11 Co 85/2025 - 547

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozená dne [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o zaplacení částky 110.703,60 Kč k odvolání žalobkyně a žalovaného 1. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 22 C 282/2017-459 ze dne 10. 2. 2025 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I., II., III., V., VIII. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích IV., VI., VII. výroku mění takto: 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení částku 143.978 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na nákladech řízení částku 12.572 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1. žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na nákladech řízení částku 12.572 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16.507 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 21.983 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zavázal 1. žalovaného zaplatit žalobkyni částku 65.473,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. I. výroku), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po 1. žalovaném zaplacení částky 45.230,40 Kč (odst. II. výroku), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované 2. zaplacení částky 110.703,60 Kč, a to společně a nerozdílně s žalovaným 1. (odst. III. výroku), rozhodl, že 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 198.578,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (odst. IV. výroku), žalobkyni zavázal zaplatit 2. žalované na nákladech řízení částku 141.691 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 2. žalované (odst. V. výroku), žalobkyni zavázal zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 13.133,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. VI. výroku), zavázal 1. žalovaného zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 13.133,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. VII. výroku), 1. žalovaného zavázal zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 3.390 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. VIII. výroku) a rozhodl o vrácení 1. žalovanému z účtu Okresního soudu v Karviné nevyčerpané části zálohy na znalecký posudek ve výši 169,50 Kč po právní moci rozsudku (odst. IX. výroku).

2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně, a to v odstavcích II., III., IV., V., VI., VII., VIII. Žalobkyně namítala nesprávné skutkové a právní závěry okresního soudu v zamítavé části rozsudku, neboť soud při hodnocení důkazů nepostupoval řádně a svědomitě a nehodnotil důkazy dle jejich obsahu jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, odůvodnění skutkových závěrů v zamítavé části rozsudku není přesvědčivé, jeho úvahy stran skutkových zjištění neodpovídají obsahu dokazování. Odůvodnění rozsudku je místy zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti a svévolí. Žalobkyně především vytýká okresnímu soudu, že se příliš upíná na videozáznam z incidentu jako „na jediný objektivní důkaz“ a vnímá jej izolovaně od ostatních důkazů. Skutkový děj byl objektivizován lékařskými zprávami a dále výpovědí žalobkyně a svědka [jméno FO]. Při zohlednění jednotlivých důkazů i ve vzájemné souvislosti dle žalobkyně je nutno dospět k jednoznačnému závěru, že pravdivá je toliko verze prezentovaná žalobkyní a [jméno FO]. Verze žalovaných je založená na tvrzení, že se žalobkyně vůbec nedotkli, ovšem tato verze byla vyvrácena ostatními důkazy. Poranění žalobkyně byla objektivizována ošetřujícím lékařem v podobě mnohačetných exkoriací na končetinách, hematomu na levém stehně, zhmoždění ramene a podvrtnutí krční páteře. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo vyloučeno, aby zhmoždění ramene a podvrtnutí páteře mohlo být způsobeno tahem psa [název]. Taktéž znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], který kategoricky vyloučil závěr, že by zhmoždění ramene a podvrtnutí krční páteře mohlo být způsobeno tahem psa [název]. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku a dále i ve svém výslechu u jednání výslovně uvedl, že veškerá poranění odpovídají mechanismu napadení ze strany žalovaných, které popsala. Ke stejným závěrům dospěl i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec z oboru [název] [tituly před jménem] [jméno FO] psychickou poruchu přizpůsobení úzkostně depresivní vyhodnotil jako přímý následek napadení. Okresní soud tak měl vycházet z verze žalobkyně při zjišťování skutkového stavu v plném rozsahu a měl dospět ke skutkovému závěru, že 1. žalovaný jí s ramenem opakovaně třásl, trhal s ním, tahal za něj a opakovaně ji udeřil do ruky, v němž držela mobilní telefon. Měl rovněž dospět k závěru, že žalovaná 2. žalobkyni napadla tak, že ji chytila za obě ruce nad zápěstím a kroutila jí s nimi, dále že ji poranila a poškrábala stehno. Poranění stehna v podobě hematomu a exkoriací způsobila žalovaná 2., takže argument chováním žalovaného 1. je irelevantní. Nesprávný je také náhled soudu na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], co se týká věrohodnosti výpovědi žalobkyně. Znalkyně výslovně v posudku uvedla, že posuzovala jak obecnou, tak i specifickou věrohodnost a přímo posuzovala výpověď žalobkyně stran popisu, způsobu poranění a nezjistila žádné znaky zkreslování, konfabulace či lhavosti. Uvedla-li znalkyně, že není schopna zcela vyloučit, že by některou skutečnost zatajila, pak toto vyjádření nemůže pravdivost výpovědi žalobkyně nijak relativizovat. Zásadní je, že skutečnosti, které při popisu napadení uvedla, neobsahují žádné znaky zkreslování, konfabulace či lhavosti. S ohledem na shora popsanou důkazní situaci okresní soud měl dospět k závěru, že žalobkyně byla napadena oběma žalovanými způsobem, který popsala, a že se jednalo o společné jednání obou žalovaných, není pak rozhodující, jakou měrou se každý z nich na napadení podílel a do jaké míry každý z nich způsobil to které poranění. Chybná je taktéž úvaha okresního soudu ohledně nepřiznání navýšení bolestného. Soud prvního stupně uvedl, že úmysl žalovaného 1. nesměřoval ke způsobení újmy na zdraví, ale ke znemožnění pořizování videonahrávky a k tomu, aby žalobkyni s přítelem vykázal z pozemku a v té souvislosti při snaze vyrazit žalobkyni telefon z ruky, této způsobil zranění. Okresní soud nesprávně zaměňuje úmysl a pohnutku. Ust. § 2957 o. z. považuje úmyslné způsobení újmy za výslovně uvedenou okolnost hodnou zvláštního zřetele pro odškodnění újmy. Zákon nerozlišuje formu úmyslu, tudíž takovou okolností zvláštního zřetele hodnou je jak jednání v úmyslu přímém, tak nepřímém. Žalovaný 1. žalobkyni napadl, musel si být vědom toho, že svými útoky může újmu způsobit, přesto tak konal. Minimálně byl srozuměn s tím, že žalobkyni újma může vzniknout. Rovněž žalovaná 2. si musela být vědoma toho, že svým jednáním může újmu způsobit. Další okolností zvláštního zřetele hodnou je u žalovaného 1. využití zjevné fyzické převahy proti slabší straně. Žalovaný 1. jako mohutný muž přesto vedl fyzický útok proti ženě o 20 let mladší, jeho fyzická převaha tak byla zjevná. Soud tak měl správně vyhodnotit naplnění okolností zvláštního zřetele hodných a navýšit bodové ohodnocení o 100 %.

