7 C 1/2021 - 240

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o určení věcného břemene cesty a stezky in eventum zřízení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Soud zřizuje ve prospěch stavby č.p. [Anonymizováno], a pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], vedeno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], služebnost - nezbytnou cestu – spočívající v právu cesty a stezky jízdy motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí 3,5 tuny, bez časového omezení, ve prospěch žalobkyň a každého dalšího vlastníka výše uvedených pozemků, přes pozemky žalovaných (a všech dalších vlastníků pozemků) [Číslo parcely 1], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], a [Číslo parcely 1], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], obé vedeno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalobkyně a), b) jsou povinny platit žalovanému 1. úplatu za zřízení práva nezbytné cesty ve výši 4 353 Kč ročně, vždy do 31.12. kalendářního roku.

III. Žalobkyně a), b) jsou povinny platit žalované 2. úplatu za zřízení práva nezbytné cesty ve výši 4 260 Kč ročně, vždy do 31.12. kalendářního roku.

IV. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně jako vlastnice stavby č.p. [Anonymizováno], a pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], vedeno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], jakož i jejich právní nástupci, jsou oprávněnými z věcného břemene (služebnosti) práva cesty a stezky přes služebné pozemky [Číslo parcely 1], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], vedeno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a [Číslo parcely 1], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], vedeno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhaly jako vlastnice pozemku p.č. st. [Anonymizováno] (jejíž součástí je stavba [Anonymizováno] - dále jen „dům“) a pozemků p.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] určení věcného břemene stezky a cesty přes pozemek p.č. [hodnota] ve vlastnictví žalované č. 1 a p.č. [hodnota] ve vlastnictví žalované č. 2, když všechny výše uvedené nemovitosti jsou vedeny pro obec a k.ú. [adresa] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Eventuálně se dále domáhaly zřízení práva nezbytné cesty soudem, to vše z důvodů uvedených níže.

2. Žalobkyně i jejich právní předchůdci užívají asi čtyřicet let přístupovou cestu přes výše uvedené pozemky. Tato cesta je jedinou přístupovou cestou z veřejné komunikace k budově v jejich vlastnictví. Jejich právní předchůdci tuto cestu vybudovali na své náklady a v souvislosti s ní zařizovali i jiné záležitosti jako např. zajištění sjezdu z hlavní silnice při rekonstrukci pozemní komunikace obcí. Bohužel právní předchůdci žalobkyň nezajistili vklad věcného břemene práva cesty a stezky do katastru nemovitostí, avšak žalobkyně ani jejich právní předchůdci neměli důvod o existenci věcného břemene pochybovat. První potíže se vyskytly v roce [Anonymizováno], kdy žalobkyně a) hodlala rekonstruovat dům prostřednictvím hypotečního úvěru, avšak pro jeho poskytnutí požadovala banka zápis přístupu do katastru nemovitostí. Žalovaná č. 1 k dotazu sdělila, že žalobkyně mohou pozemek užívat, ale nesouhlasí se zápisem do katastru, druhá žalovaná se nevyjádřila. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že vydržely věcné právo stezky a cesty a s ohledem na nutnost postavit vztahy najisto uvádějí, že mají naléhavý právní zájem na tomto určení. Dále uváděly, že průjezd a průchod přes oba pozemky je pro obslužnost domu zcela nezbytný. Nemovitosti žalobkyň se nacházejí ve svahu a jiný příjezd není fakticky možný. Příjezd zmiňovanou cestou je zároveň nejkratší cestou k veřejné komunikaci a je veden po vrstevnici. Cesta je nezbytná k účelnému využití nemovitosti, resp. k bydlení. Pokud by soud konstatoval, že k vydržení věcného břemene nedošlo, tak žádají soud o stanovení nezbytné cesty v souladu s ustanovením § 1 029 o. z. Mají za to, že žalované nebudou se zřízením nezbytné cesty nějak podstatně omezeny, neboť tato byla a nadále je využívána jako cesta a stezka žalobkyněmi, jejich rodinnými příslušníky a dalšími osobami. I v katastru nemovitostí jsou pozemky vedeny způsobem využití jako ostatní komunikace, o čemž svědčí i jejich vymezení hranic.

3. Žalovaný č. 1 navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že věcné právo nebylo vydrženo, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydržení. Zároveň též uváděl, že žalovaný č. [hodnota] a jeho právní předchůdci nebránili žalobkyním nikdy v průchodu a průjezdu přes cestu. V budoucnu však uvažuje o tom, že by na jeho okolních pozemcích mohly být vybudovány rodinné domy a zatížení pozemku věcným břemenem nezbytné cesty by mohlo tento záměr komplikovat. Původní žalovaná č. 1 [jméno FO] uvedla, že právní předchůdci žalobkyň užívali cestu i v době, kdy žili její rodiče. Od nepaměti věděli, že jezdí po cizím a dohoda byla taková, že průjezd jim bude v určité míře umožněn, ale věcné břemeno do katastru zapsáno nebude. O cestu se starali celý život její rodiče a nyní tak činí ona. Cesta není zpevněná, je víceméně polní a je zasypávána drobným štěrkem. Problémy nastaly v roce [Anonymizováno], kdy žalobkyně nechaly v zimě cestu vyhrnout těžkým traktorem, který poničil pár stromů. Nelze po ní jezdit těžkými vozy a je u ní studánka s pitnou vodou. K nemovitostem žalobkyň existuje jiná komunikace, veřejně přístupná, která je zpevněná, a jen posledních asi 200 metrů je trvalý travní porost.

