11 CO 66/2023 - 1367

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobce: ; [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 247 207,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2022, č. j. 34 C 444/2008-1195 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výrocích pod body I a IV potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované zaplatit žalobcům částku 992 093,21 Kč s úroky z prodlení (výrok I), žalobu zamítl do částky 52 872,85 Kč s úroky z prodlení (výrok II), řízení zastavil do částky 202 241,54 Kč s úroky z prodlení (výrok III) a žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 601,84 Kč (výrok IV). Rozhodnutí odůvodnil tím, že měl prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], společně s dalšími pěti spoluvlastníky, kdy žalobci náleží spoluvlastnický podíl 5/6 a zbylým spoluvlastníkům po [číslo]. Ve 2. a 3. NP domu se nacházejí tři byty. V přízemí domu se nachází [anonymizováno] obchod s přilehlými prostorami. V 1. PP se nacházejí sklepy a kotelna, na půdě se nachází též prádelna. V období od září 2006 do května 2012 užíval byty žalobce, který je pronajímal a po jejich opuštění nájemníky je uzamkl. Žalobce dále pronajímal reklamní plochu na průčelí budovy od ledna 2009 do května 2012 za částku 1 158 Kč ročně. Žalovaná užívala celé přízemí, tzn. drogistický obchod s přilehlými prostorami, pracovnou v zadním traktu, a kotelnu v suterénu. Obvyklé nájemné za nebytové prostory činilo měsíčně v roce 2006 částku 18 855 Kč, v roce 2007 částku 19 317 Kč, v roce 2008 částku 19 858 Kč, v roce 2009 a 2010 částku 21 109 Kč, v roce 2011 částku 21 426 Kč a v roce 2012 částku 21 833 Kč. Obvyklé nájemné za všechny tři byty činilo měsíčně v roce 2006 částku 6 449 Kč, v roce 2007 částku 9 990 Kč, v roce 2008 částku 13 390 Kč, v roce 2009 částku 16 884 Kč, v roce 2010 částku 20 143 Kč, v roce 2011 a 2012 částku 24 010 Kč. Tvrzení žalované, která popírala užívání tzv. zadního traktu v přízemí, je nevěrohodné. Žalovaná jím popřela své předchozí tvrzení. Rozsah užívání uvedla znaleckému ústavu, který z tohoto údaje při zpracování posudku vycházel. Tvrzení bylo vyvráceno též místním šetřením, při němž bylo zjištěno, že zadní prostor je opraven, vybaven nábytkem a elektronikou. Prostor byl zamčený, klíče od něj měla vedoucí prodejny [jméno] [příjmení]. Svědci [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] vypověděli, že žalovaná užívá celé přízemí. Předtím, než žalovaná koupila spoluvlastnický podíl na nemovitostech, užívala je podle nájemní smlouvy ze dne 7. 7. 1997. Rozsah užívání byl podle čl. I odst. 2 vymezen ve výpočtovém listě ze dne 9. 1. 1996, dle něhož žalovaná užívala též sklady. Soud uzavřel, že žalovaná užívá i zadní trakt, tedy celé přízemí i s kotelnou. Nic na tom nemění znalecký posudek znalce z oboru bezpečnosti práce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 1. 2022, podle kterého je před kanceláří rozbitá podlaha a na dveřích chybí kování, což může znamenat, že žalovaná porušuje právní předpisy na úseku BOZP, nikoli že by prostory neužívala. Nikdo z dalších spoluvlastníků nemovitost neužívá. Žalovaná užívá spoluvlastnické podíly [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o tichém společenství ze dne 30. 12. 2004. Výši obvyklého nájemného bytů a nebytových prostor soud zjistil ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] Jelikož ke znaleckému posudku neměli výhrady ani účastníci, soud od výslechu znalce podle § 127 odst. 1 o. s. ř. upustil. Dopisem ze dne 18. 11. 2014 projevila žalovaná vůli započíst vůči žalovaným pohledávkám a pohledávce žalobce na zaplacení 291 523 Kč s přísl. žalované ve věci sp. zn. [spisová značka], vše z důvodu nadužívání nebytových prostor za období od 1. 3. 2005 do 21. 5. 2012 v celkové výši 1 538 730,60 Kč, svou pohledávku ve výši 1 687 000 Kč na náklady vynaložené na opravu prostor v domě s odkazem na uvedený znalecký posudek. Znalecký posudek srovnává zjištěnou cenu domu před a po žalobcem tvrzených stavebních úpravách - roce 2001 rozšíření rozvodu plynu, WAV ve skladu, zabudování kouřovodu, oprava podlahy skladu, výměna 2 zárubní, oprava vnitřních omítek, rozšíření rozvodu vody, montáž WC s umyvadlem a výměna dveří ze skladu za okno s mříží, v roce 2003 výměna 2 oken za plastová + okenní mříž, protiplísňový nátěr stěny, zateplení a dřevotřískové ostění s polystyrenovou vložkou a v roce 2004 zrekonstruování sklepních prostor a instalace nové kotelny. Rozdíl zjištěných cen je 1 036 993 Kč, k tomu 650 000 Kč za rekonstrukci kotelny. Souhlas s provedením stavebních prací na č. l. 1042 se netýká prací, které měly být provedeny do 15. 10. 