115 C 182/2019-97

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: (název žalovaného)IČO: [osobní údaje žalovaného] organizace resortu [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] jednající prostřednictvím: [anonymizováno 7 slov], [IČO], sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 271 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15.00 Kč ze dobu od 6.12.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 235.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 235.000 Kč od 6.12.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 21.600 Kč, se zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21.600 Kč za dobu od 6.12.2019 do 25.2.2020 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 648 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 12.12.2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán žalobci zaplatit částku 271.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 271.000 Kč od 6.12.2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě rozhodnutí policejního orgánu pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Obžaloba byla projednána u Městského soudu v Brně pod sp.zn.: 8 T 2/2019. Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 8 T 2/2019, který nabyl právní moci dne 8.5.2019, byl žalobce v celém rozsahu zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, soud dospěl k závěru, že se skutek nestal. Tímto se usnesení o zahájení trestního stíhání stalo rozhodnutím orgánu veřejné moci, které je nezákonné, z čehož vyplývá odpovědnost žalované dle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uplatnil žalobou nárok na zaplacení částky 271.000 Kč sestávající ze dvou nároků, a to z částky 21.600 Kč, které odpovídaly nákladům žalobce na právní zastoupení, které musel vynaložit k účelnému uplatnění své obhajoby a bránění práva v trestním řízení, a částky 250.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v souvislosti s předmětným nezákonným trestním stíháním.

2. Při posuzování přiměřenosti výše zadostiučinění žalobce poukazoval na skutečnost, že od samého počátku si dozorující státní zástupkyně měla být vědoma, že žalobce se svým jednáním žádného trestného jednání nedopustil, ani dopustit nemohl, neboť jak posléze soud objektivně zhodnotil, i kdyby žalobce odstrčil Ing. [příjmení] na onen gauč, tak si lze jen stěží představit, že jí byla způsobena taková zranění, která by dosáhla intenzity žalovaného přečinu. Státní zastupitelství bylo ze strany obhajoby žalobce informováno, že je namístě se zabývat podezřením, že si celé údajné napadení žalobce Ing. [příjmení] vymyslela, protože tím sledovala zájem na tom, aby bylo žalobci znemožněno se stýkat s jeho dcerou, o což dotyčná usilovala v opatrovnickém sporu. Státní zastupitelství se i přesto vědomě stalo nástroje boje Ing. [příjmení] proti žalobci, když dle informací vyšetřujících policistů dalo pokyn k zahájení trestního stíhání žalobce. Přestože ve vyšetřování nebyly opatřeny žádné další důkazy nad rámec toho, co již bylo uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání, a existovalo stanovisko Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5.10.2018 č.j. 1 KZt 843/2018-10 poslala státní zástupkyně věc před soud. Nikoliv hrozba citelného trestu, ale dopad do rodinného života způsobil žalobci nemajetkovou újmu, kterou nárokuje. Žalobce tvrdil, že byl poškozen v rodinném životě, neboť trestní stíhání bylo podkladem pro odpírání svobodného styku otce s dcerou. Ing. [příjmení] podávala smyšlená obvinění, jejímž prostřednictvím se snažila žalobci znemožnit styk s dcerou, činila tak za asistence orgánů veřejné moci od dubna 2015 do července 2019, protože asistovaný styk jednou za 14 dní na hodinu pod dozorem třetí osoby, není dle žalobce rozhodně naplněním úlohy otce v životě dítěte. Právě trestní oznámení a následné trestní stíhání žalobce za ono údajné napadení matky v krizovém centru prodloužilo trvání tohoto nesmyslně omezujícího asistovaného styku o další dva roky. Na skutečnost, že je otec trestně stíhán za napadení matky pak poukazovala i znalkyně [příjmení] [příjmení] u jednání Městského soudu v Brně v opatrovnické věci a byl to důvod pro protahování asistovaného styku a znemožňování žalobci svobodně se stýkat s dcerou. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že odvolací soud v opatrovnickém řízení vyčkával rozhodnutí trestního soudu ve věci údajného napadení v krizovém centru Hapalova. Až v momentě, kdy byl žalobce od obžaloby pravomocně zproštěn, rozhodl odvolací soud, po více jak 4 letech, a umožnil žalobci stýkat s dcerou svobodně bez asistence třetí osoby.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 7.4.2020. K nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 21.600 Kč uvedl, že tato částka byla již žalobci zaplacena. K nároku ve výši 250.000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaný uvedl, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona 82/98 Sb. Žalovaný se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvil. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se žalovanému jeví jako dostatečná. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce vede dlouhodobě se svou bývalou partnerkou spor o opatrovnictví dcery, žalovaný se tedy domnívá, že psychické útrapy jsou způsobeny spíše jednáním bývalé partnerky, než samotným trestním stíháním. Dle žalovaného se trestní stíhání žalobce nepromítlo do opatrovnického řízení a neovlivnilo závěr znalkyně či rozhodování soudu (městského soudu i odvolacího soudu), neovlivnilo možnost žalobce svobodně se stýkat s dcerou.

4. Podáním došlým soudu dne 28.4.2020 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 21.600 Kč, když potvrdil tvrzení žalovaného o tom, že tato částka byla žalovaným dne 25.2.2020 zaplacena.

5. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí učiněném žalobcem zastavil výrokem I. tohoto rozsudku, souhlasu žalované s částečným zastavením nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než soud začal jednat (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

6. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

7. Z usnesení Policie České republiky Městského ředitelství policie Brno, 9. oddělení obecné kriminality č.j. KRPB-198392-112/TČ-2017-060279 ze dne 6.9.2018 soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 26.8.2017 v době okolo 11.00 hod. v Krizovém centru na ulici Hapalova 4 v Brně, kde byl v dohodnutý termín navštívit svoji dceru, kterou na místo schůzky doprovodila matka [příjmení] [jméno] [příjmení], tuto fyzicky napadl ve chvíli, kdy dceři, jenž seděla na sedačce se snažil obout boty, přičemž poškozená stála vedle něj, a to tím způsobem, že ji uchopil za levé zápěstí a následně ji blíže nezjištěným způsobem odhodil na sedačku, následkem čehož poškozená na sedačku upadla, tímto poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] měl způsobit podvrtnutí krční páteře s omezením hybnosti v krční páteři a zatuhnutím svalů, krevní výron 5 x 3 cm na hřbetní straně levého předloktí, pohmoždění v oblasti bederní páteře vpravo s hematomem a drobnými oděrkami s lehce omezenou hybností pro bolest a zhmoždění stehna vpravo se škrábancem, což si vyžádalo 27.8.2017 lékařské ošetření s následným vystavením pracovní neschopnosti, kdy významnější omezení mohlo trvat 7 až 14 dní. Z odůvodnění usnesení soud zjistil, že k zahájení úkonů trestního řízení došlo z podnětu poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení]. Zahájení trestního stíhání bylo odůvodněno především výslechy poškozené Ing. [jméno] [příjmení].

8. Z usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně č.j. 1 KZt 843/2018-10 ze dne 5.10.2018 soud zjistil, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství poukazoval na závěry soudní judikatury, podle kterých je postup policejního orgánu opodstatněný tehdy, lze-li dospět k závěru, že spáchání trestného činu určitou osobou vykazuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, jenž však musí být konkrétními zjištěními skutečnostmi dostatečně odůvodněn. Není však nutné, aby trestná činnost byla ve stadiu zahájení trestního řízení spolehlivě prokázána v míře, jak je tomu např. u obžaloby. Dále bylo ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v odůvodnění usnesení konstatováno, že policejní orgán provedl výčet opatřených důkazů, tyto však dostatečně nevyhodnotil. Dále konstatoval, že přes výše uvedený nedostatek existuje dostatek důkazů k zahájení trestního stíhání. Konstatoval, že podání vysvětlení Ing. [jméno] [příjmení] není osamoceným důkazem, ale má oporu v dalších provedených důkazech, a to znaleckém posudku, výslechu znalkyně z oboru soudního lékařství. Dále poukázal na skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání není rozhodnutím o vině.

9. Z obžaloby Městského státního zastupitelství č.j.: 5 ZT 154/2018-31 ze dne 7.1.2019 soud zjistil, že státní zástupkyně MSZ Brno podala proti žalobci obžalobu pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, který měl spáchat tak, jak je popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání.

10. Z rozsudku Městského soudu v Brně sp.zn.: 8 T 2/2019 ze dne 10.4.2019, který nabyl právní moci dne 8.5.2019 soud zjistil, že soud žalobce zprostil obžaloby Městského státního zastupitelství ze dne 7.1.2019 sp.zn.: 5 ZT 154/2018 pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž je obžalovaný stíhán. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že při posuzování situace, při které mělo dojít k jednání, které je žalobci kladeno za vinu, musel soud hodnotit protichůdné výpovědi žalobce a Ing. [příjmení]. Jednalo se o situaci, která se odehrála v řádu několika málo vteřin, byla jí dále přítomna svědkyně [příjmení] [jméno]. Výpověď této svědkyně, která když se otočila, neviděla žalobce ohnutého u nohou dcery, které se snažil obout boty, svědčila pro skutkovou verzi podávanou obžalovaným. Proti skutkové verzi svědkyně [příjmení] svědčily výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] i přijíždějících policistů, kterým si na žádná zranění nestěžovala, přestože uváděla, že se jí stala strašná újma. Z výpovědi zasahujících policistů soud dovodil, že poškozená si na žádná konkrétní zranění nestěžovala, byla hysterická, přehánějící, hrající divadlo, zejména před svou dcerou. Přes závěry znaleckého posudku a lékařské zprávy soud dospěl k závěru, že ze všech důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, nelze přisvědčit průběhu skutkového děje podávaného Ing. [příjmení], který byl popsán v obžalobě. Výpověď této svědkyně soud vyhodnotil jako účelovou, její osobu vyhodnotil jako nevěrohodnou, dále soud poukázal na to, že i v případě, že by vzal za prokázaný průběh skutku podávaného obžalobou, neshledal by na straně žalobce úmysl ublížit poškozené na zdraví. Nebyla by tedy naplněna subjektivní stránka daného přečinu ublížení na zdraví. Soud poukázal na problematický vztah mezi žalobcem a poškozenou, kteří mají mezi sebou spory o dceru. Svědkyně [příjmení] podala na žalobce několik trestních oznámení. [jméno] dokládala dokumenty, které svědčily o vyhroceném vztahu mezi žalobcem a jí, proto soud při hodnocení výpovědi žalobce i svědkyně [příjmení], nutně musel posuzovat věrohodnost těchto výpovědí.

11. Z listiny označené jako uplatnění nároku ze dne 5.6.2019 soud zjistil, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti České republiky nárok na náklady obhajoby, tedy majetkovou škodu, která mu byla způsobena v souvislosti s nezákonně vydaným usnesením o zahájení trestního řízení a dále uplatnil nárok na nehmotnou újmu ve výši 250.000 Kč. Na uvedené uplatnění nároku reagoval žalovaný potvrzením ze dne 5.6.2019, ve kterém uvedl, že potvrzuje, že Ministerstvu bylo doručeno podání týkající se věci projednávané u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 8 T 2/2019. Ze stanoviska žalovaného ze dne 25.2.2020 soud zjistil, že žalovaný učinil nespornou částku majetkové újmy ve výši 21.600 Kč a dále uvedl, že při trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně sp.zn. 8 T 2/2019 došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., za které je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6.9.2018. Za uvedenou skutečnost se Ministerstvo spravedlnosti České republiky omluvilo a vzhledem k okolnostem případu a skutečnosti, že přiznání za zadostiučinění v peněžité formě nebylo dostatečně prokázáno, považuje Ministerstvo spravedlnosti omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva.

12. Ze schvalovací doložky ze dne 27.2.2020 soud zjistil, že žalovaný učinil pokyn k proplacení částky 21.600 Kč žalobci za náklady právního zastoupení v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 8 T 2/2019 O vyplacení této částky nebylo mezi účastníky sporu.

