116 C 73/2021 - 126

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:a) [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:1. [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 3 355 008 Kč s příslušenstvím - faktura takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 3 355 008 Kč spolu s úrokem z prodlení stanoveným článkem IV. odst. 5 smlouvy o dodávce elektřiny, vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřiny do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 21.1.2011 a to od 29.4.2015 do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 19.100 Kč k rukám právního zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu dle páté části o. s. ř. Žalobou napadl rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 1. 2021 [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 2019 (sp. zn. [č. účtu]) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, protože bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy, čímž byl dotčen na svých právech. Žalobce je nástupnickou společností právního předchůdce – obchodní společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], která dne 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením a která uzavřela s žalovaným dne 21. 1. 2011 smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno]. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce vyráběl a dodával do distribuční sítě elektřinu a žalovaný tuto elektřinu bez protestu odebíral. K úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období září 2012 vystavil dne 5.10.2012 fakturu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] znějící na částku 3 355 008 Kč, která se stala splatnou dne 19.10.2012. Žalovaný přes výzvu k úhradě vyúčtovanou cenu elektřiny žalobci nezaplatil. [Anonymizováno] jako správní orgán v prvním stupni návrh žalobce na uložení povinnosti úhrady ceny odebrané elektřiny za září 2012 zamítl, proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce včas rozklad. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o podaném rozkladu tak, že byl zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce nesouhlasí se závěrem [Anonymizováno], že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, protože závazek žalovaného v postavení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy k výplatě výkupní ceny vznikl až po nabytí účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie a žalovaný reálně nemohl odmítnout přiznat výrobci nárok na výkupní cenu za elektřinu vyrobenou za září 2012 do 31. 12. 2012, sporná práva a závazky ohledně podpory přešly ze zákona na operátora trhu a tento subjekt vstoupil do příslušných právních vztahů týkajících se nároku na podporu, které nebyly do účinnosti zákona splněny. Dále má žalobce za to, že bez dalšího nelze samotné „nehrazení“ faktury považovat za odmítnutí nároku žalobce, ale musí se jednat o právní jednání, jehož obsahem je určitý a srozumitelný projev vůle, musí se jednat o výslovné odmítnutí nároku na výkupní cenu, aby nebylo pochyb, že provozovatel odmítá přiznat výrobci nárok na výkupní cenu. Jedině v takovém případě pak tato práva a závazky přechází na [Anonymizováno]. V řešené věci se tak však stalo pouhým nekonáním. Poukázal na skutečnost, že mezi účastníky je sporná otázka, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem žalobce uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti, přičemž poukázal na správní a návazně soudní řízení ve věci zrušení rozhodnutí o licenci právního předchůdce žalobce ze dne 28. 12. 2010, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Rozhodnutí o licenci bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/[Anonymizováno]. Správní orgán však v rámci svého rozhodnutí zcela nesprávně a svévolně přisoudil účinky zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/[Anonymizováno] ex [Anonymizováno], v rozporu s konstantní judikaturou soudů, na kterou odkázal a dle které případné zrušení individuálního správního aktu soudem má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna. Z písemností založených ve správním spise plyne, že ke dni 31. 12. 2010 byla fotovoltaická elektrárna funkční a schopna výroby elektrické energie a dodávání elektřiny do elektrizační soustavy. Zdůraznil, že nebylo povinností žalobce mít elektrárnu dokončenou celou, pro získání licence postačovalo její dokončení z pohledu energetického zákona. Pravidlo, že k revizi elektrických zařízení a instalací lze přistoupit teprve v okamžiku, kdy jsou plně dokončeny, dotvořila až judikatura Nejvyššího správního soudu, jejíž počátky lze spatřovat v rozsudku z 10. 12. 2015 pod čj. [spisová značka]. Žalobce nebyl odborníkem v oblasti revizí elektrických zařízení a ani jím být ze svého postavení (jednatele společnosti s ručením omezeným) být nemusel. I kdyby věděl, že stavba [Anonymizováno] [adresa] II není v době, kdy požádal o vyhotovení revizní zprávy, zcela dokončena, nelze z toho dovozovat závěr, že věděl, že za takové situace nelze revizní zprávu vyhotovit. Trval na tom, že vyráběl a dodával elektřinu z obnovitelných zdrojů na základě (podle svého vědomí) řádně vydané licence. Samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení, ale bylo zrušeno jen „formální“ rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí již nemělo žádné právní účinky. Žalobce byl v dobré víře v udělenou licenci (tedy správní rozhodnutí, které bylo podmínkou pro získání výkupních cen dle Cenového nařízení), jelikož ke stanovenému datu 31. 12. 2010 (dokonce k datu vydání licence) byla elektrárna po věcné stránce dokončená a příslušná revizní zpráva byla v pořádku.