11 CO 58/2019 - 648

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 21 C 46/2009 - 513, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 21 C 46/2009 - 522, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 8,75 % ročně od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení ve výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 % bodů, jinak se v této části ohledně [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu I. stupně, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., od [datum] do zaplacení (výrok I.). Ve výroku II. zamítl žalobu co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení z této částky ve výši stanované nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,75 % ročně od [datum] do [datum]. Ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů [částka] a doplňujícím rozsudkem nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé porušením právních povinností žalované jako správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], když v průběhu konkursního řízení po prodeji nemovitostí úpadce (pozemku č. parc. 253 a budovy bez č.p./č.e. nacházející se na tomto pozemku v k.ú. [část obce] – dále jen„ předmětné nemovitosti“), na nichž vázla zástavní práva, neohlásila jejich zánik katastrálnímu úřadu, ačkoli ji žalobkyně k tomu vyzvala. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]) jako vlastník předmětných nemovitostí a jako budoucí prodávající dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] a.s. jako budoucím kupujícím smlouvu o smlouvě budoucí kupní, v níž se (ve znění dodatku) zavázala zajistit návrh na výmaz zástavních práv do [datum], resp. zavázala se podat příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na výmaz těchto zástavních práv spolu s přílohami dle § 36 odst. 12 vyhlášky č. 190/1996 Sb., a pro případ porušení této povinnosti se zavázala zaplatit budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši 1 mil. Kč, dne [datum] podala právní předchůdkyně žalobkyně návrh na výmaz zástavních práv, a to bez potvrzení správce konkursní podstaty, a budoucí kupující odstoupila od smlouvy o smlouvě budoucí a požadovala zaplatit smluvní pokutu. Společnost x [právnická osoba] zanikla ke dni [datum] bez likvidace a její veškeré jmění přešlo na společnost [právnická osoba], která předmětnou pohledávku postoupila stávající žalobkyni. [ulice] příčinu vzniku škody žalobkyně spatřovala v nejednání žalované, která byla k vydání potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech opakovaně vyzývána a též upozorňována na možnost vzniku škody, avšak tento jednoduchý administrativní úkon neučinila v přiměřené době.

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 46/2009 - 162, soud I. stupně žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11Co 371/2011 - 215, Městský soud v Praze uvedený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 46/2009 - 299, soud I. stupně žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11Co 387/2015 - 339, Městský soud v Praze uvedený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 46/2009 - 391, soud I. stupně žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 13/2017 - 427, Městský soud v Praze uvedený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Soud I. stupně se zabýval těmito otázkami: -) 1/ zaplacení předmětné pokuty, -) 2/ námitka promlčení, -) 3/ vykonatelnost rozhodnutí o ustavení žalované správkyní konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], -) 4/ platnost ujednání o předmětné pokutě a -) 5/ zavinění za porušení povinnosti zajištěné předmětnou pokutou. Pokud jde o otázky pod body 1/ až 4/, pro stručnost odkázal na příslušné pasáže rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 46/2009 - 391, a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 13/2017 - 427, které jsou této problematice věnovány, a uzavřel, že předmětná pokuta byla skutečně zaplacena, a to dne [datum], že žaloba byla podána včas, a námitka promlčení tudíž není důvodná, že soudní rozhodnutí o ustavení žalované správkyní konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] se stalo vykonatelným dne [datum] a od té doby byla žalovaná jedinou osobou, která mohla vystavit potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech a že předmětná pokuta byla sjednána platně. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že společnost [právnická osoba] nezachovala takový stupeň pozornosti, který po ní bylo možno rozumně požadovat a který by byl způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody, ačkoli se zavázala k povinnosti, kterou bývala mohla reálně splnit, když možnost činit kroky směřující k výmazu měla již od [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu práva kupní smlouvy ze dne [datum], na základě níž se stala vlastnicí předmětných nemovitostí. Podle slov jejího někdejšího statutárního zástupce Ing. [jméno] [příjmení] situaci stran výmazu zástavních práv na předmětných nemovitostech podcenila, když vycházela z toho, že jde jen o formalitu, zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí na předmětných nemovitostech jí nevadilo až do doby zamýšleného prodeje předmětných nemovitostí, kdy zájemce si chtěl věc„ pojistit“; jednalo se přitom o velice výhodný obchod, a proto šla do určitého rizika. Na základě těchto zjištění soud I. stupně uzavřel, že jde na vrub její odpovědnosti, že volila takovýto (laxní) postoj. Měla a mohla předvídat, že při jí zvoleném (laxním) postoji mohou vzniknout komplikace a průtahy, jež jsou způsobilé ohrozit včasné splnění povinnosti zajištěné předmětnou pokutou. Soud I. stupně vzal za prokázané, že k vystavení předmětného potvrzení byla žalovaná vyzvána zprvu osobně Ing. [jméno] [příjmení] v únoru [rok] při jednání v její kanceláři na základě plné moci ze dne [datum] udělené Ing. [jméno] [příjmení] a posléze písemně Ing. [jméno] [příjmení] prostřednictvím žádosti ze dne [datum] přijaté žalovanou od poštovního doručovatele dne [datum]. Pokud jde o žalobkyní tvrzený telefonický rozhovor z ledna [rok] mezi Ing. [jméno] [příjmení] a žalovanou, ani po doplněném dokazování neměl soud I. stupně za prokázané, že jeho obsahem byla výzva k vystavení předmětného potvrzení. Dále vzal za prokázané, že žalovaná coby nová správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] ustavená dne [datum] musela řešit pochybení dřívějšího správce konkursní podstaty Mgr. [jméno] [příjmení], která vedla k jeho zproštění z funkce (kompletace podkladů k účetnictví a majetku konkursní podstaty, zajištění likvidace a uložení radioaktivního odpadu, shromažďování podkladů pro jednání ve věci poskytnutí dotace v souvislosti s likvidací ekologické zátěže atd.), nicméně časový úsek od doby, kdy byla vyzvána k vystavení předmětného potvrzení (již v únoru [rok]), do doby, kdy doručila toto potvrzení katastrálnímu úřadu ([datum]), nelze považovat za přiměřený. Soud I. stupně se ztotožnil s názorem žalované, že k realizaci předmětného potvrzení je přiměřenou lhůtou lhůta tříměsíční, která nebyla dodržena, ačkoli sepsání předmětného potvrzení bylo jednoduchým úkonem, který si od žalované vyžádal odhadem půl dne či jeden den. Za irelevantní považoval soud I. stupně skutečnost, kolik měla práce v jiných konkursních řízeních ([právnická osoba] nebo Polabské drůbežářské závody [právnická osoba] anebo [příjmení] [jméno], TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik). Soud I. stupně nepřisvědčil ani argumentaci žalované, že musela trávit spousty času nad smlouvou ze dne [datum]. Pro účely vystavení předmětného potvrzení bylo z této smlouvy lehce zjistitelné, že se týká předmětných nemovitostí, přičemž žalovaná měla povědomost od [datum], že v případě, že nedojde k vystavení předmětného potvrzení a následnému výmazu zástavních práv z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí do [datum], vznikne společnosti [právnická osoba] škoda.

5. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že [právnická osoba] Český x [právnická osoba], ale též žalovaná, porušila obecnou prevenční povinnost dle ustanovení § 415 obč. zák., a žalovaná současně porušila právní povinnost dle ustanovení § 420 obč. zák., když zavinila porušení povinnosti zajištěné předmětnou pokutou (§ 545 odst. 3 obč. zák.) a ze zákona je zavázána k jejímu zaplacení (§ 544 obč. zák.). [jméno] zavinění je u žalované v nepatrné výši, jíž soud I. stupně stanovil 5 %, v porovnání s mírou zavinění společnosti [právnická osoba] žalobkyně, jejíž míru zavinění určil soud I. stupně 95 % (§ 441 obč. zák.), když [právnická osoba] zvolila laxní postoj a pokud by dbala o splnění povinnosti zajištěné předmětnou pokutou bez zbytečného odkladu po koupi předmětných nemovitostí (září [rok]) a bezdůvodně nevyčkávala s výzvou k vystavení předmětného potvrzení (únor [rok]), pak by situace, jež dala vzniknout tomuto sporu, zřejmě vůbec nebyla nastala. Přihlédl k tomu, že v době, kdy žalovaná byla ustavena správkyní konkursní podstaty úpadce, předmětné nemovitosti byly již dlouhou dobu zpeněženy (září [rok]). Předmětné nemovitosti nebyly součástí konkursní podstaty a v řízení nevyšlo najevo ničeho, co by svědčilo pro závěr, že žalovaná coby nová správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] ve vztahu ke konkursní podstatě nejednala s řádnou a odbornou péčí, nadto až do [datum] byl jedinou osobou, která mohla vystavit potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech, dřívější správce konkursní podstaty. Splatnost částky [částka] odpovídající 5 % míře zavinění soud I. stupně stanovil vycházeje z předžalobní výzvy ze dne [datum] a reakce žalované ze dne [datum], když žalobkyně neprokázala doručení výzvy, proto 14denní lhůta uplynula [datum] a částka se stala splatnou (§ 563 obč. zák.), a následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.). Ve zbytku nedůvodnou žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalované je jen v nepatrné výši. Doplňujícím rozsudkem soud I. stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících ve svědečném Ing. Konderleho ve výši [částka], když u žalobkyně, proti níž má stát právo na jejich náhradu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., byly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání ve výroku II. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a navrhla jej změnit a žalobě vyhovět. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že přiměřenou je lhůta 3 měsíců, když žalovaná měla požadovaný úkon učinit do 14 dnů max. do 1 měsíce. Poukázala na to, že již [datum] žalovanou vyzvala k tomu, aby podala bez zbytečného odkladu návrh na výmaz předmětných zástavních práv, a zpochybnila závěr soudu I. stupně, že žalovaná se o žádosti dozvěděla až v únoru [rok]. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že v telefonátu ing. [příjmení] žalovanou nevyzval k vystavení předmětného potvrzení, protože žalovaná o žádosti věděla již od srpna [rok] [obec] toho, aby se žalovaná věcí začala zabývat, nesmyslně odkazovala na nutnost učinění úkonu předchozím správcem konkursní podstaty Mgr. [příjmení]. I kdyby žalobkyně převzala závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaná byla vyzvána dne [datum] a přiměřená je 3 měsíční lhůta, pak by tato marně uplynula [datum], což byl poslední den lhůty, kdy mohlo dojít k podání ohlášení o zániku zástavního práva, a žalobkyně by se vyhnula povinnosti zaplatit smluvní pokutu. Postavil-li soud I. stupně svůj závěr o míře zavinění žalobkyně na výpovědi ing. [příjmení] o podcenění situace, tato byla výrazně ovlivněna tím, jak situace negativně dopadla. Žalobkyně nebyla objektivně povinna v rámci rozumné úvahy předpokládat, že od správkyně konkursní podstaty, jako člověka nadprůměrných mravních vlastností, právního vědomí a předpokladu jednání s odbornou péčí, nebude postup obstrukční a nezodpovědný, zvláště byla-li na hrozící škodu upozorněna, jakkoli určité podnikatelské riziko právní předchůdce žalobkyně podstoupil. Je tedy třeba zkoumat, co bylo hlavní příčinou vzniku škody, resp. čí vinou ke škodě skutečně došlo. Kdyby totiž žalovaná včas reagovala, ke vzniku škody by nedošlo, a její jednání považuje za neobezřetné s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1396/2006. Výši smluvní pokuty nelze považovat za neobvyklou.

7. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit, odvolání považuje za nedůvodné s odkazem na ust. § 36 odst. 12 vyhl. č. 190/1996 Sb., přičemž k zániku zástavních práv došlo ze zákona dle ust. § 28 odst. 5 zák. č. 328/1991 Sb. Dle § 7 zák. č. 265/1992 Sb. v tehdy platném znění byla zakotvena povinnost doložit zánik práv zapsaných v katastru nemovitostí ze zákona do 30 dnů a v § 10 zák. č. 344/1992 Sb. je zakotvena povinnost, podle níž jsou vlastníci a jiní oprávnění povinni ohlásit změny údajů katastru nemovitostí do 30 dnů ode dne vzniku a doložit ji listinou. Podle § 8 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. je zakotvená povinnost správců konkursních podstat postupovat s odbornou péčí, s odpovědností za škodu vzniklou porušením právní povinnosti, které ukládá zákon nebo soud. Podle těchto ustanovení prvotní zákonnou povinnost předložit katastrálnímu úřadu listiny nutné pro výmaz zástavních práv měl tehdejší nabyvatel nemovitostí [právnická osoba] za součinnosti tehdejšího správce konkursní podstaty Mgr. [příjmení], který nemovitosti zpeněžoval mimo dražbu podle smlouvy ze dne [datum]. Žádný z těchto subjektů zákonnou povinnost nesplnil. Snahu řešit právní problém měla až [právnická osoba] [právnická osoba], která se v kupní smlouvě uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum] zavázala, že do 3 dnů po podpisu kupní smlouvy vyzve správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] (podle § 28 odst. 5 zák. č. 328/1991 Sb.) nebo zástavního věřitele (podle § 36 odst. 5 písm. b) vyhl. č. 190/96 Sb.) k podání návrhu na výmaz zástavních práv. Na žalovanou se právní předchůdkyně žalobkyně obrátila až na jaře 2005, přestože uzavřela v lednu 2005 smlouvu o smlouvě budoucí na prodej nemovitostí, v níž sjednala smluvní pokutu ve výši 1 milion Kč, a jednala tak nezodpovědně a přenesla svoji podnikatelskou odpovědnost na žalovanou a pod pohrůžkou náhrady škody ji vybídla, aby osvědčila zánik zástavních práv k majetku, který se již v konkursní podstatě nenacházel. Údajná nečinnost však spočívala v důkladném prověřování všech okolností spojených se žádostí žalobkyně, neboť činnost bývalého správce byla problematická a účetnictví nebylo řádně vedeno.

8. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 Co 58/2019 - 578, rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od [datum] do [datum], a od [datum] do zaplacení ve výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou vždy pro prvý den příslušného kalendářního pololetí v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, jinak jej v této části ohledně [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení potvrdil (výrok I.), ve výroku IV. jej změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu I. stupně, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

9. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 29 Cdo 2953/2020 - 629, rozsudek odvolacího soudu s výjimkou měnícího výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení s tím, aby odvolací soud při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným zvážil veškeré příčiny, jež přispěly ke vzniku škody, posoudil, jakou lhůtu a proč lze u žalované považovat za přiměřenou pro splnění povinnosti vystavit potvrzení dle § 36 odst. 12 vyhl. č. 190/1996 Sb., a teprve poté uvážil, zda a v jaké míře jednala [právnická osoba] neobezřetně, přistoupila-li na sjednání smluvní pokuty ve výši [částka], včetně posouzení přiměřenosti její výše, a v jaké míře by se délka„ přiměřené“ lhůty promítla v celkové délce doby, v níž sama [právnická osoba] mohla sama žádat o vystavení potvrzení (urgovat) počítané od [datum], přičemž toto potvrzení měl tehdejší správce konkursní podstaty vystavit bez potřeby o ně žádat. Ve vztahu k žalované tak šlo jen o to, kdy svým vlastním jednáním zjedná nápravu, jejíž včasné splnění nezajistil od [datum] předchozí správce konkursní podstaty, přičemž je třeba zohlednit, že žalovaná převzala správu konkursní nemovitosti usnesením ze dne [datum]. Dále bude zkoumat, zda mohla [právnická osoba] očekávat, že vystavení potvrzení zajistí [právnická osoba], která se k tomu zavázala v kupní smlouvě ze dne [datum]. Předmětem odvolacího řízení tak je nadále částka [částka] s příslušenstvím.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování při jednání dne [datum] o výzvu k podání žádosti o provedení záznamu ze dne [datum], jíž [právnická osoba] X-Ray vyzvala žalovanou, aby podala bez zbytečného odkladu návrh na výmaz zástavních práv a předmětnou žádost doložila potvrzením, že došlo k zániku zástavního práva zpeněžením, výzva byla žalované odeslána dne [datum], a dále zopakoval dopis [právnická osoba] ze dne [datum], jímž tato společnost vyzvala žalovanou, aby jí vydala a podepsala potvrzení o zániku zástavních práv, a toto potvrzení doručila společnosti do 14 dnů od doručení žádosti. Zároveň upozornila žalovanou, že nemovitosti jsou předmětem smlouvy o budoucí kupní smlouvě, přičemž budoucí kupující má zájem tyto získat pouze za předpokladu, že zaniklá zástavní práva budou z katastru nemovitostí vymazána do [datum], s upozorněním, že nevyhoví-li žalovaná a katastrální úřad návrhu na výmaz zástavních práv z důvodu nepředložení potvrzení a nedojde-li k realizaci prodeje nemovitostí, zvažuje společnost uplatnění nároku náhrady škody.

11. Poté odvolací soud vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu přezkoumal v mezích odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné.

12. V usnesení č.j. 11 Co 13/2017 - 427, ze dne [datum rozhodnutí], se odvolací soud ztotožnil se zjištěními soudu I. stupně, že společnost [právnická osoba], se v kupní smlouvě ze dne [datum], kterou předmětné nemovitosti převedla na společnost [právnická osoba], zavázala, že správce konkursní podstaty nebo zástavního věřitele do tří dnů vyzve k podání návrhu na výmaz zástavních práv z katastru nemovitostí zaniklých jejich prodejem, že společnost [právnická osoba] byla do katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí s právními účinky ke dni [datum] a že dne [datum] uzavřela se [právnická osoba], a.s., smlouvu o smlouvě budoucí ohledně prodeje předmětných nemovitostí, přičemž se v této smlouvě zavázala zajistit, že zástavní práva váznoucí na předmětných nemovitostech, která zanikla dle § 28 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., budou vymazána z katastru nemovitostí nejpozději [datum], a pro případ, že tak neučiní, se zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka], a že tato ujednání byla dodatkem ze dne [datum] nahrazena závazkem do [datum] podat u příslušného katastrálního úřadu návrh na výmaz zástavních práv včetně příloh ve smyslu § 36 odst. 12 vyhlášky č. 190/1996 Sb., a pro případ nezajištění podání uvedeného návrhu do [datum] s nutnými přílohami měla [právnická osoba], a.s. právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], že dne [datum] společnost [právnická osoba] podala návrh na provedení záznamu o zániku zástavních práv, k němuž jako přílohu připojila„ usnesení Městského soudu v Praze“, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba], a.s. zaplatila dne [datum] smluvní pokutu ve výši [částka], že usnesení, jímž byla žalovaná ustanovena namísto Mgr. [příjmení] do funkce správce konkursní podstaty, se stalo vykonatelným dnem [datum] a žalovaná katastrálnímu úřadu dne [datum] doručila potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech, když dopisem ze dne [datum] byla společností [právnická osoba] vyzvána k vystavení potvrzení o zániku zástavních práv. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, na základě něhož zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým závěrům, od nichž nemá odvolací soud důvod se odchýlit. Soud I. stupně provedl důkaz dopisem ze dne [datum] (č.l. 380), který adresovala [právnická osoba] X- [právnická osoba] žalované, jímž ji vyzvala s odkazem na smlouvu uzavřenou mezi Mgr. [jméno] [příjmení] jako tehdejším správcem konkursní podstaty [právnická osoba] x [právnická osoba] TRADE (následně od prosince 2002 přejmenovanou na Chirana X- [právnická osoba] a posléze a.s.) k podání návrhu na výmaz zástavních práv a aby předmětný návrh doložila podle § 36 odst. 12 písm. b) vyhl. č. 190/1996 Sb. potvrzením o tom, že došlo k zániku zástavního práva. Tento dopis byl žalované odeslán podle podacího archu dne [datum] (č.l. 381). Soud I. stupně tyto důkazy nehodnotil, odvolací soud po zopakování tohoto důkazu dospěl k závěru, že doručením tohoto dopisu se žalovaná poprvé dozvěděla o tom, že je zástavní právo dosud zapsáno, ačkoli bývalý správce konkursní podstaty měl vystavit potvrzení k výmazu zástavního práva již po [datum]. Z čl. V. kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] X- [právnická osoba] a [právnická osoba] pak vyplývá závazek [právnická osoba] X- [právnická osoba] do 3 pracovních dnů po podpisu vyzvat správce konkursní podstaty úpadce k podání návrhu na výmaz zástavních práv z katastru nemovitostí, která zanikla prodejem nemovitostí prodávajícímu (č.l. 50).

13. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

14. Podle § 8 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 28. 9. 2005 (dále též jen ZKV) je správce povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Je-li správcem ustavena veřejná obchodní společnost, odpovídají za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem funkce správce její společníci společně a nerozdílně. Správce je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce. Ustanovení § 415 obč. zák. stanoví, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Dle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 3 se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Podle § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Podle § 28 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, převodem práva dle § 553 obč. zák. nebo postoupením pohledávky dle § 554 obč. zák., mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna. Podle odst. 5 zajišťovací práva uvedená v odst. 1 zanikají zpeněžením věci, práva nebo pohledávky v konkursu, a to i v případě, že oddělení věřitelé nepřihlásili své pohledávky. Podle § 10 odst. 1 písm. d) zák. č. 344/1992 Sb. vlastníci a jiní oprávnění jsou povinni ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit listinu, která změnu dokládá; tuto povinnost vlastníci a jiní oprávnění nemají u změn katastru vyplývajících z listin, které jsou příslušné státní orgány povinny zasílat katastrálnímu úřadu přímo k zápisu do katastru. Podle ust. § 36 odst. 1 vyhl. č. 190/1996 Sb. záznamem se do katastru zapisují právní vztahy k nemovitostem na základě listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy k nemovitostem: -) a) předložených příslušnými státními orgány přímo k zápisu do katastru, nebo -) b) přiložených k ohlášení vlastníka či jiného oprávněného. Podle odst. 12 se zánik zástavního práva zpeněžením podle zvláštního předpisu zapíše do katastru záznamem podle ohlášení doloženého -) a) při prodeji způsobem upraveným v ustanoveních o výkonu rozhodnutí soudem na základě pravomocného rozhodnutí soudu o udělení příklepu, -) b) při prodeji mimo dražbu na základě usnesení o souhlasu soudu s prodejem mimo dražbu a potvrzení správce konkursní podstaty o tom, že došlo k zániku zástavního práva zpeněžením zástavy.

15. Námitku žalované ohledně nedostatku věcné pasivní legitimace z důvodu nesprávného označení její osoby neshledal odvolací soud důvodnou. Žalobkyně původní nedostatek v označení žalované odstranila podáním ze dne [datum] a její další podání z [datum] a [datum] představovala doplnění uvedeného označení o další identifikační znaky žalované, přičemž je z obsahu podání zřejmé, že žalobkyně nárok požaduje po žalované jako správkyni konkursní podstaty, a to jako fyzické osobě s důsledky pro majetkovou sféru této osoby (a nikoli s důsledky pro majetek konkursní podstaty), proto je označení žalované identifikačním číslem osoby nezaměnitelným znakem. Správnost závěru potvrdil i Nejvyšší soud (bod 45).

16. Odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce je osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 96/2013, R 22/2014). Povinnost postupovat při výkonu funkce„ s odbornou péčí“ je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce„ s péčí řádného hospodáře“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, či sp. zn. 29 Cdo 3146/2010, ze dne [datum rozhodnutí]). Mezi činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen, patří i povinnost provést řádně zpeněžení majetku podstaty prodejem mimo dražbu, součástí této povinnosti je i to, postarat se, aby nabyvatel nemovitého majetku z konkursní podstaty byl schopen doložit vůči katastru nemovitostí, že takovým zpeněžením zanikla i zajišťovací práva váznoucí na převáděných nemovitostech (§ 28 odst. 1 a 5 ZKV, ve spojení s § 7 zákona [číslo] Sb, § 10 písm. d) katastrálního zákona a § 36 vyhlášky č. 190/1996 Sb.) Odvolací soud opakovaně ve svých zrušujících usneseních shrnul, že primární povinnost k poskytnutí součinnosti spočívající ve vystavení potvrzení pro výmaz zástavního práva u předmětných nemovitostí stíhala původního správce konkursní podstaty Mgr. [příjmení], a to již v době zpeněžení nemovitostí v září roku [rok]. Soud I. stupně správně zjistil, že žalovaná byla od [datum] jedinou osobou, která mohla vystavit potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech, které zaniklo ze zákona již jejich zpeněžením, a to z titulu součinnosti dle § 8 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. ve spojení s § 36 vyhl. č. 190/1996 Sb. Po zopakování dokazování odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že žalovaná byla vyzvána poprvé k součinnosti doručením dopisu ze dne [datum], odeslaným [datum], tzn. nejpozději si mohla zásilku vyzvednout na poště patnáctý den, tzn. [datum]. Od tohoto okamžiku měla vystavit potvrzení o zániku zástavního práva, a pokud součinnost v podobě vystavení potvrzení neposkytla, porušila zákonem jí stanovenou povinnost dle § 8 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Její povinností však nebylo podat návrh příslušnému katastrálnímu úřadu, k čemuž byla též tímto dopisem vyzvána. Žalovaná byla k součinnosti [právnická osoba] poprvé vyzvána až dne [datum] (ústně), přičemž slyšení svědci vypověděli, že požadovali zajistit výmaz zástavního práva, z čehož lze dovodit, že též oni požadovali po žalované, aby podala návrh na výmaz zástavního práva, k čemuž však povinna nebyla. Z jejich výpovědi neplyne, že by žalovanou seznámili s tím, že uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí a jaká jim hrozí sankce. Dopisem ze dne [datum] doručeným žalované dne [datum], byla požádána jen o vystavení potvrzení (a nikoli podání návrhu katastrálnímu úřadu), s tím, že potvrzení má doručit [právnická osoba]. Od tohoto dne zároveň prokazatelně věděla, že právní předchůdkyni žalobkyně hrozí vznik škody, byť nebylo specifikováno v jaké výši a z jakého titulu.