3. Žalovaný 1. napadl rozsudek okresního soudu v odstavcích I., IV., VII., VIII. výroku a domáhal se jeho změny a zamítnutí žaloby vůči jeho osobě. Žalovaný 1. žalobu považuje za nedůvodnou a poukazuje na výsledky trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [číslo] Předmětem tohoto trestního řízení bylo údajné jednání žalovaného a žalované, které bylo právně kvalifikováno jako přečin [přečin]. Údajné jednání žalovaných popsané ve skutkové větě obžaloby se shodují s údajným jednáním žalovaných v předmětném řízení. V rámci trestního řízení byl skutek postoupen k projednání Magistrátu města [adresa], neboť se nejedná o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Pokud by okresní soud na základě rozsáhlého dokazování prováděného v trestní věci dospěl k závěru, že došlo k tvrzenému ublížení na zdraví a že příčinou tohoto tvrzeného ublížení na zdraví mělo být jednání žalovaného nebo žalované, nepochybně by v trestní věci bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem a nikoliv usnesením o postoupení věci do přestupkového řízení. Po provedeném dokazování v předmětném řízení je nutno konstatovat, že důvodnost žaloby nebyla prokázána. Žalovaný nezpůsobil žalobkyni újmu na přirozených právech člověka, jak tvrdí žalobkyně, tuto újmu nezpůsobila ani 2. žalovaná. Mezi verbálním konfliktem, který se odehrál dne [datum] poblíž rodinného domu žalovaných a který vyprovokovala žalobkyně a tvrzenými zdravotními problémy žalobkyně, ve skutečnosti není dána příčinná souvislost. Co se týče mechanismu kontuze levého ramene, soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že mechanismus vzniku tohoto zranění může spočívat v tažení v ose horní končetiny s tím, že soudní znalec nabídl vysvětlení spočívající v tahání psa za vodítko, které žalobkyně držela v ruce. Mechanismem vzniku distorze krční páteře má být dle soudního znalce náhlé trhnutí hlavou na volně pohyblivém krku. Pokud k těmto poraněním skutečně došlo, mohlo k nim dojít v souvislosti s tažením psa za vodítko v ose horní končetiny žalobkyně, a to kdykoliv v průběhu procházky žalobkyně a jejího přítele [jméno FO] dne [datum] tedy nejen v rámci verbálního konfliktu mezi účastníky. Soudní znalec rovněž připustil problematičnost diagnózy podvrtnutí krční páteře, když průkaz této diagnózy je často problémový a záleží na zkušenostech a doložených postupech lékařů. Nelze vyloučit ani mechanismus vzniku tohoto zranění tím, že žalobkyně prudce ucukla nebo trhla hlavou v důsledku úderu do jejího mobilního telefonu, který držela v ruce a kterým žalovaného natáčela. Co se týče duševní poruchy, která byla diagnostikována u žalobkyně, tedy poruchy přizpůsobení úzkostně depresivní, tak ohledně této duševní poruchy je třeba konstatovat, že není možno dovodit míru podílu konfliktu ze dne [datum] na celkovém psychickém stavu žalobkyně, když na tvrzené duševní poruše se podílely i další okolnosti, tedy jednak individuální osobnostní předpoklady žalobkyně, ale také vliv dlouhodobých negativních sousedských vztahů a konfliktů, kterých se žalobkyně prokazatelně rovněž účastnila. V rámci občanského soudního řízení byl navíc opatřen znalecký posudek soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], jehož předmětem bylo zkoumání povahových vlastností psa, který měl být přítomen předmětnému konfliktu a který v době, kdy soudní znalkyně prováděla své znalecké zkoumání, byl již několik let po smrti, znalkyně tak byla nucena spokojit se s krátkým chaotickým a zjevně nekompletním videozáznamem předloženým v řízení. Žalovaný 1. namítá, že soud prvního stupně pečlivě nezvážil a nevyhodnotil limity tohoto znaleckého zkoumání a znalecký posudek pojal jako klíčový důkaz, na základě kterého se odchýlil od závěrů trestních soudů ohledně předmětného konfliktu na základě něhož vyloučil alternativu spočívající v tažení psa za vodítko v ose horní končetiny žalobkyně a v této souvislosti nastálém náhlém trhnutí hlavou žalobkyně na volně pohyblivém krku jakožto mechanismu vzniku údajných zranění žalobkyně spočívajících v kontuzi levého ramene a v distorzi krční páteře. Soud prvního stupně alternativu spočívající v tažení psa za vodítko v ose horní končetiny žalobkyně a v této souvislosti nastálém náhlém trhnutí hlavou žalobkyně jakožto mechanismu vzniku údajných zranění vyloučil a uzavřel, že pokud tvrzená zranění nebyla způsobena dle této alternativy, automaticky musela být způsobena zaviněným jednáním žalovaného, když jinou alternativu si soud prvního stupně vůbec nepřipouští. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně se opírá o tvrzení, která ve skutečnosti nebyla prokázána. Pokud se jedná o jednotlivé výpovědi ve věci slyšených osob, střetávají se zde verze různého průběhu skutkového děje, kde je třeba vzít do úvahy historické konflikty mezi zúčastněnými rodinami a nedobré sousedské vztahy s tím, že k otázce motivace těchto výpovědí je třeba přistupovat zvláště obezřetně. Je třeba poukázat na celkové chování členů rodiny [jméno FO] a jednání žalobkyně zasadit do širšího kontextu. Členové rodiny [jméno FO] kontinuálně a programově ruší žalovaného a členy jeho rodiny pálením odpadků, vystavováním nevzhledných vysokých plotů a zábran kolem jejich pozemku, vystavováním výhrůžných masek na plot, transparentů dehonestujících žalované, natáčením žalovaných apod. Okresní soud v [adresa] ve svém usnesení ze dne [datum], č. j. [číslo] uzavřel, že důkazy v řízení provedenými nebylo nepochybně prokázáno, že by se skutek stal tak, jak je popsán obžalobou, když okresní soud při svém rozhodnutí vycházel toliko z nepochybně prokázaného děje, tedy že žalovaný 1. slovně vykazoval žalobkyni a [jméno FO], aby odešli z pole, které hraničí s pozemkem žalovaných a poté se dostal do slovní potyčky s žalobkyní a [jméno FO], vzájemně si nadávali, a když žalobkyně začala žalovaného natáčet z bezprostřední blízkosti, žádal ji, aby svého jednání zanechala, což žalobkyně odmítla a žalovaný opakovaně ve snaze zabránit žalobkyni, aby jej natáčela několikrát rukou udeřil do mobilního telefonu žalobkyně, až se mu podařilo mobilní telefon z ruky vyrazit a tento spadl na zem. Z přehraného videozáznamu neplyne, že by se něco mělo odehrát uprostřed pole, jak tvrdí žalobkyně a [jméno FO]. Ze záznamu není zřejmý žádný fyzický kontakt mezi žalovaným a žalobkyní či jejím přítelem, posledních přibližně 5 vteřin je záznam krajně nepřehledný, došlo k vyhrocení situace, ale není z něj patrné, že by k nějakému fyzickému útoku došlo. Křik žalobkyně je v této fázi velmi hlasitý, intenzivní, je nezbytné poukázat na osobnostní rysy žalobkyně. Psychiatricko-psychologický znalecký posudek uvádí formulaci „nikoliv hrubší osobnostní patologie“ to nevylučuje závěr, že zde určitá osobnostní patologie je. Co se týče psychiatricko-psychologického znaleckého posudku, tento se dominantním způsobem opírá o subjektivní neverifikovatelná sdělení žalobkyně, tedy o tzv. exploraci. Soudní znalci s odstupem mnoha měsíců či několika let v případě soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], nemohou s jistotou stanovit, co je či bylo příčinou žalobkyní tvrzených obtíží. Co se týče znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], je nezbytné připomenout, že tvrzená kontuze levého ramene a tvrzená distorze krční páteře není ničím verifikována a objektivizována v tom smyslu, že vznikla jednáním žalovaného, ani v tom smyslu, že tato zranění vznikala v kritické době, nebo že by tato zranění vůbec objektivně nastala. Tvrzená kontuze levého ramene a tvrzená distorze krční páteře se opírají toliko o sdělení žalobkyně, nejsou podpořeny objektivními metodami a jsou založeny pouze na základě subjektivních příznaků. Žalovaný 1. proto navrhuje změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

