11 Co 49/2024 - 308

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyň: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] obě zastoupeny advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] 2. [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zřízení nezbytné cesty k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 7 C 1/2021-240 ze dne 15. 9. 2023 ve znění opravného usnesení č. j. 7 C 1/2021-283 ze dne 6. 2. 2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku, pokud jím byla zřízena služebnost nezbytné cesty spočívající v právu stezky a cesty – jízdy motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí 3,5 tuny, bez časového omezení ve prospěch pozemků parc. č. st. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] přes pozemky parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], potvrzuje.

II. V odstavci I. výroku, pokud jím byla zřízena služebnost nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] přes pozemky parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích II. a III. výroku mění takto: Žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalovanému 1. za nezbytnou cestu úplatu ve výši 70.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalované 2. za nezbytnou cestu úplatu ve výši 15.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud zřídil ve prospěch stavby čp. [hodnota] a pozemků parc. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „oprávněné pozemky“) služebnost – nezbytnou cestu – spočívající v právu cesty a stezky, jízdy motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí 3,5 tuny bez časového omezení ve prospěch žalobkyň a každého dalšího vlastníka výše uvedených pozemků přes pozemky žalovaných a všech dalších vlastníků pozemků parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „povinný pozemek 1“) a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „povinný pozemek 2“) (odst. I. výroku), uložil žalobkyním a) a b) povinnost platit žalovanému 1. úplatu za zřízení práva nezbytné cesty ve výši 4.353 Kč ročně vždy do 31. 12. kalendářního roku (odst. II. výroku), uložil žalobkyním a) a b) povinnost platit žalované 2. úplatu za zřízení práva nezbytné cesty ve výši 4.260 Kč ročně vždy do 31. 12. kalendářního roku (odst. III. výroku), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně jako vlastnice stavby čp. [hodnota] a pozemků parc. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa], jakož i jejich právní nástupci jsou oprávněnými z věcného břemene (služebnosti) práva cesty a stezky přes služebné pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (odst. IV. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. V. výroku).

2. Proti výrokům v odst. II. a III. podaly včasné odvolání obě žalobkyně. Namítaly, že soud svou úvahu založil na představě, že užívání nezbytné cesty spíše odpovídá nájmu, a proto určil roční pravidelné plnění. Obdobně však lze vyhodnotit, že užívání nezbytné cesty odpovídá právu služebnosti stezky a cesty, které bývá zřizováno za jednorázovou úplatu. Kritéria, která soud při své úvaze dále uvedl, platí pro obě varianty stejně. Žalobkyně mají za to, že soud neuvedl důvody, pro které by mělo být sjednáno opakující se plnění. Soud však opomněl žalobkyněmi zmiňovanou skutečnost, že v této lokalitě jsou obdobná práva obvykle zřizována jednorázovou úplatou nebo dokonce bezúplatně, k čemuž žalobkyně předložily množství smluv. Naopak ze sdělení znalců vyplynulo, že v této lokalitě nejsou nájemní smlouvy zřizující obdobná práva. Z toho vyplývá, že právo cesty a stezky je v této lokalitě běžně zřizováno pouze jednorázovou úplatou, která je zcela marginální. Žalobkyně mají za to, že k určení úplaty nelze využít znalecký posudek, ale jedná se o právní posouzení. Rovněž nesouhlasily s výrokem o náhradě nákladů řízení. V tomto smyslu se domáhaly změny napadeného rozhodnutí.

