12 C 107/2022-95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem prof. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částky ve výši 392 876 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z uvedené částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované shora uvedené částky s odůvodněním, že proti [jméno] [příjmení] podal ke Krajskému obchodnímu soudu v [obec] v roce 1999 žalobu na zaplacení částky 7 821 819,64 Kč. Popsal průběh shora uvedeného řízení s tím, že dne [datum] byl vynesený konečný rozsudek pod sp. zn. 44 Cm 255/99, kterým bylo žalobě plně vyhověno, zároveň byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci až po šestnácti letech v okamžiku, kdy Vrchní soud v Praze toto dne 20. 7. 2016 usnesením č.j. 5Cmo 208/2016-197 odvolací řízení zastavil. Právní moc byla vyznačena dne [datum], avšak zpětně ke dni [datum]. Žalobce čekal 17 roků na vykonatelný rozsudek, ten již nabyl právní moci, není však vykonatelný, neboť uplynula desetiletá promlčecí doba, de facto rozsudek s vyznačením právní moci žalobce získal 5 let po jeho promlčení. Žalobci shora uvedeným rozsudkem byly přiznány i náklady řízení ve výši 392 876 Kč Tyto soudem přiznané náklady řízení jsou sice dodatečně pravomocně přiznané, avšak nejsou vymahatelné. Nesprávný úřední postup shledává v nepřiměřené délce řízení a v průtazích soudu, když mezi podáním odvolání pí. [příjmení] a vyhlášením konkurzu na pí. [příjmení] uplynulo 1,5 roku a ani v této době soud nedodržel přiměřenou lhůtu pro výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Co se týče řízení vedeného pod sp. zn. 44 Cm 255/99, rozsudek v této věci byl vydán dne [datum], přičemž odvolání proti němu podala tehdejší žalovaná (resp. žalovaní) dne [datum]. Podle § 7 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném v rozhodné době platilo, že poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Byl tedy splatný již podáním odvolání za strany tehdejších žalovaných. Již tehdy platilo ustanovení § 6 občanského soudního řádu, podle kterého má soud v řízení postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Žalobci není známo žádné konkrétní ustanovení právního předpisu, které by soudu stanovilo lhůtu pro učinění úkonu spočívajícího ve vyměření soudního poplatku, který nebyl zaplacen při podání, se kterým je poplatková povinnost spojena. Proto má žalobce za to, že přiměřená lhůta pro uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek činí 30 dní, a tedy soud měl vyzvat tehdejší žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě do [datum]. V rozhodné době platilo ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř., podle kterého se považuje zásilka doručovaná do vlastních rukou za doručenou uplynutím 10. dne ode dne, kdy byla zásilka uložena a adresát byl o jejím uložení vyrozuměn. Pokud by tedy byla výzva k úhradě soudního poplatku odeslána dne [datum], lze dovozovat, připočteme-li obvyklou lhůtu 3 dnů pro přepravu zásilky poštou, že by zásilka byla doručena tehdejší žalovaným dne [datum], přičemž pokud by ji nepřevzali ihned, fikce doručení by nastala dne [datum]. Pokud by tehdejší žalovaným byla stanovena obvyklá lhůta pro zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů od doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, uplynula by tato lhůta dne [datum]. Za obvyklou lhůtu pro rozhodnutí o zastavení řízení v návaznosti na nezaplacení soudního poplatku lze považovat lhůtu jednoho měsíce. Soud prvního stupně by tedy rozhodl o zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku do [datum]. I pokud by tehdejší žalovaní podali proti usnesení o zastavení řízení odvolání, lze předpokládat, že by soud prvního stupně postoupil spis odvolacímu soudu opět v přiměřené lhůtě, a to dle přesvědčení žalobce do dvou měsíců, tj. do [datum]. Za lhůtu přiměřenou k rozhodnutí odvolacího soudu považuje žalobce lhůtu 3 měsíců, protože by šlo o jednoduché rozhodnutí, k němuž není třeba ověřit nic jiného, než to, zda byl poplatek zaplacen či nikoliv. Za lhůtu, ve které mělo řízení sp. zn. 44 Cm 255/99 skončit, proto považuje žalobce datum [datum]. Žalobce považuje za zásadní, že rozsudek Krajského obchodního soudu sp. zn. 44 Cm 255/99 byl rozsudkem pro uznání, neboť tehdejší žalovaní nárok vůči nim uplatněný uznali. Odvolání proti takovému rozsudku proto bylo limitováno § 205b o. s. ř. ve znění účinném v rozhodné době, tj. že buď nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, nebo že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Je bez dalšího zřejmé, že žádný z odvolacích důvodů naplněn nebyl a že odvolání bylo podáno pouze pro to, aby žalovaní získali časový odklad pro splnění jim uložené povinnosti. Zároveň je ze stejných důvodů zřejmé, že věc nebyla nijak složitá; ostatně rozsudek soudu prvního stupně má pouhé tři stránky textu, neboť vzhledem k uznání uplatněného nároku tehdejšími žalovanými prakticky nebylo co posuzovat. Soud dále uložil žalobci, aby vylíčil, že by byl úspěšný s exekucí, pokud by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při vyřizování odvolání podaného proti rozsudku tehdejšími žalovanými. K tomu žalobce uvádí následující.

