsledku takto vzniklé ochrany žalovaného smlouva neplatná, stejně jako její ustanovení o smluvní pokutě. K zaplacení smluvní pokuty ani nebyl žalovaný nikdy vyzván, nestala se tedy splatnou. Sám je pak žalovaný navíc dosud rozumově nezkušený.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

4. Ve smlouvě o studiu ze dne [datum] si účastníci mimo jiné ujednali, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat vzdělání a zajišťovat mu studium v bakalářském programu v oboru „Bezpečnostní management“ v kombinované formě studia počínaje akademickým rokem 2022/2023 (čl. 1 a čl. 2.1 smlouvy), a žalovaný naopak bude za služby žalobkyně platit školné, případně další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4 a 9.1 smlouvy). V čl. 9.2 smlouvy o studiu se stanoví, že školné je žalovaný povinen hradit vždy na daný akademický rok předem. Částka školného za daný akademický rok ujednaná smlouvou o studiu je pak podle téhož článku a odstavce po celou dobu studiu neměnná s výjimkou zvýšení školného za podmínek uvedených v této smlouvě. Podle čl. 9.9 smlouvy pak může být školné zvyšováno o tolik procent, kolik procent činila v předcházejícím kalendářním roce inflace, jejíž výši stanoví za daný rok zpětně [právnická osoba] a žalobkyně ji následně zveřejní na své úřední desce. Čl. 10.1 smlouvy o studiu stanovuje pro akademický rok 2022/2023 školné ve studijním bakalářském programu v oboru „Bezpečnostní management“ v kombinované formě studia ve výši [částka] za rok. Žalovaný měl dále podle čl. 9.3 smlouvy právo požádat si o individuální splátkový kalendář za podmínek stanovených čl. 10.3 smlouvy. V případech podle zmíněného čl. 10.3. smlouvy o studiu si pak strany daný splátkový kalendář a výši jednotlivých splátek měly určit dohodou. Podle čl. 12. 9 smlouvy si smluvní strany dohodly na ztrátě výhody splátek pro případ, že některá ze splátek (nebo její část) nebude zaplacena řádně a včas – v takovém případě se stává splatný celý závazek a žalobkyně má právo požadovat okamžité zaplacení celé své pohledávky najednou. V čl. 9.7 smlouvy o studiu si účastníci dále ujednali, že bude-li studium ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu k ukončení došlo, nezaniká. Ukončení studia upravuje čl. 5 smlouvy a mezi způsoby ukončení řadí buďto řádné ukončení studia vykonáním státní závěrečné zkoušky, anebo jiné než řádné ukončení podle § 56 ZoVŠ. Konečně, čl. 9.8 smlouvy o studiu zakotvuje nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně za každý započatý den prodlení žalovaného s placením školného, a to až do jeho zaplacení (prokázáno smlouvou o studiu ze dne [datum]).

5. Žalovaný si v informačním systému žalobkyně od [datum] do [datum] zapisoval předměty s přízvisky „zima 2022, léto 2023 a zima 2023“. Dne [datum] si žalovaný prostřednictvím informačního systému žalobkyně nechal vystavit potvrzení o studiu a naposledy se do systému přihlásil dne [datum]. Podle výpisu zapsaných či absolvovaných zkoušek a předmětů za období „zima 2022“ a „léto 2023“ žalovaný u žalobkyně studoval a splnil celkově 12 předmětů. Za období „zima 2023“ si žalovaný zapsal dalších 6 předmětů, nesplnil však již žádný. Seznam zapsaných předmětů odpovídá zaznamené přihlašovací aktivitě uvedené v potvrzení Masarykovy univerzity (prokázáno potvrzením od [tituly před jménem] Miroslava Křipače, zástupce vedoucího projektu [jméno FO] a výpisem zapsaných a případně absolvovaných předmětů žalovaného z informačního systému žalobkyně).

6. Žalobkyně usnesením představenstva navýšila školné za akademický rok 2023/2024 o inflaci za předchozí kalendářní rok 2022 vyčíslenou [právnická osoba], respektive o její poměrnou část ve výši 12,5 %, přičemž předtím zveřejnila potřebné údaje o inflaci a jejím promítnutí se do výše školného na své úřední desce a rovněž je zaslala e-mailem na vědomí žalovanému (prokázáno usnesením představenstva žalobkyně ze dne [datum] veřejně přístupným na úřední desce žalobkyně https://www.ambis.cz/oznameni-studentum, výpisem ze statistického zjišťování ze dne [datum] a emailem ze dne [datum]).

7. Žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni o povolení splácet školné v měsíčních splátkách, tj. o četnosti 5 splátek-vystavených faktur za jeden celý semestr. Žalovaný v žádosti výslovně vzal na vědomí a souhlasil s tím, že školné se v důsledku celoročního rozložení do splátek navýší o 20 %. Žalobkyně rozhodnutím ze dne [datum], č. j. AMBIS-[jméno FO]/[č. účtu]/[Anonymizováno], žádosti žalovaného vyhověla (prokázáno žádostí žalovaného o splátky školného ze dne [datum] a rozhodnutím žalobkyně ze dne [datum], č. j. AMBIS-[jméno FO]/[č. účtu]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]).

8. Žalovaný žalobkyni za celý akademický rok 2022/2023 a dále za část roku 2023/2024 od srpna do prosince 2023 (tj. za tuto část roku 2023/2024 konkrétně 5 platbami ve výši [částka] ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) řádně a včas platil školné (prokázáno výpisem z účtu žalovaného u AirBank, a. s. za období od [datum] do [datum]).

9. Žalovanému byly žalobkyní dále vystaveny faktury č. [hodnota] se splatností [datum], č. [hodnota] se splatností [datum], č. [hodnota] se splatností [datum], č. [hodnota] se splatností [datum], č. [hodnota] se splatností dne [datum], všechny znějící na částku [částka] (prokázáno uvedenými fakturami).

10. Dne [datum] žalovaný oznámil žalobkyni ukončení studia u žalobkyně. Žalobkyně dne [datum] sdělila žalovanému, že jeho studium považuje za ukončené s účinností ke dni [datum] a zrekapitulovala mu stávající závazky vůči žalobkyni, tehdy celkově 8 nezaplacených faktur po [částka] (prokázáno oznámením o ukončení studia ze dne [datum] a sdělení o ukončení studia ze dne [datum], č. j. AMBIS-[jméno FO]/[č. účtu]/80656/AMBIS-2).

11. Ve studijním a zkušebním řádu žalobkyně registrovaném Ministerstvem školství dne [datum] pod č. j. MŠMT-[č. účtu]-5 se v čl. 14 odst. 1 uvádí, že student žalobkyně je povinen uhradit školné v souladu s § 59 ZoVŠ, smlouvou o studiu a dalšími předpisy žalobkyně. Ve svém statutu žalobkyně, registrovaném Ministerstvem školství dne [datum] pod č. j. MŠMT-[č. účtu]-6, v čl. XV. stanovuje, že studium uskutečňuje žalobkyně za úhradu (odst. 1). V odstavci 2 citovaného článku je pak upraveno oznamování konkrétní výše poplatků spojených se studiem, přičemž článek obsahuje výslovný odkaz (tj. opět co do výše školného, jeho splatnosti a způsobu úhrady) na smlouvy o studiu uzavírané s uchazeči o studium před zápisem do studia (prokázáno studijním a zkušebním řádem žalobkyně a statutu žalobkyně účinných od roku 2017).

12. Žalobkyně dne [datum] vydala rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu pro akademický rok 2022/2023. Rozhodnutí je podepsáno [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] rektorka a členka představenstva žalobkyně [tituly za jménem] [jméno FO] a člen představenstva žalobkyně [jméno FO] udělili paní [jméno FO] plnou moc k podepisování rozhodnutí o přijetí ke studiu s platností do [datum] (prokázáno rozhodnutím žalobkyně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a plnou mocí ze dne [datum]).

13. E-mailem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátek školného za letní semestr akademického roku 2023/2024. Dne [datum] již byla žalovanému žalobkyní odeslána předžalobní upomínka, v níž je žalovaný již vyzván rovněž k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně za každý den prodlení s neplacením školného, viz shora (prokázáno e-mailem ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] a příslušného podacího lístku ze dne [datum]).

14. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic relevantního ve věci. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o studiu, jejíž pravost nikterak nerozporoval. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému vzdělání a žalovaný se zavázal žalobkyni za tyto služby platit školné, a to vždy na daný školní rok dopředu, přičemž splatnost takto ujednaného školného bylo podle smlouvy možné toliko rozložit do splátek placených v průběhu daného akademického roku. Smluvní strany si dále dohodly ztrátu výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné splátky, a to i pouze z její části. Smlouva o studiu byla dále uzavírána jakožto tzv. smlouva formulářová, tj. ve formě a s obsahem stanoveným jednostranně žalobkyní, s níž žalovaný svým podpisem mohl toliko souhlasit bez faktické možnosti ovlivňovat její ustanovení (anebo ji neuzavřít). Školné bylo v obecné rovině upraveno jak studijním a zkušebním řádem registrovaným Ministerstvem školství dne [datum] pod č. j. MŠMT-[č. účtu]-5, tak statutem žalobkyně, registrovaným Ministerstvem školství dne [datum] pod č. j. MŠMT-[č. účtu]-6. Oba tyto předpisy žalobkyně byly Ministerstvem školství registrované ke dni podpisu smlouvy o studiu [datum]. Po celý akademický rok 2022/2023 bylo podle smlouvy o studiu vzájemně plněno, tj. žalovaný studoval – a také absolvoval – 12 zapsaných předmětů a platil žalobkyni za své studium ujednané školné. Dne [datum] si žalovaný prostřednictvím informačního systému žalobkyně nechal vystavit potvrzení o studiu. Dne [datum] požádal žalobkyni o povolení splácet nadcházející školné v měsíčních splátkách a v souladu se smlouvou o studiu souhlasil za tímto účelem s navýšením celkového školného za nadcházející akademický rok 2023/2024 o 20 %. Školné za akademický rok 2023/2024 bylo opět podle smlouvy o studiu dále navýšeno o růst inflace za kalendářní rok 2022 o 12,5 %. Žalovaný si v akademickém roce 2023/2024 zapsal 6 předmětů. Studium ukončil až ke dni [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni z titulu školného za rok 2023/2024 celkově 5 plateb po [částka], jež lze vzhledem k datu zaplacení považovat za uhrazené školné za zimní semestr 2023/2024. Zbylých 5 faktur vystavených v celkové částce [částka] za období letního semestru 2023/2024, znějících vždy na částku [částka] uhrazeny nebyly, přičemž první z faktur byla splatná ke dni [datum]. Žalobkyně žalovaného poprvé k zaplacení dlužného školného vyzvala e-mailem ze dne [datum] a žalovaný žalobou uplatňované částky nezaplatil ani k zaslané předžalobní výzvě. Ve smlouvě o studiu si účastníci dále ujednali smluvní pokutu, na jejíž zaplacení ze strany žalovaného vznikne žalobkyni nárok v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s placením školného. Výše pokuty byla sjednána 0,3 % z dlužného školného za každý den prodlení. K zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě. Rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu podepsala [tituly před jménem] [jméno FO], zmocněná k takovémuto úkonu rektorkou a statutárním orgánem žalobkyně.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Podle § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

18. Soud v první řadě uvádí, že při posuzování nároku žalobkyně bylo nutné oddělit veřejnoprávní a soukromoprávní rovinu právního vztahu účastníků. Posuzovat si samostatně otázky veřejnoprávní totiž zásadně nemají soudy rozhodující v občanskoprávním sporném řízení potřebnou pravomoc (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s odst. 3 a contrario téhož ustanovení), pročež také přezkum zákonnosti správního rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu u žalobkyně (popřípadě vad řízení o přijetí) provádějí za podmínek stanovených zákonem zejména soudy správní podle § 65 a násl. s. ř. s.. Vzhledem k tomu, že žalovaný i podle vlastních tvrzení namítal vady uvedeného správního rozhodnutí toliko v řízením před civilním soudem, lze konstatovat, že na rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu u žalobkyně je nutné v souladu se zásadou presumpce správnosti veřejnoprávních aktů vyjádřenou v § 135 odst. 2 větě druhé o. s. ř. pohlížet jako na platné. Lze dodat, že ani nicotným (srov. kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) ve smyslu § 77 odst. 1 s. ř. rozhodnutí žalobkyně v žádném případě shledat nelze, neboť shora citovaným zákonným ustanovením vypočtené vady rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu nevykazuje. Vydáno a podepsáno rozhodnutí bylo k tomu řádně zplnomocněnou osobou (viz shora).

