11 Co 508/2024 - 155

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Michala Prince a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 250 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. srpna 2024, č. j. 15 C 57/2023-110, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba co do částky 5 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 31.3.2023 do zaplacení, jinak se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 44 034 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 15 000 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.); ohledně částky 235 000 Kč se specifikovaným zákonným úrokem žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 40 134 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto, v pořadí druhým rozsudkem (viz odstavec 16.), rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v uvedení nesprávného údaje v rejstříku trestů.

3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce (dne 30. 9. 2023) u žalované předběžně uplatnil svůj nárok; žalovaná konstatovala, že v postupu Okresního soudu v [adresa] lze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. spočívající v chybném zápisu trestu do rejstříku trestů; za tento nesprávný úřední postup se žalovaná omluvila. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], ze dne 11. 10. 2010, byl žalobce odsouzen za trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1) písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., do rejstříku trestů však bylo toto odsouzení zapsáno jako odsouzení dle § 205 odst. 1) písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., přičemž toto ustanovení obsahovalo skutkovou podstatu šíření pornografie vůči dítěti. Z přípisu [orgán] ze dne 24. 1. 2023 (čj. [číslo]) měl soud za prokázané, že k žádosti žalované byli vyslechnuti k postoji žalobce a spoluobviněných vězni [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Z jejich vyjádření měl soud za prokázané, že uvedení obecně věděli o záměně v opisu v evidenci rejstříku trestů, a že z toho žalobce „byl špatný“, nicméně jak vězni, tak vychovatelé, pomáhali žalobci věc řešit; bylo řečeno, aby se o tom nemluvilo, což všichni respektovali, takže s tím žádný problém neměl. Uvedenou informaci nicméně sděloval ostatním spoluvězňům sám žalobce.

4. Soud provedl dokazování též výslechem žalobce, jeho zdravotnickou dokumentací a dalšími listinnými důkazy, z nichž (vedle jiného) zjistil, že dne 24. 6. 2022 byl chybný záznam v evidenci rejstříku trestů opraven. Z výslechu žalobce soud (vedle jiného) zjistil, že o nesprávném zápisu v rejstříku trestů se žalobce dozvěděl od pracovníků věznice (psychologa a vychovatele); když jim řekl, že jde o zápis chybný, nevěřili mu, ale poradili, aby napsal na soud dopis a požádal o opravu, což následně učinil; cca po 1 měsíci mu byl doručen omluvný dopis s tím, že v rejstříku trestů byl údaj opraven. V mezidobí nebyl žalobce přeřazen na jiné oddělení, nebyl ze strany příslušníků vězeňské služby či spoluvězňů nijak konfrontován či fyzicky napaden, měl však prvotní šok z této informace a začal se bát možných následků ve vnímání jeho okolím jako subjektu spojeného s pedofilií. Začalo mu být fyzicky špatně, pociťoval tlak na hrudi a další obtíže, vyhledal lékaře, byla mu předepsána antidepresiva a doporučena návštěva psychiatra, na kterou se objednal, ale čekací doba byla cca 8 měsíců, proto byl psychiatrem vyšetřen až po této čekací době. Ze zdravotní dokumentace žalobce soud (vedle jiného) zjistil, že při lékařském vyšetření dne 9. 6. 2022 byla shledána reakce na těžký stres a doporučeno vyšetření psychiatrem.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1 odst. 1, § 5 a § 15 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. (dále též „zákon o rejstříku trestů“) a § 1, § 5 písm. a), b) a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“). Soud shledal existenci nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nesprávném postupu Okresního soudu v [adresa], který nesprávně splnil povinnost vyplývající ze zákona o rejstříku trestů, když nesprávně uvedl číslo zákona, dle kterého byl žalobce (ve věci sp. zn. [spisová značka]) odsouzen. Dále soud prvního stupně (s poukazem na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21. 2. 2024, č. j. [spisová značka], dále též „usnesení odvolacího soudu z 21. 2. 2024“), setrval na závěru, který učinil již v prvním rozsudku (s tím, že tento závěr shledal odvolací soud správným), tj. na závěru, že rozšířila-li se mezi vězni informace o tom, že žalobce je odsouzený pedofil, v důsledku jednání samotného žalobce, který se svěřil spoluvězni (resp. spoluvězňům „na cele“) o chybném zápisu v rejstříku trestů, není újma, která žalobci měla vzniknout tím, že na něj ostatní vězni (či zaměstnanci věznice) nahlíželi jako na pedofila, přičitatelná žalované. Soud uvedl, že odškodňuje prvotní zásah způsobený prvotním zjištěním o mylném zápisu ze strany žalobce, se kterým se pojily prvotní pocity bezmoci, stresu apod., které vyvolaly v žalobci otázky, kdo další se mohl o zápisu v rejstříku trestů dozvědět, jak se k němu budou chovat orgány vězeňské služby, případně rodina či, v prvotní fázi, spoluvězni. Tento prvotní zásah je však časově omezen opravou zápisu v rejstříku trestů. Po tomto okamžiku žalobce mohl již jednoduše prokázat uvedený omyl jak vězeňské službě, tak spoluvězňům či rodině.