2004. Žalovaná neprokázala, že stavební úpravy provedla, ani že k tomu měla souhlas žalobce. Žalovaná užívala nemovitosti dříve na základě nájemní smlouvy ze dne 7. 7. 1997, v jejímž čl. VII je sjednáno, že nájemce není oprávněn v pronajatých nebytových prostorách provádět stavební úpravy, které podléhají stavebnímu povolení či ohlášení podle stavebního zákona bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Žalovaná se stala spoluvlastníkem nemovitostí ke dni 15. 10. 2004 na základě kupní smlouvy. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] podala žalovaná dne 9. 5. 2006 vzájemný návrh, v němž mj. zmínila, že v průběhu doby, kdy nemovitosti užívala, provedla celou řadu úprav, vlastním nákladem a za souhlasu většinového spoluvlastníka, kdy náklady jsou ve výši cca 500 000 Kč, přičemž tuto částku lze upřesnit až na základě znaleckého posudku. Stavební úpravy nijak nepopisuje. Podáním ze dne 15. 10. 2007 uvedla, že byla do 15. 10. 2004 v nájemním vztahu s žalobcem a během nájemního vztahu provedla se souhlasem pronajímatele„ mnoho stavebních, udržovacích a modernizačních prací.“ Protože výše vypořádání technického zhodnocení se určuje v cenách obvyklých ke dni skončení nájemního vztahu, nelze jednostranně stanovit konečnou výši pohledávky žalované za žalobcem, jedná se nejméně o 500 000 Kč, navrhla ustanovení znalce ke stanovení výše obvyklých cen„ za provedené úpravy, zhodnocení a modernizaci pronajaté věci ke dni 15. 10. 2004“ a domáhala se uložení nespecifikované částky, kterou dodatečně upřesní. Dále zmínila, že na základě pravomocného stavebního povolení provádí od konce roku 2005 zásadní modernizaci společné věci a navrhla uložení povinnosti žalobci k zaplacení nespecifikované peněžní částky zjištěné soudem podle pozdějšího upřesnění. V podání ze dne 10. 6. 2013 spisu sp. zn. [spisová značka] žalovaná odhadla žalovanou výši své pohledávky za opravy a úpravy dříve pronajaté věci na 950 000 Kč, po výzvě soudu ze dne 17. 7. 2013 uvedla, že vzájemným návrhem uplatněnou částku definitivně označuje ve výši 950 000 Kč. V usnesení krajského soudu ze dne 4. 5. 2018 na č. l. 508 zmíněného spisu se mj. konstatuje, že vzájemný návrh žalované neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., když kromě nedostatečného vylíčení rozhodujících skutečností spočívajících ve vymezení provedených prací na společné nemovité věci není uvedena konkrétní částka, které se žalovaná po žalobci z tohoto titulu domáhá, a proto je soud povinen dle § 43 o. s. ř. vyzvat žalovanou k odstranění vad podání. Žalovaná na výzvu usnesením ze dne 17. 8. 2018 odpověděla podáním ze dne 11. 9. 2018, přičemž ani zde není vylíčení provedených stavebních prací. Po právní stránce soud vyšel z § 123, § 136 odst. 1 a § 137 odst. 1 obč. zák. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši zpravidla obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě a čase a za srovnatelných podmínek. Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.). Pro závěr, zda žalobce, který se s dalšími spoluvlastníky na užívání věci nedohodl a ani on či soud o tom nerozhodl, má právo dle § 451 odst. 2 obč. zák., bylo třeba zjistit, jaký ekonomický užitek mohou nemovitosti (jejich části) spoluvlastníkům souhrnně vynést. Tento ekonomický užitek je nejlépe vyjádřen obvyklým nájemným. V nemovitostech jsou ekonomicky využitelné tři byty, jejichž užitnou hodnotu realizoval žalobce, neboť je pronajímal, kontroloval a držel k nim výhradní přístup, který z jejich užívání vylučoval ostatní spoluvlastníky. Další ekonomicky využitelnou částí nemovitostí jsou nebytové prostory, v nichž byla prodejna žalované s kancelářemi a dalším příslušenstvím, jejichž ekonomickou hodnotu realizovala žalovaná. K realizaci ekonomické hodnoty věci došlo i pronájmem reklamní cedule, z níž výnosy přijal žalobce. Aby mohl být korektně vyjádřen„ rámec spoluvlastnického podílu,“ v němž jsou spoluvlastníci oprávněni nemovitosti užívat, resp. realizovat jejich užitnou hodnotu, je třeba sečíst potencionální výnosy v podobě obvyklého nájemného z bytů, obchodu a místa pro reklamu a tento souhrn vynásobit spoluvlastnickými podíly účastníků. Výsledek soud zanesl do tabulky, kde vyrovnání představuje rozdíl mezi rozsahem užívání odpovídajícím spoluvlastnickému podílu žalobce a skutečným rozsahem užívání. Žalovaná sice učinila vůči žalobci projev směřující k započtení, nicméně nejsou naplněny předpoklady kompenzability v § 581 odst. 2 a 3 obč. zák. Jelikož se jedná o započtení jednostranné, nelze započíst pohledávky promlčené a nesplatné. Žalovaná svou pohledávku po skutkové stránce vymezila tím, že v předmětu nájmu provedla změny uvedené ve znaleckém posudku a požaduje protihodnotu, o co se zvýšila hodnota pronajaté věci. Pohledávka by mohla mít oporu v § 667 odst. 1 obč. zák. Jelikož nájemní smlouva zanikla ke dni 15. 