19. Ze soukromo - a občanskoprávního hlediska významným již naopak bylo, že mezi účastníky nebylo sporu o shora popsané proběhlé kontraktaci, tj. uzavření smlouvy o studiu ze dne [datum], stejně jako o tom, že od okamžiku uzavření uvedené smlouvy žalovaný nejprve v akademickém roce 2022/2023 u žalobkyně fakticky studoval (tj. bylo mu podle smlouvy o studiu plněno) a po tuto část trvání smluvního vztahu jí poskytoval také příslušná protiplnění (tedy za své studium platil). Již takovýto závěr přitom pro civilní soudy za předpokladu trvání právního závazku účastníků také v akademickém roce 2023/2024 znamená, že klást posuzování oprávněnosti nároku žalobkyně (alespoň co do základu) formální překážky v podobě platnosti rozhodnutí o studiu (k tomu také viz shora), či dokonce (ne)doručení rozhodnutí o přijetí ke studiu anebo (ne)existence statutu studenta žalovaného ab initio, o což se žalovaný pokoušel, nemá v projednávané věci větší význam. Bylo-li žalovanému (zatím jen hypoteticky, dále viz níže) ze strany žalobkyně řádně poskytováno jím vyžádané plnění nebo bylo-li mu za smluvně stanovených podmínek alespoň umožněno čerpat, musí takovýto předpoklad nutně vést ke vzniku práva žalobkyně na řádně ujednanou (zatím opět jen hypoteticky) úplatu.

20. Dále se proto bylo nutné zabývat povahou smlouvy o studiu uzavřené mezi účastníky, přičemž soud se zde zcela přiklonil k závěrům soudu Ústavního vysloveným v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2093/24. Ústavní soud jím prolomil dosud převládající názor českých soudů, že na smlouvy o studiu uzavírané mezi soukromou vysokou školou a jejími studenty nelze pohlížet jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl o. z. (srov. kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a uzavřel, že soukromá vysoká škola je, navzdory své činnosti vykonávané v obecném zájmu, podnikatelkou (srov. bod 47 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2093/24), pročež její student jednající naopak mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání vystupuje ve vztazích s ní jako spotřebitel (viz § 419 o. z. a bod 55 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2093/24). Za významné je přitom považovat taktéž odkaz Ústavního soudu na rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU již ze dne [datum], Schwarz a Gootjes-Schwarz, C-76/05, (bod 40) podle nějž je poskytování vzdělávání institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků rovněž službou ve smyslu čl. 57 Smlouvy o fungování Evropské unie. Soud tento pak s uvedenými závěry bez výhrady souhlasí, neboť ani z jeho pohledu není důvodu pouze pro veřejně prospěšný účel podnikání žalobkyně, jakožto soukromé vysoké školy, přehlížet její vlastnosti profesionála na trhu se vzděláním (na něž je v moderní společnosti zcela jistě nutno pohlížet jako na běžně obchodovatelnou komoditu) a upírat studentům (či osobám tuto komoditu jinak poptávajícím) ochranu spotřebitele předjímanou jak právem unijním, tak upravenou českým právním řádem.

21. Podle § 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], (dále jen „o. z.“) musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

22. Dle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Podle § 1798 odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Podle § 1799 o. z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

24. Žalovaný tak v předmětném právním vztahu se žalobkyní není pouze slabší smluvní stranou ve smyslu § 1798 odst. 1 a odst. 2 o. z. (neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, smlouva o studiu je „formulářovou“ smlouvou, do níž uchazeči o studium vyplňují toliko své osobní údaje a nemají faktickou možnost do smluvních ujednání jakkoli zasahovat) požívající příslušné právní ochrany (zejména § 1799 o. z., popřípadě § 1800 odst. 2 o. z.), nýbrž také spotřebitelem (u nějž se již slabší smluvní postavení presumuje), jehož při právním styku s podnikateli dále chrání pravidla obsažená v § 1810 a násl o. z..

25. Podle § 36 odst. 1 ve spojení s § 15 odst. 6 ZoVŠ podléhají vnitřní předpisy veřejné vysoké školy registraci Ministerstvem školství. Žádost o registraci podává ministerstvu rektor. Podle § 36 odst. 4 ZoVŠ vnitřní předpis nabývá platnosti registrací.