17. Doručila-li žalovaná příslušné potvrzení katastrálnímu úřadu teprve dnem [datum], porušila obecnou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. ve spojení s § 420 obč. zák., čímž zavinila porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, a ze zákona je tak zavázána k náhradě škody, neboť období, kdy měla potvrzení vystavit, je nepřiměřeně dlouhé. Lze dovodit, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu nebylo možno požadovat, aby žalovaná vystavila předmětné potvrzení obratem, za přiměřenou lhůtu odvolací soud považuje 30 dnů. [jméno] odvolací soud stanovil jednak s přihlédnutím k povinnosti vlastníka oznámit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí (§ 10 odst. 1 písm. d) zák. č. 344/1992 Sb.) vycházeje přitom ze skutečnosti, že se sice jednalo o úkon, k jehož zjištění bylo možno vycházet z kupní smlouvy ze dne [datum], avšak zároveň přihlížeje k tomu, že žalovaná coby správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], ustavená dne [datum], musela řešit pochybení dřívějšího správce konkursní podstaty Mgr. [jméno] [příjmení], která vedla k jeho zproštění z funkce, představující zejména zpeněžování majetku úpadce v řádu milionů korun; a tedy i prověření skutečností týkajících uzavření kupní smlouvy ze dne [datum]. Dále žalovaná musela řešit v souvislosti s převzetím funkce správce konkursní podstaty nesrovnalosti soupisu podstaty, který byl neúplný a nepřesný a na jeho základě došlo ke zpeněžení majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby; konkurs byl složitý, musela řešit neprovedení auditu účetní závěrky; zcela nekvalifikovaný postup ve věci snížením hodnoty více než 30 % pozemků sjednáním neurčitého a neplatného předkupního práva ve prospěch nájemníka nemovitostí s vysokou ztrátou; sjednání věcného břemene ve prospěch vlastníka části výrobního procesu úpadce, k němuž došlo v září 2002 v souvislosti s prodejem tohoto majetku; a po převzetí funkce musela žalovaná činit kroky týkající se odstoupení od smlouvy o dražbě areálu úpadce, zajištění likvidace a uložení radioaktivního odpadu nebo shromáždění podkladů pro jednání ve věci poskytnutí státní dotace v souvislosti s likvidací ekologické zátěže. Při nápravě těchto pochybení bylo třeba vypracovat znalecký posudek na ocenění nově zjištěného majetku, kompletace dodatečně získaných podkladů k účetnictví a majetku konkursní podstaty, když Mgr. [příjmení] tyto nepředal ihned, ale po jednotlivých částech, a žalovaná podle sdělení ze dne [datum] požádala Městský soud v Praze, aby vyzval Mgr. [příjmení], zda již předal žalované veškerou spisovou dokumentaci, což mu bylo uloženo usnesením ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla tato povinnost Mgr. [příjmení] uložena opětovně. V průběhu inkriminovaného období žalovaná řešila uložení radioaktivního odpadu, jak vyplývá ze zápisu schůze věřitelského výboru ze dne [datum], a bylo jí uloženo zajistit podmínky provedení dodatku ekologického auditu. Je tedy zcela zřejmé, že situace v konkursu, v němž byla žalovaná ustanovena novou správkyní, byla značně nepřehledná a vyžadovala řešení mnoha pochybení, jichž se dopustil předchozí správce.