13. Dále soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 40 P 5/2015, ze kterého zjistil, že žalobce jako otec nezletilé [příjmení] [celé jméno žalobce] vede dlouhodobě opatrovnické řízení s matkou nezletilé [jméno] [příjmení] o úpravu rodičovské odpovědnosti. Nezletilá [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] je dcerou žalobce a Ing. [jméno] [příjmení], rodiče nezletilé společně nežijí.

14. Soud provedl dokazování usnesením Městského soudu v Brně č.j. 40 P 5/2015-26, které nabylo právní moci dne 18.6.2015, ze dne 8.4.2015, ze kterého zjistil, že soud nařídil žalobci předběžné opatření, podle kterého nezletilá dcera žalobce se po dobu do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci úpravy rodičovské odpovědnosti svěřuje do péče matky a otci bylo stanoveno oprávnění se s nezletilou stýkat každou středu od 9.00 do 12.00 hod. v krizovém centru pro děti a dospívající a rodinu Spondea, a to za přítomnosti matky a určeného pracovníka tohoto krizového centra. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že situace v rodině je dlouhodobě konfliktní. Vztahy mezi rodiči jsou vyhrocené, což negativně působí na nezletilou s ohledem na její nízký věk. [jméno] [příjmení], matka nezletilé, předložila ke svým tvrzení záznam Policie ČR ze dne 30.3.2015, ze kterého vyplynulo, že podala na žalobce trestní oznámení pro fyzické napadení a dále vyhrožování ohledně přemístění nezletilé do zahraničí. Soud upravil styk otce s nezletilou po omezenou dobu za přítomnosti třetí osoby, když dospěl k závěru, že toto nemůže nezletilou ohrozit a zároveň to zachová vztah nezletilé k otci, když přihlédl ke konfliktnímu vztahu mezi rodiči. Uvedené usnesení Městského soudu v Brně bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně č.j.: 19 Co 175/2015-52 ze dne 3.6.2015 Odvolací soud ve svém odůvodnění potvrdil odůvodnění soudu I. stupně o tom, že poměry účastníků vyžadují úpravu formou předběžného opatření, a to do doby, než bude rozhodnuto o věci samé, když se jedná o výjimečné opatření, avšak v tomto případě nutné za situace, kdy matka předložila úřední záznam Policie ČR ze dne 30.3.2015, a kdy poměry mezi rodiči jsou konfliktní.

15. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j.: 40 P 5/2015-177 ze dne 17.10.2015 soud zjistil, že nezletilá dcera žalobce byla svěřena do péče matky, otci bylo stanoveno oprávnění stýkat se s nezletilou každou středu od 9.00 hod. do 12.00 hod. v organizaci Triada, a to za přítomnosti matky a určeného pracovníka tohoto centra. Otci bylo stanoveno výživné. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že s ohledem na nízký věk nezletilé, její fixaci na matku a na zaběhnutý denní režim v průběhu týdne, upravil soud styk shora uvedeným způsobem. Dále soud konstatoval, že uvedená forma styku nyní bez problémů funguje, není vyloučeno však jeho rozšíření v budoucnu. Soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že v současné době nelze upravit styk otce s nezletilou takovým způsobem, při kterém by byla nutná aktivní součinnost obou rodičů. Při stanovení tzv. asistovaného styku, soud přihlédl také ke zjevně vyhrocenému a narušenému vztahu rodičů, útlému věku nezletilé, potřebě postupně vztah mezi otcem a nezletilou prohlubovat. Bylo zohledněno, že asistovaný styk se dosud osvědčil a plní svoji funkci. Rozsudek nabyl právní moci ohledně výroku upravujícího styk otce s nezletilou dne 19.12.2016.

16. Z usnesení I. ÚS 1914/15 soud zjistil, že Ústavní soud odmítl stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu 19 Co 175/2015-52 a proti usnesení Městského soudu v Brně č.j.: 40 P 5/2015-26. Z odůvodnění usnesení soud zjistil, že usneseními Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud pouze konstatoval, že lze přisvědčit argumentaci žalobce týkající se pochybení odvolacího soudu spočívající v tom, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou žalobce o faktické nevykonatelnosti předběžného opatření. Tento nedostatek byl však zhojen následně vydaným rozsudkem Městského soudu v Brně č.j.: 40 P 5/2015-177.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j.: 19 Co 27/2016-305 soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27.10.2015, č.j.: 40 P 5/2015-177, pouze ohledně výroku II. upravujícím styk otce s nezletilou a výroku týkajícího se nákladů řízení byl rozsudek zrušen a vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, soud zjistil, že styk rodičů s nezletilou je nutné upravit vzhledem k napjatému a narušenému vztahu obou rodičů. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že dle názoru odvolacího soudu, s ohledem na nízký věk nezletilé dcery žalobce a skutečnost, že nezletilá [jméno] svého otce dostatečně nezná a je pro ni v podstatě cizí člověk (bez ohledu na důvody, které k tomu stavu vedly), pro dvouleté dítě by se jednalo o příliš velký stres, není v nejbližším období bohužel možné, aby styk otce s nezletilou [jméno] minimálně v počátcích probíhal tak, že si otec vezme nezletilou [jméno] sám k sobě (natož na víkend s přespáním) a nezbývá, než formou asistovaného kontaktu vztah nezletilé [příjmení] s otcem nejdříve vytvořit a upevnit. Dále odvolací soud učinil pokyn soudu I. stupně k tomu, aby zajistil vhodné zařízení, ve kterém asistovaný styk bude probíhat. Odvolací soud konstatoval, že větší míra flexibility ze strany obou rodičů by byla v daném případě s ohledem na psychický vývoj nezletilé [příjmení] nepochybně namístě.