26. Podle § 41 odst. 2 ZoVŠ platí pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn § 36 obdobně.

27. Podle § 59 ZoVŠ stanoví poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

28. Na smlouvu o studiu uzavřenou mezi účastníky je dále nutno pohlížet jako na smlouvu bez zvláštní typové úpravy (srov. § 1746 odst. 2 o. z.), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně (mimo jiné) poskytovat žalovanému vzdělání a zajišťovat mu studium v daném bakalářském programu (čl. 1 a čl. 2.1 smlouvy) a závazek žalovaného zejména za služby žalobkyně platit školné, případně další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4 smlouvy). Ačkoli pak do takovéto smlouvy ryze soukromoprávního typu mohou ingerovat některá ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, („zákon o vysokých školách“ nebo „ZoVŠ“) z této související právní úpravy nelze žádným způsobem dovodit, že by měnila požadavky na formu a obsah smluvních ujednáních stanovených předestřenými generálními pravidly ochrany slabší smluvní strany a spotřebitele. I kdyby se tak na soukromou vysokou školu analogicky ve smyslu § 41 odst. 2 ZoVŠ ve spojení s § 36 ZoVŠ vztahovala povinnost registrovat u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy („ministerstvo“) vnitřní předpis upravující podle § 59 ZoVŠ poplatky spojené se studiem, je vzhledem k aplikaci právní ochrany slabší smluvní strany (§ 1799 o. z.) a spotřebitele, jemuž mají být veškerá sdělení činěna jasně a srozumitelně (srov. § 1811 odst. 1 o. z.), vysloveně žádoucí, aby úprava úplaty za poskytovanou službu a její přesná výše byla primárně obsažena přímo v těle smlouvy o studiu, a nebylo na ní pouze odkazováno do vnitřního předpisu soukromého vysoké školy, jenž by v takovémto případě plnil obdobu pouze jakýchsi „quasi“ obecných obchodních podmínek (srov. bod 26 nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2694/24). Byl-li by na žalobkyni kladen požadavek, aby poplatky spojené se studiem včetně jejich přesné výše platně stanovovala výlučně (anebo alespoň vždy, bez ohledu na obsah smlouvy o studiu) vnitřním předpisem, musela by v zásadě bez legitimního důvodu a zákonného pokladu „navíc“ splňovat u takovéto zcela zásadní, odkazované části obsahu smlouvy podmínky stanovené § 1814 písm. f) o. z. a eventuálně také nést důkazní břemeno ohledně platnosti takovéhoto stanovení ceny za své služby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), vyplývající rovněž ze shora citovaného § 1799 o. z. Vynucovat po podnikateli stanovení ceny za jím poskytovanou službu formou obchodních podmínek, a nikoli samotnou smlouvou, by pak bylo zcela bezdůvodným ztížením podnikatelské činnosti žalobkyně a kladení potenciálně nezákonných překážek do ujednání o úplatě za její služby.

29. Ujednali-li si tedy účastníci výši školného (tj. jednoho ze dvou typů poplatků za studium dle čl. 9.1 smlouvy o studiu) přímo ve smlouvě o studiu, jedná se o transparentní, srozumitelnou a pro spotřebitele – uchazeče o studium – jasnou úpravu této části poplatků včetně jejich přesné výše, popřípadě zcela konkrétního, předvídatelného způsobu jejího výpočtu, pro jejichž platnost není zapotřebí duplicitní úpravy ve vnitřních předpisech žalobkyně. Žalobkyně přitom ve vztahu ke školnému dostála také formálním povinnostem plynoucím z § 59 ZoVŠ, neboť ve svém statutu (registrovaném ministerstvem dne [datum] pod č. j. MŠMT-[č. účtu]-6) v čl. XV. a studijním a zkušebním řádu (registrovaném ministerstvem dne [datum] pod č. j. MŠMT-[č. účtu]-5) v čl. 14 povinnost placení poplatků za studium v obecné rovině stanovila. V této souvislosti lze doplnit, že zákon v § 59 ZoVŠ konkrétní náležitosti na „stanovení poplatků spojených se studiem“ na soukromou vysokou školu neklade, pročež po žalobkyni nelze v souladu se zásadou legální licence (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR) požadovat, aby musela svým vnitřním předpisem stanovovat opět jejich přesnou výši. Lze se ostatně přiklonit k argumentaci žalobkyně také v tom ohledu, že výše školného může reflektovat řadu faktorů hospodaření žalobkyně, jež mohou být do jisté míry dlouhodobě nepředvídatelné, a fixní stanovování konkrétní výše školného vnitřním předpisem by tedy opět mohlo nedůvodně omezovat žalobkyni v jejích podnikatelských aktivitách.

