16 C 46/2020-292

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky ročně od 14. 11. 2020 do zaplacení a dále 8,25% úrok z prodlení z částky 75 939,60 Kč od 14. 11. 2020 do 19. 1. 2021, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 100 000 Kč a co do všech zbývajících úroků z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 092,10 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 20. 10. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 195 939,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 14. 11. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně z celkové žalované částky požaduje částku 75 939,60 Kč jakožto náklady své obhajoby vynaložené v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, další částku ve výši 120 000 Kč žalobkyně požaduje jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku téhož nezákonného trestního stíhání, obojí dle zákona č. 82/1998 Sb. V žalobě tvrdí, že trestní stíhání proti žalobkyni bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] IV, SKPV, 3. oddělení obecné kriminality ze dne 26. 11. 2018, a to pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Týmž usnesením bylo zahájeno trestní stíhání i [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Prověřované jednání bylo následně policejním orgánem dne 21. 1. 2019 ve vztahu k žalobkyni překvalifikováno na zločin vydírání dle § 175 odst. 1, dost. 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Dne 29. 4. 2019 byla proti žalobkyni podána obžaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, u kterého bylo trestní řízení proti žalobkyni vedeno pod sp. zn. 37 T 32/2019. Dne 27. 6. 2019 proběhlo hlavní líčení ve věci, v jehož rámci došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek žalobkyně spáchala. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2019 tak, že odvolání státní zástupkyně zamítl podle § 256 trestního řádu z důvodu nedůvodnosti. V důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání vznikla žalobkyni škoda spočívající v nákladech řízení, které musela vynaložit na svoji obhajobu v rámci trestního řízení. Celkové náklady obhajoby za provedených 30 úkonů právní služby ve výši 53 760 Kč, režijní paušál ve výši 9 000 Kč plus 21 % DPH v částce 13 179,60 Kč žalobkyně vyčíslila v součtu v částce 75 939,60 Kč. Žalobkyně v podané žalobě rovněž uplatňuje nárok na přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu způsobenou v rovině osobnostních práv žalobkyně jakožto poškozené. Dle žalobkyně mělo předmětné trestní stíhání negativní vliv na čest a dobrou pověst žalobkyně, její společenský, rodinný a osobní život, kdy byla žalobkyně po dobu nezákonného trestního stíhání udržována v nejistotě a psychické zátěži a nemohla se plně věnovat svým studijním povinnostem a svým zájmům. Předmětné trestní řízení tak mělo pro žalobkyni nepochybně zvýšený význam. Žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání studentkou 4. ročníku gymnázia, tedy závěrečného ročníku svého středoškolského studia. Samotné studium v této fázi je dle žalobkyně velmi náročné, jednak s ohledem na blížící se termín maturitní zkoušky, dále pak i v souvislosti s nutností volby svého dalšího profesního či studijního zaměření a s tím spojených přijímacích zkoušek. Snem žalobkyně bylo studium psychologie, které je obecně považováno za velmi náročné, zejména pak k nízkému počtu přijímaných studentů. Žalobkyně pro ilustraci uvedla, že v roce 2019, kdy se o přijetí ucházela, bylo na obor psychologie v rámci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy podáno celkem 1 015 přihlášek, přičemž přijato bylo jen 68 studentů. Obdobná situace pak panuje i na ostatních vysokých školách, které studium v oboru psychologie na své škole nabízí. Žalobkyně si byla vědoma toho, že pro práci psychologa je trestní bezúhonnost nezbytným předpokladem. Z tohoto důvodu žila v důsledku vedeného trestního stíhání v obavě, že může dojít ke zničení jejího snu, pokud by soud rozhodl o její vině. Zahájení trestního stíhání žalobkyně však mělo nepříznivý dopad i do jejích osobních vztahů. Citelně byly zasaženy vztahy mezi žalobkyní a jejími spolužáky a zejména s jejími rodiči. Jak pro žalobkyni, tak pro její rodiče, představovalo trestní stíhání s hrozbou trestu odnětí svobody až v délce 8 let nebývalou stresovou situaci, která se projevovala velkou podrážděností obou stran a vzájemnými neshodami. Navíc žalobkyni bylo v době zahájení trestního stíhání pouhých 19 let, tedy byla ve věku blízkém věku mladistvých Trestní stíhání tak prožívala s úzkostí, byla v neustálém stresu a pod neustálým tlakem, který byl na ni v důsledku vedení trestního stíhání kladen. Zvýšený stres se pak projevoval i ve změnách chování žalobkyně, zejména v podrážděnosti a větší sociální izolaci žalobkyně, což mělo nepříznivý vliv na její osobní život a vztahy s okolím. Žalobkyně trpěla v době trestního stíhání nespavostí a stavy úzkosti, což mělo mimo jiné negativní dopad nejen na její studium, ale i na každodenní život. S ohledem na napjaté vztahy v rodině i uzavřenost a podrážděnost žalobkyně v důsledku vedeného trestního stíhání měla žalobkyně oporu pouze ve svém příteli [celé jméno svědka] a své kamarádce [celé jméno svědkyně], kterým se žalobkyně byla schopna svěřit se svými úzkostmi a obavami o svou budoucnost. Trestní stíhání žalobkyně bylo také velkou zkouškou pro vztah žalobkyně a jejího přítele (zároveň spoluobviněného) [celé jméno svědka]. Obžaloba byla na žalobkyni podána 29. 4. 2019, přičemž termíny písemných zkoušek formou didaktických testů v rámci státní maturitní zkoušky byly stanoveny v první půlce května 2019. Žalobkyně se tak doslova pár dní před konáním klíčové zkoušky dozvěděla o podání obžaloby. Ačkoliv žalobkyně vzhledem k vynaloženému úsilí zkoušku úspěšně složila, probíhající trestní stíhání mělo výrazný podíl na jejím psychickém vyčerpání. V měsíci květnu navíc proběhly též přijímací zkoušky na vysokou školu, kterou si žalobkyně pro své studium zvolila jako prioritní. Žalobkyně se s ohledem na obecnou nízkou úspěšnost zájemců o obor psychologie účastnila několika přijímacích zkoušek, některé z nich byly navíc konány formou dvoukolového přijímacího řízení. Ve své podstatě se tak žalobkyně po celý měsíc květen soustavně připravovala na velmi náročné přijímací zkoušky, čímž bylo ještě násobeno psychické vypětí žalobkyně. K intenzivnímu zásahu do soukromí žalobkyně navíc dále došlo na základě Příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. [spisová značka], kterým bylo všem subjektům provozujícím telekomunikační služby na území ČR soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 4 nařízeno, aby sdělili údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, nebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, a to za období od 19. 2. 2018 od 12:00 hodin do 19. 2. 2018 do 20:00 hodin. Tento příkaz se vztahoval mimo jiné i k telefonnímu číslu žalobkyně. Žalobkyně toto shromáždění záznamů i přes omezenou dobu, k níž se záznamy vztahovaly, považuje za zásadní zásah do svého soukromí. Vzhledem k přetrvávajícím obtížím psychického rázu byla žalobkyně v prosinci roku 2019 nucena obrátit se na odbornou pomoc. Od ledna 2020 do dnešního dne tak pravidelně dochází na psychoterapii. Trestní stíhání žalobkyně zásadně ovlivnilo její vztahy s okolím. Obzvláště těžce žalobkyně nesla a dosud nese zásadní narušení vztahů se svou matkou, která se v důsledku vedeného trestního stíhání od žalobkyně odloučila a žalobkyni přestala finančně podporovat. Žalobkyně si tak musela zajistit finanční prostředky pro vlastní obživu a zajistit si vlastní bydlení. Skutečnost, že později došlo ke zproštění žalobkyně obžaloby soudem, napravilo osobní vztahy pouze částečně. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za jinou újmu vycházela žalobkyně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalobkyně ohledně reference na obdobné případy, které by se v podstatných znacích shodovaly s jejím případem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) konstatuje, že její možnosti provést srovnání s obdobnými případy jsou značně omezené. Evidence rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za jinou újmu způsobenou trestním stíháním, zveřejněná na stránkách [stát. instituce], je pak nedostatečná, neboť neobsahuje konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné vyvodit obdobnost posuzovaných případů. Žalobkyně v otázce přiměřenosti finančního zadostiučinění vycházela z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3858/2013, v jehož rámci Nejvyšší soud posuzoval žalobu o náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku, zneužívání pravomoci veřejného činitele a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, na základě následného usnesení o zahájení trestního stíhání i pro trestný čin podvodu. Žalobce byl následně obžaloby zproštěn. Bylo mu přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za každý rok trvání řízení, celkově mu tedy byla přiznána částka 150 000 Kč, což bylo Nejvyšším soudem shledáno jako přiměřené. Ačkoliv žalobce z referovaného rozhodnutí nebyl trestně stíhán za obdobnou trestnou činnost, shoduje se daný případ v určitých podstatných znacích i s případem žalobkyně, zejména co se týče zásahů do osobní sféry. Oproti výše uvedenému případu nebyl sice případ žalobkyně medializován a trval kratší dobu, na druhou stranu jí však hrozil podstatně vyšší trest odnětí svobody (8 let oproti 3 letům nepodmíněně) a zároveň na obviněné z trestného činu obecné kriminality je pohlíženo hůře než na obviněné z hospodářské kriminality (viz výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu). S ohledem na výše uvedené, jakož i s ohledem na nečinnost [stát. instituce], podala žalobkyně předmětnou žalobu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 1. 2021 navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrdila, že u ní žalobkyně dne 13. 5. 2020 (žádostí z téhož data) uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 195 939,60 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 14. 1. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobkyni poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 72 987,20 Kč, ve zbytku byla žádost žalobkyně zamítnuta. K jednotlivým nárokům žalovaná uvedla následující: Ohledně náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení žalovaná konstatovala, že ve věci žalobkyně byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, avšak výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Žalovaná tak učinila nesporným náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 72 987,20 Kč včetně DPH. Tato částka byla rovněž poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo sděleno v doplnění žádosti o odškodnění ze dne 10. 12. 2020. Ohledně požadovaného zadostiučinění v penězích žalovaná poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, dle kterého konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění. Intenzitu nemajetkové újmy (vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění) je třeba tvrdit a prokázat. K povaze trestní věci žalovaná uvedla, že trestní sazba činila až 8 let trestu odnětí svobody nepodmíněně, avšak takový trest žalobkyni nehrozil, když dle zprošťujícího rozsudku státní zástupkyně navrhovala uložit výchovný trest na spodní hranici zákonné trestní sazby, podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu. Co se týče délky trestního stíhání, tato trvala celkem 1 rok. Délku řízení nelze dle žalované shledat jako nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Jednou bylo rozhodováno soudem I. stupně, jednou soudem odvolacím. Co se týče následků trestního stíhání ve sféře žalobkyně tvrzení, že si žalobkyně musela zajistit vlastní bydlení, se dle žalované nejeví jako pravdivé. V protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 24. 1. 2019 sama žalobkyně uvádí, že žije v bytě s jejím přítelem, tudíž je i otázka, jestli ji matka před zahájením trestního stíhání vůbec finančně podporovala. O tvrzení, že žalobkyně od ledna 2020 do dnešního dne dochází na psychoterapie, je také třeba pochybovat, když v této době již byla žalobkyně sedm měsíců nepravomocně a dva měsíce pravomocně zproštěna obžaloby. Případná psychoterapie nemusí být tedy v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Co se týče tvrzení, že došlo k zásahu do soukromí žalobkyně na základě Příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 13. 8. 2018, žalovaná uvedla, že k tomuto došlo před zahájením trestního stíhání, tedy před vydáním nezákonného rozhodnutí a nelze k tomuto přihlížet. Žalobkyni nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, státní zástupkyně navrhovala uložit výchovný trest na spodní hranici zákonné trestní sazby, podmíněně odložený na zkušební dobu. Délka řízení nebyla nepřiměřená, řízení trvalo jeden rok. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobkyni omluvila. Toto konstatování a vyslovení omluvy se vzhledem ke stavu věci jevilo jako dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Současně požádala o přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Podáním došlým soudu dne 4. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu, ve kterém se domáhala náhrady škody v podobě účelně vynaložených nákladů obhajného ve výši 75 939,60 Kč, a to s ohledem na plnění žalované, která po podání žaloby žalobkyni na nákladech obhajného uhradila částku ve výši 72 987,20 Kč včetně DPH. Dle žalobkyně jí tato částka byla vyplacena dne 19. 1. 2021. Ve zbývajícím rozsahu žalobkyně na podané žalobě setrvala. K posledně uvedenému žalobkyně doložila výpis z účtu svého právního zástupce u [právnická osoba] [příjmení], z něhož vzal soud za prokázané, že plnění žalované ve výši 72 987,20 Kč na tento účet došlo dne 19. 1. 2021.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 16 C 46/2020-187, bylo řízení co do částky 75 939,60 Kč zastaveno. Citované usnesení nabylo právní moci dne 11. 5. 2021.

5. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Mezi žalobkyní a žalovanou je nesporné, že žalobkyně uplatnila mimosoudně tento svůj nárok na náhradu škody i nemajetkové újmy u žalované žádostí ze dne 13. 5. 2020, která žalované došla téhož dne. Dále je mezi stranami nesporné, že žalovaná ve svém stanovisku ze dne 14. 1. 2021 přiznala žalobkyni na požadované náhradě škody – obhajném částku 72 987,20 Kč, kterou také žalobkyni uhradila. V případě požadované nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 11. 2018, za jehož vydání se žalovaná žalobkyni omlouvá. Mezi účastníky je rovněž nesporný obsah předmětného vyšetřovacího a trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 32/2019, jakož i průběh a výsledek tohoto řízení. Mimosoudní uplatnění a projednání uplatněného nároku u žalované má soud rovněž za prokázané z uplatnění tohoto nároku u žalované ze dne 13. 5. 2020, jakož i ze stanoviska žalované k tomuto nároku ze dne 14. 1. 2021.

6. Při jednání soudu dne 10. 1. 2022 soud usnesením připustil rozšíření žaloby ve znění podání žalobkyně ze dne 4. 2. 2021, které se týkalo požadovaného úroku z prodlení ze žalované částky, přičemž se jednalo o rozšíření doby, od kdy je úrok z prodlení ze žalované částky požadován o 1 den, tedy od 13. 11. 2020 do zaplacení.