10. 2004, kdy se žalovaná stala spoluvlastníkem nemovitostí, mohla poprvé v tento den požadovat náhradu, od 16. 10. 2004 mohl být bývalý pronajímatel v prodlení se zaplacením náhrady a za 3 roky od tohoto dne se právo podle § 100 odst. 1 a § 101 obč. zák. promlčelo. Ke stavení promlčecí doby podle § 112 obč. zák. nedošlo ani v řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]. V podání ze dne 10. 5. 2006 žalovaná sice podala vzájemný protinávrh, ale tento nesplňuje požadavky § 79 odst. 1 o. s. ř., kdy neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, ani čeho se domáhá. Ani v podání na č. l. 312 daného spisu není uvedeno, jaké stavební práce měla žalovaná konkrétně provést, čímž neumožnila jednoznačnou identifikaci skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným. Rovněž v tomto podání není jasně udána požadovaná částka k zaplacení. Byť žalovaná vyjadřuje, že se jedná nejméně o 500 000 Kč, nevyjadřuje se jasně, protože požaduje přisoudit„ finanční částku s příslušenstvím, která bude dodatečně upřesněna.“ I v podání ze dne 10. 6. 2013 žalovaná částku uplatněnou vzájemným návrhem odhaduje pouze orientačně a nikoli definitivně. V podání ze dne 11. 9. 2018 o provedených pracích ničeho netvrdila, jen že se týkaly zadních prostor provozovny (tedy nikoli kotelny). Z uvedených důvodů nedošlo ani ke stavení promlčecí doby v tomto dalším řízení. I pokud by k takovému stavení došlo a neúplný vzájemný návrh byl doplněn některým z podání došlých soudu po 16. 10. 2007, k promlčení pohledávky uplatněné vzájemným návrhem by došlo. Dojitím vadné žaloby soudu je sice řízení zahájeno a soud je povinen postupovat podle § 43 odst. 1 o. s. ř., avšak z hlediska posouzení, zda a jaké právo bylo uplatněno, tedy zda došlo i ke stavení promlčecí doby podle § 112 obč. zák., je třeba žalobu posoudit též podle § 37 odst. 1 obč. zák., protože žaloba je rovněž právním úkonem ve smyslu § 34 obč. zák. Uplatněním práva u soudu ve smyslu § 112 obč. zák. je třeba rozumět buď podání bezvadné žaloby, nebo její opravy či doplnění, týká-li se vada vymezení předmětu řízení. I pohledávka žalované se měla stát splatnou k výzvě věřitele podle § 563 obč. zák., k níž dle všeho nedošlo, neboť žalovaná v zápočtu setkání pohledávek interpretuje jako den vzniku práva na plnění, nikoli jako den splatnosti vzájemných pohledávek. Z toho je zřejmé, že o plnění žalobce předtím nežádala. Nebyla-li by započítávaná pohledávka promlčená, nešlo by ji započítat pro její nesplatnost. Protihodnotou toho, o co se zvýšila hodnota věci, nelze rozumět rozdíl mezi zjištěnými cenami, nýbrž mezi cenami obvyklými. Pokud jde o argumentaci žalované o neplatnosti plné moci, mandátní smlouvy a podání žaloby, žaloba je procesním úkonem, jimž se zahajuje řízení. Jelikož se procesní úkony vykládají podle teorie projevu, je řízení žalobou zahájeno i tehdy, byla-li podána omylem či z donucení. Řízení by proto bylo zahájeno i tehdy, pokud by rada města s podáním žaloby nesouhlasila. Rozhodnutí o podání žaloby nepatří do rozhodovací pravomoci obecní rady. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a proto je oprávněn též činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce v soudním řízení. Ke zmocnění advokáta k podání žaloby jménem města byl starosta oprávněn, a jestliže na základě plné moci podala advokátka žalobu, neučinila hmotněprávní úkon, ale procesní úkon. V postupu starosty, který udělil plnou moc k zastupování města v občanskoprávním řízení, proto nelze spatřovat pochybení, jež by znamenalo neplatnost plné moci, popř. podání žaloby bez platného zmocnění, a tedy nedostatek podmínky řízení. Žalobce při jednání se žalovanou vystupuje v rovném a nikoli vrchnostenském postavení při výkonu veřejné správy. Nic nemravného nelze spatřovat v tom, že žalobce vůči žalované svoje právo uplatnil, že v době jednání s náměstkem primátora žalobce podal další žalobu a nevyčkával promlčení pohledávky, ani že nevyčkávaje uplynutí promlčecí doby podání žaloby neprojednal v komisi. V rozporu s dobrými mravy není ani jednání žalobce, že se se žalovanou na užívání věci nedohodl a o hospodaření s byty rozhodoval sám, protože o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílů. Tvrzení, že žalobce se k žalované zachoval nemravně tím, že souhlasil dne [datum] se stavebními činnostmi plánovanými žalovanou a poté ve stavebním řízení podal námitky, se míjí s uplatněnou pohledávkou i s pohledávkou započítávanou, protože se týká topného systému a plynovodu, které měly být realizovány poté, co se žalovaná stala spoluvlastníkem.