4. Žalovaná 2. k podanému odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu v části, v níž byla vůči ní žaloba zamítnuta. Žalovaná 2. v zásadě sdílí názor žalovaného 1. o nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku, kdy nedošlo k žádnému fyzickému útoku na osobu žalobkyně. Rovněž žalovaná 2. odkazuje na závěry trestního řízení, kde nebylo prokázáno, že by se žalovaný 1. či dokonce s žalovanou 2. dopustili protiprávního jednání ve vztahu k žalobkyni. K žádnému fyzickému napadení žalobkyně nedošlo, incident, který vznikl, nebyl žádným fyzickým útokem, jednalo se pouze o přetahování mezi žalobkyní a žalovaným 1. o mobilní telefon, kterým byl pořizován videozáznam, kdy se žalovaný 1. snažil zabránit pokračování protiprávního jednání žalobkyně v pořizování videozáznamu. Protiprávního jednání se v danou chvíli dopustila žalobkyně, která vstoupila na cizí pozemek a bez svolení žalovaného 1. začala zachycovat jeho obrazový a zvukový záznam, čímž neoprávněně zasáhla do jeho práva na ochranu osobnosti, neboť zde nebyl žádný objektivní důvod pro pořízení videozáznamu. Žalovaná 2. zcela souhlasí s názorem soudu, že zde nejsou důvody pro navýšení základního ohodnocení bolestného z důvodu hodných zvláštního zřetele. Nevěrohodná a jednostranná je rovněž skutková verze prezentovaná žalobkyní, že žalovaná 2. jí měla kroutit rukama. Žalovaná 2. zásadně nesouhlasí s konstrukcí žalobkyně, která se snaží obě žalované osoby subsumovat pod jednotné označení žalovaný a přičítat jim odpovědnost za celé spektrum tvrzených poranění, aniž by specifikovala, jaká konkrétní zranění měl způsobit žalovaný 1. a jaká žalovaná 2. V této souvislosti žalovaná 2. poukazuje na absenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a jakoukoliv vzniklou újmou. Ani samotná přítomnost žalované 2. na místě tvrzeného napadení by nemohla založit solidární odpovědnost, jak tvrdí žalobkyně ve svém odvolání. Ani podle skutkového stavu zjištěného soudem, ani podle vlastních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, že by mělo jít o společné jednání obou žalovaných ve smyslu ust. § 2915 o. z. Poukazuje-li žalobkyně ve svém odvolání na svědeckou výpověď [jméno FO], tak jeho svědeckou výpověď nelze za žádných okolností hodnotit jako objektivní důkaz, a to vzhledem k trvajícímu partnerskému vztahu mezi žalobkyní a jmenovaným svědkem. Jako zavádějící hodnotí žalovaná 2. tvrzení žalobkyně, že jestliže dle jejího názoru došlo k vyvrácení verzí žalovaných, pak to nutně musí znamenat, že její verze musí být pravdivá. Jako zcela zavádějící hodnotí dále žalovaná 2. tvrzení žalobkyně, že znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo vyloučeno, aby zhmoždění ramene a podvrtnutí páteře mohlo být způsobeno tahem psa. Žalovaná 2. po celou dobu řízení napadala věrohodnost tohoto znaleckého posudku, následně znalkyně při svém výslechu sama uvedla, že stát se mohlo cokoliv a chování je nepředvídatelné. Tato znalkyně pak nebyla oprávněna vyjadřovat se k charakteru tvrzených zranění žalobkyně. Žalobkyně celé řízení zatěžovala neustálými dalšími a novými znaleckými posudky, řízení ještě více komplikovala a prodlužovala. Znalecké posudky pak většinou vycházely ze skutkového stavu popsaného čistě žalobkyní, aniž by bylo přihlédnuto k tvrzení obou žalovaných. K tomu žalovaná 2. dále uvádí, že zejména pokud se jedná o zkoumání psychického stavu žalobkyně, pak to je již s ohledem na dobu uplynulou od inkriminovaného incidentu nemožné. Žalovaná 2. proto navrhuje potvrzení rozsudku vůči ní, neboť je rozsudek ve vztahu k její osobě zákonný, přezkoumatelný a věcně správný.

