112 C 147/2023 - 201

Rubrum

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o dodání řádného vyúčtování služeb a zaplacení pokuty 54 700 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba v části, v níže se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl povinen dodat žalobkyni řádné vyúčtování služeb pro byt č. [hodnota] na adrese [adresa], za zúčtovací období kalendářního roku 2019, se zamítá.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 54 700 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 26 876 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno advokáta B] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2023 domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému dodat jí řádné vyúčtování služeb pro byt č. [hodnota], na [adresa]/ v Orlové-[adresa] za zúčtovací období kalendářního roku 2019 a současně požadovala uhrazení částky 57 400 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že je od roku 2022 nájemkyní předmětného družstevního bytu č. [hodnota], družstevní podíl k bytu nabyla od [jméno FO] smlouvou o převodu družstevního podílu a ta jej zdědila v roce 2021 po [jméno FO], který byt v roce 2019 užíval na základě nájemní smlouvy. Žalovaný do dnešního dne žalobkyni, ani jejím právním předchůdcům nedoručil řádné vyúčtování za zúčtovací období odpovídající kalendářnímu roku 2019, ačkoli tak měl učinit do 1. 9. 2020, takže jeho povinnost nadále trvá. Z tohoto důvodu je povinen žalobkyni uhradit pokutu dle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje pokutu za dobu od 2. 9. 2020 do 31. 8. 2023 ve výši 54 700 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by své povinnosti nesplnil. Dne 22. 4. 2020 vystavil řádné vyúčtování zálohových plateb za rok 2019 k dotčenému bytu, který v uvedené době užíval pan [jméno FO]. Toto vyúčtování bylo s ohledem na epidemiologickou situaci doručeno nájemcům tak, že jim bylo vhozeno správcem daného domu do poštovních schránek. [jméno FO] byl následně vyplacen přeplatek vzniklý z tohoto vyúčtování poštovní poukázkou. Namítal dále, že není zřejmé, zda vyúčtování nemělo být doručeno vůbec, nebo vyúčtování bylo doručeno, ale je v něm spatřována nějaká nejasnost.

3. K vyjádření žalovaného, které bylo žalobkyni zasláno soudem a dne 23. 10. 2023 doručeno do datové schránky jejího právního zástupce spolu s konkrétním vyúčtováním služeb za rok 2019, žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne 28. 11. 2023 (a prostřednictvím soudu doručeném žalovanému dne 29. 11. 2023) uvedla, že vyúčtování, které žalovaný předložil, neobsahuje všechny náležitosti předepsané právními předpisy. U položek úklid společných prostor, osvětlení společných prostor, správce a ITN není zřejmé, jakým způsobem byly celkové náklady rozpočítány na konečného spotřebitele a s vysokou pravděpodobností podobností jsou rozúčtovány chybně. Položka ITN je zcela nejasná. Vyúčtování neobsahuje nutné údaje týkající se vyúčtování tepla a teplé vody a zjevně je chybně vypočtena započitatelná podlahová plocha, pokud je shodná s podlahovou plochou, přičemž byt obsahuje nevytápěné místnosti. Vyúčtování neobsahuje přijaté zálohy a neobsahuje koeficienty a součinitele použitelné pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu. Jestliže vyúčtování tyto náležitosti neobsahuje, povinnost žalovaného toto vyúčtování dodat, nadále trvá. Je tedy nerelevantní, zda byl žalovaným předchůdci žalobkyně doručen jakýkoliv dokument označen jako vyúčtování služeb. Dále namítala, že dle Stanov žalovaného může schvalovat směrnice pro stanovení úhrad za služby shromáždění delegátů, avšak v daném případě žalovaný stanovil pravidla pro stanovení úhrad za služby formou zásady přijaté představenstvem družstva, tedy v rozporu se stanovami.