10. Žalovaní byli v rozhodné době vlastníky několika hodnotných nemovitostí. V prvé řadě se jednalo o dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 100 v k. ú. [obec]. Tato nemovitost byla prodána v nedobrovolné dražbě konané v dubnu 2001, přičemž vydražená částka činila 7.900.000 Kč. Tato nemovitost byla vydražena podle tehdy platného znění § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. Dalšími nemovitostmi ve vlastnictví žalovaných byly budova [adresa] na pozemku parc. č. st. 569 v k. ú. [obec] (ve vlastnictví tehdejší žalované) a rodinný dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 138 v k. ú. [obec] (v SJM tehdejších žalovaných). Žalobce předkládá znalecké posudky, které byly vypracovány v srpnu 2001 na uvedené nemovitosti. Posudky uvedené nemovitosti ocenily na částku 2.000.000 Kč a 500.000 Kč. Je tedy zřejmé, že hodnota těchto nemovitostí by postačovala k úhradě žalobcovy pohledávky zahrnující náklady řízení. Žalobce považuje za nepochybné, že pokud by rozsudek sp. zn. 44 Cm 255/99 nabyl právní moci v září 2001, jak žalobce výše dovozuje, mohly by tyto nemovitosti být předmětem prodeje, neboť byly zástavou žalobcovy pohledávky, jak plyne z výroku rozsudku Krajského obchodního soudu v [obec]. Protože však žalobce k dispozici pravomocný rozsudek neměl, byly uvedené nemovitosti prodány správcem konkurzní podstaty až v rámci konkurzního řízení. Zároveň žalobce uvádí, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 proběhlo řízení vedené pod sp. zn. 15 C 148/2019, v němž žalobce již stejný nárok uplatnil, žaloba byla zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, když se žalobce již s pravomocným rozsudkem, nepokusil uvedený nárok získat od původní žalované, pí. [příjmení]. Žalobce tak podal návrh na vedení exekuce a pověření soudního exekutora JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], ex. Úřad [obec]. Od něj obdržel usnesení ze dne 1.7.2021 čj. 150 EX 660/21-6, kterým byla exekuce zastavena s odůvodněním, že dne [datum] pí. [příjmení] zemřela. Dědické řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu čj. 31 D 513/2017-29 ze dne 11.5.2017, zatavením řízení a majetek nepatrné hodnoty zůstavitelkou zanechaný byl vydaný dceři jako vypravitelce pohřbu.