4. Žalovaná č. 2 navrhovala taktéž zamítnutí žaloby, uvedla, že žalobkyně s žalovanou nijak mimosoudně nejednali a zároveň užívání předmětných nemovitostí žalovanou č. 2 a žalobkyněmi, resp. jejich právními předchůdci, bylo vždy pokojné a nedocházelo k žádným konfliktům. Nevyloučila mimosoudní dohodu, následně však tato uzavřena nebyla, když žalovaná nabízela, že umožní žalobkyním užívání cesty v podobě uzavření nájemní smlouvy se zcela symbolickým nájemným, nicméně nechtěla, aby její nemovitost byla zatížena věcným břemenem. Nesouhlasila s tím, že by mělo dojít k vydržení věcného břemene, neboť nebyla prokázána řádná, poctivá, ani pravá držba žalobkyň, které věděly nebo měly vědět, že právo jim nenáleží.

5. V reakci na tvrzení žalovaných žalobkyně doplnily svá tvrzení a uvedly, že není pravda, že by se žalovaná č. 1 či její právní předchůdci starali o celou cestu, starali se pouze o malou část, která vede k jejich domu. Cesta byla vybudována právními předchůdci žalobkyň, kdy resp. opravily a zpevnily cestu, po které dříve jezdily pouze traktory [Anonymizováno]. Pokud projel po cestě traktor odhrnující sníh, tak zavadil o náletové dřeviny zužující cestu, ale nijak ji nepoškodil. Není jim známo, zda ve studánce je pitná či užitková voda, ale po této cestě se 40 let jezdí a voda by neměla být ohrožena. Umístěná značka byla instalována na žádost žalované, a to především kvůli tomuto sporu. Žalovaná č. 1 brání např. vyvezení jímky, tedy fakticky brání žalobkyni a) v užívání nemovitosti. Co se týká místní komunikace ve vlastnictví obce, tak její horní část ve vlastnictví asi 450 metrů dávno neplní funkce místní komunikace, v této části parcely se vůbec žádná cesta nenachází. Fakticky plní funkce lesa a nachází se na ni vzrostlé stromy.

6. V řízení soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z výzvy ke zřízení věcného břemene ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto žalobkyně adresovaly jak žalované č. 1, tak žalované č. 2, a žádají o zřízení věcného břemene cesty a stezky po jejích pozemcích. Z razítka na obálce je zřejmé, že zásilka byla žalované č. 2 zaslána dne [datum] a byla vrácena zpět s tím, že adresát je na této adrese neznámý.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] bylo zjištěno, že novým vlastníkem pozemku [Číslo parcely 3] v k. ú. a pro obec [adresa], vedeného u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] se stal na základě darovací smlouvy [Jméno žalované]. Následně bylo soudem rozhodnuto o tom, že tento vstupuje do řízení místo žalované č. 1.

9. Soud provedl jednání na místě samém, kdy byly pozemky všemi stranami i soudem zhlédnuty. Všichni účastníci se shodli na tom, kudy vedou pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], stejně tak byly zhlédnuty další pozemky účastníků a okolní pozemky, stejně jako místní komunikace [Anonymizováno]. Bylo viditelné, že tato komunikace neústí na pozemky žalobkyň, ale na pozemek [Anonymizováno]. V terénu po většinu své délky procházející souběžně s pozemkem p. č, [Anonymizováno] nebyla vůbec patrna a v některých místech, kudy by dle katastrálních map měla vést, rostly vzrostlé stromy, a komunikace tam nebyla ani sjízdná ani schůdná. Přístup k nemovitosti žalobkyň proběhl po pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], na kterých je lesní cesta v šíři asi 3 metry zasypaná částečně štěrkem, která byla dobře schůdná i sjízdná.

10. Z výpovědi žalobkyně a) [Jméno žalobkyně A] bylo zjištěno, že paní [jméno FO] oslovila, ale ta nesouhlasila s tím, aby měla cestu k dispozici „papírově“, nabízela jí i to, že se o cestu budou starat nebo zaplatí apod. Ptala se na obci na možnost zřízení přístupu od obecní cesty, ale řekli jí, že tam cesta není a nebyla a kvůli jedinému domu ji dělat nebudou. Zjišťovala také, zda by ji nemohli zajistit na vlastní náklady, ale vytvoření zpevněné cesty štěrkem by stálo nejméně 400 000 Kč. Ona v chalupě nyní se svojí rodinou bydlí, před tím ji užíval otec a dědeček jako rekreační objekt, a to i po delší dobu, jezdívalo se tam osobním autem, dodávkou nebo multikárou, jiná cesta se nikdy nevyužívala. Dědeček uváděl, že tuto cestu pomáhal renovovat, a že ji udržovali. Na opravu domu potřebuje hypotéku proto, aby mohla vyplatit sestru. Co se týká přístupu od obecní cesty, tato by musela vést i přes pozemky žalované č.

2. Též by nebyla sjízdná, za prudkého deště nebo sněhu. A nešlo by se tam vytočit s větším autem. I návštěvy za ním jezdí vždy po dosavadní cestě. Banka jí sdělila, že jí nemohou dát úvěr, pokud nebude mít právně zajištěnu cestu až k domu. Nepodávala oficiální žádost na obec, aby byla cesta postavena. Bavila se dvakrát s panem [jméno FO], který se jí představil jako majitel spol. [jméno FO], a nedošli k žádnému výsledku. On zejména řekl, že má zájem o chalupu nebo předkupní právo k ní. Když kontaktovala firmu přes e-mail a telefon, ozval se jí pan [jméno FO]. Kontakt na něj získala přes pana [Anonymizováno], který se staral o pastviny této společnosti. Od svých patnácti let věděla, že předmětná cesta není v jejich vlastnictví, ale není problém ji využívat. Neptala se konkrétně, jestli je to věcné břemeno. Cesta je aktuálně bez problémů sjízdná, jsou nutné pouze běžné úpravy.