4. Na toto vyjádření žalovaný reagoval tak, podrobně zdůvodnil všechny vyúčtované položky a způsob jejich rozpočítání na jednotlivé jednotky s ohledem na celkové náklady na dům. Trval na tom, že vyúčtování bylo provedeno dle platné právní úpravy, jakož i dle vnitřního předpisu žalovaného (zásady) vydaného v souladu se Stanovami družstva jeho představenstvem. Dále v průběhu řízení, a to u jednání konaného dne 9. 12. 2024 žalovaný vznesl námitku promlčení týkající se požadavku žalobkyně na dodání řádného vyúčtování, kdy toto mělo být dle zákona dodáno nejpozději do 30. 4. 2020, avšak žaloba je ze dne 31. 8. 2023 a byla na soud doručena až 2. 10. 2023. Pokud jde o požadavek na uplatnění smluvní pokuty, namítal, že vyúčtování za rok 2019 bylo právnímu předchůdci žalobkyně řádně doručeno. Žalobkyně netvrdí, že by žalovanému byly doručeny jakékoli námitky proti danému vyúčtování ve lhůtě 30 dnů stanovené zákonem. Pokud žalobkyně v žalobě uvedla, že jí nebylo doručeno žádné vyúčtování, to žalovaný učinil svým podáním ze dne 9. 10. 2023, kterým bylo žalobkyni doloženo vyúčtování za rok 2019, na které žalobkyně poprvé reagovala podáním ze dne 23. 11. 2023, kdy uplatnila poprvé nějaké námitky proti němu. Z toho žalovaný dovozuje, že to bylo učiněno po 30denní lhůtě, a to ve znění nové právní úpravy, která stanoví, že nedodržení lhůty 30 dnů značí, že vyúčtování se má za řádné. Nad rámec uvedeného poukázal na skutečnost, že podle judikatury by nárok na smluvní pokutu měl sanovat případnou škodu, která by mohla žalobkyni vzniknout, ale v tomto případě žádná škoda vzniknout nemohla. Žalobkyně mlčky seděla a čekala, až se daná pokuta nasbírá a poté ji uplatnila u soudu. Má za to, že dané jednání je nelegitimní a žalobkyně se krajním prostředkem práva domáhá toho, čeho se mohla domáhat jinak. Nic jí nebránilo námitky vznést a následně v souladu s daným požadavkem případně chtít i smluvní pokutu. Žalobkyně však podala žalobu, která skutečně směřuje pouze k požadavku na zaplacení smluvní pokuty. Dle žalovaného je pokuta nemravná, neoprávněná a žalovaný požadavek na ni považuje za nelegitimní. [právnická osoba] tomu žalobkyně uvedla, že námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná s ohledem na ust. § 7 zákona č. 209/2020, který posunuje lhůtu k vyhotovení vyúčtování, tudíž i počátek promlčecí doby. Dále setrval na svém stanovisku, že vyúčtování dodané žalovaným žalobkyní za rok 2019 není řádné a podrobně se vyjádřila k tomu, z jakého důvodu jej považuje za nesprávné. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se vlastně ani o vyúčtování nejedná a povinnost dodat řádné vyúčtování nadále trvá. Stejně tak trvá povinnost zaplatit smluvní pokutu za nedodání vyúčtování. Trvala na tom, že novela právního předpisu se nemůže vztahovat na vyúčtování za zúčtovací období, které této novele předchází. Dle žalobkyně vyúčtování od placení záloh až po vyrovnání na základě řádného vyúčtování musí mít jeden režim. Ani po novele účinné od 1. 1. 2023 neplatí, že pokud nejsou dány námitky, vyúčtování je řádné. Je pravdou, že se žalobkyně domáhala smluvní pokuty za nedodání vyúčtování za předchozí období, která již byla promlčena, avšak její požadavek je legitimní, neboť žalobkyně má skutečný zájem na řádném vyúčtování, a to historicky. Potřebuje totiž stanovit částky za dodané služby jejím nájemcům, neboť vyúčtování kromě konečných cen obsahuje také údaje o spotřebě služby a zejména spotřebě celého domu. Z těchto spotřeb se pak konečné ceny pro příjemce počítají a žalobkyně tak na základě vyúčtování může dovodit závislost ceny služby pro příjemce na ceně pro dům, případně na obecné tržní ceně. Jde o statistické výpočty, které dávají vždy lepší výsledky, aby mohla žalobkyně stanovit předpisy plateb pro její podnájemce. Není nelegitimní, pokud žalobkyně sleduje kromě dodání řádného vyúčtování také zájem na vlastním příjmu z této pokuty. Aktivně žalobkyně požadovala dodání vyúčtování služeb až v době, kdy začala byt pronajímat. První vyúčtování, které bylo žalobkyni dodáno, považovala za vadné, a proto chtěla předchozí vyúčtování. Trvala tedy na svém požadavku v obou žalobních petitech, neboť primárně sleduje cíl získat řádné vyúčtování, stejně tak má legitimní zájem na obohacení ze zákonné pokuty, jelikož jiný zájem při vzneseném nároku na pokutu nelze sledovat.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně se stala držitelem družstevního podílu na základě smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 27. 6. 2022 s převodcem [jméno FO], která jej zdědila v roce 2021 po [jméno FO]. Po převodu družstevního podílu na žalobkyni byla dne 11. 7. 2022 sepsána smlouva o nájmu družstevního bytu č. [hodnota].

7. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 8. 2023 doručené žalovanému do jeho datové schránky dne 4. 9. 2023 (dle doručenky datové zprávy) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí jako nájemkyni bytu č. [hodnota] na základě smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 11. 7. 2022, dodal řádné vyúčtování služeb za rok 2019 k předmětnému bytu do 7 dnů od doručení výzvy a dále k uhrazení smluvní pokuty ve výši 54 250 Kč za dobu od 2. 9. 2020 do 22. 8. 2023, kdy byl žalovaný v prodlení s poskytnutím vyúčtování služeb za rok 2019, to vše do 7 dnů od doručení výzvy. Na tuto výzvu žalovaný reagoval vyjádřením ze dne 21. 9. 2023, z něhož soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že vyúčtování služeb za rok 2019 bylo provedeno řádně a bylo doručeno bývalému nájemci dne 27. 4. 2020, který žádné námitky k vyúčtování nepodal. Bylo také provedeno finanční vyúčtování a příjemci služeb byl zaslán přeplatek po vyúčtování dne 15. 6. 2020. Sdělení bylo dle doručenky datové zprávy doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 4. 9. 2023.

8. Z vyúčtování zálohových plateb za rok 2019 ze dne 22. 4. 2020 soud zjistil, že tímto bylo provedeno vyúčtování jednotky pana [jméno FO] Klanici tak, že byl zjištěn přeplatek ve výši 3 786 Kč a tento byl panu [jméno FO] zaslán poštovní poukázkou typu B dne 15. 6. 2020 na adresu jeho bydliště (zjištěno z poukázky). Nájemce byl poučen o možnosti podat reklamaci vyúčtování do 30 dnů po jeho obdržení. Vyúčtování bylo dne 24. 4. 2020 doručeno do poštovní schránky nájemců bytů na adrese [adresa], mimo jiné panu [jméno FO], což podpisem potvrdil správce daného domu [jméno FO], jak soud zjistil z potvrzení o doručení vyúčtování do poštovních schránek ze dne 24. 4. 2020. Toto vyúčtování obsahuje jednak celkové náklady na dům na adrese [adresa] a 778 v Orlové-[adresa], konkrétně náklady na teplo za rok 2019 s rozdělovacím klíčem 50 % na 50 %, a to dle spotřeby v jednotkách s uvedením jednotkové ceny nákladů na celou zúčtovací jednotku, včetně vyúčtování nákladů na m3 a přepočitatelné dílky s vyčíslení průměrných nákladů na 1 m3. Dále je zde uvedena spotřeba tepla pro ohřev teplé užitkové vody s rozdělovacím klíčem 30 % na 70 %, stanovena cena studené vody pro ohřev teplé užitkové vody, spotřeba tepelné energie na přípravu teplé užitkové vody, spotřeba studené vody v jednotkách, jednotková cena a vyčíslení nákladů na zúčtovací jednotku, včetně nákladů na m3. U dalších vyúčtovaných položek, a to úklid společných prostor, osvětlení společných prostor, správce a ITN, jsou uvedeny celkové náklady v Kč na celou zúčtovací jednotku. Obsahem listiny je současně vyúčtování bytové jednotky [jméno FO] Klanici s uvedením započitatelné podlahové plochy, spotřeby bytu v m3 pro SV, TUV, poměru na patním vodoměru SV a TUV a dále přepočet s uvedením rozdělovacího klíče u jednotlivých položek, jednotkové ceny jednotlivých služeb včetně nákladů na byt a výše předepsaných záloh. Toto vyúčtování služeb bylo v průběhu řízení doručeno žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce dne 23. 10. 2023 spolu s vyjádřením žalovaného ze dne 9. 10. 2023 včetně dalších připojených listinných důkazů (zjištěno z obsahu spisu a dodejky do datové schránky).