2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Městským soudem v Praze (tehdejším Krajským obchodním soudem v [obec]) pod sp. zn.: 44 Cm 255/1999 jako soudem I. stupně, jakož i v řízeních vedených v předmětné věci u soudů vyšších stupňů, to vše ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu a to existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. V případě žalobce nebyl shledán ani odpovědnostní titul v podobě tvrzené nepřiměřené délky řízení nebo nezákonného rozhodnutí. Celková délka řízení činila 18 let a 11 měsíců, věc byla opakovaně vedena na dvou stupních soudní soustavy. Délka napadeného řízení byla ovlivněna zejména tím, že řízení bylo ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalované [jméno] [příjmení] dne [datum] v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.: 36 K 26/2002, přičemž Usnesením ze dne [datum] byl konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V mezidobí došlo k úmrtí 2. žalovaného [jméno] [příjmení] a probíhalo dědické řízení vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn.: 32 D 271/2009, které bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum]. Po dobu, kdy probíhalo dědické řízení tedy nemohlo být konáno v napadeném řízení. Věc byla značně procesně složitá, neboť napadené řízení bylo přerušeno z důvodu vedení konkursního řízení na majetek 1. žalované po dobu 8 let a dále bylo řízení v důsledku vedení dědického řízení po zemřelém 2. žalovaném rovněž přerušeno na dalších 6 let. Pokud se tedy jedná o posouzení celkové délky napadeného řízení sp. zn.: 44 Cm 255/1999, tato byla shledána jako přiměřenou, neboť soud činil jednotlivé úkony pravidelně v přiměřených lhůtách bez zaviněných průtahů. Je sice pravdou, že 1. žalovaná využívala hojně veškeré procesní prostředky, které jí zákon dává k dispozici, resp., tato se prakticky odvolávala do všech usnesením soudu, ovšem stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly (viz. např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], § 240). Nadto je třeba uvést, že vyhovující rozsudek byl soudem vyhlášen dne [datum], tedy po 1 roce a 3 měsících od podání žaloby. Žalobce ani neprokázal výši tvrzené škody ani příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody, neboť již v době zahájení sporu bylo zřejmé, že pohledávka žalobce vůči 1. žalované bude s největší pravděpodobností nevymahatelná, což podporuje fakt, že již v roce 2002 byl na majetek 1. žalované prohlášen konkurs, a konečně i sám žalobce ve svém podání ze dne [datum] uvádí, že 1. žalovaná od samého počátku programově své dluhy nesplácela, v mezidobí rozprodala veškeré zařízení na něž si vzala úvěr, včetně originální výrobní linky. Žalobce by tedy musel prokázat, že minimálně v době zahájení napadeného řízení měla 1. žalovaná dostatek finančních prostředků na úhradu svých závazků, to však neprokázal, požadované nároky na náhradu přiznaných nákladů řízení, jsou tak pouze spekulativní, hypotetické. Na této situaci nemění nic ani fakt, že žalobce podal neúspěšně návrh na vedení exekuce a pověření soudního exekutora JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], EÚ pro vymožení zmíněné částky, když usnesením ze dne 1.7.2021, č.j.: 150 EX 660/21-6 byla exekuce zastavena s odůvodněním, že 1. žalovaná [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela, kdy následně byl žadatel informován Okresním soudem v Kladně, že dědické řízení vedené tímto soudem pod sp. zn.: 31 D 513/2017-29 bylo pravomocně skončeno dne [datum], přičemž řízení bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty zanechaný zůstavitelkou byl vydán pozůstalé dceři jako vypravitelce pohřbu. Žalobce již od března 1999, kdy tento vědomě uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky z úvěrových smluv uzavřených původně 1. žalovanou a [právnická osoba], právě z důvodu, že již v té době 1. žalovaná [právnická osoba] řádně úvěry nesplácela, musel vědět, že jeho pohledávka bude jen těžko vymahatelná, když 1. žalovaná na tehdejší výzvy [právnická osoba] (ještě před zahájení napadeného řízení), ani následně na výzvy žalobce jako postupníka vůbec nereagovala a své závazky neplnila. Na jednání soudu dne [datum] žalovaná vznesla námitku promlčení. A doplnila svá tvrzení tak, že k hypotetickému správnému průběhu namítaného řízení, je v období průtahů nutné přičíst i řízení o osvobození od soudního poplatku za odvolání původních žalovaných.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení vedený u Krajského obchodního soudu v [obec] pod sp. zn. 44 Cm 255/99 tak, že žalobce jako žalobce dne [datum] proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podal žalobu na zaplacení částky 7 821 819,64 Kč. Následně byl podán také návrh na vydání předběžného opatření a byl zaplacený SOP. Dne 2. 7. 1999 usnesením čj. 44 Cm 255/99-44 byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut, proti tomu žalobce podal odvolání dne [datum]. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze. Ten usnesením čj. 59 Cmo 1004/99-37 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Následně proběhlo jednání dne [datum], bylo odročeno na den [datum], žalobce se omluvil z tohoto jednání. Jednání proběhlo a byl na něm vyhlášený rozsudek čj. 44 Cm 255/99-55 s tím, že prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci žalovanou částku a dále po uspokojení pohledávky byl povolen prodej zástavy ve vlastnictví prvé žalované. Soud také přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 392 876 Kč. Žalovaní podali odvolání dne [datum]. Dne [datum] ze strany jejich právních zástupců. Dne [datum] byl spis zaslán s odvoláním Vrchnímu soudu v Praze. Dne [datum] Vrchní soud v Praze spis zaslal zpět Městskému soudu v Praze, pracoviště [ulice], k vyměření soudního poplatku. [jméno] [příjmení] byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku dne [datum] původní výzva k zaplacení soudního poplatku je zrušená a nově je vydáno rozhodnutí dne 21.3.2003 čj. 44 Cm 255/98-78. Dne 17. 3. 2003 bylo zjištěno, že soudní poplatek zaplacený nebyl, nově byli vyzváni původní žalovaní dne [datum] k zaplacení soudního poplatku. Na den [datum] byl předvolán na informativní výslech právní zástupce s tím, že tento se omluvil. Dne [datum] právní zástupce žalovaných sděluje, že Krajským soudem v Praze dne [datum] na majetek žalovaného byl prohlášený konkurz, po telefonické domluvě s Mgr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že konkurzní řízení nebylo pravomocně ukončeno a Mgr. [příjmení] do řízení nevstoupil ani nenavrhl jeho pokračování a k soudem nařízenému jednání nebyl obeslán. Řízení je ze zákona přerušeno. K tomuto usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 36 K 26/02-17. Následně byl v průběhu roku 2004, 2005, 2006 zjišťován stav konkurzního řízení, následně žalobce žádá o vrácení soudního poplatku, k tomuto sděluje soud [datum], že řízení je přerušené, nelze činit žádné úkony. V průběhu roku 2007, 2008, 2009, 2010 soud stále zjišťuje stav konkurzního řízení. Usnesením čj. 36 K 26/2002-467 byl konkurz na úpadce [jméno] [příjmení] zrušen po splnění rozvrhového usnesení dne [datum]. Následuje zjišťování stavu řízení, žalovaní jsou vyzýváni, zdali trvají na podaném odvolání, k tomuto potom [jméno] [příjmení] jako původní žalovaná dne [datum] sděluje, že druhý žalovaný zemřel dne [datum], dědické řízení není skončeno. Následně původní žalovaná požádala o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání dne [datum] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.2.2011 čj. 44 Cm 255/1999 [jméno] [příjmení] osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Žalobce stále žádá o vracení původního soudního poplatku. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] podala odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání soudního poplatku dne [datum], následně Městský soud v Praze odvolání žalované odmítl usnesením ze dne 10.3.2011 čj. 44 Cm 255/1999, neboť jej podala opožděně. Proti shora uvedenému usnesení o odmítnutí odvolání podala žalovaná dne [datum] odvolání. Vrchní soud v Praze pod č. j. 9 Cmo 171/2011-145 dne 13. 1. 2012 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Následně soud zjišťoval stav dědického řízení po původním druhém žalovaném s tím, že notářka Mgr. [jméno] [příjmení], sdělovala, že řízení není doposavad skončeno. Tyto dotazy potom byly činěny i v průběhu roku 2011, 2012, 2013, s tím, že byla nařízena likvidace dědictví, potom v roce 2014, 2015 zaslala usnesení čj. 32 D 271/2009-712, ze dne 10. 9. 2015, kterým bylo dědické řízení ukončeno, následně Městský soud v Praze vydává usnesení č. j. 44 Cm 255/1999-183, kterým řízení o odvolání žalované jedna proti rozsudku Krajského soudu 44 Cm 255/99-53 zastavil, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Proti tomu podala původní žalovaná odvolání, byla vyzvána k doplnění a Vrchní soud v Praze usnesením čj. 5 Cmo 207/2016-194 výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze 44 Cm 255/1999-53 ze dne 21. 9. 2000 vůči žalovanému 2 a řízení vůči žalovanému 2 zastavil, rozhodl vůči žalovanému 2 i o nákladech řízení a následně potom zastavil i odvolací řízení, neboť žalovaná 1 odvolání vzala zpět. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.5.2018 čj. 5 Cmo 150/2018-205 rozhodl tak, že zpětvzetí odvolání žalované 1 proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum] je neúčinné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Z rozsudku [příjmení] ze dne 21.9.2001 čj. 44 Cm 255/99-53 má soud za prokázané, že výrok I. bylo rozhodnuto tak, že prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci 821 819,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 392 876 Kč. Výrokem II. Bylo rozhodnuto tak, že k uspokojení pohledávky žalobce se povoluje prodej zástavy ve vlastnictví žalované a to nemovitostí.