6. Dále soud uvedl, že prvotní šok (z informace o chybném zápisu v rejstříku trestů) se následně projevil v psychické a fyzické sféře žalobce, soud však odškodňuje nikoliv zásah do zdravotní sféry žalobce ve formě poškození zdraví, ale náhradu nemajetkové újmy. Prvotní šok byl dán oznámením o mylném zápisu do rejstříku trestů; žalobce, který pocítil tlak na hrudi, vyhledal lékařskou pomoc a byla mu předepsána antidepresiva. Antidepresiva jsou sice žalobci předepisována doposud, nicméně nesprávným úředním postupem byl mylný zápis, který byl napraven zhruba po jednom měsíci (od okamžiku, kdy se žalobce o mylném zápisu dozvěděl) opravou údajů v rejstříku trestů a omluvným dopisem. Žalobce disponoval omluvným dopisem, disponoval i opisem z rejstříku trestů, kde bylo najisto postaveno, že žalobce nepáchal žádnou trestnou činnost spojenou s dětskou pornografií, a žalobce tak měl k dispozici prostředky, kterými mohl jak spoluvězňům, tak i ostatním (rodině, dozorcům, i okolnímu světu), v případě, že by se eventuálně dozvěděli o mylném zápisu, jim případné mylné domněnky vyvrátit. Následně soud uzavřel, že předmětem řízení není odškodnění za škody na zdraví, bolestné ani ztížení společenského uplatnění; odškodňována je nemajetková újma ve smyslu zákona č. 82/98 Sb.; přiznanou částkou soud odškodňuje pouze prvotní šok žalobce, jeho trvání a obtíže s ním spojené, a to zejména do okamžiku výmazu mylného zápisu, když od tohoto okamžiku již žalobce měl k dispozici důkaz o pochybení státu. Při neexistenci srovnávající judikatury dospěl k částce 15 000 Kč, když se nejedná o částku jakkoli bagatelní, která je způsobilá vzniklou nemajetkovou újmu reparovat. Částkou 250 000 Kč, kterou požaduje žalobce, jsou odškodňovány zásahy do nemajetkové sféry buď za řízení trvající desetiletí, nebo zásahy způsobené nezákonnými trestními stíháními s naprosto fatálními zásahy do nemajetkové sféry poškozených.

7. Žalobce ve včasném odvolání namítal, že jeho psychické problémy byly velmi závažné a trvají dodnes; zdůraznil, že před rokem 2022 nikdy nenavštěvoval psychiatra, nebyla mu diagnostikována žádná nemoc a nebyl v tomto směru nijak medikován, veškeré psychické problémy vznikly až poté, kdy se dozvěděl o nesprávném zápisu v rejstříku trestů. Dále uvedl, že projednávanou věc lze porovnat s výší odškodnění, která by byla poskytnuta podle tzv. Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, kdy by jen za bolestné žalobci náleželo 45 407 Kč. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit též zbytek žalobou požadovaného odškodnění s příslušenstvím a náklady řízení.

