16 C 97/2019-84

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; (celé jméno žalobce), narozený dne (datum) bytem (adresa žalobce) zastoupený advokátem Mgr. (jméno) (příjmení) sídlem (adresa), (obec) proti žalovanému: IČO: [osobní údaje žalovaného] organizace resortu (ulice a číslo), (PSČ) (obec a číslo) namísto něhož jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ([příjmení]) sídlem (adresa státního zastupitelství) o zaplacení 189.885 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v částce 169.303,50 Kč včetně s 9,75% úroku z prodlení ročně z částky 169.303,50 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba žalobce se v částce 3.403 Kč s 9,75% úroku z prodlení ročně z částky 3.403 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.178,50 Kč s 9,75% úroku z prodlení ročně z částky 17.178,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 558 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 189.885 Kč s příslušenstvím představující zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy v penězích způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci. Žalobce byl trestně stíhán na základě rozhodnutí policejního orgánu Policie ČR pro přečin křivé obvinění dle ust. § 345 odst. 1 trestního zákoníku. Před podáním obžaloby bylo jednání žalobce překvalifikováno a v řízení před soudem byl žalobce již stíhán pod bodem 1 pro přečin křivé obvinění dle § 345 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a pod bodem 2 pro přečin křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce svoji vinu od samého počátku popíral, čímž nezavdal příčinu v zahájení trestního stíhání. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum] pod č.j. (číslo jednací) byl žalobce v celém rozsahu obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu Touto žalobou tak žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti s náklady právního zastoupení, které musel zaplatit na účelné uplatnění své obhajoby a bránění práva v rámci trestního řízení v celkové výši 39.885 Kč. Pokud se týká nemajetkové újmy, poukázal žalobce na řadu faktorů, podle kterých se dá dovodit přiměřenost zadostiučinění za vzniklou újmu. Jedním z nich je i délka trestního stíhání, které trvalo 9 měsíců, což je v daném případě dle žalobce jen těžko vysvětlitelné, byl-li žalobce stíhán za přečin.

2. Nicméně klíčovým faktorem je v daném případě dle žalobce důvodnost onoho trestního stíhání, kdy dozorující státní zástupkyně měla být od samého počátku si vědoma, že žalobce se svým jednáním žádného trestního jednání nedopustil a ani dopustit nemohl. Nejedná se přitom o typický rozpor pro otázku hodnocení důkazů, ale o otázku čistě právní, když od samého počátku bylo zjevné, že vysloví-li někdo podezření a předá-li jej k prověření příslušným orgánům, nemůže nikoho křivě obvinit. Zcela zarážející pak je konstrukce obžaloby, kdy žalobce byl obžalován i z přečinu křivé výpovědi, ačkoliv tohoto se může dopustit jen osoba vypovídající v postavení svědka. Žalobce však nikdy v tomto postavení v předmětné věci nefiguroval. V kontextu uvedeného pak žalobce dále zdůraznil, že po celých 9 měsíců trvajícího trestního stíhání žalobce a paní (příjmení) - osoba se kterou vede dlouholetý soudní spor o jejich dceru a její péči, její zájmy v trestním řízení po celou dobu dle žalobce bránila až zarputile státní zástupkyně, zneužívala v řízení opatrovnickém informace o tom, že žalobce je stíhán, což se odrazilo i na projevu znalkyně (příjmení) (příjmení) u jednání opatrovnického soudu, která poukazovala na to, že žalobce je trestně stíhanou osobou, což byl i jeden z důvodů proč doporučila, aby se svobodně nemohl stýkat se svojí dcerou další rok. Nikoliv hrozba citelného trestu, ale dopad do rodinného života pak způsobil žalobci nemajetkovou újmu, kterou nárokuje v rozsahu 150.000 Kč, jež považuje za přiměřenou, neboť byl poškozen v rodinném životě. Trestní stíhání bylo podkladem pro odpírání svobodného styku otce s dcerou.

3. Podáním ze dne [datum] pak žalobce částečně omezil žalobu, a to v části nemajetkové újmy o 135.000 Kč a v části náhrady škody o 34.303,50 Kč. Soud tak řízení v daném rozsahu dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil.

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť náhrada škody ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávního úředního postupu. Náklady právního zastoupení pak zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícího mimosoudní odměnu. Co se týká náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení, žalovaný konstatuje, že ve věci žalobce byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady pak žalovaný ponižuje v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami: první porada s klientem [datum] je součástí úkonu převzetí a příprava zastoupení, náhrada tak nenáleží jako za samostatný úkon právní služby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum] - nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) odst. 3 advokátního tarifu, za který náleží odměna toliko ve výši poloviny sazby, podnět k výkonu dohledu ze dne [datum] - úkon nedohledán ve spise, nicméně dle tarifu za tento úkon náhrada nenáleží, žádost o opravu protokolu ze dne [datum] - jednání se o úkon procesní povahy, za který náleží náhrada ve výši jedné poloviny sazby a účast u hlavního líčení dne [datum] - dle protokolu hlavního líčení se jednání konalo od 8.45 hod. do 10.25 hod. a od 10.45 hod. do 11.00 hod., kdy došlo k vyhlášení rozhodnutí. Žalobci tak náleží náhrada za jeden úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a jeden půl úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Na odměnách za právní služby tak žalovaný přiznal žalobci celkem 34.303,50 Kč, což představuje celkem 14 úkonů právní služby po 1.500 Kč, 3 půl úkony po 750 Kč a 17 režijních paušálů po 300 Kč včetně 21% DPH.

5. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaný odkázal na ustálenou soudní praxi, kdy Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmu a jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocných odsuzujícím rozsudkem, následující - 1) povaha trestní věci, 2) délka trestního řízení, 3) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Dle žalovaného žalobce dostatečným způsobem netvrdil ani neprokázal tvrzenou nemajetkovou újmu a ve své žádosti se žalobce toliko obecně a zjednodušeně vyjádřil ve smyslu nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života bez doložení příčinné souvislosti a vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním řízení proti jeho osobě, ačkoliv byl ke konkretizaci a dodatečnému prokázání vzniku nemajetkové újmu vyzván. V rámci trestního řízení byl žalobce stíhán pro trestný čin křivé obvinění dle ust. § 345 odst. 1,2 trestního zákoníku a trestný čin křivé výpovědi a nepravdivost znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 trestního zákoníku s hrozbou trestu odnětí svobody v trvání až 3 let. Státní zástupce v rámci závěrečné řeči navrhl podmíněný trest a z tohoto důvodu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobci nehrozilo. Tento nebyl vazebně stíhán. Trestní stíhání trvalo 10 měsíců, tedy dobu nikoliv nepřiměřenou.

6. Při zjišťování skutkového stavu soud vyšel jak z provedených důkazů, tak ze shodných skutkových tvrzeních obou účastníků a dospěl k následujícím skutkovým závěrům:

7. Z usnesení Policie ČR, Městské ředitelství policie (obec), 10. oddělení obecné kriminality pod (číslo jednací) ze dne [datum] soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání jako obviněného ze spáchání přečinu křivé obvinění dle § 345 odst. 1 trestního zákoníku, které se měl dopustit tím, že dne [datum] v Brně na ulici (ulice a číslo), na Městském státním zastupitelství v Brně podal prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. (jméno) (příjmení) písemnou označenou " Věc: (jméno) (příjmení), (datum narození) - žádost o prověření možného spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2a) trestního zákoníku, ve které úmyslně uvedl nepravdivé skutečnosti týkající se hrubého jednání a chování (jméno) (příjmení) vůči jejímu nezletilému synovi (jméno) (příjmení), (datum narození), kdy v tomto písemném oznámí uvedl, že (jméno) (příjmení) se vůči svému synovi (jméno) v místě jejich trvalého bydliště dopouští opakovaného fyzického násilí, což i viděl, dále ho fyzicky trestá, a to dosti silně a ačkoliv je syn (jméno) ztížen psychickou poruchou, v důsledku čehož není někdy schopen udržet moč či stolici, tak jej jako trest za toto zavírá do sklepa. A poté ve dnech [datum] a [datum] v Brně na ulici (ulice) (číslo) na Policie ČR, 3. oddělení obecné kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (obec) v rámci vedeného prověřování pod (číslo jednací) a po řádném poučení mimo jiné o následcích křivého obvinění dle ust. § 345 trestního zákoníku podal vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu, ve kterém úmyslně uvedl nepravdivé skutečnosti týkající se hrubého jednání a chování (jméno) (příjmení) vůči jejímu synovi (jméno) (příjmení), kdy v tomto podání - vysvětlení uvedl, že byl svědkem opakovaného hrubého bití (příjmení) (příjmení) ze strany (jméno) (příjmení), kdy v květnu roku 2014 v místě jejich trvalého bydliště na ulici (ulice) (číslo) v Brně ho měla ležícího na zemi na zádech opakovaně udeřit do oblasti obličeje a zároveň mu držet jednu ruku, aby se nemohl bránit, dále jej v červenci 2014 v (obec) měla obrovsky 3-4x mlátit do obličeje, neboť sahal na dětský kočár s jejím druhým dítětem, v říjnu 2014 v místě jejich trvalého bydliště jej měla táhnout po zemi jako pytel brambor, přitom ho měla obrovsky mlátit rukama, fackovat přímo do obličeje, kopat nohou a kolenem a rovněž v rozmezí května 2014 a října 2014 byl asi 6-7x svědkem toho, jak jej v místě jejich trvalého bydliště zavřela za trest do sklepa, přičemž ve sklepě byl zamčený a pomočil se tam, rovněž viděl škrábance v obličeji, modřiny na rukou a na zádech (jméno) (příjmení), což (jméno) (příjmení) vždy svedla na mateřskou školku, ačkoliv věděl, že veškeré tyto skutečnosti se nezakládají na pravdě a v důsledku oznámení těchto skutečností Městskému státnímu zastupitelství v Brně dojde zcela jistě ze strany orgánů činných v trestních řízení k jejich prověřování, kdy skutečně dne [datum] byly policejním orgánem Policie ČR, 3. oddělení obecné kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (obec) pod (číslo jednací) zahájeny úkony trestního řízení ve smyslu ust. § 158 odst. 3 trestního řádku ve vztahu k (jméno) (příjmení) pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1,2 trestního zákoníku, avšak toto prověřování bylo dne [datum] ukončeno odložením věci dle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť policejní orgán dospěl k jednoznačnému názoru, že provedeným prověřováním nebyl dostatečně odůvodněn závěr, že by došlo ke spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1,2 trestního zákoníku.

8. Z obžaloby městského státního zastupitelství pod č.j. (číslo jednací) ze dne [datum] soud zjistil, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství (obec) podala proti žalobci obžalobu pro spáchání přečinu křivé obvinění dle § 345 odst. 1,2 trestního zákoníku, pro přečin křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, které měl spáchat tak, jak je popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání.

9. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), jež nabyl právní moci dne [datum] soud zjistil, že soud žalobce zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně pod sp.zn. (spisová značka) dle § 226 písm. b) trestního řádu, a to pro oba shora popsané skutky, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestními činy.

10. Z listiny označené jako uplatnění nároku na náhradu škody a nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích způsobené orgánem veřejné moci na základě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti České republiky nárok na náhradu nákladů obhajoby, tedy majetkovou škodu ve výši 39.885 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000 Kč, to vše v souvislosti ze shora popsanými skutečnostmi. Podáním ze dne [datum] sdělilo Ministerstvo spravedlnosti České republiky žalobci, že jeho žádost ve věci uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 189.885 Kč byla na Ministerstvo spravedlnosti České republiky doručena dne [datum]. Po omluvě za nedodržení zákonné lhůty k vyřízení žádosti byl žalobce vyzván k doplnění žádosti o doklady prokazující nemajetkovou újmu a dále bankovní spojení pro případ, že jeho žádosti bude jako oprávněnému vyhověno.

11. Z potvrzení o poradách s klientem v rámci jeho právního zastoupení soud zjistil, že dne (číslo), (číslo), [datum], (číslo), (číslo) a [datum] proběhla porada právního zástupce s žalobcem. Ze stvrzenky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaplatil za právní zastoupení - obhajobu 39.885 Kč.

12. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), jež nabyl právní moci dne [datum] soud zjistil, že dle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) byla nezletilá dcera žalobce svěřena do péče matky a otci stanoveno oprávnění stýkat se nezletilou dcerou každou středu od (číslo) 12.00 hod. v organizaci Triada, a to za přítomnosti matky a určeného pracovníka tohoto centra. Otci bylo stanoveno výživné. Z odůvodnění rozhodnutí pak bylo soudem zjištěno, že s ohledem na nízký věk nezletilé, její fixaci na matku a na zaběhnutý denní režim v průběhu týdne, upravil soud styk shora uvedeným způsobem s tím, že uvedená forma styku nyní bez problému funguje a není vyloučeno v jeho rozšíření v budoucnu. Rozhodnutí bylo odůvodněno soudem s tím, že v současné době nelze upravit styk otce s nezletilou takovým rozsahem, při kterém by byla nutná aktivní součinnost obou rodičů. Při stanovení tzv. asistovaného styku, soud přihlédl také ke zjevně vyhrocenému a narušenému vztahu rodičů, útlému věku nezletilé a potřebě postupně vztah mezi otcem a nezletilou prohlubovat. Bylo zohledněno, že asistovaný styk se dosud osvědčil a plní svoji funkci. Rozsudek nabyl právní moci ohledně výroku upravujícího styk otce s nezletilou dnem [datum].

13. Z rozsudku Krajského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), když toliko ve výroku II. upravujícím styk otce s nezletilou a výkonu týkající nákladů řízení byl rozsudek zrušen a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně konstatoval, že styk rodičů s nezletilou je nutné upravit vzhledem k napjatému a narušenému vztahu obou rodičů, kdy z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že dle názoru odvolacího soudu, s ohledem na nízký věk nezletilé dcery žalobce a skutečnost, že nezletilá (jméno) svého otce dostatečně nezná a je pro ni v podstatě cizí člověk (bez ohledu na důvody, které k tomu vztahu vedly), pro dvouleté dítě by se jednalo o příliš velký stres a proto není v nejbližším období možné, aby styk otce s nezletilou (jméno) minimálně v počátcích probíhal tak, že si otec vezme nezletilou (jméno) sám k sobě (natož na víkend s přespáním).

14. Z usnesení I. ÚS 1914/2015 soud zjistil, že Ústavní soud odmítl stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) a proti usnesení Městského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací), když z odůvodnění bylo zjištěno, že usneseními Městského i Krajského soudu v Brně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud pouze konstatoval, že lze přisvědčit k argumentaci žalobce týkající se pochybení odvolacího soudu, spočívající v tom, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou žalobce o faktické nevykonatelnosti předběžného opatření. Tento nedostatek však byl zhojen následně vydaným rozsudek Městského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací).

15. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), jež nabyl právní moci dne [datum] soud zjistil, že soud nařídil předběžné opatření, dle kterého byl žalobce oprávněn stýkat se nezletilou (jméno) každý lichý kalendářní týden vždy v sobotu od 11.00 12.00 hod. v Krizovém centru pro děti a dospívající na adrese (adresa), a to za přítomnosti matky a pracovníka tohoto centra. Z obsahu opatrovnického spisu bylo soudem dovozeno, že styky otce s nezletilou jsou nepravidelně realizovány, mezi rodiči v tomto směru panují neshody a s přihlédnutím k věku nezletilé bylo přitom potřeba vztah mezi nezletilou a otcem vytvořit a upevnit. Z tohoto důvodu tak soud vzhledem k výsledkům dosavadního řízení a věku nezletilé upravil styk prozatím jako asistovaný v přítomnosti pracovníka krizového centra a matky.

16. Z usnesení Městského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) soud zjistil, že byl zamítnut návrh otce na nařízení předběžného opatření týkající se oprávněnosti otce stýkat se s nezletilou dcerou každou lichou sobotu od (číslo) 18.00 hod. a každou sudou středu od (číslo) 18.00 hod. do doby konečného rozhodnutí ve věci, a to z odůvodněním, že nebyly osvědčeny skutečnosti, které by svědčily pro nařízení předběžného opatření v daném rozsahu. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), jež nabylo právní moci dne [datum] soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) s odůvodněním, že návrh otce na rozšíření styku považuje odvolací soud jako předčasný, neboť adaptační doba mezi žalobcem a dcerou trvající cca 2 měsíce neodůvodňuje vyhovění navrhované změny, když dle názoru Krajského soudu v Brně je důležitější četnost kontaktů nad samotnou celkovou dobou.

17. Z ústavní stížnosti (ústavní nález) soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) a usnesení Městského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) byla odmítnuta s odůvodněním, že je odůvodnění rozhodnutí obou soudů je logické, srozumitelné, bez zjevných excesů a znaků svévole. Vychází z provedených důkazů a samotný proces byl veden v souladu s požadavkem zachování základních práv účastníků.

18. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) soud zjistil, že bylo vydáno soudem předběžné opatření, dle kterého byl žalobce oprávněn stýkat se s nezletilou v každý lichý kalendářní týden v pondělí od (číslo) 16.00 hod. v centru Trialog, a to za přítomnosti matky a určeného pracovníka tohoto krizového centra. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dle názoru znalkyně, která vypracovala znalecký posudek v opatrovnickém řízení účastníků, je vhodné, aby asistovaný styk žalobce s nezletilou probíhal v jiném zařízení, doporučila centrum Trialog v Brně, které mělo volné kapacity a soud z tohoto důvodu změnil místo probíhajícího asistovaného styku.

19. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) soud zjistil, že byl zamítnut návrh matky na změnu příjmení dcery účastníků a otci byl stanoven styk s nezletilou dcerou každý lichý kalendářní týden v pondělí od (číslo) 16.00 hod. v centru Trialog za přítomnosti určeného pracovníka tohoto krizového centra s tím, že první tři styky po právní moci rozsudku proběhnou i za přítomnosti matky. Z odůvodnění pak vyplývá, že dle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí bylo namístě pokračovat v asistovaných stycích, které plnily svůj účel a jejichž prostřednictvím byl vztah mezi žalobcem a nezletilou postupně prohlubován tak, aby v budoucnu již mohl probíhat styk neasistovaný a bez přítomnosti matky.

20. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) byl ve výroku upravujícím styk žalobce s nezletilou změněn tak, že žalobci bylo stanoveno oprávnění stýkat se nezletilou dcerou (jméno) každý lichý kalendářní týden v sobotu od (číslo) 18.00 hod. Z odůvodnění vyplývá, že odvolací soud se v zásadě se všemi závěry soudu prvého stupně jak skutkovými, tak právními ztotožnil. Současně, ale poukázal na skutečnost, že rozhoduje o 7 měsíců později, než soud prvostupňový, a byť je odvolacímu soudu známo, že v posledních měsících žádný styk nezletilé s otcem neprobíhal, nemůže nechat bez povšimnutí skutečnost, že od vypracování znaleckého posudku, již uběhla doba přibližně 1 roku, pročež jsou již v souladu se závěry znaleckého posudku nastoleny předpoklady proto, aby styk nezletilé s otcem probíhal jako nikoliv asistovaný a v delším časovém úseku.

21. Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. (spisová značka) soud dále zjistil, že dne [datum] šetřil Úřad městské části města Brna, (obec) (obec) poměry u žalobce a matky jeho nezletilé dcery ve věci v úpravě styku otce s nezletilou a zjistil, že žalobce a matka jeho nezletilé dcery nejsou schopni spolu vzájemně komunikovat a celkově mezi nimi panuje zásadní nesoulad. Asistované styky probíhaly s velkými obtížemi v Krizovém centru (ulice), kdy poslední dobou docházelo k řadě nepříjemných událostí, které se i vyhrotila za přítomnosti nezletilé dcery.

22. Z vyjádření opatrovníka nezletilé v opatrovnickém řízení ze dne [datum] soud zjistil, že předběžná opatření pro asistované styky otce s nezletilou (jméno) byla stanovena zejména z důvodu nízkého věku dítěte, probíhaly v centru Triáda, v Krizovém centru (ulice) a následně v centru Trialog. Opatření trvá celkem tři a půl roku od dubna roku 2015 a splnila svůj účel. Vztah nezletilé k žalobci se jevil jako přínosný, neohrožující a do budoucna perspektivní pro psychosociální vývoj.

23. Ze zprávy o průběhu asistovaných kontaktů otce s nezletilou dcerou ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že asistované kontakty v centru Trialog mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou probíhaly ve dnech (číslo), (číslo), (číslo), (číslo), [datum]. Oba rodiče kontakty plnily, matka nezletilou na setkání vodila, otec přicházel ve sjednaný čas. Interakce mezi žalobcem a dcerou probíhala, nezletilá pozitivně reagovala na podněty otce. Ze zprávy opatrovníka ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalobce odmítl pokračovat v asistovaném styku od prosince roku 2018 Nezletilá dcera (jméno) měla v domě otce připravený pokoj a u žalobce nebyly shledány žádné důvody, pro který by se stal nezpůsobilým o nezletilou pečovat. O dceru jevil zájem, v domácnosti řádně připravil prostředí a zázemí pro nezletilou.

24. Shora provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a dospěl k závěru, že dané důkazy slouží jako spolehlivý podklad pro rozhodnutí ve věci samé a nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel, když žádným z účastníků v tomto řízení nebyla zpochybňována jejich pravost či pravdivost.

25. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: na základě usnesení Policie ČR, Městské ředitelství policie (obec), 10. oddělení obecné kriminality pod (číslo jednací) ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu křivé obvinění podle § 345 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] na ulici (ulice) (číslo) na Městském státním zastupitelství v Brně podal prostřednictvím svého právního zástupce písemnost označenou jako "Věc: (jméno) (příjmení) - žádost o prověření možného spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2a) trestního zákoníku, ve které úmyslně uvedl nepravdivé skutečnosti týkající se hrubého jednání a chování (jméno) (příjmení) vůči jejímu nezletilému synovi (jméno) (příjmení), kdy v tomto písemném oznámení uvedl, že (jméno) (příjmení) se vůči svému synovi (jméno) v místě jejich trvalého bydliště na ulici (ulice) (číslo) v Brně dopouští opakovaného fyzického násilí, což i viděl, dále ho fyzicky trestá a dosti silně, a ačkoliv je syn (jméno) ztížen psychickou poruchou, v důsledku čehož není někdy schopen udržet moč či stolici, tak jej jako trest za toto zavírá do sklepa, a poté ve dnech (číslo) a [datum] v Brně na ulici (ulice) (číslo) na Policii ČR, 3. oddělení obecní kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (obec) v rámci vedeného prověřování pod (číslo jednací) a po řádném poučení mimo jiné o následcích křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku podal vysvětlení dle ust. § 158 odst. 6 trestního řádu, ve kterém úmyslně uvedl nepravdivé skutečnosti týkající se hrubého jednání a chování (jméno) (příjmení) vůči jejímu nezletilému synovi (jméno) (příjmení), kdy v tomto podání uvedl, že byl svědkem opakovaného hrubého bití (příjmení) (příjmení) ze strany (jméno) (příjmení), kdy v květnu 2014 v místě jejich trvalého bydliště na ulici (ulice) (číslo) v Brně ho měla ležícího na zemi na zádech opakovaně udeřit do oblasti obličeji a zároveň mu držet jednu ruku, aby se nemohl bránit, a dále jej v červenci roku 2014 v (obec) měla obrovsky 3-4x mlátit do obličeje, neboť sahal na dětský kočár s jejím druhým dětem. V říjnu roku 2014 v místě jejich trvalého bydliště jej měla táhnout po zemi jako pytel brambor, přitom ho měla obrovsky mlátit, rukama fackovat přímo do obličeje, kopat nohou a kolenem a rovněž v rozmezí květen roku 2014 a říjen roku 2014 byl asi 6-7x svědkem toho, jak jej v místě jejich trvalého bydliště zavřela za trest do sklepa, přičemž ve sklepě byl zamčený a pomočil se tam, rovněž viděl škrábance v obličeji, modřiny na rukou a na zádech (jméno) (příjmení), což (jméno) (příjmení) vždy svedla na mateřskou školku, ačkoliv věděl, že veškeré tyto skutečnosti se nezakládají na pravdě a v důsledku oznámení těchto skutečností Městskému státnímu zastupitelství v Brně dojde zcela jistě ze strany orgánů činných v trestním řízení k jejich prověřování, kdy skutečně dne [datum] byly Policií ČR zahájeny úkony trestního řízení ve smyslu ust. § 158 odst. 3 trestního řádu ve vztahu k (jméno) (příjmení) pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1,2 trestního zákoníku, avšak toto prověřování bylo dne [datum] ukončeno odložením věci dle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť policejní orgán dospěl k jednoznačnému názoru, že provedeným prověřováním nebyl dostatečně odůvodněn závěr, tedy, že by došlo ke spáchání zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1,2 trestního zákonu. Dne [datum] byla Městským státním zastupitelstvím v Brně pod sp.zn. (spisová značka) podaná obžaloba pro shora uvedené skutky, čímž mělo dojít ke spáchání pod bodem 1 přečinu křivé obvinění podle § 345 odst. 1, 2 trestního zákoníku a pod bodem 2 k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) byl obžalovaný - žalobce pro shora uvedené skutky dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně, neboť v žalobním návrhu označené skutky nebyly shledány jako trestné činy. V období trestního stíhání žalobce však panovaly mezi žalobcem jako otcem nezletilé dcery (jméno) (celé jméno žalobce) a její matkou (příjmení) (jméno) (příjmení) napjaté vztahy, kdy rodiče nezletilé nebyli schopni spolu vzájemně komunikovat, nebyli schopni se domluvit na úpravě styku otce s nezletilou (jméno) a proto musel být styk opakovaně upravován soudním rozhodnutím. Ke dni [datum] byl styk nezletilé dcery s žalobcem upraven usnesením Městského soudu v Brně předběžným opatřením ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), dle kterého byl žalobce oprávněn stýkat se s nezletilou (jméno) každý lichý kalendářní týden, vždy v sobotu od 11.00 12.00 hod., a to v Krizovém centru pro děti a dospívající (ulice a číslo) (obec), a to za přítomnosti matky a pracovníka tohoto centra. V průběhu dalšího trestního řízení proti žalobci vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. (spisová značka), ze kterého byl rovněž zproštěn, tentokrát dle ust. § 226 písm. a) trestního řádu bylo dne [datum] rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně pod č.j. (číslo jednací) tak, že mu byl stanoven styk s nezletilou dcerou (jméno) každý lichý kalendářní týden v pondělí od (číslo) 16.00 hod. v centru Triangl za přítomnosti určeného pracovníka tohoto krizového centra s tím, že první tři styky po právní moci rozsudku měly proběhnout i za přítomnosti matky. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací) bylo shora citované rozhodnutí změněno tak, že žalobce byl oprávněn stýkat se s nezletilou dcerou (jméno) každý lichý kalendářní týden v sobotu od (číslo) 18.00 hod.

26. Dle § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona (obec) národní rady (číslo) Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "Notářský řád") (dále jen " zákon č. 82/1998 Sb.), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

27. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

28. Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

29. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, že zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

30. Podle ust. § 31a odst. 2 téhož zákona za dostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmu a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

31. Podle odst. 3 shora citovaného zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vzniklá nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozené, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. Obecně platí, že každé trestní stíhání vnáší do života obviněného nejistotu a psychickou zátěž. Na druhé straně je však omezení v souhrnu osobních práv ve smyslu článku 10 Listiny základních práv a svobod legitimizováno veřejným zájmem na ochraně společnosti před pachateli trestní činností a lze po každém požadovat, aby takový zásah v přiměřené míře snášel, jinak by byla činnost orgánů činných v trestním řízení zcela paralyzována (viz. I. ÚS 2551/2013, IV. ÚS 428/2005). Z četné judikatury, ať již Nejvyššího soudu ČR či Ústavního soudu týkající se dané problematiky, v případě odškodnění nemajetkové újmy, způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby (v daném případě dle § 226 písem. b) trestního řádu) se na prvním místě považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Pokud pak tyto formy morální satisfakce stěžovateli nepostačují a tento požaduje zadostiučinění v penězích, je na zvážení individuálních okolností každého případu, zda je taková forma odškodnění namístě. V kladném případě pak musí výše přiznaného zadostiučinění v penězích odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě ČR a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. 30 Cdo 2486/2013, 30 Cdo 1747/2014, II. ÚS 1138/16).

33. Po provedeném dokazování, zhodnocením důkazů a po právním posouzení věci, dospěl soud závěru, že žaloba je v rozsahu nároku na zaplacení zadostiučinění ve výši 15.000 Kč a náhrady škody v částce 2.178 Kč důvodná a v tomto rozsahu jí vyhověl, když ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou žalobu bez dalšího zamítl. Ve věci žalobce bylo proti němu dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin křivé obvinění dle § 345 odst. 1 trestního zákoníku v trestní sazbě odnětí svobody až na 2 léta, kdy před podáním obžaloby bylo jednání žalobce překvalifikováno a v řízení před soudem byl stíhán pod bodem 1) pro přečin křivé obvinění dle § 345 odst. 1,2 trestního zákoníku a pod bodem 2 pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku v trestní sazbě odnětí svobody 6 měsíců až 3 léta.

34. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. (číslo jednací), jež nabyl právní moci dne [datum] žalobce zproštěn shora popsaných skutků s odkazem na ust. § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označené skutky nebyly shledány trestnými činy. Soud tak zkoumal, zda došlo či nikoliv k nesprávnému úřednímu postupu v řízení, tedy zda byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, tj. zda řízení bylo nepřiměřeně dlouhé či nikoliv. Pro posouzení přiměřenosti délky řízení, soud v souladu s ustálenou judikaturou a rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP) zvažoval konkrétní okolnosti řízení v rámci kritérií vyžadovaných zákonem: a) celkové délky řízení, b) složitosti řízení, c) jednání žalobce jako poškozeného, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro žalobce jako poškozeného (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), porovnal délku řízení s obvyklou délkou takovéhoto řízení (stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 212/2010, 30 Cdo 231/2013, rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne [datum]). Soud tak při hodnocení přiměřenosti délky řízení zvažoval kritérium ad) a) celkové délky řízení a dospěl k závěru, že celková délka řízení činila 10 měsíců a 18 dnů (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010). Lze tak uzavřít, že zjištěná délka probíhajícího řízení nebyla žádným zásadním způsobem nepřiměřená a soud tak danou délku hodnotí s ohledem na rozsah prováděného dokazování (kdy žalobce označil skutky starší více jak 3 let) soud tak hodnotí s ohledem na rozsah prováděného dokazování jako délku řízení přiměřenou. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení soud zvažoval i kritérium ad) b) složitosti řízení a dospěl k závěru, že nutno přihlédnout k určité složitosti řízení z pohledu právního posouzení i procesní stránky (stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2147/2011), kdy bylo nutné zajistit a provést důkazy vážící se k době poměrně dávno minulé a tyto pak následně řádně vyhodnotit a posoudit její hmotně i procesně právní stránku. Soud dále při hodnocení přiměřenosti délky řízení zvažoval kritérium ad) c) jednání žalobce v pozici poškozené, kterým by mohl přispět k průtahům řízení a zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a dospěl k závěru, že nedošlo k žádnému jednání žalobce v pozici poškozeného, které by se negativně podílelo na délce tohoto řízení. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení soud zvažoval i kritérium ad) d) postup soudu v řízení a dospěl k závěru, že soud jako orgán veřejné moci v řízení postupoval bez průtahů, zachovával procení postupy ve smyslu zákona, nedošlo k jeho bezdůvodné nečinnosti, svévoli či neschopnosti vedoucí k průtahům v projednání a rozhodnutí věci a postupoval v součinnosti se všemi zúčastněnými tak, aby ochrana práva byla rychlá a účinná (rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1320/2011). V neposlední řadě soud při hodnocení přiměřenosti délky řízení zvažoval kritérium ad) e) významu předmětu řízení pro žalobce v pozici poškozeného, jež beze sporu mělo přesah do opatrovnického řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Brně a opakovaně rozhodováno o styku otce s nezletilou dcerou (jméno). V projednávané věci byl žalobce stíhán pro přečin křivé obvinění dle § 345 odst. 1 a 2 trestního zákoníku (v trestní sazbě odnětí svobody až na 2 léta) a pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku v trestní sazbě odnětí svobody 6 měsíců až 3 léta. Jednalo se tedy o méně závažný trestný čin, což se odrazilo i v nízké trestní sazbě. Vzhledem k tomu, že žalobce v minulosti nespáchal přestupek ani trestní čin, mohl důvodně očekávat, že v případě uznání viny mu bude trest odložen na zkušební dobu.

35. Vedle nepřiměřené délky trestního řízení dále soud zkoumal i dopad trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce v oblasti rodinných vztahů, konkrétně do jeho vztahu s nezletilou dcerou (jméno), narozeno dne [datum], když jiné dopady trestního stíhání např. do profesního života, přátelských, sousedských vztahů, ekonomického života apod. žalobce netvrdil. Jak vyplývá ze spisu, trestní stíhání nebylo medializováno a soud se tak zaměřil tolik na dopad trestního řízení na rodičovský vztah žalobce a jeho nezletilé dcery (jméno).

36. Z opatrovnického spisu soud zjistil poměrně komplikovaný až konfliktní vztah žalobce a matky nezletilé (jméno) (příjmení) (jméno) (příjmení), kdy tito spolu dlouhodobě nežili a nebyli schopni sami bez asistentce soudu se dohodnout na styku otce s nezletilou dcerou. Tento byl opakovaně upravován formou předběžných opatření či rozsudku, jež časem doznaly s ohledem na vývoj vztahu otce a dcery výrazných změn. Žalobce byl trestně stíhán pro skutky, které měl spáchat v době, kdy se mohl s nezletilou dcerou stýkat pouze ve specializovaném zařízení za asistence matky a pracovníka krizového centra, kdy v daném období usiloval o rozšíření styku s nezletilou dcerou. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě oznámení matky nezletilé dcery, která neměla v té době zájem na rozšíření styku žalobce s nezletilou dcerou. V průběhu řízení o úpravě styku otce s dcerou měl soud informace o vedeném trestním stíhání proti žalobci, měl k dispozici listiny z trestního spisu, když z žádného důkazu v průběhu řízení nevyplynulo, že pro rozhodnutí opatrovnického soudu v prvém stupni či v odvolacím řízení bylo trestní stíhání žalobce skutečností, která by měla zásadní vliv na rozhodnutí soudu o formě rozsahu jeho styku s nezletilou dcerou. Svá rozhodnutí soudy odůvodňovaly věkem dítěte a skutečností, že je třeba dítě postupně připravit na styk s otcem. Soud tak má za to, že probíhající trestní řízení žalobce nemělo vliv na rozhodnutí soudu v opatrovnickém řízení o způsobu a rozsahu styku otce s nezletilou dcerou, nicméně lze žalobci přisvědčit, že pokud toto řízení bylo v opatrovnickém řízení zmiňováno, listiny týkající se trestního řízení byly zakládány do opatrovnického spisu a žalobce se mohl cítit být oslaben ve své pozici při prosazování svých návrhů na rozšíření styku s nezletilou dcerou.

37. Při hodnocení formy a případně výše za dostiučinění soud vyšel z povahy trestní věci, z délky stíhání i dopadu trestního stíhání do osobnosti sféry žalobce a dospěl k závěru, že zatímco povaha trestního činu i délka trestního stíhání odůvodňovaly poskytnutí odškodnění ve formě omluvy, při zohlednění dopadu trestního řízení do osobnostní sféry žalobce, který intenzivně usiloval o prohloubení styku s nezletilou dcerou a trestní stíhání bylo vedeno v době, kdy opatrovnické soudy hodnotily také jeho výchovné předpoklady, v jejichž rámci je výrazným též kritériem, a zda jsou proti rodiči vydaná přestupková nebo trestní řízení, nepovažuje soud poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy či konstatování porušení práva za dostačující a má zato, že je třeba žalobci poskytnout přiměřenou finanční satisfakci, která by měla odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2486/2013, 30 Cdo 3850/2014 či 30 Cdo 2813/2011). Ačkoliv srovnání s obdobnými případy je postup v praxi velmi problematický, soud v projednávané věci se snažil zajistit rozhodnutí soudu v obdobných případech z databáze vedené Ministerstvem spravedlnosti ČR členěné dle charakteru trestné činnosti, jež byla stíhané osobě kladena za vinu a dle dopadu do osobnostních práv (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 303/2019), nicméně u Městského soudu v Brně byla ve věci žalobce vedena ještě jedna žaloba vůči žalovanému - České republice - Ministerstvu spravedlnosti pod sp.zn. (spisová značka), ve které se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 271.000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za trestní stíhání na základě rozhodnutí policejního orgánu pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kdy ve věci byl následně zproštěn obžaloby s odkazem na ust. § 226 písm. a) trestního řádu, kdy soud dospěl k závěru, že skutek se nestal. V daném případě byla žalobci přiznána částka 15.000 Kč. Soud při stanovení výše finanční satisfakce provedl rovněž komparaci s věcí vedené rovněž u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 21 C 29/2019 a u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 44 Co 310/2019, kdy v obou případech poškozený tvrdil, že trestní řízení mělo dopad do jeho rodinných vztahů mezi poškozeným a nezletilým dětem - dětmi. Trestní řízení trvalo v obou případech přiměřeno dlouho a žalobci nebyl prokázán zásah do vztahu poškozeného a nezletilých dětí. Ve věci 21 C 29/2019 poskytl žalovaný bez soudního rozhodnutí dobrovolně satisfakci ve formě omluvy a peněžitého plnění ve výši 15.000 Kč, kdy důvod pro vyšší peněžní kompenzaci soud prvého stupně ani odvolací soud neshledal.

38. Po zvážení všech rozhodných skutečností dospěl soud k závěru, že přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy za trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ačkoliv není pravidlem, v daném případě soud vyhodnotil takovýto zásah do osobních práv jako neoprávněný a tomuto poskytl satisfakci ve výši 15.000 Kč, kdy částku považuje soud za dostatečně kompenzující újmu způsobenou žalobci, kdy dané rozhodnutí odpovídá výši zadostiučinění přiznaného v obdobných případech, mimo jiné i u Městského soudu v Brně.

39. Ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje také náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady právního zastoupení pak dle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ust. advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu. Žalobce byl stíhán od [datum] do [datum] v sazbě do 2 let odnětí svobody a od sepisu obžaloby dne [datum], pak již v sazbě od 6 měsíců do 3 let odnětí svobody. Na hodnotu úkonu právní služby je však dané zjištění právně bezvýznamné. Za použití ust. vyhlášky 177/2996 Sb. činí po dobu výkonu obhajoby podle ust. § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu v návaznosti na ust. § 7 hodnota 1 úkonu částku 1.500 Kč bez DPH. Obhájce žalobce byl plátcem DPH. Soud přiznal žalobci náhradu na hotových výdajích, a to za úkony právní pomoci dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za úkony dne [datum], převzetí věci na základě smlouvy první poradu s klientem, kterou soud považuje za součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení, kdy tomuto přísluší náhrada jako za samostatný úkon právní služby, soud tak žalobci přiznal náhradu za 1 úkon právní služby. Pokud se týká stížnosti proti ÚZTS dne [datum], tak dle názoru soudu se v daném případě nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, za který náleží odměna toliko ve výši 1/2. Soud žalobci dále přiznal 1 úkon za poradu s klientem dne [datum], dále za poradu s klientem dne [datum] a za účast u výslechu obviněného dne [datum]. Pokud se týká podmětu k výkonu dohledu dne [datum] tak se rovněž jedná dle názoru soudu o podání nikoliv ve věci samé s nárokem na odměnu toliko do výše 1/2. Za rok 2018 soud přiznal žalobci úkon za závěrečné prostudování spisu na (obec) ČR dne [datum], za poradu s žalobcem před hlavním líčením dne [datum], 2 úkony za účast u hlavního líčení u Městského soudu v Brně dne [datum], úkon za poradu s žalobcem před hlavním líčením dne [datum], 2 úkony za účast u hlavního líčení u Městského soudu v Brně dne [datum], za poradu s žalobcem a právní rozbor za 2 úkony dne [datum] a 2 úkony za účast u hlavního líčení u Městského soudu v Brně dne [datum], když jednání se konalo od 8.45 11.00 hod., tedy po dobu převyšující 2 hodiny. Pokud se týká žádosti o opravu protokolu ze dne [datum], tak soud žalobci přiznal toliko půl úkon, neboť se jedná o úkon procesní povahy, za který náleží, nikoliv plná náhrada sazby. Dále soud žalobci přiznal hotové výdaje - režijní paušál v celkovém počtu 18 úkonů po 300 Kč, tedy 5.400 Kč, to vše vynásobeno o 21% celkem představuje 36.481,50 Kč. Poté co byla žaloba v rozsahu částky. 34.303,50 Kč omezena zůstal předmětem tohoto řízení nárok ve výši 2.178 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou, a to z důvodu shora uvedených zamítl.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy soud určil poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu žalovaného odečetl jeho neúspěch. Ve výši rozdílu vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve sporu úspěšný ohledně částky 172.706,50 Kč, pro kterou byla žaloba zamítnuta. Z této částky však nutno odečíst 34.303,50 Kč, tedy částku, která byla v průběhu řízení žalobcem vzata zpět pro chování žalovaného, který v průběhu řízení tuto částku žalobci zaplatil. Úspěch žalovaného tak v tomto sporu představoval 81% a neúspěch 19%. Odečtením neúspěchu od úspěchu pak vychází, že žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 62%. Žalovanému vznikly náklady v celkové výši 900 Kč za hotové výdaje (3x 300 Kč za přípravu, převzetí věci, sepis vyjádření a účast při jednání) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. vyhlášky č. 254/2015 Sb. Z toho 62% představuje 558 Kč.

Poučení