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobcem tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za rozhodné období ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010 nikdy nevznikl, a tedy ani neexistuje a žalovaný není pasivně věcně legitimován. Poukázal na skutečnost, že napadené rozhodnutí Rady [Anonymizováno] [Anonymizováno] v zásadě spočívá na závěru, že žalovaný není pasivně věcně legitimován a dále pak na závěrech, že rozhodnutí o licenci docílil žadatel nezákonným a trestně právním jednáním. Zrušení rozhodnutí o licenci pro nezákonnost způsobil výlučně samotný žadatel, a tedy předmětnou licenci není možné považovat za legálně získanou, a to včetně souvisejícího nároku na čerpání podpory. Žalobci (ani jeho právnímu předchůdci) od počátku (ex tunc) nesvědčí dobrá víra ve správnost, zákonnost ani neměnnost rozhodnutí o licenci ani legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory. Uplatnění žalovaného nároku je jednáním, jež nepožívá právní ochrany, neboť takovou ochranu lze poskytovat pouze subjektivním právům, která byla nabyta zákonným způsobem. U výrobny proto nebyly splněny podmínky pro její řádné uvedení do provozu do konce roku 2010, resp. tyto podmínky byly nesprávně za splněné považovány. V neposlední řadě se [Anonymizováno] v napadeném rozhodnutí zabývá otázkou, zda rozhodnutí o licenci bylo zrušeno s účinky ex nunc nebo ex tunc. Zdůraznil úzkou majetkovou a personální propojenost právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], a žalobce již v době před zahájením licenčního řízení, jednání společnosti [právnická osoba] lze tedy přičítat žalobci. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 10. 2015 pod čj. 62 [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] rozhodl, že se rozhodnutí o licenci zrušuje, jelikož bylo vydáno v rozporu se zákonem a věc vrátil Energetickému regulačnímu úřadu k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 18. 10. 2015 a uvádí se v něm, že revizní zpráva předložená Energetickému regulačnímu úřadu v rámci licenčního řízení společností [právnická osoba] byla vypracována „od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny [adresa]. Revizní zpráva tudíž nemohla být podkladem rozhodnutí o udělení licence č. [hodnota]. Soud tak měl za to, že v rámci licenčního řízení nebyla prokázána technická způsobilost Výrobny [adresa] k provozu, tudíž nebyly splněny podmínky pro vydání licence č. [hodnota], a proto je rozhodnutí o licenci vydáno v rozporu se zákonem. Ve vztahu k dobré víře společnosti [právnická osoba] soud dále uvedl, že [právnická osoba] nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci (když protiprávního jednání se měl dopustit jeho bývalý jednatel), tj. jinými slovy nemohl mít legitimní očekávání a dobrou víru ve vztahu k uplatňovaného nároku na Tarif 2010. Souběžně s řízením o žalobě Nejvyššího státního zástupce na zrušení rozhodnutí o licenci [právnická osoba] bylo vedeno u Krajského soudu v Brně trestní řízení, mj. vůči bývalému jednateli [právnická osoba], panu Mgr. [jméno FO], který kromě pozice jednatele [právnická osoba] zastával ve stejné době také pozici předsedy dozorčí rady žalobce. V rámci trestního řízení byl pan Mgr. [jméno FO], společně s dalšími osobami, pravomocným odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 shledán vinným z trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Toho se měl dopustit tím, že předložil [Anonymizováno] revizní zprávu ve vztahu k výrobně [adresa], ačkoliv v době jejího vypracování nebyla tato revizním technikem prokazatelně zpracována, čímž uvedl [Anonymizováno] [Anonymizováno] (a jiné kompetentní subjekty) v omyl, v důsledku, kterého byla společnosti [právnická osoba] vydána ještě v roce 2010 licence č. [hodnota] (na výrobu elektřiny). Žalobce na základě „neprávem“ vydané licence č. [hodnota] uplatňoval nárok na podporu (ve formě výkupní ceny ve výši Tarifu 2010) a v této souvislosti fakturoval žalovanému podporu, ačkoliv [právnická osoba] nárok na podporu nikdy nevznikl. Ke své pasivní legitimaci uvedl, že v daném případě by závazek vznikl ex lege ke dni legální dodávky elektřiny, tj. pokud by žalobci svědčil nárok na podporu výkupních cen (tj. jednoznačně do 31. 12. 2012), a proto je závěr Rady [Anonymizováno] o přechodu závazku na [právnická osoba]. (operátora trhu) a nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného správný. Splatnost závazku vzniklého do 31. 12. 2012 by pak vznikala až na základě vystavené a doručené faktury. Vystavením faktury však předmětný sporný závazek vzniknout nemohl. I s ohledem na právě uvedené je nutné beze zbytku odmítnout ryze účelovou a nesprávnou argumentaci žalobce o pasivní věcné legitimaci žalovaného. Odmítl argument žalobce o jeho tvrzené dobré víře za situace, kdy nezákonnost rozhodnutí o licenci nebyla způsobena výlučně jednáním právního předchůdce žalobce, ale nezákonnost byla způsobena na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc – žadatel o licenci (tj. [Anonymizováno] – [právnická osoba]), a proto je dána dobrá víra legitimní očekávání na straně [právnická osoba], resp. žalobce v čerpání podpory s odkazem na zásadu, že z bezpráví právo vzejít nemůže. Uzavřel, že nebyl-li žalobce, resp. jeho právní předchůdce v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci a neměl-li legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory, pak je nerozhodné, zda bylo rozhodnutí o licenci zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ex tunc a/nebo ex nunc, neboť žalovanému tvrzený nárok nikdy (ex tunc) nevznikl.