9. Z obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 113 [právnická osoba]/2024 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 11. 12. 2023 podala proti žalovanému žalobu na uhrazení částky 32 350 Kč představující smluvní pokutu za nedodané vyúčtování služeb ke stejnému bytu za zúčtovací období odpovídající kalendářnímu roku 2017 a 2018, které však bylo promlčeno. Tvrdila, že uvedené vyúčtování žalovaný nedoručil řádně, ani žalobkyni, ani jejím právním předchůdcům, z tohoto důvodu má nárok na smluvní pokutu a požadovala ji uhradit za období, kdy nebyla smluvní pokuta promlčena, tj. od 11. 12. 2020 do 30. 4. 2021 ve vztahu k vyúčtování za rok 2017 a za dobu od 11. 12. 2020 do 30. 4. 2022 za nedodání vyúčtování za rok 2018. Ve věci byl vydán rozsudek Okresním soudem v [adresa] – pobočka v Havířově ze dne 8. 4. 2024 č.j. 113 [právnická osoba]/2024-62, kterým byla žaloba zamítnuta s poukazem na ust. § 2 odst. 3 o. z. a § 8 o. z., neboť soud shledal tento požadavek za rozporu s dobrými mravy a za zjevné zneužití práva, přičemž rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 10. 2024 č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 29. 11. 2024, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a krajský soud dospěl k závěru, že skutečně se v daném případě jedná o zjevné zneužití práva žalobkyně, které nepožívá právní ochrany, tudíž je na místě žalobu zamítnout. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně nemá legitimní cíl pro to, aby se domáhala vyúčtování za rok 2017 a 2018, neboť s ohledem na změnu cen služeb nemůže být dán legitimní zájem žalobkyně na stanovení záloh podnájemcům v současné době. Dospěl k závěru, že žalobkyně využívá pokutu v rozporu s jejím účelem, resp. že jde o rozpor jejího záměru získat peněžní plnění s účelem tohoto institutu. Žalobkyně totiž uplatňuje ryze formální právo, avšak cílí na nedovolený výsledek, který materiálně vede ke zřejmé křivdě a lze proto dospět k závěru, že zneužívá právo. Soud zohlednil to, že právní předchůdci žalobkyně na jejichž jednání se musí vztahovat i pro žalobkyni vytvořili stav, na který se žalovaný mohl spolehnout a nynější jednání je přitom v rozporu. Poukázal i na multiplikační efekt, kdy žalobkyně prostřednictvím systematicky opakovaného uplatnění svou povahou obdobného nároku se domáhá zmnožení peněžních prostředků.