30. Rovněž zcela legitimním ujednáním i ve vztahu se spotřebitelem je pak splatnost ceny za nabízené služby (tj. školného za poskytované vzdělávání) stanovená na daný akademický rok předem, jež plyne z čl. 9.2 věty prvé smlouvy o studiu. V tomto ohledu lze toliko dodat, že takovéto ujednání je nepochybně odůvodněno povahou podnikání žalobkyně, jíž v zásadě většina výdajů spojených s poskytováním vzdělání svým studentům vzniká právě před zahájením daného akademického roku (typicky si lze představit zaplacení úvazků pedagogů či kupříkladu nájemného nebo jiných poplatků spojených s provozem prostor sloužících k výuce ad.). Je pak evidentní, že ujednal-li si takto žalovaný okamžik vzniku nároku žalobkyně na školné, je již zcela bez významu zda (popřípadě kdy) ukončil v akademickém roce, za nějž mu povinnost platit školné již vznikla, studium. Vyjde-li pak vysoká škola studentovi vstříc způsobem, že tyto náklady za jeho studium fakticky dopředu zaplatit nepožaduje a rozloží mu školné do splátek placených po celý akademický rok (viz zdola), nemůže mít takováto okolnost na legitimitu vzniku nároku na školné za akademický rok předem, a tím tedy i na přetrvání tohoto nároku v případě ukončení studia ze strany studenta v tomto akademickém roce, žádný vliv. Riziko v podobě nedostatku likvidity žalobkyně při rozložení školného do splátek pak současně může žalobkyně saturovat přiměřeným navýšením celkového školného za daný splácený akademický rok, samozřejmě za splnění příslušných smluvních a zákonných podmínek (k tomu stručně opět viz níže).

31. Soud pak měl za prokázané, že žalovanému opět dle smlouvy o studiu bylo žalobkyní poskytováno vzdělání či mu alespoň byla zajištěna smluvně ujednaná „možnost vzdělávat se“ také v akademickém roce 2023/2024, neboť své studium žalovaný ukončil až [datum] (tj. v průběhu zimního semestru). Žalobkyni tak nárok na školné – splatné za daný akademický rok předem – nepochybně vznikl. Ve vztahu ke zmiňované transparentní, srozumitelné a jasné úpravě výše ceny za služby poskytované žalovanému žalobkyní pak soud uvádí, že čl. 10.1 smlouvy o studiu stanovuje pro akademický rok 2022/2023 školné ve studijním bakalářském programu v oboru „Bezpečnostní management“ v kombinované formě studia, jež si žalovaný zvolil (čl. 1.1 smlouvy), v částce [částka] za rok. Článek 9.2 smlouvy o studiu dále stanovuje, že částka školného za jeden akademický rok stanovená čl. 10.1 je neměnná po celou dobu standardního studia s výjimkou zvýšení školného za podmínek ve smlouvě o studiu uvedených. Podle čl. 9.9 smlouvy pak může být školné zvyšováno o tolik procent, kolik procent činila v předcházejícím kalendářním roce inflace, jejíž výši stanoví za daný rok zpětně [právnická osoba] a žalobkyně ji následně zveřejní na své úřední desce. Žalobkyně pak platně školné o meziroční růst inflace, respektive o jeho část v rozsahu 12,5 %, navýšila, přičemž předtím v souladu se smlouvou zveřejnila sjednané údaje na své úřední desce (viz shora). Vzhledem k tomu, že žalovaný se dále v souvislosti se svojí žádostí o placení školného za akademický rok 2023/24, ve splátkách dle čl. 10.3 smlouvy o studiu výslovně zavázal a souhlasil zaplatit smlouvou ujednané školné navýšené o dalších 20 % (přičemž toto navýšení mu bylo i případně ve smyslu § 1813 věty druhé o. z. opět jasně a srozumitelně sděleno), celková částka školného za akademický rok 2023/24 ve výši [částka] byla se žalovaným ujednána v celém svém rozsahu platně a zaplatil-li z ní žalovaný dosud jednu polovinu (5 platbami ve výši [částka] ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), je žaloba v rozsahu zbylé poloviny [částka] bez dalšího důvodná. Celá tato částka se pak stala splatnou okamžikem ztráty výhody splátek ujednané čl. 12.9 smlouvy o studiu v důsledku nezaplacení faktury č. [hodnota] splatné dne [datum].