7. Z vyšetřovacího s trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 32/2019, soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: Usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] IV, SKPV, 3. oddělení obecné kriminality, [anonymizována tři slova], [obec a číslo] ze dne 26. 11. 2018, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání osob [celé jméno svědka], narozeného [datum], [celé jméno svědka], narozeného [datum], a [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], když v případě [celé jméno žalobkyně] se jednalo o obvinění ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, kdy v případě obviněných [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] se jednalo o tutéž trestní kvalifikaci pouze spáchanou ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. V případě [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] byli oba obviněni z toho, že jednak společným úmyslným jednáním jiného (poznámka: poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného [datum]) násilím nutili, aby něco konal, jednak se společným úmyslným jednáním pokusili jinému ublížit na zdraví, kdy obviněná [celé jméno žalobkyně] měla umožnit obviněným [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] spáchání tohoto trestného činu, a to vylákáním poškozeného na místo činu. Usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 11. 2018 bylo obviněné [celé jméno žalobkyně] doručeno dne 13. 12. 2018. Dne 21. 1. 2019 policejní komisař v předmětné trestní věci změnil právní kvalifikaci činu následovně: U obviněné [celé jméno žalobkyně] z přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, na zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Obviněná [celé jméno žalobkyně] udělila dne 5. 12. 2018 plnou moc obhájci [titul] [jméno] [příjmení]. Dne 30. 4. 2019 došla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 obžaloba na všechny 3 obviněné, kdy obviněné [celé jméno žalobkyně] bylo kladeno za vinu, že umožnila jinému spáchání trestného činu, jiného násilím nutit, aby něco konal a spáchat takový čin se dvěma osobami, vylákáním poškozeného na místo činu, čímž spáchala zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku jako pomocník. Věc byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 32/2019. Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 27. 6. 2019 státní zástupkyně v závěrečné řeči navrhovala uložit všem 3 obžalovaným, kteří jsou netrestaní studenti, trest výchovný na spodní hranici zákonné trestní sazby, podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 6. 2019, č. j. 37 T 32/2019-321, byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby pro skutek, že společně s obžalovanými [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] dne 19. 2. 2018 v odpoledních hodinách nejprve obviněná [celé jméno žalobkyně] kontaktovala poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], prostřednictvím aplikace [anonymizováno] pod záminkou, že má problémy se svým přítelem a žádala jej, zda by se mohli sejít na [část obce], poškozený [jméno] [příjmení] se setkáním souhlasil a téhož dne v 17:30 hodin přijel metrem do stanice [část obce], kde se před vestibulem setkal s obviněnou [celé jméno žalobkyně], obviněná [celé jméno žalobkyně] poškozenému navrhla, že si koupí pivo a půjdou si ho vypít k ní domů, s čímž poškozený [jméno] [příjmení] souhlasil, následně odešel společně s obviněnou [celé jméno žalobkyně] do místa jejího bydliště na adrese [adresa], kde do uvedeného bytu přišel obviněný [celé jméno svědka], obviněný [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], poté co vstoupili do kuchyně, kde se nacházel poškozený [jméno] [příjmení], obviněný [celé jméno svědka] a obviněný [celé jméno svědka] začali na poškozeného křičet a požadovali po něm, aby se přiznal, že znásilnil obviněnou [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], což poškozený odmítl, na to jej obviněný [celé jméno svědka] udeřil sevřenou pěstí na levé ucho, poté poškozené obviněný [celé jméno svědka] strhl na zem, poškozený vstal ze země a prosil, aby ho nechali mluvit a věc vysvětlit, na to obviněný [celé jméno svědka] poškozeného zezadu znovu udeřil na levé ucho, poškozený upadl na zem, poté ho oba obvinění zvedli, posadili na židli a začali ho bít do břicha, obviněný [celé jméno svědka] dále poškozeného udeřil sevřenou pěstí na levé oko, obviněný [celé jméno svědka] poškozeného oběma rukama držel zepředu pod krkem, dále obviněný [celé jméno svědka] poškozeného kopl kolenem do nosu, v důsledku čehož došlo ke krvácení z nosu, poškozený pak ze strachu z dalšího fyzického napadání uvedl, že [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] znásilnil, a to přesto, že se znásilnění nedopustil, po celou dobu uvedenému jednání přihlížela obviněná [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], následně obviněný [celé jméno svědka] a obviněný [celé jméno svědka] poškozeného doprovodili na stanici metra [část obce] s tím, že obviněný [celé jméno svědka] poškozenému pohrozil, aby věc nehlásil na policii, že mají jeho přiznání nahrané na telefonu, v důsledku tohoto jednání poškozený [jméno] [příjmení] utrpěl zhmoždění nosu a zhmožděniny nad levým okem a za levým uchem, čímž měla spáchat – umožnila jinému spáchání trestného činu, jiného násilím nutit, aby něco konal a spáchat takový čin se dvěma osobami, vylákáním poškozeného na místo činu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obžalovaná. V případě dalších 2 obžalovaných – [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] soud usnesením jejich trestní stíhání pro uvedený skutek podmíněně zastavil a stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání každému v trvání 20 měsíců. Všichni 3 obžalovaní byli při vyhlášení rozhodnutí soudu osobně přítomni. V případě obžalované [celé jméno žalobkyně] se státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku po jeho vynesení odvolala. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, č. j. 7 To 434/2019-373, odvolání státní zástupkyně v trestní věci obžalované [celé jméno žalobkyně] zamítl, neboť ho neshledal důvodným. Obžalovaná [celé jméno žalobkyně] byla osobně přítomná při veřejném zasedání u Městského soudu v Praze dne 22. 11. 2019. Zprošťující rozsudek v případě obžalované [celé jméno žalobkyně] tak nabyl právní moci dne 22. 11. 2019. Dle opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 27. 3. 2019 a dle opisu z evidence přestupků z téhož data ohledně [jméno] [celé jméno žalobkyně] se podává, že jmenovaná má čistý trestní i přestupkový rejstřík. Před zahájením trestního stíhání rozhodla soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 13. 8. 2018 příkazem ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, který se týkal mimo jiné uvedeného telefonního čísla, jehož uživatelem byla [celé jméno žalobkyně], a to za období od 19. 2. 2018 od 12:00 hodin do 19. 2. 2018 do 20:00 hodin. Ve spise se rovněž nachází usnesení Policie ČR, SKPV, Odbor obecné kriminality – 1. oddělení, [obec a číslo], [ulice a číslo] ze dne 1. 6. 2018, [číslo jednací], kterým byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1, 2a tr. zákoníku a přečinu znásilnění podle § 185/1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení], [datum narození], neboť ve věci nejde o podezření ze zvlášť závažného zločinu ani přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění citovaného usnesení vyplývá, že úkony trestního řízení byly zahájeny na základě oznámení poškozené [celé jméno žalobkyně] a poškozené [jméno] [příjmení]. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného vyšetřovacího a trestního spisu.

8. Žalobkyně při jednání soudu dne 10. 1. 2022 v rámci doplnění skutkových tvrzení uvedla, že v době předmětného trestního stíhání (kdy žalobkyně byla ve 4. ročníku gymnázia) podávala přihlášky na katedru psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na filozofickou fakultu Univerzity v Olomouci a na pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Všechna přijímací řízení žalobkyně zvládla projít úspěšně, některá byla i vícekolová. Žalobkyně aktuálně studuje na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kdy v současné době je ve 3. ročníku. Ke svým poměrům žalobkyně v rámci doplnění skutkových tvrzení dále uvedla, že na adrese v [obec a číslo], [ulice a číslo] žalobkyně bydlela společně s matkou do září nebo října roku 2018. V té době již ale probíhaly nějaké úkony před zahájením předmětného trestního řízení, kdy žalobkyně byla vyzvána k podání vysvětlení, tudíž již něco probíhalo. Do září 2018 tedy žalobkyně ještě s matkou bydlela, nicméně atmosféra doma dle žalobkyně byla taková, že tam již dlouho nemohla moci bydlet. Naskytla se příležitost bydlet ve stejném domě, ale v jiném bytě, tudíž se tam žalobkyně se svým přítelem [celé jméno svědka] nastěhovali – v září nebo říjnu roku 2018. Od ledna roku 2021, kdy se žalobkyně s [celé jméno svědka] rozešla, se již zdržuje na jiné adrese.

9. Při jednání soudu dne 10. 1. 2022 byla žalobkyně usnesením dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení – pokud jde o požadované zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu v důsledku předmětného nezákonného trestního stíhání – jakým konkrétním způsobem a intenzitou bylo zasaženo do konkrétních osobnostních práv žalobkyně specifikovaných v žalobě ze dne 20. 10. 2020 a současně byla žalobkyně vyzvána k navržení důkazů k těmto svým tvrzením. Dále byla žalobkyně vyzvána k uvedení konkrétní judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva týkající se jiných případů odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, to je jako v případě žalobkyně, a není-li jich, tak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků, to vše ve lhůtě 15 dnů od uvedeného soudního jednání.