10. Soudu je z úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu probíhá další řízení ve věci stejných účastníků pod sp.zn. [spisová značka], kdy žalobkyně svou žalobou podanou soudu dne 30. 4. 2024 požaduje jednak dodání řádného vyúčtování služeb pro byt č. [hodnota], v Orlové-[adresa], za zúčtovací období kalendářního roku 2020 a rovněž uhrazení smluvní pokuty ve výši 54 800 Kč z důvodu toho, že uvedené vyúčtování nebylo doručeno žalobkyni do 4 měsíců od skončení vyúčtovacího období. Smluvní pokuta je uplatněna za dobu od 1. 5. 2021 do 30. 4. 2024. Řízení v této věci je dle usnesení ze dne 12. 9. 2024, č.j. [spisová značka], přerušeno do pravomocného skončení řízení v této právní věci.

11. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami předloženými zejména žalovaným týkající se správnosti vyúčtování, avšak soud z nich pro nadbytečnost nečiní žádný podstatná skutková zjištění, a to s ohledem na vyjádření účastníků učiněná u posledního jednání ve věci, které bylo pro rozhodnutí soudu stěžejní, jak je uvedeno níže.

12. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o službách“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

13. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. zákona o službáchve znění účinném od 1. 1. 2023 (dle novely provedené zákonem č. 424/2022 Sb.), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

14. Podle § 8 odst. 2 zákona o službách ve znění účinném do 31.12.2022, případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

15. Podle § 8 odst. 2 zákona o službách ve znění účinném od 1. 1. 2023 (dle novely provedené zákonem č. 424/2022 Sb.), případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona o službách ve znění účinném od 1. 1. 2023, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

17. Podle § 13 odst. 2 zákona o službách ve znění účinném od 1. 1. 2023, výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

18. Podle § 7 zákona č. 209/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, povinnost poskytovatele služeb doručit vyúčtování služeb příjemci služeb, která by podle § 7 odst. 1 zákona o službách dospěla po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a přede dnem 31. srpna 2020, se považuje za dospělou dnem 1. září 2020.

19. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

20. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se dne 11. 7. 2022 stala nájemkyní předmětného družstevního bytu poté, co v červnu 2022 uzavřela smlouvu o převodu družstevního bytu s [jméno FO], která jej zdědila v roce 2021 po [jméno FO]. V období roku 2019 byl nájemcem předmětného bytu [jméno FO], kterému bylo vyúčtování služeb za rok 2019 doručeno dne 24. 4. 2020 vhozením do jeho poštovní schránky a následně mu byl vyplacen přeplatek na zálohách na služby ve výši 3 786 Kč, který pan [jméno FO] přijal. Žalobkyně dne 4. 9. 2023 doručila žalovanému výzvu k dodání řádného vyúčtování služeb za rok 2019, včetně výzvy k uhrazení smluvní pokuty, a již dne 31. 8. 2023 podala žalobu ke zdejšímu soudu s oběma nároky. Vyúčtování služeb za rok 2019 (shodné jako bylo provedeno pro pana [jméno FO]) bylo žalobkyní doručeno v průběhu tohoto řízení prostřednictvím jejího právního zástupce dne 23. 10. 2023 a nesouhlas s tímto vyúčtováním, resp. konkrétní námitky vůči němu žalobkyně uvedla ve svém podání doručeném soudu dne 28. 11. 2023, které bylo následně soudem doručeno žalovanému.

22. S ohledem na námitky žalovaného a takto zjištěný skutkový stav se soud musel zabývat nejprve námitkou promlčení nároku na dodání řádného vyúčtování ze strany žalobkyně a také tím, zda námitky proti vyúčtování služeb vznesené žalobkyní vyvolaly účinky, popř. jaké.

23. Žalovaný sice vznesl námitku promlčení nároku na dodání řádného vyúčtování služeb za rok 2019, avšak s ohledem na ust. § 7 zákona č. 209/2020 Sb. skutečně došlo k prodloužení lhůty k dodání vyúčtování služeb do 1. 9. 2020 dle § 7 odst. 1 zákona o službách, tudíž pokud byla žaloba podána dne 31. 8. 2023, byla podána včas před uplynutím obecné tříleté promlčení doby stanovené v ust. § 619 a § 629 odst. 1 o. z.