32. V poslední řadě se soud zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, jenž z důvodu nezaplacení školného odůvodňovala odkazem čl. 9.8 smlouvy o studiu. Ačkoli přitom ve spotřebitelských smlouvách (viz shora) ujednání smluvní pokuty v obecné rovině přípustné je (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11), výše této pokuty nesmí přesáhnout určitou maximální hranici, neboť tím by se stávala „zakázaným“ (podle dnešní terminologie „zneužívajícím“) ujednáním ve smyslu § 1813 odst. 1 věty prvé o. z., k němuž soudy podle § 1815 o. z. vůbec nepřihlíží (ledaže se jej spotřebitel dovolá). Takto neplatně ujednanou smluvní pokutu proto soud nemoderuje a žalobnímu nároku uplatněnému z tohoto titulu bez dalšího nevyhoví (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-618/10, Banco Espanol de Crédito, SA v. [jméno FO]). Nicméně, za přiměřenou je judikaturou vyšších soudů dlouhodobě považována, se zohledněním výše zajišťované částky a dalších okolností známých jak v době sjednávání smluvní pokuty, tak při a po porušení dané smluvní povinnosti, hranice až 0,5 % denně z celkové dlužné částky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Lze pak uzavřít, že uvedenou orientační hodnotu tedy smlouva o studiu, stanovující pokutu 0,3 % denně počítanou z celkového nezaplaceného školného, zjevně nepřekračuje, přičemž ani s ohledem na běžně očekávatelnou dlužnou částku (školné za jeden akademický rok) a zájem pokutou chráněný (provoz a chod vysoké školy) nelze na ujednanou smluvní pokutu pohlížet jako na neúměrně vysokou. Sankční charakter smluvní pokuty pak také aprobuje případnou vyšší výslednou částku, již je dlužník z tohoto titulu nucen žalobkyni zaplatit, neboť vázáním výše pokuty na časové hledisko (dny, po něž trvá dlužníkovo prodlení) je výše pokuty přímo úměrná (ne)ochotě dlužníka dostát svým smluvním povinnostem. V projednávané věci tak soud dále vycházel z toho, že smlouva o studiu v čl. 9.8 za první den nároku na smluvní pokutu označuje každý započatý den trvajícího prodlení, přičemž nezaplacení prvé ze shora označených faktur (č. [hodnota], opět jako v předešlém odstavci) ztratil žalovaný žalobkyní poskytnutou výhodu splátek, a došlo tak v souladu s čl. 12.9 smlouvy o studiu ke zesplatnění všech faktur zbývajících (tj. veškerého dosud nezaplaceného školného za rok 2023/24). Splatnost faktury č. [hodnota] byla stanovena na [datum], pročež nárok žalobkyně na smluvní pokutu vzniká od [datum] a trvá (přirůstá) až ke dni meritorního rozhodnutí soudu prvého stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tímto postupem lze tedy uzavřít, že sankcionované prodlení žalovaného trvá 558 dní (ke dni vyhlášení rozsudku dne [datum]) a po zohlednění procentuální výše smluvní pokuty 0,3 % denně ze zajištěné částky [částka] činní (po zaokrouhlení) celkově [částka]. K námitce žalovaného lze dodat, že k zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný řádně vyzván nejpozději v předžalobní výzvě (viz shora).

33. O zákonném úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Navrhovala-li žalobkyně přiznat jí nárok na smluvní pokutu až „do zaplacení“, soud dodává, že takovýto žalobní návrh je v rozporu s § 154 odst. 2 o. s. ř., neboť smluvní pokutu, jakožto samostatný majetkový nárok, není možné považovat za „opětující se dávku splatnou v budoucnu“ ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], popřípadě usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V tomto rozsahu tedy soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl výrokem III. soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla procesně neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Za podání ze dne [datum] soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť jím byla toliko doplňována neperfektní žaloba.

36. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a neshledal důvod pro prodloužení kterékoli z nich.

Poučení