23 C 215/2019-202

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro 235 474,78 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 7 999 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54 236,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 235 474,78 Kč s odůvodněním, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání přečinu poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. c) trestního řádu. Dle ustálené soudní praxe stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu. Žalobce s ohledem na zprošťující rozsudek považuje usnesení o zahájení trestního stíhání za nezákonné rozhodnutí a celé trestní stíhání za nezákonné a uplatňuje právo na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalobce uplatnil nárok náhradu škody u žalovaného podáním ze dne 3. 12. 2018. Žalovaný sdělil přípisem ze dne 23. 5. 2019, že nárok byl uplatněn a vyzval žalobce k doložení dokladu o úhradě právních služeb a dalších dokladů. Ke dni podání žaloby žalovaný uplatněný nárok meritorně neprojednal, ačkoliv zákonná šestiměsíční lhůta k projednání marně uplynula. Žalobce nárokoval částku 35 474,78 Kč jako majetkovou újmu za účelně vynaložené náklady právního zastoupení a částku 200 000 Kč jako nemajetkovou újmu.

2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 7. 2020 č. j. 23 C 215/2019-93 tak, že žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 149 600 Kč a částku 5 142,50 Kč zamítl (výrok I. rozsudku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 50 400 Kč (výrok II. rozsudku) a náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného do výroku II. rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 57 Co 305/2020-132, které nabylo právní moci dne 28. 4. 2021, rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. rozsudku co do částky 401 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil a co do částky 49 999 Kč zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud musí v dalším řízení poučit žalobce dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil konkrétní skutečnosti (jak konkrétně došlo k dehonestaci, k narušení lidské důstojnosti, jaký byl život žalobce před trestním stíháním, po trestním stíhání, rovněž jak významně jej trestní stíhání poškodilo v osobním a profesním životě atd.) a po reakci žalobce posoudil, zda se v daném případě jedná/nejedná o případ, kdy by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a k tomu navrhl důkazy. Pokud po splnění výše uvedených procesních povinností žalobcem, dospěje soud opětovně k závěru o nutnosti finančního zadostiučinění, nepřehlédne, že následky trestního stíhání u všech komparovaných případů byly mnohem intenzivnější oproti tvrzením žalobce obsažených ve spise, resp. ani v jednom z komparovaných případů se nejednalo o pouze ty následky trestního stíhání, které jsou dány vždy a u každé nezákonně trestně stíhané osoby v obdobných skutkových okolnostech trestního stíhání. Předmětem sporu zůstala částka 49 999 Kč za nemajetkovou újmu.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný namítal, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění v peněžní formě a konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje žalovaný za dostatečnou satisfakci. Žalovaný také k požadavku na náhradu nemajetkové újmy vznesl námitku promlčení.

4. Za stát – Českou republiku vystupuje před soudem jeho organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná. Příslušnou organizační složkou je v první řadě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vystupuje za stát ve sporech a jiných právních věcech, o nichž to stanoví § 2 až 5 zákona č. 201/2002 Sb., nebo ve sporech a jiných právních věcech, v nichž se na tom v souladu se zákonem dohodl s organizační složkou státu, příslušnou věc podle zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nevystupuje-li za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, náleží toto oprávnění organizační složce státu, příslušné podle zákona č. 219/2000 Sb. Jelikož v tomto případě se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dohodl dle ustanovení § 6 zákona č. 201/2002 Sb. s organizační složkou státu (Ministerstvem spravedlnosti ČR), že bude jednat (§ 2) v řízení před soudem namísto této příslušné organizační složky, jedná jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

5. Podáním ze dne 21. 7. 2021 a také u jednání dne 22. 7. 2021 žalobce (prostřednictvím právního zástupce) sdělil soudu, že nesouhlasí se svým účastnickým výslechem. Žalobce po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedl další rozhodné skutečnosti a objasnil, jak konkrétně došlo k dehonestaci, k narušení lidské důstojnosti žalobce, jaký byl život žalobce před trestním stíháním, po trestním stíhání, a jak významně jej trestní stíhání poškodilo v osobním a profesním životě, příp. v jiné sféře života a k těmto skutkovým tvrzením navrhl důkazy, žalobce nově tvrdil, že následky způsobené trestním stíháním do jeho osobnostní sféry jsou takové povahy, které by ve stejné míře jako újmu pociťovala jakákoliv jiná osoba, která by byla daným trestním stíháním postižena. Tvrdil, že tyto následky jsou notorietou obecně známou, kterou není nutno prokazovat. K dehonestaci a k narušení lidské důstojnosti žalobce došlo již tím, že žalobce byl v pozici osoby obviněné a posléze obžalované. Žalobce se musel podrobit úkonům v trestním řízení, musel přebírat listovní zásilky od policejního orgánu, státního zastupitelství a soudů, přičemž poštovní doručovatelce muselo být z formy těchto zásilek zřejmé, že žalobce má co do činění s orgány činnými v trestním řízení; žalobce se musel účastnit svého výslechu v postavení podezřelého, posléze obviněného v přípravném řízení trestním, žalobce se musel dostavit k policejnímu orgánu, musel se podrobit identifikačním úkonům, musel si nechat sejmout otisky prstů, podrobit se pořízení fotodokumentace z čelního a profilního pohledu, musel poskytnout do policejní databáze bukální stěry pro analýzu DNA, přičemž výsledky těchto identifikačních úkonů byly vedeny v policejní databázi, stejně jako skutečnosti, že byl trestně stíhán. Žalobce se účastnil hlavních líčení před soudem a již samotná jeho pozice jako obžalovaného byla pro něj ponižující, musel si vyslechnout přednesenou obžalobu od státního zástupce a po provedení dokazování byl seznámen se stanoviskem státního zástupce, který jej navrhoval uznat vinným a odsoudit. Žalobce tak byl nucen snášet psychický tlak, který na něj trestní stíhání svými obecnými dopady vytvářelo a který byl dán, jak uvedenými procesními úkony, tak i logickou obavou z výsledku, obavou z odsouzení, z hrozícího trestu a z hrozící povinnosti k náhradě škody.

6. Soud provedl následující dokazování a zjistil:

7. Z Uplatnění práva na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze dne 3. 12. 2018 včetně plné moci ze dne 27. 3. 2014 a včetně doručenky datové zprávy ze dne 3. 12. 2018, bylo zjištěno, že žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím a domáhal se v důsledku nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a celého nezákonného trestního stíhání náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na právní služby obhájce ve výši 35 474,78 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Toto podání bylo doručeno žalovanému dne 3. 12. 2018.

8. Z Výzvy Ministerstva spravedlnosti ČR k doplnění ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný vyzval žalobce k doplnění vzneseného nároku na náhradu škody o další doklady, zejména doklad o zaplacení právních služeb, osvědčení o registraci advokáta jako plátce DPH, technický průkaz vozidla použitého k cestám advokáta a další doklady, na jejichž základě by bylo možné posoudit vznik, rozsah a závažnost tvrzené nemajetkové újmy.

9. Z Doplnění údajů ze dne 27. 5. 2019 včetně kopie technického průkazu vozidla, osvědčení o registraci k DPH, výpisu z firemního účtu, záznamu o ověření elektronického podání doručeného na podatelnu Ministerstva spravedlnosti ČR, potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, bylo zjištěno, že žalobce doplnil k výzvě žalovaného požadované doklady.

10. Ze Stanoviska o odškodnění Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. 6. 2019 (č. l. 20-21 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný posoudil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, přičemž nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů trestního řízení shledal důvodný co do částky 30 332,28 Kč, ve zbytku nároku a celý nárok na nemajetkovou újmu shledal nedůvodným; konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání, konstatoval nezákonnost rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a vyjádřil omluvu.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka [číslo] k obch. spol. [právnická osoba] a z výpisu z živnostenského rejstříku podnikatele [celé jméno žalobce], [IČO] (přílohová obálka spisu) bylo zjištěno, že žalobce je jediným společníkem [právnická osoba] [celé jméno žalobce] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalobce], že žalobce disponuje živnostenskými oprávněními s předmětem podnikání a) silniční motorová doprava, b) výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

12. Z trestního spisu sp. zn. [spisová značka] soud provedl důkaz následujícími listinami, a to: usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] (č. l. 9-14 spisu), obžalobou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (č. l. 604-608 spisu), rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl ve vztahu k obžalovanému [celé jméno žalobce] právní moci dne [datum], odvoláním okresního státního zastupitelství proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v neprospěch obžalovaného [celé jméno žalobce] do zprošťujícího výroku (č. l. 775 spisu), odvoláním obžalovaného [celé jméno žalobce] ze dne [datum] a doplnění odůvodnění odvolání ze dne [datum] (č. l. 777, 794 spisu), protokolem o veřejném zasedání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] včetně potvrzení o dodání a doručení do datové schránky ve vztahu k Mgr. [příjmení] dne [datum], včetně doručenky ve vztahu k žalobci ze dne [datum], dovoláním obžalovaného [celé jméno žalobce] ze dne [datum] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (č. l. 862 spisu), usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č. l. 873-878 spisu) včetně potvrzení o dodání a doručení do datové schránky ve vztahu k Mgr. [příjmení] dne [datum], včetně doručenky ve vztahu k žalobci ze dne [datum], poučením poškozené právnické osoby v trestním řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] včetně přílohy k poučení – specifikace škody (č. l. 503-506 trestního spisu), protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] (č. l. 628 spisu), protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] (č. l. 753 spisu), usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] (č. l. 883 spisu) a opisem z evidence rejstříku trestů fyzických osob [celé jméno žalobce] (č. l. 829 spisu), z nichž bylo zjištěno, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, jež bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Poškozená [příjmení] [anonymizována dvě slova] byla odkázána s nárokem na náhradu škody ve výši 935 966,36 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] podal odvolání obžalovaný [příjmení], obžalovaný [celé jméno žalobce] (žalobce), státní zástupce a poškozená, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla všechna odvolání zamítnuta, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dle protokolu o veřejném zasedání ze dne [datum] bylo veřejné zasedání přerušeno za účelem porady senátu v 8:31 hodin s tím, že pokračovalo v 10:00 hodin, obhájce obžalovaného [příjmení], obhájce obžalovaného [celé jméno žalobce] (žalobce) a zmocněnkyně poškozené omluvili svou neúčast u vyhlášení rozhodnutí z důvodu dalších jednání u soudu a požádali o zaslání protokolu z veřejného zasedání. Obhájce obžalovaného [celé jméno žalobce] nebyl přítomen vyhlášení usnesení, veřejné zasedání bylo ukončeno v 10:17 hodin. Žalobci bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] doručeno dne [datum rozhodnutí]. K dovolání žalobce rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že dovolání odmítl, přičemž žalobce jako obviněný v trestní věci se dožadoval zproštění obžaloby z jiného důvodu, než jaký zvolil prvoinstanční a druhoinstanční soud, a to podle ust. § 266 písm. b) trestního řádu, neboť jej považoval pro něho za příznivější; přičemž dále konstatoval, že aby bylo možno obviněného zprostit obžaloby z důvodu podle ust. § 226 písm. c) trestního řádu, musí být prokázáno, že se stal skutek, který naplňuje všechny znaky určitého trestného činu, ale nepodařilo se spolehlivě potvrdit i přes úplné a řádně provedené dokazování, že pachatelem tohoto trestného činu je právě obviněný. Patří sem jak případ, kdy obviněný nemohl být dostatečně usvědčen výsledky dokazování, třebaže přetrvává podezření, že je pachatelem stíhaného trestného činu, tak případ, když provedené důkazy svědčí o tom, že trestný čin spáchala jiná konkrétní osoba nebo jiná dosud neztotožněná osoba, nikoliv však obviněný. Jestliže v průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že se skutek stal, avšak nelze prokázat, že jej spáchal právě obžalovaný, je nutné obžalovaného zprostit jedině podle ust. § 226 písm. c) trestního řádu, když o zproštění obžaloby podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, což požadoval dovolatel (žalobce), lze rozhodnout jen tehdy, není-li stíhaný skutek žádným trestným činem, proto za daných okolností posuzovaného případu, kdy pro tentýž skutek, pro nějž byl dovolatel (žalobce) obžaloby zproštěn a jiný obviněný byl uznán vinným, mohl být obviněný [celé jméno žalobce] obžaloby zproštěn výhradně z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal on, tedy podle ust. § 226 písm. c) trestního řádu (skutek se podle zjištění soudu stal a naplňoval veškeré znaky určité skutkové podstaty, nikoliv však ve vztahu k obviněnému [celé jméno žalobce]). Vzhledem k uvedeným okolnostem to byl pro dovolatele (žalobce) současně také důvod zproštění nejpříznivější, nejvíce vyznívající v jeho prospěch a v takovém případě bylo vyloučeno, aby podal dovolání, současně odvolání, ve svůj neprospěch; za zjištěných skutkových okolností byl zprošťující výrok napadený dovoláním pro obviněného [celé jméno žalobce] nejvýhodnější a jakákoliv změna by musela vést ke zhoršení jeho postavení. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že žalobce má dva záznamy v rejstříku trestů, v obou případech se osvědčil.

13. Soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve věci žalobkyně [příjmení] proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR o částku 500 000 Kč, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve věci samé v napadené části v odst. I. výroku; z odůvodnění tohoto rozsudku soud zjistil, že proti L. P. bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku Trestní řízení probíhalo před Okresním soudem v Karviné, pobočka v Havířově, který ve věci rozhodl rozsudkem sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jímž uznal L. P. vinnou ze spáchání výše uvedeného trestného činu; na základě odvolání L. P. jí Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zprostil obžaloby; L. P. hrozil trest odnětí svobody v délce od tří do deseti let, dále jí hrozila náhrada škody přesahující 2 300 000 Kč; trestní řízení trvalo tři roky; L. P. byla bezúhonná; L. P. po dobu trestního stíhání trpěla úzkostmi, nespavostí, depresivními stavy, pocity beznaděje, obavami z budoucnosti a z finančního zatížení v případě uložení náhrady škody, byla léčena antidepresivy a anxiolytiky, trpěla bolestmi v bedrech, problémy s tlakem a závratěmi, dohodla se na ukončení pracovního poměru se zaměstnavatelem, věc nebyla ve vztahu k L. P. medializována, nevědělo o ní okolí vyjma rodiny a kolegů na pracovišti, osoby, které o trestním stíhání věděly, jí nijak neodsuzovaly, naopak jí byly oporou; L. P. bylo přiznáno celkové odškodnění 70 000 Kč a omluva.

14. Soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a následně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve věci žalobce [příjmení]. V. proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR o částku 5 000 000 Kč, kterým byl schválen smír mezi účastníky a žalovaný se zavázal zaplatit V. V. částku 70 000 Kč, náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků; z odůvodnění tohoto usnesení a z obsahu spisu soud zjistil, že proti V. V. bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin znásilnění dle ust. § 241 odst. 1 trestního zákona a trestný čin porušování domovní svobody dle ust. § 238 odst. 1, 2 trestního zákona (zákon č. 40/1961 Sb.) Trestní řízení probíhalo před Okresním soudem v Karviné, který ve věci rozhodl rozsudkem sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jímž uznal V. V. vinného ze spáchání výše uvedených trestných činů; na základě odvolání, dovolání, ústavní stížnosti a následného opakovaného trestního řízení byl V. V. Krajským soudem v Ostravě usnesením sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zproštěn obžaloby; V. V. hrozil trest odnětí svobody v délce od dvou do osmi let; trestní řízení trvalo šest let, vazební zadržení trvalo 10 měsíců; V. V. nebyl bezúhonný; V. V. po dobu trestního stíhání trpěl psychickými problémy, rozpadlo se mu manželství, kdy k rozvodu došlo do 2 měsíců od vzetí do vazby, došlo k narušení vztahů s nezletilou dcerou, kdy ustaly kontakty s manželkou a nezletilou dcerou poté, co byl vzat do vazby a následně nedošlo k obnovení vztahů, došlo k zániku přátelských vztahů a následně k jejich obnovení nedošlo, rezignoval na život, ve vazbě se pokusil o sebevraždu; došlo k ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením; V. V. bylo přiznáno celkové odškodnění 70 000 Kč a omluva.

15. Soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve věci žalobce [příjmení] proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR o částku 151 745 Kč s příslušenstvím, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu ve věci samé v napadené části v odst. I. výroku; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti J. Z. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku ve stádiu pokusu dle ust. § 220 odst. 1 trestního zákoníku Trestní řízení probíhalo před Okresním soudem ve Frýdku-Místku, který ve věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým zprostil J. Z. obžaloby; J. Z. hrozil trest odnětí svobody v délce od jednoho roku do pěti let nebo zákaz činnosti; trestní řízení trvalo dva roky a šest měsíců; J. Z. nebyl bezúhonný; J. Z. po dobu trestního stíhání trpěl psychickými problémy, byl nervózní, podrážděný, trestní stíhání nesl špatně, byl přesvědčen o své nevinně, trestní stíhání mělo negativní dopad do jeho rodinného života, došlo ke zhoršení vztahů s otcem, vztah s manželkou trestí stíhání nijak nezměnil, došlo ke zhoršení mezilidských vztahů, kamarádi mu nevěřili, někteří lidé mu připomínali jeho trestní minulost, trestní stíhání bylo medializováno v tisku a v televizi, trestní stíhání nemělo dopad do jeho politické angažovanosti; J. Z. bylo přiznáno celkové odškodnění 30 000 Kč a omluva.

16. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum] včetně informace o průběhu řízení ve věci žalobkyně [příjmení] proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR o částku 339 898,62 Kč s příslušenstvím; z odůvodnění tohoto rozsudku soud zjistil, že proti M. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku Trestní řízení probíhalo před Okresním soudem v Blansku, který ve věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým M. zprostil obžaloby; M. hrozil trest odnětí svobody jeden rok až pět let nebo peněžitý trest; trestní řízení trvalo 10 měsíců; M. byla bezúhonná; M. po dobu trestního stíhání trpěla psychickými problémy, neléčila se medicínsky, absolvovala řadu podpůrných programů ke zmírnění duševních útrap, došlo k ukončení pracovního poměru dohodou, následně nastoupila na neakademickou pozici, kterou však byla v důsledku organizačních změn nucena ukončit, další zaměstnání odpovídající její kvalifikaci nesehnala; rodinné vztahy se nezměnily, rodina se za M. postavila; M. bylo přiznáno celkové odškodnění za náklady právního zastoupení v trestním řízení ve výši 32 257 Kč a omluva.

17. Soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež nabyl právní moci [datum] ve výroku I. a dne [datum] ve výroku II. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci žalobce [příjmení] proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR o částku 200 000 Kč s příslušenstvím, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve věci samé v napadené části v odst. I. výroku; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti M. P. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku Trestní řízení probíhalo před Okresním soudem ve Frýdku-Místku, který ve věci rozhodl rozsudkem sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým M. P. zprostil obžaloby; M. P. hrozil trest odnětí svobody jeden rok až pět let nebo peněžitý trest; trestní řízení trvalo 13 měsíců; intenzivnější dopad mělo trestní stíhání v délce 9 měsíců od doručení trestního příkazu do vydání zprošťujícího rozsudku. Trestní stíhání mělo negativní dopad do jeho osobnostní sféry, nebyl prokázán dopad do sféry profesní nebo dopad do životních plánů rodinných. M. P. bylo přiznáno celkové odškodnění 40 000 Kč.

18. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci žalobce [příjmení] proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti M. N. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle ust. § 250 odst. 1, 2 trestního zákoníku, obžalovaný [příjmení] byl zproštěn obžaloby; M. N. hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až tři roky, trestní řízení trvalo 4 roky a 2 měsíce; v řízení nebyly prokázány žádné následky v osobnosní sféře poškozeného, nebylo přiznáno žádné peněžité zadostiučnění, satisfakce pouze ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí.

19. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci žalobce [příjmení] proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti T. Z. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle ust. § 250 odst. 1, 3 trestního zákoníku, obžalovaný [příjmení] byl zproštěn obžaloby; T. Z. hrozil trest odnětí svobody dva roky až osm let, trestní řízení trvalo 5 let a 14 dní; v řízení nebyly prokázány žádné následky v osobnostní sféře poškozeného, nebylo přiznáno žádné peněžité zadostiučnění, satisfakce pouze ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí.

20. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci žalobce [příjmení] proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti M. P. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ust. § 254 odst. 1, 3 trestního zákoníku, obžalovaný [příjmení] byl zproštěn obžaloby; M. P. hrozil trest odnětí svobody jeden rok až pět let, trestní řízení trvalo 1 rok a 7 měsíců; v řízení nebyly zjištěny žádné následky v osobnostní sféře poškozeného, nebylo přiznáno žádné peněžité zadostiučinění, nebylo konstatováno, že došlo k porušení práv žalobce, žaloba byla zamítnuta.

21. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci žalobce [příjmení] proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu v napadené části odst. I. výroku; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti L. F. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle ust. § 250 odst. 1, 4 trestního zákoníku, obžalovaný [příjmení] byl zproštěn obžaloby; L. F. hrozil trest odnětí svobody pět až dvanáct let, trestní řízení trvalo 4 roky a 9 měsíců; trestní stíhání mělo negativní dopad do osobnostní sféry poškozeného, trpěl psychickými problémy, nervozitou, obavami z budoucnosti, došlo ke zhoršení mezilidských vztahů s přáteli, došlo ke ztrátě zaměstnání, došlo k medializaci případu v tisku a televizi; prvoinstanční soud nepřiznal žádné peněžité zadostiučinění, odvolacím soudem bylo přiznáno celkové odškodnění ve výši 20 000 Kč, dovolání ve věci bylo odmítnuto.

22. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci žalobce [příjmení] proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve věci samé; z odůvodnění tohoto rozsudku a z obsahu spisu soud zjistil, že proti X. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin poškozování věřitele podle ust. § 256a odst. 1, 2 trestního zákoníku, obžalovaný [příjmení] byl zproštěn obžaloby; X. hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až tři roky, trestní řízení trvalo 5 let a 5 měsíců; trestní stíhání mělo negativní dopad do osobnostní sféry poškozeného, trpěl psychickými problémy, nespavostí a neurózou, zdravotní stav vyžadoval odbornou lékařskou pomoc a medikaci; X. bylo přiznáno celkové odškodnění 20 000 Kč.

23. Po takto provedeném dokazování a po pečlivém vyhodnocení provedených důkazů ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. se soud v souladu s ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. rozhodl další dokazování neprovádět, neboť má za to, že provedeným dokazováním byly skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci objasněny v dostatečné míře. Z důkazů, které, ač je provedl, v odůvodnění rozhodnutí nezmiňuje, soud učinil shodná skutková zjištění jako z důkazů zmíněných, popř. z nich žádná podstatná skutková zjištění neučinil.

24. Za prokázaný pak soud vzal tento skutkový stav: Proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, jež bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Poškozená [příjmení] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], byla podle ust. § 229 odst. 3 trestního řádu odkázána s nárokem na náhradu škody ve výši 935 966,36 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta odvolání obžalovaných [příjmení], [celé jméno žalobce] (žalobce), státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] a poškozené [příjmení] [anonymizována dvě slova], doručeno dne [datum]. K dovolání žalobce rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že dovolání odmítl, přičemž žalobce jako obviněný v trestní věci se dožadoval zproštění obžaloby z jiného důvodu, než jaký zvolil prvoinstanční a druhoinstanční soud, a to podle ust. § 266 písm. b) trestního řádu, neboť jej považoval pro něho za příznivější. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím dne 3. 12. 2018. Nárok na náhradu škody byl shledán žalovaným pouze částečně důvodný co do částky 30 332,28 Kč představující náhradu nákladů trestního řízení vynaložených žalobcem; požadavek na náhradu nemajetkové újmy nebyl shledán žalovaným důvodný, žalovaný vyjádřil za vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, omluvu. Žalovaný vyplatil žalobci na náhradě škody dne 2. 7. 2019 částku 30 332,28 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet uvedený v jeho podání ze dne 3. 12. 2018.

25. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

26. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Podle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

30. Podle § 32 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

31. Podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

32. Podle § 137 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.

33. Podle § 137 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena a která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníku.

34. Podle § 137 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) oznamuje-li se však obviněnému, jehož svéprávnost je omezena, usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho opatrovníku. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž svéprávnost není omezena.

35. Podle § 137 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.

36. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud právně posoudil věc dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, přestože tento zákon nárok na náhradu škody způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, výslovně neupravuje. Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou v takovém případě trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil (způsobil) sám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10-2), nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. O žádný z výše uvedených případů se u žalobce nejedná, a proto je dána odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Ostatně odpovědnost státu nebyla mezi účastníky sporná, když žalovaná ve stanovisku ze dne 26. 6. 2019 konstatovala, že v předmětném trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a omluvila se mu za to.

37. Soud vycházel z ust. § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jež vyžaduje, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady škody. Dle konstantní judikatury NS ČR je třeba vzít v úvahu kritéria, která se v takových případech zpravidla vyskytují a která zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy a tím i na výši případného zadostiučinění, jedná se o kritéria: 1) povaha věci, 2) délka trestního řízení a 3) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, jak v odvolání zdůrazňovala žalovaná. Těmi jsou dle výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případe bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně). Jsou jimi také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. Je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. V konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném (viz výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

38. Soud shledal, že žalobci náleží za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, finanční zadostiučinění, když omluva žalovaného a samotné konstatování porušení práva není dostačující. V řízení byla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a jeho nemajetkovou újmou, kterou by bez trestního stíhání neutrpěl v prokázaném rozsahu.

39. Soud hodnotil zmíněná kritéria takto:

40. Povaha trestní věci (ad 1) první kritérium). Tímto kritériem se míní závažnost trestného činu kladeného poškozené osobě za vinu. Žalobce byl stíhán pro přečin poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let, tedy s horní hranicí trestní sazby 5 let. Žalobce byl také ohrožen výší škody v částce 935 966,36 Kč, jež mu a dalším spoluobžalovaným mohla být uložena k náhradě v adhézním řízení. Soud má za to, že žalobce byl trestně stíhán pro jednání, které se posuzuje, objektivně vzato, jako skutečnost mající menší intenzitu, z hlediska dopadu do sféry osoby poškozeného, než jednání naplňující skutkovou podstatu trestných činů proti životu a zdraví, kdy je újma obecně větší, přičemž osoba obviněná z trestných činů proti životu a zdraví bude vystavena daleko většímu odsudku, než tomu bylo v případě žalobce. Žalobce po celou dobu trestního řízení využíval služeb advokáta, proto lze předpokládat, že adekvátní informaci o výši hrozícího trestu získal již na začátku trestního stíhání od svého obhájce. Žalobce tedy neměl objektivně vzato důvod k obavě z uložení trestu odnětí svobody při horní hranici této sazby.

41. Délka trestního řízení (ad 2) druhé kritérium). Toto kritérium zohledňuje to, po jak dlouhou dobu trval zásah do osobnostních složek poškozené osoby v důsledku vedeného trestního řízení. Za počátek trestního řízení je nutno označit den, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, jež mu bylo doručeno dne 21. 1. 2015; trestní řízení skončilo ke dni 5. 6. 2018, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a taktéž rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl ve vztahu k žalobci (jako obžalovanému) právní moci dne 5. 6. 2018. V posuzovaném případě se jedná o dobu přibližně tři a půl roku trestního stíhání, po kterou zásah do osobnostních složek žalobce trval. Intenzivnější negativní dopad osobnostní sféry žalobce mělo trestní řízení do vydání zprošťujícího rozsudku prvoinstančního soudu.

42. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby (ad 3) třetí kritérium). Toto kritérium zohledňuje individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby (morální narušení integrity poškozené osoby v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, popřípadě i jiné sféry života), jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných v kritériích ad 1) a ad 2). Z provedeného dokazování vyplynulo, že trestní stíhání zasáhlo žalobce po stránce psychické, byl nervózní, trestní stíhání nesl špatně, protože měl obavu, co bude, zda bude odsouzen a jaké bude mít jeho odsouzení následky pro jeho další život; mělo dopad i do jeho profesního života jako podnikatele na malém městě, když jeho obchodní partneři a zákazníci o trestním stíhání věděli, nebyl však tvrzen ani prokázán dopad trestního stíhání snížení objemu zakázek v jeho podnikání. Je však nutno také uvést, že při nesporném faktu, že každé trestní stíhání zasáhne negativně osobnostní sféru poškozené osoby, nelze míru tohoto zásahu přeceňovat do míry subjektivně pociťované žalobcem, to vše za situace, kdy nebyl prokázán dopad trestního stíhání do sféry rodinné (rozpad rodinných vztahů nebo manželství žalobce nebyl tvrzen ani prokázán) a společenské (povědomost o trestním stíhání žalobce úředníkem katastrálního úřadu, který vystupoval jako svědek v trestním řízení, považuje soud za marginální; společenská izolace nebyla tvrzena ani prokázána), rovněž nebyla tvrzena ani prokázána medializace trestního stíhání v tisku nebo televizi.

43. Soud v projednávané věci provedl komparaci s případy, které se v podstatných znacích shodují a také s případy, které po poučení soudem podle ust. § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. k důkazu navrhl žalobce a žalovaný.

44. Komparací s případem poškozené [příjmení] (rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) vyplynulo, že se výše uvedená věc s posuzovanou věcí neshodují v ohrožení trestní sazbou, když poškozená [příjmení] byla ohrožena významně vyšší trestní sazbou (tři až deset let) a ohrožení náhradou škody v adhézním řízení ve výši přes 2 300 000 Kč; podobná, nikoliv stejná byla délka trestního řízení (tři roky); tento případ se v kritériu následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené osoby odlišoval tím, že poškozená [příjmení] trpěla po dobu trestního stíhání významnými psychickými a zdravotními problémy, trpěla depresivními stavy a byla léčena antidepresivy a anxiolytiky, u poškozené [příjmení] došlo také k ukončení pracovního poměru. Je nutno zdůraznit, že následky v osobnostní sféře na psychiku poškozené [příjmení] byly s ohledem na ohrožení trestní sazbou a náhradou škody výrazně větší než u žalobce. Pokud bylo poškozené [příjmení] přiznáno zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, nelze o takové částce u žalobce uvažovat.

45. Komparací s případem poškozeného [příjmení] (usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) vyplynulo, že se výše uvedená věc s posuzovanou věcí neshodují v ohrožení trestní sazbou, když poškozený [příjmení] byl ohrožen významně vyšší trestní sazbou (dva až osm let) a nebyl ohrožen žádnou náhradou škody, neshodují se ani v délce trestního řízení, když trestní řízení trvalo šest let, navíc poškozený [příjmení] byl zadržen i vazebně na dobu 10 měsíců; tento případ se v kritériu následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené osoby odlišoval tím, že poškozený [příjmení] trpěl po dobu trestního stíhání významnými psychickými problémy a depresivními stavy, přičemž se ve vazbě pokusil se o sebevraždu, rozpadlo se mu manželství a došlo i k narušení rodinných vtahů s nezletilou dcerou, které nebyly obnoveny, u poškozeného [příjmení] došlo také k ukončení pracovního poměru. Je nutno zdůraznit, že následky v osobnostní sféře na psychiku poškozené [příjmení] byly s ohledem na ohrožení trestní sazbou a délkou trestního řízení výrazně větší než u žalobce. Pokud bylo poškozenému [příjmení] přiznáno zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, nelze o takové částce u žalobce uvažovat.

46. Komparací s případem poškozeného [příjmení] (rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) vyplynulo, že se výše uvedená věc s posuzovanou věcí neshodují v ohrožení trestní sazbou, když poškozený [příjmení] byl ohrožen vyšší trestní sazbou (jeden rok až pět let) a zákazem činnosti, nebyl ohrožen žádnou náhradou škody, neshodují se ani v délce trestního řízení, když trestní řízení trvalo dva roky a šest měsíců; tento případ se v kritériu následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené osoby odlišoval tím, že poškozený [příjmení] trpěl po dobu trestního stíhání psychickými problémy, u poškozeného [příjmení] došlo také ke zhoršení rodinných vztahů s otcem, mezilidských vztahů s kamarády a přáteli, věc byla medializována v tisku a v televizi, trestní stíhání nemělo následek do jeho politické angažovanosti. Následky v osobnostní sféře na psychiku poškozeného, medializací případu a dopadem do rodinných a mezilidských vztahů byly s ohledem na ohrožení trestní sazbou a délkou trestního řízení podobné, nikoli však stejné. Pokud bylo poškozenému [příjmení] přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, lze o obdobné částce u žalobce uvažovat.

47. Komparace s případem poškozené [příjmení] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) nebyla soudem provedena, neboť tento případ nebyl pro komparaci vhodný.

48. Komparace s případem poškozeného [příjmení] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) nebyla soudem provedena, neboť tento případ nebyl pro komparaci vhodný; nebylo přiznáno žádné peněžité plnění, satisfakce pouze ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí.

49. Komparace s případem poškozeného [příjmení] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) nebyla soudem provedena, neboť tento případ nebyl pro komparaci vhodný; nebylo přiznáno žádné peněžité plnění, satisfakce pouze ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí.

50. Komparace s případem poškozeného [příjmení] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) nebyla soudem provedena, neboť tento případ nebyl pro komparaci vhodný; nebylo přiznáno žádné peněžité plnění.

51. Komparací s případem poškozeného [příjmení] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) vyplynulo, že se výše uvedená věc s posuzovanou věcí neshodují v ohrožení trestní sazbou, když poškozený [příjmení] byl ohrožen vyšší trestní sazbou (pět až dvanáct let), nebyl ohrožen žádnou náhradou škody, neshodují se ani v délce trestního řízení, když trestní řízení trvalo čtyři roky a devět měsíců; tento případ se v kritériu následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené osoby odlišoval tím, že poškozený [příjmení] přišel o zaměstnání, trpěl po dobu trestního stíhání psychickými problémy, byl nervózní, obával se budoucnosti, došlo také ke zhoršení mezilidských vztahů s kamarády a přáteli, věc byla medializována v tisku a v televizi. Následky v osobnostní sféře na psychiku poškozeného, medializací případu a dopadem do rodinných a mezilidských vztahů byly s ohledem na ohrožení trestní sazbou a délkou trestního řízení podobné, nikoli však stejné. Pokud bylo poškozenému [příjmení] přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, lze o obdobné částce u žalobce uvažovat.

52. Komparací s případem poškozeného [příjmení] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) vyplynulo, že se výše uvedená věc s posuzovanou věcí neshodují v ohrožení trestní sazbou, když poškozený [příjmení] byl ohrožen nižší trestní sazbou (šest měsíců až tři roky), nebyl ohrožen žádnou náhradou škody, neshodují se ani v délce trestního řízení, když trestní řízení trvalo pět let a pět měsíců; tento případ se v kritériu následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené osoby odlišoval tím, že poškozený [příjmení] trpěl po dobu trestního stíhání psychickými problémy, nespavostí a neurózou, musel vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Následky v osobnostní sféře na psychiku poškozeného byly s ohledem na ohrožení trestní sazbou a délkou trestního řízení podobné, nikoli však stejné. Pokud bylo poškozenému [příjmení] přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, lze o obdobné částce u žalobce uvažovat.

53. Přiměřenou okolnostem posuzovaného případu jako odpovídající výši zadostiučinění považuje soud částku 42 000 Kč. Za dobu přibližně 3 a půl roku, tj. 42 měsíců trvajícího trestního řízení, jde o odškodnění nemajetkové újmy v rozsahu 1 000 Kč měsíčně. Soud v posuzovaném případě přihlédl k delší době přibližně 3 a půl roku trvajícího trestního řízení, po kterou zásah do osobnostní sféry žalobce trval a také k povaze trestní věci, zejména ohrožení náhradou škody v částce 935 966,36 Kč v adhézním řízení.

54. Jak již konstatoval Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (čl. 8 rozsudku) z databáze anonymizovaných soudních rozhodnutí byl vygenerován seznam rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, členěný dle charakteru trestné činnosti, jež byla stíhané osobě kladena za vinu, a dle soudem zjištěných dopadů do osobnostních práv, zvyšujících nebo naopak snižujících intenzitu nemajetkové újmy způsobené žalobci. Uvedený seznam je veřejně dostupný na webové stránce: https://justice.cz/web/msp/odskodnovani2?clanek&clanek=penezni-zadostiucineni-za-ujmu-zpusobenou-trestnim-stihanim&clanek=penezni-zadostiucineni-za-ujmu-zpusobenou-trestnim-stihanim 55. Z uvedeného seznamu u majetkové trestné činnosti je rozpětí satisfakcí od 345 do 10 000 Kč za kalendářní měsíc trestního stíhání; průměrně ze všech v tabulce uvedených odškodnění u majetkové trestné činnosti činí odškodnění částku 2 456 Kč za kalendářní měsíc trestního stíhání. Soud má za to, že v posuzovaném případě částka 42 000 Kč, tedy odškodnění nemajetkové újmy v rozsahu 1 000 Kč za měsíc trestního stíhání nijak nevybočuje z průměru přiznávaných zadostiučinění.

56. Žalovaným vznesenou námitku promlčení soud posoudil jako nedůvodnou. Počátek běhu šestiměsíční lhůty podle ust. § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly a projevily se nepříznivé důsledky nezákonného rozhodnutí. Jak již konstatoval odvolací soud, v posuzované věci žalobce ani jeho zástupce nebyli přítomni u vyhlášení zprošťujícího rozsudku; o obsahu zprošťujícího rozhodnutí se žalobce či jeho právní zástupce dozvěděli nejpozději dnem 30. 6. 2018, kdy zástupce žalobce obdržel protokol o vyhlášení rozsudku bez ohledu na to, že rozsudek byl doručen až 18. 7. 2018, a zároveň ze spisu jiný údaj než den 30. 6. 2018 neplyne. V daném případě tak subjektivní promlčecí lhůta počala běžet dne 1. 7. 2018. Následovalo v souladu s ust. § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stavění promlčecí lhůty po dobu šesti měsíců, do dne 3. 6. 2019, od tohoto dne pak běžel zbytek promlčecí lhůty, která uplynula dne 1. 7. 2019. Jelikož žaloba byla podána dne 13. 6. 2019, nárok žalobce není promlčen.

57. Žalovaným vznesenou námitku, že je nutné na žalobce pohlížet jako na osobu, která byla dříve trestně stíhána a zohlednit tuto skutečnost při posouzení nároku na nemajetkovou újmu, soud posoudil jako nedůvodnou. Jak již judikoval Nejvyšší soud ČR nelze tvrdit, že trestní stíhání, pokud jde o subjektivní vnímání nepříznivé životní situace, nedosahuje u poškozené osoby takové intenzity jako by tomu bylo u osoby fakticky netrestané. Toto právní posouzení odporuje zásadě ne bis in idem. Každé trestní řízení představuje významný zásah do soukromého a osobního života, cti a dobré pověsti poškozené osoby. Takový zásah je o to intenzivnější, pokud se prokáže, že se skutek nestal či není trestným činem. Pokud bychom připustili, že u osoby dříve trestně stíhané nedosahuje vnímání nepříznivé situace takové intenzity jako u osoby netrestané, představovalo by to dvojí potrestání jednání, které bylo již dříve trestním soudem posouzeno, byl uložen trest, který žalobce vykonal, jeho odsouzení bylo i zahlazeno a tímto splnil svůj dluh vůči společnosti. Názor, že trestaná osoba bude případné další trestní stíhání vnímat méně úkorně s ohledem na svou dřívější zkušenost s trestní justicí, je proto nutné odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2584/2018).

58. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

59. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Zamítnutí žaloby u majetkové újmy co do částky 5 142,50 Kč lze v daném případě hodnotit jako procesní neúspěch žalobce. V řízení proto činí úspěch žalobce 85,51 % a jeho neúspěch 14,49 %. Ve výši rozdílu (71,02 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva. Jelikož v řízení byly projednávány dvě věci, je třeba aplikovat ust. § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif o odměnách advokátů a náhrada advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) a odměnu je nutno určit z tarifní hodnoty, která je součtem tarifních hodnot spojených věcí, tj. částkou 85 474,78 Kč (50 000+35 474,78); odměna za jeden úkon činí částku 4 540 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 položka 5 vyhlášky, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 12 odst. 3 vyhlášky. Náklady řízení žalobce v prvním stupni se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny za zastupování advokátem za osm úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, částečně zpětvzetí žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 17. 12. 2019, písemné podání ve věci samé ze dne 17. 3. 2020, účast u jednání dne 19. 2. 2020 – dva úkony a dne 1. 7. 2020) ve výši 36 320 Kč a za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne 8. 7. 2020, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 2 270 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když pouze tyto úkony soud považuje za účelně vynaložené a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč k devíti úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 2 700 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady v prvním stupni činí částku 49 960,90 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 71,02 % činí částku 35 482,20 Kč.

60. Náklady řízení žalobce v druhém stupni se sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby (za sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 8. 2. 2021) ve výši 6 200 Kč a za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne 16. 2. 2021, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 1 550 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 900 Kč. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k jednání soudu do [obec] a zpět, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, což činí částku 400 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 50 km cesty z [obec] do [obec] a zpět, dne 8. 2. 2021 a dne 16. 2. 2021, motorovým vozidlem při průměrné spotřebě vozidla 12,93 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 27,80 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí za jednu cestu částku 399,70 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady v druhém stupni činí částku 12 401,80 Kč.

61. Náklady řízení žalobce v opakovaném prvním stupni se sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne 22. 7. 2021) ve výši 3 100 Kč a za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne 2. 8. 2021, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 1 550 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč ke dvěma úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 600 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady v opakovaném prvním stupni činí částku 6 352,50 Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 54 236,50 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.