5. V důsledku včasného odvolání podaného žalobkyní a 1. žalovaným odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 206 odst. 1, § 212 věta prvá, § 212a odst. 5 o. s. ř. v rozsahu odstavců I. až VIII. výroku, v odstavci IX. výroku rozsudek nabyl právní moci, neboť nebyl odvoláním napaden a nejedná se o závislý výrok.

6. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala po obou žalovaných náhrady újmy, která jí byla způsobena dne [datum], za zranění, která utrpěla a která byla způsobena žalovanými spočívající v pohmoždění levého ramene, podvrtnutí krční páteře, mnohočetných odřeninách končetin, zhmoždění levého stehna a poruchu přizpůsobení úzkostně depresivní. Požadovala tak náhradu bolestného navýšeného na dvojnásobek na částku 32.666,40 Kč, náhradu za psychicky následek, rovněž navýšenou na dvojnásobek v celkové výši 50.256 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 28. 7. do 3. 9. 2014 v celkové výši 27.781,20 Kč. Dohromady požadovala částku 110.703,60 Kč.

7. Okresní soud v řízení provedl rozsáhlé dokazování a skutková zjištění z důkazů učiněná zachytil pod body 18. až 44. odůvodnění napadeného rozsudku. Tato skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a pro odvolací řízení z nich vychází. Stejně tak pokud jde o závěr o skutkovém stavu, který z důkazů v řízení provedených okresní soud učinil a který zachytil pod bodem 53 odůvodnění rozsudku, jemuž předcházelo hodnocení důkazů pod body 45 až 52. Souhlasit lze rovněž s hodnocením výpovědí účastníků řízení a svědků s ohledem na historii vzájemných vztahů a konfliktů obou sousedících rodin. Odvolací soud v odvolacím řízení doplnil dokazování výslechem žalobkyně. Z tohoto výslechu neučinil žádná zjištění podstatná pro rozhodnutí, neboť žalobkyně zopakovala již předchozí skutečnosti, kudy v den, kdy došlo k incidentu se svým přítelem a psem šla na procházku, nic nového podstatného pro rozhodnutí neuvedla.

8. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zásada volného hodnocení důkazů obsažená v ust. § 132 o. s. ř. vyjadřuje, že závěr, který si soudce učiní o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností vzhledem ke zprávám získaným z provedených důkazů, je věcí vnitřního soudcova přesvědčení a jeho logického myšlenkového postupu. Podstatou zjištění skutkového stavu věci je úsudek soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude soudce považovat za prokázané zprávami získanými provedením jednotlivých důkazů. Zákon nepředepisuje a ani dobře nemůže předepisovat pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázány a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Věrohodnost určité zprávy získané provedením konkrétního důkazu a tedy i jeho význam z hlediska důkazu pravdivosti či nepravdivosti skutkových tvrzení soud hodnotí jednak izolovaně, jednak ve srovnání se zprávami získanými provedením všech zbývajících důkazů. V prvním případě jde o posouzení věrohodnosti zprávy z hlediska druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona důkaz provádí. Například u svědecké výpovědi soudce hodnotí nejprve obecně věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům, k pro projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň a dále konkrétně vzhledem k okolnostem, které doprovázely jeho vnímání určitých skutečností, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností, k chování při výpovědi apod. Zprávy, které získá tímto hodnocením obsahu výpovědi, pak soudce porovná se zprávami, jež získal na základě hodnocení ostatních důkazů a uváží, do jaké míry jsou tyto zprávy souladné či protichůdné, vzájemně se doplňující apod. Výsledkem celkového hodnocení důkazních prostředků je závěr o pravdivosti tvrzených skutečností, který je ve sporném řízení podkladem pro závěr o tom, zda a do jaké míry účastník splnil svou povinnost prokázat skutková tvrzení (srovnej Občanský soudní řád I., II., 1. vydání 2009, str. 930-920, J. Bureš, Beck on-line).