5. Z usnesení soudního exekutora JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], ex. Úřad [obec] ze dne 1.7.2021 čj. 150 EX 660/21-6 má soud za prokázané, že exekuční řízení bylo zastaveno, neboť povinná [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela.

6. Z přípisu Okresního soudu v Kladně ze dne 16.8.2021 čj. 31 D 513/2017 má soud za prokázané, že zůstavitelka pí. [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a dědické řízení byla zastaveno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 11.5.2017 čj. 31 D 513/2017-29 zastavením řízení a majetek nepatrné hodnoty byl vydaný dceři jako vypravitelce pohřbu.

7. Z výpisu Katastru nemovitostí ke dni [datum] má soud za prokázané, že žalobce byl zapsán jako zástavní věřitel k nemovitostem budova [adresa] na pozemku parc. č. st. 569 v k. ú. [obec] (ve vlastnictví tehdejší žalované) a rodinný dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 138 v k. ú. [obec] na základě Smlouvy o postoupení pohledávky mezi jím a [právnická osoba] ze dne [datum]. Zástavní práva se týkala Komerční bankou poskytnutých úvěrů v celkové výši 7 000 000 Kč. Jak dále vyplývá z výpisu Katastru nemovitostí ke dni [datum] uvedená zástavní práva na základě Smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena ze žalobce na Společnost Středočeská obchodní společnost dne [datum].

8. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Krajského obchodního soudu v [obec] pod sp. zn. 44 Cm 255/99.

10. Ohledně požadavku na žalobcem uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 392.876 Kč, která má představovat škodu v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 343.076 Kč a dalších nákladů soudního řízení ve výši 49.800 Kč přiznaných žalobci rozsudkem Krajského obchodního soudu dne 21.9.2000, č.j.: 44 Cm 255/99-53 soud uvádí, že oproti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 148/2019, v němž žalobce již stejný nárok uplatnil, a žaloba byla zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, když se žalobce již s pravomocným rozsudkem, nepokusil uvedený nárok získat od původní žalované, pí. [příjmení], má v tomto případě tento soud za prokázané z usnesení soudního exekutora JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], ex. Úřad [obec] ze dne 1.7.2021 čj. 150 EX 660/21-6, kterým byla exekuce zastavena, že dne [datum] pí. [příjmení] zemřela a dědické řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu čj. 31 D 513/2017-29 ze dne 11.5.2017, zastavením řízení a majetek nepatrné hodnoty zůstavitelkou zanechaný byl vydaný dceři jako vypravitelce pohřbu, tedy soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný touto žalobou předčasný není. Žalobce vůči prvotnímu dlužníkovi využil možné prostředky na vymožení předmětné pohledávky a nebyl z objektivních důvodů úspěšný.

11. K námitce promlčení soud uvádí, že uplatněním nároku žalobce u soudu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 148/2019 došlo k přerušení běhu promlčení lhůty od [datum] do [datum]. Toto řízení bylo zahájeno dne [datum]. Namítané řízení vedené u [příjmení] pod sp.zn. 44 Cm 255/99 skončilo 12.6.2018. Námitka promlčení tak není důvodná.