2. Proti výrokům I a IV rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která namítala, že soud prvého stupně nesprávně posoudil její protipohledávku ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, k níž byl vůči žalobci proveden zápočet v roce 2014, a žalovanou byla v tomto sporu uplatněna k obraně, jako promlčenou. Protipohledávka žalované byla jako vzájemný návrh uplatněna v řízení sp. zn. [spisová značka], ze kterého byla vyčleněna k samostatnému řízení pod sp. zn. [spisová značka], kde byla shledána uplatněnou po právu a bylo o ní pravomocně rozhodnuto ke dni 19. 8. 2022, jakož i o platném zápočtu této protipohledávky v roce 2014 oproti pohledávkám žalobce. V tomto sporu se jedná o překážku rei iudicate, pravomocně rozhodnuté ve sporu sp. zn. [spisová značka]. Soud nesprávně právně posoudil tvrzení žalované o absolutní neplatnosti usnesení [anonymizováno] [územní celek] [číslo] z roku 2005. Postupem předcházejícím přijetí usnesení byl porušen ústavní zákaz konání orgánů veřejné moci dle libovůle. Soud nesprávně posoudil důkazy, kterými žalovaná prokázala nemožnost využívání nebytového prostoru v jeho plné rozloze k podnikatelské činnosti. Nepřihlédl k okolnosti, že na úkor žalobce nemůže žalované vzniknout bezdůvodné obohacení, protože při předání nebytového prostoru s nedokončenou stavbou žalobci by s prostorem nemohl výdělečně nakládat. To i z důvodu nevyhovujícího stavu z hlediska BOZP. Žalobce by nedosáhl ani minimálního majetkového prospěchu. Žalovaná je zákonným stavebníkem a celý nebytový prostor je nedokončenou stavbou, kterou nelze za současného stavu vyvolaného žalobcem dokončit. Nemožnost dokončení stavebního díla úmyslně způsobil žalobce s cílem škodit žalované. Soud nesprávně vyhodnotil výměru prostor v domě skutečně využívaných žalobcem (půdní prostor a bývalá prádelna). Nesprávně právně posoudil zjevné zneužívání práva žalobcem ve vztahu k žalované. Rovněž nesprávně vyhodnotil postup žalobce vůči žalované v rozporu s dobrými mravy. V doplnění odvolání ze dne 10. 10. 2023 pak žalovaná namítala, že soud prvého stupně nesprávně posoudil žalovanou uskutečněný zápočet vzájemných pohledávek mezi účastníky. Pokud byla částka 500 000 Kč uplatněna žalovanou po právu, je nutno k tomuto základu (jistině) dopočítat i zákonné úroky z prodlení ke dni jejího zániku zápočtem v roce 2014. Úroky z prodlení byly v řízení sp. zn. [spisová značka] řádně uplatněny. Úroky z prodlení z pravomocně přiznané pohledávky jsou aktivem žalované a lze je úspěšně uplatňovat jako procesní obranu, což žalovaná tímto podáním učinila. Protože se jedná o novou skutečnost (právní moc rozsudku ve věci [spisová značka] nastala ke dni 19. 8. 2022), není na závadu uplatňovat pravomocně přiznanou pohledávku společně s úroky z prodlení v odvolacím řízení. Dále soud nesprávně vyhodnotil započítávání pohledávky ze stavební činnosti na společné věci prováděné žalovanou jako stavebníkem. Stavba je nedokončená výhradně úmyslným jednáním žalobce s cílem maximalizovat potrestání žalované uvedené v „ důvěrné důvodové zprávě“ k usnesení [anonymizováno] [územní celek] [číslo] z roku 2005. Hodnota dosud provedených stavebních prací žalovanou činí dle dodatku znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] 500 000 Kč. V případě stavební činnosti žalované na společné věci byl pro obě stavby (topný systém, stavební úpravy) vydán řádný souhlas žalobce. Za této situace lze uplatňovat kdykoli za trvání spoluvlastnictví majetkové vypořádání, což bylo učiněno hmotněprávním zápočtem pohledávky ze stavební činnosti žalované na věci ve spoluvlastnictví z roku 2014. Později rovněž jako procesní obrana v řízení před soudem prvého stupně. Právní posouzení tohoto platného právního jednání žalované soudem je nesprávné. Soud správně nerozlišil pohledávky žalované za žalobcem 1) ze změn na pronajaté věci a 2) ze stavebních úprav věci ve spoluvlastnictví. Pohledávka ze stavebních úprav společné věci za žalobcem se rovná jeho majetkovému podílu na společné věci, která činí [číslo] ve vztahu k celku. Znalecký ústav ocenil hodnotu nedokončené stavby částkou 500 000 Kč. Výše pohledávky z této činnosti tedy činí 416 656,64 Kč. Tato pohledávka je platná a účinná ode dne započtení hmotněprávním zápočtem. Nelze hovořit o promlčení této pohledávky. Žalovaná dále vlastní pohledávku za žalobcem ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím sníženou o částku pravomocně přiznané žalobci v řízení před [název soudu], tedy ve zbytkové části činí 500 000 - 243 441,54 Kč = 256 558,46 Kč. K této snížené pohledávce náleží příslušenství - zákonný úrok z prodlení ode dne uplatnění vzájemného návrhu v řízení před soudem dne 20. 10. 2006 do provedeného započtení, nebo do současnosti (v případě neplatného zápočtu ze dne 18. 11. 2014). Celkově má žalovaná pohledávky za žalobcem nejméně ve výši 673 214,50 + zákonné úroky z prodlení. Soud prvého stupně pochybil, když tuto peněžní částku nezohlednil. Dále soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, když vzal za prokázané z jiného řízení, že část nebytových prostor zasažená nedokončenou stavbou je užívaná žalovanou. Soud chybně nepovažoval za nutné předvolat znalecký ústav k podání vysvětlení znaleckého posudku či jeho doplnění. Soud vynechal provedení zásadního důkazu k tvrzení žalované o nemožnosti využívání stavbou dotčených prostor k živnostenské činnosti – znalecký posudek z oblasti BOZP. Rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jednatele žalované. Oba svědci byli detailně informováni o situaci se stavbou v domě, jejím odsouhlasením a následnému zamezení jejího dokončení v roce 2006. Soud rovněž neprovedl výslech navrženého svědka – vedoucího bytového odboru [stát. instituce], který je informovaným účastníkem sporů mezi účastníky. Soud pochybil, když pominul tyto okolnosti a shledal jednání žalobce v souladu s dobrými mravy.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že bylo prokázáno, že žalovaná je v budově uživatelem většího rozsahu prostor, než kolik jí náleží. Byla vyvrácena její obrana, že prostory nebylo možné užívat z důvodů nedokončených stavebních prací. Bylo prokázáno, že prostory z důvodu uzamčení žalovanou nebyly přístupné dalším spoluvlastníkům. Tvrzenou protipohledávku ve výši 500 000 Kč uplatnila žalovaná v rámci řízení sp. zn. [spisová značka], nikoli tohoto řízení. [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo] z roku 2005 nesouvisí s předmětem sporu. Pokud jde o tvrzenou nemožnost užívání prostor v plné rozloze, žalovaná se k jejich užívání přihlásila prostřednictvím znaleckého posudku společnosti [právnická osoba], který si nechala vypracovat. V posudku je uvedeno, že znalec provedl v nemovitosti prohlídku se zaměřením za přítomnosti zástupce žalované, jedním z podkladů pro vypracování znaleckého posudku byly informace sdělené žalovanou a ke dni prohlídky žalovaná užívá celé přízemí domu. Je tedy prokázané, že v rozhodné době žalovaná prostory v I. NP užívala v rozsahu v posudku popsaném. Výměra půdních prostor a prádelny není pro posouzení nároku žalobce podstatná, neboť obě strany při místním šetření 6. 12. 2021 ve věci sp. zn. [spisová značka] prohlásily, že nemají povědomí, že by půda byla zamykána a měla k ní přístup pouze jedna strana, prostory půdy tak byly přístupné všem spoluvlastníkům. Žalobce si není vědom, že by jakkoli zneužil práva ve vztahu k žalované.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně v přezkoumávané věci provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Z provedených důkazů učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že při posledním jednání soudu prvého stupně bylo účastníkům dáno poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a po tomto poučení nebyly uváděny žádné další rozhodné skutečnosti ani navrhovány další důkazy. Opakování důkazů provedených soudem prvého stupně k vyvrácení či zpochybnění skutkových závěrů, které soud prvého stupně učinil, žalovaná v odvolacím řízení nenavrhovala. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud ani nemohl dospět k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje.

