12 C 128/2018-173

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 49 215,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 19 215,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 49 215,50 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 709,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] coby náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené v důsledku nezákonného trestního stíhání. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Zmíněné trestní řízení skončilo zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu ve [obec] (dále jen„ OS“) ze dne [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]), resp. vyrozuměním o zpětvzetí odvolání ze strany státního zástupce (usnesení ze dne [datum], které bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum]). Žalobce požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] a majetkovou škodu ve výši [částka] odpovídající náhradě cestovních výdajů žalobce s tím, že nebyl nikým poučen, že by pro cesty k orgánům činným v trestním řízení nemohl použít osobní automobil.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok ve výši a z důvodu, uvedeného v žalobě. Žalovaná však žádosti nevyhověla, což bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, sděleno dne [datum]. Žalovaná dále uvedla, že nárok žalobce na náhradu cestovného k úkonům trestního řízení žalobci nenáleží, neboť nebylo orgány činnými v trestním řízení povoleno cestovat vlastním automobilem. Ve vztahu k požadované náhradě za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že v daném případě konstatování porušení práva žalobce a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí je dostatečnou satisfakcí, neboť žalobce dostatečně netvrdil ani neprokázal nemajetkovou újmu; trestního řízení byla přiměřená. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. V podání ze dne [datum] žalobce zopakoval, že mu nikdy nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení sděleno, že by nemohl k cestám na policii a k soudu použít vlastní osobní automobil, navíc je mu v autobusu nevolno, často zvrací a ve vlaku díky nízkému krevnímu tlaku omdlévá. Nadto, pokud by jezdil do [obec] k úkonům orgánů činných v trestním řízení z jeho bydliště hromadnou dopravou, tak by těmito cestami strávil téměř celý den. Ve vztahu k požadovanému zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak žalobce uvedl, že celé trestní stíhání na něj působilo depresivně a způsobilo mu značné problémy v osobním i společenském životě, po ukončení podnikání hledal seberealizaci, zaměstnanecký poměr a pokoušel se navázat na spolupráci v oboru, v němž celý život pracoval. Žalobcovo zaměstnání u podnikatele v dopravě ve [obec] skončilo na konci roku 2015, tedy v době, kdy byla podána obžaloba pro podvod zločinu na jeho osobu. Zaměstnavatel žalobce sdělil, že je trestně stíhán pro podvod, pročež s ním nadále nechtěl spolupracovat. Obdobná situace se pak opakovala, a to v případě prodejce aut [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], podnikatele v oblasti nábytku a bytových doplňků.

4. Žalobce dále uvedl, že od konce roku 2015 byl bez zaměstnání a evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Práci se mu podařilo najít až počátkem března roku 2016 ve společnosti [právnická osoba], kde i přes trestní stíhání našel seberealizaci. Přesto však cítil, že je nechtěný z důvodu trestního stíhání a zmíněná spolupráce byla ukončena. Následně byl opět žalobce evidován jako uchazeč na úřadu práce. Nadto na maloměstě každý věděl, že je trestně stíhán pro podvod a nikdo nejevil zájem, aby u něj žalobce pracoval, byť na dělnické pozici. Až na začátku roku 2017 se žalobci podařilo najít uplatnění ve [právnická osoba] s.r.o., avšak i tuto spolupráci byl kvůli trestnímu stíhání nucen ukončit. Žalobce dále uvedl, že matka jeho syna, která žije cca 500 metrů od žalobcova bydliště, mu oznámila, že syn přišel ze školy s tím, že jeho otec je podvodník, honí ho policie, chodí k soudu a prý půjde do vězení. Uvedené je pro žalobce silně deprimující a nevratitelné. Žalobce přišel o partnerku, která se nesmířila s tím, že její přítel je trestně stíhán. Nadto je pro žalobce neslučitelné s rodinným myšlením, že je v očích jeho syna za lumpa. Žalobce se dále vyjádřil k postupu orgánů činných v trestním řízení s tím, že pro něj bylo dehonestující, když musel při hlavním líčení opustit jednací místnost, neboť vypovídající svědek, kterého žalobce nikdy neviděl, uvedl, že z něj má strach.

5. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce postavil najisto, že se nedomáhá separátního nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, nicméně pouze pro dokreslení uvedl, že pokud by žalobcem dříve navrhovaná svědkyně byla v trestním řízení vyslechnuta, tak by nemuselo trestní řízení trvat tak dlouho. Žalobce byl dále dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván k doplnění konkrétních tvrzení a navržení důkazů k jejich prokázání dopadů předmětného trestního stíhání do osobního života žalobce, a dále byl vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k požadované náhradě škody.