11. Z výpovědi žalobkyně b) [Jméno žalobkyně B] bylo zjištěno, že ona v domě nebydlí, jezdí tam na návštěvy, dědeček cestu budoval a následně ji udržoval i jejich tatínek, vždy říkali, že není problém cestu užívat. Další záležitosti řešila pouze její sestra. Přístup tam byl vždy pouze po předmětné cestě. Ví, že dědeček o pozemky, které nyní vlastní žalovaná č. 2, v minulosti přišel. Byly tam snad nějaké exekuce a zástavy. Ona sama žila v domnění, že se jedná o vydržené věcné břemeno. Dědeček cestu budoval v době, kdy byl vlastníkem parcely, chalupu koupil v osmdesátých letech a byl vlastníkem i části příjezdové cesty. Cestu budoval do roku 1991 a přišel o ni s ohledem na restituce, ale i poté ji udržoval. Jí osobně nikdy v užívání nebránil. Paní [Anonymizováno] zakázala, aby se k pozemku jezdilo většími auty a aby byla vyvážena jímka.

12. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že nemovitosti vlastnil od roku 1980, cesta tam byla, ale nebyla sjízdná. Mezi točnou a cestou byl schod ve výši 2 metrů. Dali mu na opravu sjezdu kamení a on ho vybudoval sám, pomáhala i paní [jméno FO], babička pana [adresa]. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že cesta je jeho, ale byla v užívání [Anonymizováno]. Asi 30 metrů této cesty bylo [jméno FO]. Pan [Anonymizováno] mu cestu dovolil užívat ústně. Cestu dobudoval on sám, platil za kamení a strusku, která se vozila z [adresa]. V roce 1994 byla část cesty vrácena v restituci jiným vlastníkům, kteří ji následně prodali dále, a pak se majitelem stal pan [jméno FO], se kterým se bavil a ten nikdy neměl problém s přístupem, ale písemně nic neupravovali. Následně chalupu a pozemky převedl na své vnučky, ani poté nebyly problémy s užíváním cesty. Když se ohledně cesty obrátil na manžele [jméno FO], kteří ji v restituci získali, řekli mu, že už ji prodali. Pan [Anonymizováno] mu řekl, že cestu mu povoluje užívat, jeho slovo vždy platilo, nikdy neměl čas žádnou smlouvu uzavírat. On sám věcné břemeno doživotního užívání nemovitosti nevyužíval. Pana [Anonymizováno] nezná.

13. Z notářského zápisu ze dne 2. 7. 1980 bylo zjištěno, že v rámci tohoto byla uzavřena kupní a darovací smlouva, na základě které, manželé [Anonymizováno] a [jméno FO] převedli mimo jiné nemovitost č. p. [Anonymizováno] na p. č. [Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], na [jméno FO] a [jméno FO] a též jim darovali pozemky k užívání socialistické organizace mimo jiné p. č. [Anonymizováno] v témže katastrálním území.

14. Ze sms komunikace předložené žalobkyněmi bylo zjištěno, že žalobkyně a) komunikovala ohledně možného zřízení věcného břemene s osobou označenou v jejím telefonním adresáři jako „[Anonymizováno]“. Bylo též zjištěno, že ho v této věci oslovila prostřednictvím emailu.

15. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že nemá podíl ve společnosti [jméno FO]. Už asi šestý rok je v procesu, že odkupuje pozemky od této společnosti, některé z nich už přešly na něj. V budoucnu se stane vlastníkem a už asi od roku [Anonymizováno] má od jednatele plnou moc k zastupování této společnosti. Pan [Anonymizováno] nikdy nebyl vlastníkem pozemku, po kterém vede cesta, ale byl vlastníkem domu. Svědek kupoval pozemek jako fyzická osoba od manželů [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] a s panem [jméno FO] se setkal, bavili se o historii cesty, ptal se ho na možnost průjezdu a toto on povolil. Asi v roce [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] svědek prodal pozemky společnosti [jméno FO]. S panem [jméno FO] nic nesepisovali, oslovily ho poté jeho vnučky, ale nedohodli se a věc nedořešili. Cesta je udržována nepravidelně. Žalobkyně do budoucna nehodlá v průjezdu a průchodu nijak omezovat.

16. Z výslechu žalobce [jméno FO] bylo zjištěno, že si již nevzpomíná, kdo cestu vybudoval, on sám se na její údržbě podílel zaplacením materiálu na zásyp. Co si vzpomíná, byla ve vlastnictví rodiny. Jezdí jen po hranici lesa, kde je malé parkoviště a dále ji využívá majitel chaty, která je v lese, on jim za to nic neplatí. Ví, že dědeček žalobkyň tam jezdil multikárou a cestu zasypával. Traktor by cestu zničil, není využívána k údržbě lesa, nechtěli ani, aby tam jezdily vozidla poštovních služeb, nyní tam jezdí pouze žalobkyně. Stav cesty je s ohledem na časté průjezdy čím dál horší. Do budoucna by rád pod cestou, kde je nyní louka, zřídil stavební pozemky, v tomto směru ale ještě nic nepodnikal – budou se tam muset zavést inženýrské sítě. V jednom místě není možné stavět, je tam ochranné pásmo, bylo by tedy vhodné využít plochu, kde je nyní cesta, jako stavební místo. Byl se též informovat na obci a zjistil, že obec nehodlá obnovovat spodní cestu, ale pokud by ji opravily ony, byli by ochotni hradit zimní údržbu.