24. Žalovaný dále důvodně namítl, že žalobkyně proti vyúčtování služeb nepodala námitky včas a dle ust. § 8 odst. 2 zákona o službách v nyní platném znění nastala domněnka správnosti vyúčtování. Jak je výše uvedeno, vyúčtování služeb za rok 2019 bylo přílohou podání žalovaného ze dne 9. 10. 2023, které bylo právnímu zástupce žalobkyně doručeno do jeho datové schránky dne 23. 10. 2023. Žalobkyně se k tomuto vyúčtování podrobně vyjádřila ve svém podání ze dne 23. 11. 2023 doručeném soudu dne 28. 11. 2023, kdy uváděla, s kterými konkrétními položkami ve vyúčtování nesouhlasí a z jakých důvodů. Toto podání žalobkyně lze skutečně posoudit jako námitky proti vyúčtování služeb. Uvedené podání bylo následně doručeno žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci až dne 29. 11. 2023, tedy po uplynutí 30denní lhůty od doručení vyúčtování uvedené v ust. § 8 odst. 2 zákona o službách v nyní platném znění. Dle této právní úpravy tak nastala domněnka, že žalobkyně jako příjemce služeb s obsahem vyúčtování souhlasí. Pokud právní zástupce žalobkyně argumentoval, že v tomto případě není možno použít novou právní úpravu, ale zákon účinný v době, kdy mělo být VS provedeno, pak s tímto soud nesouhlasí. Zákon č. 424/2022 Sb., který novelizoval stávající zákon o službách od 1. 1. 2023, neobsahuje žádná přechodná ustanovení, z tohoto důvodu platí pro všechny současné právní vztahy. Běh lhůty pro podání námitek a důsledky jejich nepodání se řídí právní úpravou platnou v době, kdy tyto úkony byly nebo měly být učiněny. V tomto případě se tedy neuplatní závěr uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2022 sp. zn. [spisová značka], na který odkazovala žalobkyně, tedy že by se proces hrazení záloh, provedení vyúčtování a podání námitek měl od počátku do konce řídit stejnou právní úpravou. Pokud tedy měla žalobkyně vyúčtování služeb za rok 2019, které jí bylo v průběhu tohoto řízení už za účinnosti zákona o službách v novelizovaném znění od 1. 1. 2023 doručeno, za nesprávné, měla ve lhůtě 30 dnů vznést proti němu námitky, a to právním jednáním adresovaným žalovanému jako poskytovateli služeb. Toto však učinila až po uplynutí uvedené lhůty, čímž nastala domněnka správnosti vyúčtování. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že výhrady vůči vyúčtování učinila dříve. Nastala tedy situace, že vyúčtování služeb za rok 2019 lze považovat za správné, a tudíž nelze vyhovět nároku žalobkyně v bodě I. žaloby, aby jí žalovaný dodal řádné vyúčtování, neboť soud musí vycházet ze stavu ke dni rozhodnutí soudu.

