19 Co 315/2022- 343

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 46/2020 – 292 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku (I.) ohledně úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku (I.) ve zbývající části ohledně částky [částka] s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky [částka] a zamítavého výroku (II.) potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů za řízení před soudem I. stupně částku [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodoval v řízení, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], sestávající se z náhrady škody za náklady vynaložené na obhajobu ve výši [částka] a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 46/2020 – 187, bylo řízení pro částečné zpětvzetí zastaveno, co do částky [částka]. Předmětem řízení zůstalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] a úroky z prodlení. Při jednání dne [datum] bylo připuštěno rozšíření žaloby s tím, že úroky z prodlení jsou požadovány od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná v průběhu řízení uznala nárok na obhajné ve výši [částka], které žalobkyni dne [datum] vyplatila, a za vznik nemajetkové újmy se omluvila.

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,25% úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení a dále 8,25% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (I.), zamítl žalobu co do částky [částka] a co do všech zbývajících úroků z prodlení (II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (III.).

4. Žalobkyně dne [datum] předběžně uplatnila nárok u žalované, ta dle stanoviska ze dne [datum] uznala oprávněnost nároku na obhajné ve výši [částka] a za vznik nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání se omluvila.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jí bylo sděleno obvinění ze spáchání přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. z.“) v jednočinném souběhu s pokusem přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. z. ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. z. Skutek se měl týkat donucení poškozeného přiznat se k znásilnění žalobkyně a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] došlo ke změně právní kvalifikace přečinu vydírá na zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. z. Dne [datum] byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 obžaloba vedená pod sp. zn. [spisová značka], ohledně žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. z. formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. z. Státní zástupkyně u hlavního líčení dne [datum] navrhla uložit všem obžalovaným, kteří jsou netrestaní, studenti, trest výchovný na spodní hranici zákonné trestní sazby, podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně dle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen tr. ř.“) zproštěna obžaloby. Odvolání státní zástupkyně bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zamítnuto. Zprošťující rozsudek ohledně žalobkyně nabyl právní moci dne [datum].

6. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla odložena trestní věc vedená pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2a tr. z. a přečinu znásilnění dle § 185 odst. 1 tr. z., na základě oznámení poškozených, žalobkyně a [jméno] [příjmení].

7. Soud I. stupně nepřihlížel k emailu z [datum], neboť byl předložen po koncentraci řízení.

8. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 5, § 7, § 8, § 31a OdpŠk. Vycházel z toho, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk, jímž bylo sdělení obvinění ze dne [datum] ze spáchání trestného činu vydírání, pokusu přečinu ublížení na zdraví ve formě účastenství, neboť řízení skončilo zproštěním obvinění. Dále se zabýval formou zadostiučinění v závislosti na povaze trestní věci, délce trestního stíhání a na dopadech do osobnostní sféry žalobkyně. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. K prvému hledisku konstatoval, že žalobkyni sice hrozil trest odnětí svobody v rozmezí dva až osm let, avšak jednalo se o hrozbu teoretickou, neboť byla osobou netrestanou, řádně studující, ve věku blízkému věku mladistvých. Nadto i státní zástupkyně navrhovala uložení výchovného trestu na spodní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem. K hledisku délky trestního stíhání uvedl, že trvalo 11 měsíců a 9 dnů (od [datum] do [datum]), tedy nebylo nijak dlouhé a bylo bez průtahů. K zásahům do osobnostní sféry žalobkyně uvedl, že trestní stíhání mělo dopad do sféry jejího psychického zdraví, kdy vyhledala pomoc psycholožky (úzkostné projevy, často plakala, byla ve stresu, vyčerpaná, stranila se lidí). Poznamenal, že však nelze přehlédnout, že určitou část psychické zátěže pro ni představovalo prvotní policejní šetření ohledně oznámení [uvedené], které se neprokázalo. Naopak neshledal zásah do rodinných vztahů, neboť ty byly narušeny již dříve. Důvodem odstěhovaní od matky, byla snaha osamostatnit se, bydlet s přítelem (spoluobviněným) a mít soukromí, což jim jejich finanční situace za pomoci rodičů umožňovala. Rozchod s přítelem nastal až na začátku roku 2021. Neshledal ani dopad na studium žalobkyně, když odmaturovala a uspěla v přijímacích zkouškách na vysokou školu. K tvrzení o ztrátě přátelských vazeb uvedl, že [jméno] [příjmení], se odcizila z důvodu, že jí nedělalo dobře připomínat si dobu, kdy se řešilo její trestní oznámení o znásilnění. Uzavřel, že žalobkyni náleží zadostiučinění v peněžní formě.

9. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu posuzoval výši zadostiučinění k výši zadostiučinění přiznaných v jiných věcech, které se v podstatných znacích shodují, předně se týkají obvinění z vydírání dle § 175 odst. 1, 2 tr. z., kdy hrozí trest odnětí svobody na dva až osm let. V rozsudku sp. zn. 14 C 377/2013 bylo zadostiučinění přiznáno ve výši [částka] (trestní stíhání trvalo 289 dnů, obviněný byl bezúhonný, zadržen na 32 hod., došlo k negativnímu zásahu do jeho profesního života a k ohrožení jeho dobré pověsti na malém městě). V rozsudku sp. zn. 17 C 427/2014 bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí (trestní stíhání trvalo 10 měsíců, obviněný zadržen na 14 hod., kdy měl obavy o těhotnou manželku, nedošlo k zásahům do osobnostní nebo pracovní sféry). Poté shledal přiměřeným zadostiučiněním částku [částka]. Co do částky [částka] tak žalobní návrh zamítl.

10. Dále přiznal zákonné úroky z prodlení z částky [částka] od [datum], jakož i z částky [částka] od [datum] do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu úroky z prodlení zamítl.

11. O přiznání nákladů řízení žalobkyni rozhodl dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (obhajné) a dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (nemajetková újma). Tyto stanovil ve výši [částka] za část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a náklady právního zastoupení za 12 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“).

12. Včasným odvoláním napadla rozhodnutí žalobkyně do zamítavého a nákladového výroku z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e), f) g) o. s. ř. Trvala na tom, že nezákonné trestní stíhání mělo negativní vliv na její společenský, rodinný a osobní život. Zopakovala, že se v té době připravovala na maturitu a přijímací zkoušky na vysokou školu, obor psychologie, kdy obojí zvládla jen na základě vynaloženého úsilí a podpory třídní učitelky. Dále, že byly citelně zasaženy vztahy s jejími spolužáky a kamarádkami, že docházelo k absencím ve škole. Dále, že přestože její rodinné vztahy nebyly nikdy ideální, došlo k jejich zásadní eskalaci, když ji matka přirovnala k otci s kriminální minulostí a vyhodila ji z bytu. Má za to, že soud I. stupně nevyhodnotil správně intenzitu zásahu do její psychické sféry (pláč, úzkost, problémy se spaním, depresivní propady, uvažování o sebevraždě), což vedlo k tomu, že v prosinci [rok] vyhledala odbornou pomoc. K vyšší intenzitě způsobené psychické újmy předložila zprávu psychiatra ze dne [datum], z níž plyne, že jí byla předepsána farmakoterapie a byla jí diagnostikována posttraumatická stresová porucha s doporučením intenzivní individuální psychoterapie. Má za to, že se jedná o důkaz použitelný ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. Nesouhlasí s tím, že určitou část psychické zátěže představuje policejní šetření ohledně znásilnění. Připustila, že v obou řízeních vystupují stejné osoby, případy spolu blízce souvisí, navazují na sebe. Nicméně zdůraznila, že pro souzenou věc je stěžejní její trestní stíhání. Má za to, že nebyl zohledněn její nízký věk, 19 let. K použitým rozhodnutím namítala, že jsou skoro 10 let stará. K stanovení výše zadostiučinění odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/2018. Zmínila i nedůvodnost odvolání státní zástupkyně. Na závěr vzala žalobu částečně zpět ohledně úroků z prodlení ve výši 8,25% z částky [částka] od [datum] do [datum]. Navrhla změnit rozsudek s tím, že žalované bude uloženo zaplatit jí částku [částka] s 8,25% úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení a dále 8,25 % úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a přiznat jí náhradu nákladů za obě řízení.