9. Okresní soud při hodnocení důkazů postupoval způsobem, jak mu ukládá ustanovení § 132 o. s. ř. Srozumitelně a přehledně vysvětlil, ze kterých důkazů v řízení vycházel, jak hodnotil výpovědi účastníků řízení a svědků ohledně popisu konfliktu, k němuž došlo dne [datum] Vysvětlil, z jakých důvodů slyšené svědky nepovažoval za zcela nezávislé a věrohodné, rovněž tak skutečnosti uváděné ohledně popisu konfliktu samotnými účastníky řízení, a které uváděné skutečnosti s ohledem na další provedené důkazy vzal za prokázané.

10. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest v soukromí a jeho projevy osobní povahy.

11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

13. Podle § 2958 věta první o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění.

14. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

15. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinku zásahu, jeho uváděním ve veřejnou známost nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

16. Okresní soud správně dovodil odpovědnost 1. žalovaného za újmu způsobenou žalobkyni. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 55 odůvodnění rozsudku. Nebylo důvodu, aby žalovaný 1. vykazoval žalobkyni a jejího přítele z pole, jehož nebyl vlastníkem, neboť žalobkyně ani její přítel žalované tímto nijak neohrožovali, nepůsobili žádnou újmu v tom smyslu, že by bylo nutno, aby žalovaný 1. nějakým způsobem zasáhl z důvodu odvrácení případného nebezpečí její hrozby. Začala-li žalobkyně za těchto okolností pořizovat videozáznam na mobilní telefon, odvolací soud souhlasí s okresním soudem v tom směru, že neporušila zákon, pokud nahrávka měla sloužit pro dokumentaci konfliktu a pro případnou pozdější ochranu jejího subjektivního práva, jestliže tento konflikt byl prokazatelně vyvolán žalovaným 1. Vzájemné nahrávání se mezi účastníky řízení, respektive rodinou žalobkyně a žalovanými ostatně nebylo výjimečné, nevybočovalo z jejich chování. Žalovaný 1 byl v bezprostřední blízkosti žalobkyně, snažil se vyrazit jí mobilní telefon z ruky, což se mu podařilo. Jeho útok směřoval proti horní polovině těla žalobkyně. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o odpovědnosti žalovaného 1 za vzniklá zranění žalobkyně spočívající ve zhmoždění levého ramene a podvrtnutí krční páteře, která jsou v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného 1 a obranným reflexem žalobkyně v podobě prudkého ucuknutí. Tato zranění byla způsobena aktivním chováním žalovaného 1 vůči žalobkyni a potvrzena krátce po incidentu lékařskými zprávami. Prokázána byla rovněž psychická újma žalobkyně spočívající v poruše přizpůsobení úzkostně depresivní a její příčinná souvislost s konfliktem s žalovaným 1.

17. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem má za to, že důvody pro navýšení částek přiznaného bolestného o 100 % základního ohodnocení z důvodu zvláštního zřetele hodných zde nejsou dány. Ustanovení § 2957 o. z. umožňuje v případě okolností zvláštního zřetele hodných zvýšení výše náhrady za nemajetkovou újmu a důvody pro zvýšení zahrnuje do 4 okruhů okolností. Prvním okruhem je úmyslné způsobení újmy, ať již jde o úmysl přímý či nepřímý, který je založen především na kvalifikovaném počínání škůdce, jímž se účinky zásahu zpravidla násobí či alespoň zesilují. Druhým okruhem je zvyšování účinku zásahu jeho zveřejněním, třetím okruhem jsou důsledky spojené s diskriminací poškozeného a okolnosti zvláštního zřetele hodné, jimiž může být stres poškozeného z tíživosti následků a jeho obavy ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví. Jestliže je škodná událost vyvolala, jedná se vlastně o okolnosti na straně poškozeného, které mohou buď zesilovat nepříznivý účinek zásahu do jeho nemajetkové sféry, anebo mohou být samostatným následkem. Je na posouzení soudu v konkrétní projednávané věci, zda podmínky pro zvýšení přiměřeného zadostiučinění jsou dány. Žalobkyně požadavek na zvýšení bolestného odvozovala především z úmyslného způsobení újmy 1. žalovaným. S ohledem na okolnosti daného případu odvolací soud rozhodně neshledává důvody pro navýšení částky bolestného o 100 % tak, jak žalobkyně požadovala. Především úmyslné jednání samo o sobě nezakládá důvody pro navýšení náhrady. V předmětné věci bylo prokázáno, že vztahy mezi rodinou žalobkyně, včetně žalobkyně a žalovanými jsou dlouhodobě konfliktní, plné naschválů, provokací, opakujícího se obviňování z přestupků a vedení přestupkových řízení, kterých se účastnila taktéž žalobkyně, což plyne mj. z videozáznamů předložených k důkazu. Ve vztazích mezi nimi jako sousedy zcela absentuje obyčejná lidská slušnost a sousedská ohleduplnost. Vzájemné napadání a útoky rozhodně nebyly ojedinělým excesem. Konflikt mezi žalobkyní a žalovaným 1. proto není možné vyhodnotit jako výjimečnou událost, založenou na kvalifikovaném počínání škůdce, která by účinky zásahu žalovaného 1. ve vztahu k žalobkyni zesilovala a ve vztahu k žalobkyni byla natolik výjimečná, aby navýšení bolestného odůvodňovala. Zcela nepřiléhavá je další argumentace žalobkyně poukazující na zneužití fyzické převahy 1. žalovaného nad žalobkyní, měla-li žalobkyně vedle sebe mužský doprovod a to přítele, se kterým byla na procházce, v průběhu dne na veřejně přístupném místě. Navíc ve vztahu k verbálnímu útoku žalovaného 1. žalobkyně tomuto aktivně odolávala, rozhodně nebyla v pasivní opozici, naopak se konfliktu slovně aktivně účastnila. Odvolací soud v předmětné věci neshledává žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, které podle ustanovení § 2957 o. z. umožňují zvýšení náhrady nemajetkové újmy. Odvolací soud tak souhlasí s přiznanou výší odškodnění za bolestné v částce 37.692 Kč představující náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 30 bodů za podvrtnutí krční páteře, 20 bodů za zhmoždění ramene a 100 bodů za poruchu přizpůsobení úzkostně depresivní při hodnotě jednoho bodu v roce 2014 ve výši 251,28 Kč. Správně byla dále přiznána i náhrada za ztrátu na výdělku dle § 2962 odst. 1 o. z. v celkové výši 27.781,20 Kč.

