Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

11A 43/2012 - 36

Rozhodnuto 2014-12-02

Citované zákony (8)

Rubrum

I. Žaloba se z a m í t á.

Výrok

O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.11.2011, sp.zn./Ident.:2011/581/had/Sow č.j.:had/4016/2011, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 200.000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., ke kterému došlo zpracováním reklamy Smoklin, označení pro správní účely jako mutace 2, odvysílané v premiéře dne 7.2.2011 od 7:38:40 na programu Nova a dále reprízována v období do 28.2.2011 na programech Nova Cinema, Nova, Prima, Prima Cool, Spektrum, Barrandov, Public, a to v počtu 273 repríz, neboť v uvedené reklamě je odkaz na preventivní účinky doplňku stravy Smoklin na choroby vyplývající z negativního vlivu kouření. Dále bylo v plurálu „účastníkům“ uloženo uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce souhlasí s tím, že byl zadavatelem předmětné reklamy, nesouhlasí ale se závěrem žalovaného, že by uváděl někoho v omyl, neboť z žádné části reklamy nevyplývá, že Smoklin je lékem. Ani žalovaný neuvádí žádnou konkrétní chorobu, pouze obecně odůvodňuje, že je obecně známým faktem, že kouření způsobuje nemoci. Žalobce poukázal na to, že požádal Radu pro reklamu o tzv. Copy Advice s výsledkem, že se dle Rady nejedná o kolizní námět s ohledem na etický kodex reklamy. Na základě závěru, že se nejedná o kolizní námět, zahájil žalobce kampaň dne 7.2.2011. Dále konstatoval žalobce, že kouření nemá diagnózu, není chorobou, nicméně je známo, že se jedná o nezdravý, rizikový nešvar, v jehož důsledku může opravdu dojít k vážným zdravotním komplikacím, či onemocněním. Tato vzniklá onemocnění jsou ale až sekundárním jevem a kouření jako takové nelze za onemocnění považovat. Žalobce zdůrazňuje, že Smoklin nemá léčebné či preventivní účinky s ohledem na jakákoli onemocnění, ale že tento preparát je nutné vnímat jako specificky vyvinutý multibylinný a multivitamínový přípravek pro konkrétní cílovou skupinu, tedy pro kuřáky s ohledem na látky, které jsou v cigaretovém kouři obsaženy. Žalobce je přesvědčen, že úvodní „Head Line“ celé kampaně: „Můžete se stát obětí vlastních vin, nebo zkusit Smoklin“ dává dostatečný prostor k vlastnímu analytickému myšlení. Žalobce používá výrazy „můžete zkusit“, nebo např. „napomáhá“. Tyto výrazy se navíc ani nevyskytují v seznamu nepovolených tvrzení, který je veden u SÚKL. V jakékoli marketingové komunikaci navíc jasně a zřetelně užívá označení doplněk stravy. Sdělení, že Smoklin je možné koupit v lékárnách je naprosto běžně užívanou formulací, a to ze strany téměř všech výrobců doplňků stravy. Také poukázal na to, že žalovaný rozhodl o zastavení správního řízení proti žalobci v rámci probíhající kampaně tematicky stejného charakteru se stejným stěžejním sloganem: Můžete se stát obětí svých vlastních vin nebo zkusit Smoklin. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. Konstatoval, že výrazové prostředky užité v reklamě deklarují preventivní účinky doplňku stravy a mohly by univerzálně působit na jakýkoli produkt z kategorie doplňků stravy tak, aby spotřebitel byl uváděn v omyl o preventivním účinku produktů. Dále poukázal na to, že seznam zakázaných čipovaných výrazů Státním ústavem pro kontrolu léčiv není závazným dokumentem a ani textem „doplněk stravy“ nelze změnit skutečnost, že reklama ve svém důsledku uvádí v omyl, že přípravek Smoklin chrání před důsledky kouření znázorněnými kašlajícím mužem, jakožto pacientem nemocnice. Reklama, která je předmětem tohoto řízení byla posuzována z komplexního pohledu, tedy nejen zvuková, ale i obrazová složka. Proto je předpokládaná paralela rozhlasové reklamy, kde obrazová složka neexistuje, irelevantní. Rada předložila rozbor, dle kterého je zřejmé, že obrazové a zvukové prostředky vytváří komplex, který ve svém důsledku má určitou, v daném případě nezákonnou, informační hodnotu. Z uvedených tvrzení spojených se záběrem na kašlajícího muže v nemocnici je s určitostí prokázáno, že negativními dopady kouření jsou zde myšleny zdravotní problémy. Onou obětí, o které se slogan zmiňuje, lze chápat, ne snad přímo úmrtí, ale chorobný stav organismu vyvolaný kouřením. Negativními dopady kouření jsou myšleny zdravotní problémy. Žalobu tedy navrhl zamítnut jako nedůvodnou. U jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem vyplývají následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: Rada provedla na základě podnětu ze dne 17.5.2011 analýzu uvedené reklamy a dospěla k závěru, že reklama přímo deklaruje preventivní a případně i léčebné účinky případného přípravku. Na základě popsaných skutečností rozhodla Rada dne 14.6.2011 zahájit správní řízení se zadavatelem reklamy SowuloPerth s.r.o. pro možné porušení § 5d odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1995. Správní řízení bylo zahájeno 1.7.2011, vyjádření účastníka bylo Radě doručeno 26.7.2011, ve vyjádření účastník nesouhlasí se závěry uvedenými v oznámení. Dokazování obrazově zvukovým záznamem bylo provedeno dne 6.9.2011, součástí spisu je protokol o provedeném důkazu. Dne 29.11.2011 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 200.000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy, ke kterému došlo zpracováním reklamy Smoklin označené pro správní účely jako mutace 2, která byla odvysílána v premiéře dne 7.2.2011 a ve zde dále uvedených termínech i na jiných stanicích. Byla reprízována v celkovém počtu 273x. Pokutu žalobce dostal proto, že v uvedené reklamě je odkaz na preventivní účinky doplňku stravy Smoklin a choroby vyplývající z negativního vlivu kouření „Revoluční preparát vyvinutý přímo tak, aby napomáhal proti negativním vlivům kouření na lidský organismus“, „Můžete se stát obětí svých vlastních vin anebo zkusit Smoklin“. V reklamě je dán důraz na prodej přípravku v lékárnách. Tato okolnost jednoznačně vyvolává u spotřebitele dojem spojení přípravku s léčivy, které jsou v lékárnách primárně zastoupeny. Navíc je reklama umocněna znázorněním kašlajícího muže na nemocničním lůžku, což v kontextu s tvrzením o napomáhání proti negativním vlivům kouření jednoznačně deklaruje prevenci před onemocněním, navíc onemocněním souvisejícím s hospitalizací. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy reklama na potraviny nesmí uvádět v omyl přisuzováním potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo takové vlastnosti naznačovat; to však nesmí bránit u potravin pro zvláštní lékařské účely uvádění informací nebo doporučení určených výhradně osobám kvalifikovaným v oboru lékařství, výživy nebo farmacie; rovněž tak u minerální vody nesmí tato omezení bránit uvádění údajů o tom, že minerální voda podporuje nebo usnadňuje určité životní funkce lidského organismu Podle § 8a odst. 2 písm. g) zákona o regulaci reklamy právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší podmínky stanovené pro obsah reklamy v § 2 odst. 3 nebo 4, § 2c, § 3 odst. 6, § 4, § 5 odst. 3, 4 nebo 5, § 5a odst. 1, 2, 5, 6, 7 nebo 8, § 5b odst. 2 nebo 8, § 5d, § 5e odst. 1, § 5f, § 5g odst. 1, § 5h, § 5i nebo § 6a odst. 1, nebo Podle § 8a odst. 6 písm. b) zákona o regulaci reklamy za správní delikt podle odstavce 2 se uloží pokuta do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. b), e), f), g) nebo h). Žalovaný uložil žalobci pokutu za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy, ke kterému došlo zpracováním reklamy Smoklin označené pro správní účely jako mutace 2, která byla odvysílána v premiéře dne 7.2.2011 a dále reprízována v období od 28.2.2011 na programech Nova Cinema, Nova, Prima, Prima Cool, Spektrum, Barrandov, Public, a to v počtu 273 repríz. V závěru reklamy je vidět pohled na nemocniční chodbu, který přechází na závěr nemocničního pokoje s pootevřenými dveřmi, kdy na posteli leží člověk, který hodně kašle (je vidět pouze závěr na nohy), poté se dveře pokoje zavírají a zůstávají zavřené. Následuje mužský hlas: „Můžete se stát obětí svých vlastních vin anebo zkusit Smoklin.“ V průběhu tohoto mluveného slova se dveře pokoje opět otevírají a v následující sekvenci říká mužský hlas: „Revoluční preparát vyvinutý přímo tak, aby napomáhal proti negativním vlivům kouření na lidský organismus. Smoklin, zelený štít, chrání, když už kouříš. Žádejte ve svých lékárnách.“ Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný uložil žalobci pokutu proto, že v reklamě bylo uvedeno tvrzení o ochranném charakteru přípravků, neboť tvrzení o ochraně před negativními vlivy kouření přímo naznačuje ochranu před nemocemi, které může kouření způsobovat a které žalovaný ve svém rozhodnutí vyjmenoval. Pro posouzení důvodnosti námitek uvedených v podané žalobě je nutnost vnímat předmětnou reklamu jako celek. Otázkou výkladu ustanovení § 5d odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy se zabýval i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 9.8.2014, č.j. 1 As 82/2014 – 38, ve kterém m.j. odkázal i na svůj další rozsudek ze dne 25.9.2008, č. j. 7 As 48/2008 – 72 (oba dostupné na www.nssoud.cz) ve věci Varixinal. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „si je vědom náročnosti, kterou zákon o regulaci reklamy v oblasti ochrany spotřebitele klade na zadavatele reklamy na doplňky stravy, ovšem za daných zákonem stanovených pravidel je nezbytné zdůraznit ochranu spotřebitele jako subjektu, jemuž jsou mnohá reklamní sdělení adresována především za účelem zvýšení prodeje výrobku, a nikoliv za účelem zlepšení zdravotního stavu či fyzické kondice adresátů (…) Doplněk stravy je v souladu s platnou právní úpravou potravinou, a proto nelze akceptovat reklamní sdělení, které tuto potravinu způsobem prezentace a charakteristikou přiblíží léčivům, až dokonce vyvolá dojem, že se v podstatě jedná o léčivo. Zadavatel reklamy je samozřejmě oprávněn uvádět pravdivé informace ohledně vlastností nabízeného doplňku stravy, avšak je zároveň především povinen spotřebitele zřetelně a jasně informovat o tom, že jde pouze o doplněk stravy a nikoliv o léčivo, které by v případě onemocnění mělo léčivý účinek. Tuto podmínku účastník řízení nesplnil, neboť spotřebitele dostatečně neinformoval, že o léčivo nejde. Sotva postřehnutelný a velmi krátce prezentovaný nápis v pravé dolní části obrazovky „doplněk stravy“ nelze považovat za daných okolností za dostačující.“ Závěry Nejvyššího správního soudu na projednávanou věc dopadají bez zbytku, neboť v projednávané věci byl reklamní spot zveřejněn také v televizním vysílání. Podstatné pro posouzení, zda došlo k porušení povinnosti, je, zda odvysílaná reklama jako celek může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný doplněk stravy Smoklin je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit, ačkoli je ve skutečnosti pouhým doplňkem stravy. Z tohoto hlediska se žalovaný posouzením reklamy v napadeném rozhodnutí zabýval a svůj závěr o tom, že z celkového vyznění reklamního spotu mohou vyplývat preventivní a případně i léčebné účinky přípravku Smoklin řádně odůvodnil, když např. uvedl, že onou obětí lze chápat ne snad přímo úmrtí, ale chorobný stav organismu vyvolaný kouřením, což je v reklamě ilustrováno znázorněním těžce nemocného kašlající muže na lůžku v nemocničním pokoji. Navíc lze dát žalovanému za pravdu, že uvedená reklama může být spotřebitelem – kuřákem - vnímána tak, že jej v podstatě uklidní, že když už kouří a bude přitom užívat přípravek Smoklin, bude před těmito následky kouření ochráněn. Na tom nemůže nic změnit označení přípravku jako „doplňku stravy“. Žalobce dále vytýká žalovanému, že neuvádí nikoho v omyl, neboť z žádné části jeho reklamy nevyplývá, že Smoklin je lék. Městský soud i tuto námitku považuje za nedůvodnou, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí závěr žalobce o tom, že žalovaný označil Smoklin za lék, vůbec nevyplývá. Naopak je z něj patrné, že žalovaný pouze v souvislosti s již uvedeným závěrem o uvádění v omyl poukazováním na preventivní nebo léčivé účinky uvedl, že žalobce v reklamě dal důraz na prodej přípravků v lékárnách, což by mohlo ovlivnit vnímání spotřebitele tak, že nebude schopen rozlišit produkt od skutečných léčivých přípravků. Z uvedeného je patrné, že žalovaný nedovozuje asociaci mezi slovy lék – lékárna a není ani pravdou, že by žalovaný považoval přípravek Smoklin za lék proto, že žalobce uvedl, že se prodává v lékárnách. Ostatně i ze samotného spotu je zřejmé, že je zdůrazněno, že se jedná o „doplněk stravy“. Žalovaný žalobci nevytýká, že by tvrdil, že Smoklin je lék, a ani mu nebyla uložena pokuta proto, že zdůraznil možnost zakoupit doplněk stravy v lékárně. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovanému vadí, že žalobce v reklamě uvádí tvrzení o ochranném charakteru přípravku. Jak soud již shora uvedl, mediální obsah reklamy je nutno vždy hodnotit jako celek, neboť jako celek takovouto reklamu vnímá i průměrný spotřebitel. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná Rada sankcionovala žalobce nikoliv za jednotlivá tvrzení, tj. za jednotlivé prvky reklamy, nýbrž za celou reklamu ve všech jejích souvislostech, tedy je nutné jí vnímat i s ohledem na znázornění kašlajícího muže v pozadí, což představuje následky kouření, před kterými může být kuřák užíváním přípravku Smooklin ochráněn.. Prezentace doplňku stravy může deklarovat jeho příznivý účinek, nicméně reklama v té podobě, v jaké byla zpracována a předložena televiznímu divákovi, jednoznačně deklaruje léčebné účinky přípravku, což je v inkriminované věci porušením ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona o reklamě. Žalovaný hodnotil působení uvedeného spotu z hlediska jeho dopadu na běžného spotřebitele a dovodil, že u průměrného spotřebitele vyvolává dojem, že je přípravek určen k předcházení onemocnění způsobených kouřením či jejich léčbě. Nejvyšší správní soud se k užívání kritéria průměrného spotřebitele při posuzování reklamy na doplňky stravy vyjádřil v rozsudku ze dne 17.1.2014, č. j. 4 As 98/2013 – 88, ve věci multiIMUN AKUT. Připomněl, že model průměrného spotřebitele jakožto měřítka pro aplikaci předpisů EU na ochranu spotřebitele vyvinul Soudní dvůr ve své rozsáhlé judikatuře. K posouzení, zda je reklama klamavá z pohledu průměrného spotřebitele, jsou soudy členských států (respektive zde žalovaná) zpravidla kompetentní i bez zadávání znaleckých posudků či zpracovávání průzkumů trhu, přičemž ohledně vnímání reklamy průměrným spotřebitelem berou v úvahu rozumnou míru pravděpodobnosti. Reklama je přitom považována za klamavou, pokud je pravděpodobné, že (by) zavádějící sdělení podstatně ovlivnilo chování značného počtu spotřebitelů (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Recueil, s. I-4657, body 27 až 37). Chápání průměrného spotřebitele účastníkem řízení v dané věci pak označil za značně zkreslené: „Není totiž pravdou, že průměrný spotřebitel je informovaný a obezřetný, nýbrž, jak vyplývá z citované judikatury Soudního dvora, je toliko průměrně informovaný, pozorný a rozumný. Průměrnost spočívá ve vyloučení extrémních poloh: na jedné straně se nejedná o spotřebitele, který by měl být nesoudný, a proto je zapotřebí jej chránit jako malé dítě, aby se mu náhodou něco nestalo, protože nemá vlastní rozum a je závislý toliko na tom, co za něj rozhodne moudře RRTV', jak žalované (neprávem) podsouvá stěžovatelka, na druhé straně se ovšem ani nejedná o osobu natolik kritickou, která by byla zcela imunní vůči reklamním sdělením, jak stěžovatelka uvádí. Chování průměrného spotřebitele je zajisté reklamou, zejména pak televizní, ovlivňováno, v opačném případě by výrobci doplňků stravy i jiného zboží nevynakládali na reklamu vysoké prostředky, jak v reálném světě činí (…) Jestliže stěžovatelka uvádí, že jejímu reklamnímu sdělení, že multiIMUN akut vyléčí chřipku, přece průměrný spotřebitel nemůže uvěřit, protože je obecně známo, že chřipku prakticky léčit nelze, a z tohoto důvodu se domnívá, že jde o reklamní nadsázku, pak se s tímto názorem Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Naopak Nejvyšší správní soud pokládá za přiléhavou úvahu městského soudu, který uvádí povědomost průměrného spotřebitele o vědeckém pokroku v oblasti léčivých přípravků, v jehož důsledku se na trhu objevují stále nové prostředky umožňující léčit i nemoci, proti nimž starší léčiva nebyla účinná.“ Žalovaný vyhodnotil uvedený reklamní spot jako klamavý, navozující dojem o léčivém účinku daného potravinového doplňku. Městský soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Souhlasí s žalovaným, že reklama jako celek může u průměrného spotřebitele vyvolat dojem, že přípravek má preventivní nebo léčebné vlastnosti. Věta „ Smoklin, zelený štít, chrání, když už kouříš,“ skutečně vyvolává asociaci, že kuřák může kouřit dál, protože ho přípravek Smoklin ochrání před negativními následky. Žalobce také namítl, že se obrátil ještě před uvedením spotu na Radu pro reklamu, která jej shledala v souladu s kodexem reklamy, tedy v souladu s etikou. Při posouzení důvodnosti této námitky vycházel soud z charakteru Rady pro reklamu, která je dle svých stanov občanských sdružením. Žalovaný jako správní orgán je vázán zákonem o regulaci reklamy a z žádného právního předpisu nevyplývá, že by měl ve svém úsudku vycházet ze stanoviska Rady pro reklamu, tedy že by se jím měl řídit a v případě, že se odchýlí, že by měl tento postup odůvodnit. Žalovaný žalobcem zadaný reklamní spot může hodnotit pouze z hlediska toho, zda je či není v souladu se zákonem o regulaci reklamy, což v projednávané věci učinil. Jiná kritéria mu zákon neukládá. Žalobce pak také poukazuje na to, že úvodní Head Line kampaně „Můžete se stát obětí vlastních vin, nebo zkusit Smoklin“ dává prostor k vlastnímu analytickému myšlení a že žalovaný nepochopil skutečný význam charakteru Smoklinu ani marketingové komunikace. K tomu soud poukazuje na již shora uvedené závěry Nejvyššího správního soudu týkající se vnímání reklamy ze strany průměrného spotřebitele a znovu zdůrazňuje, že reklamní spot je nutno posuzovat jako celek a nikoli jednotlivé věty odděleně. S tím souvisí i obecný poukaz žalobce na to, že ve spotu nejsou uvedena slova nepovolená dle seznamu povolených zdravotních tvrzení SÚKL. Není totiž dle soudu podstatné, zda jsou v reklamě výslovně uvedena slova „užívejte“, popř. „pravidelně užívejte“, jestliže celkově reklamní spot vyzývá k užívání, protože jak jinak by mohl doplněk stravy ochránit kuřáka před negativními vlivy kouření než tak, že bude preparát užívat. Žalobce také poukázal na to, že ve výroku o nákladech řízení uložil povinnost úhrady nákladů řízení v plurálu „účastníkům řízení“. Není sice patrné, co z toho žalobce dovozuje, soud ale pro úplnost konstatuje, že z obsahu správního spisu je patrné, že žalobce byl jediným účastníkem řízení a pokud žalovaný uložil povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč „ účastníkům“ je evidentní, že se jedná o pouhou písařskou chybu, a soud by zrušení rozhodnutí považoval za velmi formalistický úkon. Žalobce si musí být vědom toho, že je to pouze on, kdo má zaplatit vyčíslené náklady řízení a ani on sám neuvádí, jak toto zcela formální pochybení mohlo zasáhnout do jeho práv. Žalobce také namítá, že žalovaný ve stejné věci – jednalo se o stejný spot, ale jiné zboží, a to Smoklin čaj – spot shledal v souladu s legislativou a řízení zastavil. K této námitce je nutné konstatovat, že ve spotu, na který poukazuje žalobce, se nenachází tvrzení, „Revoluční preparát vyvinutý přímo tak, aby napomáhal proti negativním vlivům kouření na lidský organismus. Smoklin, zelený štít, chrání, když už kouříš“, což je velmi podstatné, neboť právě toto tvrzení působí jako apel na prevenci vzniku nemocí způsobených kouřením nebo odstranění následků, které kouření způsobuje. Z toho vyplývá, že ačkoli se jedná o kampaň na tematicky shodný výrobek, spot na doplněk stravy Smoklin, verze 5 – detoxikační čaj, se obsahem liší od spotu, který je předmětem napadeného rozhodnutí. Rozdíl se přitom týká klíčového sdělení, pro které v této nyní projednávané věci byla pokuta uložena. V onom jiném řízení chybí nejen tvrzení o tom, že výrobek napomáhá proti kouření, ale zejména pak chybí zásadní tvrzení o tom, že výrobek chrání kuřáka. Pokud tedy žalovaný v jiné věci řízení zastavil, nelze mu vytýkat, že v projednávané věci postupoval odlišně. Vzhledem k tomu, že po projednání podané žaloby na základě výše uvedeného odůvodnění neshledal soud důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, žalobu podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.