17. Ze znaleckého posudku č. 8[Anonymizováno] vypracovaného [právnická osoba], znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, bylo zjištěno, že obvyklou cenu věcného břemene cesty a stezky na pozemku p. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] stanovila na 29 850 Kč s tím, že obvyklou cenu nájmu stanovila ve výši 4 260 Kč na rok. Dále obvyklou cenu věcného břemene cesty a stezky na pozemku p. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] stanovila na 44 460 Kč s tím, že obvyklou cenu nájmu stanovila ve výši 4 940 Kč na rok. U soudního jednání vypověděla, stejně jako upřesnila ve svém vyjádření, že vycházela ze zjištěné jednotkové základní ceny upravené věcným břemenem zatížené nemovité věci, určené dle oceňovací vyhlášky, a to v souladu se zněním zákona č. 151/1997 Sb. a vyhlášky č. 441/2013 Sb. v aktuálním znění, resp. § 39a vyhlášky. Má zato, že cenu není možno stanovit z obvyklých cen obdobných pozemků, protože nebyly nalezeny tyto srovnávací nemovitosti. Vycházela tedy se simulovaného nájemného.

18. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vypracovaného [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, bylo zjištěno, že obvyklou cenu věcného břemene cesty a stezky na pozemku p. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] stanovila na 64 620 Kč s tím, že obvyklou cenu nájmu stanovila ve výši 9 230 Kč na rok. Dále obvyklou cenu věcného břemene cesty a stezky na pozemku p. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] stanovila na 96 230 Kč s tím, že obvyklou cenu nájmu stanovila ve výši 10 690 Kč na rok. Znalec vypověděl, že se v zásadě neliší metodou výpočtu od znalkyně [jméno FO], avšak zatímco ona použila pro odhad hodnoty nemovitostí oceňovací vyhlášku, tak on naopak má zato, že dohledal vhodné pozemky, které použil jako srovnávací, a to jak ve své databázi, tak u obdobných smluv v katastru nemovitostí. Má za to, že se jedná o pozemky obdobné a pokud byly jiné kvality nebo na jiných místech, pak použil korekci v podobě příslušných koeficientů.

19. Ze sdělení [Anonymizováno] bylo zjištěno, že [Jméno žalobkyně A] byla spolužadatelem k hypotečnímu úvěru, na základě smlouvy ze dne [datum]. Úvěr byl schválen, nicméně podmínkou jeho čerpání bylo mimo jiné předání smlouvy o zřízení služebnosti cesty k nemovitostem p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] ve prospěch nemovitosti v jejím vlastnictví a další záležitosti s tím související. Od úvěru bylo dne [datum] odstoupeno ze strany banky před jeho čerpáním, nebylo možno splnit tuto podmínku. Jiná smlouva bez této podmínky uzavřena nebyla.

20. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že žalobkyně jsou vlastnicemi, každá k id. , nemovitostí na LV [Anonymizováno], a to p. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 435 m2, jejíž součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] – bydlení a dále p. č. [Anonymizováno] – trvalý travní porost o výměře 4 902 m2, p. č. [Anonymizováno] – trvalý travní porost o výměře 4537 m2, p. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha o výměře 1 400 m2 a p. č. [Anonymizováno] – trvalý travní porost o výměře 1 036m2. Dále z něj vyplývá, že k těmto nemovitostem je zřízeno věcné břemeno užívání pro [jméno FO], r. č. [RČ] a [jméno FO], r. č. [RČ], a to na základě smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Dále jsou nemovitosti zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění pohledávek na splacení jistiny úvěru a ostatních dluhů pro [Anonymizováno] Dále bylo zjištěno, že vlastnicí nemovitosti na LV č. [hodnota] p. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, o výměře 657 m2, je paní [jméno FO]. Tato nemovitost je zatížena věcným břemenem vedení nadzemního vedení „nn“ a právem vstupovat, vjíždět a konat dopravy pro [právnická osoba]. Dále je zřejmé, že vlastníkem pozemku na LV č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 461 m2 je společnost [právnická osoba] Vše je zapsáno u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, pobočka [adresa], pro obec a území [adresa].

21. Z vyjádření ze dne [datum] [jméno FO] bylo zjištěno, že v zastoupení [jméno FO] reaguje na žádost žalobkyň o zřízení věcného břemene, které klientka odmítá.

22. Ze sdělení obce [adresa] ze dne [datum] vyplývá, že na pozemku p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v obci a katastrálním území [adresa], ve vlastnictví obce, je vybudovaná místní komunikace vedená v pasportu místních komunikací pod označením [Anonymizováno]. Tato komunikace je veřejně přístupná. Označení komunikací a jejich poloha v terénu vyplývá z pasportu místních komunikací doloženého ve spisu, resp. z ortofotomapy.

23. Ze sdělení Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ze dne [datum], bylo zjištěno, že se jedná o kladné stanovisko k doplnění TDZ na parcele [Anonymizováno] ve [adresa], kdy na tuto je umístěna značka „zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 t“, když její umístění je zřejmé z přiloženého mapového podkladu.

24. Z fotografií založených ve spisu je zřejmý charakter dotčených pozemků, kdy se jedná v zásadě o nezpevněnou cestu mezi lesním porostem místy vysypanou kamennou drtí.

25. Ze sdělení obce [adresa] ze dne [datum] vyplývá, že místní komunikace č. [Anonymizováno], která vede částečně po parcele č. [hodnota] nevede (nenavazuje) na p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa].

26. Ze sdělení obce [adresa] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obec nemá ve výhledovém plánu komunikaci opravit ani zprovoznit tak, aby byla sjízdná osobním vozidlem. Toto bylo sděleno i jedné ze žalobkyň, která se na obci o tomto osobně informovala.

27. Z mapy katastru nemovitostí je patrno, že obě parcely na sebe navazují a tvoří úzký pruh odpovídající komunikaci – cestě, která je z velké části vedena mezi lesními pozemky. Je též zřejmé, že na obecní komunikaci se napojuje pozemek p. č. [Anonymizováno] a tento nadále sousedí s pozemkem p. č. [Anonymizováno], který již sousedí s pozemky žalobkyň.