18. Správný je taktéž závěr okresního soudu o zamítnutí žaloby vůči žalované 2., jak je zdůvodněn pod bodem 58 odůvodnění rozsudku. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná 2. jakkoli zapojila do fyzického útoku na žalobkyni, nebo že by žalovanému 1. při tomto útoku pomáhala. V řízení nebylo prokázáno, že by se jednalo o společný útok obou žalovaných vůči žalobkyni, že by zde bylo společné jednání či společný záměr žalovaných. Žalovaná 2. se na místo incidentu dostavila dodatečně až poté, kdy již vyvstal konflikt mezi žalobkyní a žalovaným 1., jak vyplynulo z provedeného dokazování videozáznamem, navíc měla v ruce videokameru, stěží tak mohla držet žalobkyni za obě ruce nad zápěstím a kroutit jimi, dále poranit žalobkyni na stehně a poškrábat ji. Naopak žalovaná 2. se snažila konflikt ukončit tím, že měla v úmyslu uvolnit psa žalobkyně, aby opustil místo incidentu s předpokladem, že by jej žalobkyně následovala ve snaze psa chytit. Ve vztahu k žalované 2. tak nebylo prokázáno, že by se dopustila protiprávního jednání vůči žalobkyni a v příčinné souvislosti s ním, že by žalobkyni způsobila újmu, za níž požaduje žalobkyně náhradu vůči oběma žalovaným.

19. Odvolacím námitkám žalobkyně, podle nichž žalovaná 2. měla žalobkyni napadnout tím, že ji chytila za obě ruce nad zápěstím, kroutila s nimi, poranila a poškrábala jí stehno nelze přisvědčit, neboť tato skutková verze uváděná žalobkyní v řízení prokázána nebyla, nebylo ani prokázáno, že by se jednalo o společné jednání obou žalovaných.

