47 C 113/2021 - 145

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] jednající prostřednictvím [anonymizováno] o náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 605 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 605 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady promeškaného času.

II. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 363 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení z titulu náhrady promeškaného času - zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 963 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 963 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady nákladů na ubytování za účelem znaleckého posouzení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 155 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 155 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady cestovních nákladů.

V. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 142 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení z titulu náhrady cestovních nákladů - zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 400 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 400 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady platby za znalecký posudek.

VII. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 9 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 400 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení z titulu náhrady platby za znalecký posudek - zamítá.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 000 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy.

IX. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 190 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 190 000 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy - zamítá.

X. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 58 011 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala nejprve žalobou zaplacení částky 108 183 Kč příslušenstvím z titulu náhrady škody a 260 000 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Po podání žaloby žalovaný žalobkyni zaplatil náhradu škody 64 795,50 Kč a náhradu nemajetkové újmy 32 000 Kč, v této části vzala žalobkyně žalobu zpět, a proto o této části žaloby soud řízení zastavil (usnesením z 13. 10. 2021 č. j. 47 C 113/2021-52). Předmětem řízení zůstal žalobní nárok: 1) na náhradu škody ve výši 41 028 Kč, která se skládá z následujících položek: a) náhrada promeškaného času ve výši 968 Kč, b) účelně vynaložené náklady na opatření důkazů ve výši 36 800 Kč (viz čl. V.B. žaloby), c) další vynaložené náklady ve výši 3 260 Kč (viz čl. V.C. žaloby a podání z 29. 9. 2021); 2) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 228 000 Kč.

2. Žalovaný uvedl zejména následující. Žalobkyni přiznal náhradu škody 64 795,50 Kč za náklady právního zastoupení (škoda) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu 32 000 Kč a navíc byla vyslovena omluva žalobkyni. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, částka 32 000 Kč je dostačující, když žalovaný vycházel při určení náhrady z 1 000 Kč za měsíc trestního stíhání.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (přičemž skutečnosti z trestního řízení, u nichž není uveden níže jiný důkaz, soud zjistil z trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 17/2018).

4. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu (zločinu) křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále „trestní zákoník“). Dne 27. 9. 2017 vydala Policie České republiky usnesení, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně. Dne 23. 1. 2020 vydal Městský soud v Brně rozsudek č. j. 4 T 17/2018-447, kterým žalobkyni zprostil obžaloby dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ trestní řád“), kterým bylo, po nabytí právní moci dne 26. 5. 2020, trestní řízení skončeno.

5. Žalobkyni bylo kladeno za vinu policejním orgánem, že„ dne 31.10.2016 na Policii ČR, 2. odd. OOK, [obec], [ulice a číslo], podala trestní oznámení na svého bývalého druha [jméno] [příjmení], [datum narození], kdy do protokolu o trestním oznámení po řádném poučení, a to i o následcích křivého obvinění, vědomě uvedla nepravdivé skutečnosti, a to, že [jméno] [příjmení] dne 15.10.2016 měl v místě svého bydliště na ul. [ulice a číslo], [obec], zasouvat penis do přirození svojí nezl. dcery [jméno] [příjmení], [datum narození], kterou měl toho dne na základě dohody rodičů uzavřené ústně po jejich rozchodu ve své péči, což po návratu od otce nezletilá měla vyjádřit, dle matky, slovy:„ že má bebino, že jí taťka píchá nůž do pipiny, že ji pálí pipinka“, na dotaz matky, kde má taťka nůž, měla nezletilá ukázat mezi nohy a říci v pipince, dále [celé jméno žalobkyně] uvedla, že nezletilá v současné době provádí pohyby, při kterých kroutí pánví s tím, že takto dělá taťka a vydává u toho divné zvuky, že nezletilá měla panence při hře roztahovat nožičky, u toho řekla taťka, panenku přirazila k sobě, řekla au, hodila panenku na zem a začala plakat, pak řekla, že panenka kakala, že si nezletilá dává ruku matky mezi nohy, směje se tomu a říká, že si hraje, a asi před půl rokem si nezletilá roztahovala nožičky a říkala u toho taťka a zhruba ve stejné době měla nezletilá sdělit matce, že když se u taťky koupe, tak on u toho kaká, na základě trestního oznámení [celé jméno žalobkyně] byly policejním orgánem 2. odd. OOK KŘP [anonymizováno] dne 31.10.2016 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu, pro podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý [jméno] [příjmení], vedené pod [číslo jednací], výše uvedené nepravdivé skutečnosti pak znovu po řádném poučení uvedla [celé jméno žalobkyně] i v úředním záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. řádu u téhož policejního orgánu dne 7.11.2016, dále pak prostřednictvím svého právního zástupce aktivně vstupovala do probíhajícího trestního řízení dne 20.12.2016 urgencí postupu ve vyšetřování a žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu, dne 24.1.2017 podnětem k doplnění dokazování, takto jednala, ačkoli věděla, že její tvrzení jsou v rozporu se skutečností, činila tak v úmyslu poškodit dobrou pověst a čest [jméno] [příjmení], přivodit mu trestní stíhání a narušit jeho rodinné vztahy, když několik měsíců bylo vedeno trestní řízení, ve kterém poškozený [jméno] [příjmení] figuroval jako podezřelý, k věci byli vyslýcháni jeho rodinní příslušníci - matka, přítelkyně, sestra, bratr, dále mu pak [celé jméno žalobkyně] svým jednáním znemožnila styk s dcerou [jméno] [příjmení], kdy po dobu cca osmi měsíců neměl možnost trávit s dcerou odpovídající dobu, naopak dceru směl vidět pouze za pro něj ponižujících podmínek v podobě asistovaného setkání v Krizovém centru pro děti a dospívající, taktéž na nejrůznějších institucích jako je Městský soud v Brně, OSPOD [obec] [obec], [příjmení] centrum pro děti a dospívající, Spondea, apod., kde byli daní pracovníci seznámeni se smyšleným tvrzením [celé jméno žalobkyně], že měl [jméno] [příjmení] znásilnit svou dvouletou dceru, na něho pohlíželi jako na možného pachatele takového zavrženíhodného činu, provedeným značně rozsáhlým prověřováním policejního orgánu 2. odd. OOK KŘP [anonymizováno] bylo zjištěno, že skutečnosti uváděné [celé jméno žalobkyně] se nezakládají na pravdě a trestní věc byla podle § 159a odst. 1 tr. řádu dne 21.3.2017 s právní mocí dnem 3.4.2017 odložena s tím, že ve věci nejde o podezření ze zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ani jiného trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, v čemž byl spatřován zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) trestního zákoníku“.

6. Ve věci se konala celkem 4 hlavní líčení, dne 23. 3. 2018, dne 9. 5. 2018, dne 25. 6. 2018 a dne 23. 7. 2018 Městský soud v Brně vydal v hlavním líčení dne 23. 7. 2018 rozsudek č. j. 4 T 17/2018-341, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Proti tomuto rozsudku podalo státní zastupitelství dne 14. 8. 2018 odvolání, a to do výroku o vině žalobkyně. Dne 9. 10. 2018 vydal Krajský soud v Brně usnesení č. j. 8 To 351/2018-377, kterým byl rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 4 T 17/2018-341 ze dne 23. 7. 2018 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v Brně vydal dne 2. 11. 2018 opatření č. j. 4 T 17/2018-392, kterým přibral do řízení znalecký ústav - Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s.r.o. - k vypracování znaleckého posudku ke zdravotnímu stavu nezletilé dcery žalobkyně [jméno] [příjmení]. Následně při hlavním líčení dne 23. 1. 2020 Městský soud v Brně rozsudkem č. j. 4 T 17/2018-447 žalobkyni zprostil obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podalo 14. 2. 2020 odvolání státní zastupitelství. Krajský soud v Brně usnesením č. j. 8 To 81/2020-477 zamítl stížnost státního zástupce, a proto ve spojení s tímto usnesením nabyl dne 26. 5. 2020 právní moci zprošťující rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2020 č. j. 4 T 17/2018.

7. Pokud jde o skutečnosti relevantní stran žalobního nároku na náhradu škody ve výši 968 Kč, pak hlavní líčení bylo u Městského soudu v Brně přerušeno: a) dne 9. 5. 2018 v délce 1:10, b) 23. 7. 2018 v délce 40 minut, c) 23. 1. 2020 v délce 1:

5. Za tuto dobu přerušení žalobkyně požaduje náhradu promeškaného času.

8. Stran skutečností relevantních žalobního nároku na náhradu škody ve výši 3 260 Kč soud uvádí následující. Městský soud v Brně v trestním řízení vedeném proti žalobkyni ustanovil Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s.r.o. Žalobkyně se musela společně se svou dcerou za účelem vyhotovení tohoto znaleckého posudku podrobit psychologickému vyšetření, které proběhlo dne 15. 7. 2019 v [obec]. Jelikož měla i v té době žalobkyně bydliště v [obec], musela si v souvislosti s podrobením se psychologickému vyšetření za účelem vyhotovení znaleckého posudku opatřit v [obec] ubytování, a vznikly jí v souvislosti s tím následující cestovní náklady: a) náklady na ubytování v Hotelu [anonymizováno] v [obec] ve dnech 14. 7. 2019 až 15. 7. 2020 v celkové výši 1 963 Kč, které se skládají z nákladů na ubytování ve výši 1 428 Kč, parkovného ve výši celkem 490 Kč, a z městského poplatku 45 Kč (důkaz: daňový doklad za služby Hotelu [anonymizováno] ze dne 15. 7. 2019); b) cestovní náklady za cestu [obec] – [obec] a zpět ve dnech 14. 7. 2019 a 15. 7. 2019 v celkové výši 1 297 Kč, a to za pohonné hmoty částka 715,20 Kč (za 22,42 litrů) a za motorový olej Platinum Classic částka 142 Kč a za dálniční známku ve výši 440 Kč, přičemž všechny tyto náklady žalobkyně vynaložila (zaplatila) den před cestou do [obec] – 13. 7. 2019 (důkaz: daňové doklady z čerpací stanice v [obec] s datem zdanitelného plnění 13. 7. 2019).

9. Znalecké posuzování dcery [jméno] začínalo v 9:00 hodin v [obec] a rovněž psycholožkou Mgr. [jméno] [příjmení] bylo žalobkyni doporučeno, že žalobkyně s dcerou má jet do [obec] den dopředu, aby byla vyspaná, v psychické pohodě, protože psychologické vyšetření [jméno] bude náročné (důkaz: výslech žalobkyně, mailová pozvánka znaleckého ústavu na 9:00 z 27. 6. 2019).

10. Dne 4. 4. 2017 vyhotovila znalkyně pro obor školství a kultura, odvětví psychologie (specializace psychologie dětí a mládeže, rodiny, výchovy a vzdělávání, penitenciární a kriminologická psychologie) Mgr. [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], znalecký posudek. Objednatelem tohoto posudku byla žalobkyně. Tento znalecký posudek si žalobkyně objednala prioritně pro účely opatrovnického řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 121 Nc 76/2016 (ohledně její nezletilé dcery [jméno] [příjmení]) a trestního řízení vedeného u Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje pod [číslo jednací] proti [jméno] [příjmení] ohledně podezření ze spáchání zločinu znásilnění (důkaz citovaným znaleckým posudkem z 4. 4. 2017, kde jsou již v záhlaví specifikovány jako související shora citované opatrovnické a trestní řízení). Žalobkyně v zadání posudku položila znalkyni následující otázky: 1. jaký je rozumový vývoj nezletilé 2. jaké jsou schopnosti nezletilé porozumět a vyjádřit se vzhledem k jejímu věku, 3. pokud by došlo k sexuálně motivovanému jednání vůči nezl. [jméno], byla by schopna rozpoznat jeho závadovost?

4. čím lze vysvětlit neobvyklé projevy nezletilé popsané její matkou a dokumentované přiloženým videozáznamem? 5. má znalkyně nějaká další doplnění nebo doporučení, která vyplynula z jeho práce na znalecký posudek? 6. odpovídají závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – vypracované v trestním řízení [číslo jednací] - průběhu vyšetření, které je dokumentován na zvukových záznamech ze dne 6. a 7. 2. 2017 7. Má znalkyně nějaké další poznatky, které vyplynuly po doplnění výše uvedených materiálů znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 14. 2. 2017 a zvukové záznamy z 6. a 7. 2. 2017) a po seznámení se s těmito materiály? (důkaz citovaným znaleckým posudkem z trestního spisu).