6. Soud prvého stupně z provedených důkazů dospěl zejména ke správným skutkovým zjištěním o spoluvlastnictví účastníků a dalších osob k budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], výši jejich spoluvlastnických podílů, rozsahu užívání domu účastníky a výši obvyklého nájemného za užívání bytů a nebytových prostor v rozhodném období (ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]). Rovněž správně vzal provedenými důkazy za prokázané, že žalovaná v rozhodném období užívala nebytové prostory v přízemí domu v celém jejich rozsahu, tedy včetně tzv. zadního traktu, kdy tyto prostory měla uzamčené. Pokud ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] vyplynulo, že tyto prostory nejsou z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bezpečně uživatelné, žalované nic nebránilo, aby závady odstranila, když ona sama měla výlučný přístup do těchto prostor. Pokud jde o půdní prostory a prádelnu, tyto byly přístupné všem spoluvlastníkům. Soud prvého stupně dále dospěl ke správným skutkovým zjištěním o uplatnění pohledávky žalované z titulu vynaložení nákladů na stavební úpravy pronajatých nebytových prostor v rámci řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a o projevu vůle žalované k započtení její pohledávky proti pohledávkám žalobce v dopisu ze dne 18. 11. 2014.

7. Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud neprovedl další navržené důkazy, které byly z hlediska rozhodných skutečností ve věci nevýznamné, a tudíž nadbytečné, případně z těchto důvodů z provedených listinných důkazů neučinil žádná skutková zjištění, jak v napadeném rozsudku i správně zdůvodnil.