25. I pokud by nenastala domněnka správnosti vyúčtování, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou v bodě I. je v rozporu s dobrými mravy. Soud poukazuje na genezi nájemního vztahu k předmětnému bytu. V době sporného vyúčtování služeb byl nájemcem bytu [jméno FO], tomu bylo řádně doručeno vyúčtování služeb za rok 2019 a byl mu také ve lhůtě vyplacen přeplatek. V případě, že by nedošlo k pandemii Covid 19, nedošlo by ani k prodloužení lhůty pro provedení vyúčtování a k odsunutí počátku běhu promlčení doby pro uplatnění nároku na řádné vyúčtování. Nicméně žalovaný vyúčtování služeb provedl v zákonem stanovené lhůtě, tj. do 30. 4. 2019, pandemie na termín vyúčtování vliv neměla a také včas finančně vypořádal přeplatek. Toto zpochybněno nebylo. Žalovaný tak byl v dobré víře, že právní předchůdce žalobkyně vytvořil stav, na který se žalovaný mohl spolehnout. Žalobkyně poté, co nabyla družstevní podíl (dle smlouvy ze dne 27.6.2022) a stala se také nájemkyní předmětného bytu od 11. 7. 2022, se až předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2023 obrátila na žalovaného s výzvou k dodání řádného vyúčtování za rok 2019 a následně podala poslední den před promlčením žalobu, tedy v době, kdy by za jiných okolností už bylo toto právo promlčeno. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nárok na smluvní pokutu za nedodání vyúčtování za roky 2017 a 2018, přičemž právo na dodání vyúčtování za tyto roky již bylo v době podání žaloby promlčeno. Také se žalobkyně domáhá novou žalobou ve věci [spisová značka] dodání řádného vyúčtování za rok 2020 a zaplacení smluvní pokuty za jeho nedodání. Všechny žaloby se týkají období, kdy žalobkyně nebyla členem družstva a nájemcem bytu. Soud má za to, že tyto skutečnosti komplexně podporují závěr o tom, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by soud uložit žalovanému povinnost doručit nově žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2019, když žalovaný tuto svou povinnost splnil vůči původnímu nájemci, který vůči němu žádné námitky nevznesl a došlo také k vypořádání přeplatku. Pokud žalobkyně namítala, že dle platné judikatury lze odepřít nárok na řádné vyúčtování služeb pouze z důvodu rozporu s dobrými mravy vysoké intenzity, pak s tím soud souhlasí. V dané věci však lze s ohledem na výše uvedená skutková zjištění shledat požadavek žalobkyně na dodání vyúčtování služeb v rozporu s dobrými mravy takové intenzity, pro které je možno tomuto výkonu práva odepřít právní ochranu. Žaloba byla proto v části, v níž žalobkyně požadovala dodání řádného vyúčtování za rok 2019, zamítnuta.

26. Ve vztahu k požadované smluvní pokutě soud dospěl k závěru, že uplatnění nároku na ni je zjevným zneužitím práva, kterému dle § 8 o. z. nelze rovněž přiznat právní ochranu Smluvní pokuta má v zákoně o službách především preventivní funkci. S ohledem na její akcesoritu je třeba zjistit, zda je legitimní primární povinnost utvrzovaná smluvní pokutou. Touto je zákonem stanovená povinnost pronajímatele provést řádně a včas vyúčtování služeb dle § 7 zákona o službách. Jak je uvedeno výše, žalovaný toto vyúčtování provedl včas vůči právnímu předchůdci žalobkyně a současně jej finančně vypořádal. Žádné námitky proti tomuto vyúčtování vzneseny nebyly a žalovaný byl v dobré víře, že je správné. Nynější chování žalobkyně je v rozporu s tímto stavem. Žalobkyně svůj požadavek na dodání vyúčtování za předchozí období odůvodnila tím, že je to potřebné, aby mohla stanovit řádně částky za služby dodávané jejím podnájemcům. Soud však dospěl k závěru, že vyúčtování služeb za rok 2019 pro ni nemůže mít žádnou validitu pro stanovení aktuální výše záloh v bytě, který podnajímá, a to jednak s ohledem na změnu cen (jak se k tomu vyjádřil podrobně i Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku [spisová značka]) a také s ohledem na individualitu konkrétních podnájemců. Není zřejmé, z jakého důvodu je pro žalobkyni důležité s ohledem na změnu cen, kterou ostatně žalobkyně připustila, získat historickou statistiku spotřeby celého domu. Tato může být v každém období odlišná a individuální podle toho, jakou spotřebu mají nájemci v celé zúčtovací jednotce (jde o celkem dva bytové domy se 14 byty a počet nájemců se může v čase měnit). Navíc žalobkyně jako nájemkyně bytu zcela jistě od žalovaného jako pronajímatele obdržela evidenční listy či jiné předpisy nájemného a služeb, z nichž lze dovodit výši aktuálního nájemného a záloh na služby, které jsou obvykle stanoveny vždy v daném čase i s ohledem na předešlá vyúčtovací období, pokud jde o výši záloh zejména za služby, které se spotřebovávají a jsou odvislé také na aktuálních cenách energií. Je nepravděpodobné, že by žalobkyně svým podnájemcům stanovila jinou výši podnájemného, než činí samotný předpis nájmu navýšený o určitou částku tvořící zisk žalobkyně. Soud má za to, že žalobkyně uplatněním nároku na smluvní pokutu nesleduje legitimní cíl a že pokuta, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá, nemá v tomto případě preventivní funkci, ale spíše sankční. Žalobkyně v různých soudních řízeních multiplikuje tyto nároky na vyúčtování služeb a s tím spojený nárok na smluvní pokutu, přičemž žaloby v těchto věcech podává vždy těsně před uplynutím promlčecí doby. Pokud by skutečně potřebovala předchozí vyúčtování pro stanovení plateb za užívání bytů svým podnájemcům, mohla podat žalobu na dodání všech těchto vyúčtování včetně nároku na smluvní pokutu najednou, nikoli těsně před uplynutím promlčecí doby k dodání jednotlivých vyúčtování.