11. Tudíž tento znalecký posudek sice nebyl objednán žalobkyní prioritně za účelem trestního stíhání její osoby, které bylo zahájeno proti žalobkyni až později, od 27. 9. 2017. Nicméně paralelním - byť sekundárním - účelem objednání tohoto posudku byla i snaha žalobkyně zajistit si i důkazní materiál pro případ potřeby její účinné obrany, že proti žalobkyni bude později zahájeno trestní stíhání pro křivé obvinění (které proti žalobkyni nakonec bylo zahájeno), když později hrozilo s ohledem na vývoj její dcery v čase (a předmět znaleckého zkoumání v podobě zejména zachycení aktuálního stavu posuzované žalobčiny dcery) zmaření znaleckého zkoumání. Tuto skutečnost soud zjistil z výslechu žalobkyně (vypověděla, že znalecký posudek si objednala u znalkyně i z důvodu, aby se ubránila proti případnému trestní stíhání její osoby). Koneckonců, obavy žalobkyně z toho, že na ni podá její bývalý druh [jméno] [příjmení] trestní oznámení kvůli jí podanému (shora citovanému) trestnímu oznámení (m. j. kvůli čemuž se snažila zajistit si znalecký posudek od Mgr. et Mgr. J. [příjmení]), se vyplnily: trestní řízení vedené proti její osobě bylo zahájeno právě na podkladě trestního oznámení [jméno] [příjmení] podaného 9. 5. 2017 (důkaz: trestní oznámení z 9. 5. 2017). Přitom již před 9. 5. 2017 – a před obrácením se na znalkyni [příjmení] et [anonymizována dvě slova]. [příjmení] - měla žalobkyně podklady, z nichž mohla objektivně usuzovat reálnou pravděpodobnost, že na ni bývalý druh podá trestní oznámení, pokud by nebyl odsouzen v trestním řízení. Kupříkladu její bývalý druh v návrhu otce na úpravy péče o nezletilou [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Městského soudu v Brně sp. zn. 121 Nc 76/2016, ze dne 24. 11. 2016 uvedl:„ … zcela smyšleným a vykonstruovaným trestním oznámením matky...Domnívám se, že počínání matky je projevem jejich vnitřních frustrací, úmyslu poškodit moji osobu…“ (důkaz tímto návrhem). V návrhu otce na vydání předběžného opatření ve věci nezletilé [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 121 Nc 76/2016 ze dne 15. 12. 2016 uvedl:„ … a současně vyvíjí (poznámka soudu: žalobkyně) snahy jeho osobu maximálně zdiskreditovat“ (důkaz tímto návrhem).

12. Závěry citovaného znaleckého posudku Mgr. et [anonymizována dvě slova]. [příjmení] byly použity v rámci odůvodnění zprošťujícího rozsudku Městského soudu Brno v rozsudku ze dne 23. 1. 2020, č. j. 4 T 17/2018-447 a ostatně tato znalkyně byla trestním soudem vyslechnuta (důkaz trestním rozsudkem).

13. Žalobkyně výše citované znalkyni zaplatila za posudek celkem částku 36 800 Kč, a to konkrétně: 2 000 Kč dne 13. 1. 2017, 2 000 Kč dne 27. 1. 2017, 6 000 Kč dne 24. 2. 2017, 3 800 Kč dne 21. 3. 2017, 23 000 Kč dne 7. 4. 2017 (důkaz: příjmové pokladní doklady za vyhotovení znaleckého posudku Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] s citovanými daty).

14. Pokud jde o žalobní nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 228 000 Kč, soud zjistil následující skutečnosti.

15. Dne 28. 6. 2018 vyšel na serveru [webová adresa] článek nazvaný„ Sexuální obtěžování? Měla jsem jen strach o dceru, tvrdí matka souzená za křivé obvinění expartnera“. V článku byl obsažen následující text:„ Šlo o zbytečný strach příliš úzkostné matky, jejíž obava o dvouletou dceru nakonec nechtěně vyústila ve vyšetřování otce kvůli možnému sexuálnímu zneužívání, nebo o ďábelskou pomstu zhrzené ženy, jež chtěla bývalému partnerovi skrze jejich dceru pořádně zatopit? Nelehkou otázku musí rozetnout Městský soud v Brně, před kterým se matka zpovídá z křivého obvinění někdejšího přítele, za což jí hrozí až osm let vězení. Sexuální zneužívání dětí patří mezi nejtěžší zločiny. Jak Právo upozornilo, poslední dobou se roztrhl pytel s matkami, které své bývalé partnery nařknou ze zneužívání jejich dětí v rámci boje o výživné či svěření potomků do péče. Křivé obvinění přitom může těžce poškodit nejen pověst otce, ale i jeho vztah s dítětem. Že by za policejním vyšetřováním otce a komplikacemi ve vztahu s dcerou, kterou mohl dlouhé měsíce vídat jen pod dozorem v krizovém centru, byla právě válka o dítě, matka rezolutně popřela. Bratr se teď svoji dceru bojí pohladit, aby z toho zase nebyl nějaký problém bratr obviněného„ Nešlo mi o to někomu ublížit, ale dcera se chovala zvláštně a já jsem se chtěla o té situaci jen poradit. Rodinná poradna mě doporučila do krizového centra, ale když jsem tam přišla, tak mi oznámili, že už volali na policii a že policejní psycholog dceru vyšetří sám,“ řekla žena Právu po úterním jednání soudu. Vyšetřování se rozběhlo kvůli tomu, že se dívka prý z ničeho nic začala chovat podivně.„ Vrtěla se a u toho tak zvláštně kmitala jazykem,“ tvrdila u soudu babička dívenky.„ Nikdy jsem neviděla, že by se nějaké děvčátko takhle chovalo. Dceru jsem proto donutila, aby se obrátila na poradnu, jestli je normální, když se takové dítě chová s takovým sexuálním podtextem,“ dodala babička.„ Nemůžu za to, jak to policie celé pojala. Já jsem vypověděla jen to, o čem mluvila dcera, a ona mluvila o tátovi. Já jsem nevěděla, jestli jí něco dělá, nebo ne. Chtěla jsem jen vědět, proč se moje dítě takto chová. Myslím, že policie si udělala mylný názor hned na začátku. Já bych si nejvíc přála, aby mně to tehdy někdo vysvětlil a uklidnil mě, že je všechno v pořádku, protože žít s vědomím, že se možná vašemu dítěti něco děje, je hrozné,“ vysvětlila matka. Podle otcova bratra se problémy spustily ve chvíli, kdy si muž po rozchodu našel novou přítelkyni.„ Do té doby mu holku dávala úplně v pohodě, a najednou začalo to se zneužíváním. Bratr se teď svoji dceru bojí pohladit, aby z toho zase nebyl nějaký problém. Myslím, že jejich vztah už nikdy nebude normální,“ řekl u soudu muž. Znalci: Je v pořádku Matka se s podezřením na nekalé jednání otce svěřila i dětské lékařce.„ To dítě bylo bezproblémové, mělo jen opožděný vývoj řeči. Když maminka vyslovila podezření na zneužívání, byly jsme překvapené. Při další návštěvě k tomu nabalovala další záležitosti, že prý když přijde od otce, je neklidná a sahá si na přirození. Divila jsem se, že mi to neřekla hned. Mám 42 let praxe a na dítěti jsem nic neshledala, a to jsem viděla hodně týraných a zneužívaných dětí. Ale poslala jsem ji na dětskou gynekologii a vyšetření tam bylo normální,“ vypověděla lékařka. Na dívence naštěstí nenašly stopy sexuálního zneužívání ani znalkyně z oboru psychologie„ Matka tvrdila, že se dcera začala pomočovat, chodila častěji na záchod a špatně spala, ale na základě takového tvrzení nemůžu dojít k závěru, že došlo k sexuálnímu zneužívání,“ řekla znalkyně vyšetřující dívku na žádost policie.„ Dítě bylo v pořádku. Má sice nějaké zvláštní projevy, ale když na ně nebudeme upozorňovat, časem vymizí. Nevíme, jestli něco vidělo, jestli ho něco zaujalo – a takové chování může, ale ani nemusí mít sexuální podtext,“ dodala odbornice vyšetřující děvčátko na žádost obhajoby. Pokud by soud matku potrestal, mohlo by to pro ni mít neblahé následky i v souběžně vedeném opatrovnickém sporu.„ Nikdy jsem nikomu nic neudělala – a to, co se mi teď stalo, si nikdo nedokáže představit,“ byla přesvědčena o své nevině matka. Verdikt v případu by měl padnout na konci července.“ (důkaz výtiskem tohoto článku z [webová adresa]).

16. K článku byla připojena i diskuse, která u článku dnes chybí (je smazaná), jelikož tehdy se diskuse starší tří dnů automaticky smazaly (důkaz: sdělení [právnická osoba], a. s. z 24. 1. 2021 na č. l. 72). V diskusi k tomuto článku byla uvedena vyjádření ve smyslu, že: a) žalobkyně je zákeřná matka, která chce otce připravit o dceru, že by o dceru měla přijít žalobkyně, že by matka žalobkyně měla jít s žalobkyní„ do tepláků“ (myšleno do vězení) (důkaz: výpověď žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení]); b) že by žalobkyně měla být exemplárně potrestaná vysokým trestem odnětí svobody, že je“ svině” (důkaz: výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]).

17. O citovaném článku se dozvěděl manžel kamarádky žalobkyně z dětství [jméno] [příjmení], který o žalobkyni kvůli tomu nepěkně mluvil a od té doby k žalobkyně ke své kamarádce [příjmení] nemohla jít na návštěvu. V současné době se vztah mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] uklidnil. Tyto skutečnosti soud zjistil z výpovědi žalobkyně.

18. O trestním stíhání žalobkyně se dozvěděli i manželé [příjmení], což byli dobří rodinní známí, blízcí žalobkyni, se kterými se žalobkyně dříve často navštěvovala, ale v době trestního stíhání jejich zájem o žalobkyni opadl a odmítali pozvání žalobkyně a měli k ní odstup. Později se dcera žalobkyně dozvěděla od dcery manželů [příjmení], že taková jejich změna v chování k žalobkyni byla v důsledku trestního stíhání žalobkyně, když m. j. říkali, že nechápou, že něco takového žalobkyně mohla udělat, že je to hrozné. Do dnešní doby nejsou vztahy mezi žalobkyní a manžely [příjmení] plně narovnány, jelikož se už nevídají a nemluví spolu telefonicky; na stranu druhou mezi nimi nějaký kontakt je, přes Facebook (např. žalobkyni popřáli k narozeninám). Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výpovědi žalobkyně.

19. O trestním stíhání žalobkyně se dozvěděli i sousedé (manželé [anonymizováno]) syna [jméno] (a dřívější sousedé žalobkyně) ve [obec], a tehdy o žalobkyni kvůli jejímu trestnímu stíhání nemluvili moc pěkně; avšak nešlo mezi nimi a žalobkyní o kamarádský vztah, jen dříve prohodili pár slov, když se potkali (důkaz výpovědí žalobkyně).

20. Žalobkyně trestní řízení vnímala tak, že byla napadena ve své roli jako správné matky, která pro ni byla důležitá. Šlo o nejvypjatější období v jejím životě. Žalobkyně byla vyřazená z běžného života, cítila zvýšený stres, často plakala. [příjmení] vyhledat odbornou pomoci v podobě konzultací u psycholožky Mgr. [jméno] [příjmení], (manželského a rodinného poradce, psychologa, v Centru sociálních služeb v [obec]), která žalobkyni dostala z největší krize, přičemž zpočátku za ní docházela velmi často, přibližně jednou týdně, a pak k ní docházela i v roce 2019 a v roce 2020 s ní měla již toliko jednu či dvě schůzky. S Mgr. [příjmení] žalobkyně spolupracovala již dříve (kdy se rozváděla a pak stran jejího bývalého druha a ohledně dcery [jméno], kterou má s bývalým druhem). Žalobkyni trápilo, že jejím trestním řízením trpí její rodina, že jsou m. j. vystaveni rovněž stresu z trestního řízení, a to i její matka, která v té době byla nemocná se srdcem, a potřebovala klid, který však kvůli trestnímu stíhání neměla. Žalobkyni trápilo, že se nemůže kvůli trestnímu stíhání plně soustředit na svou dceru [jméno] narozenou 8. 3. 2014, měla obavu, že dcera [jméno] vycítí, že žalobkyně není v pohodě. S péčí o dceru [jméno] žalobkyni vypomáhala její dcera [jméno] [příjmení], první dva měsíce trestního stíhání se k žalobkyni nastěhovala, a sice se později i její dcera vrátila do jejího běžného života, přesto ale k žalobkyni i nadále jezdila vypomáhat. Žalobkyně měla obavu, že by mohla přijít o svoji dceru [jméno] kvůli jejímu trestnímu stíhání, a to v tom smyslu, že by v opatrovnickém řízení byla svěřena do péče otce [jméno]. V době trestního stíhání žalobkyně zhubla. V době trestního stíhání, kvůli trestnímu stíhání, se žalobkyně přestala stýkat i s nejlepšími kamarádkami; to zejména z důvodů, že o trestním stíhání s nimi nechtěla mluvit, ale zároveň se nedokázala bavit o jiných věcech a dělat, že se nic neděje, že je v pohodě. Až za dlouhou dobu vše nejbližším vysvětlila, jelikož oni nechápali, proč se tak odmlčela. Při hlavním líčení v její trestní věci byl přítomen novinář ze serveru [webová adresa], který o její trestní věci zveřejnil článek. Žalobkyně vnímala článek a komentáře pod ním tak, že pro ní vyznívají negativně. Článek si přečetla i dcera a syn žalobkyně, a někdo článek přeposlal i matce žalobkyně, která jej četla i s komentáři pod ním, noc prozvracela a plakala z něj a dlouhou dobu takovou medializaci trestní věci žalobkyně její matka těžce nesla. To i z důvodu, že v komentářích bylo m. j. uvedeno, že by matka žalobkyně měla jít do vězení s žalobkyní. Článek si přečetla i švagrová žalobkyně a manžel od kamarádky žalobkyně z jejího dětství. Tento článek se dostal i do okruhu spolužáků dcery žalobkyně, pročež se tato trestní věc řešila i ve škole dcery žalobkyně před její třídou. Syn žalobkyně [jméno] (narozený v roce 1999) byl podrážděný, že trestní věc žalobkyně musí řešit ve svém okolí, že se o tom musí bavit ve škole. Žalobkyni trápilo, že trestní stíhání její osoby trápilo i její děti ([jméno] a [jméno]), a to i kvůli tomu, že trestní stíhání žalobkyně řešila dcera [jméno] před svojí třídou. Otec žalobkyni vyčítal trestní stíhání a byl na ni nazlobený, a to v tom smyslu, že se neměla do takové situace dostat a předhazoval žalobkyni, že její matka je vážně nemocná, že má problémy se srdcem a že by takové věci neměla řešit; v době trestního stíhání se tak žalobkyně s jejím otcem vzdálili, ale v současné době je vztah žalobkyně a jejího otce narovnán, vycházejí spolu dobře. Žalobkyně původně chtěla nastoupit nejpozději v září 2017 do zaměstnání, ale kvůli trestnímu stíhání žalobkyně (které bylo zahájeno 27. 9. 2017) na to neměla sílu a nastoupila do zaměstnání až v únoru 2018. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výpovědi žalobkyně (pokud jde o nástup do zaměstnání, viz i zápočtový list na č. l. 116).

21. Skutečnost, že kvůli trestnímu stíhání žalobkyně vyhledala psychologickou pomoc psycholožky Mgr. [jméno] [příjmení], soud zjistil i z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž v souvislosti s trestní věcí žalobkyně ukončila žalobkyně s touto psycholožkou spolupráci až v roce 2020. Sice žalobkyně s touto psycholožkou zahájila spolupráci již v 2016, tedy nikoli v souvislosti s trestním stíhání žalobkyně. Nicméně po zahájení trestního stíhání žalobkyně – tj. od 2017 až do 2019 včetně - psycholožka s žalobkyní řešily právě dopad jejího trestního stíhání na její psychický stav, přičemž žalobkyně trpěla úzkostmi, špatným spánkem, velmi vyčerpávajícím stresem, zatěžovala jí i medializace věci, žalobkyně se obávala, jak trestní stíhání její osoby dopadne, pročež byla nutná podpora psychologa. Žalobkyně tehdy se svědkyní řešila i obavy žalobkyně o její matku s tím, že měla slabé srdce a že si matka žalobkyně přečetla nenávistné komentáře na internetu, čímž se stav matka mohl zhoršit a otec žalobkyně to tehdy vnímal negativně, když měl obavy, že trestní stíhání žalobkyně její matce přihorší, pročež žalobkyni její otec v době trestního stíhání žalobkyně nedával, což bylo pro žalobkyni bolestivé. Žalobkyně s Mgr. [jméno] [příjmení] řešila i skutečnost, že syn žalobkyně [jméno] musel řešit trestní stíhání žalobkyně ve škole a že žalobkyni bylo líto, že trestní stíhání její osoby má vliv i na její rodinu, že jsou tím zatěžováni, jelikož žalobkyně má prosociální cítění, pročež řešily spolu i pocit viny na straně žalobkyně z negativního dopadu trestního stíhání na její blízké. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

22. Shora uvedené skutečnosti zjištěné výslechem žalobkyně byly objektivizovány i svědeckým výslechem dcery žalobkyně, [jméno] [příjmení]. Z výslechu této svědkyně soud ujistil, že skutečně se kvůli trestnímu stíhání žalobkyně zhoršil (byť toliko dočasně) vztah žalobkyně s jejím otcem, jelikož matka žalobkyně kvůli nemocnému srdci potřebovala klid a že jí tak trestní stíhání v důsledcích přihoršilo, a to i v kontextu článku na [webová adresa], kde se nemluvilo hezky o žalobkyni ani o její matce, kvůli čemuž se matka žalobkyně nervově složila. Tato svědkyně musela řešit trestní stíhání i ve své třídě, jelikož se ve škole rozšířila informace, že článek na [webová adresa] je o její matce a několik spolužaček kvůli tomu ke svědkyni změnilo přístup (dokonce jí jedna spolužačka uvedla, že nechápe, jak může svědkyně studovat sociální práci, když její matka je trestně stíhaná). Svědkyni tak bylo ve třídě nepříjemně a před celou třídou pak vše vysvětlila, pročež se sice vztahy ve třídě potom zlepšily, ale pro svědkyni to bylo nepříjemné období. Svědkyně potvrdila verzi žalobkyně i v tom smyslu, že žalobkyně hodně plakala a zhubla a že svědkyně za ní často jezdila pomáhat, aby se starala o sestru [jméno], protože žalobkyně byla často tzv. mimo. Pro tuto svědkyni byl hodně nepříjemný rovněž fakt, že musela v trestním stíhání vypovídat v hlavním líčení, bylo to pro ni hodně psychicky náročné a před tím nemohla spát a plakala; obdobné zažívala matka žalobkyně před jejím výslechem v hlavním líčení. Nejhorší stav zažívala žalobkyně v prvních měsících po zahájení trestního stíhání, pak se to zlepšilo, ale po celou dobu trestního stíhání to bylo pro žalobkyni náročné. Pro žalobkyni bylo o to těžší, když viděla, že její matka trestní stíhání žalobkyně tak těžce prožívá. Svědkyně potvrdila i verzi žalobkyně, že nebyla - kvůli trestnímu stíhání - připravena nastoupit do zaměstnání hned po ukončení tzv. mateřské a že o žalobkyni manželé [příjmení] (rodinní známí) kvůli trestnímu stíhání ztratili zájem, nechtěli se s žalobkyní m. j. stýkat. Tato svědkyně potvrdila i verzi žalobkyně, že i manželé [příjmení] ve [obec] se o trestním stíhání žalobkyně dozvěděli a paní [příjmení] byla tehdy proti žalobkyni zaujatá kvůli trestního stíhání a syn žalobkyně [jméno] jí to musel vysvětlovat. Konečně z výslechu této svědkyně soud zjistil i skutečnost, že trestní stíhání žalobkyně mělo dopad i na jejího syna [jméno] v tom smyslu, že byl nešťastný i naštvaný kvůli tomu, že to musí řešit ve svém okolí, do kterého se to rozšířilo. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení].

23. Pokud jde o právní posouzení žalobního nároku (shora zjištěných skutečností) soud uvádí následující. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem:„ Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“. Podle § 31 odst. 1 citovaného zákona:„ Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.“. Podle § 31a odst. 1 a 2 citovaného zákona:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“.

24. Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je pro vznik nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (a současně pro vznik nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zákona o odpovědnosti státu za škodu) třeba, aby toto pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Specifickým případem je nárok na náhradu majetkové i nemajetkové újmy způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, u něhož judikatura dovodila, že je-li trestní stíhání zastaveno či obžalovaný zproštěn obžaloby, je titulem k náhradě škody a nezákonným rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoli nebylo formálně zrušeno a aniž by proti němu musel být podán opravný prostředek (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 35/09 ze dne 6. 12. 2011). Právní základ nároku spočívá v čl. 36 odst. 3 Listiny i čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu (viz bod 19 nálezu sp. zn. IV. ÚS 642/05 ze dne 28. 8. 2007).„ Osoba, která byla povinna podrobit se úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že se jí dostane náležitého odčinění, nedospějí-li tyto orgány k přesvědčivému závěru, že spáchala trestnou činnost. Neexistovala-li by taková perspektiva, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet. Tato záruka musí být dána i v případě, je-li pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná (bod 23 nálezu sp. zn. II. ÚS 417/21 ze dne 21. 6. 2021). V oblasti regulace následků výkonu veřejné moci a deliktní odpovědnosti státu za způsobenou majetkovou i nemajetkovou újmu je třeba hledat těsnější sepjetí s ústavním právem, než je tomu u jiných druhů soukromoprávní regulace, neboť daná oblast řeší důsledky vztahu, v němž stát a jednotlivec vystupovali v nerovném, vrchnostenském postavení (bod 30 nálezu sp. zn. II. ÚS 417/21 nebo bod 24 nálezu sp. zn. III. ÚS 3271/20 ze dne 17. 8. 2021) …“ (viz nález Ústavního soudu z 13. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 1029/21).

25. Pokud jde o výrok I. a II., soud uvádí následující. Žalobkyně požadovala zaplatit na náhradě promeškaného času částku 968 Kč s úrokem z prodlení. Soud přisvědčuje argumentaci, že měla právo na náhradu promeškaného času ve výši specifikované v podání z 31. 8. 2021 (č. l. 35), a to v souladu s § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) („ 1) Advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby… b) za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut… (3) Není-li dohodnuto jinak, náhrada podle odstavce 1 činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. (4) Náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby (§ 11).“). Tu však žalobkyně nevychází důsledně z premisy, že část z žalobního nároku na zaplacení 968 Kč již žalovaný uspokojil, jak plyne i z vyjádření žalovaného z 3. 8. 2021, bod 3. i stanoviska žalovaného z 2. 8. 2021 doručeného žalobkyni. Tedy žalobkyně měla právo na náhradu 300 Kč za promeškaný čas přerušení hlavního líčení 9. 5. 2018, jelikož doba přerušení činila celkem 1 hodinu a 10 minut (3 x 100); leč z toho žalovaný uhradil žalobkyni náhradu za promeškaný čas v rozsahu jedné půl hodiny, ale přesto žalobkyně i nadále požaduje 3 x 100. Dále žalobkyně požaduje zaplatit náhradu ztraceného času za promeškaný čas čekáním na vyhlášení rozsudku na hlavním líčení 23. 7. 2018, kdy doba přerušení činila celkem 40 mnut, a proto požaduje uhradit 2 x 100 Kč. Podle stanoviska žalovaného z 2. 8. 2021 žalovaný za nárok ohledně dne 23. 7. 2018 nic žalobkyni neuhradil; proto je žalobkyně po právu, pokud požaduje zaplatit 2 x 100 Kč. Žalobkyně požaduje zaplatit náhradu ztraceného času za promeškaný čas čekáním na vyhlášení rozsudku na hlavním líčení 23. 1. 2020, kdy doba přerušení činila celkem 1h05, a proto požaduje uhradit 3 x 100 Kč. Podle stanoviska žalovaného z 2. 8. 2021 ale žalovaný za hlavní líčení z 23. 1. 2020 uhradil žalobkyni náhradu za promeškaný čas v rozsahu dvou půl hodiny; přesto žalobkyně i nadále požaduje uhradit 3 x 100. Z toho plyne, že ve skutečnosti žalovaný uhradil žalobkyni 3 x 100 Kč a náhradu DPH, tj. 300 Kč a DPH ve výši 63 Kč, tj. celkem 363 Kč. Tudíž v částce 363 Kč z titulu náhrady za promeškaný čas je žaloba nedůvodná, jelikož v této části již žalovaný žalobkyni uspokojil, a proto je nutné žalobu v této části zamítnout (výrok II.). Avšak je namístě vyhovět žalobě z titulu náhrady za promeškaný čas ve výši 605 Kč, a to za 5 promeškaných půl hodin po 100 Kč za půlhodinu i s náhradou DPH v souladu s § 14a a. t. (500 Kč + náhrada DPH ve výši 105 Kč).

26. Pokud jde o výrok III., jde o požadavek na zaplacení částky ve výši 1 963 Kč s úrokem z prodlení, z titulu náhrady nákladů na ubytování za účelem znaleckého posouzení nezletilé dcery žalobkyně a tento je plně důvodný. Znalecké posouzení začínalo v 9:00 ráno v [obec] a bylo tak účelně vynaložené přespání v [obec], aby nezletilá dcera žalobkyně nemusela stávat extrémně včasně ráno a pak by hrozilo, že bude nevyspaná a nebude adekvátně spolupracovat se znalkyní a znalecké posuzování bude zmařeno. Nehledě na to, že nebylo možné s rozumnou míru pravděpodobnosti předvídat, jaká bude dopravní situace na dálnici D1 v den znaleckého zkoumání, včetně dopravní situace v [obec] a z povahy věci nebylo možné odhadnout kvalitu orientace žalobkyně v [obec] při jízdě autem v den znaleckého zkoumání. Žalobkyně tak postupovala náležitě opatrně, aby se vyhnula riziku, že by se z nastíněných důvodů do [obec] ke znaleckému ústavu dostavila pozdě. Jde o účelně vynaložené náklady na ubytování v hotelu 1 428 Kč, parkovné 490 Kč, městský poplatek celkem 45 Kč, tj. celkem 1 963 Kč, a tomuto žalobnímu nároku bylo v plném rozsahu vyhověno.

27. Ohledně výroku IV. a V. soud uvádí následující. Žalobkyně požadovala zaplatit za pohonné hmoty vynaložené na cestu do prahy z [obec] a zpět částku 857 Kč. Avšak z důkazu dokladem o platbě plyne, že jen v částce 715 Kč šlo o platbu za pohonné hmoty a ve zbytku - tj. 142 Kč - šlo o jinou službu, resp. zboří, šlo o tzv. Platinum Class, o čemž je obecně známo dle § 121 o. s. ř., že je to motorový olej (Platinum Classic) (viz např. [webová adresa]). Soud neshledal takový výdaj za vynaložený v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně, s cestou do [obec]. Motorový olej vydrží v autě velmi dlouho, a to i při cestách žalobkyně po [obec]. Tedy žalobkyně mohla užívat takto zakoupený motorový olej velice dlouho (notorieta dle § 121 o. s. ř.; viz i např. [webová adresa]), tj. v drtivé většině i mimo předmětnou cestu do [obec] a zpět a ostatně z ničeho neplyne, že by vozidlo na cestu do [obec] z [obec] a zpět nebylo možno užít ještě (tj. zatímně) bez dokoupení oleje. Nelze připustit, že cokoli co si člověk koupí na čerpací stanici při nezbytné cestě ke znalci, tak že je to výdaj vynaložený v příčinné souvislosti se cestou ke znalci, za který nese odpovědnost stát. Naproti tomu benzín v množství 22 litrů za částku 715 Kč i dálniční známku ve výši 440 Kč soud shledal za účelně vynaložené v příčinné souvislosti cestou žalobkyně za znaleckým ústavem do [obec] v rámci jejího trestního řízení. Žalobkyně se musela do [obec] nějak dostavit, auto je legitimní prostředek (koneckonců užitím jiného dopravního prostředku by za dvě osoby tam a zpět, včetně jízdného po [obec] a po [obec], žalobkyně reálně mohla platit obdobnou částku, ne-li vyšší) a užití vozidla vyžaduje pohonné hmoty. Obdobně pro cestu po dálnici je nezbytné zakoupit dálniční známku, pročež výdaje na její pořízení byly též účelně vynaložené v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně. Proto soud vyhověl žalobě co do částky 1 155 Kč z titulu cestovních nákladů (715 + 440) i s příslušenstvím (k němu blíže text níže).

28. Co se týče výroku VI. a VII., jde o žalobní nárok na zaplacení 36 800 Kč z titulu vynaložených nákladů na znalecký posudek. V základu tohoto nároku byla žalobkyně úspěšná. Šlo o náklady účelně vynaložené. Sice si žalobkyně objednala tento posudek (a tento byl vyhotoven a žalobkyní zaplacen) ještě před zahájením jejího trestního stíhání, přesto soud shledal v základu výdaje na tento posudek vynaložené účelně, a to i v příčinné souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobkyni. Nejen že bylo v řízení prokázáno, že účelem (byť sekundárním) bylo už v době objednání posudku tento případně užít v budoucnu právě i pro účinnou obranu (obhajobu) žalobkyně v eventuálním trestním řízení vedeném proti žalobkyni (tento její předpoklad se naplnil). Hlavní argument pro shledání příčinné souvislosti mezi nákladem vynaloženým na pořízení tohoto posudku a trestním stíháním žalobkyně spočívá ve skutečnosti, že takto opatřený znalecký posudek byl trestním soudem proveden k důkazu a současně napomohl k výslednému zproštění obžaloby obžalovanou, která takový posudek předložila. Tyto náklady proto byly v příčinné souvislosti i s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobkyně. Obdobnou argumentaci a závěr (o naplnění příčinné souvislosti v případě, že znalecký posudek napomohl zproštění obžaloby) - tedy bez ohledu na to, kdy obžalovaný za takový posudek zaplatil, tj. zda ještě před zahájením trestního řízení či až po něm - lze nalézt i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 8. 2019 sp. zn. 30 Cdo 1294/2018 (bod 6.9, z 16. 5. 2017 sp. zn. 30 Cdo 3141/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 9/ 2018, str. 1700 (zejména bod 4.), usnesení Ústavního soudu z 9. 8. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1950/19 (bod 3.)). Koneckonců na podporu závěru o existenci příčinné souvislosti soud odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21, podle kterého při posuzování možné příčinné souvislosti mezi úkony trestního řízení a vzniklou nemajetkovou újmou nelze postupovat rigidně a nelze vždy spojovat odpovědnost státu za újmu způsobenou v trestním řízení striktně toliko s vydáním usnesení o zahájení trestní stíhání (srov. např. citovaný nález:„ …samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze posuzovat izolovaně bez okolností, jež k jeho vydání vedly. Je třeba vzít v úvahu, že jde o vyústění předchozího prověřování a v něm prováděných úkonů orgánů činných v trestním řízení, které se také mohly negativně projevit ve stěžovatelově životě… 31. Stát nelze a priori zbavit jeho odpovědnosti strohým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání; tím spíše, jestliže nastaly těsně před formálním zahájením trestního stíhání… (poznámka Městského soudu v Brně: žalobkyně zaplatila za znalecký posudek poslední splátku 23 000 Kč dne 7. 4. 2017 a již 9. 5. 2017 na ni podal bývalý druh trestní oznámení) …Při posuzování možné příčinné souvislosti mezi úkony trestního řízení a vzniklou nemajetkovou újmou nelze postupovat rigidně… Usnesení o zahájení trestního stíhání není vydáváno tzv.„ od stolu“ bez předchozího procesu…Usnesení o zahájení trestního stíhání slouží jako odpovědnostní titul, na základě kterého se může poškozený domoci náhrady škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu od státu a který se vztahuje i na kroky orgánů veřejné moci, jež jeho vydání předcházely... z žádné právní úpravy nevyplývá direktivní omezení, že jednotlivci může být poskytnuto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou striktně až po formálním zahájení trestního stíhání…“).

29. Nicméně podle ustálené judikatury neplatí, že by stát byl povinen platit poškozeným plnou částku, kterou poškození vynaložili na znalecký posudek. Jak uvedl Nejvyšší soud ve shora citovaném (ve Sbírce publikovaném) rozsudku z 16. 5. 2017 sp. zn. 30 Cdo 3141/2016,„ Náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu.“. Tato judikatura byla aprobována i z ústavněprávních hledisek Ústavním soudem (v usnesení z 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2331/17, kterým byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná ústavní stížnosti proti citovanému publikovanému rozsudku; obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1950/19, zejména bod 3.; shodně i judikaturu správních soudů, a to např. rozsudek Nejvyššího správního sodu č. j. 4 Afs 95/2021-102 či V. Bičák in Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, str. 274 - 284).

30. Pro objektivizaci soud uvádí, že z trestního spisu z řízení vedeného proti žalobkyni (sp. zn. 4 T 17/2018) plyne, že opatřením soudu byl povolán k podání znaleckého posudku s obdobným zadáním (č. l. 429) znalecký ústav v [obec] (k němuž právě žalobkyně cestovala s dcerou – srov. text shora), přičemž Městský soud v Brně (podle § 111 odst. 2 trestního řádu) určil znaleckému ústavu znalečné ve výši 22 400 Kč (s tím, že znalecký ústav požádal o 23 150 Kč za celkem 55h práce). Pokud si znalkyně [příjmení] et [anonymizováno] J. [příjmení] naúčtovala 36 800 Kč za obdobný znalecký posudek, za který v trestním řízení byl stát povinen hradit podle právních předpisů 22 400 Kč, tj. si naúčtovala o 14 400 Kč více, pak právě částka 14 400 Kč podle názoru soudu se významně liší od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu. To však neznamená, že soud přizná žalobkyni přesně identickou částku, jakou přiznal stát za obdobný posudek znaleckému ústavu. Nejde tu o plnou identitu výpočtu (shodně např. citovaný publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu v bodě 30. a nebo V. Bičák in Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, str. 274 – 284). Podle názoru soudu lze považovat za částku, která se významně neliší - od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (tj. od 22 400 Kč) – částka ve výši 5 000 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni jako účelně vynaložený nálad žalobkyně na znalecký posudek částku ve výši 27 400 Kč a ve zbytku (9 400 Kč) žalobu na náhradu nákladů za znalecký posudek pro nedůvodnost zamítl.

31. Pokud jde o výrok VIII. a IX. ohledně žalobního nároku na zaplacení částky 228 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy, soud uvádí následující.

32. Soud shledal za důvodné přiznat žalobkyni peněžité zadostiučinění, samotné konstatování porušení práva zjevně dostačující nebylo, a to i pohledem níže citované soudní praxe Ostatně i žalovaný byl ve shodě s žalobkyní, že prostá morální satisfakce je nedostačující, a proto žalobkyni zaplatil 32 000 Kč. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, soud poukazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21, bod 44.), že výše stanoveného peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nesmí být symbolická. V nálezu ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 4293/18 Ústavní soud uvedl, že "jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. A mohlo by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaná odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná" (bod 16 odůvodnění). Stát tedy nesmí závažnost nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním bagatelizovat přiznáním nepřiměřeně nízké nebo dokonce jen symbolické náhrady (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3271/20, bod 27. a tam uvedenou judikaturu Ústavního soudu). Tento právní názor je třeba důsledně reflektovat i úvaze o aplikovatelnosti těch z níže citovaných rozsudků okresních soudů, které přiznávaly peněžitou satisfakci ve výši 15 000 Kč.

33. Pro objektivizaci lze uvést, že v současné době činí životní minimum jednotlivce podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., částku 3 860 Kč (v době do 31. 3. 2020 částku 3 410 Kč); pokud by zdejší soud akceptoval v souzené věci částku typu 15 000 Kč, pak by to znamenalo zároveň deklaraci, že dostačujícím k odčinění (zmírnění) újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (v souzené věci dokonce i nezákonnou obžalobou), trvajícím téměř dva a půl roku, by byl ani ne čtyřnásobek životního minima, což je podle soudu nepřiměřeně nízké.

34. Je rozporný s judikaturou přístup, který žalovaný uplatnil i v souzené věci, podle kterého by výše odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla odvozována od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání (viz např. již rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

35. Každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 554/04). Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsahu způsobené nemajetkové újmy jsou např. povaha trestní věci, délka trestního řízení a především následky v osobnosti člověka, tj. dopady trestního stíhání do osobnostní sféry člověka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dále bod 22. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1810/2018 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 441/2020).

36. Pokud jde o povahu trestní věci, je pravdou, že žalobkyně byla ohrožena trestem odnětí svobody na jeden rok až pět let, což v obecné rovině nelze hodnotit jako hrozbu vysokého trestu, kterým se rozumí v souladu s ustálenou judikaturou až situace, pokud lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně osmi let (pro objektivizaci srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 či sp. zn. I. ÚS 2652/16 (bod 19.)). Hlavně žalobkyni zjevně už pro její trestní bezúhonnost (důkaz jejím výslechem) nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. V této rovině tak nejde o okolnost svědčící pro zvýšené peněžité zadostiučinění. Na stranu druhou takovou hrozbu trestem nelze hodnotit ani jako okolnost svědčící pro nižší satisfakci, jelikož co do trestní sazby nešlo o hrozbu nízkým trestem. Pro objektivizaci lze poukázat již na to, že jde až o třetí odstavec v § 345 trestného zákoníku, který chronologicky podle výše trestní sazby uvádí jednotlivé skutkové podstaty zastavující se v pátém odstavci. Co do výše sazby trestu odnětí svobody tak šlo o okolnost spíše neutrální.

37. Ve prospěch zvýšení peněžitého zadostiučinění však svědčí jiná podmnožina množiny (kritéria) povahy trestní věci – totiž žalobkyně byla trestně stíhání pro skutek, se kterým je spojena vyšší míra společenského odsouzení. Nelze se úzce omezit jen na dikci skutkové podstaty trestného činu v podobě lživého obvinění z trestného činu, které v obecné rovině nelze hodnotit jako podléhající vyššímu společenskému odsouzení. V konkrétní rovině jde o to, že žalobkyně byla trestně stíhána za jednání, že podala trestní oznámení na svého bývalého druha a otce společné dcery v tom smyslu, že měla vědomě nepravdivě uvést, že její bývalý druh a otec její dvouleté nezletilé dcery této dceři zasouval penis do přirození, že tedy jí měl znásilnit a že žalobkyni tato její dcera měla uvést, že dcera má bebino, že jí taťka píchá nůž do pipiny, že ji pálí pipinka, a že to žalobkyně měla učinit v úmyslu poškodit dobrou pověst a čest otce společné dcery, přivodit mu trestní stíhání a narušit jeho rodinné vztahy a že mu svým jednáním měla znemožnit styk s dcerou, kdy po dobu přibližně 8 měsíců neměl možnost trávit s dcerou odpovídající dobu a naopak dceru směl vidět pouze za ponižujících podmínek v podobě asistovaného setkání. Takové žalobkyni trestním obviněním přisuzované jednání podle názoru soudu již podléhalo spíše vyšší míře společenského odsouzení (byť nikoli tak vysoké míře společenského odsouzení jako je např. zločin proti životu).

38. Další okolností svědčící pro spíše vyšší zadostiučinění (než nižší) v množině„ povaha trestní věci“ soud shledává ve skutečnosti, že bývalý druh žalobkyně – na jehož adresu mělo údajné křivé obvinění žalobkyně směřovat – se do trestního řízení vedeného proti žalobkyni přihlásil s nárokem na náhradu škody 18 331 Kč a nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, který vzal zpět až 10. 10. 2019, tedy více než dva roky po zahájení trestního stíhání (viz bod 83. rozsudku Městského soudu v Brně z 23. 7. 2018 č. j. 4 T 17/2018-341, z 3. 10. 2020 č. j. 4 T 17/2018-446 ve spojení s č. l. 417 spisu 4 T 17/2018). Tudíž v trestním řízení nehrozil žalobkyni jen trest odnětí svobody, ale i náhrada majetkové a nemajetkové újmy vůči otci nezletilé [jméno].

39. Konečně hledisko povahy trestní věci svědčí ve prospěch spíše vyššího zadostiučinění i z důvodu, že v trestním řízení projednávaný skutek se dotýkal nejužšího okruhu rodiny žalobkyně, kdy v trestním řízení – a to i na veřejnosti, tj. v hlavním líčení - vypovídala o rodinném a soukromém životě svém i žalobkyně řada osob, ať již na straně jejího bývalého druha jakožto otce nezletilé [jméno], tak na straně žalobkyně (její dcery [jméno], syn [jméno], matka) (důkaz protokoly o hlavním líčení z trestního řízení). Tak kupříkladu při hlavním líčení 9. 5. 2018 (na kterém byla přítomna i žalobkyně) čelila její dcera [jméno] otázkám, jak konkrétně vulgárně urážel její matku její bývalý druh a nebo vypovídala i o události sestry [jméno] s nočníkem či o vlastním (ne) sledování intimních videí (důkaz protokolem o hlavním líčení z 9. 5. 2018). Při stejném hlavním líčení žalobčin syn [jméno] [příjmení] vypovídal k dotazům ohledně agresivity a vulgárního urážení žalobkyně i [jméno] [příjmení] bývalým druhem žalobkyně, a to i konkrétními slovními výhružkami a zda byl či nebyl svědkem neobvyklého chování své nezletilé sestry v sexuální oblasti a co měl na sobě v posteli, když za ním přišla sestra [jméno] (důkaz protokolem o hlavním líčení). Při hlavním líčení 25. 6. 2018 vypovídala i matka žalobkyně [jméno] [příjmení] o eventuálním sexuálním podtextu chování nezletilé [jméno] (důkaz tímto protokolem o hlavním líčení). Tato skutečnost též zvyšuje význam předmětu řízení (trestního řízení) nejen kvůli dotčení někdy až detailů rodinného a soukromého života žalobkyně a dotčených blízkých osob, ale i kvůli zřejmé niterné (duševní) bolestivosti na straně žalobkyně kvůli vystavení nejbližších osob takovým nepříjemným výslechům odhalujícím i jejich soukromí, někdy až soukromí intimní. Dokonce její nemladší dcera [jméno] musela být podrobena dalšímu znaleckému posuzování (v [obec]) znaleckým ústavem kvůli trestnímu stíhání žalobkyně. Nešlo tudíž o typickou trestní věc, v níž obvyklé blízké osoby obviněných ani nejsou povoláni k výslechu a k objasnění skutku, jelikož se jich obvykle vůbec netýká a nemají k tomu co říci. Rovněž v tomto aspektu bylo trestní řízení vedené proti žalobkyni atypické, zasluhující si zvýšené peněžité zadostiučinění, jelikož tyto skutečnosti zvyšovaly duševní útrapy žalobkyně.

40. Pokud jde o kritérium délky trestního stíhání žalobkyně, trestní stíhání trvalo dva a půl roku. Nelze však zcela nereflektovat v této souvislosti ani dobu od 1. 8. 2017 do 27. 9. 2017, tedy dobu dalších (téměř) dvou měsíců, jelikož již 1. 8. 2017 byla žalobkyně vyslechnuta jako osoba podezřelá a byl jí téhož dne doručen záznam o sdělení podezření z předmětného trestného činu. V tomto kontextu se délka trestního řízení vedeného proti žalobkyni blíží třem letům (konkrétně jde o dva roky a osm měsíců).

41. Následující okolnosti průběhu trestního řízení svědčí spíše pro o něco vyšší zadostiučinění, a to z více důvodů. Za prvé, trestní řízení bylo vedeno i před trestním soudem, tedy byla podána i obžaloba. Za druhé, sice soud 1. stupně žalobkyni zprostil obžaloby už 23. 7. 2018, nicméně státní zástupce podal odvolání a pozitivní stav mysli žalobkyně - a relevantní míra její vnitřní jistoty ohledně definitivního (plně jistotního) zproštění obžaloby - trval jen relativně krátce, jelikož již za přibližně dva a půl měsíc odvolací krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování. Následovalo pak nemalé období nejistoty, jak soud zhodnotí doplněné dokazování, jelikož druhý zprošťující rozsudek byl vydán přibližně rok a čtvrt po vydání prvního kasačního usnesení odvolacího soudu. Tudíž zprvu (zatímně) se mezi soudy vyskytl rozdílný názor na otázku důvodnosti zproštění žalobkyně viny. Nešlo např. o situaci, kdy by obžalovaný byl zproštěn obžaloby soudem prvního stupně a vzápětí by stejný názor měl i odvolací soud; to objektivně m. j. muselo způsobit na straně žalobkyně zklamání a nemalé znejistění, zda skutečně nakonec bude zproštěna obžaloby.

42. Pokud jde o hledisko dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, pak zda patrně byly přítomny okolnosti svědčící spíše pro vyšší satisfakci než satisfakci nižší, a to ve vícero rovinách. Tu soud poukazuje např. na nález sp. zn. II. ÚS 417/21, bod 24.:„ …Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně ani nebyl trestným činem.“. V souzené věci byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy že„ v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“.

43. Dopady trestního stíhání do osobnosti žalobkyně pak byly přítomny v souzené věci tím spíše s ohledem na její konkrétnosti. Totiž bylo prokázáno, že: 1) žalobkyně hodně plakala; 2) minimálně v několika počátečních měsících (zejména první dva měsíce, ale přibližně do února 2018, kdy už nastoupila do nového zaměstnání) nebyla schopná vykonávat běžné denní věci a s péčí o její nezletilou dceru jí musela pomáhat starší dcery (její starší dcera se k žalobkyni první dva měsíce nastěhovala, přespávala u žalobkyně v týdnu, i víkendy, ale i pak jí dcera pomáhala); 3) žalobkyně kvůli trestnímu stíhání zhubla výrazněji; 4) žalobkyně se kvůli trestnímu stíhání přestala stýkat i s nejlepšími kamarádkami po dobu trestního stíhání, přestala chodit do společnosti, odmlčela se ve vztahu k přátelům, a to z důvodu, že nechtěla před nimi mluvit o trestním stíháním, ale zároveň se nedokázala bavit o jiných věcech a dělat, že se nic neděje (což už je narovnáno a žalobkyně jim vysvětlila, že dříve řešila těžkou životní situaci, jelikož oni nechápali, proč se odmlčela); 5) obtíže žalobkyně byly takového charakteru a intenzity, že musela vyhledávat pravidelnou odbornou pomoc psycholožky (což objektivizuje a prokazuje hloubku a intenzitu tehdejších duševních útrap žalobkyně) a za psycholožkou docházela ještě v roce 2019 kvůli trestnímu stíhání; 6) stresu z trestního řízení byli vystaveni i zletilá dcera žalobkyně a její (tehdy v době výpovědi v hlavním líčení) teprve nedávno zletilý syn [jméno] a matka, která přitom měla nemocné srdce, pročež měla naordinovaný od lékařů klid – dokonce tyto všechny osoby z nejbližšího okolí žalobkyně vypovídaly v hlavním líčení; to způsobovalo žalobkyni duševní útrapy, když si vyčítala, že kvůli ní trpí její nejbližší; 7) žalobkyně se obávala, že v důsledku trestního stíhání (odsouzení) by mohla přijít o nezletilou dceru [jméno] (že by mohla být dcera svěřena do péče otci, pokud by žalobkyně byla odsouzena); 8) došlo k medializaci trestní věci žalobkyně na internetu na zpravodajském serveru [webová adresa], a byť žalobkyně ani nikdo z dotčených osob tam nebyl jmenován, tak přesto se – i v důsledku tohoto článku – o trestním stíhání přímo žalobkyně dozvěděly určité osoby, a to m. j. spolužáci dcery žalobkyně a ve škole její dcery se mluvilo o trestním stíhání žalobkyně a mluvilo se o tom i před celou třídou a učitelkou starší dcery žalobkyně; 9) o trestním stíhání žalobkyně bylo povědomí i ve škole syna žalobkyně [jméno]; 10) o trestním stíhání žalobkyně se dozvěděli i bývalí sousedé žalobkyně ve [obec], dále kamarádka žalobkyně z dětství a její manžel, který kvůli trestnímu stíhání o žalobkyni pěkně nemluvil, a dobří rodinní známí, resp. blízcí žalobkyně manželé [příjmení], s nimiž se žalobkyně před trestním stíháním často navštěvovala, ale kvůli jejich vědomí o trestním stíhání jejich zájem o žalobkyni opadl a nenavštěvovali se již navzájem a nevídají se dodnes; 11) během trestního stíhání došlo k narušení vztahu žalobkyně a jejího otce kvůli trestnímu stíhání žalobkyně (byť již tento vztah je narovnán).

44. Soud reflektoval judikatorní hledisko o poměřování výše peněžitého zadostiučinění předložením případů zadostiučinění přiznaného v případech obdobných (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod č. 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud proto poučil žalobkyni na 1. jednání ve smyslu § 118a o. s. ř.

45. Žalobkyně předložila rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] z 9. 9. 2015 š. j. 59 Co 165/2015-140 (viz č. l. 106), v němž byla dovozena adekvátnost peněžitého zadostiučinění 439 000 Kč. Nicméně srovnávaný případ není srovnatelný s případem žalobkyně, a to již z následujících důvodů, které u případu žalobkyně absentovaly. Ve srovnávaném případě bylo o kauze referováno ze strany médií (tisk, televize, internet) i se zveřejněním fotografie žalobce, bylo uváděno celé jeho jméno a příjmení, žalobce musel čelit útokům ze strany spoluobčanů v menší obci (kde ho tedy téměř každý znal), měl popsaná vrata, že je vrah, dostával výhružné SMS zprávy z neznámých čísel, žalobci se rozpadl vztah s jeho tehdejší přítelkyní, která psychicky nezvládala tlak okolí, došlo ke zhoršení vztahů s bývalou manželkou, která mu zakazovala styk se synem, v důsledku trestního stíhání došlo k rozpadu a narušení rodinných vztahů žalobce zejména s nejbližší rodinou poškozeného, žalobce přišel o řadu přátel, dobrou pověst v místě bydliště, která má něco málo přes 1 000 obyvatel. Žalobcem měl v době rozhodování soudu dosud psychické problémy, jeho matka se v souvislosti s trestním stíháním léčila na psychiatrii pro depresivní poruchu a užívala na to medikamenty a trpěla poruchami spánku. Ve srovnávané věci byl žalobci kladen za vinu zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví, a hrozil mu vysoký trest odnětí svobody v délce 8 až 16 let. Žalobce tehdy žil v malé obci (a contrario žalobkyně žijící v [obec]), pro kterou smrt poškozeného a související obvinění žalobce bylo velkou a ojedinělou událostí, umocněnou tím, že osobou poškozenou na zdraví domnělým trestným činem byl blízký příbuzný žalobce. Žalobce se v rámci trestního stíhání musel podrobit znaleckému zkoumání z odvětví psychiatrie, kdy již krátce po zahájení trestního stíhání byly znalcem zjištěny u žalobce úzkostné a paranoidní stavy vyvěrající ze situace, že žalobci hrozil velmi vysoký trest odnětí svobody. Délka trestného stíhání trvala 14 měsíců a 14 dnů. Žalobce byl tehdy částí obyvatelstva – která ho znala – považován za„ vraha“ bez ohledu na presumpci neviny a byl vystaven shora uvedeným nepřátelským reakcím, včetně slovních ataků v restauraci.

46. Žalobkyně předložila rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 z 14. 1. 2021 č. j. 19 C 256/2019-177, v němž byla dovozena adekvátnost peněžitého zadostiučinění 50 000 Kč. Nicméně srovnávaný případ není srovnatelný s případem žalobkyně, a to již z následujících důvodů, které u případu žalobkyně absentovaly. Ve srovnávané věci bylo vedeno trestní stíhání žalobce od 19. 1. 2016 a žalobce byl zproštěn obžaloby (pro neprokázání, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán) dne 14. 1. 2019, žalobce byl vazebně stíhán. Trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami (tedy pro podstatně jiný trestný čin než u žalobkyně), když žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 10 let. Žalobce byl 1x odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let do věznice s dozorem. Nezákonné trestní stíhání zasáhlo do cti a pověsti žalobce, vedlo k finančním zásahům, žalobce trpěl stresem, ztratil přátele, celá situace negativně ovlivnila i rodinu žalobce. S ohledem na vietnamskou komunitu, která žalobce dále už nepřijala, byl žalobce nucen po ukončení nezákonného vazebního stíhání změnit město, ve kterém původně vykonával svou profesi.

47. Podle ustálené judikatury, pokud žalobce, přes toliko přiměřené poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neoznačí vhodná rozhodnutí ve srovnatelných věcech, pak uvedená skutečnost není důvodem pro zamítnutí žaloby, nýbrž je na soudu, aby sám provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho činnosti a s nimiž účastníky řízení před vydáním rozhodnutí seznámí (zde lze odkázat např. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 577/2017). Soud postupoval v souladu s touto judikaturou a sám (§ 120 odst. 2 o. s. ř.) zajistil podklady ze soudní praxe, v jakých intervalech se pohybují v soudní praxi přiznávané částky z titulu peněžitého zadostiučinění. Za tímto účelem soud seznámil na druhém jednání účastníky s následujícími rozsudky ze soudní praxe (tyto provedl k důkazu).

48. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 14. 2. 2019 č. j. 70 Co 27/2019 – 504 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 605 000 Kč. Ve srovnávané věci byla tehdejší žalobkyně stíhaná pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona a trestní stíhání trvalo 5 let a 8 měsíců. Žalobkyně byla pravomocně uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmínečným odkladem a současně jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokátní praxe po dobu dvou let. Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil, avšak odvolací soud znovu žalobkyni odsoudil ke stejnému trestu. Nejvyšší soud opět rozsudek odvolacího soudu zrušil a až poté odvolací soud žalobkyni zprostil obžaloby. Trestní stíhání mělo špatný vliv na zdravotní stav žalobkyně, která se musela léčit (neuróza, hypertenze), promítlo se i do rodinného života žalobkyně a osobních a příbuzenských vztahů a zásadní negativní důsledky mělo trestní stíhání v jejím profesním životě, neboť působila jako advokátka a správkyně konkursní podstaty, ze seznamu správců byla vyškrtnuta a advokátní praxe musela zanechat dokonce dvakrát, když ji po prvním rozsudku Nejvyššího soudu obnovila, ale posléze ji odvolací soud odsoudil znovu. Zásadní dopad na žalobkyni mělo druhé odsouzení odvolacím soudem, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu důvodně očekávala, že bude obžaloby zproštěna, začala znovu obnovovat svou advokátní praxi, avšak poté co odvolací soud nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu a znovu ji uznal vinnou, musela svou advokátní praxi znovu ukončit. Podstatnou okolností, kterou Městský soud v Praze shledal za důvod pro zvýšení odškodnění, byl postup odvolacího soudu v tom smyslu, že„„ tvrdohalovstí“ krajského soudu došlo v řízení k nečekanému zvratu, v jehož důsledku musela žalobkyně znovu ukončit svou advokátní praxi, kterou se snažila po prvním odsouzení obnovit. Postup Krajského soudu v Ostravě je proto nutno hodnotit jako excesivní se závažnými důsledky do ekonomické sféry žalobkyně, která znovu a zcela nečekaně přišla o možnost obživy ve svém oboru“.

49. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 24. 7. 2018 č. j. 12 Co 130/2015-237 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 300 000 Kč. Usnesením Policie ČR ze dne 22. 2. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle ust. § 175 odst. 1, 3 40/2009 Sb., trestního zákoníku a žalobkyni hrozil trest odnětí svobody od 2 do 10 let. Za stěžejní důkaz o spáchání uvedeného trestného činu byl považován znalecký posudek, ale již v době zahájení trestního stíhání žalobkyně měla policie k dispozici i jiné znalecké posudky, jejichž závěry zcela vyvracely závěry znaleckého posudku ústavu, a proto nebylo na místě trestní stíhání žalobkyně vůbec zahajovat. Žalobkyně byla rozsudkem okresního soudu ze dne 22. 3. 2012 zproštěna obžaloby podle ust. § 226 písm. a) tr. ř., neboť bylo zjištěno, že jediným důkazem, který měl žalobkyni usvědčovat ze spáchání pokusu za vinu jí kladeného trestného činu, byl výše uvedený znalecký posudek, který však byl soudem hodnocen jako nepoužitelný, neboť se vyjadřoval k odborným otázkám, které se vymykaly rozsahu jeho znalecké činnosti a navíc byl v konfrontaci s dalšími, v řízení předloženými posudky, hodnocen jako nepřesvědčivý. Krajský soud usnesením ze dne 26. 7. 2012 odvolání státního zástupce zamítl. Trestní stíhání trvalo 17 měsíců. Trestní stíhání žalobkyně bylo velmi široce medializováno nejen regionálně, ale i celostátně, a to jak v televizi, rádiu, na internetu i v tištěných novinách. Široká medializace a trestní stíhání samo mělo negativní vliv na profesi žalobkyně, které přestalo být zadáváno zpracování znaleckých posudků úřady [územní celek] i zde působících notářů, které až do té doby zcela běžně pro tyto instituce zpracovávala. Žalobkyně proto musela svou znaleckou činnost přenést mimo své bydliště. Úbytek zakázek i její působení mimo vlastní region přetrvává i po skončení trestního stíhání. Došlo k narušení vazeb s lidmi z místa bydliště žalobkyně. Lidé se jí začali mstít, poničili jí osobní automobil a nadávali jí. Ani po skončení trestního stíhání žalobkyně se vztahy obyvatel k žalobkyni v místě bydliště neurovnaly. To se pak negativně projevilo na jejím zdravotním stavu, kdy žalobkyně se psychicky zhroutila, přestala jíst, hubla a přestala se starat o domácnost. Tuto péči za ni musela převzít jiná osoba a syn žalobkyně. V důsledku svého špatného psychického stavu byla pod lékařským dohledem, brala prášky na uklidnění a na spaní. Městský soud v Praze při stanovení výše peněžité satisfakce přihlédl m. j. k tomu, že žalobkyně jako soudní znalkyně je veřejně činnou osobou, že trestní stíhání proti ní nemělo být vůbec zahájeno (kvůli nepoužitelnému důkazu) a„ že žalobkyně byla podstatným způsobem poškozena ve své profesi, která je založena na důvěryhodnosti osoby znalce. Přitom trestní stíhání bylo zahájeno na základě podezření z úmyslně vadně zpracovaného znaleckého posudku, nikoli z trestného činu nesouvisejícího s výkonem znalecké činnosti. U žalobkyně byl pak dopad trestního stíhání a jeho medializace o to větší, že žije v malé obci, kde se obyvatelé dobře znají a poškozené vztahy se pak velmi těžce znovu budují a napravují. Žalobkyně byla nepochybně známa i mezi znalci, působícími ve stejném regionu a ve stejném oboru znalecké činnosti a trestním stíháním byla podstatně poškozena i její profesní pověst.“. Dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu z 29. 10. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2895/2019 a ústavní stížnosti byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu z 8. 12. 2020 zn. I. ÚS 105/20.

50. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 30. 9. 2021 č. j. 16 C 97/2019-84 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 15 000 Kč, zejména s následujícím odůvodněním:„ …byl žalobce stíhán pro přečin křivé obvinění dle § 345 odst. 1 a 2 trestního zákoníku (v trestní sazbě odnětí svobody až na 2 léta) a pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku v trestní sazbě odnětí svobody 6 měsíců až 3 léta… soud zkoumal i dopad trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce v oblasti rodinných vztahů, konkrétně do jeho vztahu s nezletilou dcerou… když jiné dopady trestního stíhání např. do profesního života, přátelských, sousedských vztahů, ekonomického života apod. žalobce netvrdil… trestní stíhání nebylo medializováno a soud se tak zaměřil tolik na dopad trestního řízení na rodičovský vztah žalobce a jeho nezletilé dcery… probíhající trestní řízení žalobce nemělo vliv na rozhodnutí soudu v opatrovnickém řízení o způsobu a rozsahu styku otce s nezletilou dcerou...“.

51. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 30. 9. 2021 č. j. 16 C 97/2019-84 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 15 000 Kč, zejména s následujícím odůvodněním:„ … trestní řízení proti žalobci trvalo 7 a půl měsíce, … jímž byla věc postoupena k projednání přestupku…ve vztahu k žalobci nebyla podána ani obžaloba a věc nebyla vůbec před soudem projednávána…žalobci hrozil potencionálně trest odnětí svobody v rozsahu 2 let, případně i trest zákaz činnosti… s ohledem na to, že řízení se nedostalo ani do fáze podané obžaloby nebyla intenzita ohrožení žalobcem uložením možného trestu natolik významná jako v případě, pokud by již věc byla projednávána na základě podané obžaloby před soudem. … se měl případně dopustit trestného činu pomluvy, je třeba sice na jednu stranu konstatovat, že tento trestný čin sám o sobě není trestným činem, se kterým by byly spojovány zásadně dehonestující účinky, jako v případě trestných činů směřující proti životu, zdraví, lidské důstojnosti či trestných činů v oblasti sexuální apod… měl obavy, že v případě, že by byl nakonec shledán vinným, … v důsledku toho pak měl obavy i o ekonomické zajištění své rodiny, … tento zásah do psychiky žalobce nebyl natolik závažný, aby například žalobce vyhledal pravidelnou odbornou pomoc, či musel užívat medikamenty, když v této souvislosti bylo prokázáno toliko to, že se neformálně setkal se svojí známou…jeho psychickou nepohodu … zaznamenala po dobu cca 2 měsíců, přičemž dokonce neměla ani povědomost o tom, o jaké konkrétní trestní stíhání žalobce se vůbec jedná, že toto trestní stíhání bezprostředně souvisí s výkonem jeho pracovní činnosti…“ (tento rozsudek obvodního soudu byl potvrzen rozhodnutím Městského soudu v Praze z 29. 9. 2021 sp. zn. 23 Co 244/2021, jak plyne z infosoud.justice.cz).

52. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 6. 2021 č. j. 47 C 214/2020-171 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 20 000 Kč, zejména s následujícím odůvodněním:„ … Trestní stíhání žalobce trvalo … rozsudkem obvodního soudu z 16. 8. 2019 pravomocně zproštěn obžaloby, tedy zhruba 1 rok a necelé 4 měsíce. …žalobce byl stíhán pro spáchání pro přečinů zpronevěry podle § 206 odst. 1,3 trestního zákoníku a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let…. povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení.… žalobce omezil svoji činnost v oblasti vymáhání pohledávek, když se spolu s manželkou obával, že by se celá situace mohla opakovat, v důsledku čehož došlo i ke snížení finančních příjmů rodiny… žalobce měl problémy se spaním, po dobu trestního stíhání se do sebe uzavřel a byl apatický k okolí, ke svým zájmům, mezi něž patřilo jezdectví… jiným osobám se stran svého trestního stíhání žalobce ani jeho manželka nesvěřovali…skutečnost, že o trestním stíhání žalobce neměly jiné osoby povědomí, snižuje jeho nemajetkovou újmu a nelze proto dospět k závěru, že byla zasažena jeho pověst. Pokud jde o pracovní činnost žalobce, z provedené dokazování vyšlo najevo, že přes určitý útlum v době trestního stíhání, se žalobce začal věnovat„ stavařině“ a dle manželky dnes dosahuje dokonce vyšších příjmů a tato aktivita je vnímána z jejího pohledu jako„ jistější“. Konečně jde-li o řízení pod vlivem návykových látek, za něž byl žalobce v průběhu naříkaného řízení odsouzen… vypověděl, že vyhledat odbornou lékařskou pomoc jako např. psychologa apod. nepovažoval ve své situaci za nutné…. Protiprávní jednání, jehož se tedy žalobce později dopustil a ohledně něhož sám vypověděl, že věděl, že se dopustil něčeho nezákonného a proto byl s druhým trestním stíháním srozuměn a nebránil se mu, není sto klást k tíži žalované…. v druhém trestním stíhání, v němž byl žalobce pravomocně odsouzen a na určitou dobu přišel o řidičský průkaz… o trestním stíhání věděl toliko žalobce a jeho manželka…k dopadu do jeho pověsti nedošlo…“. Citovaný rozsudek byl potvrzen rozhodnutím Městského soudu v Praze z 2. 11. 2021 sp. zn. 16 Co 338/2021 (jak soud zjistil z infosoud.justice.cz).

53. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 27. 9. 2021 č. j. 28 C 71/2021-95 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 50 000 Kč, zejména s následujícím odůvodněním:„ … 15.9.2016 zahájeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu podle § 256 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem podle § 248 odst. 2 a linea první, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a s trestným činem podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku Usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 22.6.2017 bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno. Žalobkyně v důsledku vedeného trestního stíhání trpěla stresem, obavou, že bude odsouzena, začala v nadměrném množství požívat alkohol a její spotřeba cigaret se výrazně zvýšila. Také došlo k zásahům do jejích osobnostních sfér – do rodinného a pracovního života. Trestní stíhání žalobkyně, resp. druhé trestní stíhání žalobkyně trvalo dva roky a šest měsíců.… za což jí hrozil trest odnětí svobody v rozsahu pět až deset let pro nejpřísněji ohodnocený trestný čin. U žalobkyně však jako u osoby do té doby bezúhonné, nebylo pravděpodobné, že by byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Také povaha trestného činu, pro který byla žalobkyně trestně stíhána, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení... trestním stíháním došlo k zásahu do osobnostních sfér života žalobkyně, zejména do oblasti duševního zdraví, neboť žalobkyně v době vedeného trestního stíhání trpěla stresem a obavami, jakým způsobem trestní stíhání dopadne, zejména s přihlédnutím i k situace, že žalobkyně v té době měla malé nezletilé dítě….Také v době trestního stíhání docházelo mezi ní a manželem k větším hádkám, žalobkyně byla nervózní, podrážděná, často se utrhovala i na svou nezletilou dceru… v důsledku vedeného trestního stíhání, žalobkyně od vedení (právnická osoba), kde pracovala, nedostávala takové projekty, které běžně dostávala před zahájením trestního stíhání, zejména nedostávala projekty týkající se Evropské unie. Obdobně pak nebyla vysílána na školení a programy zvyšující kvalifikaci pracovníků, jako tomu bylo před uvedeným trestním stíháním. Její pozice v této firmě, zejména vztaženo k pracovní a odborné kvalifikaci žalobkyně, se po dobu vedeného trestního stíhání snižovala.“ (odvolání nebylo podáno, citovaný rozsudek je v právní moci, jak plyne z infosoud.justice.cz).

54. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 9. 6. 2021 č. j. 14 C 150/2019-100 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 50 000 Kč, zejména s následujícím odůvodněním:„ … 29. 10. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku a přečin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, spáchané ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Dne 14. 1. 2014 došlo ke změně právní kvalifikace na přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 4 T 121/2014, byl žalobce uznán vinným zločinem loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 55 To 270/2018, byl rozsudek soudu prvé instance zrušen a bylo nově rozhodnuto tak, že žalobce se zprošťuje obžaloby. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 1. 11. 2018. Trvalo celkem 5 let… trestný čin (ve skupině násilných trestných činů) loupeže, je čin s vysokým stupněm společenské nebezpečnosti a hrozící vysokým trestem odnětí svobody, z čehož plyne nepochybně zvýšená intenzita do zásahu života žalobce, jasnou vysokou intenzitu. …k délce jeho trvání, což v případě žalobce činilo 5 let, … částka plně odpovídá tomu, že žalobce byl stíhán nikoli dlouhou dobu, stíhání mu nezpůsobilo zásadní újmy (typu ztráty zaměstnání či přátel, rozvratu manželství apod.), a nedostalo se mu žádné širší publicity.“ (odvolání nebylo podáno, citovaný rozsudek je v právní moci, jak plyne z infosoud.justice.cz).

55. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné z 2. 8. 2021 č. j. 23 C 215/2019-2020 byla shledána adekvátní částka na peněžitém zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 42 000 Kč, zejména s následujícím odůvodněním:„ …Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě …zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný…Žalobce byl stíhán pro přečin poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let, tedy s horní hranicí trestní sazby 5 let. Žalobce byl také ohrožen výší škody v částce 935 966,36 Kč, jež mu a dalším spoluobžalovaným mohla být uložena k náhradě v adhézním řízení. Soud má za to, že žalobce byl trestně stíhán pro jednání, které se posuzuje, objektivně vzato, jako skutečnost mající menší intenzitu, z hlediska dopadu do sféry osoby poškozeného…Žalobce tedy neměl objektivně vzato důvod k obavě z uložení trestu odnětí svobody při horní hranici této sazby. …se jedná o dobu přibližně tři a půl roku trestního stíhání, po kterou zásah do osobnostních složek žalobce trval. Intenzivnější negativní dopad osobnostní sféry žalobce mělo trestní řízení do vydání zprošťujícího rozsudku prvoinstančního soudu… trestní stíhání zasáhlo žalobce po stránce psychické, byl nervózní, trestní stíhání nesl špatně, protože měl obavu, co bude, zda bude odsouzen a jaké bude mít jeho odsouzení následky pro jeho další život; mělo dopad i do jeho profesního života jako podnikatele na malém městě, když jeho obchodní partneři a zákazníci o trestním stíhání věděli, nebyl však tvrzen ani prokázán dopad trestního stíhání snížení objemu zakázek v jeho podnikání… nebyl prokázán dopad trestního stíhání do sféry rodinné (rozpad rodinných vztahů nebo manželství žalobce nebyl tvrzen ani prokázán) a společenské (povědomost o trestním stíhání žalobce úředníkem katastrálního úřadu, který vystupoval jako svědek v trestním řízení, považuje soud za marginální; společenská izolace nebyla tvrzena ani prokázána), rovněž nebyla tvrzena ani prokázána medializace trestního stíhání v tisku nebo televizi…. Přiměřenou okolnostem posuzovaného případu jako odpovídající výši zadostiučinění považuje soud částku 42 000 Kč. Za dobu přibližně 3 a půl roku, tj. 42 měsíců trvajícího trestního řízení, jde o odškodnění nemajetkové újmy v rozsahu 1 000 Kč měsíčně…“ (odvolání nebylo podáno, citovaný rozsudek je v právní moci, jak plyne z infosoud.justice.cz).

56. Zdejší soud (i při reflexi soudní praxe) považuje za adekvátní peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně způsobenou trestním stíháním ve výši 70 000 Kč. Shora citované rozsudky ze soudní praxe jsou v řadě aspektů odlišné od souzené věci a tak tomu ostatně patrně bude v každé věci. Proto citované rozsudky lze použít hlavně ve smyslu nalezení rozpětí, v jakém se pohybují částky přiznávané z titulu náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

57. Pokud jde o částky v řádu statisíců, tak ty jsou zjevně přiznávány velmi vzácně, v případech, kdy je přítomno v extrémní intenzitě to které relevantní hledisko (resp. zároveň více hledisek naplněných v extrémní intenzitě).

58. Pokud jde o citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] (439 000 Kč), tam šlo o extrémní intenzitu např. v hrozbě vysokým trestem 8 až 16 let u zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti poškozeného, který přitom byl blízký příbuzný žalobce, došlo k medializaci věci včetně fotografie žalobce a jména a příjmení a žalobce musel čelit útokům (včetně výhružek) a společenského odsouzení ze strany spoluobčanů na malé obci a byl považován za„ vraha“ bez ohledu na presumpci neviny.

59. V rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 27/2019-504 (605 000 Kč) bylo naplněno v extrémním případě hledisko v podobě určitého excesivního pochybení Krajského soudu v Ostravě tím, že nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu v předchozím kasačním rozhodnutí a znovu žalobkyni odsoudil, což pro žalobkyni značilo nečekaný zvrat, kdy musela znovu ukončit svoji advokátní praxi a byla i vyškrtnuta ze seznamu konkursních správců, pročež žalobkyně znovu a zcela nečekaně přišla o možnost obživy ve svém oboru (nad to ve srovnávané věci trestní řízení trvalo déle, tj. 5 let a 8 měsíců, a tehdejší žalobkyně v něm byla pravomocně odsouzena a zasáhl až Nejvyšší soud).

60. Ve věci rozhodované rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 130/2015-237 (300 000 Kč) bylo naplněno v extrémní míře zejména hledisko, že došlo k široké medializaci trestní věci tehdejší žalobkyně, která přitom měla dopad do sféry žalobkyně o to více nejen kvůli tomu, že žila v malé obci (kde se obyvatelé dobře znají), ale žalobkyně trpěla úbytkem zakázek i po skončení trestního stíhání a ani vztahy obyvatel obce k žalobkyni v místě bydliště se po ukončení trestního stíhání neurovnaly. Přitom žalobkyně byla soudní znalkyní, trestní stíhání bylo zahájeno pro podezření z úmyslně vadného znaleckého posudku a žalobkyně byla poškozena ve své profesi, která je založena právě na důvěryhodnosti osoby znalce.

61. Případ žalobkyně k vykresleným případům rozhodovaným odvolacími soudy připodobnit nelze, a to již proto, že žádné z relevantních hledisek nelze u žalobkyně shledat za naplněné v extrémní intenzitě. Již proto nelze v kontextu stávající soudní praxe žalobkyni přiznat peněžitou satisfakci v řádu statisíců.

62. Na stranu druhou však nelze žalobkyni přiznat částky jen kolem 15 000 Kč, jak některé okresní soudy učinily v jiných případech, když v souzené věci lze vysledovat naplnění relevantních faktorů v závažnější rovině a intenzitě. Tak kupříkladu v rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 16 C 97/2019 (15 000 Kč) nebyly shledány téměř žádné dopady do přátelských, sousedských vztahů a ekonomického života žalobce a trestní stíhání nebylo v žádné míře (formě) medializováno, trestní stíhání bylo vedeno s hrozícím trestem odnětí svobody nižším než u v souzené věci a trestní stíhání bylo skončeno již na prvním stupni zproštěním obžaloby (naproti tomu v souzené věci bylo vedeno nejen odvolací řízení, ale dokonce odvolací soud napoprvé zrušil zprošťující rozsudek soudu 1. stupně a věc mu vrátil k doplnění dokazování). Obdobně lze z pohledu např. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 21 C 32/2018 (který dovodil jako adekvátní výši zadostiučinění 15 000 Kč), na rozdíl od souzené věci, uvést, že ve srovnávané věci trestní řízení nedospělo ani do fáze podání obžaloby a věc tak nebyla soudy vůbec projednávána, žalobci hrozil nižší trest než žalobkyni, trestní řízení trvalo podstatně méně (jen v řádu měsíců) než u žalobkyně, skutková podstata tehdejšího trestného činu v žádné míře neimplikovala vyšší společenské odsouzení a tehdejší žalobce nevyhledal odbornou pomoc v oblasti psychiky, tím méně pravidelně (na rozdíl od nynější žalobkyně). Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 47 C 214/2020 (20 000 Kč) zase bylo reflektováno při stanovení výše peněžité satisfakce, že tehdejší žalobce byl důvodně shledán vinným ze spáchání (jiného) trestného činu (což se podepsalo na jeho potížích spolu s paralelně vedeným nezákonným trestním stíháním za jiný skutek), žalobce nepovažoval za potřebné vyhledat odbornou pomoc, o jeho trestním stíhání věděla jen jeho manželka, pročež k dopadu do jeho pověsti nedošlo, jeho trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu než stíhání žalobkyně a nedostalo se ani do fáze odvolacího řízení. Již z toho je patrné, že by - i pohledem stávající soudní praxe - mělo být odčinění nemajetkové újmy žalobkyně vyšší než 15 000 Kč, resp. 20 000 Kč. Výši zadostiučinění 42 000 Kč uvedenou v rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 23 C 215/2019-2020 nelze vůbec brát v potaz, jelikož tamní soud nepostupoval důsledně v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž by výše odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním neměla být odvozována od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání (viz např. již rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

63. Jako přiléhavý se jeví být přístup, který bude zvažovat výši satisfakce ve smyslu intervalu od 50 000 Kč do přibližně 100 000 Kč. Tu soud odkazuje např. na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 14 C 150/2019-100, který přiznal částku 50 000 Kč, i když téměř k žádným negativním dopadům do osobnosti žalobce nedošlo (na rozdíl od souzené věci), když tehdejší obvodní soud vycházel v podstatě jen z obecné teze jakožto notoriety, že žalobce byl„ zcela nepochybně vystaven psychickému tlaku“, i„ obavou z případného trestu, který mu hrozil“. Navíc se ve srovnávané věci nedostalo trestní věci žalobce publicity, na rozdíl od souzené věci (jakkoli nebyla žalobkyně v článku na [webová adresa] vyfocena a jmenována, nelze popřít, že šlo o medializaci její trestní věci, která navíc měla i konkrétní dopad, když žalobkyně byla ztotožněna s článkem např. ve škole její dcery; koneckonců ve sféře osobnostních statků jako je např. právo na vážnost a dobrou pověst je právě relevantní i hledisko objektivní způsobilosti zasáhnout do osobnosti člověka, pročež se prokázání konkrétních následků ani nevyžaduje (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 2002 sp. zn. 30 Cdo 2094/99, z 1. 10. 2002 sp. zn. 28 Cdo 983/2002, z 28. 2. 2011 sp. zn. 30 Cdo 5021/2008, z 7. 5. 2002 sp. zn. 28 Cdo 662/2002, z 27. 9. 2017 sp. zn. 30 Cdo 41/2017; usnesení Ústavního soudu z 9. 1. 1997 sp. zn. II. ÚS 5/96). Pokud jde kupř. o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 28 C 71/2021-95, ten přiznal satisfakci ve výši 50 000 Kč navzdory tomu, že se trestní stíhání nedostalo ani do fáze obžaloby; nad to ve srovnávané věci povaha trestného činu žalobce podléhala výrazně menšímu společenskému odsudku než v souzené věci (kdy v podstatě bylo kladeno žalobkyni za vinu, že křivě obvinila svého bývalého druha ze znásilnění jeho nezletilé dcery).

64. Soud považoval za přiměřenou peněžitou satisfakci ve vyšší částce než přiznaly shora citované okresní soudy, tedy vyšší než 50 000 Kč. Soud dospěl k závěru o přiměřeném peněžitém zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Žalovaný již žalobkyni zaplatil na náhradě nemajetkové újmy částku 32 000 Kč, a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 38 000 Kč (70 000 Kč mínus již zaplacené 32 000 Kč) a ve zbytku (190 000 Kč) soud žalobu zamítl (výrok VIII. a IX. rozsudku), včetně požadovaného úroku z prodlení.

65. Pokud žalobkyně rozlišila, kolik požaduje přiznat za zásah do toho kterého osobnostního práva, soud to považoval za právně bezvýznamné a odkazuje i na judikaturu, např. na rozsudek Krajského soudu v Brně z 7. 4. 2021 č. j. 70 Co 5/2021-547:„ K otázce způsobu stanovení výše přiznané relutární satisfakce je vhodné ještě uvést, že případný procesní požadavek na rozdělení, jaká část náhrady připadá na odčinění imateriální újmy na tom kterém dotčeném dílčím osobnostním právu, by byl zcela neopodstatněný. V soudní praxi je naprosto běžné a odpovídající i monistické koncepci práva na ochranu osobnosti, stvrzené důvodovou zprávou k § 81 až § 83 o. z., že rozsah nemajetkové újmy, za níž je relutární satisfakce přiznávána, je nutno při jediném neoprávněném zásahu, kterým je kumulativně dotčeno vícero dílčích osobnostních práv, vyčíslit jako jeden celek. Není pochyb o tom, že jednotlivé dílčí složky osobnostního práva vytvářejí jediný společný celek v podobě celkové fyzické a psychicko-morálně-sociální integrity osobnosti člověka v její jednotě a právě toto jednotné osobnostní právo je zde předmětem soudní ochrany. Ani podle Ústavního soudu není úkolem soudů při vyčíslení náhrad imateriální újmy„ opisovat metodiky“ či„ doplňovat vzorce“ (srov. zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2706/19).“. Koneckonců na výzvu soudu žalobkyně upřesnila, že nepožaduje přiznat ze žalobní částky ničeho za zásah do„ práva na psychické zdraví“, ale že tím měla na mysli toliko jevy pro dotvrzení závažnosti jejích duševních útrap, tj. k otázce intenzity utrpěné nemajetkové újmy (srov. usnesení u 10. 12. 2021 č. j. 47 C 113/2021-55 a tam citovanou judikaturu a následnou odpověď žalobkyně z 21. 12. 2021 na č. l. 59).

66. Žalovaný namítl, že ke vztahům v rodině bylo provedeno jen dokazování účastnickou výpovědí a výslechem její dcery, která je osobou blízkou. Nicméně ani skutečnost, že svědek je příbuzným některého z účastníků řízení, sama o sobě nemůže vést k závěru, že jeho výpověď je nepravdivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97, či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 12 Cmo 193/2014). Soud v souladu s § 126 odst. 2 o. s. ř. na začátku výslechu svědkyni (dceru žalobkyně) poučil o trestních následcích křivé výpovědi a svědkyně proto vypovídala s vědomím hrozby trestního postihu za nepravdu. Její výpověď soud shledal za věrohodnou, stejně jako účastnickou výpověď žalobkyně. Koneckonců jak jinak by žalobkyně mohla prokazovat skutečnosti z jejího vnitřního světa (duševní útrapy) než právě svojí výpovědí. Z občanského soudního řádu neplyne, že by - v rámci hodnocení důkazů - poznatky výslechem účastníků získané musely vždy nutně být pro soud méně spolehlivé, méně významné, nevěrohodné apod. (viz nález Ústavního soudu z 23. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 2568/07).

67. Ohledně soudem žalobkyni přiznaného úroku z prodlení z částek, v nichž soud žalobkyni vyhověl, soud uvádí následující. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 citovaného zákona. Tedy úroky z prodlení náleží poškozenému až od uplynutí doby, kterou má ústřední orgán uvedený v § 6 citovaného zákona k vyplacení náhrady, tedy 6 měsíců od uplatnění nároku u tohoto orgánu (§ 15 citovaného zákona). Tento právní závěr byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1612/09. Žalobkyně doručila žalovanému nárok na náhradu újmy 20. 11. 2020 (důkaz např. Stanoviskem ministerstva spravedlnosti z 2. 8. 2021), a proto lhůta k plnění žalovanému (ministerstvu) uplynula podle § 605 o. z. dne 20. 5. 2021. Z těchto důvodů soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši (viz § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ve výši 8,25 % ročně z částek specifikovaných ve výroku I., III., IV., VI., VIII. Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení.

68. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno pro částečné plnění žalovanou po zahájení řízení, pročež žalobkyně má stran tohoto žalobního nároku právo na náhradu nákladů podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. U žalobního nároku na náhradu nákladů na znalecký posudek sice žalobkyně měla nemalý neúspěch, ale podle § 142 odst. 3 o. s. ř. má právo i tak na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož rozhodnutí o výši škody záleželo na úvaze soudu. U žalobního nároku na zaplacení částky 3 260 Kč měla žalobkyně jen nepatrný úspěch (142 Kč s úrokem z prodlení), a proto i k němu má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení i stran žalobního nároku na zaplacení náhrady nemajetkové újmy, jelikož výše nároku závisela na úvaze soudu (srov. analogicky i nálezovou judikaturu Ústavního soudu o přiznání poškozenému plné náhrady nákladů řízení u náhrady újmy způsobené při výkonu veřejné moci za předpokladu, že poškozený prokáže porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení, avšak není zcela úspěšný ve výši žalované částky - např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1310/09, I. ÚS 42/16).

69. Tarifní hodnota činila u úkonů právní služby do částečného zpětvzetí žaloby včetně částku 50 000 Kč (náhrada nemajetkové újmy - § 9 odst. 4 písm. a) a. t.) a 108 183 Kč (náhrada škody - § 8 odst. 1 a. t.), tj. celkem 158 183 Kč. Sazba odměny tu činí 7 460 Kč za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., pročež jde o odměnu za 3 úkony právní služby (1) převzetí a příprava zastoupení, 2) sepis žaloby, 3) částečné zpětvzetí žaloby) - celkem 22 380 Kč. Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Tarifní hodnota za úkony právní služby po částečném zpětvzetí žaloby činila 91 028 Kč, tj. šlo o sazbu odměny 4 780 Kč za úkon podle § 11 odst. 1 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč za náhradu nemajetkové újmy a tarifní hodnota 41 028 u náhrady škody). Žalobkyně má právo na odměnu advokáta za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (1) účast na jednání 11. 2. 2022, 2) podání ve věci samé z 14. 3. 2022, 3) a 4) účast na jednání 8. 4. 2022 přesahujícím 2 hodiny) a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. (5) za účast při vyhlášení rozsudku (odměna 2 390 Kč)); celkem jde o odměnu 21 510 Kč. K 5 úkonům právní služby náleží právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (5 x 300). Dále má žalobkyně právo na náhradu DPH ve výši 21 procent z těchto částek (tj. z 46 290 Kč) v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. – 9 721 Kč a též náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč Celkem tak je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 58 011 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

70. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. – na tři dny od právní moci rozsudku.

71. Žalobkyně požadovala přiznat náklady řízení ve výši 102 091,20 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za uplatnění nároku vůči žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., a to s odkazem na judikaturu i § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 726/17, I. ÚS 2423/21, IV. ÚS 2384/20, I. ÚS 701/10). Soud nepřiznal žalobkyni pro neúčelnost (hledisko v § 142 odst. 1 o účelně vynaložených nákladech řízení) ničeho za podání z 28. 7. 2021 a z 29. 9. 2021. Obsažené v podání z 28. 7. 2021 mohlo a mělo být obsaženo již v žalobě, která byla sepsána 2 měsíce předtím. Uvedené v podání z 29. 9. 2021 mohlo a mělo být obsaženo již v podání z 31. 8. 2021. Za žalobkyní vyúčtované upřesnění tvrzení na výzvu soudu soud žalobkyni ničeho pro neúčelnost nepřiznal, jelikož tam uvedené mohlo a mělo být obsaženo již v předcházejících podáních žalobkyně (soud ve výzvě reagoval na určitou formulační neadekvátnost žalobkyně). Obdobné platí o konkretizaci (z 7. 2. 2022) důkazních návrhů na výzvu soudu (pokud by žalobkyně adekvátně formulovala již na počátku své důkazní návrhy - když důkaz celými spisy se v tomto typu řízení, kdy nejde o nepřiměřenou délku řízení, neprovádí, což plyne i ze soudní praxe, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1606/2008 - tak by soud žalobkyni nemusel vyzývat). Soud nepřiznal žalobkyni ničeho ani stran tvrzeného“ jednání s klientkou ohledně nadcházejícího soudního jednání” z 9. 2. 2022. Nejen že žalobkyně existenci této porady neosvědčila, ale dokonce ani z jejího tvrzení neplyne, že by jí na právo náhradu za takovou poradu náleželo. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) a. t. zakotvuje úkon právní služby jen u porady trvající déle než 1 hodinu a žalobkyně ani netvrdí, jak dlouho porada trvala. Navíc žalobkyně své argumenty uplatnila již v rámci žaloby a v podání z 31. 8. 2021, kterým se vyjádřila i k vyjádření žalovaného k žalobě, a proto z obsahu spisu neplyne účelnost takové porady. Pokud žalobkyně odůvodňuje účelnost této porady, že bylo pravděpodobné provedení účastnického výslechu žalobkyně na 1. jednání, pak není zřejmé, proč takový výslech žalobkyně nenavrhla nejen v žalobě či v řadě podáních učiněných před prvním jednání, a dokonce jej nenavrhla ani na prvním jednání. Navíc pokud by skutečně bylo zřejmé provedení výslechu žalobkyně na jednání i žalobkyni, pak by potřebné vysvětlení bylo zahrnutelné již v úkonu právní služby zahrnujícím převzetí věci a zastoupení či sepis žaloby či v podání ve věci samé z 31. 8. 2021 (které bylo honorováno); přitom podání ve věci samé implikuje konzultaci i s klientem, včetně důkazních otázek, tedy včetně poučení o případném výslechu. Soud nepřiznal žalobkyni ničeho ani za podání z 24. 3. 2022 ohledně sdělení zproštění mlčenlivosti sociální pracovnice a předvolání svědků; nejen že nejde o úkon právní služby obdobný úkonům právní služby podřaditelným pod § 11 odst. 1 či 2 a. t.; dokonce pokud u zproštění mlčenlivosti soud musel urgovat žalobkyni (ačkoli v tomto smyslu poučil žalobkyni již na prvním jednání, žalobkyně v podání z 14. 3. 2022 po prvním jednání o zproštění mlčenlivosti ničeho neuvedla, pročež soud musel činit výzvu na žalobkyni, aby zajistil řádný průběh jednání bez nutnosti odročovat jej za účelem pokračování výslechem svědkyně – sociální pracovnice).

Poučení