3. Proti výrokům v odst. I. a II. podal včasné odvolání žalovaný 1. Domáhal se změny tak, že žaloba na zřízení práva nezbytné cesty bude zamítnuta. Namítal, že žalovaný 1. ani jeho právní předchůdci nikdy žalobkyním či jejich právním předchůdcům nebránili v průchodu a průjezdu přes svůj pozemek, což bylo deklarováno od samého počátku řízení a na tomto stanovisku se ničeho nezměnilo. Banka již zřízení věcného břemene nepožaduje a není dán žádný důvod, pro který by služebnost měla být zřízena. Samy žalobkyně potvrdily, že věděly, že na nemovitosti žalovaného 1. v okamžiku, kdy se staly vlastníky nemovitostí, žádné věcné břemeno zřízeno není a ani poté ve vztahu k žalovanému 1. či jeho právním předchůdcům aktivně nečinily, žalovaný 1. byl s výzvou na řešení situace kontaktován až asi 14 dní před podáním žaloby. Jediným argumentem žalobkyň bylo to, že věcné břemeno potřebuje banka, nikoliv samy žalobkyně. Vždy od žalovaného 1. dostaly stejnou odpověď. V terénu bude situace stále stejná, nijak jim v přístupu a příjezdu nebude bráněno, nicméně žalovaný 1. se zřízením věcného břemene nesouhlasí, je zbytečné a výrazně zatěžuje jeho pozemek. Navíc v řízení bylo prokázáno, že existuje jiná alternativní cesta. Z vyjádření obce [adresa] se podává, že na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví obce, je vybudována místní komunikace ve správě obce a je vedena v pasportu místních komunikací pod označením 23c. Tato místní komunikace je veřejně přístupná. Pozemek parc. č. [hodnota] vede až k pozemku parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované 2. a z tohoto místa je možno bez problémů se dostat k domu žalobkyň, aniž by k tomuto přístupu bylo nutno jakkoli využívat pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví 1. žalovaného. Z výpovědi žalobkyň se podává, že ve vztahu k obci ani nepodaly oficiální žádost na zajištění sjízdnosti dané komunikace na parc. č. [hodnota], pokud byl ze strany žalobkyň vznesen pouze neformální dotaz, je nutno toto konání žalobkyň hodnotit jako nedostatečné a pasivitu žalobkyň nelze klást k tíži žalovaného 1. Dle názoru 1. žalovaného se jedná o snahu žalobkyň zajistit si přístup k nemovitostem, který bude pohodlnější. Pokud by však soud dospěl k opačnému závěru, stran ocenění věcného břemene je nutno vycházet ze znaleckého posudku [tituly před jménem]. Žalovaný 1. nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odvolateli nevzniká žádná újma. Žalovaný 1. hodlá daný pozemek v budoucnu využít pro výstavbu rodinného domu, který by měl být postaven právě v trase oné nezbytné cesty. Proto by žalobkyně měly být současně zavázány k zaplacení částky, která bude představovat tzv. odčinění újmy ve smyslu § 1030 o. z. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba na zřízení práva věcného břemene po jeho pozemku bude zamítnuta.