18. Při úvaze o spoluzpůsobení vzniku škody odvolací soud vyšel z toho, že správce konkursní podstaty Mgr. [příjmení] měl požadované potvrzení vystavit automaticky bez dalšího (§ 36 odst. 12 vyhlášky č. 190/1996 Sb.) již od [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch [právnická osoba] X-Ray (resp. dříve [příjmení]), což se nestalo. Žalované lze její nečinnost přičíst až od [datum] (tedy uplynutím 30denní lhůty od předpokládaného doručení dopisu ze dne [datum]). Od zpeněžení nemovitosti uplynuly 2 roky ([datum] - [datum]), za které žalovaná neodpovídá. [právnická osoba] si při koupi nemovitosti nepočínala obezřetně, věděla, že v katastru nemovitostí není zástavní právo vymazáno, ač se tak mělo stát již před 2 lety, do koupě šla s tímto rizikem, výmaz zástavního práva považovala jen za formalitu, o čemž svědčí jednak výpověď slyšeného svědka, jednak požadavek ve smlouvě ze dne [datum] vůči [právnická osoba] X-Ray, aby ve lhůtě 3 dnů tato požádala správce konkursní podstaty o výmaz, což se i stalo, a [právnická osoba] tak sice mohla očekávat splnění smlouvy, která však pro případ, že se tak nestane, neobsahuje žádnou sankci, navíc obsahuje požadavek, jenž ukládá žalované povinnost, která jí ze zákona vůbec nesvědčí, neboť je povinna pouze vystavit potvrzení. Bylo věcí smluvních stran, [firma] [firma], a po [datum] pak věcí [právnická osoba], aby návrh na výmaz katastrálnímu úřadu podala sama (event. i bez příslušného potvrzení vydaného žalovanou), což neučinila v zákonné 30 denní lhůtě, TRANSPORTSERVIS tak sama učinila dokonce až dne [datum], tedy až poslední den, kdy podle smluvního ujednání měl být výmaz zapsán a následující den vznikl nárok na smluvní pokutu [právnická osoba]. Zavázala-li se smluvně [právnická osoba], že výmaz zástavního práva zajistí do [datum], měla žalovanou vyzvat dříve než v únoru 2005, neboť věděla a měla počítat s tím, že katastrální úřad nemusí záznam provést včas. [právnická osoba] mohla žalovanou vyzvat k součinnosti vystavit potvrzení okamžikem, kdy nastaly právní účinky vkladu, tj. k [datum]. Z uvedeného vyplývá, že jak žalovaná, tak TRANSPORTSERVIS mohly a měly zjednat nápravu pochybení Ing. Homoly téměř ve stejný okamžik (1. 9., resp. 2. 9. 2004)[anonymizováno] Společnosti TRANSPORTSE lze přičíst v její prospěch, že se mohla domnívat, že o zajištění vystavení potvrzení se postará [firma] [anonymizováno]. K její tíži lze naopak klást podpis smluvního ujednání spočívajícího v tom, že [firma] X-Ray vyzve žalovanou, aby podala návrh na výmaz zástavního práva katastrálnímu úřadu, ačkoli žalované taková povinnost nesvědčí, což měla TECHNOSERVIS vědět, že je věcí prodávající (event. kupující) návrh katastrálnímu úřadu podat, a event. reagovat na výzvu katastrálního úřadu k doložení žalovanou vystaveného potvrzení. Tím spíše tak měla TRANSPORSERVIS učinit již v okamžiku podpisu budoucí kupní smlouvy dne [datum], v níž se zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka]. Její výši neshledal odvolací soud nepřiměřenou s ohledem na kupní cenu [částka].

19. Správně soud I. stupně posuzoval podle § 441 obč. zák. míru spoluzavinění žalobkyně, provedl dokazování v dostatečném rozsahu a správně zjistil, že si společnost [právnická osoba] předem nijak smluvně nezajistila, ačkoli možnost činit kroky směřující k výmazu, měla již od [datum], kdy nastaly účinky vkladu práva kupní smlouvy ze dne [datum]. Správně též soud I. stupně z výpovědi slyšených svědků uzavřel, že tato společnost situaci ohledně výmazu zástavních práv na předmětných nemovitostech zcela podcenila, vycházejíc z toho, že se jedná jen o formalitu, a zástavní právo jí nevadilo až do doby zamýšleného prodeje nemovitostí. Je tudíž jejím podnikatelským rizikem, pokud uzavřela s vidinou velice výhodného obchodu smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se zavázala k zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] pro případ nesplnění výmazu zástavních práv, přičemž měla a mohla předvídat, že mohou vzniknout komplikace a průtahy, způsobilé ohrozit včasné splnění povinností zajištěných smluvní pokutou.

20. Při určení míry spoluzavinění, odvolací soud vyšel z toho, že TRANSPORSERVIS mohla zjednat nápravu pochybení Ing. [příjmení] počínaje od [datum], žalovaná pak počínaje od [datum]. Od tohoto okamžiku jí počala plynout 30 denní lhůta pro vystavení příslušného potvrzení, která tak uplynula dne [datum]. Nebylo věcí žalované, aby podala návrh na výmaz zástavního práva katastrálnímu úřadu, tak měly učinit smluvní strany. Žalobkyně proto nepostupovala obezřetně, ba postupovala lehkomyslně, pokud podepsala budoucí kupní smlouvu se sankcí, ačkoli si byla dobře vědoma při podpisu smlouvy ze dne [datum], že zástavní právo není v katastru nemovitostí vymazáno, přesto do tohoto rizika šla jak při koupi nemovitostí, tak při jejich prodeji o 5 měsíců později, ačkoli měla dostatek času k nápravě. Proto požádala-li žalovanou o poskytnutí součinnosti až v únoru (kdy požadovala podání návrhu katastrálnímu úřadu), a o vystavení potvrzení, které měla žalovaná zaslat na adresu [právnická osoba], až dne [datum], kdy byl doručen dopis ze dne [datum], nejednala včas ani obezřetně. Výlučně k tíži TRANSPORTSERVIS lze přičíst, že sama podala návrh na výmaz zástavního práva až dne [datum], tedy poslední den, kdy mělo být zástavní právo již vymazáno, a nemohla tak ani důvodně očekávat, že katastrální úřad provede výmaz zástavního práva okamžitě (a to i za situace, kdy by součástí návrhu bylo předmětné potvrzení vystavené žalovanou). I kdyby žalovaná vystavila potvrzení ve lhůtě do [datum] a zaslala jej [právnická osoba] X-Ray, případně [právnická osoba], lze jen spekulovat s ohledem na jejich mylný právní názor vyplývající ze smlouvy ze dne [datum], zda by zajistily podání návrhu na výmaz zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu včas, tím spíše, že žalobkyně považovala výmaz zástavního práva za formalitu, a nepřesnosti v katastru jí až do [datum] nijak nevadily. Bez významu není ani to, že žalovaná byla seznámena s hrozící škodou teprve dne [datum]. I kdyby vydala potvrzení do [datum], neznamená to, že katastrální úřad provedl záznam do [datum] Odvolací soud proto rozhodl, že za této situace si žalobkyně (resp. její právní předchůdce) s přihlédnutím ke shora uvedeným časovým souvislostem nese spoluzavinění v rozsahu 70 % a žalovaná v rozsahu 30 % odpovídající porušení povinnosti spočívající v nevystavení potvrzení od [datum]. Žalobkyně vstoupila do nepřiměřeného rizika, tím si způsobila vznik škody v převážné míře sama. [jméno] spoluzavinění žalované představující 30 % ze zaplacené smluvní pokuty dle § 544 obč. zák. v celkové výši [částka], odpovídá částce [částka], a proto žalobkyni náleží rozdíl již pravomocně přiznaného plnění [částka] ve výši [částka].