13. Včasným odvoláním napadla rozsudek ohledně vyhovujícího a nákladového výroku žalovaná z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Nesouhlasila s tím, že bylo zasaženo tak intenzivně do nemajetkové sféry žalobkyně, především do jejího psychického zdraví, aby si uvedené vyžádalo finanční kompenzaci. Má za to, že napadený rozsudek neobsahuje téměř žádné konkrétní důvody, z kterých by vyplývalo, že došlo ke konkrétním zásahům do osobností sféry žalobkyně. Ztotožnila se se zjištěním, že ohrožení trestem se sazbou dva až osm let bylo pouze v teoretické rovině, že řízení trvající necelý rok bylo bez průtahů, že žalobkyně nesla trestní stíhání po psychické stránce špatně, avšak že nelze odhlédnout od prvotního policejního šetření týkající se znásilnění. Ve shodě se soudem I. stupně nemá za prokázané další tvrzené zásahy do osobnostních práv žalobkyně. Informace o trestním stíhání sdělila žalobkyně blízkým osobám sama, rodinné vztahy, především s matkou, byly špatné již dříve, důvodem odstěhování byla potřeba osamostatnění i nedostatek soukromí, k rozpadu partnerského vztahu nedošlo v důsledku trestního stíhání, naopak ten jí byl po dobu stíhání oporou, odmaturovala a byla přijata na vysokou školu. Svědci se pak vyjadřovali spíše k údajnému znásilnění a následnému chování žalobkyně. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo2555/2010, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 zabývající se břemenem důkazním. Má tak za to, že odpovídající formou odškodnění je již poskytnutá omluva. Nesouhlasí ani s tím, že má zaplatit úrok z prodlení z částky [částka], když oprávněný byl nárok ve výši [částka]. Navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, žaloba se zamítá, a jí budou přiznány náklady řízení.

14. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že neprokázala konkrétní dopady do různých sfér jejího života. Prokázala, že byly citelně zasaženy vztahy se spolužáky, že se zvýšila její absence ve vyučování, že vyhledala odbornou pomoc, že byla svou matkou v podstatě vyhozena ze společného obydlí, že musela vyvinout vysoké nasazení při skládání maturity a příjímacích zkouškách na vysokou školu, což vedlo k jejímu psychickému vyčerpání. Nesouhlasila ani s tím, že by ze svědeckých výpovědí bylo prokázáno, že její psychické problémy byly způsobeny již před zahájením trestního stíhání. K tomu zopakovala svou argumentaci uvedenou v odvolání o provázanosti řízení o znásilnění a trestního stíhání. Dále zmínila traumatizaci z finanční zátěže trestního řízení. Namítala také, že jako laik vycházela pouze ze zákonné trestní sazby, když nedokázala posoudit všechny aspekty při ukládání trestu. Setrvala na svém procesním návrhu a zamítnutí odvolání žalované.

15. Za situace, když žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu 8,25 % úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], žalovaná nevznesla žádné námitky, postupoval odvolací soud dle § 222a odst. 1 o. s. ř., tedy zrušil napadené rozhodnutí soudu I. stupně v dotčeném rozsahu, a řízení zastavil.

16. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu odvoláními napadeném, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žádné odvolání není důvodné.

17. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo v rámci trestního stíhání žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť její trestní stíhání, zahájené usnesením ze dne [datum], které jí bylo doručeno dne [datum], neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ale pravomocným zproštěním obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala. Tím je dán odpovědnostní titul.

18. Soud I. stupně správně vycházel z teze, že trestní stíhání obecně představuje značný zásah do práv poškozeného garantovaných v článku 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“), zejména do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti. Samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života. Dále správně vycházel z kritérií pro rozhodnutí o formě a výši zadostiučinění, jimiž jsou především povaha trestní věci, délka trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Dále z toho, že rozhodnutí o formě a výši zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a že současně by výše přiznaného zadostiučinění neměla být bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišná od zadostiučinění přiznaných v případech skutkově obdobných. K tomu správně odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, například rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014. Vzhledem k tomu, že se újma z titulu nezákonného trestního stíhání nepresumuje, je na poškozeném, aby prokázal její vznik a příčinnou souvislost s nezákonným trestním stíháním. K tomu se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 s tím, že„ újma musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli jiná osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tak o notorietu, kterou dokazovat netřeba.“ Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba stanovit částku, která je způsobilá současně plnit svoji kompenzační funkci, ale není přitom„ extrémní“ a vymykající se smyslu a účelu dané právní úpravy (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