3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 1. 2021. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 19. 3. 2021. Žaloba je tedy včasná, podaná v souladu s § 247 odst. 1 o. s. ř.

4. Ve smyslu § 250c odst. 1, 2 o. s. ř. soud v rámci přípravy jednání vyžádal od správního orgánu příslušný spis, přičemž k výzvě soudu se též správní orgán – [Anonymizováno] vyjádřil svým podáním doručeným soudu dne 24.1.2024 tak, že setrval na argumentaci žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového, a to zejména v části, v níž žalobce v žalobě opakoval obsah rozkladových námitek uplatněných ve správním řízení. Ohledně pasivní legitimace žalovaného uvedl, že [Anonymizováno] trvá na svém názoru a tvrdí, že s účinností od 1. 1. 2013 se podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů řídila zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů a poskytovatelem podpory se v případě podpory formou zelených bonusů stal operátor trhu, společnost [právnická osoba]. a v případě formy výkupních cen stanovení obchodníci s elektřinou jakožto povinně vykupující. V tomto směru odkázal na přechodná ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie. Stran formy právního jednání - odmítnutí přiznání nároku zcela nebo zčásti uvedl, že forma zmíněného právního jednání není v zákoně nijak specifikována, proto z toho dovozuje, že právní jednání nemusí mít písemnou formu ani být výslovné, takový projev vůle postačí projevit konkludentně, v posuzované věci tedy faktickým nevyplacením peněžních prostředků v době splatnosti. Uzavřel, že žalovaný nemohl být pasivně legitimován v posuzované věci, neboť nesplněné závazky na základě přechodných ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů přešly na operátora trhu, tj. společnost [právnická osoba]. Stran námitek žalobce týkajících se právních účinků ex nunc rozsudku správního soudu, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 1272/2021. Zdůraznil, že absenci dobré víry právního předchůdce žalobce shledaly všechny soudní instance, které se jeho případem zabývaly, přičemž tuto otázku ve svém rozhodování zohlednily a dostatečně odůvodnily. Rozhodující je přitom dobrá víra právního předchůdce žalobce, tedy subjektu, který o udělení licence žádal a jemuž udělena byla, nikoli žalobce samotného (přičemž odkázal na majetkové i personální propojení), když právě z rozhodnutí vydaného v roce 2010 byl dovozován vznik právního nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Byť se domnívá, že ani žalobce nemohl být v dobré víře ve správnost rozhodnutí o udělení licence, převod fotovoltaické elektrárny na jiný subjekt (zde došlo k zániku právního předchůdce žalobce fúzí sloučením) nemůže nijak zhojit vady, na jejichž základě soudy dospěly k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o udělení licence. S ohledem na absenci dobré víry právního předchůdce žalobce se tento nemůže dovolávat presumpce správnosti aktu veřejné moci, kterou ani nemohl předpokládat, ani zde nemůže převážit presumpce správnosti oproti veřejnému zájmu na výplatu podpory pouze těm držitelům licencí, kteří materiálně splnili všechny podmínky pro udělení licence, tj. nabyli právo na podporu zákonným způsobem. Proto rozsudek krajského soudu nemohl mít ve vztahu k nároku na podporu odvíjejícího se od splnění podmínky udělení licence jiné účinky než ex tunc. Dále poukázal na závěr trestního soudu, že ani k 31. 