20. Nelze přisvědčit ani odvolacím námitkám žalovaného 1., že se žádného protiprávního jednání vůči žalobkyni nedopustil s odkazem na výsledky trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [číslo] Ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Z citovaného ustanovení zákona plyne pro civilní řízení vázanost pravomocnými výroky rozhodnutí, nikoliv jejich odůvodněním o tom, že byl spáchán trestný čin přestupek nebo jiný správní delikt a o tom, kdo jej spáchal. Jde tak o vázanost nejen skutkovými závěry, ale i právním hodnocením. Tato vázanost se však projeví pouze ve vztahu k osobám, které měly možnost v trestním řízení skutkově a právně argumentovat. Jinými rozhodnutími v trestním řízení soud vázán není, a to ani rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání, bylo-li však již vydáno, soud z něho vychází. Uvedená vázanost se nevztahuje na rozhodnutí, která byla učiněna v blokovém řízení. Ve vztahu ke zprošťujícím rozhodnutím platí, že těmito soud vázán není, s jejich existencí se však při svém rozhodování musí vypořádat. Vázanost trestním rozsudkem se neuplatní ani v případě posouzení spoluzavinění dalších osob, případně poškozeného. Žalovaní v trestním řízení nebyli uznáni vinnými ze spáchání přečinu [přečin] pro jednání, ke kterému došlo [datum] a věc byla postoupena Magistrátu města [adresa] se závěrem, že nejde o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Žalovaní pro přestupek nebyli odsouzeni, neboť odpovědnost za přestupek zanikla a věc byla odložena. Není zde proto žádné rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt, kterým by soud byl vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud proto byl oprávněn ke skutečnostem, které jsou významné pro posouzení občanskoprávní odpovědnosti za škodu provádět dokazování a na základě tohoto dospět k odlišným skutkovým zjištěním oproti řízení trestnímu. V tomto směru okresní soud dospěl k prezentovaným závěrům na základě dalšího obsáhlejšího dokazování, a to rovněž ohledně tvrzené verze o vzniku poranění žalobkyně v důsledku tahu psa na vodítku. Další obsáhlé námitky žalovaného směřovaly ke zjištěním a hodnocení provedených důkazů okresním soudem. Okresní soud rozhodl na základě hodnocení důkazů jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, nelze proto vypichovat izolovaně zjištění učiněná z jednotlivých důkazů, jak činí žalovaný 1. Uváděl-li soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku, že mechanismus vzniku poranění mohl spočívat i v tažení v ose horní končetiny, konkrétně například i v tahání psa za vodítko, nelze izolovaně bez hodnocení dalších zjištění dospět k závěru, že tomu tak skutečně bylo, jak dovozuje žalovaný 1. Nelze přisvědčit ani odvolacím námitkám ve vztahu k duševní poruše přizpůsobení úzkostně depresivní, která byla u žalobkyně diagnostikována. Tato diagnóza byla prokázána [tituly před jménem] [jméno FO], jež žalobkyni vyšetřoval již dne 8. 4. 2015, diagnostikoval u žalobkyně poruchu přizpůsobení úzkostně depresivní, která se rozvinula v důsledku události ze dne [datum] k obdobným závěrům dospěl rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO] z odvětví psychiatrie a stanovení nemajetkové újmy na zdraví. Závěry obou znalců jsou přesvědčivé a svědčí pro jednoznačný závěr, že duševní porucha byla důsledkem událostí ze dne [datum] Nepřiléhavé shledává odvolací soud rovněž námitky vztahující se ke zpochybňování tvrzeného poškození zdraví žalobkyně spočívající v kontuzi levého ramene a distorzi krční páteře s poukazem na to, že nejsou objektivizována diagnostickými metodami, neboť pro uvedená poranění obecně platí, že diagnostickými metodami zjistitelná nejsou a stanoví se pouze na základě subjektivních popisů obtíží. Okresní soud závěr o prokázání těchto zranění založil nejen na lékařských zprávách, posouzení znalci, ale taktéž ostatním hodnocení důkazů, včetně videozáznamů. Odvolací soud tak neshledává důvody pro zpochybnění hodnocení důkazů okresním soudem a jiné skutkové či právní závěry, k nimž okresní soud dospěl.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud hledal napadený rozsudek v odstavcích I., II., III. a nákladových výrocích V. a VIII. věcně správným, proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. V odstavcích IV., VI. a VII. výroku odvolací soud napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. V odst. IV. okresní soud zavázal 1. žalovaného zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 198.578,60 Kč. Okresní soud správně rozhodoval podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení vůči žalovanému 1. v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění v části bolestného záviselo na znaleckých posudcích a úvaze soudu, dále žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části bolestného. Žalobkyni proto přísluší plná náhrada nákladů řízení. Při určení výše odměny advokáta okresní soud vyšel z nesprávné tarifní hodnoty. Ve smyslu závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3366/22 ze dne 7. 8. 2024, na to navazujícího nálezu sp. zn. III. ÚS 2358/24 ze dne 19. 11. 2024 a aktuálně nálezu sp. zn. II. ÚS 838/25 ze dne 13. 5. 2025 ve sporech o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, jejíž výše závisí na znaleckém posudku, je nutno aplikovat při určení výše odměny ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoliv § 9 odst. 4, a to i na úkony provedené před 1. 1. 2025. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení má soud vycházet z přiznané výše náhrady újmy. Žalobkyni byla vůči žalovanému 1. přiznána náhrada újmy v celkové výši 65.473,20 Kč, z této tarifní hodnoty podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí odměna za jeden úkon 3.740 Kč. Celkem přiznaná náhrada nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným činí 143.978 Kč a sestává z odměny zástupce žalobkyně ve výši 86.020 Kč, režijních paušálů k úkonům právní služby ve výši 7.350 Kč, částky odpovídající 21% DPH z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 19.607,70 Kč a ze složených záloh za znalecké posudky ve výši 24.000 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za celkem 23 úkonů právní služby spočívajících v: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 6. 6. 2019 (jedná se o 3 úkony, jelikož jednání trvalo od 8:00 do 13:00 hod.), účast u jednání dne 30. 7. 2019 (jedná se o 3 úkony, jelikož jednání trvalo od 8:00 do 14:00), sepis podání ze dne 22. 8. 2019 (odměna přiznaná v poloviční výši, jelikož se jednalo o procesní úkon), sepis vyjádření ze dne 29. 8. 2019, účast u jednání dne 9. 12. 2019 (jedná se o 2 úkony, jelikož jednání trvalo od 8:00 do 11:40 hod.), sepis podání ze dne 8. 12. 2019 (odměna přiznána v poloviční výši, jelikož se jednalo o procesní úkon), sepis podání ze dne 31. 1. 2020 (odměna přiznaná v poloviční výši, jelikož se jednalo o procesní úkon), sepis vyjádření ze dne 3. 8. 2020, účast u jednání soudu dne 14. 6. 2021, sepis vyjádření ze dne 5. 7. 2021, účast u jednání soudu dne 13. 9. 2021 (jednalo se o 2 úkony, jelikož jednání trvalo od 12:30 do 15:20 hod.), sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 28. 11. 2022, sepis vyjádření ze dne 8. 9. 2023, účast u jednání soudu dne 16. 9. 2024, účast u jednání soudu dne 31. 1. 2025 (jednalo se o 2 úkony, jelikož jednání trvalo od 8:00 do 10:20 hod.) a účast u vyhlášení rozsudku dne 10. 2. 2025 (odměna přiznána v poloviční výši). Odměna za 1 úkon činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.740 Kč a režijní paušál za každý úkon dle § 13 odst. 4 činí 300 Kč do 31. 12. 2024 a 450 Kč u posledních 3 úkonů provedených od 1. 1. 2025. Shodně s okresním soudem odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů vynaložených za znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tento znalecký posudek byl ve věci zcela nadbytečný a žalobkyně si jej nechala vypracovat až poté, co byl soudem proveden znalecký posudek znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] a z pohledu žalobkyně a jejích žalobních tvrzení nebylo potřeba znalecký posudek soudem ustanovené znalkyně jakkoliv doplňovat či revidovat jeho závěry. Nebyla přiznána odměna ani za procesní úkon vyúčtovaný žalobkyní, a sice sepis procesního podání ze dne 16. 9. 2024, neboť téhož dne se konalo jednání u okresního soudu, za které byla žalobkyni přiznána odměna. Procesní úkon žalobkyně učiněný téhož dne je velmi stručný a mohl být učiněn již u konaného jednání.