10. Žalobkyně na uvedenou výzvu soudu v poskytnuté lhůtě reagovala doplňujícím vyjádřením došlým soudu dne 25. 1. 2022. K zásahu do své cti a důstojnosti žalobkyně uvedla, že o zahájeném trestním stíhání věděla nejen její rodina, ale i její kamarádi, spolužáci a její tehdejší partner. Zločin vydírání, pro který byla žalobkyně stíhána, je všeobecně vnímán jako druh trestné činnosti, který způsobuje ještě zvýšené společenské odsouzení. Vzhledem k relativně nízkému věku žalobkyně mělo trestní stíhání velmi negativní dopad na její pověst nejen v rodinném kruhu, ale i mezi jejími vrstevníky. Žalobkyni velmi nepříznivě zasáhlo, jakým způsobem trestní stíhání ovlivnilo její vztahy především s její rodinou. K zásahu do rodinné sféry žalobkyně uvedla, že vlivem trestního stíhání byly zasaženy především vztahy žalobkyně s jejími rodiči. Trestním stíháním zapříčiněné vzrůstající napětí mezi matkou a žalobkyní vedlo k tomu, že jejich společné soužití se stalo zcela nefunkčním, a žalobkyně byla vlivem toho nucena se ze společného bytu odstěhovat, k čemuž došlo v říjnu roku 2018. Žalobkyně čelila ze strany svých rodičů velké stigmatizaci spojené s trestním stíháním. To se projevilo i v tom, že žalobkyni odmítli v souvislosti s trestním stíháním poskytnout jakoukoliv pomoc. Matka žalobkyni přestala finančně podporovat. Žalobkyně tak byla nucená si k zajištění finančních prostředků pro své potřeby náhle najít brigádu, což bylo náročné s ohledem na to, že výuka žalobkyně na gymnáziu probíhala každý všední den a její volný čas byl značně omezen. K zásahu do sociální sféry žalobkyně uvedla, že došlo i k výraznému zásahu do vztahů s jejím okolím – to je tehdejším přítelem, kamarády a spolužáky. Neshody s partnerem se pak projevily i ve vzájemném vztahu žalobkyně s rodiči jejího přítele [celé jméno svědka], což ještě umocňovala skutečnost, že obhajoba žalobkyně v trestním řízení byla hrazena z finančních prostředků žalobkyni poskytnutých právě od otce jejího přítele. Oporou v této době byl žalobkyni především její partner a kamarádka [jméno] [celé jméno svědkyně], kterou žalobkyně zná již ze školky. Byly to tyto 2 osoby, které spolu se žalobkyní prožívaly pro ni tuto velmi náročnou dobu. Trestní stíhání žalobkyně nepříznivě ovlivnilo vztah žalobkyně s dlouholetou kamarádkou [jméno] [příjmení], která v trestním řízení vystupovala v pozici svědkyně. V souvislosti s trestním stíháním se [jméno] od žalobkyně zcela distancovala a dávala jí jasně najevo, že s ní již nadále nechce mít nic společného. K dopadu trestního stíhání na psychiku žalobkyně uvedla, že v důsledku enormního psychického vypětí spojeného s probíhajícím trestním stíháním byla nucena se obrátit na odbornou pomoc, kdy od prosince roku 2019 žalobkyně dochází do ambulance klinické psychologie na systematickou intenzivní psychoterapii. V souvislosti s trestním stíháním měla žalobkyně velké množství absencí ve školní docházce, v důsledku čehož požádala o schválení individuálního studijního plánu. To jí však nebylo povoleno a žalobkyně tak musela plnit veškeré své povinnosti ve zcela běžném režimu docházky, což bylo ještě ve spojení s probíhající přípravou na přijímací zkoušky na vysokou školu enormně náročné. To, že žalobkyně nakonec s vypětím svých sil přijímací zkoušky na filozofickou fakultu [anonymizována dvě slova] zvládla, nemění nic na enormním tlaku, který na sobě i vlivem vedeného trestního stíhání pociťovala. V této souvislosti žalobkyně rovněž uvedla, že pár dní před konáním přijímacího řízení jí byla doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení. K dopadu do finanční sféry žalobkyně uvedla, že v souvislosti s trestním řízením byla nucena vyhledat pomoc advokáta a vynakládat tak finanční prostředky se svou obhajobou. Žalobkyně byla v době svého trestního stíhání studentkou, jejíž příjem z brigády nebyl dostatečný. Z tohoto důvodu byly výdaje spojené s obhajobou hrazeny z půjčky poskytnuté od otce jejího tehdejšího přítele [celé jméno svědka] – od [titul] [celé jméno svědka]. Tento dluh, který žalobkyně následně i s dopomocí svých nejbližších přátel splatila, nebýt nezákonného trestního stíhání nemusel nikdy vzniknout. Žalobkyně v rámci srovnání svého nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu výši 120 000 Kč opětovně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3858/2013. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že neoprávněně stíhaným osobám je zdejším soudem přiznáváno finanční zadostiučinění i v mnohem méně závažných případech. Jako příklad žalobkyně uvedla rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 21 C 32/2018, v jehož rámci bylo částečně vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal poskytnutí zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu nezákonným trestním stíháním za přečin pomluvy, za který žalobci hrozil trest odnětí svobody až na 2 roky, přičemž trestní stíhání trvalo 7,5 měsíce a následně byla věc postoupena k projednání přestupku, a trestní řízení tak skončilo jen ve fázi řízení přípravného. K dopadu trestního stíhání na psychiku tohoto žalobce soud uvedl, že zásah do psychiky žalobce nebyl natolik závažný, aby například vyhledal pravidelnou odbornou pomoc či musel užívat medikamenty. Soud přiznal žalobci odškodnění ve výši 15 000 Kč, když mimo jiné ještě poukázal na to, že v řízení nebyly tvrzeny reálné zásahy do dalších oblastí života žalobce (žalobce netvrdil ztrátu zaměstnání, rozpad rodinných vztahů a podobně).

11. Žalobkyně navrhla k prokázání jednotlivých uvedených dopadů do jejích osobnostních sfér výslechy níže uvedených svědků.

12. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že jsou se žalobkyní kamarádi a spolužáci na vysoké škole. Svědek studuje katedru psychologie na Filozofické fakultě [anonymizována dvě slova]. Se žalobkyní se seznámili v souvislosti se začátkem školního roku někdy v září nebo říjnu roku 2019 O tom, že trestní stíhání nějak probíhalo, se svědek dozvěděl z doslechu od žalobkyně. Více se spolu jako kamarádi sblížili až v zimním semestru minulého akademického roku, tedy asi rok a půl zpátky. Tehdy měli za úkol ve dvojici vypracovat osobnostní profil a v této době se hodně sblížili. [jméno] se dle svědka netajila tím, co se stalo. Hned na první schůzce svědkovi řekla, že ji mimo jiné formovalo také to znásilnění, které se odehrálo před nějakou dobou. Dle svědka bylo na žalobkyni vidět, že není úplně v pohodě, byla dost rozhozená. Také se svědkovi svěřovala, že kvůli škole má ještě dvě práce. Hádala se kvůli tomu se svým přítelem [jméno]. Všechny tyto věci ví svědek z doslechu od žalobkyně. Také od ní ví, že spor s člověkem, co ji znásilnil, žalobkyně prohrála a musí hradit škodu. Po ukončení vztahu žalobkyně s partnerem [jméno] chtěl jeho otec po žalobkyni zpět náklady trestního řízení, které tehdy hradil. Svědek [celé jméno svědka] a pár kamarádů na to žalobkyni finančně přispěli, a to na podzim roku 2021. Svědek [celé jméno svědka] ví, že v rodině žalobkyně figurují 3 osoby – matka, otec a bratr. Otec v rodině valnou část života nebyl, byl ve vězení. Matka se o [jméno] nikdy moc nestarala a [jméno] spíše dělala náhradní mámu svému bratrovi. Opět tyto věci ví svědek z doslechu od žalobkyně. Z toho, co ví, byly vztahy v rodině žalobkyně„ docela na houby už od dětství“. Svědek [celé jméno svědka] dále vypověděl, že nikdy doma u žalobkyně nebyl, nikdy neviděl její matku ani bratra. K přijímacím zkouškám na filozofickou fakultu [anonymizována dvě slova] svědek vypověděl, že přijímací řízení mělo dvě části – písemnou a ústní. Na základě výsledků písemných testů uchazeč postoupil nebo nepostoupil do ústního řízení. Ústní část probíhala postupně před dvěma komisemi. Na tuto školu se dle svědka hlásí cca přes 1 000 studentů a berou jich asi 60.

13. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že se žalobkyní mají hodně blízký vztah, jsou blízké přítelkyně. Znají se zhruba 3 roky, seznámily se v práci – v [anonymizováno] (poznámka: [anonymizována tři slova]), kam žalobkyně nastoupila jako zaměstnankyně. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že žalobkyni vnímala hned od počátku, co k nim nastoupila. Chodily spolu na kávu, později kupříkladu přišla žalobkyně ke svědkyni na oběd. Začala se svědkyni svěřovat ohledně své rodiny i ohledně té události, která se jí stala, což bylo znásilnění. Svědkyně měla pocit, že by žalobkyni měla nahradit mámu. Doma svědkyně žalobkyni nikdy nenavštívila, osobně se s nikým z rodiny žalobkyně nebo s jejím přítelem nesetkala. Informace, o nichž svědkyně u soudu vypovídala, má z doslechu od žalobkyně. Žalobkyně se jí svěřovala, že vlastní matka jí řekla, že si za to může sama. Svědkyně vnímala, že žalobkyni bylo ublíženo. Od žalobkyně svědkyně ví, že si v souvislosti se svým stíháním musela půjčit peníze od otce svého přítele, což nebyla malá částka, a pak mu tyto peníze musela splácet. Proto také do [anonymizováno] žalobkyně nastoupila. Na svědkyni žalobkyně působila, že se snaží být hrozně silná, ale když se spolu bavily a„ když žalobkyně otvírala ta vrátka víc a víc“, bylo tam cítit, že jsou tam slzy, že se s tím musí vyrovnávat. Svědkyně i žalobkyně měly v [anonymizováno] stejnou náplň práce – asistentka provozu, což není jenom administrativní práce, ale prakticky i dennodenní komunikace (e-mailová, telefonická) s pacienty. Vzhledem k tomu, že se jedná o psychiatrické pacienty, práce je to náročná. Dle svědkyně žalobkyně chtěla z práce odejít. Asi 3 měsíce s tím bojovala, a pak odešla v listopadu 2021. Dle svědkyně potřebovala žalobkyně finance na živobytí a také na splátky za náklady uvedeného právníka. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že jsou se žalobkyní dlouholeté kamarádky, znají se od mateřské školy. Chodily spolu i na základní školu a pak se jejich cesty rozdělily – každá šla studovat na jinou střední školu. V kontaktu však spolu zůstávaly. V kontaktu jsou spolu i do současné doby, i když už ne v tak intenzivním. Důležité věci jako kamarádky však o sobě vědí. Svědkyně vypověděla, že ta hlavní věc, která se žalobkyni tehdy stala, bylo to znásilnění. [jméno] zná svědkyně z dřívější doby jako veselou, společenskou holku. Po této události vnímala, že se [jméno] více uzavřela do sebe, i když se snažila nedat to znát. [jméno] o tom, co se jí stalo, se svědkyní mluvila, říkala, jak se cítí, neboť doma se jí podpory nikdy nedostávalo. Podle svědkyně to pro žalobkyni bylo hodně těžké. Nechtěla už tolik času trávit s lidmi, trochu se jich stranila. S odstupem času svědkyně vnímá, že žalobkyně je teď úplně jiný člověk, než jak ji ona znala dřív. Podle svědkyně měla tehdy žalobkyně podporu ve svém tehdejším bývalém příteli [celé jméno svědka]. Toho svědkyně znala osobně. Tyto události se všechny staly kolem maturity. Obě byly v maturitním ročníku, připravovaly se na maturitu. Žalobkyně řešila maturitu i přijímací zkoušky na vysokou školu. Dle svědkyně to pro žalobkyni bylo složité – škola, práce, nájem, učit se na zkoušky, starat se o sebe a tak. Žalobkyně bydlela se svým tehdejším přítelem v té době na [část obce], [ulice]. Když byla ještě s rodiči, bydlela na stejné adrese, ale v jiném bytě. Ke vztahům žalobkyně s rodiči svědkyně vypověděla, že [jméno] měla problémy doma s rodiči, co si svědkyně pamatuje. Vztahy doma byly špatné, [jméno] nevycházela se svojí matkou. Důvodem, proč se [jméno] sestěhovala se svým přítelem [jméno], byla její rodinná situace. Svědkyně ví, že proti žalobkyni bylo vedeno nějaké trestní řízení. Žalobkyně z toho byla vyčerpaná – psychicky i fyzicky. V té době se [jméno] hodně stranila lidí, hodně se uzavřela do sebe. Měla kolem sebe ty stejné lidi, kterým věřila. Celkově se však hodně uzavřela do sebe.

14. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že je bývalým partnerem žalobkyně. Seznámili se na podzim roku 2017 a rozešli se na začátku roku 2021. Ke společnému bydlení svědek vypověděl, že nejprve na jaře roku 2018 on přebýval (se žalobkyní) v bytě u její matky, aby jí byl oporou po tom znásilnění, co se stalo. Na podzim roku 2018 se uvolnila vedlejší bytová jednotka a šli tam spolu bydlet. Důvodem přestěhování byly i napjaté vztahy, neboť v jedné domácnosti bydleli žalobkyně, její matka, její bratr i on a byli tam všichni stísnění. Společně bydlet šli i proto, aby se osamostatnili. Byt, kam se přestěhovali, byl bytem nájemním. Z hlediska financí to zvládali úměrně tomu, že oba dva v té době studovali. Svědek měl částečný pracovní úvazek a dostával kapesné z domova. [jméno] v té době také chodila na nějaké brigády a nějaké peníze dostávala i od rodičů. Ke studiu žalobkyně svědek vypověděl, že v září 2018 nastoupila do 4. ročníku a na podzim 2018 přišlo jejich společné trestní stíhání. Svědek to trestní stíhání vnímal tak, že je to oba odvádí od věcí, na které by se měli soustředit. Žalobkyně úspěšně odmaturovala, úspěšně zvládla zkoušky na vysokou školu. Rodiče svědka tehdy sami jednali s právníky. Říkali, že výlohy uhradí, aby se oni (poznámka svědek a žalobkyně) mohli soustředit na školu. Svědek v té době ukončoval bakalářské studium. Při trestním řízení měli společného obhájce všichni tři. Částka zaplacená za obhájce byla rozdělena na přesné třetiny a dle svědka tuto částku každý z nich jeho rodičům vracel. K samotnému zmiňovanému znásilnění svědek vypověděl, že se ho měl ve vztahu k žalobkyni dopustit na jaře roku 2018 [jméno] [příjmení]. Svědek i žalobkyně v té době oba vypovídali na policii. Dle svědka to policie odložila kvůli nedostatku důkazů. Událost, která byla následně předmětem uvedeného trestního řízení, měla návaznost na to, co se událo v době předchozí. Osobou poškozenou v předmětném trestním řízení byla tatáž osoba – [jméno] [příjmení]. Ke studiu žalobkyně ve 4. maturitním ročníku svědek vypověděl, že si nepamatuje, zda žalobkyně žádala o individuální studijní plán. Nevzpomíná si, zda žalobkyně v průběhu předmětného trestního stíhání užívala nějakou medikaci. Na podzim roku 2019 začala navštěvovat psycholožku. Svědek dále vypověděl, že v průběhu předmětného trestního stíhání se vztah žalobkyně s její matkou ještě zhoršil. Dle svědka rovněž některé vztahy žalobkyně s kamarády během trestního stíhání ochladly. Konkrétně zmínil spolužačku žalobkyně [celé jméno svědkyně]. Dále skončil vztah žalobkyně s její dlouholetou kamarádkou slečnou [příjmení]. K psychickému stavu žalobkyně v průběhu předmětného trestního stíhání svědek vypověděl, že [jméno] měla úzkostné projevy, kdy místy nekontrolovaně brečela. [jméno] měla dle svědka velmi dobrý vztah se svou třídní učitelkou na gymnáziu. Dle svědka se jí o té situaci v souvislosti s trestním stíháním a s tím, čím prochází, zmínila, a našla u ní pochopení. K přijímacím zkouškám žalobkyně na vysokou školu svědek vypověděl, že žalobkyně se na přijímací zkoušky připravovala kontinuálně několik měsíců, intenzivně asi půl roku, průběžně pak v rámci jednotek let, neboť musela mít i nějaké praxe. V souvislosti s trestním řízením svědek uvedl, že byla krátkodobá nechuť věnovat se studiu, ale nakonec vždy převážil cíl dostat se na vysokou školu. V průběhu předmětného trestního stíhání se svědek společně se žalobkyní spoustu večerů věnovali řešení toho, co je čeká. Byli také v permanentním stresu, neboť nevěděli, jak to dopadne. Jejich vztah se v průběhu trestního stíhání soustředil na samotné trestní stíhání, místo aby se oni soustředili na ten vztah.

15. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že se žalobkyní jsou blízké kamarádky, vědí toho o sobě docela hodně. Seznámily se v 1. ročníku na gymnáziu. Po celou dobu studia na gymnáziu spolu kamarádily, seděly spolu i v jedné lavici. Když obě začaly studovat na vysokých školách, jejich kontakt trochu upadl, ale stále jsou si blízké, občas se setkávají. Svědkyně zaznamenala – ví to od žalobkyně z doslechu, že se jí v únoru – ve 3. ročníku na gymnáziu něco stalo. Na žalobkyni bylo vidět, že se něco děje. Svědkyně se jí nechtěla sama ptát a žalobkyně sama ani nechtěla k tomu moc mluvit. Během 4. ročníku se tohle svědkyně stupňovalo. Dle jejího názoru na žalobkyni dopadla i maturita a přijímací zkoušky na těžkou školu. Podle názoru svědkyně žalobkyni trápilo to, že z hlediska věci, která se jí přihodila, nikdo nedokázal, že to je pravda. O policejním vyšetřování má svědkyně jenom trošku povědomí, jak probíhal soud, to neví. Svědkyně vnímala změnu chování žalobkyně ve 4. ročníku gymnázia v tom, že žalobkyně byla více uzavřená, nechtěla se bavit o svých problémech, se svědkyní se přestaly mimo školu vídat. Svědkyně nezaznamenala, že by zmíněná událost měla nějaký vliv na docházku žalobkyně do školy a na její studijní výsledky. Dle svědkyně žalobkyně do školy stále docházela, studijní výsledky měla vždycky výborné. V posledním ročníku školy chodila žalobkyně častěji za třídní učitelkou. Dle názoru svědkyně měly takový osobní vztah. Z hlediska toho, co se žalobkyni stalo, je žalobkyně více citlivá, více chce pomáhat jiným lidem. Svědkyně neví nic o tom, že by tato uvedená událost měla nějaký vliv na partnerský vztah žalobkyně nebo na vztahy s jinými osobami. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že se žalobkyní se znají od září roku 2015, kdy nastoupily na gymnázium. Sblížily se na konci 2. ročníku a začátku 3. ročníku, kdy se začaly více bavit. Bližší kamarádky jsou od 4. ročníku gymnázia. Dle svědkyně byla žalobkyně zpočátku mezi spolužáky brána jako veselá, inteligentní. Od 3. ročníku začala svědkyně pozorovat, že už není tak hlasitá, že více chybí, než bylo zvykem. Blíže se o tom spolu nebavily, nesvěřovaly, neboť zas tak blízké si nebyly. Svědkyně se dozvěděla o tom, co se stalo, někdy na podzim roku 2021. Všechny tyto věci ví z doslechu od žalobkyně. Žalobkyně to, co se jí přihodilo, sdělila v roce 2021 před nějakým setkáním více lidem, kdy ve zprávě popisovala, co se jí přihodilo. Po maturitě se svědkyně se žalobkyní vídají cca 1x za půl roku jako skupina přátel. Častěji se nesetkávají. K osobě žalobkyně svědkyně dále vypověděla, že žalobkyně od začátku nepatřila mezi nejoblíbenější kvůli svým názorům, které dávala najevo. Když potom více chyběla, začaly o ní kolovat různé pomluvy. Dle svědkyně pak byla ještě méně oblíbená. Podporu měla od třídní profesorky, která jí ty absence tolerovala a i dodatečně omluvila.

16. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že se žalobkyní se znají přibližně 8 let, žalobkyně je jeho kamarádkou. V kontaktu jsou i v současné době. Svědek bydlí mimo [anonymizováno]. Svědek potvrdil, že se žalobkyní se seznámili tím způsobem, že ona se ještě dříve znala s bývalou přítelkyní svědka [jméno] [příjmení]. Přes tuto svoji bývalou přítelkyni se svědek sám seznámil s [jméno]. Dle svědka byly [jméno] a [jméno] blízké kamarádky. Od té události – toho trestního řízení svědek ví od své bývalé přítelkyně [jméno], že lehce zanevřela na jejich kamarádský vztah s [jméno]. Ne snad, že by to bylo vinou [jméno], ale [jméno] si to vše spojila s tou dobou, kdy jezdila do [obec] v souvislosti s trestním řízením. Nebylo to nijak příjemné období pro nikoho z nich. Podle informací svědka se již kontakt [jméno] s [jméno] neobnovil. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že v průběhu předmětného trestního řízení mnohokrát viděl [jméno] brečet – když si volali nebo když se spolu viděli. Bylo to pro ni náročné období, nějakým způsobem jí to poznamenalo, ale zvládla to. [příjmení] [jméno] svědek ví, že již nějakou dobu využívá odbornou pomoc. Svědek si není jistý, kdy [jméno] začala psycholožku navštěvovat, ale v průběhu předmětného trestního řízení již o tom uvažovala. Svědek dále potvrdil, že žalobkyně měla partnerský vztah s [celé jméno svědka]. Tento vztah již nepřetrvává. Svědek neví, jestli předmětné trestní stíhání nějakým způsobem ovlivnilo to, že už spolu v současné době nejsou.

17. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že se jí jednotlivé případy hodně osobně prolínají – ať už jde o podání vysvětlení, co se týče jejího znásilnění, tak potom předmětného trestního stíhání, které se týkalo vydírání, ublížení na zdraví. Řešení uvedeného znásilnění bylo od nějakého února do června a úkony, co se týče vydírání, ublížení na zdraví, začaly už v dubnu 2018 (tedy stejného roku), k zahájení trestního stíhání došlo v listopadu 2018. Žalobkyně tehdy vůbec neočekávala, že by to takhle mohlo dopadnout. Velmi ji to zasáhlo v tom, že nečekala, když byla něco takového nahlásit, že se pak takové osobě bude muset u soudu omluvit a bude zažívat takovýto absurdní pocit. V době, kdy se předmětné trestní stíhání odehrávalo, se žalobkyně již rok a půl dopředu připravovala na přijímací zkoušky na vysokou školu. Přijímací zkoušky jsou velmi těžké, tříkolové, procentuální šance uchazečů na přijetí je okolo 5 % ročně. To, že žalobkyně přijímací zkoušky zvládla, zpětně hodnotí jako velké úsilí, které si s sebou vzalo spoustu nejenom její energie, ale i mnohých jejích přátelství v tom smyslu, že jedno z těch dlouholetých přátelství skončilo (poznámka: přátelství s [jméno] [příjmení]), a ty další přátelství tím byly hodně zatížené. Žalobkyně musela nějakým způsobem svoji energii šetřit a možná se i více stranila lidem. V době, kdy se to odehrávalo, měla žalobkyně problémy se spaním, měla velké depresivní propady, kdy na začátku 4. ročníku uvažovala reálně o sebevraždě. Odbornou pomoc nevyhledala, bylo to pro ni složité. V té době asi neměla úplně energii a odvahu říci si o pomoc. Dost se za tyto věci styděla. Dle žalobkyně to bylo i dost způsobené tím, že její rodiče, kteří nikdy nebyli úplně ideální, tak v momentě, kdy se tohle začalo dít, byla žalobkyně přirovnávána ke svému otci, který byl také několikrát trestaný a byl i ve výkonu trestu. Z tohoto důvodu se žalobkyně rozhodla, že bude jednodušší se odstěhovat. To také udělala, když se naskytla příležitost (poznámka: do vedlejšího bytu ve stejném domě). Dle žalobkyně všechny tyto věci hodně poznamenaly ji i jejího tehdejšího partnera [jméno] – každého svým způsobem. Žalobkyně si myslí, že to jejich vztah zkomplikovalo a byl to i jeden z faktorů, který přispěl k rozpadu jejich vztahu. Žalobkyně si pamatuje, že jí v pátek 24. 5. byl doručen (od soudu) dopis s obžalobou a předvoláním k hlavnímu líčení a ona hned následující den absolvovala testovou část přijímacích zkoušek v [obec]. Byl to pro žalobkyni dost nepříjemný moment. To samé se stalo, když žalobkyni přišlo, že je přijata na vysokou školu, neboť to bylo den předtím, než byl soud. Takže ta radost z přijetí na školu u žalobkyně vůbec nebyla. Dne 8. 11. 2019 - dva týdny před jednáním u Městského soudu žalobkyně kontaktovala sociální kliniku – to je zařízení poskytující psychoterapii lidem, kteří na ni nemají peníze. Z této kliniky žalobkyni s omluvou odepsali, že sice splňuje nárok na jejich službu, ale s ohledem na žalobkyní popisované skutečnosti jí doporučili vyhledat systematickou dlouhodobou péči, kterou takto dlouhodobě sociální klinika neposkytuje. Žalobkyně poté v listopadu 2019, hned po jednání u Městského soudu, vyhledala psychoterapeutku, k níž dochází téměř dva a půl roku. Co žalobkyně vnímá jako jednu z nejhorších věcí je to, že předmětné trestní stíhání jí vzalo její čas a investice do sebe sama, neboť v souvislosti s ním měla vysoké finanční náklady, přičemž nebýt toho, mohla tyto peníze dát do čehokoliv jiného včetně veškerého svého vzdělávání (krizové, intervenční výcviky, psychoterapeutický výcvik apod.). Žalobkyně v době předmětného trestního stíhání do školy moc chodit nemohla – v třídním kolektivu se necítila bezpečně už od začátku a poté (t. j. v průběhu trestního stíhání) už vůbec. Školní psycholožku v té době neměli. Žalobkyně měla nadměrné absence. Třídní učitelka jí vyběhávala u dalších učitelů možnosti doplnění si testů. Žalobkyně probírala s třídní učitelkou možnost nějakého individuálního plánu, ale ředitelka školy v tomto žalobkyni nevyhověla. Žalobkyně k uvedeným skutečnostem doložila Potvrzení [titul] [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [anonymizována tři slova], ze dne 8. 11. 2021, z něhož má soud za prokázané, že žalobkyně dochází do ambulance klinické psychologie na systematickou intenzivní psychoterapii od prosince 2019 v týdenní, respektive čtrnáctidenní frekvenci.

18. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řízení správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody, vázán.

21. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak, a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala jednak poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 120 000 Kč za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního řízení vedeného proti ní u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 32/2019, jednak újmy majetkové v podobě nákladů obhajoby ve výši 75 939,60 Kč, vynaložených žalobkyní v souvislosti s tímto nezákonným trestním stíháním. Žalovaná po uplynutí šestiměsíční lhůty pro mimosoudní projednání nároku a po podání žaloby uhradila žalobkyni dne 19. 1. 2021 na nákladech obhajoby částku 72 987,20 Kč. Žalobkyně poté vzala žalobu v plném rozsahu zpět co do požadované majetkové újmy (viz odst. 3. a 4. odůvodnění). Ohledně újmy nemajetkové žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., finanční plnění však ze strany žalované žalobkyni poskytnuto nebylo.

23. Pokud jde nezákonné trestní řízení, soud posoudil nárok žalobkyně v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné (t. j. žalobkyně) ze dne 26. 11. 2018, které bylo žalobkyni doručeno dne 13. 12. 2018. Toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 6. 2019, č. j. 37 T 32/2019-321, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2019. Jeden z předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, a to konkrétně existence nezákonného rozhodnutí, je tedy dán. V souvislosti s citovaným nezákonným rozhodnutím - usnesením o zahájení trestního stíhání žalobkyně, jakožto obviněné, vznikla žalobkyni nemajetková újma předmětným trestním stíháním způsobená, neboť trestní stíhání určitým způsobem do soukromého života žalobkyně zasáhlo (viz skutečnosti podrobněji níže uvedené).

24. Pokud jde o formu či výši zadostiučinění za předmětnou nemajetkovou újmu, způsobenou trestním stíháním, když nezákonné rozhodnutí je v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou jako takovou - v případě nemajetkové újmy, způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby (nebo zastavením), tedy dle judikatury nezákonným rozhodnutím, Nejvyšší soud dovodil, že výše zadostiučinění„ musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy za zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky, a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (například s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, Rc 67/2016).

25. K samotnému způsobu stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stínáním je třeba rovněž zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu, formulovaných pod body 1) a 2). Vedle toho je dle citované judikatury Nejvyššího soudu třeba podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se na příklad ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně, nebo dokonce s cílem jej poškodit. Budou jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popř. trestní stíhání provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, případně že proti němu bylo ve věci trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odstavec 2 citovaného zákona přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody neuplatní a naopak je třeba chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit.

26. Soud tedy při hodnocení trestního stíhání žalobkyně uzavřel, že pokud jde o samotnou délku trestního stíhání, toto trvalo celkem 11 měsíců a 9 dnů – tj. od 13. 12. 2018 (kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do 22. 11. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 6. 2019, č. j. 37 T 32/2019-321. V této souvislosti soud poznamenává, že žalobkyně byla dne 22. 11. 2019 osobně přítomna veřejnému zasedání u Městského soudu v Praze, kde odvolací soud usnesením zamítl odvolání státní zástupkyně do zprošťujícího rozsudku pro jeho nedůvodnost. Po tuto uvedenou dobu byla žalobkyně vystavena nepříznivým zásahů do své osobnosti. K samotné délce trestního řízení soud uvádí, že toto řízení nebylo nijak dlouhé, policie i soud postupovaly v řízení plynule a bez průtahů.

27. K otázce závažnosti trestného činu, který byl žalobkyni kladen za vinu - tedy zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku jako pomocník, je třeba konstatovat, že žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v druhém odstavci § 175 v rozmezí dva roky až osm let. Z hlediska hrozby vyššího trestu v rozmezí této trestní sazby se však jednalo o hrozbu pouze teoretickou, neboť žalobkyně byla osobou netrestanou, řádně studující, z hlediska svého věku blízkou věku mladistvých. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 27. 6. 2019, sama státní zástupkyně z pozice veřejného žalobce v závěrečné řeči navrhovala žalobkyni (i oběma dalším obžalovaným) uložení výchovného trestu na spodní hranici zákonné trestní sazby, navíc s podmíněným odkladem na přiměřenou zkušební dobu.