12. K žalobnímu požadavku žalobcem uplatněného nároku na náhradu majetkové újmy ve výši 392.876 Kč, která má představovat škodu v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 343.076 Kč a dalších nákladů soudního řízení ve výši 49.800 Kč přiznaných žalobci rozsudkem Krajského obchodního soudu dne 21.9.2000, č.j.: 44 Cm 255/99-53 soud uvádí, že bylo nutné nejprve posoudit, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím ve vyznačení doložky právní v nepřiměřené lhůtě. Soud se v tomto směru částečně ztotožňuje se žalobcem možném hypotetickém průběhu řízení prostého průtahu, tak, že v řízení vedeném [příjmení] [jméno] pod sp. zn. 44 Cm 255/99, rozsudek v této věci byl vydán dne [datum], odvolání proti němu podala tehdejší žalovaná (resp. žalovaní) dne [datum]. Podle § 7 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném v rozhodné době platilo, že poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti a soudní poplatek byl splatný podáním odvolání. Již tehdy platilo ustanovení § 6 občanského soudního řádu, podle kterého má soud v řízení postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Soud stejně jako žalobce dospěl k závěru, že přiměřená lhůta pro uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek činí 30 dní, a tedy namítaný soud měl vyzvat odvolatele k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě do [datum]. V rozhodné době platilo ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř., podle kterého se považuje zásilka doručovaná do vlastních rukou za doručenou uplynutím 10. dne ode dne, kdy byla zásilka uložena a adresát byl o jejím uložení vyrozuměn. Pokud by tedy byla výzva k úhradě soudního poplatku odeslána dne [datum], lze dovozovat, připočteme-li obvyklou lhůtu 3 dnů pro přepravu zásilky poštou, že by zásilka byla doručena tehdejší žalovaným dne [datum], přičemž pokud by ji nepřevzali ihned, fikce doručení by nastala dne [datum]. Pokud by tehdejší žalovaným byla stanovena obvyklá lhůta pro zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů od doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, uplynula by tato lhůta dne [datum]. Za obvyklou lhůtu pro rozhodnutí o zastavení řízení v návaznosti na nezaplacení soudního poplatku lze považovat lhůtu jednoho měsíce. Soud prvního stupně by tedy rozhodl o zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku do [datum]. I pokud by tehdejší žalovaní podali proti usnesení o zastavení řízení odvolání, lze předpokládat, že by soud prvního stupně postoupil spis odvolacímu soudu opět v přiměřené lhůtě, a to dle přesvědčení žalobce do dvou měsíců, tj. do [datum]. Za lhůtu přiměřenou k rozhodnutí odvolacího soudu považuje soud stejně jako žalobce lhůtu 3 měsíců, protože by šlo o jednoduché rozhodnutí, k němuž není třeba ověřit nic jiného, než to, zda byl poplatek zaplacen či nikoliv. Zároveň nad rámec závěrů žalobcem, je však nutné přihlédnout k celkové situaci řízení, když, jak namítla i žalovaná, bylo řešeno osvobození původní žalované od placení soudních poplatků za odvolání. Pokud se již soud zabývá hypotetickým průběhem řízení, jež by bylo možné označit za bezprůtahové, je nutné připočíst i hypoteticky přiměřeně dlouhé období řešení požadavku původní žalované o osvobození od soudních poplatků za odvolání. Faktický průběh této části řízení byl takový, že původní žalovaná požádala o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání dne [datum] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.2.2011 čj. 44 Cm 255/1999 [jméno] [příjmení] osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] podala odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání soudního poplatku dne [datum], následně Městský soud v Praze odvolání žalované odmítl usnesením ze dne 10.3.2011 čj. 44 Cm 255/1999, neboť jej podala opožděně. Proti shora uvedenému usnesení o odmítnutí odvolání podala žalovaná dne [datum] odvolání. Vrchní soud v Praze pod č. j. 9 Cmo 171/2011-145 dne 13. 1. 2012. I v tomto období soud nalezl průtahy. Dle názoru soudu, vzhledem k obvyklým lhůtám k činění úkonů jak soudu, tak účastníků, by měl být takový, že pokud žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků dne [datum], potom by o něm mělo být rozhodnuto do 3 měsíců, tj. do [datum]. Následně běží 15 ti denní lhůta k odvolaní prodloužená o doručování cca 1 týden, tj. do [datum]. Odmítnutí odvolání jako opožděně podaného ve lhůtě 3 dnů a 5 dnů k doručení a administrativě, tj. do cca [datum]. Žalovaná podává odvolání cca 1 měsíc po rozhodnutí, tj. [datum]. Následuje předložení Vrchnímu soudu jako soudu odvolacímu, ten by měl rozhodnout do 6 měsíců tj. cca do [datum]. Celková délka řízení o osvobození od soudních poplatků za odvolání by tak měla být prosta průtahů od [datum] nejdříve do [datum] tj. 10 měsíců.

13. Pří připočtení 10 měsíců k období vytyčenému žalobcem, je potom hypotetické možné vyznačení doložky právní moci a rozsudek 44 Cm 255/1999 -53 v červenci nebo srpnu 2002. Konkurzní řízení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 36 K 26/02 bylo zahájeno 6.6.2002. V tomto směru, je tak možné konstatovat, že i při dodržení obvyklých lhůt, by nebylo možné namítané řízení pravomocně skončit před [datum], tedy před vyhlášením konkurzu.

14. Soud se nicméně, vzhledem k hypotetickému průběhu řízení zabýval situací, zda-li původní žalovaní měli postižitelný majetek v hodnotě minimálně 396 872 Kč k době hypoteticky vytyčené žalobcem, tj. ke dni [datum]. K výzvě soudu žalobce uvedl, že původní žalovaní byli v rozhodné době vlastníky několika hodnotných nemovitostí. V prvé řadě se jednalo o dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 100 v k. ú. [obec]. Tato nemovitost byla prodána v nedobrovolné dražbě konané v dubnu 2001, přičemž vydražená částka činila 7.900.000 Kč. Tato nemovitost byla vydražena podle tehdy platného znění § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. k uvedenému soud uvádí, že pokud sám žalobce a sním i soud dospěl k závěru, že žalobce by měl vykonatelný exekuční titul ke dni [datum], potom by do data uvedené dražby v 4/ 2001 nestihl svojí vykonatelnou pohledávku nijak uspokojit. V tomto směru, při obvyklém běhu událostí, by tak nesprávný úřední postup nebyl v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody, když by již k době právní moci a vykonatelnosti rozsudku nebyla nemovitost dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 100 v k. ú. [obec] ve vlastnictví původních žalovaných a nemohla by sloužit k uspokojení nároků žalobce.

15. Žalobce dále uvedl, že dalšími nemovitostmi ve vlastnictví žalovaných byly budova [adresa] na pozemku parc. č. st. 569 v k. ú. [obec] (ve vlastnictví tehdejší žalované) a rodinný dům [adresa] na pozemku parc. č. st. 138 v k. ú. [obec] (v SJM tehdejších žalovaných). Žalobce předkládá znalecké posudky, které byly vypracovány v srpnu 2001 na uvedené nemovitosti. Posudky uvedené nemovitosti ocenily na částku 2.000.000 Kč a 500.000 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí k uvedeným nemovitostem vyplývá, že tyto ke dni [datum], byly zatíženy zástavním právem ve výši 7 000 000 Kč zajišťující pohledávky [právnická osoba] Středočeská obchodní společnost, na níž žalobce svojí pohledávku včetně zajištění zástavním právem dne [datum] převedl. Pokud sám žalobce a sním i soud dospěl k závěru, že žalobce by měl vykonatelný exekuční titul ke dni [datum], potom, vzhledem k postupu žalobce, který postoupil pohledávku na třetí osobu včetně zástavního práva, tedy pokud by chtěl žalobce ke dni [datum] realizovat svá právě z pravomocného a vykonatelného rozsudku, potom, by opět nemohl být ve vykonávacím řízení úspěšný, neboť jak sám uvedl, ze znaleckých posudků vyplývá cena nemovitostí 2 500 000 Kč. Nemovitosti byly zajištěné zástavním právem třetí osoby, tedy osoby s přednostním právem uspokojení, ve výši 7 000 000Kč. V případě prodeje nemovitostí ke dni [datum] by z utržené ceny nemovitostí byla přednostně uspokojena pohledávka zástavního věřitele, jímž žalobce v té době již nebyl, v hodnotě 7 000 000Kč. Vzhledem k ceně nemovitostí 2 500 000Kč, by se tak žalobci úhrady jeho pohledávky nedostalo.

16. Nelze souhlasit s žalobce, že zástavní práva z nemovitostí dopadala i na rozsudkem [příjmení] [jméno] čj. 44 Cm 255/1999 -53 přiznanou náhradu nákladů řízení. Zástavní práva kryla pouze původní pohledávku žalobce za žalovanými, nikoli náklady řízení, když sám žalobce žalobu k řízení [příjmení] [jméno] čj. 44 Cm 255/1999 vymezil pohledávku jako jistinu s úroky a k té navrhl povolení prodeje zástavy.

17. Soud podotýká, že je vázaný žalobními tvrzeními, nejedná se o vyšetřovací povinnost soudu. Žalobce k výzvě soudu uvedl pouze tyto možné způsoby eventuálního uspokojení jeho pohledávky vyplývající z rozsudku Krajského obchodního soudu dne 21.9.2000, č.j.: 44 Cm 255/99-53. Provedením dokazováním však soud dospěl k závěru, že tvrzeným způsobem by pohledávka žalobce hypoteticky být uspokojena nemohla. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest 300 Kč. Soud přiznal celkem 1200 Kč za podání vyjádření ve věci, příprava k jednání a účast na jednání dne [datum] a na vyhlášení rozsudku dne [datum].

Poučení