8. Žalovaná ve včasném odvolání namítala, že z lékařské zprávy ze dne 9. 6. 2022 se podává pouze to, že žalobci byla doporučena psychiatrická ambulance a žalobci byla diagnostikována porucha F 439, tj. akutní reakce na stres, antidepresiva mu však ten den předepsána nebyla. Lékařská zpráva ze dne 24. 4. 2023 byla vyhotovena už v okamžiku, kdy byl žalobce přemístěn z Věznice [adresa] (kde informaci ohledně mylného zápisu v RT roznesl mezi ostatní odsouzené) do Věznice [adresa]. Skutečnost, že touto lékařskou zprávou byla diagnostikována neurčená porucha osobnosti a chování (F 69) a porucha přizpůsobení (F43.2) žalovaná nezpochybňuje, avšak přímo z lékařské zprávy vyplývá přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenými zásahy ve zdravotní sféře. Z této lékařské zprávy se dle jejího obsahu, který žalovaná částečně citovala, podává, že výše uvedené diagnózy mají příčinu v tom, že žalobce sám rozšířil informaci mezi odsouzené ve Věznici [adresa] a po přemístění do nové organizační jednotky měl obavy, že se informace opět rozšíří, neboť společně s ním byla přemístěna osoba, která byla žalobcem o mylném zápisu obeznámena. Žalovaná má za to, že nebylo prokázáno, že by žalobcem tvrzená újma vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem a dosahovala takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání finančního odškodnění, když trvala pouze po dobu jednoho měsíce. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná v odvolání poukazuje na skutečnost, že žalobci byla dne 9. 6. 2022 diagnostikována „pouze“ reakce na těžký stres, současně mu bylo vystaveno doporučení na psychiatrické vyšetření, aniž mu byla předepsána antidepresiva, a že psychiatricky byl vyšetřen a medikován až o cca 8 měsíců později. Dovozuje, že dokud nebyl psychiatricky přezkoumán, žádná duševní choroba se u žalobce nevyskytovala, a spekuluje, že újma vznikla v souvislosti s přesunem do Věznice [adresa]. Shora uvedená argumentace je však zcela nepřiléhavá, neboť ze skutečnosti, že bylo vystaveno doporučení do psychiatrické ambulance, je naopak zřejmé, že praktický lékař musel usuzovat o existenci duševní[Anonymizováno]nemoci a nutnosti medikace, neboť v opačném případě by doporučení k psychiatrickému vyšetření nevystavil, nebo v případě psychicky méně závažného stavu, který nevyžaduje medikaci, by vystavil pouze doporučení k návštěvě psychologa. Žalobci nemůže být kladeno k tíži, že čekací doba na psychiatrickou péči činí řadu měsíců (na svobodě i ve výkonu trestu), a proto nemohl být dříve vyšetřen a medikován. Dále žalobce uvedl, že odškodnění, které soud přiznal ve výroku I. napadeného rozsudku, slouží k odčinění újmy, která žalobci vznikla v období 1 měsíce – od doby sdělení informace, že je odsouzeným pedofilem, do doby, kdy obdržel vyrozumění, že došlo k opravě záznamu v opisu rejstříku trestů. Žalobce se v této době obával přeložení do oddílu věznice, ve kterém jsou osoby trestané za sexuální trestné činy, dále že toto bude mít vliv na styk s jeho dcerou, obával se reakce rodiny, že mu nikdo nebude věřit, měl potíže s usínáním, se spánkem, s koncentrací, připadal si jako by mu někdo seděl na hrudi aj. Pokud se tedy žalovaná ve své argumentaci z větší části věnuje až období, které následovalo, či dokonce ve kterém byl žalobce již umístěn ve Věznici [adresa], pak se tato argumentace s napadeným výrokem míjí. Odškodňována je totiž újma vzniklá v období, ve kterém tato informace ještě rozšířena nebyla.

10. Žalovaná se z účasti u jednání odvolacího soudu omluvila, o odročení jednání nežádala, bylo proto jednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Právní zástupce žalobce odkázal na písemné vyhotovení odvolání a navrhl doplnění dokazování usnesením Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa], ze dne 28. 11. 2024, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud konstatoval, že byť účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím bez jednání, odvolací soud, s ohledem na potřebu provést komparaci níže uvedenými rozhodnutími, ústní jednání nařídil. Následně bylo doplněno dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) rozhodnutím, které předložil právní zástupce žalobce (k doložení skutečnosti, že ve věci péče o jeho [věk] dceru bylo přihlédnuto k tomu, že byl v době výkonu trestu v péči psychiatra), a rozhodnutími, které opatřil odvolací soud k porovnání výše odškodnění, kterého se dostalo účastníkům řízení v jiných věcech.

11. Z rozhodnutí, které při jednání odvolacího soudu předložil právní zástupce žalobce, tj. z usnesení Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa], ze dne 28. 11. 2024, č. j. [spisová značka], se podává, že tímto rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, jímž byl upraven styk žalobce s [věk] dcerou; při úvaze o potřebě asistovaného styku otce s [věk], bylo přihlédnuto též ke skutečnosti, že žalobce byl v době výkonu trestu v péči psychiatra a užíval antidepresiva, přičemž psychiatrem bylo doporučeno pokračovat v léčbě a nadále medikovat.

12. Z rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 17. 9. 2018, č. j. [spisová značka] (dále též „Věc 1“), se podávají následující skutečnosti. Předmětem řízení bylo přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Poškozený nebyl stíhán vazebně a trestní stíhání se nedostalo do fáze řízení před soudem; trestní věc byla odložena s tím, že od počátku neexistovaly důvody pro to, aby trestní stíhání žalobce bylo vedeno. Poškozený byl trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání s trestní sazbou 2 léta až 10 let trestu odnětí svobody, když tohoto trestného činu se měl dopustit ve vztahu ke své [věk] dceři. Zásah do osobnostní sféry žalobce trval 1 rok a 4 měsíce. Dopady do osobnostní sféry žalobce byly shledány ve sféře profesní (ztráta zaměstnání i příjmu), ve sféře soukromé a rodinné (tíživá finanční situace a narušení vztahu poškozeného s [věk] dcerou) a ve sféře zdravotní (psychické problémy, nespavost, lupénka způsobena stresem). Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 90 000 Kč.