28. Pokud jde o zhodnocení následků trestního řízení v osobnostní sféře poškozené (žalobkyně), dospěl soud k závěru, že předmětné řízení mělo určitý dopad do osobního života žalobkyně, především do sféry jejího psychického zdraví. Z výpovědi v řízení vyslechnutých svědků – především [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], ale i [celé jméno svědkyně] má soud za prokázané, že žalobkyně trestní stíhání nesla po psychické stránce špatně – měla úzkostné projevy, často plakala, byla ve stresu, vyčerpaná, stranila se lidí. Oba svědci hovořili i o vyhledání pomoci psycholožky žalobkyní. Změny v chování žalobkyně zaznamenaly i další její kamarádky a spolužačky – svědkyně [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Dle jejich výpovědí se žalobkyně stranila lidí, byla více uzavřená. Svědci [celé jméno svědka] nebo [celé jméno svědkyně] mohli vnímat pocity a chování žalobkyně až následně, kdy se jim s prožitými událostmi svěřovala. Nicméně i jejich vnímání koresponduje se zjištěními o předchozím prožitém stresu a psychické zátěži na straně žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně začala docházet na psychoterapii až bezprostředně po pravomocném zproštění obžaloby od prosince roku 2019 (viz potvrzení psycholožky ze dne 8. 11. 2021), vnímá soud jako logické vyústění nahromaděného stresu, přičemž žalobkyně ve své účastnické výpovědi věrohodně a srozumitelně tyto skutečnosti ozřejmila. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že určitou část psychické zátěže pro žalobkyni představuje již prvotní policejní šetření ohledně žalobkyní učiněného oznámení ze znásilnění, které se neprokázalo a bylo policií nakonec pravomocně odloženo. Skutečnost, že se oznámení žalobkyně ze znásilnění neprokázalo, nese žalobkyně negativně do současné doby. Soud však oproti žalobním tvrzením nemá prokázané další zásahy do osobnostních práv žalobkyně specifikovaných v žalobě. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že předmětné trestní stíhání nebylo nijak medializováno. Pokud se některé blízké osoby o těchto skutečnostech, a to včetně neprokázaného obvinění ze znásilnění žalobkyně dozvěděly, svěřila se jim s nimi sama žalobkyně. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že se o těchto věcech od žalobkyně dozvěděla až na podzim roku 2021, kdy se žalobkyně takto písemně svěřila více lidem. Dle výslechu svědků, ať již v rámci jejich osobního vnímání nebo informací z doslechu od žalobkyně, byly vztahy v rodině mezi žalobkyní a její matkou špatné v podstatě odjakživa. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] má soud za prokázané, že důvodem jejich sestěhování do vedlejšího bytu v domě, kde žalobkyně s matkou a bratrem bydlela, byla potřeba osamostatnění se i nedostatek soukromí. Svědek [celé jméno svědka] rovněž uvedl, že financování tohoto samostatného bydlení oba zvládali – každý měl přivýdělek i příspěvek od rodičů. Rovněž předmětné trestní stíhání nemělo vliv na rozpad partnerského vztahu mezi žalobkyní a jejím přítelem [celé jméno svědka]. Dle provedeného dokazování byl partner žalobkyni naopak oporou, jejich vztah trval i po ukončení trestního stíhání a k rozchodu došlo až na začátku roku 2021 Trestní stíhání nemělo dopad ani na studium žalobkyně, když žalobkyně v té době úspěšně odmaturovala a stejně tak uspěla v náročných přijímacích zkouškách na vysokou školu. Pokud jde o tvrzení, že žalobkyně v důsledku předmětného trestního stíhání přišla o blízkou kamarádku [jméno] [příjmení], nelze odhlédnout od širších souvislostí věci - tedy faktu, že trestnímu stíhání žalobkyně, jejího partnera a partnera právě zmiňované kamarádky žalobkyně [jméno] [příjmení] předcházelo odložení trestní věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185/1, 2a tr. zákoníku a přečinu znásilnění podle § 185/1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý [jméno] [příjmení], a jehož oznamovatelkami byly poškozené osoby [celé jméno žalobkyně] a také [jméno] [příjmení]. Sám bývalý partner [jméno] [příjmení] – svědek [celé jméno svědka] při jednání soudu konkrétně vypověděl, že:„ Ne snad, že by to bylo vinou [jméno], ale [jméno] si to vše spojila s tou dobou, kdy jezdila do [obec] v souvislosti s trestním řízením.“ Konečně k žalobkyní tvrzenému intenzivnímu zásahu do jejího soukromí v souvislosti s Příkazem ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 13. 8. 2018 - mimo jiné též z telefonního čísla žalobkyně soud uvádí, že k uvedenému došlo před vydáním nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), přičemž z hlediska intenzity samotného sledování se jednalo o dobu v rozsahu osmi hodin jednoho konkrétního dne.

29. Za této situace pak soud, s přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a kritériím, shledal v případě žalobkyně jako odpovídající poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva včetně omluvy (poskytnuté ze strany žalované) by se nejevilo jako dostačující. Dle názoru soudu pak konkrétním podrobně popsaným okolnostem případu, též s odkazem na srovnávací rozhodnutí zdejšího soudu níže uvedená, odpovídá výše zadostiučinění v částce 20 000 Kč.

30. V porovnání se žalobkyní předloženými srovnávacími rozhodnutími (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3858/2013 – viz odstavec 1., rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 32/2018 – viz odstavec 10.) soud sám provedl srovnání v podobě níže uvedených anonymizovaných rozsudků zdejšího soudu, které považuje za přiléhavější pro posouzení této konkrétní věci. Obě níže uvedená rozhodnutí se, stejně jako v případě žalobkyně, týkají stejné trestné činnosti upravené v § 175 trestního zákoníku, tedy trestního stíhání pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Konkrétně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 377/2013 trvalo trestní stíhání konkrétního žalobce 289 dnů, přičemž se jednalo o zločin vydírání spáchaný formou účastenství jako organizátor podle § 175 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, s hrozbou trestu odnětí svobody v rozpětí 2 roky až 8 let. Žalobce byl osobou dosud bezúhonnou, na počátku tr. stíhání došlo k jeho zadržení na dobu 32 hodin. Trestní stíhání negativně zasáhlo do profesního (pracovního) života tohoto žalobce, neboť pracuje jako živnostník, žije a podniká na malém městě a má zájem na své dobré pověsti, která mohla být nedůvodným trestním stíhání ohrožena. Žalovaná mimosoudně plnila částkou 2 000 Kč, soud pravomocně přiznal žalobci další částku ve výši 16 903 Kč. V další věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 427/2014 trvalo (poslední) trestní stíhání konkrétního žalobce 10 měsíců (první dvě zahájení trestního stíhání byla k podané stížnosti zrušena), přičemž se jednalo o zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, s hrozící trestní sazbou odnětí svobody v rozpětí 2 roky až 8 let. Žalobce byl na 14 hodin policií zadržen a v době tohoto svého zadržení měl obavy o těhotnou manželku v rizikovém těhotenství. Žalobce v řízení současně neprokázal žádné zásahy trestního stíhání do svých osobnostních sfér ani do sféry pracovní. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, soud žalobci žádné peněžité zadostiučinění nepřiznal. I toto řízení je pravomocně skončené.

31. V porovnání s těmito dalšími, dle názoru soudu srovnatelnými příklady, je částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání žalobkyně ve výši 20 000 Kč (za prokázaného zásahu do sféry zdraví žalobkyně) plně odpovídající. Ze strany žalované pak nebylo na tento nárok mimosoudně plněno ničeho.

32. Soud tak přiznal žalobkyni z hlediska uplatněného nároku na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky ročně od 14. 11. 2020, kdy se žalovaná dostala do prodlení s poskytnutím peněžitého zadostiučinění, jakož i zákonný úrok z prodlení z již zaplacené částky obhajného od prvého dne prodlení do 19. 1. 2021, kdy tohoto dne došlo plnění žalované na účet právního zástupce žalobkyně (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu – to je co do částky 100 000 Kč a co do všech zbývajících úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku).

33. Z ostatních důkazů v řízení provedených soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, a proto je v odůvodnění tohoto rozsudku podrobně nehodnotil. Pokud jde o návrh žalobkyně na doplnění dokazování v podobě e-mailu od [titul] [jméno] [příjmení] – koordinátorky péče o klienty a terapeuty ze dne 12. 11. 2019 (na č. l. 270 spisu), k tomuto důkaznímu návrhu soud nepřihlížel, neboť byl učiněn až po koncentraci řízení, přičemž žalobkyni nic nebránilo uvedený důkaz navrhnout do uplynutí lhůty, která byla žalobkyni soudem poskytnuta k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k těmto svým tvrzením.

34. Výrok o nákladech řízení má oporu jednak v ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť žalovaná částečným plněním po podání žaloby (před zahájením jednání) zavinila zastavení řízení v tomto rozsahu (žalobkyně oproti plnění žalované vzala sice žalobu zpět z hlediska celé výše obhajného, avšak rozdíl mezi obhajným žalobkyní požadovaným a obhajným žalovanou uhrazeným je v části poměrně nepatrné), jednak v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla sice ve věci částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., vypočte z tarifní hodnoty, stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží zbývající část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a dále náklady právního zastoupení – v případě obou žalovaných nároků sazba odměny ve výši 6 020 Kč /t. j. z tarifní hodnoty 122 987,20 Kč = (50 000 Kč + 72 987,20 Kč) /, v případě nemajetkové újmy pak částka odpovídající odměně advokáta ve výši 3 100 Kč, a to za každý účelně vynaložený úkon právní služby. Konkrétně se jedná o 3 úkony právní služby po 6 020 Kč (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 4. 2. 2021), 8,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (studium spisu dne 3. 1. 2022, účast na jednání dne 10. 1. 2022, vyjádření ze dne 25. 1. 2022, další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 16. 2. 2022, účast u jednání dne 23. 2. 2022 – 2 úkony, účast u jednání dne 4. 4. 2022 – 2 úkony, účast na vyhlášení rozsudku dne 13. 4. 2022 – úkonu), dále 12x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 10 082,10 Kč Celkem tedy náklady řízení činí 61 092,10 Kč.