18. Z usnesení Městského soudu v Brně 40 P 5/2015-324 ze dne 15.2.2017, které nabylo právní moci 16.2.2017 soud zjistil, že soud nařídil předběžné opatření, podle kterého byl žalobce oprávněn stýkat se s nezletilou [jméno] každý lichý kalendářní týden vždy v sobotu od 11.00 hod. do 12.00 hod. v Krizovém centru pro děti a dospívající Hapalova 4, Brno, a to za přítomnosti matky a pracovníka tohoto centra. Z odůvodnění rozhodnutí soudu vyplývá, že předběžné opatření, kterým byl upraven styk žalobce s nezletilou, není fakticky vykonatelné a pravomocné rozhodnutí ve věci lze očekávat za delší dobu. Proto je třeba zatímně upravit poměry účastníků. Z obsahu opatrovnického spisu soud dovodil, že styky otce s nezletilou jsou nepravidelně realizovány, mezi rodiči v tomto směru panují neshody i s přihlédnutím k věku nezletilé bylo přitom potřeba vztah mezi nezletilou a otcem vytvořit a upevnit. Proto soud vzhledem k výsledkům dosavadního řízení a věku nezletilé upravil styk s nezletilou prozatím jako asistovaný v přítomnosti pracovníka krizového centra a matky.

19. Z usnesení Městského soudu v Brně 40 P 5/20158-388 soud zjistil, že soud zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, na jehož základě by byl otec oprávněn stýkat s nezletilou dcerou každou lichou sobotu od 8.00 hod. do 18.00 hod. a každou sudou středu od 15.00 hod. do 18.00 hod. do doby konečného rozhodnutí ve věci. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že nebyly osvědčeny skutečnosti, které by svědčily pro nařízení předběžného opatření tak, jak to navrhoval žalobce. Dle soudu v žádné případě nebyly dány podmínky pro to, aby styk otce s nezletilou probíhal jinou formou než formou asistovaného styku, neboť bylo zřejmé, že při realizaci takových styků je potřeba přítomnosti odborníka.

20. Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j.: 19 Co 124/2017-448 ze dne 31.7.2017, které nabylo právní moci dne 21.8.2017 soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Brně č.j.: 40 P 2/20158-388. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že návrh otce na rozšíření styku vyhodnotil odvolací soud jako předčasný, neboť adaptační doba mezi žalobcem a dcerou trvala cca 2 měsíce a jen (maximálně 5 kontaktů), když četnost kontaktů je dle názoru odvolacího soudu podstatně důležitější než jen samotná celková doba. Odvolací soud odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém bylo konstatováno, že adaptační doba u 2,5 letého dítěte je 7 měsíců respektive 5 měsíců.

21. Z ústavní stížnosti III. ÚS 3031/17 soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 19 Co 124/2017-448 a usnesení Městského soudu v Brně č.j. 40 P 5/2015-388 byla odmítnuta s odůvodněním, že odůvodnění rozhodnutí obou soudů je logické, srozumitelné, prosté zjevných excesů a znaků svévole. Vychází z provedených důkazů, samotný proces byl veden v souladu s požadavkem zachování základních práv účastníků. Oba rodiče dostali dostatečný prostor, což vyplývá též z rozsahu odůvodnění rozhodnutí obou stupňů.

22. Dále soud provedl dokazování znaleckým posudkem zpracovaným znalkyní z oboru školství, kultury, odvětví psychologie a speciální psychologie dětí, mládeže a dospělých Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 5.2.2018, protokolem o jednání ze dne 21.6.2018, u kterého byla znalkyně vyslýchána a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dle závěru znaleckého posudku měl žalobce k dceři pozitivní vztah, komunikoval s ní, vztah [anonymizováno] k [jméno] [příjmení] byl citově pozitivní, nezletilá se k ní chovala spontánně. K žalobci se chovala nezletilá s větší opatrností, pomaleji se na přítomnost žalobce adaptovala. Bylo třeba zajistit bezpečný prostor a delší časové období na přizpůsobení i na prohloubení vzdáleného styku mezi žalobcem a dcerou. U nezletilé nebyly shledány symptomy syndromu zavrženého rodiče. Znalkyně doporučila pokračovat v asistovaných stycích dle zavedeného režimu, když žalobce sám sděloval, že dcera se na jeho přítomnost adaptuje půl hodinu, což by při běžném předání nebyla standardní a přínosná doba pro dítě. Asistované styky by pak měly dle znalkyně probíhat asi po dobu jednoho roku s postupným odloučením dítěte od matky. Znalkyně konstatovala, že mezi rodiči je vystupňován rodičovský konflikt s ohledem na trestní řízení není možné od nich očekávat vstřícné chování. Při výslechu znalkyně setrvala na svých závěrech, uvedla, že při zkoumání nezletilé dceři trvalo půl hodiny, než k otci přistoupila a navázal s ním oční kontakt. Znalkyně setrvala na svém názoru, že je vhodné pokračovat ve stycích v krizovém centru, kde již styky probíhaly, avšak doporučila jiné zařízení, a to Trialog. Znalkyně vzhledem k předškolnímu věku doporučovala pokračovat v asistovaných stycích po dobu jednoho roku. Dále znalkyně uvedla, že u nezletilé dcery žalobce je velmi ztížena adaptace, má adaptační poruchu, city dává bouřlivěji najevo. Pokud se jí něco nelíbí, stahuje se do sebe, chová se submisivněji.

23. Z usnesení Městského soudu v Brně č.j. 40 P 5/2015-644 ze dne 23.7.2018 soud zjistil, že soud vydal předběžné opatření, podle kterého byl žalobce oprávněn stýkat se s nezletilou v každý lichý kalendářní týden v pondělí od 15.00 hod. do 16.00 hod. v centru Trialog a to za přítomnosti matky a určeného pracovníka tohoto krizového centra. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že dle názoru znalkyně, která vypracovala znalecký posudek v opatrovnickém řízení účastníků, je vhodné, aby asistovaný styk žalobce s nezletilou probíhal v jiném zařízení, doporučila centrum Trialog v Brně, které mělo volné kapacity, proto soud změnil místo probíhajícího asistovaného styku. Usnesením Krajského soudu v Brně 19 Co 231/2018-690 ze dne 17.10.2018 bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23.7.2018 č.j.: 40 P 5/2015-644.