8. Ze stejných důvodů odvolací soud neprovedl žalovanou navržené důkazy rozúčtováním služeb a vyúčtováním domu za rok 2022, obálkami a podnětem žalované [stát. instituce] k zahájení výkonu dozoru a kontroly nad výkonem [anonymizována tři slova] ze dne 12. 10. 2023, neboť s předmětem řízení nesouvisely. Odvolací soud rovněž neprovedl důkaz výslechem znaleckého ústavu [právnická osoba] ani protokolem z jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 31. 5. 2022, při kterém byli vyslechnuti zástupci znaleckého ústavu, neboť odborné závěry znaleckého posudku o výši obvyklého nájemného za užívání bytů a nebytového prostoru v předmětném domě v rozhodném období žádný z účastníků nezpochybňoval, tyto odborné závěry byly jednoznačné a ani odvolací soud neměl pochybnosti o jejich věcné správnosti. Navíc důkazy označené žalovanou teprve v odvolacím řízení byly nepřípustné, neboť byly uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace řízení až v odvolacím řízení, ačkoliv se žalované ze strany soudu prvého stupně dostalo poučení před vyhlášením rozsudku podle § 119a odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud se též neztotožnil s námitkou, že soud prvého stupně opomněl důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru bezpečnost práce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 1. 2022. Soud prvého stupně jej provedl k důkazu při jednání dne 17. 6. 2022, jak vyplývá z protokolu z jednání, a rovněž se s hodnocením tohoto důkazu vypořádal v odůvodnění rozsudku (viz bod 26).

10. Odvolací soud ještě doplnil dokazování rozsudkem [název soudu] ze dne 19. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], kterým byly zamítnuty jednak žaloba žalobce na zaplacení částky 243 441,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 10. 2006 do zaplacení, požadované z titulu bezdůvodného obohacení žalované užíváním předmětné nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu v období od 1. 3. 2005 do 31. 8. 2006, jednak vzájemná žaloba žalované na zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 5. 2006 do zaplacení, požadovaná z titulu zhodnocení pronajaté věci úpravami ke dni 15. 10. 2004, s odůvodněním, že zápočtem vzájemných pohledávek účastníků, učiněném žalovanou dne 18. 11. 2014, došlo k zániku pohledávky žalobce a částečnému zániku pohledávky žalované v rozsahu, ve kterém se tyto pohledávky překrývaly, a to ke dni 15. 10. 2007 (datum splatnosti pohledávky žalované).