28. Soud zjištěný skutkový stav shrnuje stručně takto: Žalobkyně jsou mimo jiné vlastnicemi stavby č.p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku p.č. st. [Anonymizováno] v katastru obce [adresa]. Tyto nemovitosti získaly darem od svého dědečka [jméno FO], který je nabyl v roce [Anonymizováno] kupní smlouvou. Nemovitost p.č. [hodnota] mu byla zároveň touto smlouvou darována, bylo zde řízeno právo užívání pro soc. organizaci. [jméno FO] se podílel na budování cesty na obou pozemcích, oba pozemky vždy on i jeho rodina užíval. Byl si vědom majetkových vztahů a toho, že smlouva o věcném břemenu uzavřena nebyla. Pozemek p.č. [hodnota] byl následně v restituci vrácen manželům [jméno FO] a jeho majitelé ho prodali, následně jej získal [jméno FO], který následně pozemek prodal žalované č.

2. Žalobkyně a) v domě p.č. [hodnota] nadále bydlí i se svou rodinou a malými dětmi, dům běžně užívá. Žalobkyně b) za ní často jezdí na návštěvy. Cestu běžně užívají, nikdo jim v užívání běžnými vozidly nebránil, jen paní [jméno FO] zakazovala vjezd větších aut. Žalobkyně neúspěšně oslovily paní [jméno FO] s žádostí o zřízení věcného břemene a stejně tak se obracely jak na žalovanou č. 2 – na adresu uvedenou jako adresu sídla v obchodním rejstříku, především ale osobně jednaly s panem [jméno FO], který byl dříve vlastníkem pozemku p.č. [hodnota] a jak sám potvrdil, měl plnou moc k jednání za žalovanou č.

2. Obracely se i na obec s dotazem ohledně opravy, resp. zbudování cesty k jejich pozemkům, nicméně obec jim sdělila, že toto není do budoucna plánováno. Co se týká samotných pozemků, soud má za prokázáno, že jediná možná přístupová cesta vede nyní k domu žalobkyň po označených pozemcích p.č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Z veřejné komunikace v obci [adresa] (z točny) je jediný možný vjezd na pozemek p.č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného č.[Anonymizováno]1, který dále pokračuje lesní cestou a napojuje se na pozemek žalované č. 2, který dále sousedí s pozemkem p.č. st. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyň. Cesta je zpevněná štěrkem, pohodlně dostupná pro osobní vozidla. Je vedena po vrstevnici. Dům žalobkyň je jediným domem po trase, cesta před jejich domem končí. Od jejich domu žádná další cesta nikam nevede, v sousedství obytné domy nejsou. Veřejná komunikace ve vlastnictví obce, tedy pozemek p.č. [hodnota], ústí na pozemek žalované č. 2, nikoliv žalobkyň. Tato komunikace je asfaltová, sjízdná, ale v právě několik set metrů před domem žalobkyň je v reálu zcela vymizelá, nezřetelná – je vidět pouze travní porost a následně prohlubeň, která je zarostlá velmi vzrostlým lesním porostem (nikoliv jen náletovými dřevinami). Tento úsek pozemku se navíc nachází v poměrně prudkém kopci. Dále bylo zjištěno, že vztahy mezi účastníky byly vždy dlouhodobě dobré, cestu právní předchůdci žalobkyň i ony samy vždy užívali se souhlasem vlastníků. Žalobkyně a jejich právní předchůdci se vždy podíleli na údržbě cesty. Užíváním cesty není nijak zasahováno do užívání pozemků žalovaných.

29. Po právní stránce soud věc hodnotí takto:

30. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

31. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

32. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

33. Podle § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty.

34. Podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá.

35. Podle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

36. Po posouzení zjištěného skutkového stavu v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl okresní soud k závěru, že žaloba na určení existence služebnosti věcného břemene stezky a cesty důvodná není. Naopak však ohledně zřízení nezbytné cesty žaloba důvodná je.

37. Lze konstatovat, že žalobkyně jsou vlastnicemi nemovitostí, ke kterým není zajištěn přístup motorovými vozidly z veřejné účelové komunikace (pouze pěšky). V současnosti jediná přístupová cesta k veřejné komunikaci vede skutečně přes pozemky žalovaných. Pokud byla zmiňována a ověřována možnost přístupu z obecní komunikace (p. č. [Anonymizováno]), tato není reálná. Cesta v podstatě v posledních několika stech metrech neexistuje, není v terénu znatelná, místo je zarostlé travou, ale především velkými stromy, je značena ve značně kopcovitém terénu. Především však neústí na pozemky žalobkyň. Obec ji nehodlá do budoucna vytvořit, a i laikovi je jednoznačně zřejmé, že náklady na zřízení jednoduché cesty by dosahovaly řádu vyšších statisíců. Zároveň je nutné konstatovat, že žalobkyně nemovitosti užívají zcela běžně a po dlouhou dobu, nejsou zdrojem konfliktů, cesta je užívána dlouhodobě a téměř výhradně (s výjimkou jednoho chataře) žalobkyněmi, jejichž dům je v podstatě na samotě a u něj cesta končí. Tyto skutečnosti svědčí pro naplnění zákonných podmínek pro zřízení nezbytné cesty.

38. Pokud žalovaní namítali, že žalobkyně mají zajištěny přístup ke svým nemovitostem, neboť jim žalovaní průjezd umožňují, okresní soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2854/2010 (které je možné aplikovat i v poměrech o. z.), v němž je uvedeno, že vlastník stavby, domáhající se zřízení práva nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník., nemá zajištěn přístup ke stavbě přes cizí pozemek, jestliže vlastník pozemku přecházení jen trpí, nebo mu udělí prostý souhlas, který může být kdykoliv odvolán (tzv. výprosa). V takovém případě lze právo nezbytné cesty zřídit; jinak by totiž vlastník stavby byl v nejistotě ohledně přístupu, který by vlastník pozemku mohl kdykoliv znemožnit tím, že by souhlas odvolal.