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka] (dále též „Věc 2“), se podávají následující skutečnosti. Předmětem řízení bylo odškodnění zásahu do osobnostních práv žalobce, na kterého žalovaný podával na různé státní orgány podněty, v nichž obviňoval žalobce z pedofilie. Kromě toho zveřejňoval žalovaný na svém [www] profilu komentáře, ve kterých žalobce označoval za devianta a za osobu, která zneužívá děti. Shledán byl značný dosah zásahu a rozsah újmy. Žalovaný očerňoval žalobce před státními orgány, v důsledku čehož byl žalobce vyšetřován (aniž by se podezření z trestné činnosti potvrdilo), před jeho zaměstnavateli, ve škole, kam docházely jeho děti, i ve veřejných institucích. V důsledku protiprávního jednání žalovaného trpěl žalobce důvodnými obavami, že přijde o zaměstnání, on sám i jeho děti byly terčem odsudků i posměchu ve městě, kde žili. To vše způsobilo trvalý stres, který se projevil na zdraví v podobě psychických obtíží a následně i v onemocnění srdce. Rovněž rodinný život žalobce byl jednáním žalovaného zasažen, neboť rozšířením očerňujících zpráv o tom, že žalobce je pedofil, trpěly jeho děti, zejména dcery. Jedna dcera byla ze strany spolužaček proto šikanována, přišla o kamarádky, kterým rodiče zakázali se s ní stýkat, a pokusila se o sebevraždu. Druhá dcera se v té době začala v noci počůrávat. Za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do cti, důstojnosti, zdraví a rodinného života žalobce byla žalobci přiznána částka 350 000 Kč.

14. Právní zástupce žalobce se vyjádřil pouze k Věci 1. Uvedl, že je patrné, že ve srovnávané věci bylo poskytnuto odškodnění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, které trvalo 16 měsíců, zatímco v případě žalobce soud prvního stupně poskytl odškodnění za zásah trvající jeden měsíc, dle žalobce by však mělo být přihlédnuto k tomu, že důsledky nesprávného úředního postupu trvají dosud.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k následujícím závěrům.

16. Usnesením ze dne 21. 2. 2024, č.j. [spisová značka], zrušil odvolací soud (první) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2023, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, shledal-li v chybném zápisu v rejstříku trestů nesprávný úřední postup a dospěl-li k závěru, že žalovaná je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. odpovědná za újmu, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem. Odvolací soud konstatoval, že (jak se podává ze žaloby) žalobce spatřuje újmu, která mu nesprávným úředním postupem měla vzniknout, ve dvou rovinách; v první rovině se má jednat o újmu vzniklou žalobci v důsledku tohoto, že na něj vězni a zaměstnanci věznice nahlíželi jako na odsouzeného pedofila (dále též „první rovina újmy“); druhá rovina újmy, která žalobci měla vzniknout, spočívá v psychických problémech („psychickém zhroucení“), které měly žalobci vzniknout v důsledku toho, že se (od zaměstnanců věznice) dozvěděl o chybném zápisu v rejstříku trestů (dále též „druhá rovina újmy“). Ohledně první roviny újmy se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že rozšířila-li se mezi vězni informace o tom, že žalobce je odsouzený pedofil, v důsledku jednání samotného žalobce, který se svěřil spoluvězni (resp. spoluvězňům „na cele“) o chybném zápisu v rejstříku trestů, není újma, která žalobci měla vzniknout tím, že na něj ostatní vězni (či zaměstnanci věznice) nahlíželi jako na pedofila, přičitatelná žalované (na místě je dodat, že na tomto závěru odvolací soud setrvává).

17. Dále odvolací soud konstatoval, že (jak se podává ze žaloby) žalobce netvrdí, že by se psychicky zhroutil poté, kdy se informace o tom, že je „odsouzeným pedofilem“ rozšířila, ale naopak – již před tím (poté, kdy se o nesprávném zápisu v rejstříku trestů dozvěděl) se měl žalobce psychicky zhroutit, následně se svěřil spoluvězňům v cele a poté se informace rozšířila. Odvolací soud proto uložil soudu prvnímu stupně, aby (shledá-li, že lze vycházet z tvrzení žalobce o časové posloupnosti psychických problémů a rozšíření informace) posoudil, zejména na základě zdravotní dokumentace, zda žalobci tvrzeným způsobem psychické problémy vznikly, jak dlouho trvaly a jak byly závažné. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně též, aby (se zřetelem k tomu, co z doplněného dokazování zjistí) znovu posoudil, zda druhá rovina újmy žalobci vznikla, a dospěje-li k závěru, že se tak stalo, uvážil, zda s ohledem na intenzitu újmy postačí zadostiučinění, které se (v podobě omluvy) již žalobci dostalo, nebo zda je na místě odškodnění peněžní.

18. Soud prvního stupně vyšel ze shora uvedených pokynů odvolacího soudu a po doplnění žalobních tvrzení, upřesnění předmětu řízení a po doplnění dokazování (výslechem žalobce a jeho zdravotní dokumentací) dospěl k závěrům, s nimiž se odvolací soud ztotožnil v rozsahu níže uvedeném.

19. Soud prvního stupně správně vedl žalobce k doplnění žalobních tvrzení tak, aby bylo nepochybné, jakou povahu má nárok, který žalobce uplatnil, když (unesením vyhlášeným při ústním jednání dne 16. 5. 2024) vyzval žalobce, aby jednoznačně specifikoval, zda požaduje náhradu škody na zdraví (bolestné, event. ztížení společenského uplatnění), nebo zda požaduje odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem (§ 13 OdpŠk). K této výzvě právní zástupce žalobce (při jednání soudu dne 16. 5. 2024) uvedl, že žalobce požaduje odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem.

20. S ohledem na skutkový stav, který byl v níže uvedeném ohledu nesporný, je přiléhavý závěr soudu prvního stupně, shledal-li existenci nesprávného úředního postupu Okresního soudu v [adresa], jenž náležitě nesplnil povinnost vyplývající ze zákona o rejstříku trestů, když nesprávně uvedl číslo zákona, dle kterého byl žalobce (ve věci sp. zn. [spisová značka]) odsouzen. Takové posouzení chybného zápisu v rejstříku trestů je v souladu s ustálenou soudní praxí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 25 Cdo 642/2005, dostupný na www.nsoud.cz).

21. Soud prvního stupně též správně shledal, že – byť byl chybný údaj v rejstříku trestů uveden delší dobu – je při odškodnění nemajetkové újmy, která žalobci vznikla (a jak ji žalobce vymezil), třeba vyjít z toho, že o chybném údaji v rejstříku trestů se žalobce dozvěděl (od zaměstnanců věznice) cca měsíc před tím, než došlo (dne 24. 6. 2022), na základě stížnosti žalobce, k opravě nesprávného údaje v rejstříku trestů. V této souvislosti soud prvního stupně příhodně uvedl, že po opravě nesprávného údaje v rejstříku trestů mohl žalobce snadno svému okolí (příslušníkům vězeňské služby, spoluvězňům či rodině) prokázat, že trestné činnosti, na kterou chybný zápis odkazoval, se nedopustil.

22. Počátek období, které je v poměrech nyní posuzované věci rozhodné pro stanovení způsobu odškodnění (dále též „rozhodné období“), stanovil soud prvního stupně správně. Přímo z tvrzení žalobce se podává, že mu újma vznikla až poté, kdy se (od zaměstnanců věznice) o chybném zápisu v rejstříku trestů dozvěděl. Přesné datum, kdy se tak stalo, nebylo zjištěno – soud tudíž nepochybil, když vyšel z účastnického výslechu žalobce, z něhož se podává, že o chybném zápisu se žalobce dozvěděl cca měsíc před tím, než byl chybný údaj v rejstříku trestů opraven. Lze dodat, že údaj žalobce je v souladu se sdělením Okresního soudu v [adresa] (č. l. 10 spisu), z něhož se podává, že žádost žalobce o opravu zápisu v rejstříku trestů byla soudu doručena dne 23. 5. 2022. Rovněž konec rozhodného období, jímž je datum provedení opravy zápisu v rejstříku trestů (24. 6. 2022), stanovil soud prvního stupně správně. K přiléhavé argumentaci, kterou ohledně konce rozhodného období soud předestřel (tj., že po datu provedení opravy mohl žalobce snadno svému okolí vyvrátit podezření, že byl odsouzen za zpřístupňování pornografie dětem), je na místě dodat, že byly-li napraveny následky nesprávného úředního postupu, jímž došlo k chybnému zápisu v rejstříku trestů, tj. byl-li chybný údaj v rejstříku trestů opraven, je pojmově vyloučeno, aby újma, která je předmětem tohoto řízení, trvala i po odstranění následků nesprávného úředního postupu. O jinou situaci by se jednalo tehdy, pokud by se žalobce domáhal náhrady škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění), takový nárok však předmětem řízení není.

23. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že újma, která žalobci nesprávným úředním postupem vznikla, spočívala v pocitech bezmoci a stresu, které vyvolaly v žalobci otázky, kdo další se mohl o zápisu v rejstříku trestů dozvědět, jak se k němu budou chovat orgány vězeňské služby, spoluvězni a rodina, tj. v psychických útrapách, kterými žalobce značně strádal (proto dne 9. 6. 2022 absolvoval vyšetření, při němž lékař diagnostikoval reakci na těžký stres). V této souvislosti je vhodné poznamenat, že skutkovou podstatu ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) předchozího trestního zákoníku (zákon č. 140/1961 Sb.) – tj. ustanovení chybně uvedeného v rejstříku trestů – tvořilo nabízení, přenechání nebo zpřístupnění pornografického díla dítěti. Obavu žalobce, že by ho jeho okolí, mělo-li by za to, že byl za tento trestný čin odsouzen, pokládalo za pedofila, je na místě pokládat za opodstatněnou. Žalobci je třeba přisvědčit též v tom, že na pachatele trestných činů se sexuálním prvkem, zejména směřují-li vůči dítěti, je společností nahlíženo s podstatně vyšší mírou odsudku (opovržení) než na pachatele jiné trestné činnosti. Obavu žalobce z reakce jeho okolí, zejména spoluvězňů a rodiny, budou-li ho pokládat za „odsouzeného pedofila“, je tedy rovněž třeba mít za opodstatněnou.

24. Soud prvního stupně vzal správně v úvahu též skutečnost, že při vyšetření dne 9. 6. 2022 (tedy v rozhodném období), diagnostikoval lékař reakci na těžký stres, když tento důkaz (lékařská zpráva) svědčí, vedle výslechu žalobce, ve prospěch závěru, že v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalobce psychicky strádal. Korigovat je však třeba dílčí nepřesnost odůvodnění napadeného rozhodnutí (na kterou poukázala žalovaná), spočívající v konstatování, že při tomto vyšetření byla žalobci předepsána antidepresiva. Byť se tak při tomto vyšetření nestalo, nemění tato nepřesnost nic na jinak správném závěru, že psychické útrapy žalobce v rozsahu shora (v předchozím odstavci) specifikovaném byly prokázány.

25. S ohledem na povahu nemajetkové újmy, která žalobci vznikla, se zřetelem k tomu, že rozhodné období trvalo nezanedbatelnou dobu (jeden měsíc), shledal odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, že zadostiučinění v podobě omluvy není dostačující. Lze tedy shrnout, že existence předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., kterými jsou (1.) nesprávný úřední postup., (2.) nemajetková újma a (3.) příčinná souvislost mezi nimi, byla prokázána, přičemž povaha újmy, která žalobci vznikla, s ohledem na délku zásahu do osobnostní sféry žalobce, vyžaduje odškodnění finanční. Soud prvního stupně pochybil jen potud, pokud výši odškodnění stanovil bez toho, aniž by přihlédl k výši odškodnění, kterého se dostalo poškozeným v jiných věcech.

26. Soudní praxe je ustálena v závěru, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením stíhání, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy, např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích, apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod č. 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Právě uvedené závěry nejsou omezeny jen na stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo odsouzením, ale jsou použitelné obecně na všechny případy relutárních náhrad nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uvedl, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že nelze dohledat žádný případ, jenž by byl se žalobcovou situací srovnatelný, měl poté přistoupit ke srovnání jeho nemajetkové újmy s odškodňováním jiných typů nemajetkové újmy. V tomto kroku, jak plyne ze závěrů uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, se přitom nelze omezit na srovnání žalobcovy újmy s jediným typem náhrady nemajetkové újmy, která je v jiných věcech poskytována. Tím by došlo ke zkreslení výše poskytované náhrady, neboť v tomto kroku jsou nutně srovnávány náhrady ve věcech, které se navzájem odlišují. Navíc smyslem tohoto kroku není použít mechanismus pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy z jedné oblasti na stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v oblasti jiné. Jeho smyslem je zasazení výše požadovaného a následně soudem přiznaného zadostiučinění do kontextu poskytovaných náhrad nemajetkové újmy, aby bylo zřejmé z hlediska právem chráněných hodnot, do kterých je v těchto případech zasahováno, a z hlediska intenzity daných zásahů, jak velká újma je odškodňována v referenčních případech a v případě žalobce. Uvedeným srovnáním újmy ve smyslu, která újma je významnější z hlediska objektivizované intenzity jejího prožívání, a srovnáním poskytnutého či přiznaného zadostiučinění, dojde k zasazení požadavku žalobce do celkového rámce náhrad nemajetkových újem, jež jsou v poměrech České republiky poskytovány, a bude přinejmenším řádově patrno, o jak vysokém zadostiučinění pro žalobce lze uvažovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 757/2023, dostupný na www.nsoud.cz).

28. Odvolací soud, kterému (se stejně jako soudu prvního stupně) nepodařilo nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s nyní posuzovanou věcí, provedl – se zřetelem ke shora (v předchozích dvou odstavcích) reprodukovaným závěrům soudní praxe – srovnání s případy náhrad jiných typů nemajetkové újmy. Odvolací soud vzal v úvahu výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, že srovnání by se nemělo omezit toliko na jeden typ nemajetkové újmy – proto ke srovnání použil jednak Věc 1, v níž byla odškodněna nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, jednak Věc 2, ve které byla odškodněna újma na osobnostních právech v řízení o žalobě na ochranu osobnosti.

29. Odvolací soud vyšel z toho, že společným znakem nyní posuzované věci a věcí srovnávaných je souvislost vzniklé nemajetkové újmy s činností, které se odškodňované osoby měly dopustit, přičemž tato (údajná) trestná činnost měla mít (ve všech případech) sexuální prvek a měla směřovat k dětem, resp. nezletilým osobám. Konkrétní podoba zmíněné souvislosti však byla odlišná. V nyní posuzované věci mohl být v okolí žalobce vyvolán dojem, že se trestné činnosti dopustil, neboť tomu nasvědčoval chybný zápis v rejstříku trestů. Ve Věci 1 bylo poškozenému kladeno (orgány činnými v trestním řízení) za vinu, že se takové trestné činnosti dopustil, a byl proto nezákonně trestně stíhán. Ve Věci 2 byla poškozená osoba bezdůvodně z pedofilie nařčena jinou fyzickou osobou.

30. V nyní posuzované věci zásah do osobnostní sféry žalobce spočíval v pocitech bezmoci a stresu, které vyvolaly v žalobci otázky, kdo další se mohl o zápisu v rejstříku trestů dozvědět, jak se k němu budou chovat orgány vězeňské služby, spoluvězni a rodina, tj. v psychických útrapách, pro které žalobce vyhledal lékařkou pomoc, přičemž byla diagnostikována reakce na těžký stres.

31. Ve Věci 1 byl shledán zásah do osobnostní sféry poškozeného ve sféře profesní (ztráta zaměstnání i příjmu), ve sféře soukromé a rodinné (tíživá finanční situace a narušení vztahu poškozeného s [věk] dcerou) a ve sféře zdravotní (psychické problémy, nespavost, lupénka způsobena stresem), přičemž poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 90 000 Kč.

32. Ve Věci 2 bylo shledáno, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného trpěl žalobce obavami, že přijde o zaměstnání, on i jeho děti byly terčem odsudků i posměchu okolí, což způsobilo trvalý stres, který se projevil na zdraví v podobě psychických a dalších zdravotních obtíží. Zasažen byl i rodinný život žalobce (jedna dcera byla ve škole šikanována a pokusila se o sebevraždu) Za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou byla žalobci přiznána částka 350 000 Kč.

33. Odvolací soud měl na zřeteli, že, dle shora reprodukovaných judikatorních závěrů, při odškodňování nemajetkových újem nemá docházet k přenášení „mechanismu“ odškodnění nemajetkové újmy z jedné oblasti na odškodnění nemajetkové újmy v oblasti jiné. Smyslem srovnání by mělo být posouzení, která újma byla významnější z hlediska objektivizované intenzity jejího prožívání. Takto nahlíženo, podává se ze srovnání zásahů do osobnostních sfér poškozených, že jak ve Věci 1, tak ve Věci 2, byly shledány zásahy podstatně vyšší intenzity než zásah ve věci nyní posuzované.

34. Psychické útrapy projevující se stresem jsou přítomny jak ve věci nyní posuzované, tak ve věcech srovnávaných. V nyní posuzované věci však – na rozdíl od Věci 1 i Věci 2 – absentuje (nebyl ani tvrzen) zásah do sféry rodinné, jakož i – na rozdíl od Věci 1 – zásah do sféry profesní. Míra (intenzita) zásahů do posledně uvedených sfér, tj. sféry rodinné, resp. profesní, byla přitom ve Věci[Anonymizováno]1 i ve Věci 2[Anonymizováno](pokud jde o sféru rodinnou), resp. ve Věci 1 (pokud jde o sféru profesní) značně vysoká. Je tedy zřejmé, že odškodnění ve věci nyní posuzované by mělo být podstatně nižší než ve věcech srovnávaných. Na místě je dodat, že při odškodňování újmy, která byla předmětem řízení ve Věci 2, hraje (obecně) roli, vedle funkce reparační, též funkce sankční, která při odškodňování újem dle zákona č. 82/1998 Sb. není přítomna (účelem odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. není, jak se podává z ustálené soudní praxe, potrestání státu za jeho pochybení).

35. Odvolací soud vzal v úvahu všechny shora uvedené skutečnosti, přihlédl k výši odškodnění, jehož se poškozeným dostalo ve srovnávaných věcech, a které činilo 90 000 Kč (ve Věci 1) a 350 000 Kč (ve Věci 2), a shledal, že v poměrech nyní posuzované věci je odpovídajícím odškodněním nemajetkové újmy (způsobené nesprávným úředním postupem) odškodnění ve výši 10 000 Kč.