11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále„ obč. zák.“), výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů mj. nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle ustanovení § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

13. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Podle ustanovení § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

15. Podle ustanovení § 581 odst. 2 obč. zák. započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.

16. Podle závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu vzniká na straně spoluvlastníka, jenž užívá věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudek ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněný pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1365/2015, či usnesení ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3699/2013, ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2512/2014, a ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4162/2014, dále Stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. 48/18 ze dne 16. 10. 2018). Při určení peněžité náhrady za takto získané bezdůvodné obohacení, jež získal na úkor ochuzeného„ uživatel“ (obohacený spoluvlastník) užíváním nemovitosti, je pak třeba postupovat v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními (zejm. § 458 odst. 1 obč. zák.) i jejich výkladem v ustálené judikatuře, jež se kloní k tomu, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (srov. rozsudky ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, nebo ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013), přičemž tento závěr je plně aplikovatelný i při posuzování prospěchu nabytého užíváním věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (srov. rozsudek ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3356/2013). Určování výše bezdůvodného obohacení, které v konkrétním případě odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, se neobejde bez skutkových zjištění podpořených spolehlivými podklady, jež jsou zpravidla představovány znaleckými posudky (srov. usnesení ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3138/2012, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1265/2018). Pro povinnost spoluvlastníka, který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně. Oproti tomu se jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání, např. uzamčením stavby či oplocením pozemku. Výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení je možno poměřovat tím, zda není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., § 8 zákona č. 89/2012 Sb.). Aplikace uvedených ustanovení si však žádá, aby byly doloženy takové mimořádné okolnosti, v jejichž světle by se jevilo namístě v podstatě popřít dopady zákonné úpravy a narušit tak důvěru v právní normy, tedy i právní jistotu dotčených osob. Účelem tohoto korektivu je nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, a to na základě přihlédnutí ke všem okolnostem posuzovaného případu (srov. rozsudek ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2462/2022).

17. Soud prvého stupně na správně zjištěný skutkový stav správně aplikoval shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a dospěl ke správným právním závěrům, s nimiž se odvolací soud rovněž ztotožnil, a proto pro stručnost v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku i v této části odkazuje. Soud prvého stupně především dospěl ke správnému závěru, že žalované vzniklo užíváním společné nemovitosti (resp. její části v 1. PP a 1. NP) nad rámec jejího spoluvlastnického podílu bezdůvodné obohacení, a to jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, tj. bez dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu, a je povinna žalobci toto bezdůvodné obohacení vydat. Na tom nic nemění skutečnost, že v prostorech užívaných žalovanou je nedokončená stavba, podstatné je, že nebytové prostory jsou žalovanou uzamčené a může je tak užívat výhradně žalovaná. V otázce vzniku bezdůvodného obohacení žalované užíváním nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu a jeho výše, zjištěné znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] (a žalovanou nezpochybňované), je tak napadené rozhodnutí v souladu se závěry citované ustálené judikatury. Odvolací soud se přitom ztotožnil i se způsobem výpočtu jeho výše soudem prvého stupně.

18. Soud prvého stupně se rovněž správně vypořádal s námitkami žalované o nezpůsobilosti oprávnění primátora města Plzně zmocnit advokátku k podání žaloby v této věci, kdy dovodil, že zmocnění advokáta k podání žaloby nevybočuje z pravomocí primátora města Plzně, který je oprávněn k zastupování města navenek, včetně činění právních úkonů ve vztahu k zastupování města v soudním řízení. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, pokud neshledal uplatnění předmětného nároku žalobcem vůči žalované žalobami, jakož i další tvrzené jednání žalobce jako většinového spoluvlastníka ve vztahu k žalované, v rozporu s dobrými mravy, neboť se nejednalo o žádné mimořádné okolnosti ve smyslu shora uvedené judikatury.

19. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že vzájemné pohledávky účastníků nelze podle § 581 odst. 2 obč. zák. započíst z důvodu, že pohledávka žalované z titulu vynaložení nákladů na stavební úpravy pronajatých nebytových prostor je promlčená podle § 100 odst. 1 obč. zák., neboť nebyla v tříleté obecné promlčecí době podle § 101 obč. zák., tj. do 16. 10. 2007, žalovanou řádně uplatněna u soudu, jakož i z důvodu, že pohledávka žalované ke dni zápočtu (18. 11. 2014) nebyla splatná, neboť žalovaná neučinila vůči žalobci dostatečně určitou výzvu k plnění podle § 563 obč. zák. Uvedené pak obdobně platí i v případě, kdy žalovaná uplatnila v podání ze dne 23. 9. 2021 (č. l. 992) jako obranu ve smyslu § 98 o. s. ř. k započtení svou pohledávku z titulu stavebních úprav pronajatých nebytových prostor ve výši 1 186 993 Kč.