39. Pokud žalovaní dále namítali, že žalobkyně mají možnost zajistit si přístup motorovými vozidly k nemovité věci jinak, bez omezení žalovaného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1897/2004) vybudováním vlastního příjezdu ke svým pozemkům, soud má za to, že tato varianta není reálná. Jednak pozemky žalobkyň s veřejnou komunikací přímo nesousedí, jednak by zřízení nového přístupu z veřejné komunikace by vyžádalo nepřiměřené náklady, především však by bylo nutno zajistit opět zřízení věcného břemene žalovanou č. 2, na jejíž pozemky veřejná komunikace vede. Ze strany žalobkyň se rovněž nejedná o možnost získat pohodlnější přístup motorovými vozidly ke svým nemovitostem, když žalobkyně žádný jiný přirozený přístup ke svým nemovitostem nemají, v blízkosti ani z druhé strany pozemku žádná jiná komunikace není. Pozemky žalovaných navíc představují historicky nejpřirozenější spojení s veřejnou cestou, jelikož tuto cestu postavili a využívali jak právní předchůdci žalobkyň, tak žalovaných, tak po desítky let bezproblémově i žalobkyně se svou rodinou. Soud nezbytnou cestu nepovolí, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Žalobkyně nijak nezavinily, že příjezdovou cestu k nemovitým věcem nemají – nemovitosti dostaly darem coby rodinný majetek. Byť si neověřily v tomto směru své právní postavení, důvodně mohly spoléhat na souhlas žalovaných s užíváním cesty. Nelze jim přičítat k tíži, že nyní potřebují, aby toto právo bylo zřízeno ve formě věcného práva – je to pro ně důležité jak pro jejich finanční zabezpečení a vzájemné vypořádání (bylo prokázáno, že banka toto vyžaduje pro poskytnutí úvěru), ostatně i dle judikatury je zřízení nezbytné cesty ve formě věcného práva spíše standardem. Požadavek banky však jistě není důvodem pro zřízení nezbytné cesty – ta je zřizována z důvodů, které předpokládá zákon. K zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze dle judikatury Nejvyššího soudu ČR přistoupit až na základě posouzení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitostí v daném případě postupoval hrubě nedbale či dokonce úmyslně, v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. V poměrech této věci takový závěr učinit nelze.

40. Z § 1029 odst. 1 o. z. vyplývá, že podmínkou pro povolení nezbytné cesty je skutečnost, že vlastník nemovité věci ji (mimo jiné) nemůže řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Zákonný požadavek, že nelze nemovitost řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, míří především na případy, kdy tuto nemovitost nelze užívat právě proto, že absence jejího napojení na veřejnou cestu takovému užívání brání.

41. Primárním pro posouzení věci tak je zjištění, co obsahuje objektivně řádné užívání a hospodaření na nemovitostech žalobce. Soud vychází z nikým nerozporovaného tvrzení, že nemovitosti, především dům a okolí, je využíván jako stálé bydlení pro rodinu žalobkyně a), tedy rodinu s malými dětmi. Nachází se ve [adresa], na jejím okraji. Z obecně známých skutečností je zřejmé, že pro fungování rodiny v dnešní době, v případě bydlení v menší obci, je nutné mít k dispozici osobní automobil pro zajišťování nákupů, dojezdu k lékaři a dalších nezbytných záležitostí. Zároveň zejména kvůli kojeneckému věku dětí je vhodné dojet autem až k domu.

42. Soud má tedy za to, že výše uvedené vede k tomu, že nezbytná cesta má být povolena, s přihlédnutím k objektivně řádnému užívání a hospodaření na nemovitostech žalovaných v rozsahu, který odpovídá právu chůze a jízdy motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí 3,5 tuny. Současně s přihlédnutím ke konkrétně zjištěnému způsobu užívání nemovitostí žalobce a hospodaření na nich, je přiléhavé dobu, po kterou lze cestu užívat, časově neomezovat. Rozsah povolované nezbytné cesty v tomto případě nebyl výjimečně vymezen geometrickým plánem, neboť po obou zatěžovaných pozemcích cesta skutečně vede a odpovídá jejich geometrickému vymezení, cesta vede po veškerém povrchu dotčených pozemků, oba jsou ostatně v katastru nemovitostí vedeny jako „ostatní komunikace“, jejich způsob využití odpovídá realitě. Z hlediska vykonatelnosti rozsudku je tedy jasné, že zatíženy mají být oba pozemky jako celek, geometrický plán zde tedy je nadbytečný.

43. Soud v daných souvislostech nepovažoval za přiměřené povolení nezbytné cesty žalobkyním pro motorová vozidla, jejichž nejvyšší povolená hmotnost činí více než 3,5 tuny. Tato vozidla žalobkyně běžně nepoužívají a nepotřebují k bydlení používat, jejich použití je nutné jen výjimečně (vývoz jímky, oprava domu, dovoz dřeva, apod.). Zároveň cesta není pro stálý průjezd větších vozidel uzpůsobena svou kvalitou. Ve vztahu k údržbě nemovitosti a povolení nezbytné cesty se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3398/2016 (žalobě o povolení nezbytné cesty nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby nebo pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z.). Pokud žalobkyně budou potřebovat použití větších vozidel pro opravy či zajištění údržby nemovitostí, jejich právo plyne z jiných zákonných ustanovení.