4. Proti výrokům I. a III. podala včasné odvolání žalovaná 2. Namítala, že není splněna podmínka nezbytnosti zřízení cesty. Žalobkyně užívají pozemek 2. žalované zcela běžně po dlouhou dobu a užívání není zdrojem žádných konfliktů, žalovaná 2. jim v užívání nikdy nebránila. Pokojný stav trvá více než 40 let a není žádoucí do něj zasahovat. Účastníky nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalobkyně a) obývá nemovitosti s malými dětmi kojeneckého věku, ani jedna žalobkyně nemá v domě čp. [hodnota] evidováno trvalé bydliště. Není vyloučeno, že žalobkyně a) nemovitosti užívá nepravidelně a soud nezohlednil, že žalobkyně b) nemovitosti užívá pouze příležitostně, k jejich užívání vozidlo nutně nepotřebuje. Motivem k podání žaloby byl požadavek banky. Jestliže soud dospěl k závěru, že je nutno nezbytnou cestu zřídit, měl se v případě 2. žalované zabývat otázkou, zda si žalobkyně nezpůsobily nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti. Bylo zjištěno, že žalobkyně nabyly nemovitosti ke dni 12. 1. 2009, již před nabytím nemovitosti věděly, že k nim není zřízeno žádné obligační ani věcné právo, informace o absenci přístupu nevedla žalobkyně k žádnému aktivnímu jednání, o zřízení přístupu se žalobkyně před uzavřením darovací smlouvy nepokusily, a to ani v době, kdy nabyly zletilosti, o přístup se zajímala pouze žalobkyně a) na základě požadavku banky v roce 2020, nabízený přístup ve formě obligace žalobkyně odmítly, přičemž nabídka 2. žalované pro ně byla velmi výhodná, neboť nájem by činil 1 Kč a výpovědní lhůta by byla v řádu let, mezi jednáním žalobkyň a neexistencí nezbytné cesty je dána příčinná souvislost. I nadále žalovaná 2. nabízí zřízení nezbytné cesty ve formě nájmu ve výši 1 Kč ročně. Názor soudu, že rozhodnutí o zřízení služebnosti nepředstavuje pro žalovanou 2. žádné praktické zatížení je nesprávný. Aplikace institutu nezbytné cesty podstatným způsobem snižuje hodnotu povinného pozemku. Je obecnou notorietou, že pozemek zatížený služebností má nižší hodnotu, než pozemek nezatížený, znalec [tituly před jménem] hodnotí snížení o 30–70 %, zohlednění této újmy se nepromítlo do stanovení výše úplaty, čímž soud zatížil své rozhodnutí vadou. Soud zcela nedůvodně preferuje znalecký posudek [tituly před jménem], která nesplnila zadání soudu, když nestanovila cenu obvyklou. Oproti tomu znalec [tituly před jménem] vychází z ceny obvyklé. Pokud odvolací soud shledá rozhodnutí ohledně zřízení služebnosti správným, potom nechť je rozsudek změněn alespoň tak, že jsou žalobkyně povinny platit žalované 2. částku 12.000 Kč ročně. V tomto smyslu se žalovaná 2. domáhala změny napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu výroků I., II., III. a V., když výrok v odst. IV. nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci.

6. Z obsahu spisu se podává následující. Žalobkyně a) a b) jako podílové spoluvlastnice oprávněných pozemků se žalobou domáhaly, nechť je jim zřízeno právo služebnosti stezky a cesty přes povinné pozemky, což odůvodňovaly tím, že jinou možnost příchodu a příjezdu ke svým nemovitostem, včetně domu na pozemcích stojícího nemají. Žalovaní 1. a 2. byli od počátku proti této žalobě, namítali, že žalobkyně mají možnost dostat se po obecní cestě vedoucí zezdola k předmětným pozemkům, dále pak, že žalování nebrání žalobkyním v průchodu a průjezdu přes povinné pozemky, avšak nechtějí je mít zatížené služebností.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a dospěl ke skutkovým závěrům uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí v odst. 7. až 27.

8. Odvolací soud považuje skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, za správný a odpovídající provedeným důkazům. Lze shrnout, že žalobkyně a) a b) nabyly oprávněné nemovitosti do svého podílového spoluvlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne [datum], v té době byly obě žalobkyně ještě nezletilé. Právní předchůdci žalobkyň a posléze žalobkyně samy využívaly pro přístup k oprávněným nemovitostem cestu vedoucí po povinných pozemcích parc. č. [hodnota] ve vlastnictví dříve [jméno FO] a posléze 1. žalovaného a parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované 2., respektive jejích právních předchůdců. Pozemek parc. č. [hodnota] má výměru 657 m a je označen jako druh pozemku – ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Pozemek parc. č. [hodnota] má výměru 761 m a je označen jako druh pozemku - ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace.

9. Žalovaní namítali, že žalobkyně mohou využívat cestu vedoucí po pozemku parc. č. [hodnota] vedoucí ze směru z jihu na sever, tzv. spodní cesta, kdy se jedná o místní komunikaci dle pasportu místních komunikací, a to ve vlastnictví obce [adresa].

10. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že podmínky pro zřízení nezbytné cesty přes povinné pozemky ve vlastnictví žalovaných byly naplněny. Dle § 1029 odst. 1 o. z. může vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku je nezbytná cesta institut svou povahou výjimečný, sloužící k omezení vlastnického práva jednoho vlastníka v soukromém zájmu jiného.

11. Platí, že soud nemůže povolit nezbytnou cestu, pokud má vlastník oprávněných pozemků možnost dostat se na své pozemky jiným způsobem, byť méně pohodlným. V daném případě takovým způsobem mělo být používání místní komunikace vedoucí po parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (číslo [číslo]) ve vlastnictví obce. K tomu před odvolacím soudem žalobkyně uvedly, že tato cesta není sjízdná a ve své horní části, kde posléze navazuje na parc. č. [hodnota], je podmáčená. Žalovaný 1. uvedl, že cesta existuje a je sjízdná v první čtvrtině odspoda, ve třech dalších čtvrtinách už fakticky není. Obec mu sdělila, že nemá nic proti tomu, aby si žalobkyně tu cestu znovu upravily na své vlastní náklady, protože obec peníze nemá. Potom by se v zimě byla obec ochotna o tu cestu starat. Žalovaný 2. se k tomu nikterak nevyjádřil.

12. Již okresní soud zjistil ze sdělení obce [adresa] ze dne 27. 7. 2022 (bod 26. odůvodnění), že obec nemá ve výhledovém plánu komunikaci vedoucí po pozemku parc. č. [hodnota] opravit ani zprovoznit tak, aby byla sjízdná osobním vozidlem. Uvedenou skutečnost v podstatě potvrdili u jednání před odvolacím soudem žalobkyně a) a b) a žalovaný 1. Je zřejmé, že cesta po parc. č. [hodnota] po její větší části směrem k severu fakticky nevede a v pasportu místních komunikací je pod č. [číslo] zapsána pouze formálně. Odvolací soud nesouhlasí s názorem odvolatelů, že by si mohly žalobkyně a) a b) cestu samy upravit, případně více „tlačit“ na vedení obce, aby cestu upravila a učinila sjízdnou obec. Nelze odhadnout náklady, které by žalobkyně a) a b) musely vynaložit na takovou úpravu pozemku parc. č. [hodnota], nicméně lze konstatovat, že tyto náklady by byly velmi vysoké, navíc ani není zřejmé, zda by obec uvedenou úpravu skutečně povolila. Faktický stav místní komunikace č. [číslo] je takový, že tato vedoucí po pozemku parc. č. [hodnota] povětšinou není sjízdná osobním automobilem, a nelze po žalobkyních a) a b) spravedlivě žádat, aby tento stav napravovaly.

13. Odvolací soud tak přijal ve shodě s okresním soudem závěr, že jediná možnost, jak se mohou žalobkyně a) a b) dostat ke svým pozemkům, vede po povinných pozemcích 1 a 2.

14. Odvolací soud má za to, že žalobkyně si nezpůsobily nedostatek přístupu ke svým nemovitostem z hrubé nedbalosti či úmyslně. Nelze pominout, že obě žalobkyně při nabytí vlastnického práva k pozemkům byly nezletilé (14 a 16 let), vlastnické právo nabyly darovací smlouvou a jejich právní předchůdci k předmětným nemovitostem přicházeli a přijížděli právě po povinných pozemcích 1 a 2.

15. Pro rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty není podstatný důvod, pro který se žalobkyně zřízení nezbytné cesty domáhají, pokud tento důvod nenaplňuje § 1032 o. z. Ten stanoví, kdy se nezbytná cesta nepovolí. V daném případě se nejedná o nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení, neboť jak již bylo řečeno shora, po cestě zespodu vedoucí po parc. č. [hodnota] se k pozemkům žalobkyň reálně dostat nedá, a to především nikoliv automobilem. Nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti si žalobkyně nezpůsobily.

16. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda škoda na nemovité věci souseda (žalovaných 1. a 2.) nepřevýší výhodu nezbytné cesty. Dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Žalovaný 1. doplnil u jednání před odvolacím soudem svá skutková tvrzení tak, že pozemek parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] (oba tyto pozemky leží po obou stranách povinného pozemku zhruba do jeho jedné poloviny směrem od západu na východ) by žalovaný 1. chtěl přeměnit na stavební pozemek a prodat. Je to jeho úvaha do budoucna, žádné kroky k tomu ještě neudělal. Na pozemku parc. č. [hodnota] je nadzemní vedení [právnická osoba], ale fakticky je to v zemi podél hlavní cesty asi 10 m od ní. Cesta na parc. č. [hodnota] je přetnuta vedením, které je nad zemí, tedy od sloupu ke sloupu, v budoucnu se všechno bude klást do země. Sloup, který vede dráty, je ve prospěch rodinného domu 1. žalovaného. Pokud parcelu č. [hodnota] žalovaný 1. prodá na stavební pozemek, vybuduje se nová přímá cesta z tzv. točny k rodinnému domu žalovaného 1. Pokud by bylo zřízeno právo nezbytné cesty ve prospěch žalobkyň po povinném pozemku 1, žalovaného 1. to značně omezí, protože na pozemku parc. č. [hodnota] již je věcné břemeno kabelu, potom je tam také sloup, který drží elektrický drát. [právnická osoba] má v úmyslu i toto vedení zakopat do země, takže se zase fakticky pozemek parc. č. [hodnota] zmenší, protože se tam nebude moci postavit už nic. Žalovaný 1. má v úmyslu cestu na parc. č. [hodnota] úplně zrušit a cestu z točny vést přes louku na parc. č. [hodnota] a č. [hodnota]. Žalovaný 1. má v plánu spojit do jednoho stavebního pozemku parc. č. [hodnota] a poté prodat. Cestu, která vede po parc. č. [hodnota] až po hranici pozemku parc. č. [hodnota] hodlá v budoucnu zrušit a zůstane pouze zbytek cesty, která bude sloužit pro svoz dřeva. To chce uskutečnit v horizontu 5 až 7 let, může to trvat i déle, neboť záleží na postoji úřadů, protože se nachází v CHKO a s vyjmutím pozemků parc. č. [hodnota] a [hodnota] a jejich přeměnou na stavební pozemek budou zřejmě problémy. Ještě žádné kroky k uskutečnění svého záměru neučinil. Zemědělstvím se neživí. 18. 2. žalovaná k případnému zatížení svého pozemku věcným břemenem nic konkrétního neuvedla, poukázala pouze na to, že v obecné rovině každé věcné břemeno snižuje hodnotu nemovitostí. Žalovaná 2. na vlastněných pozemcích žádnou činnost nevyvíjí a pozemky dává do pachtu či nájmu.

19. Odvolací soud je toho názoru, že újma, která zřízením nezbytné cesty vznikne vlastníkům povinných nemovitostí, nepřevýší zřejmou výhodu nezbytné cesty. Jak je zřejmé z doplnění skutkových tvrzení žalovaného 1., ten sice má jakési obchodní úmysly s povinným pozemkem, který hodlá spojit s pozemky, které jej obklopují, učinit jej pozemkem stavebním a posléze prodat, avšak sám 1. žalovaný si je vědom obtížnosti tohoto provedení s ohledem na skutečnost, že se jedná o pozemky ležící v CHKO Beskydy, kdy pozemek parc. č. [hodnota] je druhem trvalého travního porostu, pozemek parc. č. [hodnota] je ornou půdou, jedná se v obou případech o rozsáhlé chráněné území – zemědělský půdní fond. Navíc 1. žalovaný ještě žádným způsobem nezačal svůj budoucí podnikatelský záměr realizovat a pouze o něm uvažuje. Nedá se proto dojít k závěru, že by zřízením nezbytné cesty na povinném pozemku 1, který je navíc svým způsobem využití ostatní komunikací, vznikla 1. žalovanému újma, která by ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. převyšovala zřejmou výhodu nezbytné cesty. Rovněž tato újma nevznikne na povinném pozemku 2, neboť žalovaná 2. ani netvrdila žádnou konkrétní škodu, která by jí měla vzniknout, pouze sdělila obecnou pravdu, že zatížením věcným břemenem se snižuje cena pozemku. 2. žalovaná však na předmětném pozemku a ani na dalších pozemcích, které v oblasti vlastní, žádným způsobem zemědělsky nepodniká, přenechává tyto pozemky do nájmu či pachtu třetím osobám.

20. Další námitkou 2. žalované bylo, že přístup k nemovitostem žalobkyň lze zajistit po povinném pozemku 2 obligační formou, tj. nájemní smlouvou, kdy nájemné by činilo 1 Kč ročně. Jako důvod pro zamítnutí žaloby o zřízení nezbytné cesty viděla 2. žalovaná to, že žalobkyně navržený postup odmítají. Odvolací soud je názoru, že právní jistotu žalobkyň a) a b) ohledně přístupu k jejich nemovitostem zajistí lépe zřízení služebnosti nezbytné cesty. Nájemní smlouva může být ze strany pronajímatele vypovězena, není také zřejmé, jak žalovaná 2. do budoucna naloží s povinným pozemkem 2, může jej prodat, v případě jeho nového vlastníka by rovněž mohlo dojít k výpovědi nájemní smlouvy. Právní jistota žalobkyň zde hovoří pro zřízení služebnosti nezbytné cesty, nikoliv ve prospěch pouhého nájmu.

21. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal důvody, pro které by ve smyslu § 1032 o. z. nezbytná cesta neměla být povolena.

22. Nezbytná cesta byla zřízena bez potřeby geometrického plánu po celé ploše obou povinných pozemků.

23. Odvolací soud změnil rozsah oprávněných pozemků, v jejichž prospěch je nezbytná cesta po povinných pozemcích zřízena. Jak je zřejmé z výpisu z katastru nemovitostí a katastrální mapy, žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. [hodnota]. Okresní soud zřídil nezbytnou cestu ve prospěch všech těchto oprávněných pozemků. S takovým rozsahem však odvolací soud nesouhlasí. Ve smyslu § 1029 odst. 2 o. z. lze nezbytnou cestu povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat. Povinný pozemek 2 je při své hranici s pozemkem parc. č. [hodnota] obklopen pozemkem p. č. [hodnota]/[právnická osoba] těmto oprávněným třem pozemkům odvolací soud zřídil služebnost nezbytné cesty. Má však za to, že uvedenou služebnost již není nutno zřizovat k pozemkům parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Na oba tyto pozemky se totiž žalobkyně a) a b) dostanou pohodlně z pozemků, které jsou v jejích vlastnictví, tj. parc. č. [hodnota], a to na obě strany. V tomto rozsahu proto byl odst. I. výroku ohledně zřízení služebnosti nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. č. [hodnota] zamítnut. Ve zbylém rozsahu byl rozsudek ohledně zřízení práva služebnosti nezbytné cesty tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku krajského soudu potvrzen.