20. V této souvislosti lze poukázat na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle které započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek dlužníka a věřitele, jímž odpadá dvojí splnění vzájemných pohledávek. Ustanovení § 580 obč. zák. vymezuje předpoklady, při jejichž splnění k započtení dochází. Mezi základní předpoklady započtení tak patří vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak), stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení a právní úkon směřující k započtení, jehož obecné náležitosti stanoví § 34 a násl. obč. zák.; musí tedy splňovat i požadavek určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. (srov. např. rozsudek ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3330/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2013, rozsudek ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1430/2014, uveřejněný pod číslem 63/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4407/2009 a usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, a ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4735/2010). Započtení lze učinit i v průběhu soudního řízení. Uplatnil-li takto dlužník (žalovaný) vzájemnou pohledávku ve výši nepřesahující pohledávku věřitele (žalobce), nejde o vzájemnou žalobu, ale o procesní obranu proti žalobě (§ 98 o. s. ř.). Při splnění podmínek započtení dojde k zániku pohledávek okamžikem, kdy se setkaly. Za okamžik setkání pohledávek se považuje okamžik splatnosti pohledávky později splatné; v tomto okamžiku dojde k zániku pohledávek následkem započtení, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Rozhodující je proto jejich splatnost, a nikoli, kdy která vznikla, případně kdy byl kompenzační projev učiněn. Zápočet nesplatné pohledávky na pohledávku splatnou jednostranným úkonem věřitele je ze zákona vyloučen (§ 581 odst. 2 věta druhá obč. zák.). Z uvedeného plyne, že dokud není pohledávka splatná, nelze ji úspěšně započítat proti splatné pohledávce. Jinými slovy řečeno, úkon směřující k započtení lze úspěšně učinit až poté, co se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka později splatná. Je-li započítávána pohledávka splatná k žádosti žalovaného coby věřitele (§ 563 obč. zák.), je úkon žalovaného směřující k započtení této pohledávky předčasný, jestliže žalobce coby dlužníka před tímto úkonem nevyzval k jejímu zaplacení (srov. rozsudek ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 50/2000, a ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1642/2006). Nedovoluje-li zákon započtení pohledávky, která není splatná, pak kompenzační projev učiněný věřitelem s takovou pohledávkou nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou (srov. rozsudek ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1156/2016). Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, teprve výzvou k plnění se podle § 563 obč. zák. dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit jej prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. [příjmení] výzvy k plnění není přitom předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti stanovené v § 34 a násl. obč. zák., a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována. Za kvalifikovanou výzvu se považuje rovněž žaloba, a to v rozsahu, v jakém v ní byl požadavek vyčíslen. Jelikož je výzva ke splnění závazku adresovaným právním úkonem, musí být dlužníkovi doručena, tedy dostat se do sféry jeho dispozice (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020, a v něm citovaná rozhodnutí).

21. Odvolací soud se dále neztotožnil s námitkami žalované, že soud prvého stupně nepřihlédl k započtení její pohledávky z titulu investic do společné věci (tj. vynaložených po 15. 10. 2004) ve výši 416 656,64 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Z dopisu žalované ze dne 18. 11. 2014 a znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 7. 11. 2014, který byl k dopisu připojen, bylo prokázáno, že předmětem zápočtu proti pohledávce žalobce byla pohledávka žalované z titulu stavebních úprav pronajatých nebytových prostor (tj. vynaložených žalovanou do 15. 10. 2004) ve výši 1 686 993 Kč, nikoli pohledávka z titulu investic žalované do společné věci (vynaložených po 15. 10. 2004) ve výši 416 656,64 Kč. V případě této další pohledávky žalované z titulu investic do společné věci tak jde o novou skutečnost, k níž soud prvého stupně neprováděl dokazování, neboť tato pohledávka žalované nebyla předmětem řízení, a žalovaná ani v průběhu řízení před soudem prvého stupně proto nebyla vyzvána k doplnění tvrzení rozhodných skutečností k této své další pohledávce, zejména kdy a jaké investice na společnou věc vynaložila, na jaké konkrétní stavební úpravy, kdy a jak vyzvala žalobce k plnění, resp. kdy se tato její pohledávka stala splatnou. Z tohoto pohledu je nutno uplatnění skutečností týkajících se této další pohledávky žalované považovat za nepřípustné uplatnění nových skutečností (v rozporu s § 205a o. s. ř.), jež nastaly před vyhlášením rozsudku soudu prvého stupně, k nimž odvolací soud v odvolacím řízení nesmí přihlížet.

22. Pokud žalovaná v odvolacím řízení uplatnila jako obranu svou pohledávku v blíže nespecifikované částce z titulu zákonných úroků z prodlení z částky 500 000 Kč, kterou uplatnila vzájemným návrhem ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (resp. sp. zn. [spisová značka]), odvolací soud k této obraně přihlédnout nemohl, mimo jiné proto, že o tomto nároku žalované již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne 19. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], kterým byla vzájemná žaloba žalované na zaplacení částky 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení zamítnuta, a novému projednání tohoto nároku tak brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

23. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v napadené části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení, jehož nesprávnost odvolatelka ani nenamítala a kterým soud prvého stupně správně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přiznal převážně úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 59,1 % nákladů řízení.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný, vzdal se však práva na náhradu nákladů řízení, a proto odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.

Poučení