19. Soud I. stupně dospěl k správnému závěru, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím bylo zasaženo do práv žalobkyně garantovaných LZPS. K formě zadostiučinění ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk správně zhodnotil povahu trestné činnosti, ohrožení nepodmíněným trestem odnětí svobody, byť spíše v teoretické rovině, délku řízení, kterou lze označit za přiměřenou projednávané věci, tedy její skutkové i právní náročnosti, a dopady do psychické sféry žalobkyně. Odvolací soud poznamenává, že je obecně dáno, že trestné činy vydírání a ublížení na zdraví, tedy trestné činy proti svobodě a zdraví, jsou ve společnosti vnímány více negativně, tedy s vyšší mírou odsouzení. Závěr o poskytnutí zadostiučinění ve formě peněžní tak shledal správným.

20. K samotné nemajetkové újmě soud I. stupně správně poznamenal, že se projevuje zejména v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. Její vznik zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného. V řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozena na svých osobnostních právech, zde v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu I. stupně, že trestní stíhání mělo nepříznivý dopad do psychické sféry žalobkyně, když byla prokázána její tvrzení o stranění, plačtivosti, vyhledání psychologické pomoci.

21. Odvolací soud doplnil dokazování zprávou psychiatrické ambulance [právnická osoba] ze dne [datum], která má prokázat, že v důsledku trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová poruchu. Ze zprávy však bylo pouze prokázáno, že od dubna [rok] je žalobkyně v její péči pro úzkostně – depresivní symptomatiku s navazující poruchou spánku a soustředění, že s ohledem na anamnestická data a klinický obraz jí byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha s doporučením intenzivní individuální psychoterapie a byla jí nasazena farmakoterapie. Zpráva předložená k důkazu dle § 205a písm. f) o. s. ř., však neprokazuje, že ke vzniku nebo závažnému rozvinutí posttraumatické stresové poruchy došlo u žalobkyně až po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně, ani že vznikla v příčinné souvislosti s jejím trestním stíháním. Soud I. stupně správně upozornil, žalobkyně měla být dle svých tvrzení obětí trestného činu znásilnění, kdy nedošlo k odsouzení pachatele, a pocházela z problematických rodinných vztahů. Nadto změna chování žalobkyně byla zaznamenána ještě před posuzovaným trestním stíháním, což bylo prokázáno výpověďmi svědků. Například výpovědí D. [příjmení], se kterou probírala znásilnění, M. [příjmení], která výslovně uvedla, že„ …ta hlavní věc, která se tehdy stala, takto bylo tehdy to znásilnění. [jméno] se táhla spousta věcí, ale tohle bylo to hlavní.“, T. [příjmení], který vypověděl, že impulzem pro jejich společné bydlení bylo právě znásilnění a že jí byl v této věci oporou, D. [příjmení], která zaznamenala změnu chování již v únoru [rok] ve III. ročníku gymnázia, když obvinění bylo žalobkyni doručeno až v prosinci [rok], tedy ve IV. ročníku, E. [příjmení], která vypovídala shodně ohledně změn od III. ročníku. Odvolací soud poznamenává, že žalobkyně se nedomáhala nároku na náhradu škody na zdraví dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ale nemajetkové újmy dle OdpŠk.

22. Námitka, že soud I. stupně nepřihlédl k nízkému věku žalobkyně, nebyla shledána důvodnou. Žalobkyni bylo v době sdělení obvinění již 19 let, tedy byla osobou dospělou, s plnou právní svéprávností. Není prokázáno, že by v nízkém věku člověk vnímal trestní stíhání intenzivněji než osoba starší. Obavy, stres a další důsledky vedení trestního stíhání mohou svou intenzitou dopad na každého různě, bez ohledu na věk, a to především v závislosti na povaze a psychickém stavu obviněného, rodinném nebo pracovním zázemí, zdravotním stavu atd.

23. Ani námitku, že se soud I. stupně nevypořádal s tvrzeními žalobkyně ohledně narušení rodinných vztahů, neshledal odvolací soud důvodnou. Zcela se ztotožňuje se skutkovým zjištěním, že tyto byly narušeny již dříve, že příčinnou odstěhování od matky byla potřeba osamostatnit se, nedostatek soukromí a pravděpodobně i dlouhodobé nesrovnalosti mezi matkou a dcerou.