44. Dále lze pro úplnost uvést, že z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že posouzení nároku na povolení nezbytné cesty lze poměřovat dobrými mravy. Z judikatury se totiž podává, že dobré mravy jsou obecným principem, ke kterému je třeba přihlížet „při použití právního předpisu“, tedy i při vydání konstitutivního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2371/2014). V konkrétních poměrech se takové posouzení promítne do případné úvahy o zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. nebo aplikace principu poctivosti ve smyslu § 6 o. z. Odvolací soud ani z tohoto pohledu neshledal požadavek žalobce na povolení nezbytné cesty požadavkem v rozporu s dobrými mravy, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem této věci. Zároveň též konstatuje, že naopak má výslovně za to, že právě s přihlédnutím k dobrým mravům je vhodné nezbytnou cestu zřídit. Nelze totiž přehlédnout, že právní vztahy jsou v tomto případě ovlivněny komunistickým režimem, resp. socialistickým státním zřízením, které potlačovaly individuální právní vztahy. Cesta byla dříve v užívání socialistické organizace, opravována a budována byla i tím, kdo nebyl jejím vlastníkem, následně do majetkových vztahů zasáhla restituce, to vše má nyní negativní vliv na žalobkyně, které mají problém s „oficiálním“ přístupem k domu, ale které toto nijak nezavinily. Soud má za to, že právě pro podobné případy může být institut nezbytné cesty vhodným napravením nedůsledností a přístupu minulého režimu.

45. Pokud žalovaná č. 2 namítala, že nebyla řádně oslovena, soud sdílí opačný názor. Žalobkyně se obrátily na adresu uvedenou ve veřejném rejstříku jako sídlo žalované č. 2, dopis se však vrátil s tím, že adresát je neznámý, což lze klást k tíži žalované č. 2, nikoliv žalobkyň. Zároveň však osobně jednaly s panem [jméno FO], který, jak sám uvedl, má plnou moc k jednání za společnost, jednaly tedy s oprávněnou osobou. Pokud žalovaná č. 2 dále namítala, že dostatečné pro užívání je nájemní právo, které ona opakovaně žalobkyním nabízí, soud má za to, že dostatečné není. Pro žalobkyně rozhodnutí o věcném právu představuje jistotu, která se významně promítá (s ohledem na politiku poskytování úvěrů bankami) i do jejich finanční roviny, pro žalovanou nepředstavuje toto rozhodnutí žádné praktické zatížení, navíc ze strany žalovaného č. 1 nájemní vztah nabízen není, což je nutno též zohlednit – jejich odmítání uzavřít nájemní smlouvu tedy není v žádném případě bezdůvodné, ale naopak.

46. Při stanovení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty se vychází ze závěrů znaleckého dokazování, které neurčuje výši náhrady, ale zpravidla určení hodnoty přístupu na základě věcného břemene (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2576/2017). Východiskem a základem úvah by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech (lokalitách) sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného (především z hlediska plošného rozsahu zatížení, doby jeho trvání, četnosti a způsobu užívání oprávněnými osobami i z hlediska rozsahu rušení osoby z věcného břemene povinných při užívání nemovitostí jím patřících), tak z hlediska právního (tj. z hlediska právních vad snižujících obecnou cenu nemovitosti ve vlastnictví povinných osob výkonem práv oprávněných osob dotčených). Při nedostatku srovnatelných údajů lze jistě přihlédnout i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, to ovšem se zřetelem k tomu, zda a nakolik je osoba povinná omezena v právu takový pozemek rovněž (spolu)užívat, i se zřetelem k předpokládané době trvání práva odpovídajícího věcnému břemeni.

47. V posuzovaném případě má soud za to, že vhodnou úplatou za zřízení služebnosti bude opakované plnění, kdy odpovídající hodnotě nájemnému pozemku. S ohledem na výše uvedená kritéria má za to, že jednorázová úplata zde není vhodná. Vycházel z toho, že cestu využívají především žalobkyně samy, toto zřizované právo žalované omezuje pouze minimálně, zároveň jsou však pozemky zatěžovány celé a jejich výměra je poměrně vysoká. Hodnota pozemků se zatížením služebností snižuje. Toto užívání v zásadě odpovídá právu nájmu pozemků, s určitými omezeními. Soud však nemá za to, že žalovaným vzniká újma (kterou ostatně žalovaní tvrdili pouze obecně) v souvislosti se zřízením služebnosti, kterou by bylo potřeba zohledňovat ve výši úplaty, naopak oproti minulému stavu finanční prostředky získají a fakticky se průjezd vozidly po cestě nezmění. Z výše uvedených důvodů byla úplata stanovena právě v hodnotě obvyklého nájmu, nebylo nijak upravována.

48. V dané věci byly vypracovány dva znalecké posudky, kterými byla odhadnuta obvyklá cena obou nemovitostí a dále obvyklá hodnota ročního nájemného. Oba znalci, co se týká obvyklé ceny nájemného k těmto pozemkům, vycházeli z výměry pozemků [Anonymizováno], resp. 761 m2, a z toho, že simulované nájemné činí 5% z ceny pozemků, kdy průměrnou základní jednotkovou cenu pozemků [jméno FO] odhadla na 129,8220 na m2 a [jméno FO] na 281m2. Oba postupovali při oceňování podle vyhlášky 337/2022 Sb., § 39a, kdy oceňovali služebnost na dobu neurčitou.