23. Odvolací soud dále změnil nákladové výroky v odstavcích VI. a VII. ve vztahu k povinnosti žalobkyně a 1. žalovaného zaplatit České republice - Okresnímu soudu v [adresa] státem hrazené náklady. Okresní soud do těchto nákladů zahrnul rovněž náklady na tlumočné, které byly vyplaceny ve výši 1.123 Kč. Tlumočení u jednání soudu je náklad, který nese stát, a který vyplývá z § 18 odst. 1 o. s. ř. z rovnosti účastníků v občanském soudním řízení a v právu jednat před soudem ve svém mateřštině. Náklady na tlumočné tak nelze přenášet na procesně neúspěšného účastníka. Z uvedeného důvodu byla výše nákladů, které jsou žalobkyně a žalovaný 1. povinni zaplatit státu, snížena o částku odpovídající tlumočnému.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2. byl potvrzen jako věcně správný, neboť žalobkyně vůči žalované 2. nebyla procesně úspěšná, je tak povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit ji plnou náhradu nákladů, které okresní soud vypočetl ve správné výši 141.691 Kč. Ve vztahu k žalované 2. je nutno vycházet z celého předmětu sporu, neboť žalobkyně po 2. žalované požadovala celkem 110.703,60 Kč a nebyla vůči ní úspěšná ani zčásti. Pravidlo vyjádřené v § 142 odst. 3 o. s. ř. tedy, že v případě závisí-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu, přiznává se účastníkovi plná náhrada nákladů, i když ve věci měl úspěch jen částečný, se zde neuplatní. Při určení výše odměny advokáta za 1 úkon s ohledem na plný neúspěch žalobkyně bylo nutno vycházet z celého předmětu sporu, tj. 110.703,60 Kč, odměna za 1 úkon podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. proto činí 5.540 Kč. Okresní soud odměnu vypočetl správně, a lze odkázat na jeho správný výpočet obsažený pod bodem 60. odůvodnění rozsudku.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se odvolala do výroku v odstavci II., do zamítnuté částky ve výši 45.230,40 Kč a žalovaný 1. se odvolal do přiznané částky v odstavci I. výroku ve výši 65.473,20 Kč. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným, předmětem odvolacího řízení byla celkem částka 110.703,60 Kč. Odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu jak v odstavci I., tak v odstavci II. výroku, rovněž pro odvolací řízení proto platí, že fakticky žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky 65.473,20 Kč, přičemž přiznaná výše částky závisela na znaleckých posudcích a úvaze soudu. Žalobkyni proto ve vztahu k žalovanému 1. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Podle stejných principů jako v řízení před okresním soudem odměna advokáta byla vypočtena podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 3.740 Kč za 1 úkon vycházeje z tarifní hodnoty představující přiznanou částku, to je z tarifní hodnoty 65.473,20 Kč. Advokátu náleží odměna za sepis odvolání a účast u jednání dne 4. 12. 2025 (jedná se o 2 úkony, neboť jednání trvalo přes 2 hodiny), tj. 3 x 3.740 Kč. Za stejné úkony, 3 x režijní paušál po 450 Kč, to je 12.570 Kč. Dále advokátu byla přiznána náhrada cestovních výdajů z [adresa] a zpět celkem 50 km vozidlem tovární značky [název], RZ [SPZ], při průměrné spotřebě 10,2 litru benzinu s vyhláškovou cenou 35,80 Kč činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty 182 Kč a náhrada za použití motorového vozidla při sazbě 5,80 Kč na kilometr 290 Kč, za tyto 2 položky dohromady 472 Kč. Dále advokátu byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou ve výši 600 Kč. Z částek 12.570 Kč, 472 Kč a 600 Kč, v součtu 13.642 Kč, byla přiznána 21% DPH ve výši 2.865 Kč. Celkově přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení činí 16.507 Kč, kterou je žalovaný 1. povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

26. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1. o. s. ř. Žalobkyně byla vůči této žalované procesně neúspěšná, je proto povinna hradit žalované 2. náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (jedná se o 2 úkony, neboť jednání trvalo přes 2 hodiny). Výše odměny byla shodně jako v řízení před okresním soudem stanovena dle § 7 z tarifní hodnoty 110.703,60 Kč a činí 5.540 Kč za 1 úkon. Za 3 úkony byla přiznána částka 16.620 Kč, dále požadované 2 režijní paušály pod 450 Kč, to je 900 Kč. Na cestovních výdajích z [adresa] a zpět celkem za 46,4 kilometrů osobním automobilem [název] RZ [SPZ] průměrné spotřebě 5 litrů motorové nafty činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty 81 Kč, náhrada za použití motorového vozidla při sazbě 5,80 Kč na kilometr, 269 Kč. Přiznána tak byla částka požadovaná žalovanou 2. ve výši 348 Kč, dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou 300 Kč. Celkem bez DPH se jedná o 18.168 Kč, po navýšení o 21% DPH, 3.815,28 Kč celkem přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení činí po zaokrouhlení 21.983 Kč. Tuto částku byla žalobkyně zavázána zaplatit žalované 2. v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.

Poučení