24. Stejně tak neměl odvolací soud za prokázané zásadní dopady do kamarádských vztahů, především, že by ji spolužáci, přátelé či jiné osoby v důsledku probíhajícího trestního stíhání stigmatizovali a odvraceli se od ní. Jediný vztah, který byl prokazatelně poznamenán, se tak týkal M. [příjmení]. Ta byla druhou oznamovatelkou znásilnění. Dle jejího přítele však důvodem ochlazení vztahů s žalobkyní nebylo posuzované trestní stíhání jako takové, ale to, že si přítelkyně vše opět spojila s dobou, kdy bylo šetřeno jejich oznámení o znásilnění.

25. Ve shodě se soudem I. stupně nemá odvolací soud ani za prokázané dopady trestního stíhání do pracovních, v daném případě studijních, poměrů. Žalobkyně řádně odmaturovala a složila přijímací zkoušky na vysokou školu, což si vyžádá značné úsilí za každé situace. Nadto ani psychická nepohoda jí ve studijních úspěších nezabránila.

26. Ani námitku o nedůvodnosti odvolání státní zástupkyně podanou do zprošťujícího rozsudku, neshledal odvolací soud důvodnou. Soudu I. stupně, ani odvolacímu, v rámci řízení o náhradě škody dle OdpŠk nepřísluší přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení, který je nadto v souladu se zákonem, neboť státní zástupkyni právo odvolání do zprošťujícího rozsudku ve smyslu § 245 odst. 1 tr. ř. přísluší.

27. Dále odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně pro porovnání přiznaného odškodnění správně vycházel z rozhodnutí, jimiž byla přiznána zadostiučinění za stejnou trestnou činnost. Společnými znaky byla obvinění z trestného činu vydírání, ohrožení trestem odnětí svobody až na osm let a stejná délka řízení. Rozdílnými znaky byly u žalobkyně především dopady do psychické oblasti, naproti tomu poškození ve srovnávaných řízeních byli omezeni na svobodě, byť jen po dobu několika hodin, u prvého poškozeného pak ještě došlo k zásahu do jeho profesního života.

28. Odvolací soud dále učinil srovnání s rozhodnutími, která jsou aktuálnější, s nimiž seznámil účastníky při jednání u odvolacího soudu. Jedná se o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 122/2015 – 43 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51 Co 242/2016 – 72, kdy byl poškozený trestně stíhán také pro ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. z., avšak i pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. z., za což byl ohrožen trestem odnětí svobody až na tři roky. Řízení trvalo 11 měsíců. [příjmení] skončit s prací fotbalového trenéra Sparty, následně i trenéra volejbalu, čímž byly zmařeny šance na to být profesionálním trenérem. Zadostiučinění bylo přiznáno ve výši [částka]. Společným znakem obou případů je obvinění z trestného činu proti zdraví, stejná délka řízení. Rozdílnými znaky jsou u žalobkyně ohrožení vyšším trestem, zásah do psychické sféry, absence zásahu do pracovního (studijního) života.

29. Dále učinil srovnání s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 26/2016 - 73, kdy byl poškozený obviněn z trestného činu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. z., tedy byl ohrožen trestem v rozmezí šest měsíců až čtyři roky. Řízení trvalo 4 roky a 9 měsíců. K žádným zásahům do jeho osobnostních práv nedošlo. Ze strany žalované byla poskytnuta omluva, další zadostiučinění přiznáno nebylo. Společným znakem obou případů je obvinění z trestného činu proti svobodě, konkrétně vydírání. Rozdílnými znaky jsou u žalobkyně ohrožení vyšším trestem, výrazně kratší délka řízení, dopady do psychické sféry.

30. Dále učinil srovnání s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 248/2015 - 145, kdy byl poškozený obviněn také z trestného činu vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. z., tedy byl ohrožen trestem v rozmezí dva až osm let. Řízení trvalo deset měsíců, byl vazebně stíhán, věc byla medializovaná. Došlo k zásahu do jeho pracovní i rodinné sféry a k poškození zdraví. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka] a za vazební stíhání [částka] (72 dní x [částka]). Společným znakem obou případů je obvinění z trestného činu vydírání, psychické problémy, délka řízení. Rozdílnými znaky jsou u žalobkyně bez vazebního stíhání, bez medializace a dopadů do pracovní a rodinné sféry.