21. Správně soud I. stupně přiznal úrok z prodlení od [datum] vycházeje z výzvy ze dne [datum] a reakce žalované ze dne [datum], čtrnáctidenní lhůta uvedená v dopisu a splatnost nároku podle § 563 obč. zák. nastala dnem [datum] a podle § 517 odst. 2 obč. zák. se žalovaná ocitla v prodlení následující den.

22. Ve světle uvedeného byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku pod bodem II. změněn postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit dalších [částka] s příslušenstvím. Ve zbývající části byl ve výroku II. jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

23. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně správně posoudil počet úkonů v řízení, na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud vycházel z odměny z částky [částka], která činí [částka] Náklady žalované v prvostupňovém řízení před vydáním usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. 11 Co 371/2011 - 215, činí [částka] za 5 úkonů právní služby, které spočívaly v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání 1 podání ve věci samé (vyjádření ze dne [datum]) a účasti na 3 jednáních před soudem (dne [datum], [datum] a [datum]), tj. odměna: 5x [částka], náhrada hotových výdajů 5x [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 11 Co 371/2011 činí náklady [částka] za 1 úkon právní služby, který spočíval v účasti na jednání před soudem (dne [datum]), tj. odměna 12 300 + náhrada hotových výdajů [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V prvostupňovém řízení před vydáním usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 11 Co 387/2015 - 339, činí náklady [částka] za 4 úkony právní služby, které spočívaly v účasti na jednáních před soudem (dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), tj. 4x [částka], náhrada hotových výdajů 4x [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 11 Co 387/2015 činí náklady řízení [částka] za 2 úkony právní služby, které spočívaly v sepsání 1 podání ve věci samé (vyjádření ze dne [datum]) a účasti na 1 jednání před soudem (dne [datum]), tj. 2x [částka], náhrada hotových výdajů 2x [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V prvostupňovém řízení po vydání usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 11 Co 387/2015 - 339, činí náklady řízení [částka] za 4 úkony právní služby, které spočívaly v sepsání 2 podání ve věci samé (vyjádření ze dne [datum] a [datum]) a účasti na 2 jednáních před soudem (dne [datum] a [datum]), tj. 4x [částka], náhrada hotových výdajů 4x [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 11 Co 13/2017 činí náklady řízení [částka] za 2 úkony právní služby, které spočívaly v sepsání 1 podání ve věci samé (vyjádření ze dne [datum]) a účasti na 1 jednání před soudem (dne [datum]), tj. 2x [částka], náhrada hotových výdajů [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V prvostupňovém řízení po vydání usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 11 Co 13/2017 - 427, činí náklady řízení [částka], za 4 úkony právní služby, které spočívaly v sepsání 2 podání ve věci samé (vyjádření ze dne [datum] a [datum]) a účasti na 2 jednáních před soudem (dne [datum] a [datum]), tj. 4x [částka], náhrada hotových výdajů 4 x [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za předešlé odvolací řízení činí náklady řízení [částka], při odměně [částka] (předmětem odvolacího řízení je částka [částka]) za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a ústní jednání dne [datum]), tj. 2x [částka], náhrada hotových výdajů 2x [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za dovolací řízení činí náklady řízení [částka], při odměně [částka] (předmětem dovolacího řízení je částka [částka]) za 1 úkon právní služby – vyjádření k dovolání, náhrada hotových výdajů [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], (§ 7,§ 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za odvolací řízení po zrušení rozsudku po dovolání činí náklady řízení [částka], při odměně [částka] (předmětem odvolacího řízení je částka [částka]) za 1 úkon právní služby – ústní jednání dne [datum], náhrada hotových výdajů [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], (§ 7,§ 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Tedy náklady řízení žalované představují celkem [částka], z toho má žalovaná nárok na 40 %, když byla úspěšná v rozsahu 70 % a neúspěšná 30 %, a tedy jí náleží na nákladech řízení částka [částka]. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř odvolací soud přiznal náhradu k rukám právní zástupkyně žalované a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

24. O nákladech státu odvolací soud rozhodl podle výsledku řízení dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když tyto představují svědečné ing. [jméno] [příjmení] ve výši [částka]. Žalobkyni bylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků. Žalovaná nebyla se svým nárokem úspěšná co do 30 %, proto má povinnost zaplatit státu 30 % z částky [částka], tedy [částka] ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení