11 Co 349/2025 - 170

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 87 603 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. července 2025, č. j. 38C 472/2024-146, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 591,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 37 431 Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43 504 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 286 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 504 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 498,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně, z částky 1 332 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 332 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 336 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do 6 668 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 299,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 068 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 068 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 064 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 948,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 136 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 332 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na nákladů řízení (výrok IV.).

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v letech 2022 a 2023 vlastníkem nebytové jednotky [číslo], že dne 21. 11. 2019 byl shromážděním přijat návrh o změně výše příspěvku do tzv. fondu oprav tak, že 28 000 Kč měsíčně bude rozděleno mezi vlastníky podle spoluvlastnického podílu. Měsíční částka pro bytovou jednotku [číslo] byla vypočtena na částku 1 646 Kč, když spoluvlastnický podíl k této jednotce byl 0,0588. Dne 28. 8. 2023 byl shromážděním přijat návrh o schválení odměny výboru ve výši 60 000 Kč za rok 2022. Fond oprav jsou členové povinni platit k patnáctému dni každého kalendářního měsíce. Z vyúčtování za rok 2022 a z vyúčtování za rok 2023 zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval příspěvek na správu domu za rok 2022 ve výši 19 752 Kč a za rok 2023 ve výši 19 752 Kč, dále příspěvek na správní činnost („režie SVJ“) byl předepsán za rok 2022 i 2023 ve výši 4 800 Kč, vyúčtován byl nedoplatek v roce 2022 ve výši 7 329 Kč a v roce 2023 ve výši 15 546 Kč.

3. Pro zpětvzetí žaloby zastavil řízení co do částky 37 431 Kč, nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby zamítl, jelikož nepovažoval jeho argumentaci za vážné důvody dle § 96 odst. 3 o. s. ř.

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 1180 o. z. a vzal za prokázané, že žalovaný byl povinen jako vlastník nebytové jednotky [číslo] hradit příspěvky na správu domu a pozemku (tzv. fond oprav“) za rok 2022 a rok 2023, výše tzv. fondu oprav byla přijata na shromáždění dne 21. 11. 2019 pod bodem 3., a to tak, že se jedná o částku ve výši 28 000 Kč měsíčně rozdělenou podle podílů, přičemž na nebytovou jednotku [číslo] se jedná o částku 1 646 Kč měsíčně (28 000 Kč/0,0588). Žalobce má nárok na částku 1 646 Kč x 24 měsíců, tj. částku ve výši celkem 39 504 Kč. Nad rámec poukázal na rozhodnutí č. j. [spisová značka], v němž byl řešen nárok žalobce (tzv. fond oprav) za jiné období u nebytové jednotky [číslo] vyplývající ze zápisu ze shromáždění ze dne 21. 11. 2019, nárok byl žalobci přiznán; rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 15. 2. 2023, č. j. [spisová značka], dovolání žalovaného proti tomuto rozsudku odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. [spisová značka], a zmínil legitimní očekávání žalobce, že soudy budou v obdobných věcech rozhodovat stejně. Vzal za prokázané, že žalovaný byl povinen jako vlastník nebytové jednotky [číslo] hradit příspěvky na vlastní správní činnost za rok 2022 ve výši 4 000 Kč za rok dle § 1180 odst. 2 o. z., výše příspěvku byla přijata na shromáždění dne 28. 8. 2023 pod bodem 3., a to tak, že se jedná o částku ve výši 60 000 Kč ročně. Protože společenství vlastníků nestanovilo způsob rozdělení dané částky mezi členy společenství vlastníků, platí, že to bylo dle § 1180 odst. 2 o. z. podle počtu jednotek, kterých je v domě celkem 15, tudíž žalovaný byl povinen uhradit částku 4 000 ročně jako příspěvek na vlastní správní činnost za rok 2022 (odměna členů výboru). Neshledal žalobu důvodnou ohledně příspěvku na vlastní správní činnost za rok 2022 ve zbývající částce 3 200 Kč, která měla představovat odměnu správcovské společnosti. V zápisu ze shromáždění ze dne 21. 11. 2019 byla pod bodem 6. schválena odměna pro správce ve výši 15 000 Kč, přičemž není zřejmé, jestli to je částka za rok či za měsíc pro jednotku či pro celé společenství vlastníků, a dále v zápisu ze shromáždění ze dne 25. 8. 2020 bylo pod bodem 11. schváleno „zvýšení měsíčního poplatku 3 000 Kč na 4 000 Kč“. Schválený bod je nejasný, neurčitý, a proto z něj nelze vyvodit nárok žalobce. Ostatně ani při různých přepočtech nelze v kontextu těchto dvou zápisů vyvodit, jaká byla původní výše poplatku za dům či jednotku, schválené částky na sebe logicky nenavazují. Ohledně příspěvku na vlastní správní činnost za rok 2022 ve výši celkem 3 200 Kč je žaloba nedůvodná. Ohledně příspěvku na vlastní správní činnost za rok 2023 ve výši celkem 3 468 Kč žalobce neunesl ani po poučení dle § 118a o. s. ř. důkazní břemeno, neboť ze založených listinných důkazů, nevyplývá výše tohoto příspěvku pro rok 2023 (5 000 Kč měsíčně) a kdy měla být schválena, jelikož v bodě 4. zápisu ze shromáždění ze dne 28. 8. 2023, na které žalobce odkazoval, je odhlasováno toliko, že shromáždění souhlasí s navýšením ceny služby (správní a účetní firma) od 1. 9. 2023, údaj, že celková cena bude „cca o 1 000 Kč měsíčně vyšší za celý dům“, považoval za nekonkrétní. Stran námitky pravosti listin z důvodu, že si žalovaný není vědom, že by takovéto návrhy byly na shromáždění společenství vlastníků schváleny, dospěl k závěru, že jde o námitku proti platnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, kterou nelze řešit ve sporu o zaplacení příspěvku na správu domu (k tomu srov. bod 9. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. [spisová značka]), a k argumentaci dovodil, že právní úprava nevylučuje, aby byly příspěvky na vlastní správní činnosti (režie, odměna) schváleny zpětně (tj. v roce 2023 pro rok 2022), přičemž je třeba vycházet ze zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Nepřisvědčil námitce započtení, když pohledávku považuje za neurčitou a nejasnou a nelze ji započíst dle § 1987 odst. 2 o. z. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, č. j. 31Cdo 684/2020-406, nadto se pohledávka má týkat vyúčtování, která nejsou předmětem tohoto řízení, tj. vyúčtování za rok 2020 a 2021, a pro nároky týkající se roku 2023 není třeba provádět vyúčtování, jelikož se nejedná o služby ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Proti výrokům I., II. a IV. rozsudku podal žalovaný odvolání, odkázal na podrobnou specifikaci důvodů, pro něž nesouhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, neboť je toho názoru, že jen meritorní rozhodnutí může přinést jasný právní závěr a zároveň by to umožnilo vypořádat kompenzační námitku, zpětvzetí žaloby vytváří právní nejistotu a jde o šikanózní postup, když výsledek řízení má význam i pro ostatní členy žalobce. Rozhodnutí shromáždění ze dne 21. 11. 2019, na které se soud odvolává, je neurčité a nezpůsobilé založit povinnost k úhradě příspěvků v konkrétní výši, když z něj nevyplývá žádná konkrétní částka za m2 a nelze dovodit částku 1 646 Kč měsíčně. Zápis „bude stačit příspěvek 30 Kč/m2 bytu, tj. 28 000 Kč měsíčně“ je obecný rámcový údaj bez řádného schválení konkrétní částky. Ve vztahu k jednotce odpovídá 27,99 Kč, což není částka, která by byla výslovně přijata. Ani legitimní očekávání nemůže převážit nad principem legality. Ohledně 4 000 Kč (příspěvky na vlastní správní činnost za rok 2022 dle zápisu ze schůze ze dne 28. 8. 2023) absentuje způsob rozdělení, soud použil postup dle § 1180 odst. 2 o. z. dle počtu jednotek, který je 15, avšak příspěvky na vlastní správní činnost nelze platně schválit zpětně až dne 28. 8. 2023 za uzavřené účetní období 2022. Takový postup je v rozporu s pravidly hospodaření a § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., jenž stanoví povinnost vyúčtovat náklady nejpozději do 30. 4. následujícího roku, tedy finanční povinnosti členů SVJ musí být určeny včas a nelze je dodatečně ukládat.

6. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit. Rozsudek rozlišuje mezi příspěvky a zálohami na služby, které mají diametrálně odlišný charakter. Pro nebytovou jednotku č. [číslo] (část půdy) nebyly stanoveny zálohy na služby, a proto nevznikla ani povinnost jejich vyúčtování, žalovaný tak nemá právo na pokutu dle zákona o službách ani kompenzační námitku. V řízení o zaplacení příspěvků soud nemůže přezkoumávat rozhodnutí shromáždění SVJ per se, tím spíše nebránil-li se žalovaný návrhem na určení neplatnosti, na příspěvky dle § 1180 o. z. se nevztahuje zákon o službách. Soud prvního stupně respektoval judikaturu vyšších soudů ve věci stejných účastníků řízení, která je postavena na závěru, že je rozdíl mezi příspěvky dle § 1180 o. z. a službami dle § 1181 o. z., a že členové, kteří rozhodnutí shromáždění nenapadli, nemohou v tomto řízení namítat jejich neplatnost, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26Cdo 774/2019 a 26Cdo 3535/2022, 26Cdo 4567/2016, 26Cdo 2275/2021. Jen skutečnost, že žalobce nesprávně zahrnul do vyúčtování služeb i příspěvky za správu domu, nemůže změnit jejich určení a podřídit zákonu č. 67/2013 Sb. S ohledem na povinnost péče řádného hospodáře žalobce původně zažaloval veškeré dlužné platby, nicméně respektuje následně projevenou vůli členů SVJ a pro urychlení ponechal předmětem řízení toliko fond oprav, nejde o šikanózní postup. O výši příspěvku na vlastní správní činnost lze rozhodnout zpětně, platí zásada legální licence. Pouze platby na služby jsou placeny zálohově s nutností vyúčtování (§ 1181 o. z.) naopak § 1180 o. z, neuvádí ničeho o zálohách, ani vyúčtování. Tvrzení žalovaného, že se použije zákon o službách je liché. Nadto rozhodnutím z roku 2023 se žalobce řídí několik let a jde o projev vůle většiny členů hlasujících na shromáždění. Žalovaný toliko oddaluje vydání exekučního titulu.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

8. Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, který provedl dokazování v dostatečném rozsahu, a po právní stránce správně věc posoudil dle § 1180 o. z. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně vycházeje z jeho skutkových zjištění.

9. V souzené věci bylo nesporným, že žalovaný byl v letech 2022 a 2023 vlastníkem nebytové jednotky č. [číslo], jeho věcná pasivní legitimace se odvíjí od § 1186 odst. 2 věta poslední o. z.

10. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26Cdo 4567/2016, rozsudek ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26Cdo 2275/2021) platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek lze přezkoumávat pouze v rámci řízení podle § 1209 o. z., a to jen k návrhu přehlasovaného vlastníka jednotky. Z uvedeného vyplývá, že otázku (ne)platnosti usnesení shromáždění (kterým byla stanovena výše příspěvků na správu domu a pozemku) ze dne 21. 11. 2019 a 28. 8. 2023 si soudy nemohou posoudit samy, a to ani jako otázku předběžnou. Nejde ani o rozhodnutí žalobce, která by byla nicotná (§ 245 o. z., § 1221 o. z., rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26Cdo 2275/2021).

11. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že je třeba rozlišovat placení příspěvků na správu domu a pozemku dle § 1180 o. z., od placení služeb dle § 1181 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 26Cdo 774/2019, usnesení ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 26Cdo 3826/2023). Povinnost vlastníka jednotky platit příspěvky na správu domu a pozemku vyplývá přímo z § 1180 odst. 1, 2 o. z., jedná se o jednu ze základních povinností každého vlastníka jednotky (srov. rozsudek ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26Cdo 2275/2021). Placením příspěvků na správu domu a pozemku, a to zpravidla podle podílu na společných částech, se vlastník jednotky podílí na nákladech souvisejících se správou společných částí, naproti tomu placení služeb souvisí s užíváním samotného bytu (nebytového prostoru) a podrobnější úpravu většiny otázek souvisejících se službami, včetně vymezení a rozsahu služeb, placení záloh (paušálu), vyúčtování nákladů, jejich rozúčtování apod. obsahuje zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Rozhodování o výši příspěvků na správu domu a pozemku patří do působnosti shromáždění SVJ (§ 1208 písm. d/ o. z.).

12. K nároku 39 504 Kč (tzv. fond oprav pro rok 2022 a 2023). Soud prvního stupně správně zjistil, že spoluvlastníci na shromáždění konaném dne 21. 11. 2019 přijali rozhodnutí, že příspěvek do fondu oprav činí 28 000 Kč měsíčně a bude rozdělen mezi vlastníky podle spoluvlastnického podílu. Odhlédne-li odvolací soud od toho, že se žalovaný neobrátil řádně a včas na soud s návrhem dle § 1209 o. z., a tudíž v tomto řízení nelze přezkoumávat jeho (ne)platnost, odvolací soud nepřisvědčil ani argumentaci, že jde o obecný rámcový údaj. Shromáždění přijalo konkrétní výši příspěvku 28 000 Kč měsíčně a, byť nebyla schválena konkrétní částka odpovídající konkrétní jednotce, je uveden způsob, na jehož základě lze prostou matematickou operací vyčíslit konkrétní výši příspěvku připadající, mj. na nebytovou jednotku č. [číslo]. Tento výpočet soud prvního stupně precizně objasnil a dospěl ke správnému závěru, že výše příspěvku činí v případě žalovaného pro tuto jednotku 1 646 Kč měsíčně, jak byla též správcem vyčíslena v příloze 4. Namítá-li žalovaný, že odpovídající počtu výměry 58,8m2 je částka 27,99 Kč/m2, jde o pouhé zaokrouhlení, jež nemá na správnost závěru soudu prvního stupně žádný vliv. Ostatně ke stejné částce ve výši 1 646 Kč počínaje 1. 12. 2019[Anonymizováno]dospěl i Nejvyšší soud v usnesení č. j. [spisová značka] (bod 10.) ve věci týchž účastníků řízení. Správně soud prvního stupně přiznal žalobci částku 39 504 Kč, představující jednak příspěvek do fondu oprav dle § 1180 o. z. pro rok 2022 ve výši 19 752 Kč (12x 1 646 Kč) a pro rok 2023 ve výši 19 752 Kč (12x 1 646 Kč) včetně příslušenství dle § 1970 o. z.

13. K nároku ve výši 4 000 Kč představující odměnu členů výboru. Soud prvního stupně zjistil, že tato odměna ve výši 60 000 Kč pro rok 2022 byla přijata na shromáždění vlastníků až dne 28. 8. 2023, tudíž toto rozhodnutí spoluvlastníků zakládalo platební povinnost se zpětnou účinností. Ani v tomto případě žalovaný nepostupoval dle § 1209 o. z., které brání tomu, aby platnost usnesení přijatých SVJ byla posuzována v jiném řízení. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je omezeno z hlediska osobního, časového a věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů, proto zákon připouští rozhodování o (ne)platnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Ostatně není-li předmětem rozhodnutí shromáždění důležitá záležitost (tj. záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití), pak platnost takového rozhodnutí nelze přezkoumat vůbec; tedy ani v řízení podle § 1209 odst. 1 o. z., ani v jiném řízení, a to ani jako prejudiciální otázku. Opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty společenství vlastníků, jednotlivých vlastníků jednotek, jakož i dalších osob, jichž se dané rozhodnutí může dotýkat. Právní úprava jen respektuje specifika bytového spoluvlastnictví, vlastnictví jednotky je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem, práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 51/2000, ze dne 13. 3. 2001). Toliko nad rámec právního posouzení odvolací soud uvádí, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení SVJ neshledal Nejvyšší soud v případě retroaktivně uložené platební povinnosti ani v poměrech věci vedené pod sp. zn. 26Cdo 4567/2016. Protože v souzené věci nebyl určen způsob rozdělení částky 60 000 Kč na jednotlivé spoluvlastníky, postupoval soud prvního stupně v souladu s § 1180 odst. 2 o. z. a podle počtu 15 bytových i nebytových jednotek v domě, vyčíslil částku 4 000 Kč připadající na jednotku č. [číslo] (60 000 Kč/15 jednotkami), a proto nárok žalobce správně jako důvodný přiznal včetně příslušenství dle § 1970 o. z.