12. 2010 nebyla elektrárna zcela dokončená, proto není namístě tvrzení žalobce o její dokončenosti. Nadto ani dokončenost elektrárny nemůže zhojit skutečnost, že nebyla řádně prokázána její bezpečnost, bez čehož nelze licenci udělit. Vyjádřil se k námitce žalobce ohledně revizních zpráv, konkrétně uvedl, že ředitel Technické inspekce České republiky (TIČR) nemůže potvrdit soulad obsahu revizní zprávy se skutečným stavem. Z povahy věci je to vyloučené, stejně jako např. u dodatečně vypracovaných znaleckých posudků. Vyhodnotit bezpečnost zařízení mohl revizní technik nebo znalec pouze v rozhodné době, kdy zpracovával revizní zprávu či znalecký posudek, neboť jen tehdy mohl být zřejmý aktuální stav elektrárny a elektrické instalace. Zpětné posouzení je vyloučené. Za zcela nepřípadnou označil citaci rozsudku č. j. [spisová značka], protože revizní zpráva v této věci byla provedena po vykonání revizní činnosti, nikoli jako v případě právního předchůdce žalobce toliko od stolu, což je ve svém důsledku naprostá rezignace na provedení řádné revize.

5. Z obsahu spisu vedeného [Anonymizováno] pod sp.zn. [č. účtu] soud zjistil, že [Anonymizováno] obdržel dne 19.10.2015 návrh na zahájení sporného řízení. Žalobce jako nástupnická společnost právního předchůdce – společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], která dne 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením (jak osvědčeno i výpisy z obchodního rejstříku), se domáhal proti žalovanému (odpůrci ve správním řízení) zaplacení shora uvedené částky se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 21. 1. 2011 smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno]. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce vyráběl a dodával do distribuční sítě elektřinu a žalovaný tuto elektřinu odebíral. K úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období září 2012 vystavil dne 5.10.2012 fakturu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] znějící na částku 3 355 008 Kč, která se stala splatnou dne 19.10.2012. Žalovaný přes výzvu k úhradě vyúčtovanou cenu elektřiny žalobci nezaplatil. Správní řízení bylo přerušeno z důvodu vyhodnocení vlivu souběžně vedeného trestního řízení pod sp. zn. 10 T 1/2013 u Krajského soudu v Brně. Dne 19. 7. 2019 [Anonymizováno] vyrozuměl účastníky o pokračování správního řízení, které vyústilo dne 12. 12. 2019 ve vydání rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], jímž návrh navrhovatele (žalobce), aby bylo rozhodnuto, že odpůrce (žalovaný) je povinen mu zaplatit 3 355 088 Kč s příslušenstvím, zamítl (I. výrok). Současně bylo rozhodnuto ve II. výroku o nepřerušení řízení a o uložení povinnosti navrhovatele zaplatit odpůrci náhradu nákladů správního řízení (ve III. výroku). Proti citovanému rozhodnutí vydanému správním orgánem v prvním stupni podal žalobce dne 6. 1. 2020 včasný rozklad, který dne 24. 1. 2020 doplnil o specifikaci důvodů. Žalobce napadl rozhodnutí [Anonymizováno] vydané v prvním stupni v celém rozsahu, navrhl jeho zrušení a vrácení k novému projednání, případně jeho změnu tak, aby bylo návrhu žalobce vyhověno. O rozkladu žalobce proti napadenému rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo posléze rozhodnuto rozhodnutím [Anonymizováno] úřadu ze dne 12. 1. 2021, č. j. [Anonymizováno], jímž byl rozklad navrhovatele (žalobce) zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení o rozkladu.