27. K institutu zneužití práva a jeho posouzení se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. [spisová značka]), v nichž uvedl, že zákaz zneužití práva vyslovený v ust. § 8 o. z. je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, nebo se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. V dané věci soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně uplatňuje své ryze formální právo, avšak cílí na nepředpokládaný výsledek (nejde o legitimní cíl), čímž využívá pokuty v rozporu s jejím účelem a zneužívá právo.

28. Obdobný závěr zaujal Krajský soud v [adresa] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 113 [právnická osoba]/2024, jak je uvedeno výše. V této právní věci projednávané pod sp. zn. [spisová značka] jde o stejné účastníky řízení a v podstatě o stejné nároky, pouze za jiné období, a proto soud i tuto věc posoudil obdobně s ohledem na ust. § 13 o. z., podle něhož má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, pokud se shoduje v podstatných znacích, pokud jde o zjištěný skutkový stav. Žaloba byla proto zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala smluvní pokuty za nedodání řádného vyúčtování služeb.

29. Žalobkyně na podporu svých tvrzení odkazovala na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, avšak ne všechna rozhodnutí jsou na danou věc aplikovatelná, neboť řeší otázky, které nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné či se týkaly jiného skutkového základu, tudíž se k nim soud pro nadbytečnost blíže nevyjadřuje.

30. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, náklady řízení ve výši 26 876 Kč k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náklady sestávají z odměny za právní zastoupení za 7 úkonů právní pomoci ve výši 24 050 Kč dle §§ 7, 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, a to za převzetí zastoupení, za sepis vyjádření k žalobě ze dne 9. 10. 2023, za sepis vyjádření k replice žalobkyně ze dne 27. 12. 2023, za doplnění tvrzení ze dne 11. 3. 2024, za účast u soudních jednání ve dnech 11. 3. 2024 a 9. 12. 2024 po 3 700 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 10 000 Kč a 54 700 Kč) a za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 13. 12. 2024 ve výši jedné poloviny odměny, tj. 1 850 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), včetně 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu, tj. 2 100 Kč. Dále má advokát právo na náhradu cestovních výdajů v celkové výši 726 Kč, a to za cestu k jednání konanému dne 11. 3. 2024 v částce 484 Kč, tj. 200 Kč za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře k jednání a zpět za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu a cestovné ve výši 284 Kč osobním vozidlem [jméno FO]´d RZ [SPZ] za 36 ujetých kilometrů určené dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Ve stejné výši vznikly advokátovi cestovní náklady spojené s cestou k jednání soudu dne 9. 12. 2024, avšak vzhledem k tomu, že se advokát účastnil téhož dne dalšího jednání u zdejšího soudu, požadoval pouze polovinu z cestovních výdajů, tj. z částky 484 Kč, tedy 242 Kč.

Poučení