24. Z rozsudku Městského soudu v Brně 40 P 5/2015-718 ze dne 13.11.2018 soud zjistil, že byl zamítnut návrh matky na změnu příjmení, dcery účastníků, otci byl stanoven styk s nezletilou dcerou, každý lichý kalendářní týden v pondělí od 15.00 hod. do 16.00 hod. v centru Trialog za přítomnosti určeného pracovníka tohoto krizového centra s tím, že první tři styky po právní moci rozsudku proběhnou i za přítomnosti matky. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že dle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí bylo na místě pokračovat v asistovaných stycích, které plnily svůj účel, a jejichž prostřednictvím byl vztah mezi žalobcem a nezletilou postupně prohlubován tak, aby v budoucnu již mohl probíhat styk neasistovaný a také bez přítomnosti matky. Své rozhodnutí soud odůvodnil mimo jiné tak, že otec s nezletilou od jejího útlého věku nežil ve společné domácnosti. Bylo nutné tedy postupně navázat vzájemný vztah. Prakticky od 8/ 2015 bylo započato s asistovanými styky, když tyto byly opakovaně ze strany otce po delší dobu přerušeny, kdy např. od 12/ 2015 do 2/2017 otec dceru prakticky neviděl. Následně vždy bylo nutné začít znovu budovat jejich vztah, neboť pro dítě takto útlého věku je každý měsíc dlouhou dobou. V případě nezletilé [příjmení] bylo třeba přistupovat zvláště opatrně s ohledem na její adaptační poruchu, také s ohledem na její nízký věk a extrémně vyhrocený vztah rodičů, který je založen na vzájemném podávání trestních oznámení. Všechny tyto skutečnosti se pak odrážejí v jejím chování. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] doporučovala nadále minimálně po dobu 1 roku pokračovat v asistovaných stycích. Z videonahrávky provedené v rámci tohoto soudního řízení vyplynulo, že nezletilá dcera ani jednou nenavázala během první půlhodiny oční kontakt s otcem, což by v případě fungujícího vztahu mělo proběhnout. Mezi rodiči panovaly těžce a hluboce narušené vztahy.

25. Soud provedl dokazování protokolem o jednání před odvolacím soudem ze dne 10.4.2019, ze kterého soud zjistil, že jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 19.6.2019. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 19.6.2019 soud zjistil, že odvolací soud provedl dokazování mimo jiné rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27.7.2018 ve věci sp. zn. 4 T 27/2018 i rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10.4.2019 sp.zn. 8 T 2/2019.

26. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 19 Co 40/2019-821 ze dne 19.6.2019 soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 40 P 5/2015-718 ze dne 13.11.2018 byl ve výroku upravujícím styk žalobce s nezletilou změněn tak, že žalobci bylo stanoveno oprávnění stýkat se s nezletilou dcerou [jméno] [celé jméno žalobce] každý lichý kalendářní týden v sobotu od 10.00 hod. do 18.00 hod. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že odvolací soud se v zásadě se všemi závěry soudu I. stupně, jak skutkovými, tak právními ztotožnil, avšak poukázal na skutečnost, že rozhoduje o 7 měsíců později, než soud prvostupňový a byť je odvolacímu soudu známo, že v posledních měsících žádný styk nezletilé s otcem neprobíhal, nemůže nechat bez povšimnutí skutečnost, že od vypracování znaleckého posudku již uběhla doba přibližně jednoho roku, pročež jsou již v souladu se závěry znaleckého posudku nastoleny předpoklady pro to, aby styk nezletilé s otcem probíhal jako nikoliv asistovaný a v delším časovém úseku. Soud provedl dokazování protokolem o hlavním líčení ve věci sp. zn. 8 T 2/2019 ze dne 10.4.2019. Z protokolu zjistil, že toto hlavní líčení probíhalo ohledně obžaloby vedené proti žalobci ve věci 5 ZT 154/2018 u uvedeného hlavního líčení byl vyslýchán žalobce, dále policisté, kteří přijeli na základě oznámení do Krizového centra Hapalova i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Na základě provedených důkazů následovalo rozhodnutí Městského soudu v Brně.

27. Z listiny ze dne 18.6.2018 soud zjistil, že Úřad městské části města Brna Brno [obec] jako opatrovník šetřil poměry u žalobce a matky jeho nezletilé dcery pro rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou. Z uvedené listiny soud zjistil, že mezi žalobcem a matkou jeho nezletilé dcery panoval velký nesoulad, nefungovala vzájemná komunikace, nebyli schopni se racionálně domluvit. Asistované styky probíhaly s velkými obtížemi v krizovém centru Hapalova Poslední dobou docházelo ke sledu nepříjemných událostí, kdy došlo k několika vyhroceným situacím vždy za přítomnosti nezletilé dcery.

28. Ze zprávy o průběhu asistovaných kontaktů otce s dcerou ze dne 16.8.2018 soud zjistil, že plánované kontakty žalobce nezletilou [jméno] dne 30.7.2018 a 13.8.2018 neproběhly z důvodu na straně otce. Matka s kontaktním centrem spolupracovala, usnesení soudu plnila.

29. Z vyjádření opatrovníka nezletilé v opatrovnickém řízení ze dne 1.11.2018 soud zjistil, že předběžná opatření pro asistované styky otce s nezletilou [jméno] byla stanovena zejména z důvodu nízkého věku dítěte. Trvaly od měsíce dubna 2015, probíhaly v Triada centru, dále Krizovém centru Hapalova, poté v centru Trialog. Tato opatření trvala 3,5 roku. Asistované styky splnily svůj účel. Vztah a styk žalobce s nezletilou se jevil jako přínosný, neohrožující, tato doba by neměla být promeškána zejména s ohledem na správný psychosociální vývoj do budoucna a vzhledem k věku dítěte. Nezletilá má právo na biologického otce, je žádoucí vytvořit prostor pro budování vzájemného vztahu otce a dcery, tedy aby již styk otce s nezletilou probíhal běžným způsobem.