49. Rozdílné závěry těchto posudků, co se týká hodnoty věcného břemene, stejně jako ceny obvyklého nájmu, byly způsobeny tím, že znalkyně [jméno FO] vycházela při oceňování z vyhláškové ceny nemovitostí, neboť měla za to, že pozemky vhodné pro srovnání není možno nalézt, naopak [jméno FO] byl opačného názoru a vycházel z toho, že je možno vycházet ze srovnání s obdobnými pozemky, které následně koeficienty upravil. Soudu je z úřední činnosti známo, že oba znalci dlouhodobě působí v obvodu Okresního soudu ve [adresa], nicméně [jméno FO] pro soud zpracovává posudky zejména na [Anonymizováno] a [jméno FO] spíš v oblasti [adresa] a okolí, ostatně s ohledem na místo jejich podnikání. Soud neměl za to, že nový znalecký posudek by přispěl k objasnění věci a při rozhodování se přiklonil k tomu, že bude vycházet z cen odhadnutých znaleckým posudkem [jméno FO]. Jedná se o znalkyni působící nejčastěji právě v oblasti [Anonymizováno], kam patří i [adresa], a je předpoklad, že je s místními poměry seznámena o něco detailněji než znalec [jméno FO]. Byť znalci vycházejí z podkladů v katastru nemovitostí, právě místní znalost je též velmi důležitá, a pokud má znalkyně za to, že pozemky vhodné ke srovnání nebylo možno najít, není důvod v kombinaci s ostatními důkazy toto zpochybňovat. Pokud znalec [jméno FO] srovnávací pozemky nalezl, má soud za to, že nejsou zcela adekvátní pro potřebné srovnání, a toto nemůže zcela vyvážit ani jejich úprava koeficienty. Pozemky jsou většinou menší svou rozlohou a jsou výrazně lepší kvality co se týká jejich povrchu, což vyplývá i z fotografií doložených do spisu žalobkyněmi, zároveň je však podstatné, že se nacházejí v katastru obcí [adresa], které jsou od [adresa] poměrně vzdálené. Charakter pozemků je též jiný. Soud má též za to, že ekvivalent hodnoty obvyklého nájemného stanovená [jméno FO] lépe odpovídá realitě a charakteru zřizované služebnosti. Zároveň tuto částku považoval za dostačující a přiměřenou poměrům této projednávané věci, když též zvažoval, že v daném případě je cesta po pozemcích žalobců historicky nejpřirozenějším spojením s veřejnou cestou, jelikož tuto cestu postavili a využívali jak právní předchůdci žalobce i žalovaného, tak po desítky let bezproblémově i žalobce se svou rodinou. Žalobkyně si nezpůsobily nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. Nezbytná cesta není pro žalovaného nijak zatěžující a omezující, průjezd obyvateli jediného domu či pro jejich potřebu nijak neznehodnocuje nemovitost žalovaných. Je zřizována k domu, kde žalobkyně a) trvale bydlí.

50. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud zřídil nezbytnou cestu v rozsahu specifikovaném ve výroku rozsudku, když zavázal žalobkyně k hrazení úplaty žalovanému 1. ve výši 4 353 Kč ročně a žalované 2. ve výši 4 260 Kč ročně, vždy do 31. 12. kalendářního roku.

51. Co se však týká určení existence věcného břemene práva chůze a jízdy, zde soud musí konstatovat, že žalobkyně v řízení žádným způsobem neprokázaly jeho existenci. Především z výpovědi právní předchůdce žalobkyň a jejich dědečka [jméno FO] jednoznačně vyplynuly okolnosti faktického zřízení předmětné cesty, stejně jako informace o právních záležitostech s tím spojených, stejně vypovídal i žalovaný č. 1 a pan [jméno FO]. Sám [jméno FO] potvrdil, že souhlas s užíváním cesty byl vždy ze strany právních předchůdců vlastníků dotčených pozemků pouze ústní, vždy věděl, že není zřízeno věcné právo, stejné informace měly od něj i žalobkyně. Pokud by právo odpovídající věcnému břemeni mělo být vydrženo, rozhodně pro vydržení nepostačuje skutečnost, že právo je řadu let bezproblémově se souhlasem vlastníků vykonáváno – v takovém případě se jedná o (nyní) tzv. výprosu, nikoliv o právo trvalé, které by zakládalo pravou držbu. Podmínky vydržení, a to ani mimořádného (§1090 a násl. o.z., resp. 987, 993 o.z.) splněny nebyly a soud v tomto rozsahu žalobu zamítl.

52. Co se týká nákladů řízení, soud bral v úvahu při rozhodování o nich specifickou povahu řízení o zřízení nezbytné cesty, které má podstatné rysy řízení nesporného, kdy zároveň se toto řízení v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu řadí mezi výjimky ze zásady vázanosti soudu v žalobě vymezeným nárokem dle § 153 odst. 2 o. s. ř., jenž stanoví, že soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže z právního předpisu, jímž je občanský zákoník, vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Při rozhodování o nákladech řízení toto nelze „hodnotit toliko mechanicky ve vztahu k samotné žalobě a k soudnímu rozhodnutí, nýbrž lze případně přihlédnout i k průběhu celého řízení a k závěrečným procesním stanoviskům. Do rozhodování o nákladech řízení se nemusí nutně promítnout každá změna postojů účastníků v řízení; soud musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka) bylo od počátku mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. Posouzení této otázky může být na úvaze soudu, kterou je třeba uvést v odůvodnění rozhodnutí.“, jak vyplývá z usnesení NS z 11. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2365/2017. V této souvislosti soud konstatuje, že za přiměřené rozhodnutí ke všem okolnostem případu má to, kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když bere v úvahu, že žalovaní od začátku zastávali negativní stanovisko k návrhu, nicméně žalovaní byli úspěšní toliko v řízení o zřízení nezbytné cesty (kdy navíc rozhodnutí o náhradě neodpovídalo jejich návrhu), zároveň v řízení o existenci věcného břemene úspěšní nebyli). Za této situace bylo soudem rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nese si tedy vynaložené náklady řízení sám. S ohledem na toto rozhodnutí je tak zřejmé, že ani stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.