24. Další otázkou, kterou odvolací soud řešil, byla ve smyslu § 1029 odst. 1 o. z. náhrada za zřízení služebnosti nezbytné cesty. Okresní soud stanovil náhradu za povinný pozemek 1 ve výši 4.353 Kč ročně, za povinný pozemek 2 ve výši 4.260 Kč ročně. S tímto rozhodnutím odvolací soud nesouhlasí. Žalobkyně se takového způsobu náhrady nedomáhaly a není pro něj v této věci dán rozumný důvod. Ani žalovaní 1. a 2. neuvedli žádné relevantní důvody pro úhradu ve formě opětujících se ročních dávek. Odvolací soud proto vycházel z názoru, že je na místě přiznat jednorázovou náhradu. Finanční nároky za zřízení nezbytné cesty zahrnují úplatu za povolení nezbytné cesty, odčinění újmy a přiměřenou jistotu ve smyslu § 1030 odst. 2 o. z. V daném případě není nutno poskytovat přiměřenou jistotu za případné škody způsobené na dotčených pozemcích. Jedná se v zásadě o lesní cestu, která je fakticky využívána nejen žalobkyněmi a) a b) a nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že hrozí riziko poškození předmětné cesty.

25. Odvolací soud nesouhlasí s okresním soudem, který pro stanovení úplaty za povolení nezbytné cesty vyšel ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s odůvodněním, že ta vypracovává znalecké posudky pro danou oblast na rozdíl od [tituly před jménem]; zná tedy poměry v uvedené oblasti lépe. Dle názoru odvolacího soudu znalec[Anonymizováno]musí být schopen vyhotovit znalecký posudek bez ohledu na to, v jaké oblasti se pozemek nachází. Dalším důvodem, pro který odvolací soud nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] je skutečnost, že znalkyně nestanovila obvyklou cenu věcného břemene cesty a stezky, naopak ji stanovila v souladu s vyhláškou MF č. [hodnota] Sb., o oceňování majetku s odůvodněním, že nemá ve své databázi pronájmy obdobných nemovitostí a ani v nabídkách realitních kanceláří nejsou obdobné nemovitosti inzerovány. Stejně tak postupovala při zadání stanovení obvyklé ceny nájmu, jak jí bylo uloženo okresním soudem. Naopak znalec [tituly před jménem] vycházel při vypracování znaleckého posudku ze srovnávaných nemovitostí, které pod body 1. až 6. popsal na straně 5 znaleckého posudku (č. l. 179 spisu). [tituly před jménem] stanovil obvyklou cenu služebnosti vedoucí po pozemku žalovaného 1. parc. č. [hodnota] částkou 64.620 Kč, služebnosti vedoucí po pozemku parc. č. [hodnota] žalovaného 2. částkou 96.230 Kč.