30. Ze zprávy o průběhu asistovaných kontaktů otce s dcerou ze dne 5.11.2018 soud zjistil, že asistované kontakty v centru Trialog mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou proběhly ve dnech 17.9.2018, 24.9.2018, 8.10.2018, 22.10.2018 a 5.11.2018. Oba rodiče kontakty plnili. Matka nezletilou na setkání vodila, otec přicházel v domluvený čas. Interakce mezi žalobcem a dcerou probíhala, žalobce přinášel dceři podněty, na které ona pozitivně reagovala.

31. Z protokolu o jednání ze dne 13.11.2018 u Městského soudu v Brně ve sp.zn. 40 P 5/2015 soud zjistil, že byla čtena zpráva z centra Trialog ze dne 5.11.2018 popisující průběh styku žalobce s nezletilou. V závěru jednání byl vyhlášen rozsudek.

32. Ze zprávy opatrovníka ze dne 3.4.2019 soud zjistil, že žalobce sdělil opatrovníkovi, že odmítá v asistovaném styku dále pokračovat od prosince 2018 asistované styky neprobíhaly. Nezletilá dcera [jméno] měla v domě otce připraven pokoj. Pokud by chtěla otce navštívit, otec nevěřil, že tato situace nastane. U žalobce nebyly shledány žádné důvody, pro které by se stal nezpůsobilým o nezletilou pečovat. Jevil o dceru zájem, v domácnosti otce bylo připraveno prostředí, kde měla nezletilá zázemí. Dále opatrovník konstatoval, že nezletilá má právo trávit svůj čas také s otcem, s rodiči z otcovy strany.

33. Z listiny ze dne 26.4.2018 soud zjistil, že podmínky u žalobce pro návštěvu a pobyt nezletilé dcery byly zcela vyhovující. Žalobce vyjádřil přání se s dcerou vídat aspoň o víkendech.

34. Z žaloby podané ve věci Městského soudu v Brně vedené pod sp.zn. 16 C 97/2019 a z potvrzení žalovaného ze dne 1.11.2018 soud zjistil, že žalobce uplatnil u Městského soudu v Brně nárok na zaplacení částky 189.885 Kč z titulu náhrady škody, která mu vznikla nezákonným rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5.10.2017 č.j. KRPB-147027-69/TČ-2016-060240. Na základě tohoto usnesení byla podána obžaloba a věc byla vedena u Městského soudu v Brně pod sp.zn.: 4 T 27/2018 pro přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 trestního zákona. Rozhodnutím soudu byl žalobce od žaloby zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu. V souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci škoda za náklady obhajoby ve výši 39.885 Kč a dále požadoval po žalovaném úhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000 Kč. Žalovaný výzvu k plnění převzal dne 1.11.2018.

35. Pokud strana žalující navrhovala doplnit dokazování výslechem žalobce jako účastníka řízení k prokázání tvrzení znalkyně, že poukazovala na útoky žalobce vůči [jméno] [příjmení], soud k prokázání tohoto skutkového tvrzení výslech žalobce jako účastníka řízení neprovedl, neboť se jedná o skutečnost, která měla nastat před zahájením trestního řízení, tudíž nemohla mít souvislost s újmou, která byla žalobci způsobena vydáním nezákonného rozhodnutí, konkrétně usnesením o zahájení trestního řízení. Provedení tohoto důkazu by bylo nadbytečné.

36. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Policie České republiky Městského ředitelství policie Brno, 9. oddělení obecné kriminality č.j. KRPB-198392-112/TČ-2017-060279 vydalo dne 6.9.2018 usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 26.8.2017 v době okolo 11.00 hod. v Krizovém centru na ulici [ulice a číslo] v [obec], kde byl v dohodnutý termín navštívit svoji dceru, kterou na místo schůzky doprovodila matka [příjmení] [jméno] [příjmení], tuto fyzicky napadl ve chvíli, kdy dceři, jenž seděla na sedačce, se snažil obout boty, přičemž poškozená stála vedle něj, a to tím způsobem, že ji uchopil za levé zápěstí a následně ji blíže nezjištěným způsobem odhodil na sedačku, následkem čehož poškozená na sedačku upadla, tímto poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] měl způsobit podvrtnutí krční páteře s omezením hybnosti v krční páteři a zatuhnutím svalů, krevní výron 5 x 3 cm na hřbetní straně levého předloktí, pohmoždění v oblasti bederní páteře vpravo s hematomem a drobnými oděrkami s lehce omezenou hybností pro bolest a zhmoždění stehna vpravo se škrábancem, což si vyžádalo 27.8.2017 lékařské ošetření s následným vystavením pracovní neschopnosti, kdy významnější omezení mohlo trvat 7 až 14 dní. Dne 7.1.2019 byla pro tento přečin proti žalobci podána Městským státním zastupitelstvím obžaloba, které byl žalobce dne 8.5.2019 pravomocně zproštěn rozsudkem Městského soudu v Brně sp.zn.: 8 T 2/2019 podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byl žalobce stíhán. V období trestního stíhání žalobce panovaly mezi žalobcem a matkou jeho nezletilé dcery [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (narozené 10.6.2014) Ing. [jméno] [příjmení] napjaté vztahy, rodiče nezletilé se nebyli schopni dohodnout na úpravě styku otce s nezletilou [jméno], styk byl od narození nezletilé upravován řadou soudních rozhodnutí. Ke dni 26.8.2017 byl styk nezletilé dcery a žalobce upraven usnesením o předběžném opatření č.j. 40 P 5/2015-324 ze dne 15.2.2017, podle kterého byl žalobce oprávněn stýkat se s nezletilou [jméno] každý lichý kalendářní týden vždy v sobotu od 11.00 hod. do 12.00 hod. v Krizovém centru pro děti a dospívající Hapalova 4, Brno, a to za přítomnosti matky a pracovníka tohoto centra. V průběhu trestního řízení vedeného proti žalobci bylo dne 13.11.2018 rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 40 P 5/2015-718 tak, že mu byl stanoven styk s nezletilou dcerou, každý lichý kalendářní týden v pondělí od 15.00 hod. do 16.00 hod. v centru Trialog za přítomnosti určeného pracovníka tohoto krizového centra s tím, že první tři styky po právní moci rozsudku měly proběhnout i za přítomnosti matky. Toto rozhodnutí bylo změněno rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j.: 19 Co 40/2019-821 ze dne 19.6.2019, podle kterého bylo žalobci stanoveno oprávnění stýkat se s nezletilou dcerou [jméno] [celé jméno žalobce] každý lichý kalendářní týden v sobotu od 10.00 hod. do 18.00 hodin.

37. Podle § 31a odst.1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

38. Podle § 31a odst.2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

39. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 6.9.2018 je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí, neboť žalobce byl obžaloby pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1trestního zákona, pro který byl trestně stíhán, zproštěn. Zproštění obžaloby má stejný význam jako zrušení pravomocného usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 8 zákona č. 82/1998 Sb.), neboť je nutno vycházet z toho, že žalobce trestný čin nespáchal a nemělo být proto proti němu trestní stíhání zahájeno.

40. Při naplnění podmínek odpovědnosti státu má poškozený právo na náhradu nemajetkové újmy bez ohledu na to, zda nezákonným rozhodnutím mu byla způsobena škoda (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Odpovědnost státu za škodu (jakož i za nemajetkovou újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci státními orgány (§ 3 odst. 1 písm. a/ zákona č. 82/1998 Sb.) je odpovědností objektivní, tzn. bez ohledu na zavinění. Stát se nemůže této odpovědnosti, jsou-li naplněny její podmínky, zprostit. Právo na náhradu škody (nemajetkové újmy) nemá pouze ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Ke zproštění obžaloby došlo u žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu, tj. protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce v postavení obžalovaného stíhán. Žádný z důvodů vylučujících nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. nebyl na straně žalobce dán. Z provedeného dokazování také nevyplynulo, že by si žalobce trestní stíhání přivodil sám, naopak bylo zjištěno, že svoji vinu od počátku popíral, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval a snažil se předkládat argumenty svědčící v jeho prospěch, poukazoval na opakovaná oznámení Ing. [příjmení] na chování žalobce orgánům činným v trestním řízení i na důvody, které ji k tomu vedly. Dle soudu žalobce nezavdal jakýkoliv důvod pro své trestní stíhání.

41. Žalobce před podáním žaloby správně a v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. požádal žalovaného o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v žalované výši 250.000 Kč, žalovaný do šesti měsíců od doručení žádosti jeho nárok neuspokojil, proto se soud zabýval nárokem žalobce v tomto řízení.

42. V rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, Nejvyšší soud ČR judikoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

43. V projednávané věci byl žalobce stíhán pro přečin dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce od 6 měsíců do tří let, jednalo se tedy o méně závažný trestný čin, což se odrazilo v nízké trestní sazbě. Žalobce v minulosti nespáchal přestupek ani trestný čin. Mohl tedy důvodně očekávat, že v případě uznání viny mu bude trest odložen na zkušební dobu. Trestní řízení trvalo 8 měsíců, což hodnotí soud s ohledem na rozsah prováděného dokazování jako přiměřenou délku.

44. Žalobce tvrdil dopad trestního stíhání do osobnostní sféry v oblasti rodinných vztahů, konkrétně do jeho vztahu s nezletilou dcerou [jméno], narozenou dne 10.6.2014.

45. Jiné dopady trestního stíhání např. do profesního života, sousedských vztahů, přátelských vztahů, ekonomického života žalobce netvrdil. Trestní stíhání žalobce nebylo v žádném směru medializováno. Soud se proto zaměřil pouze na dopad trestního řízení na rodičovský vztah žalobce a nezletilé [příjmení].

46. V tomto směru, že třeba konstatovat, že z opatrovnického spisu byl zjištěn komplikovaný a konfliktní vztah žalobce a matky nezletilé [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení]. Žalobce s matkou nezletilé dcery dlouhodobě společně nežili a nebyli schopni se sami bez asistence soudu dohodnout na styku žalobce s nezletilou dcerou. Rozsah a formu styků upravoval soud formou předběžných opatření či rozsudku, které v čase doznávaly s ohledem na vývoj vztahů změn. Žalobce byl trestně stíhá pro skutek, který měl být spáchán v době, kdy se žalobce mohl s nezletilou dcerou stýkat pouze ve specializovaném zařízení za asistence matky a pracovníka krizového centra jednu hodinu vždy v lichém týdnu. V tomto období žalobce usiloval o rozšíření styku s nezletilou dcerou. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě oznámení matky nezletilé dcery, která neměla zájem na rozšíření styku žalobce s nezletilou dcerou. V průběhu řízení o úpravě styku měl jak soud první stupně, tak odvolací soud informaci o vedeném trestním stíhání proti žalobci, měl k dispozici listiny z trestního spisu, odvolací soud odročil jednání dne 10.4.2019 za účelem pokračování v dokazování na 19.6.2019 a u jednání dne 19.6.2019 prováděl dokazování mimo jiné rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 8 T 2/2019, kterým byl žalobce zcela zproštěn obžaloby. Z žádného důkazu provedeného v řízení však nevyplynulo, že pro rozhodnutí opatrovnického soudu v prvním stupni či v odvolacím řízení bylo trestní stíhání žalobce skutečností, která by měla vliv na rozhodnutí soudu o formě a rozsahu jeho styku s nezletilou dcerou. Soud prvního stupně i odvolací soud své rozhodnutí odůvodňovaly věkem dítěte a skutečností, že je třeba dítě postupně připravit na styk s otcem. Rovněž nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobce o tom, že na probíhající trestní řízení žalobce poukazovala znalkyně, která v opatrovnickém řízení před soudem prvního stupně podávala znalecký posudek. Soud má tedy za to, že probíhající trestní řízení žalobce nemělo vliv na rozhodnutí soudu v opatrovnickém řízení o formě a rozsahu styku žalobce s nezletilou dcerou, nicméně lze žalobci přisvědčit v tom, že pokud toto řízení bylo v opatrovnickém řízení zmiňováno, listiny týkající se trestního řízení byly zakládány do opatrovnického spisu, mohl cítit oslabení své pozice při prosazování svých návrhů na rozšíření styků s nezletilou dcerou.

47. Při stanovení formy a výše zadostiučinění hodnotil soud povahu trestní věci, délku trestního stíhání i dopad trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Zatímco povaha trestného činu i délka trestního stíhání odůvodňovaly poskytnutí odškodnění ve formě omluvy, při zohlednění dopadu trestního řízení do osobnostní sféry žalobce, který intenzivně usiloval o prohloubení styků s nezletilou dcerou a trestní stíhání bylo vedeno v době, kdy opatrovnické soudy hodnotily také jeho výchovné předpoklady, v jejichž rámci je výrazným též kritérium, zda jsou proti rodiči vedena přestupková nebo trestní řízení, nepovažuje soud poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy za dostačující a má za to, že je třeba žalobci poskytnout přiměřenou finanční satisfakci.

48. Výše přiznaného zadostiučinění v penězích musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2486/2013, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Srovnávání s obdobnými případy je postup v praxi velmi problematický. Soud se v projednávané věci snažil zajistit rozhodnutí soudů v obdobných případech z databáze vedené Ministerstvem spravedlnosti ČR členěné dle charakteru trestné činnosti, jež byla stíhané osobě kladena za vinu, a dle dopadů do osobnostních práv (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 303/2019). Po doručení rozhodnutí odvolacích soudu soud zjistil, že se liší s projednávanou věcí v podstatných rysech, zejména v povaze trestní věci, když v předložených rozhodnutích byli poškození stíháni pro závažné trestné činy, zejména vraždy (rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 59 Co 165/2015-140, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 39 Co 398/2009-140, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 293/2013-126, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 23 Cdo 332/2014-362, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 23 Cdo 255/2012-132), délkou trestního řízení (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 53 Cdo 476/2013) či rozsahem a formou zásahu do osobnostní sféry poškozeného (rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 59 Cdo 165/2015-140 výrazné narušení sousedských vztahů, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 39 Cdo 398/2009-140, 22 Cdo 332/2014-362 kauzy). Přes odlišnosti těchto případů soud zjistil, že maximální odškodnění, které bylo v těchto případech přiznáno, činilo 100.000 Kč.

49. Na návrh žalovaného soud při stanovení výše finanční satisfakce provedl porovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 29/2019 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 310/2019. V obou případech poškozený tvrdil, že trestní řízení mělo dopad do rodinných vztahů mezi poškozeným a nezletilým dítětem-dětmi, trestní řízení trvalo v obou případech přiměřeně dlouho. Zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 29/2019 byl poškozený obžalován z trestného činu se sazbou 2-8 let v projednávané věci byl žalobce obžalován z méně závažného trestného činu se sazbou 6 měsíců až tři roky. Současně v řízení sp. zn. 21 C 29/2019 nebyl prokázán zásah do vztahů poškozeného a nezletilých dětí, v projednávané věci soud tento dopad shledal. Ve věci sp. zn. 21 C 29/2019 poskytl žalovaný bez soudního rozhodnutí dobrovolně satisfakci ve formě omluvy a peněžitého plnění ve výši

15000. Kč, důvod pro vyšší peněžní kompenzaci soud prvního stupně, ani odvolací soud neshledal.

50. Po zhodnocení všech okolností projednávané věci dospěl soud k závěru, že přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy za trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, v penězích, není pravidlem. V tomto řízení byl prokázán takový zásah to osobnostních práv žalobce, který poskytnutí peněžité satisfakce odůvodňuje, ovšem nikoli v požadované výši 250. 000 Kč, ale pouze ve výši 15.00 Kč, když tato částka dle soudu dostatečně kompenzuje újmu způsobenou žalobci, a proto soud přiznal žalobci částku 15.00 Kč ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části jeho nárok výrokem II. rozsudku zamítl.

51. Pokud žalobce tvrdil nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení, které zahájily řízení na základě oznámení Ing. [jméno] [příjmení], která se snažila tímto způsobem poškodit žalobce s ohledem na probíhající opatrovnické řízení a spory panující mezi ní a žalobcem, tak nebylo zjištěno ničeho o tom, že by orgány činné v trestním řízení jednaly nějak svévolně nebo postupovaly nezdrženlivě vůči žalobci. Za situace, kdy policie a státní zastupitelství měli dvě skupiny proti sobě existujících důkazů, což konstatoval ve svém rozhodnutí soud, a pochybnosti o tom, zda byl přečin spáchán, bylo jejich povinností obžalobu proti žalobci podat. Ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k ničemu, co by mělo vliv na formu a výši zadostiučinění žalobce.

52. V souladu s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud žalobci úroky z prodlení z částky 15.00 Kč, neboť žalovaný ve lhůtě 6 měsíců dle § 15 odst.2 zákona č. 82/1998 Sb. neuspokojil nárok žalobce dobrovolně.

53. Z organizačně technických důvodů na straně žalované stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovanému 15 denní lhůtu k plnění.

54. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř.. Soud určil poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu žalovaného odečetl jeho neúspěch. Ve výši rozdílu vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve sporu úspěšný ohledně částky 235.000 Kč, pro kterou byla žaloba zamítnuta, měl úspěch z 86 %. Ohledně částky 15.00 Kč byl žalovaný neúspěšný, neboť k zaplacení této částky soud žalovaného zavázala, a ohledně částky 21.600 Kč, neboť ohledně této částky bylo řízení zastaveno, když původně důvodně podána žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět pro chování žalovaného, který částku 21.600 Kč po zahájení řízení žalobci zaplatil, neúspěch žalovaného činil 14%. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalovaný má právo na náhradu 72% svých nákladů. Žalobci vznikly náklady v celkové výši 900 Kč za hotové výdaje (3 krát 300 Kč za přípravu a převzetí věci, sepis vyjádření a účast u jednání dne 10.3.2021) dle § 151 odst. 3 o.s.ř.. a vyhl. č. 254/2015 Sb., z toho 72% činí 648 Kč.

Poučení