14. Neobstojí odvolací argumentace žalovaného, že vyúčtování nákladů za předchozí rok musí být provedeno nejpozději do 30. 4. následujícího roku podle zákona č. 67/2013 Sb., když tento zákon se na příspěvky dle § 1810 o. z. nevztahuje. Přiléhavě žalobce odkázal na rozhodnutí sp. zn. 26Cdo 3826/2023, v jehož bodu 10. Nejvyšší soud vysvětlil, že jen skutečnost, že žalobce příspěvky na správu domu a pozemku (nesprávně) zahrnul do vyúčtování služeb (podle zákona č. 67/2013 Sb.), nemůže změnit jejich určení a podřídit je zákonu č. 67/2013 Sb. Příspěvky na správu domu a pozemku vyúčtování podle zákona č. 67/2013 Sb. nepodléhají, nejedná se o služby ve smyslu tohoto zákona. Platí se zálohově [§ 1180 o. z., § 8 odst. b) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, § 1208 písm. d) o. z.], tomu odpovídá povinnost statutárního orgánu předložit shromáždění zprávu o hospodaření s nimi, k tomu však může dojít až po jejich zaplacení, nikoli v době určení jejich výše.

15. K nesouhlasu žalobce s částečným zpětvzetím žaloby. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalovaného není vážný důvod dle § 96 odst. 3 o.s.ř. pro rozhodnutí, že zpětvzetí návrhu není účinné. Občanský soudní řád blíže neurčuje hlediska, z nichž by měl soud vycházet při posuzování vážnosti (závažnosti) důvodů vedoucích druhého účastníka k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Rozhodující budou vždy okolnosti konkrétního případu a povaha uplatňovaného nároku; vážné důvody jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]25. 7. 2003). O takový případ se v souzené věci nejedná. Jde o sporné řízení, odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že mezi účastníky probíhá vícero řízení podobného typu ohledně jiných nároků či let, nicméně zpětvzetí části této žaloby není šikanózní procesní postup, jak jej subjektivně vnímá žalovaný, nýbrž snaha o minimalizaci nákladů řízení, neboť ty ve svém důsledku hradí všichni spoluvlastníci. Žalovanému ničeho nebrání, aby nárok uplatněný kompenzační námitkou uplatnil v jiném řízení. Uvedené platí tím spíše, že žalobce svoji domnělou pohledávku dovozuje z vyúčtování, která vůbec nejsou předmětem tohoto řízení, a proto by ve svém důsledku dokazování toliko nadbytečně vedlo k prodloužení tohoto řízení, což není v zájmu jeho hospodárnosti. Žalovaný nemá ani morální důvod pro projednání kompenzační námitky, neboť to byl primárně on, kdo příspěvky dle § 1180 o.z. dlouhodobě nehradil, ač mu taková povinnost vyplývá ze zákona. Přihlížeje k povaze věci, nemá tento spor ani zásadní význam pro ostatní členy SVJ, neboť ti měli možnost vůli projevit či ji projevili již při rozhodování na shromáždění, což reflektuje specifika bytového spoluvlastnictví.

16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek v napadených výrocích I. a II. potvrdil dle § 219 o. s. ř., a změny nedoznal ani akcesorický výrok IV. o nákladech řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je takřka srovnatelný (43 504 Kč u žalobce/ 44 099 Kč u žalovaného, tedy 49,67 %), a proto jej odvolací soud jako věcně správný dle § 219 o. s. ř potvrdil.

17. Odvolacím přezkumem zůstal nedotčen výrok III.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 80 935 Kč (37 431 + 43 504), tj. odměna po 4 340 Kč, za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; dále náleží 2x náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. též 21% DPH ve výši 2 011,80 Kč. Náklady odvolacího řízení činí 11 591,80 Kč, které odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.; platební místo určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení