21 C 32/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Blankou Vernerovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 876 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 876 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 360 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100 641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 832,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy, které mu byly dle jeho přesvědčení způsobeny v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním vůči jeho osobě. Žalobce v žalobě uváděl, že dne [datum] bylo vůči jeho osobě zahájeno usnesením vydaným [anonymizována dvě slova] policie [obec a číslo] pod [číslo jednací] trestní stíhání, a to pro přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit publikováním článku„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]: [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, přičemž žalobce byl v rámci trestního stíhání ohrožen trestem odnětí svobody až na dva roky nebo zákazem činnosti. Dále žalobce v žalobě uváděl, že dne [datum] byl vyslechnut na Policii ČR, dne [datum] pak podal žalobce prostřednictvím svého obhájce podnět k výkonu dozoru státním zástupcem, přičemž na základě tohoto podnětu dozorující státní zástupce po přezkoumání postupu policejního orgánu vydal dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] usnesení, kterým bylo rozhodnuto o postoupení věci komisi pro projednání přestupku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], neboť výsledky přípravného řízení ukázaly, že se nejedná o trestný čin. Předmětné usnesení státního zástupce pak nabylo právní moci dne [datum]. V této souvislosti žalobce zdůrazňoval, že již při prvotním podání vysvětlení na Policii ČR, tak i následně při svém výslech a dále i v samotném podnětu na přezkum postupu policejního orgánu žalobce opakovaně upozorňoval na to, že jím uveřejněné informace v článku nejsou nepravdivé, nemohou být tedy pomluvou a že tedy nebyla naplněna žádná skutková podstata trestného činu a zároveň žalobce uváděl, že tato svá tvrzení od počátku dokládal i konkrétními dokumenty, přičemž přesto však orgány činné v trestním řízení zahájily jeho trestní stíhání, které však být zahájeno nikdy nemělo. V této souvislosti tedy žalobce zdůrazňoval, že trestní stíhání, kterému byl podroben, bylo neoprávněné a on byl v jeho průběhu po několik měsíců vystaven psychickému tlaku spočívajícímu ve velmi reálné možnosti ztráty zaměstnání, když zdůrazňoval, že pracuje jako [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], přičemž obžaloba nebo dokonce případné odsouzení pro trestný čin pomluvy je pro [anonymizováno] v podstatě likvidační záležitostí, když v této souvislosti žalobce poukazoval i na to, že např. [anonymizována dvě slova] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] potvrdil to, že v případě vyšetřování žalobce by s ním musel rozvávat pracovní poměr. V této souvislosti pak žalobce odkazoval i na etický kodex [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], který stanoví etická pravidla práce [anonymizováno] a uváděl, že nedodržení tohoto etického kodexu by mělo pro [anonymizováno] z této skupiny pracovněprávní důsledky, přičemž v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním pak dovozoval, že by mu mohlo být dáváno za vinu nedodržení bodů [anonymizováno] a [anonymizováno] tohoto kodexu a dále uváděl i to, že mu hrozilo, že bude označen [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], čímž hrozilo nebezpečí poškození jeho dobré pověsti, zejména v profesionálním prostředí mezi ostatními [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dále žalobce poukazoval i na to, že v souvislosti se zahájeným a dále proti němu vedeným trestním řízením byl pod psychickým tlakem toho, že v případě obžalování a odsouzení by tato skutečnost pro něj v podstatě znamenala konec kariéry [anonymizováno], s tím souvisely i obavy z ekonomického ohrožení a dále žalobce uváděl i to, že tedy pod hrozbou všech těchto shora uváděných skutečností byl skutečně v značném psychickém stresu a nepohodě, propadal depresivním stavům a stavům beznaděje (s ohledem na vyhlídky potenciální dlouhodobé ztráty výdělku a případně nutnosti rekvalifikace) a dále bylo tvrzeno i to, že v té době se několikrát neoficiálně obrátil i na psychiatričku, kterou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak žalobce ještě následně doplnil, že v souvislosti se zahájeným trestním stíháním byl dlouhodobě ve stresu a propadal depresivním stavům a stavům beznaděje s ohledem na vyhlídky potenciální dlouhodobé ztráty výdělku a případně nutnosti rekvalifikace s tím, že bylo tvrzeno, že v té době se několikrát neoficiálně obrátil na psychiatričku, kterou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak žalobce ještě následně doplnil, že v souvislosti se zahájeným trestním stíháním byl dlouhodobě ve stresu a propadal depresivním stavům a stavům beznaděje s ohledem na vyhlídky potenciální dlouhodobé ztráty výdělku a případně nutnosti rekvalifikace s tím, že bylo tvrzeno, že v té době se několikrát neoficiálně obrátil na psychiatričku, kterou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V souvislosti s odškodněním nemajetkové újmy za své nezákonné trestní stíhání pak žalobce požadoval částku ve výši 100 000 Kč, když zdůrazňoval, že si žádným způsobem své trestní stíhání nezavinil, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno v souvislosti s tím, že publikoval článek, v němž poukazoval na velmi závažná pochybení [jméno] [příjmení] při podnikání a že ačkoliv tyto důkazy předkládal policejnímu orgánu, ten dle žalobce bezdůvodně na předložené důkazy nereagoval a podílel se tak na omezení svobody [anonymizována dvě slova]. Žalobce pak žádal odškodnění jemu vzniklé nemajetkové újmy ve shora uvedené výši i s odkazem na to, že projednávaná věc by měla být dle jeho přesvědčení srovnávána s případy ochrany osobnosti, přičemž v této souvislosti např. poukazoval na svůj v minulosti před [název soudu] vedený spor o ochranu osobnosti vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla v minulosti uložena žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] povinnost se žalobci omluvit a zaplatit mu odškodnění ve výši 50 000 Kč, přičemž zdůrazňoval, že však odškodnění ve shora uvedené výši bylo přiznáno již před řadou let, a proto je výše odškodnění požadovaná v tomto řízení v současné době adekvátní. Později pak žalobce odkazoval na srovnatelnost výše odškodnění žalobce s odškodnění poskytnutým v rámci rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 20 C 44/2014 (navazující rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 421/2014) či 12 C 163/2013 (navazující rozhodnutí Městského soudu v Praze 12 Co 130/ 2015). Ve vztahu k výše uváděným rozhodnutím pak poukazoval na to, že v jednom případě (sp. zn. [spisová značka]) se jednalo o situaci, kdy znalkyně byla nespravedlivě obviněna z vypracování nepravdivého znaleckého posudku a podání nepravdivé výpovědi, tedy že též jednalo o tvrzené pochybení v souvislosti s výkonem jejího povolání a ve druhém případě (sp. zn. 19 Co 421/2014) se pak jednalo o obvinění policisty ze zneužití pravomoci veřejného činitele s tím, že bylo uváděno, že tomuto řízení se tedy takovémuto žalobci dostalo odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v celkové částce 135 000 Kč. Dále žalobce v žalobě uváděl, že požaduje i náhradu majetkové škody, která mu vznikla jednak nutností vynaložit náklady na své právní zastoupení a jednak nutností úhrady cestovného v souvislosti s jeho výslechem na Policii ČR s tím, že po upřesnění skutkových tvrzení v rámci žaloby požadoval žalobce jako náhradu za své právní zastoupení v rámci trestního řízení částku 13 110 Kč (odměna za právní služby, včetně DPH, ve výši 10 890 Kč + náhrada za ztrátu času ve výši 1 694 Kč za 7 zmeškaných hodin cestou k výslechu na policii + 526 Kč jako cestovné právního zástupce s tím, že následně bylo upřesněno, že toto cestovné přímo za právního zástupce zaplatil přímo žalobce) a na cestovném přímo žalobce pak byla požadována částka 526 Kč. Ve vztahu k požadavku na náhradu odměny za obhajobu žalobce v trestním řízení pak žalobce ještě následně doplnil, že žádá o uhrazení pěti úkonů právní služby, a to dne [datum] za převzetí věci a první poradu s klientem, dne [datum] za podnět k předání věci pro místní nepříslušnost policejního orgánu, dne [datum] za účast u výslechu obviněného, dne [datum] za návrh na doplnění dokazování k výzvě policejního orgánu a dne [datum] za podnět k výkonu dozoru státním zástupcem s tím, že ve vztahu k těmto úkonům právní služby pak byla požadována i paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč za jeden úkon, to vše včetně DPH. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech obhajoby za trestní řízení vedené vůči žalobci bylo ještě po výzvách soudu skutkově doplněno, že na právního zástupce žalobce, který žalobce zastupoval i v rámci trestního řízení, se obrátila [právnická osoba] [anonymizováno]. a požádala ho o zastupování žalobce v rámci trestního řízení s tím, že náklady na zastoupení bude hradit tato společnost za žalobce, a to za situace, kdy článek, který žalobce publikoval, byl sepsán poté, kdy byl žalobce jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno]. upozorněn na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno]. přičemž tento postup byl dle doplněných skutkových tvrzení zvolen s ohledem na to, že právě na základě těchto informací použitých v [anonymizována dvě slova] došlo k podání trestního oznámení na žalobce a jeho následnému trestnímu stíhání. Zároveň bylo skutkově doplněno, že [právnická osoba] [anonymizováno]. uzavřela se žalobcem dohodu o tom, že žalobce následně [právnická osoba] [anonymizováno]., po zproštění viny, náklady za své právní zastoupení uhradí, a to alespoň v té části, která odpovídá advokátnímu tarifu s tím, že zároveň [právnická osoba] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova]. dle skutkových tvrzení následně žalobci sdělila, že po něm nebude požadovat DPH. Dále bylo doplněno, že v současné době má tedy žalobce splatný závazek za úhradu služeb advokáta ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále pak žalobce jakožto náhradu majetkové škody požadoval i úhradu částky 5 142 Kč za 13 hodin ztráty svého času, když v této souvislosti žalobce při jednání soudu na výslovnou výzvu soudu uvedl, že tato částka není požadována jako náhrada za ušlý výdělek, ale jako náhrada za ztrátu jeho času, konkrétně jako náhrada za ztrátu času stráveného cestou k výslechu na Policii ČR a zpět v rozsahu 2 x 2,5 hodin, náhrada za ztrátu času v rozsahu 2 hodin za výslech u Policie ČR a dále náhrada za ztrátu času v rozsahu 6 hodin, kdy se byl žalobce nucen věnovat přípravě na předmětný výslech, věnovat se studiu materiálů, obvolávání různých osob a podobně s tím, že jako náhrada majetkové škody tedy byla žalobou celkově požadována částka (po opravě zřejmé nesprávnosti výpočtu částky v rámci jednání soudu) částka 18 778 Kč. Dále žalobce v žalobě uváděl, že v souvislosti s odškodněním nemajetkové újmy a majetkové škody vzniklé žalobci v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním se žalobce v rámci mimosoudního projednání věci obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, a to výzvou ze dne [datum], jíž žádal o odškodnění jemu vzniklé nemajetkové újmy a majetkové škody z důvodu neoprávněného obvinění z přečinu pomluvy.

2. V průběhu řízení pak žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 360 Kč, a to v souvislosti s prohlášením dle žalobce ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], že po žalobci tato společnost nebude požadovat DPH v souvislosti s původně uplatněnou částkou náhrady škody související s právním zastoupením žalobce v rámci trestního řízení. Příslušenství k této částce původně žalobou požadovanou však vzato zpět nebylo (zákonné úroky z prodlení od [datum]). O tomto částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto v průběhu řízení.

3. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě k věci uvedla, že činí nesporným, že žalobce u ní v rámci mimosoudního projednání věci uplatnil podáním datovaným dne [datum], doručeným dne [datum], nárok na náhradu majetkové škody v celkové výši 18 778 Kč a jako nárok na náhradu nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jeho osoby. Dále žalovaná uváděla, že v rámci mimosoudního projednání věci dospěla k závěru, že s ohledem na výsledek trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, tedy vyhodnotila, že je tedy třeba usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce označit z pohledu zákona za nezákonné rozhodnutí, a proto že se tedy v rámci mimosoudního řízení dále zabývala tím, zda v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím žalobci skutečně vznikla nemajetková újma či majetková škoda. Ve vztahu k požadavku na náhradu nákladů obhajoby žalobce v rámci trestního řízení pak žalovaná poukazovala na to, že žalobce ani k výzvě žalované ze dne [datum] nedoplnil svou žádost o podklady prokazující zaplacení právních služeb, případně nepředložil ani faktury vystavené za poskytnuté právní služby a nepředložil ani doklady prokazující zaplacení cestovného žalobcem k úkonům trestního řízení s tím, že za těchto okolností tedy v rámci mimosoudního projednání věci nebylo nároku na náhradu majetkové škody vyhověno (v rozsahu nákladů na obhajobu žalobce v trestním řízení a v rozsahu cestovného). Ve vztahu k majetkové škodě žádané jako náhrada za promeškaný čas žalobce žalovaná poukazovala na to, že takto uplatněný nárok nemůže být přiznán, neboť tento typ nároku žadateli podle zákona č. 82/1998 Sb. vůbec nenáleží. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci uvedla, že s ohledem na vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [stát. instituce] [obec a číslo] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] žalovaná žalobci v rámci mimosoudního projednání věci poskytla omluvu s tím, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu je však přesvědčena o tom, že tato satisfakce je dostačující formou zadostiučinění, a to z i z toho důvodu, že uplatnění nároku neobsahovalo konkrétnější tvrzení ohledně závažnosti případné nemajetkové újmy. Dále žalovaná v rámci vyjádření k žalobě uvedla i to, že i v případě jiného právního posouzení věci ze strany soudu, tedy, pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce, byť i případně toliko částečně, podal žalobu důvodně, je třeba zohlednit to, že žalovaná by se rozhodně s eventuálním plněním nedostala do prodlení od data uvedeného v žalobě, a to s ohledem na to, že nárok žalobce byl v rámci mimosoudního projednání věci u Ministerstva spravedlnosti uplatněn až dnem [datum], přičemž vzhledem k šestiměsíční lhůtě, kterou má Ministerstvo spravedlnosti na projednání věci, je zřejmé, že úrok z prodlení od data [datum] je požadován rozhodně nedůvodně. V neposlední řadě pak žalovaná žádala, aby v případě, že by soud dospěl k závěru, že je důvodné žalobě částečně vyhovět, byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v rozsahu 15 ti dnů ode dne právní moci rozsudku, a to z důvodu možnosti zajištění technickoorganizačních podmínek pro výplatu případně přisouzené peněžní částky, která je v takovémto případě čerpána ze státního rozpočtu.

4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že proti žalobci bylo dne [datum] usnesením vydaným [anonymizována tři slova] [obec a číslo] pod [číslo jednací] trestní stíhání, a to pro spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákona, přičemž žalobci hrozil trest odnětí svobody až na dva roky a dále trest zákazu činnosti. Mezi stranami nebylo sporu ani o tom, že dne [datum] bylo dozorujícím státním zástupcem vydáno pod č. j. [číslo jednací] usnesení, kterým bylo rozhodnuto o postoupení věci komisi pro projednání přestupku Úřadu městské části [obec] – střed. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobci skutečně vznikl nárok na náhradu nákladů obhajoby, nebyl ze strany žalované co do základu sporován úkon právní služby přípravy a převzetí věci dne [datum] a účast u výslechu žalobce dne [datum] a po seznámení se žalované se spisem Policie ČR pak nebylo co do základu sporováno ani provedení úkonů právní služby dne [datum], [datum] a [datum] s tím, že ze strany žalované však bylo sporováno, že mimosmluvní odměna za poskytnutí právních služeb dne [datum], [datum] a [datum] je požadována vždy v rozsahu plné mimosmluvní odměny, a nikoliv v rozsahu polovičním, když v této souvislosti bylo žalovanou zdůrazňováno, že ve výše uvedených případech nelze na tyto úkony nahlížet jako na podání ve věci samé.

5. Výzvou žalobce k náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání datovanou dne [datum] ve spojení s výzvou Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k žalobci ze dne [datum], dále ve spojení s přípisem právního zástupce žalobce ze dne [datum] a dále ve spojení se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce u Ministerstva spravedlnosti uplatnil v rámci mimosoudního projednání věci podáním ze dne [datum], Ministerstvu spravedlnosti došlým dne [datum], požadavek na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání jeho osoby Policií ČR, konkrétně [anonymizována tři slova] [obec a číslo], [anonymizována tři slova]. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, dále žádal náhradu za své právní zastoupení v částce 13 110 Kč, náklady na jízdné za svou osobu výši 526 Kč a náhradu za svůj promeškaný čas v rozsahu 13 hodin ve výši 5 042 Kč, tedy celkově na majetkové škodě požadoval částku 18 778 Kč. V souvislosti s uplatněním tohoto nároku pak Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo přípisem ze dne [datum] právního zástupce žalobce, aby ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody doložil doklady prokazující zaplacení právních služeb, případně faktury vztahující se k poskytnutým právním službám v rámci trestního řízení a dále doklady prokazující úhradu cestovného jak obhájce, tak i žalobce. Dále bylo v řízení prokázáno, že přípisem ze dne [datum] adresovaným Ministerstvu spravedlnosti reagoval právní zástupce žalobce na výzvu ministerstva v rámci mimosoudního projednání věci tak, že požadované doklady nebyly doloženy, neboť cestovné jak pro obhájce, tak pro žalobce, hradil žalobce, přičemž zakoupené jízdenky si neponechal. Právním zástupcem žalobce pak nebyly doloženy ani faktury související s poskytnutými právním službami a ani doklady o zaplacení právních služeb, a to s argumentací, že náhrada za právní služby je požadována podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a proto dle přesvědčení žalobce není třeba požadované listiny dokládat. Dále bylo v řízení prokázáno, že stanoviskem ze dne [datum] bylo žalobci oznámeno, že v rámci mimosoudního projednání věci Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že trestní stíhání vedené proti žalobci u Městského ředitelství policie [obec a číslo] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] je třeba považovat za nezákonně vedené trestní stíhání, a proto Ministerstvo spravedlnosti ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy žalobci konstatovalo porušení jeho práv vedením nezákonného trestního stíhání a poskytlo žalobci omluvu, když dospělo k závěru, že tato forma odškodnění je dostatečnou satisfakcí za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu a že v daném případě není důvodné přiznávat žalobci odškodnění nemajetkové újmy formou finančního plnění. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody pak v rámci mimosoudního projednání věci Ministerstvo spravedlnosti oznámilo žalobci, že jeho nárok neshledalo důvodným, a to mimo jiné i pro nedoložení podkladů pro posouzení oprávněnosti nároku v rámci mimosoudního projednání věci.

6. Listinou sepsanou [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], konkrétně [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako [anonymizována tři slova] [anonymizováno], dlouhodobě průběžně spolupracuje se žalobcem, [anonymizována tři slova] a že výše uvedená žalobce byl zároveň od [anonymizována tři slova] [rok] zaměstnán, v pozici [anonymizována tři slova] [webová adresa], přičemž ve vyjádření bylo dále konstatováno, že pokud by trestní stíhání žalobce nebylo zastaveno, muselo by být přikročeno k tomu, že by od žalobce, [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [webová adresa], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno].

7. Etickým kodexem [anonymizováno 6 slov] [datum] vzal soud za prokázané, že dle tohoto etického kodexu má mimo [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [země] [anonymizováno 13 slov]). [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno].

8. Čestným prohlášením svědka [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že blíže uvedená osoba se zná s žalobcem od [anonymizována dvě slova] [rok]. Od [anonymizováno] [rok] pak společně pracovali v [anonymizována dvě slova] [webová adresa], žalobce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dále vzal soud tímto čestným prohlášením za prokázané, že dle [jméno] [příjmení] žalobce na přelomu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přičemž v rámci této spolupráce pak [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. Dále bylo tímto prohlášením prokázáno i to, že [jméno] [příjmení] byl následně jako [anonymizováno] informován o trestním stíhání žalobce, avšak blíže se jím však nezabýval. [příjmení] [jméno] [příjmení] však na [anonymizována dvě slova] [rok], a to v souvislosti s tím, že jako [anonymizováno] byl s žalobcem v častém kontaktu, zaznamenal, že došlo ke změnám v psychickém stavu žalobce. Dle prohlášení [jméno] [příjmení] byl v té době žalobce z trestního stíhání„ psychicky rozhozen“, nedokázal se soustředit na probíraná témata, opakovaně se zmiňoval o tom, že nemůže spát, že má deprese a dle [jméno] [příjmení] se žalobce bál i hrozících finančních problémů v souvislosti s trestním stíháním (zejména ohledně výdajů na advokáta) a o toho, že by ho v případě odsouzení už v médiích nikdo nezaměstnal. Žalobce také dle vyjádření [jméno] [příjmení] jeho osobě sdělil, že navštěvuje i psychiatra. [jméno] [příjmení] ve svém vyjádření dále uvedl, že v době svého trestního stíhání poklesla i pracovní výkonnost žalobce a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

9. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že svědek [jméno] [příjmení] je kolegou žalobce, s kterým se zná cca [číslo] let. V některých obdobích s žalobcem spolupracovali, v některých obdobích se pak vídali pouze příležitostně, například na nějaké společné akci. Dále bylo touto svědeckou výpovědí prokázáno, že svědek společně s žalobcem v minulosti spolupracovali [anonymizována tři slova] [webová adresa], avšak nikoliv v době trestního stíhání žalobce. O trestním stíhání žalobce se svědek dozvěděl při jejich náhodném setkání, kdy spolu s žalobcem zašli na kávu a žalobce ho informoval o tom, co se stalo. Dle svědka žalobci hrozilo trestní stíhání, a to v souvislosti s [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Subjektivně pak svědek při tomto setkání vnímal, že žalobce je jiný, než ho znával z předchozí doby. Žalobce dle svědka se svědkem hovořil o tom, že mu celá situace dělá starosti, že má obavy z ekonomických dopadů. Svědek pak nebyl schopen upřesnit, zda tedy trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno či nikoliv. Dále bylo touto výpovědí prokázáno i to, že dle tohoto svědka se žalobce v minulosti zabýval i jinými obdobnými kauzami jako [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], že tedy [anonymizována dvě slova] nebyl u žalobce výjimkou, neboť žalobce v podstatě průběžně a pravidelně [anonymizována tři slova] [anonymizováno] s tím, že například v jednom období žalobce velmi často [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] a podobně, s tím, že žalobce však tyto věci v minulosti přecházel.

10. Svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud v řízení za prokázané, že svědkyně, která se s žalobcem zná již delší dobu, zejména ze spolupráce [anonymizováno 8 slov] byla v roce [rok] oslovena žalobcem, který ji telefonicky kontaktoval a požádal ji, zda by se nemohli setkat, že potřebuje pomoc. S ohledem na to, že bylo zřejmé, že se jedná o oblast jejího profesního působení ([role v řízení] [anonymizována čtyři slova]), nabízela žalobci buď možnost setkání v [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Žalobce svědkyni požádal o neformální setkání, které proběhlo v kavárně a bylo v rozsahu cca dvou hodin. Při tomto setkání žalobce svědkyni sdělil, že je trestně stíhán, přičemž z pohledu svědkyně byl na tom žalobce psychicky špatně. Svědkyni sděloval, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. Žalobce také dle svědkyně hovořil o tom, že má problémy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], svědkyni sděloval, že [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizováno]. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že ve vztahu ke svému trestnímu stíhání žalobce svědkyni sdělil, že je trestně stíhán kvůli [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], neboť o konkrétních podrobnostech z trestního stíhání se nebavili a nerozebíralo se při jejich rozhovoru ani to, zda k nějakému pochybení ze strany žalobce došlo či nikoliv. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že svědkyně nabídla žalobci možnost obrátit se na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část obce] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. Dále bylo touto svědeckou výpovědí prokázáno, že poté, asi v průběhu cca 14 dnů, byla svědkyně s žalobcem ještě dvakrát v telefonickém kontaktu. V jednom případě jí volal žalobce, který svědkyni sdělil, že mu rozhovor pomohl, [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. V neposlední řadě pak bylo touto výpovědí prokázáno i to, že svědkyně má obecnou povědomost o tom, že v minulosti byl žalobce účastníkem [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

11. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], [role v řízení] [role v řízení], [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], že hrozilo riziko, že pokud by žalobce přišel v souvislosti s trestním stíháním o práci, dostala by se rodina do velkých finančních problémů, a to za situace, [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizováno]. [role v řízení], [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Svědkyně pak neměla ani zcela jasné představy o tom, jak dlouho trestní stíhání trvalo, uváděla, že se jednalo asi o měsíc nebo dva a dobu v rozsahu cca dvou měsíců také označila za dobu, kdy byl žalobce ze situace svého trestního stíhání„ špatný“. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce se před svědkyní zmiňoval i o tom, že se rozhodl vyhledat odbornou pomoc, avšak bližší informace svědkyně, co by manželka žalobce, tedy informace o tom, zda odbornou pomoc žalobce vyhledal či nikoliv, nevěděla. Touto výpovědí pak vzal soud za prokázané i to, že svědkyně pak neměla ani jasnou představu o tom, zda se trestní stíhání týkalo nějakým způsobem výkonu práce žalobce či nikoliv. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že svědkyně má obecnou představu o tom, že v souvislosti s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] a dále svědkyně uvedla, že zřejmě byly i některé další věci, které se řešily., [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

12. Fakturou, daňovým dokladem ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že právní zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] vystavil [právnická osoba] [anonymizováno] fakturu za poskytnuté právní služby v období od [datum] do [datum] v částce 6 534 Kč. Fakturou, daňovým dokladem vystaveným dne [datum], vzal soud za prokázané, že [titul]. [jméno] [příjmení] vystavil ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] za právní služby ze dne [datum] fakturu na částku 11 132 Kč, fakturou, daňovým dokladem ze dne [datum], pak vzal soud za prokázané, že touto fakturou [titul]. [jméno] [příjmení] [právnická osoba] [anonymizováno] vyúčtoval za poskytnuté právní služby v době od [datum] do [datum] částku 10 890 Kč a fakturou, daňovým dokladem ze dne [datum] pak [titul]. [jméno] [příjmení] vyfakturoval [právnická osoba] [anonymizováno] za poskytnuté právní služby v období od [datum] do [datum] částku 5 445 Kč. Těmito listinnými důkazy však nebylo prokázáno, o jaké konkrétní právní služby fakturované na jméno výše uvedené společnosti se jednalo.

13. Výpisem z účtu u [příjmení] [příjmení] ve vztahu k účtu [právnická osoba] [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] byla zaplacena dne [datum] zaplacena ve prospěch [titul] [jméno] [příjmení] částka 11 132 Kč, dne [datum] byla zaplacena částka 6 534 Kč, dne [datum] byla zaplacena částka 10 890 Kč a dne [datum] byla zaplacena částka 5 445 Kč.

14. Čestným prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že platby dne [datum], [datum] a [datum] z účtu [právnická osoba] (č. ú.: [číslo]) odpovídají vystaveným fakturám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (faktury [číslo]) a že všechny tyto faktury byly vystaveny v souvislosti s trestním stíháním žalobce Policií České republiky, [anonymizována dvě slova] [obec] a byly tedy uhrazeny za právní služby spočívající v obhajobě žalobce ze strany výše uvedeného advokáta.

15. Dohodou o finančním závazku a jeho následném vyrovnání datovanou dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce a [právnická osoba] [anonymizováno]. sepsali listinu, v níž bylo uvedeno, že s ohledem na skutečnost, že [právnická osoba] [anonymizováno]. je bezprostředně ohrožena [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov]„ [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]“ [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [webová adresa] a že s ohledem na to, že Policie ČR následně některé z těchto informací vyhodnotila jako nepravdivé a začala stíhat žalobce pro trestný čin pomluvy, přičemž žalobce bude potřebovat právní zastoupení, [právnická osoba] [anonymizováno]. se zavázala zajisti právní zastoupení pro žalobce s tím, že žalobce dle obsahu dohody odsouhlasí cenu za právní služby. Dále bylo v listině uvedeno, že žalobci tedy vznikne škoda, která je v příčinné souvislosti s činností [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále toto prohlášení obsahovalo informaci o tom, že [právnická osoba] [anonymizováno]. se zavázala zajistit právní služby pro žalobce na své náklady a že žalobce se zavazuje tyto náklady [právnická osoba] [anonymizováno]. nahradit ve výši v budoucnu proplacených faktur, v plné výši, a to po zastavení trestního stíhání. (V této souvislosti soud uvádí, že v průběhu jednání soudu však bylo samotným žalobcem skutkově doplněno, že k úhradě v řízení požadované škody za jeho obhajobu v trestním řízení však z jeho strany doposud nedošlo a že se [právnická osoba] [anonymizováno]., jejím jednatelem je dohodnut, že vyčkají na to, jakým způsobem skončí toto řízení.)

16. Emailovou korespondencí mezi žalobcem a [titul]. [jméno] [příjmení] (internetová adresa [email]) ze dne [datum] a [datum] pak vzal soud za prokázané, že k dotazu žalobce bylo potvrzeno, že v roce [rok] jízdenka 2. třídy na trase [obec] – [obec], bez dalších slev, byla obvykle v ceně 219 Kč.

17. Potvrzením o průměrném výdělku za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] u společnosti [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], pověřená [anonymizována čtyři slova], že žalobce pravděpodobný čistý měsíční výdělek ve výši 7 904 Kč. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], vystavenou dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vystavil společnosti [právnická osoba] fakturu na částku 11 940 Kč za [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova]. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že za [anonymizována čtyři slova] [příjmení] v Česku byla vystavena žalobcem společnosti [právnická osoba] faktura na částku 2 000 Kč bez bližší identifikace doby vypracování [anonymizováno]. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] vystavil fakturu na částku 99,50 Eur s tím, že nicméně tato faktura nebyla proplácena, neboť byla započtena proti faktuře vystavené výše uvedenou společností vůči žalobci. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], vystavenou na [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum] vzal soud za prokázané, že za [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] výše uvedené společnosti byla ze strany žalobce vystavena faktura na částku 9 729 Kč, která však byla započtena proti faktuře vystavené výše uvedenou společností na žalobce. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], vystavenou odběratelem [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že dne [datum] byla žalobcem za spolupráci na [anonymizována tři slova] [rok] vyfakturována této společnosti částka 26 000 Kč. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], vystavenou žalobcem na odběratele [právnická osoba] dne [datum] vzal soud za prokázané, že za provedení testu výroku žalobce vyfakturoval této společnosti částku 15 064 Kč s tím, že tato faktura neměla být hrazena, neboť měla být započtena proti jiné faktuře vystavené žalobci. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok], ve vztahu k odběrateli [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že za spolupráci [anonymizována čtyři slova] [rok] žalobce vyfakturoval výše uvedené společnosti dne [datum] částku 26 000 Kč. Fakturou [číslo] [rok] vystavenou dne [datum] vyfakturoval žalobce společnosti [právnická osoba] za spolupráci [anonymizována čtyři slova] [rok] částku 26 000 Kč. Fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok] ze dne 24. 1 2017 vzal soud za prokázané, že žalobce vystavil [právnická osoba] fakturu za [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [rok] částku 8 400 Kč a fakturou, daňovým dokladem [číslo] [rok] ze dne [datum] pak částku 14 200 Kč za redakční práce pro [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [rok]. Daňovým dokladem [číslo] 2017 vystaveným žalobcem odběrateli [právnická osoba] dne [datum] vzal soud za prokázané, že za [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] vyfakturoval žalobce částku 3 500 Kč a fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] vyfakturoval ve vztahu k společnosti [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok] částky 4 000 Kč, 2 500 Kč a 1 500 Kč a za [anonymizována dvě slova] částku 500 Kč Tyto listiny však s ohledem na skutkové a právní hodnocení věci neměly žádného zásadního významu pro toto řízení, byť jimi bylo původně dokazování provedeno 18. Pokud pak soud eventuálně provedl ještě další důkazy, které blíže nehodnotil, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto listinné důkazy neměly žádný význam pro skutkové a právní hodnocení věci níže uvedené.

19. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 31 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

25. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výši přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení b) k složitosti řízení c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) k postup orgánů veřejné moci během řízení, e) k významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, které soud vzal v řízení za prokázané, dospěl soud k závěru, že žaloba v tomto řízení byla podána důvodně, avšak pouze částečně, a to v rozsahu částky 15 876 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Ve zbývajících požadavcích pak soud žalobu shledal nedůvodnou, a proto ve zbývající části, a to tedy v požadavku žalobce na náhradu majetkové škody, s výjimkou částky 876 Kč, a nemajetkové újmy v rozsahu částky 85 000 Kč byla žaloba zamítnuta. V této souvislosti pak soud konkrétně uvádí, že co se týká základu nároku, pak mezi stranami nebylo sporu o tom, že v rámci řízení vedeného Policií České republiky, [anonymizována tři slova] [obec a číslo], [anonymizována tři slova], bylo pod [číslo jednací] vydáno dne [datum rozhodnutí] nezákonné rozhodnutí (rozhodnutí o sdělení obvinění ze spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku), jehož nezákonnost byla následně deklarována rozhodnutím vydaným Okresním státním zastupitelstvím v [obec] dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], jímž bylo rozhodnuto o postoupení věci komisi pro projednání přestupku [anonymizována tři slova] [obec], když výsledky přípravného řízení ukázaly, že se nejednalo o trestný čin. Předmětné usnesení pak nabylo právní moci dne [datum]. Z výše uvedené je tedy zřejmé, že v daném případě byl splněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí, jehož nezákonnost pak byla výše uvedeným rozhodnutím deklarována. Za těchto okolností se tedy pak soud dále jak ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody, tak i nemajetkové újmy zabýval tím, zda byl v řízení prokázán vznik majetkové škody a nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s výše uvedeným nezákonným rozhodnutím, přičemž ve vztahu k požadavkům na náhradu majetkových škod pak soud s výjimkou částky 876 Kč požadované jako náhrada škody na cestovném soud neshledal žalobu důvodnou, a to z důvodu jednak z důvodu neprokázání vzniku škody v majetkové sféře žalobce (náhrada za právní zastoupení žalobce ve výše uvedeném řízení a části cestovného) a jednak z důvodu neexistence nároku na náhradu majetkové škody požadované jako náhrada za ztrátu času žalobce (nikoliv ušlého zisku, jak bylo výslovně k výzvě soudu upřesněno při jednání soudu). Ve vztahu k nemajetkové újmě pak soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy za jeho nezákonné trestní stíhání je důvodný toliko částečně, a to v rozsahu částky 15 000 Kč, přičemž důvody, pro které soud dospěl k závěru, že přiměřenou satisfakcí žalobce za jemu vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním je právě výše uvedená částka, budou rozebráno níže.

27. Co se pak tedy týká požadavku na náhradu majetkové škody, konkrétně majetkové škody spočívající v náhradě nákladů za právní zastoupení žalobce v rámci trestního řízení, soud uvádí, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nebyl naplněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, konkrétně vznik majetkové škody v majetkové sféře žalobce. V této souvislosti soud uvádí, že z ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. vyplývá, že náhrada škody by v daném případě zahrnovala takové náklady řízení, které byly žalobce účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž toto ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., tedy zákona speciálního ve vztahu k občanskému zákoníku, který je předpisem obecným, má tedy přednost v užití na posuzovanou právní věc, přičemž jestliže tedy ustanovení speciálního zákona výslovně hovoří o tom, že stát odpovídá za škodu vzniklou vynaložením nákladů na právní zastoupení, je zřejmé, že tyto náklady musely být tedy poškozenou osobou již skutečně vynaloženy, čímž by tedy právě vznikla majetková škoda v majetkové sféře takové osoby, k čemuž však v případě žalobce, jak vyplynulo z provedeného dokazování, rozhodně nedošlo, neboť žalobce takoví náklady nikdy nevynaložil a ani později neuhradil. V této souvislosti soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplývá, že platby za žalobci poskytnuté právní služby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení objednala a následně i uhradila [právnická osoba] [anonymizováno] ze svého účtu (viz čestné prohlášení jednatele společnosti, vystavené faktury a výpisy z účtu [právnická osoba] s. r. o.), přičemž z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v daném případě se rozhodně nejedná o škodu vzniklou v majetkové sféře žalobce. V této souvislosti soud dále k věci uvádí, že žalobce sice po výzvách soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání předložil soudu dohodu o finančním závazku a následném vyrovnání uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem, na základě které tedy žalobce dovozoval svůj závazek k úhradě nákladů za svou obhajobu v trestním řízení ve vztahu k výše uvedené společnosti a tedy existenci vzniku škody v jeho majetkové sféře, avšak soud při hodnocení tohoto důkazu v kontextu žalobcem doplňovaných skutkových tvrzení nemohl přehlédnout rozpory mezi takto postupně doplňovanými skutkovými tvrzeními a předloženou listinou hodnocenou i v kontextu dalších provedených důkazů, přičemž soud v tomto směru dospěl k závěru, že nelze učinit v řízení hodnověrný závěr o tom, že by žalobci skutečně výše uvedený závazek vůči shora uvedené společnosti vznikl a tím tedy i škoda v jeho majetkové sféře v souvislosti s hrazením nákladů za jeho obhajobu a v trestním řízení, a to i v případě, že by nebylo vycházeno z ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tedy zákona speciálního, který pro vznik škody předpokládá, že náklady na právní zastoupení byly poškozenou osobou již skutečně vynaloženy, ale i v případě, že by se ve vztahu k tomuto požadavku žalobce uplatnilo ustanovení § 2952 o. z., tedy ustanovení zákona obecného ve vztahu k zákonu speciálnímu. V této souvislosti soud uvádí, že při hodnocení předloženého důkazu soud nemohl přehlédnout to, že ačkoliv se dle uvedeného data vyhotovení listiny (dne [datum]) předložené až v průběhu řízení, po výzvách soudu k prokázání nároků na náhradu škody, jeví, že tato listina byla sepsána několik dnů po zahájení trestního stíhání žalobce, je v této listině zároveň uvedeno, že náhrada nákladů trestního řízení bude žalobcem uhrazena [právnická osoba], [anonymizováno] po zastavení trestního stíhání, a to za situace, kdy trestní stíhání žalobce započalo teprve dne [datum] s tím, že tedy dne [datum] tedy nemohlo být známo, jakým způsobem se trestní řízení bude vyvíjet a jak případně skončí. Mimo to pak z této listiny vyplývá i to, že [právnická osoba] sama v tomto prohlášení uvedla, že to bude ona, která bude zajišťovat právní zastoupení žalobce v trestním řízení, a to v souvislosti s tím, že informace, v důsledku kterých začalo být vedeno trestní stíhání proti žalobci, poskytla právě výše uvedená společnost a zatímco v předložené listině bylo uvedeno, že žalobce bude povinen výše uvedené společnosti zaplatit náklady obhajoby dle faktur společností uhrazených, bylo v průběhu řízení skutkově tvrzeno, že je požadována touto společností po žalobci náhrada škody alespoň v rozsahu odpovídajícímu advokátnímu tarifu, přičemž následně však sám žalobce u jednání soudu k výslovnému dotazu uvedl, že náklady obhajoby dle předložené listiny údajně splatné po zastavení trestního stíhání ([anonymizováno] [rok]) doposud neuhradil s tím, že dohoda je taková, že případně k úhradě dojde až podle výsledku tohoto soudního řízení. Za shora popsané situace s ohledem na tyto nesrovnalosti a zejména pak to, že z prohlášení samotného žalobce vyplývá, že tedy jeho povinnost k případné náhradě škody je potencionální a je odvislá od výsledku tohoto řízení, soud tedy vyhodnotil, že v dané situaci tedy nelze učinit závěr o tom, že by v majetkové sféře žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním vznikla škoda, a to ani v souladu s ustanovením § 2952 o. z., pokud by bylo toto ustanovení na tento nárok žalobce vztáhnuto, neboť v tomto případě by se s ohledem na shora uvedené doplňující skutkové tvrzení žalobce jednalo o vznik toliko možného závazku, přičemž pokud je vznik tohoto závazku odvislý od výsledku tohoto řízení na základě žalobcem uvedené dohody, že k úhradě dojde až podle výsledku řízení, je zřejmé, že za těchto okolností zde již není dána ani přímá příčinná souvislost mezi takto neurčitě postavenou škodou a odpovědnostním titulem státu. Soud přesvědčen o tom, že tak jak tedy je případně reálná dohoda mezi žalobcem a [právnická osoba] soud dospěl na základě shora uvedeného rozboru k závěru, že požadavek žalobce na náhradu majetkové škody za poskytnuté právní služby učiněné v trestním řízení (v rozsahu odměny za úkony právní služby, paušálních náhrad hotových výdajů právního zástupce a náhrady za ztrátu času právního zástupce, to vše bez DPH, ve vztahu k němuž byla žaloba vzata zpět) není důvodný. Nad rámec shora uvedeného právního vyhodnocení věci soud pouze pro úplnost uvádí, že v případě jiného právního hodnocení věci, k němuž však soud nedospěl, soud vyhodnotil, že v souvislosti s trestním řízením by žalobce měl v případě prokázání vzniku škody v jeho majetkové sféře, která však dle přesvědčení soudu prokázána ze shora uvedených důvodů nebyla, potencionálně nárok sice na odměnu za 5 úkonů právní služby, avšak pouze za 2 úkony právní služby v rozsahu celé mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí věci a účast u výslechu žalobce, přičemž v souvislosti s dalšími požadovanými úkony právní služby, by pak žalobci vznikal teoreticky nárok na odměnu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, když ostatní úkony nebylo možno kvalifikovat jako podání ve věci samé (podnět k vyslovení místní nepříslušnosti policejního orgánu, zaslání návrhů na doplnění dokazování, podnět k výkonu dozoru státním zastupitelstvím). Dále by pak měl žalobce teoreticky nárok na paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce v souvislosti se shora uvedenými úkony právní služby v částce 300 Kč jako jedna paušální náhrada dle § 13 odst. 4 shora uvedené vyhlášky a dále na náhradu za promeškaný čas za 7 hodin (cesta k výslechu na Policii na trase [obec] – [obec] a zpět), tedy na náhradu částka 2x 1 500 Kč + 3x 750 Kč + 5x 300 Kč + 1 400 Kč za promeškaný čas v rozsahu 7 zameškaných hodin, tedy 14 půlhodin, tedy celkově částka 8 150 Kč. Toto však soud uvádí pouze pro úplnost, neboť soud je přesvědčen o tom, že z důvodů shora uvedených žalobci nárok na náhradu majetkové škody za obhajobu žalobce v trestním řízení fakticky nevznikl.

28. Co se pak týká požadavku žalobce na náhradu majetkové škody, spočívající v požadavku na zaplacení částky 5 142 Kč, která byla v průběhu řízení jednoznačně specifikována jako náhrada za promeškaný čas (takto byla specifikována v rámci mimosoudního projednání věci, přičemž i k výslovnému dotazu soudu při prvním jednání ve věci pak žalobce uvedl, že tato částka není požadována jako ušlý zisk) soud uvádí, že na zaplacení škody spočívající v náhradě za ztrátu času žalobce nevznikl žalobci dle zákona č. 82/1998 Sb., nárok, neboť dle výše uvedeného zákona žádná takováto náhrada škody nepřísluší. V této souvislosti soud uvádí, že náhrada za ztráta času přísluší pouze právnímu zástupci žalobce v souvislosti s poskytováním právních služeb, přičemž, pokud žalobce tedy žádal výše uvedenou částku výslovně jako náhradu za ušlý čas, který strávil cestou k výslechu na Policii České republiky do [obec] a zpět, dále dvouhodinovým výslechem u Policie České republiky a dále přípravou podkladů pro podání, učiněná v rámci trestního řízení, soud uvádí, že s ohledem na to, jakým způsobem byl požadavek v žalobě uplatněn, nárok na tuto náhradu žalobci, dle přesvědčení soudu, skutečně nevznikl. Žalobce případně mohl tuto částku uplatňovat jako ušlý zisk a v řízení prokázat, že v daných, žalobcem výše uvedených obdobích se tedy případně nemohl věnovat své konkrétní na tuto dobu sjednané výdělečné činnosti, avšak tímto způsobem žalobce svůj nárok neuplatnil, a proto jej tedy již soud ani nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že bylo na žalobci, z jakého titulu a jakým způsobem tedy svůj nárok uplatní, přičemž učinil-li tak shora uvedeným způsobem, je zřejmé, že nárok na takto žalobcem požadovanou škodu žalobci skutečně nevznikl.

29. Co se pak týká požadavku na náhradu cestovného, v tomto směru soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo skutkově doplněno, že žalobce uhradil cestovné vlakem jak svému právnímu zástupci, tak i pro svou vlastní osobu a s ohledem na skutečnost, že soudu byl předložen doklad o tom, že průměrná cena vlakem v roce [rok] na trase [obec] – [obec] byla ve výši 219 Kč za jednu jízdenku a při zohlednění toho, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne [datum] se skutečně konal výslech žalobce u policie v [obec], kterého se účastnil, jak žalobce, tak i jeho právní zástupce, soud tedy přiznal žalobci v rámci jeho požadavku na náhradu majetkové škody náhradu za cestovné pro dvě osoby na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové částce 876 Kč.

30. Ve vztahu k požadavku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním, kdy žalobcem bylo požadováno odškodnění formou finančního plnění v rozsahu částky 100 000 Kč, soud uvádí, že při posuzování oprávněnosti tohoto nároku žalobce soud vycházel zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze kterého lze dovodit, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tedy podle ustanovení, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tedy ponechává na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, přičemž soudy by pak při stanovení formy či výše zadostiučinění měly vycházet především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, přičemž forma a případná výše zadostiučinění pak dle závěrů nejvyššího soud ČR nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti mělo poškozenému satisfakce skutečně dostat. Zároveň pak soud při svém rozhodování vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, v němž pak bylo Nejvyšším soudem ČR konstatováno, že výše zadostiučinění přiznaná v konkrétním případě musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, přičemž významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna s tím, že nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrady nemajetkové újmy, blíže souměřitelnými, přičemž je třeba přihlédnout ke společným a rozdílným znakům a na základě toho stanovit přiměřenou výši zadostiučinění. Při zohlednění výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu pak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době a omluvu, které se žalobci dostalo v rámci předběžného projednání jeho nároku u Ministerstva spravedlnosti, nelze za konkrétních okolností případu považovat za dostatečnou satisfakci žalobci vzniklé nemajetkové újmy a v daném případě soud tedy po provedeném dokazování za využití i srovnatelných případů vyhodnotil, že za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v souvislosti s výše uvedeným trestním řízením, by měla být žalobci přiznána satisfakce finanční, a to v rozsahu částky 15 000 Kč.

31. Při stanovení shora uvedené částky odškodnění pak ve vztahu k délce trestního řízení, které bylo proti žalobci vedeno, soud zohlednil to, že trestní řízení proti žalobci trvalo 7 a půl měsíce, a to od doby [datum], kdy bylo zahájeno jeho trestní stíhání Policií České republiky, [anonymizována tři slova] [obec], do právní moci rozhodnutí vydaného pod sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] a jímž byla věc postoupena k projednání přestupku [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována dvě slova]. Na druhou stranu však soud přihlédl i k tomu, že úkony trestního řízení vůči žalobci byly činěny toliko na počátku tohoto období, když od [datum], kdy byl podán ze strany žalobce podnět k výkonu dozoru státním zástupcem nad policií, již žádné úkony vůči žalobci činěny nebyly, přičemž na základě výše uvedeného podnětu pak bylo vydáno státním zastupitelstvím rozhodnutí o postoupení věci k projednání jako možného přestupku. Dále soud přihlédl při stanovení shora uvedené částky odškodnění i k tomu, že trestní stíhání žalobce skončilo již ve fázi přípravného řízení, tedy že ve vztahu k žalobci nebyla podána ani obžaloba a věc nebyla vůbec před soudem projednávána. Dále soud při hodnocení přiměřené výše zadostiučinění zohlednil i to, že žalobci hrozil potencionálně trest odnětí svobody v rozsahu 2 let, případně i trest zákaz činnosti, přičemž s ohledem na to, že však žalobce byl bezúhonnou osobou, nebyl nikdy soudně trestán, rozhodně žalobci, a to ani potencionálně tedy nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž právě i s ohledem na to, že řízení se nedostalo ani do fáze podané obžaloby nebyla intenzita ohrožení žalobcem uložením možného trestu natolik významná jako v případě, pokud by již věc byla projednávána na základě podané obžaloby před soudem. Soud však při svém rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění zároveň zohlednil i to, že v daném případě žalobci potencionálně hrozilo uložení trestu zákazu činnosti, tedy trest, který by potencionálně mohl mít, v případě jeho pravomocného uložení, vliv na možnost jeho dalšího působení, [anonymizována tři slova]. Na druhou stranu však ve vztahu k tomuto případně hrozícímu trestu je třeba konstatovat taktéž sníženou míra dopadů hrozby tohoto trestu právě s ohledem na skutečnost, že řízení skončilo právě již v rámci řízení přípravného u Policie České republiky. Soud dále zohlednil i povahu trestní věci, kdy s ohledem na skutečnost, že žalobce se měl případně dopustit trestného činu pomluvy, je třeba sice na jednu stranu konstatovat, že tento trestný čin sám o sobě není trestným činem, se kterým by byly spojovány zásadně dehonestující účinky, jako v případě trestných činů směřující proti životu, zdraví, lidské důstojnosti či trestných činů v oblasti sexuální apod. avšak na druhou stranu bylo třeba přihlédnout i k tomu, že z tohoto trestného činu byl žalobce obviněn za situace, kdy vykonával [anonymizována dvě slova] s tím, že tedy toto trestní řízení představovalo pro žalobce poněkud významnější zásah, než pro jinou osobu, [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova].

32. V neposlední řadě pak soud při hodnocení přiměřené výše zadostiučinění přihlédl i k tomu, v jakém rozsahu byly v řízení prokázány zásahy do osobnostních sfér žalobce. V této souvislosti soud uvádí, že soud vzal v řízení po provedeném dokazování za prokázané, že v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce pro trestný čin pomluvy, zasáhlo toto nezákonné trestní stíhání do určité míry do psychiky žalobce, který v důsledku vedení trestního stíhání měl obavy, že v případě, že by byl nakonec shledán vinným, byť v průběhu řízení opakovaně deklaroval, že od samého počátku věděl, že jeho trestní řízení je vedeno nedůvodně, že by nadále nemohl vykonávat [anonymizováno 15 slov], přičemž v důsledku toho pak měl obavy i o ekonomické zajištění své rodiny, a to za situace, kdy v době trestního stíhání hradil [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [role v řízení]). Na druhou stranu však soud uvádí, že byť soud tedy nezpochybňuje, že v souvislosti s výše uvedeným trestním řízením měl žalobce skutečně tyto obavy, které měly vliv na jeho psychiku, když o změnách chování žalobce vypovídali i další svědci a bylo učiněno i čestné prohlášení, přičemž těmito důkazy tedy vzal soud zásah do psychiky žalobce v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání za prokázaný, je třeba zároveň uvést, že tento zásah do psychiky žalobce nebyl natolik závažný, aby například žalobce vyhledal pravidelnou odbornou pomoc, či musel užívat medikamenty, když v této souvislosti bylo prokázáno toliko to, že se neformálně setkal se svojí známou [anonymizováno], přičemž následnou odbornou pomoc již nevyhledal. Přihlédl-li pak soud i k tomu, že [svědkyně] žalobce jeho psychickou nepohodu, a to za situace, kdy, jak uvedla, byli s žalobcem v rozhodném období v kontaktu minimálně 3x v týdnu zaznamenala po dobu cca 2 měsíců, přičemž dokonce neměla ani povědomost o tom, o jaké konkrétní trestní stíhání žalobce se vůbec jedná, že toto trestní stíhání bezprostředně souvisí s výkonem jeho pracovní činnosti, dospěl soud na základě všech těchto v řízení prokázaných skutečnostech posouzených ve vzájemných souvislostech k závěru, že dostatečnou satisfakcí za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou žalobci jeho nezákonným trestním stíháním je odškodnění ve výši 15 000 Kč, tedy v rozsahu částky, která byla žalobci soudem přiznána, to vše za situace, kdy v řízení nebyly tvrzeny a ni prokazovány reálné zásahy do dalších oblastí života žalobce (žalobce netvrdil ztrátu zaměstnání, rozpad rodinných vztahů a podobně).

33. V této souvislosti pak soud uvádí, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 pak soud zároveň při stanovení přiměřené výše odškodnění, kterého by se mělo žalobci dostat, zároveň učinil srovnání případu žalobce s dalšími obdobnými případy tak, aby výše poskytnutého zadostiučinění žalobci odpovídala požadavku přiměřenosti odškodnění, které bylo poskytnuto v jiných případech, které lze alespoň v určitém rozsahu považovat za srovnatelné s případem žalobce. V této souvislosti pak soud jako obdobný případ odškodnění uvádí posoudil případ, který byl posuzován v rámci řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod č. j. 21Co 206/2016-110, jímž bylo rozhodováno o odvolání ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 406/2014, kdy v uvedeném řízení bylo žádáno odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin poškození cizích práv a porušení autorského práva, a to za situace, kdy toto trestní stíhání, které trvalo 2 roky a 3 měsíce, bylo projednáváno před soudy na dvou stupních soudní soustavy, opakovaně jí byly ukládány tresty odnětí svobody, byť podmíněné, řízení nakonec skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem, přičemž bylo tvrzen zásah do osobnostní sféry žalobkyně konkrétně do psychiky a dále bylo tvrzeno, že celá věc se dostala medializací případu ve známost širokému okruhu osob, avšak tyto zásahy nad rámec obecného závěru o tom, že trestní stíhání vždy v určitém rozsahu zásah do osobnostní sféry daného jedince způsobuje prokázány, nebyly, přičemž žalobkyni ve výše uvedeném řízení bylo přiznáno odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši celkově 15 000 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že na rozdíl od případu žalobce, toto řízení však trvalo podstatně delší dobu, bylo vedeno před soudem, a to na dvou stupních soudní soustavy a došlo i k nepravomocnému odsouzení stíhané osoby. Na druhou stranu však soud ve vztahu k žalobci zohlednil tu skutečnost, že byť trestní řízení žalobce trvalo významně kratší dobu a nebylo vůbec projednáváno před soudy, vyvolalo u žalobce nejistotu ohledně toho, že by mu v případě pravomocného odsouzení hrozil trest zákazu výkonu činnosti, což mohlo mít dopad na jeho další pracovní uplatnění a eventuálně i ekonomickou situaci, a to byť, jak již je výše uvedeno, žalobce zdůrazňoval, že byl od počátku řízení byl přesvědčen, že neučinil nic, co by mělo vést k závěru o důvodnosti jeho trestního stíhání pro trestný čin pomluvy, když všechny skutečnosti, které byly [anonymizováno 12 slov]. Dalším srovnatelným případem, ve vztahu k němuž je soud přesvědčen o tom, že shodující se znaky a naopak rozdílnosti mezi daným případem a případem žalobce odůvodňují závěr, že výše žalobci přiznaného zadostiučinění v tomto posuzovaném případě je odpovídající tomu, jaká výše odškodnění je v jiných obdobných případech přiznávána, je například i rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 68Co 217/2016-118 (věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 366/2014). V rámci tohoto uvedeného řízení byl žalobce stíhán pro trestný čin nebezpečného pronásledování v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody, přičemž jeho řízení trvalo 11 měsíců, tomuto žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 6 měsíců až 3 let, v souvislosti s tímto trestním stíháním byl žalobce dokonce vzat do vazby (nemajetková újma za dobu vazby byla odškodněna samostatně), projednávaná věc se dostala i do stádia řízení před soudem, když žalobce byl zproštěn obžaloby až právě v rámci soudního řízení, přičemž v souvislosti s tímto trestním stíháním pak byly zaznamenány i zvýšené dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, když žalobce byl vystaven posměškům a urážkám ze strany vrstevníků, v průběhu řízení byl po dobu dvou a půl měsíců izolován od rodiny a přátel, byl nucen opakovat ročník na středním odborném učilišti, přičemž za těchto okolností byla žalobci přiznána částka odškodnění ve výši 30 000 Kč, a to za situace, kdy mu hrozil vyšší trest odnětí svobody a v průběhu trestního řízení byl dva a půl měsíce ve vazbě, jeho řízení trvalo delší dobu, než řízení žalobce a soud i zásahy do osobnostní sféry tohoto žalobce shledal ve svém konečném důsledku vyšší, než u žalobce v řízení posuzovaném, a to s ohledem na celkový průběh shora zmiňovaného řízení. Co se pak týká dalšího rozsudku, který soud taktéž použil ke srovnání, a to rozsudku Městského soudu v Praze (č. j. 14Co 91/2018-193), u Obvodního soudu pro Prahu 2 věc vedená pod sp. zn. 19 C 58/2016, soud uvádí, že v rámci tohoto případu nebylo žalobci ve výše uvedeném řízení přiznáno žádné finanční odškodnění a to za situace, kdy trestní stíhání žalobce ve výše uvedeném řízení trvalo 4 a půl měsíce, přičemž v rámci přípravného řízení pak byla věc postoupena k projednání jako možný přestupek, přičemž žalobci ve výše uvedeném řízení hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 6 měsíců až 3 let a to za situace, kdy byl obviněn z trestného činu porušování domovní svobody, přičemž soudy v daném případě dospěly k závěru, že dostatečnou satisfakcí je konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době. Soud v této souvislosti uvádí, že byť tento případ je souměřitelným s případem žalobce v tom směru, že trestní řízení v této věci se taktéž nedostalo do fáze řízení před soudem a věc tedy byla taktéž postoupena k projednání jako možný přestupek již z přípravného řízení a byť v tomto uváděném případě soudy dospěly i k závěru, že v určitém rozsahu došlo ke zhoršení psychických obtížích žalobce (v tomto výše uvedeném případě žalobce častěji musel navštěvovat psychiatričku, kterou však navštěvoval již i v předchozí době), je třeba na druhou stranu konstatovat, že u žalobce v tomto řízení, které je předmětem posuzování v této věci, bylo na místě zohlednit to, že se u žalobce jednalo o trestný čin pomluvy související s výkonem jeho povolání a že trestní řízení v určitém shora uvedeném rozsahu zasáhlo i do osobnostní sféry žalobce, a proto soud na rozdíl od posledního zmiňovaného případu neshledal důvody pro přiznání zadostiučinění žalobci v tomto řízení pouze formou konstatování porušení práva, jak tomu bylo v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 91/2018, když na toto řízení bylo poukazováno zejména stranou žalovanou, ale přikročil k poskytnutí odškodnění formou finančního plnění. Dále pak soud ještě k věci uvádí, že pokud žalobce uváděl, že jeho věc je dle jeho přesvědčení srovnatelná s rozhodnutím Městského soudu v Praze vydaném pod č. j. 19 Co 421/2014-213 (u OS pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 44/214) s tím, že žalobci se ve výše uvedené věci dostalo celkového odškodnění dle žalobce ve výši 135 000 Kč (správně 100 000 Kč), soud v této souvislosti uvádí, že v daném případě ve výše uvedeném řízení sice žalobci hrozil obdobný trest odnětí svobody jako žalobci v tomto řízení, byť o něco vyšší, konkrétně v rozsahu 6 ti měsíců až 3 let a zákaz činnosti, avšak byly shledány daleko závažnější zásahy do osobnostní sféry poškozené osoby, a to za situace, kdy tato osoba byla obviněna z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, tedy z trestného činu podstatně závažnějšího, než je trestný činu pomluvy, přičemž žalobce ve výše uvedeném řízení vykonával vysokou funkci u policie, byl postaven mimo službu, jeho věc byla řešena nejen v rámci přípravného řízení, ale i před soudem, jeho trestní řízení bylo významně medializováno, přičemž žalobce žil na malém městě a musel se vyrovnávat i s postoji podřízených policistů vůči jeho osobě po dobu trestního řízení trvajícího v rozsahu 2 let. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zásahy do osobnostní sféry byly podstatně rozsáhlejšího charakteru, stejně tak jako délka trestního řízení, jednalo se i o závažnější povahu trestného činu, a to jak s ohledem na to, že se jednalo o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, tak i s ohledem na vysokou policejní funkci, kterou daná osoba vykonávala. Stejně tak je soud přesvědčen o tom, že pokud žalobce dále odkazoval na možnost srovnání jeho věci a tím i odškodnění s případem projednávaným a následně rozhodnutým rozsudkem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12Co 130/2015 (u OS pro prahu 2 pod sp. zn. 12 C 163-2013) soud k této argumentaci uvádí, že ani tento rozsudek pak s ohledem na konkrétní okolnosti případu není rozsudkem dle přesvědčení soudu srovnatelným ve výši odškodnění, které by bylo přiměřené konkrétním okolnostem případu zjištěným ve vztahu k žalobci, neboť ve věci, vedené pod shora uvedenou spisovou značkou u Městského soudu v Praze se jednalo o situaci, kdy žalobkyní byla znalkyně, která byla stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, hrozil jí trest odnětí svobody v rozsahu 2 až 10 let, věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, trestní stíhání trvalo více než jeden rok a 5 měsíců, trestní řízení žalobkyně bylo rozsáhle medializováno, došlo k narušení jejích vazeb v bydlišti, změnila působnost své práce, byly konstatovány i evidentní dopady trestního řízení do profesní oblasti, a to nejen v hypotetické rovině, ale i fakticky s tím, že s ohledem na všechny shora uvedené okolnosti, které byly výše popsány a dopady tohoto trestního stíhání na žalobkyni ve výše uvedeném řízení, je pak soud skutečně přesvědčen o tom, že tato rozhodnutí nebyla srovnatelná s průběhem trestního stíhání žalobce a zásahy do jeho osobnostních sfér. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud žalobce dále odkazoval na to, že odškodnění a jeho výše by mohla být odvíjena i od rozhodnutí ve věci vedené v minulosti u MS v Praze pod sp. zn. 37 C 115/99, kdy se jednalo o řízení na ochranu osobnosti, přičemž v tomto řízení mu bylo, co by žalobci, již před řadou let přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč, a to proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud konstatuje, že v daném případě je soud přesvědčen o tom, že zde nejsou dány důvody pro srovnávání judikatury vztahující se k odškodňování osob v rámci řízení na ochranu osobnosti s případy odškodňování nemajetkové újmy v řízeních na něž se vztahuje zákona č. 82/1998 Sb., to vše za situace, kdy existuje srovnatelná judikatura vztahující se k odškodňování nemajetkové újmy přímo podle výše uvedeného speciálního zákona, to vše za situace, kdy navíc nelze pominout, že v případě odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s řízením na ochrany osobnosti se zpravidla jedná o situace, kdy právnické či fyzické osoby činí vědomé kroky k poškození dobrého jména a pověsti jiné fyzické či právnické osoby, zatím co v případě odškodnění nezákonného trestního stíhání se jedná o situaci, kdy orgány činné v trestním řízení pokud vyhodnotí, že zde existuje důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti, jsou ze zákona povinny tyto skutečnosti prověřovat a jestliže dospějí k závěru, že jsou zde dány okolnosti, které nasvědčují tomu, že by určité jednání mohlo být kvalifikováno jako spáchání trestného činu, pak tedy přistupují ke sdělení obvinění, přičemž primárním účelem tohoto však není poškození dobrého jména osoby, jíž je sdělováno obvinění či zásah do jejích práv, ale snaha o naplnění úkolů orgánů činných v trestním řízení. Proto, ačkoliv se následně případně ukáže, že trestné stíhání bylo zahájeno nezákonně a za takovýchto okolností se stát pochopitelně nemůže zbavit odpovědnosti za případně vzniklou nemajetkovou újmu, rozhodně není na místě při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu vycházet z judikatury, která na případy odškodňování dle zákona 82/1998 Sb., přímo nedopadá.

34. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud ve věci rozhodl tak, jak je pod body I až IV výroku rozsudku uvedeno, tedy pod bodem I soud přiznal žalobci částku 15 876 Kč skládající se z částky 15 000 Kč jako přiznané náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce a dále z částky 876 Kč, jakožto majetkové škody spočívající ve vynaložení nákladů žalobcem na cestu žalobce a jeho právního zástupce, které byly uhrazeny žalobcem v hotovosti za obě osoby, a to za cestu každé z těchto osob na trase [obec] - [obec] a zpět hromadnou dopravou (vlakem) v částce jízdného 219 Kč za jednu cestu (celkem 4 jízdné). Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně pak byl žalobci z výše uvedené částky přiznán dle § 1970 o. z. od [datum], když teprve tímto dnem se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením výše uvedené částky, když v řízení bylo prokázáno, že žádost o náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody byla u Ministerstva spravedlnosti podána až dnem [datum], a tudíž se žalovaná do prodlení se zaplacením této částky dostala až dnem [datum], tedy marným uplynutím 6 ti měsíční lhůty, kterou má Ministerstvo spravedlnosti dle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. na mimosoudní projednání věci (§ 15 odst. 1). Protože však žalobce požadoval úrok z prodlení již od [datum] (ode dne právní moci usnesení o postoupení věci na přestupek), soud tedy v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 876 Kč za dobu od [datum] do [datum] zamítl jako nedůvodný, a to pod bodem II. výroku tohoto rozsudku. Pod bodem III výroku rozsudku pak soud zamítl žalobu i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 2 360 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to za situace, kdy v průběhu řízení byla žaloba žalobcem vzata zpět právě co do částky 2 360 Kč, když žalobce se v průběhu řízení rozhodl nepožadovat tuto částku, jakožto částku odpovídající dani z přidané hodnoty související s požadavkem žalobce na úhradu nákladů právního zastoupení, avšak tato částka nebyla vzata zpět i společně s původně požadovaným příslušenstvím, na které však žalobci nárok nevznikl. Pod bodem IV výroku rozsudku pak soud rozhodl o zamítnutí žaloby co do požadavku žalobce na zaplacení částky 100 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, když v tomto rozsahu požadavku žalobce soud shledal žalobu nedůvodnou, tedy v rozsahu požadavku na náhradu nemajetkové v částce 85 000 Kč a ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody v rozsahu částky 15 641 Kč.

35. Pod bodem V výroku rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak bylo rozhodováno s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, a to za situace, kdy v řízení byla uplatněna vedle majetkových škod i nemajetková újma, přičemž soud tedy za těchto okolností v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 1435/2015 vyšel z toho, že v daném případě je třeba při určování úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednit to, že vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byl žalobcem v řízení uplatněn rovněž i nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě majetkové škody s tím, že za těchto okolností je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jak se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu, přičemž činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4, písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází v zásadě přímo z výše uplatněného plnění, přičemž za situace, kdy tedy žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a dále náhradu majetkové škody, je tedy třeba vycházet ve vztahu k nemajetkové újmě z tarifní hodnoty 50 000 Kč s tím, že byť byla žalobci fakticky na náhradě nemajetkové újmy přiznána na základě úvahy soudu částka 15 000 Kč, pro účely nákladů řízení je třeba za úspěch žalobce považovat částku 50 000 Kč, přičemž jestliže z majetkové škody pak žalobci byla přiznána částka 876 Kč, přičemž pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu žalobce je třeba vycházet z toho, že předmětem řízení tedy byla dle shora uvedeného rozhodnutí NS ČR částka 68 877 Kč (50 000 Kč jako nemajetková újma a 18 877 Kč jako majetková škoda, pak, žalobce byl úspěšný v rozsahu 74 % a neúspěšný v rozsahu 26 %, což znamená že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % z celkové náhrady nákladů žalobce (po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby v částce 2 360 Kč, když z procesního hlediska toto zpětvzetí zavinil žalobce. V případě plného úspěchu ve věci by žalobci přináležela na náhradě nákladů řízení celkově částka 39 235,20 Kč se z přiznané odměny za tyto úkony právní služby – přípravu a převzetí věci, podání žaloby, doplnění žaloby dne [datum], doplnění žaloby dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum], tedy za 7 úkonů právní služby (mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí v souladu s závěry vyplývajícími ze shora uvedeného rozhodnutí NS ČR částku 3 860 Kč), tedy částka 27 020 Kč přičemž součástí přiznané náhrady nákladů řízení ve 100 % rozsahu by pak byla i částka 2 100 Kč, jakožto paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce v souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dále částka 4 000 Kč za zaplacený soudní poplatek v tomto řízení a částka odpovídající 21 % DPH ze stanovené odměny, tedy částka 6 115,20 Kč. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud soud nepřiznal jako úkon právní služby písemně podaný závěrečný návrh, soud tak učinil za situace, kdy tento úkon soud nevyhodnotil jako úkon právní služby účelně učiněný, a to za situace, kdy právní zástupce žalobce byl zároveň účasten u jednání soudu, při němž byly přednášeny závěrečné řeči a vyhlášen rozsudek. Jestliže tedy soud dospěl k závěru, že v případě 100 % úspěchu žalobci ve věci by žalobci přináležela náhrada nákladů řízení v částce 39 235,20 Kč, pak s ohledem na to, že žalobci vznikl nárok na zaplacení pouze 48% náhrady nákladů řízení, byla tedy žalobci přiznána pod bodem V výroku tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částka 18 832,90 Kč odpovídající poměru jeho úspěchu a neúspěchu ve věci.

36. Lhůta k plnění pak byla žalované poskytnuta dle § 160 o. s. ř., k její žádosti patnáctidenní, a to za účelem zajištění organizačního převodu finančních prostředků, když poskytnutím lhůty v tomto rozsahu nezasahuje dle přesvědčení soudu podstatným způsobem do oprávněných zájmů žalobce.

Poučení