26. Žalobkyně poukazovaly na to, že v dané oblasti se služebnosti zřizují za velmi nízké částky, někdy i bezúplatně. K tomu předložily listiny (č. l. 115–124), ze kterých tato skutečnost měla být zřejmá. Ze smluv bylo zjištěno zřízení služebnosti cesty a stezky na pozemku ve [adresa] za částku 1.000 Kč, v dalším případě bezúplatně, v případě zřízení věcného břemene povinnou osobou [státní podnik] bezúplatně, v dalším případě za částku 3.000 Kč, respektive bezúplatně. K tomu je nutno uvést, že z předložených smluv není zřejmé, jaké byly vzájemné (především rodinné) vztahy mezi prodávajícími a kupujícími, v případě zřízení služebnosti stezky a cesty ze strany státu – [státní podnik] nelze toto srovnávat, neboť je věcí státu, že se takto rozhodl. Skutečnost, že někteří prodávající prodali nemovitosti a zřídili věcné břemeno za částku 1.000 až 3.000 Kč, je nutno posuzovat také z pohledu toho, že se jednalo o dobrovolný převod práva a zřízení věcných břemen, nikoliv na základě rozhodnutí soudu. V projednávané věci je nutno mít na zřeteli, že soud proti vůli žalovaných 1. a 2. zřizuje služebnost stezky a cesty a částka představující úplatu za tuto služebnost musí ve smyslu § 1029 odst. 1 o. z. odpovídat tomu, že se prostřednictvím soudní moci omezuje vlastnické právo. Dále je nutno zdůraznit, že stanovení úplaty za zřízení služebnosti je právní otázkou, znalecký posudek může poskytnout toliko podklady pro právní úvahu soudu. Odvolací soud na základě podkladů poskytnutých znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] a po zhodnocení níže uvedených skutečností dospěl k závěru, že v případě úplaty za zřízení služebnosti ve vztahu k 1. žalovanému je namístě částka 70.000 Kč zaplacená jednorázově. Odvolací soud zohlednil, že se jedná o soukromou fyzickou osobu, která zemědělsky nepodniká. Pozemek, po kterém je služebnost zřízena, je v katastru nemovitostí označen jako ostatní pozemek – druh využití ostatní komunikace, což samo o sobě znamená, že po daném pozemku se jezdí a chodí. Je pravdou, že žalovaný 1. uvažuje o tom, že v budoucnu zcelí tři vedle sebe ležící pozemky, včetně předmětného povinného pozemku do jednoho stavebního pozemku, který chce prodat, předmětnou cestu hodlá zrušit úplně a vést ji jinudy. Jak je však uvedeno podrobně v bodě 17. tohoto odůvodnění, jedná se o záměry, ke kterým žalovaný 1. dosud neučinil žádný krok a sám si je vědom toho, že vzhledem k chráněné krajinné oblasti s uskutečněním takových záměrů budou problémy. K tomu je nutno poznamenat, že pokud chce žalovaný 1. vybudovat novou cestu na orné půdě, která náleží do zemědělského půdního fondu, nelze v tuto chvíli s jistotou říct, zda a kdy bude tento žalovaného 1. záměr realizován. Do výše úplaty v souladu s § 1030 odst. 1 o. z. a rozsudkem NS sp. zn. 22 Cdo 3117/2019 odvolací soud zahrnul také újmu, kterou je žalovaný 1. postižen při zřízení služebnosti přes povinný pozemek ve prospěch oprávněných pozemků. Odmyslíme-li si budoucí, v současné době pouze teoretické, záměry žalovaného 1. s povinným pozemkem, není žalovaný 1. v užívání předmětného povinného pozemku nikterak omezen. Jedná se o pozemek, na kterém je fakticky zřízena lesní cesta, po které se již dlouhá léta jezdí, částečně je tato cesta využívána také žalovaným 1. a vedle sousedícím majitelem chaty. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud stanovil úplatu a náhradu újmy ve vztahu k tomuto pozemku ve výši 70.000 Kč.

27. Ve vztahu k žalované 2. byl ohledně úplaty a výše újmy odvolací soud veden těmito úvahami: jedná se o právnickou osobu, která nejenom předmětný povinný pozemek, ale především další rozlehlé pozemky v dané oblasti vlastní, sama právnická osoba nevyvíjí na těchto pozemcích žádnou faktickou podnikatelskou činnost, a to ani lesní, ani zemědělskou či jinou. Pozemky včetně předmětného pozemku dává do nájmu nebo pachtu třetím osobám a nic dalšího na pozemcích nečiní. Žalovaná 2. ani netvrdila žádnou konkrétní újmu, které by se jí mělo dostat, pokud bude zřízeno právo služebnosti. S ohledem na velikost pozemku znalec dospěl k částce 96.000 Kč, avšak jak je řečeno shora, znalec může poskytnout pouze podklady pro právní úvahu soudu. Odvolací soud dospěl úvahou k závěru, že právě s ohledem na shora uvedené skutečnosti je odpovídající úplatou za zřízení služebnosti částka 15.000 Kč zaplacená jednorázově. Odčinění újmy je v tomto případě již kryto úplatou.

28. Napadené rozhodnutí bylo v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněno.

29. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že služebnost byla zřízena pouze pro část pozemků, které se nyní nachází ve vlastnictví žalobkyň a) a b), má soud za to, že je namístě aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl úspěch pouze částečný. Soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Stejnou úvahou byl odvolací soud veden také při rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Poučení