36. K námitkám účastníků řízení je třeba uvést následující.

37. Namítal-li žalobce, že jeho psychické problémy byly velmi závažné a trvají dodnes, nelze než konstatovat, že předmětem tohoto řízení je náhrada nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v rozhodném období (nikoliv po jeho skončení). Argumentace žalobce by mohla mít místo v řízení o náhradě škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění), v tomto řízení však případná není.

38. Pokud žalobce při jednání odvolacího soudu poukazoval na skutečnost, že Krajský soud v [adresa]-pobočka v [adresa] v rozhodnutí ze dne 28. 11. 2024, č. j. [spisová značka], přihlédl (též) ke skutečnosti, že žalobce byl v době výkonu trestu v péči psychiatra a užíval antidepresiva, nelze než zopakovat, že v tomto řízení bylo možné odškodnit toliko újmu, která nastala v rozhodném období (tj. do dne 24. 6. 2022); k újmě, která (případně) nastala později (poukazované rozhodnutí je ze dne 28. 11. 2024) proto přihlížet nelze.

39. O námitce žalované, která spočívala v poukazu na nepřesnost odůvodnění napadeného rozhodnutí (pokud soud uvedl, že při vyšetření dne 9. 6. 2022 byla žalobci předepsána antidepresiva), již byla řeč výše (v odstavci 24.). Ohledně obsáhlé argumentace žalované týkající se toho, co se podává ze zdravotnické dokumentace žalobce z doby následující po datu 24. 6. 2022, postačí uvést, že odvolací soud z výsledků dokazování ke zdravotnímu stavu žalobce po skončení rozhodného období žádné závěry nečinil a své rozhodnutí na těchto zjištěních nezaložil, když, jak již bylo uvedeno, k případné újmě nastalé po skončení rozhodného období, nelze v tomto řízení přihlédnout. S námitkou, že újma, která žalobci vznikla, neodůvodňuje peněžitou satisfakci, se odvolací soud, jak je ze shora uvedeného patrné, neztotožnil, když, ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že s ohledem na psychické útrapy, kterými žalobce strádal, je peněžitého odškodnění třeba.

40. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] jen tak, jak je uvedeno výše, jinak je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

41. Při vyhlášení rozsudku odvolací soud nesprávně uvedl křestní jméno právního zástupce žalobce (chybně „[jméno FO]“, namísto správného „[jméno FO]“); formou opravného usnesení je tato neprávnost opravena (§ 164 o. s. ř.) ve výroku II. tohoto rozsudku.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

43. Dosáhne-li žalobce v těchto typech řízení satisfakce, je třeba tuto skutečnost považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013).

44. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci náklady řízení spočívající v nákladech soudního poplatku za žalobu (2 000 Kč) a náklady zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též „AT“) dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) za 10 úkonů právní služby (10 x 3 100 Kč), tj. za (1.) převzetí a přípravu zastoupení, (2.) žalobu, (3.) podání ze dne 3. 7. 2023, (4.) účast při jednání soudu dne 19. 10. 2023, (5.) odvolání ze dne 10. 11. 2023, (6.) podání ze dne 7. 5. 2024, (7.) nahlížení do spisu (po založení zdravotní dokumentace) dne 10. 5. 2024, (8.) účast při jednání soudu dne 16. 5. 2024, (9.) podání ze dne 13. 6. 2024, (10.) účast při jednání soudu dne 29. 8. 2024; dále 10 paušálních náhrad výdajů (10 x 300 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 AT a cestovní náklady žalobce ve výši 734 Kč (za cestu vlakem k jednání soudu dne 29. 8. 2024, při ceně zpáteční jízdenky [adresa] – [adresa] 699 Kč a při ceně místenky 35 Kč), v součtu tedy 36 734 Kč.

45. Náhrada nákladů za poradu s klientem (dne 29. 8. 2024) přesahující jednou hodinu nebyla žalobci přiznána. Z „potvrzení o poradě“ se nepodává, jaké konkrétní otázky byly jejím předmětem – není tedy zřejmé, zda porada důvodně přesáhla jednu hodinu; tento úkon právní služby tedy nelze pokládat za účelně vynaložený.

46. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) AT za 1 úkon právní služby – odvolání ze dne 25. 9. 2024 (3 100 Kč) a 1 paušální náhrada nákladů (300 Kč) a dále, od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty 10 000 Kč [§ 9a odst. 2 písm. a) ve znění AT účinném od 1. 1. 2025] za 2 úkony právní služby (2 x 1 500 Kč), tj. za vyjádření ze dne 16. 1. 2025 k odvolání žalované a za účast při jednání odvolacího soudu dne 21. 5. 2025; dále 2 paušální náhrady výdajů (2 x 450 Kč; paušální náhrada byla od 1. 1. 2025 zvýšena) dle § 13 odst. 1 a 4 AT, v součtu tedy 7 300 Kč.

47. Celkem tak na nákladech řízení žalobci náleží 44 034 Kč (36 734 Kč + 7 300 Kč).