6. Soud ve věc provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav:

7. Z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 2019 č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že pro rozhodnutí předmětu sporu, tj. zda navrhovatel má nárok na zaplacení částky 3 355 088 Kč ze strany odpůrce, je nezbytné posoudit zásadní otázku, zda je odpůrce pasivně legitimován v rámci daného sporu. Podrobným výkladem § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie [Anonymizováno] úřad dospěl k závěru, že odpůrce není ve sporu pasivně legitimován a svůj závěr náležitě odůvodnil s poukazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR a uvedl, že pro tento důvod je třeba návrh navrhovatele zamítnout. Přesto se dále věcně zabýval další zásadní otázkou týkající se skutečnosti, zda výrobna navrhovatele splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010 (v rozhodné době). [Anonymizováno] shrnul, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že zrušení rozhodnutí o udělení licence pro nezákonnost způsobil samotný žadatel o její udělení. Licenci tudíž není možno považovat za legálně získanou včetně s tímto souvisejícího nároku na podporu. Licence byla s ohledem na podvodné jednání zúčastněných osob zrušena s účinky „ex tunc“, tudíž navrhovatel nesplnil jednu z podmínek pro přiznání podpory vyplývající z příslušného cenového rozhodnutí. Právnímu předchůdci navrhovatele nemohla svědčit dobrá víra v zákonnost rozhodnutí o udělení licence s poukazem na to, že jednatel právního předchůdce navrhovatele předložil Energetickému regulačnímu úřadu vědomě nepravdivé revizní zprávy. Právní předchůdce navrhovatele tedy neprokázal bezpečnost elektrárny a licence neměla být vůbec udělena, protože pro to nebyly od počátku splněny podmínky. S poukazem na absenci dobré víry právního předchůdce navrhovatele tomuto nemohla svědčit ochrana práv nabytých v dobré víře, ani legitimní očekávání. Na vyrobenou elektřinu v předmětné elektrárně se tak nemohla vztahovat podpora, na čemž nic nemění ani převod předmětné elektrárny na žalobce s poukazem na personální propojení žalobce a jejího právního předchůdce v rozhodné době.

8. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 12. 1. 2021, č. j. [Anonymizováno] vyplývá, že správní orgán v napadeném rozhodnutí stran pasivní legitimace odpůrce uzavřel, že pokud nárok právního předchůdce navrhovatele nebyl do konce roku 2012 uspokojen, přešel následujícího dne na operátora trhu. Z uvedeného důvodu proto [Anonymizováno] [Anonymizováno] postupoval správně, pokud návrh navrhovatele zamítnul. Nad rámec pak správní orgán uvedl, že v důsledku zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ,,ex tunc“ právní předchůdce navrhovatele nesplnil podmínky uvedení výrobny FVE [adresa] II do provozu v roce 2010 a v důsledku toho mu nemohl vzniknout ani nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v jeho výrobně ve výši stanovené pro zdroj uvedený do provozu v roce 2010.

9. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce je právním nástupcem obchodní korporace [právnická osoba], IČO: [IČO], která ke dni 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením a je tudíž provozovatelem výrobny FVE [adresa] II. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 2010, č. j. [Anonymizováno] byla udělena právnímu předchůdci žalobce pod č. [hodnota] licence pro fotovoltaickou elektrárnu [adresa] (dále jen licence). Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2011 uzavřené mezi výrobcem elektřiny – právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a provozovatelem regionální distribuční soustavy [právnická osoba]., IČO [IČO žalovaného] (žalovaným) soud zjistil, že předmětem této smlouvy byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobce jako výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, přičemž žalovaný jako povinně vykupující se zavázal řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím [Anonymizováno]. Žalobce k úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období září 2012 vystavil dne 5.10.2012 fakturu FV/212010 znějící na částku 3 355 008 Kč, která se stala splatnou dne 19.10.2012. Žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobce, že s účinností od 1. 1. 2013 není v návaznosti na novou právní úpravu povinným subjektem k vyplácení zákonné podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalovaný byl vyzván k úhradě ceny elektřiny předžalobní výzvou ze dne 21.1. 2015.

10. Rozhodnutí o udělení licence č. [hodnota] zrušil rozsudkem z 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/[Anonymizováno] Krajský soud v Brně s odůvodněním, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem; kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítnul Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. [spisová značka]; Ústavní soud stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítnul usnesením z 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1210/16. V trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2013 byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 T 1/2013-5650 obžalovaný revizní technik [jméno FO] mimo jiné uznán vinným tím, že jako revizní technik dne 2. 12. 2010, aniž by elektrárnu [adresa] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P 93-1/01 údajně provedenou v období od 24. do 30. 11. 2010. Mgr. [jméno FO], jednatel právního předchůdce žalobce, byli spolu s dalšími obviněnými shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 trestního zákoníku spočívajícího mimo jiné v tom, že jako jednatel právního předchůdce žalobkyně, jež byl investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv věděl, že tato není v podstatných částech dokončena, dne 30. 11. 2010 dal pokyn označeným osobám, aby k žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny do distribuční soustavy zajistily mimo jiné zprávu o výchozí revizi elektrické instalace na část nízkého napětí a část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa]. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 1To 54/2018-5814 bylo odvolání, mimo jiné obžalovaného Mgr. [jméno FO] a zúčastněné osoby – žalobkyně proti shora citovanému trestnímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018 zamítnuto, když ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] byl napadený rozsudek částečně zrušen, avšak pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti uloženém tomuto obžalovanému. Citovaný trestní rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 11. 4. 2019.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba]. vyplývá, že žalobce byl zapsán jako jediný společník společnosti [právnická osoba] již dne 19. 10. 2010. Žalobce tedy byl jediným společníkem společnosti [právnická osoba] v době předcházející vydání licence č. [hodnota] a také v době fúze. Kromě toho byli žalobce a [právnická osoba] v této době propojeni i personálně, a to následujícími osobami: a) Ing. [jméno FO], nar. 24. 9. 1977, který byl v období od 15. 10. 2010 do 29. 6. 2014 jednatelem společnosti [právnická osoba], zároveň od 28. 3. 2008 do 29. 6. 2014 předsedou představenstva žalobce. [jméno FO], nar. 4. 11. 1963, která byla v období od 29. 6. 2014 do 1. 4. 2015 jednatelem společnosti [právnická osoba] a zároveň od 29.6.2014 až do současnosti statutárním ředitelem a předsedkyní správní rady žalobce. Mgr. [jméno FO], nar. 18. 5. 1974, který byl v období od 15. 10. 2010 do 15. 6. 2012 jednatelem společnosti [právnická osoba], zároveň od 31. 5. 2008 do 15. 6. 2012 předsedou dozorčí rady žalobce.

12. Dle § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „ zákona o podporovaných zdrojích energie“), práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.

13. Dle § 135 odst. 1 o. s. ř., je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

14. Nezbytným předpokladem pro to, aby mohl soud posoudit nárok uplatněný žalobou věcně, je, aby stranám, které proti sobě stojí ve sporném řízení, svědčila věcná legitimace. Pokud [Anonymizováno] a [Anonymizováno] shodně dospěli k závěru, že žalovaný není ve věci s ohledem na přechodné ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie pasivně legitimován, pak soud s tímto závěrem beze zbytku souhlasí a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] co do odůvodnění nedostatku pasivní legitimace žalovaného i co do odůvodnění týkajícího se formy právního jednání - odmítnutí přiznání nároku žalobce na podporu. V citovaném přechodném ustanovení je výslovně zmíněn přechod práv a závazků vzniklých do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, na operátora trhu. Není pochyb o tom, že závazek společnosti [Anonymizováno] k úhradě výkupní ceny elektřiny z fotovoltaické elektrárny žalobce vznikl přede dnem 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon o podporovaných zdrojích energie a podle ustanovení § 54 odst. 13 tohoto zákona došlo k přechodu práv a povinností vůči výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů ze společnosti [Anonymizováno].[Anonymizováno] na operátora trhu, jímž je společnost [Anonymizováno]. Nabytím účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie se povinně vykupujícím subjektem ode dne 1. 1. 2013 stal operátor trhu, viz usnesení NS ČR ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3835/2014. S ohledem na tento závěr je třeba žalobu bez dalšího zamítnout, žalobce proto nemůže být ve věci úspěšný.

15. Soud ještě zdůrazňuje i obecnou zásadu občanského práva, podle které nemůže nikdo těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku) přičemž žaloba svým požadavkem toto zakázané jednání nepochybně naplňuje, jestliže uplatňovaný nárok byl založen protiprávním jednáním, za něž byl vynesen odsuzující trestní rozsudek.

16. S ohledem na výše uvedené odůvodnění soud na návrh žalobce neprovedl pro nadbytečnost důkaz výslechem svědka [jméno FO], či ředitele Technické inspekce České republiky (TIČR), který nadto nemůže potvrdit soulad obsahu revizní zprávy se skutečným stavem.

17. Mimo věcnou diskusi soud považuje argumentaci žalobce o existenci dobré víry na straně adresáta správního rozhodnutí při získání licence, jestliže k jejímu získání došlo podvodem, za který byl jednatel právního předchůdce žalobce odsouzen trestním rozsudkem. Uvedené vyplývá přímo z výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 T 1/2013-5650 (citace viz bod 16.), ze kterého je zřejmé že Mgr. [jméno FO] nepravdivou revizní zprávu objednal a posléze ji vědomě použil při získání licence. Otázkou absence dobré víry se ostatně podrobně zabýval i rozsudek Krajského soudu v Brně z 9. 10. 2015, č. j. 62 [právnická osoba]/2013-599, a opětovně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 As 256/2015-229, na které ještě soud odkazuje, při zdůraznění toho, že ani žalobce nepřichází s ničím novým, nýbrž neustále opakuje stejnou argumentaci.

18. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce nebyl na svých právech dotčen napadeným rozhodnutím správního orgánu. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska žalobcem v žalobě stanovených mezí, v nichž se žalobce domáhal projednání sporu před soudem ve smyslu § 250f o. s. ř., nelze přisvědčit žalobci, že je namístě napadené rozhodnutí jako nezákonné nahradit rozsudkem soudu, a to uložením povinnosti žalovanému zaplatit žalobci v žalobě určenou částku s příslušenstvím. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému náleží odměna za zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč, převzetí věci, vyjádření k žalobě , účast u jednání dne 4.4.2024) dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. k odměně náleží tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady jsou dále tvořeny cestovným za cestu zástupce žalobce motorovým vozidlem zn. [Anonymizováno], RZ [Anonymizováno] [adresa] a zpět dne 4.4.2024 (420 km při ceně 42,60 Kč za litr benzínu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 11,36 l/100 km a 5,6 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a náhradou za ztrátu času v trvání 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 000 Kč, celkem ve výši 5 585 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 315 Kč. Celkem tedy 19 100 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

Poučení