31. Ani po takto doplněném dokazování a provedení srovnání s dalšími rozhodnutími nedošlo ke změně skutkového stavu a jinému právnímu posouzení. Odvolací soud tak uzavřel, že soud I. stupně správně stanovil výši nemajetkové újmy, která je shodná dále i s výší stanovou rozhodnutím v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 122/2015, když namísto zásadního dopadu do profesního života, došlo u žalobkyně k dopadům do psychické sféry. Dvojnásobek pak obdržel poškozený v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 248/2015, kde však navíc došlo k medializaci věci a dopadům do pracovního a rodinného života. Vazební stíhání bylo stanoveno zvlášť, proto k uvedenému odvolací soud nepřihlížel.

32. Ani námitku inflace neshledal odvolací soud důvodnou. Na přiměřenost výše zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Tento závěr byl vysloven v rozhodnutích o výši základní částky při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1548/19. V odůvodnění se stanoví, že„ Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011).“ Tyto závěry jsou aplikovatelné i na stanovení výše nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

33. Odvolací soud shledal správným i rozhodnutí o příslušenství. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ode dne [datum]. Právní moc zprošťujícího rozsudku nastala dne [datum], nárok byl předběžně uplatněn žalobkyní u žalované dne [datum] dle § 14 odst. 1 OdpŠK, šesti měsíční lhůta pro odškodnění ve smyslu § 15 odst. 1 OdpŠk skončila dne [datum], když žalovaná vydala stanovisko až dne [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení dnem [datum].

34. Po částečném zpětvzetí žaloby byl napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky [částka] a v zamítavém výroku II. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

35. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně vycházel při rozhodnutí o nákladech řízení z § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (obhajné) a § 142 odst. 3 o. s. ř. (nemajetková újma). Shodně vycházel ze součtu tarifních hodnot, u nároku na nemajetkovou újmu z částky [částka] dle § 9 odst. 4 AT (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a u majetkové újmy z částky [částka]. Ke kumulaci nároků lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 Odvolací soud poznamenává, že částku ve výši [částka], představující část obhajného v rozsahu 3,9%, ohledně níž zavinila zastavení řízení žalobkyně, shledal pro rozhodnutí o nákladech řízení zanedbatelnou.

36. Náklady řízení stanovil shodně za část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a za náklady právního zastoupení, kdy však vycházel pouze z 11 úkonů právní služby dle AT. Na rozdíl od soudu I. stupně nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu dne [datum]. Žalobkyně k odměně za tento úkon odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18, v němž se„ připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Zároveň však konstatuje, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu "po skončení vyšetřování",...“ V daném případě spis obsahoval do [datum] žalobu, dále úkony týkající se zaplacení soudního poplatku, vyjádření žalované ze dne [datum] s odkazem na důkazy již založené žalobkyní, stanovisko žalované ze dne [datum], které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně, dále úkony ohledně částečného zpětvzetí žaloby, včetně vrácení části soudního poplatku, založení listinného důkazu žalobkyní, úkony ohledně nařízení jednání na den [datum]. Veškerá vyjádření i listinné důkazy tak měla žalobkyně k dispozici. Odvolací soud neshledal účelným úkon nahlížení do spisu dne [datum], tedy za ni odměnu nepřiznal. Náklady za řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] se sestávají z 3 odměn za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí spolu s vyjádřením) po [částka] dle § 8 odst. 1, § 9 odst. 4, § 12 odst. 3 AT, ze 7 odměn za 7 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. c), d), g) AT (jednání dne [datum], 2x dne [datum], 2x dne [datum], podání ze dne [datum], porada dne [datum]) po [částka] dle § 9 odst. 4 AT, z 1 odměny za 1 úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) AT (vyhlášení rozsudku dne [datum]) ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 AT, 11 náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT, 21% DPH ve výši [částka] Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaná se řídí zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a místo k plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádná z účastnic nebyla se svým odvoláním v této fázi řízení úspěšná.

Poučení