6. V podání ze dne [datum] žalobce k výzvě soudu doplnil, že nezákonné trestní stíhání mělo hluboké a nenapravitelné dopady na žalobcův osobní, rodinný a pracovní život. Vztah mezi žalobcem, jeho synem [jméno] [celé jméno žalobce] a jeho bývalou partnerkou [jméno] [příjmení] se výrazně zhoršil poté, co jeho syn oznámil své matce, že byl ve škole konfrontován s tím, že jeho otec půjde do vězení. Synovi žalobce nebylo v té době ani [anonymizováno] let, pročež na něj tato informace měla velmi negativní vliv. [příjmení] [jméno] [příjmení] celou situaci ohledně stíhání žalobce vnímala negativně, což se odrazilo v jejich vzájemném vztahu. V důsledku trestního stíhání žalobce tak došlo ke zhoršení jeho osobních vztahů. Dopad nezákonného trestního stíhání žalobce pociťoval rovněž zhoršením vztahu s další bývalou přítelkyní [jméno] [příjmení]. V období trestního stíhání se kvalita života žalobce podstatně snížila, jelikož čelil soustavnému stresu a jeho partnerské soužití bylo konstantně narušováno velkým množstvím konfliktů s jeho partnerkou, jejichž převážným důvodem byla právě skutečnost zahájení trestního stíhání. Žalobce dále uvedl, že po skončení trestního stíhání nebyl v jeho důsledku schopen podávat takové pracovní výsledky, které u něj dříve byly běžné. V důsledku trestního stíhání pak žalobci vznikla škoda rovněž v podobě ušlého zisku, a to z toho důvodu, že si nemohl najít zaměstnání. Trestní stíhání pak mělo dopad i na další žalobcovy pracovní poměry, a sice když byl od [datum] zaměstnán ve [právnická osoba] s.r.o., a výlučně z důvodu nezákonného trestního stíhání si žalobce nemohl opatřit zbrojní průkaz, což byl požadavek této společnosti, a v důsledku jeho nesplnění byl s žalobcem ukončen pracovní poměr. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo žalobcovo jméno natolik pošramoceno, že ač byl ve svém oboru považován za osobu zkušenou a znalou, tak byl několikrát informován, že výlučně z důvodu obav o pověst společnosti mu nebyla v březnu roku 2016 nabídnuta původně předjednaná pracovní pozice ředitele společnosti [právnická osoba]. Žalobci tak vznikla přinejmenším od [datum] do skončení trestního stíhání v listopadu 2017 způsobená škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka], a o uvedenou částku žalobce rozšířil žalobu.

7. Ve vztahu k nákladům na cestovné žalobce doplnil, že náklady se skládají z následujících cest žalobce: dne [datum] předání obhajoby na trase [obec] - [obec] a zpět v celkové výši [částka], dne [datum] výslech žalobce jako obviněného na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], dne [datum] seznámení se spisem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], dne [datum] účast na hlavním líčení, tedy cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], dne [datum] účast na hlavním líčení, tedy cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], dne [datum] účast na hlavním líčení – cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], dne [datum] účast na hlavním líčení – cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], dne [datum] účast na hlavním líčení – cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka] a dne [datum] uplatnění nároku na náhradu újmy v souvislosti s trestním stíháním – cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka]. Žalobce dále doložil kopie technických průkazů vozidel. Žalobce dále rozšířil svůj žalobní nárok o úroky z prodlení, a to ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] ode dne následujícího po dni, kdy bylo ze strany žalované vydáno stanovisko o nevyhovění žádosti žalobce, tedy ode dne [datum]. Žalobce se dále neztotožnil s tím, že poskytnutí omluvy a konstatování porušení jeho práva vydáním nezákonného rozhodnutí je dostačující kompenzací.

8. V podání ze dne [datum] žalobce opětovně rozšířil svůj žalobní nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku, a to za období od [datum] (oproti původně stanovenému počátku rozhodného období) o částku [částka] a dále o dalších [částka], [částka] měsíčně, tj. celkem [částka] za 11 měsíců, žalobce však požadoval pouze zaokrouhlenou polovinu ve výši [částka]. Celkově žalobce nově požadoval zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.

9. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož nebylo rozšíření žaloby ze dne [datum] o částku [částka] s příslušenstvím připuštěno, a to z důvodu hospodárnosti. Dne [datum] se konalo další jednání, během něhož nebylo připuštěno rozšíření žaloby o [částka], a to z toho důvodu, že by doposud provedené dokazování nepostačovalo a bylo by nutno provést další rozsáhlé dokazování. Naproti tomu rozšíření žaloby o úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z původně žalované částky [částka] od [datum] do zaplacení bylo připuštěno. Během zmíněného jednání žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k úrokům z prodlení z částky [částka] odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Skutková zjištění:

10. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. z žádosti žalobce adresované žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] a ze stanoviska žalované adresovaného žalobci ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou se svou žádostí o zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žalovaná žádosti nevyhověla, resp. ve vztahu k požadovanému odškodnění újmy za nezákonné trestní stíhání konstatovala porušení práva žalobce, avšak žádné peněžité plnění neposkytla.

11. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Následně byla proti žalobci podána obžaloba. Rozsudkem OS ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu.

13. Ze spisu OS sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání proti zdejšímu žalobci a dalším dvěma spoluobviněným pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství. Dle doručenky bylo usnesení žalobci doručeno dne [datum]. Obžaloba Okresního státního zastupitelství byla doručena OS dne [datum]. Rozsudkem OS ze dne [datum] byl zdejší žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Dle doručenky byl rozsudek žalobci doručen dne [datum]; dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne [datum].

14. Z prohlášení společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že žalobce se v únoru roku 2016 ucházel o práci provozního technika, přičemž na tuto pozici jej daná společnost nepřijala z důvodu trestního stíhání, neboť by to vrhalo špatné světlo na společnost.

15. Z prohlášení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že v březnu 2016 zaměstnala zdejšího žalobce, přičemž jeho trestní stíhání bylo pro danou společnost coby zaměstnavatele komplikací; v září roku 2016 po vzájemné dohodě ukončili spolupráci, v roce 2018 po ukončení trestního stíhání daná společnost žalobce znovu zaměstnala, nicméně z důvodu špatných pracovních výkonů žalobce byla v roce 2018 spolupráce ukončena s tím, že žalobce již nepracoval tak důsledně, rozvážně atd. jako dříve, resp. tak, jak jej jednatel společnosti dříve znal.

16. Ze sdělení [právnická osoba] s.r.o., resp. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], soud zjistil, že se o trestním stíhání proti žalobci dozvěděl poté, co požadoval, aby si žalobce zajistil zbrojní průkaz z důvodu rozšíření pracovních aktivit, čemuž vzhledem k trestnímu stíhání nemohl žalobce vyhovět. Z uvedeného důvodu ukončili spolupráci.

17. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že v březnu 2016 hledal provozního ředitele pro své podnikání, přičemž na uvedenou pozici byl zdejší žalobce velmi vhodným uchazečem; po zjištění, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu, však upustil od dohodnuté pracovní spolupráce.

18. Ze svědeckého výslechu svědka [jméno] [příjmení], dlouholetého kamaráda žalobce, soud zjistil, že svědek neznal konkrétní dopady trestního stíhání do sféry žalobce, jen ho požádal o potvrzení, ohledně toho, že jej měl zaměstnat. Žalobce se u svědka ucházel o zaměstnání asi v roce 2016 (pro společnost svědka [příjmení] ve [anonymizováno]), a to na pozici obchodní a technický ředitel, dohled na stavbách atd.; domluvili se na podmínkách spolupráce, ale vzhledem k tomu, že žalobce svědka informoval o vedení trestního řízení, tak ze spolupráce sešlo. Důvodem byla skutečnost, že žalobce by měl mít zodpovědnost za finanční prostředky a další majetek firmy ve [anonymizováno]. Žalobce svědek se však při jednáních nedostali ani k podpisu smlouvy s tím, že až bude jeho trestní stíhání vyřešené, mohou pokračovat v jednání. Po skončení trestního stíhání se však již znovu o spolupráci nebavili. Dle svědka by žalobce byl po stránce profesní vhodný na zmíněnou pozici. Svědek dále uvedl, že slyšel, že se o žalobci povídá, že je podvodník a zloděj. Práce, kterou svědek se žalobcem domlouval, byla v oblasti komunikace, organizace věcí na stavbě, zaměstnanců, atd., přičemž svědek byl přesvědčen o tom, že žalobce by ji v cizím prostředí zvládl po zaučení. Soud hodnotí svědeckou výpověď jako velmi obecnou bez bližších konkrétních informací.

19. Ze svědeckého výslechu svědka [jméno] [příjmení], dlouholetého známého žalobce (po dobu 15 – 20 let), soud zjistil, že svědek hledal vhodného kandidáta na práci do svého hotelu ([anonymizováno] hotel [anonymizováno], největší hotel v [územní celek]) na manažerské pozici, a měl zájem se s žalobcem domluvit na spolupráci. Následně se však dozvěděl o trestním stíhání žalobce kvůli zpronevěře, pročež bylo problematické žalobce zaměstnat na pozici, ve které měl dohlížet na ostatní zaměstnance. Svědek rovněž od spolužáků slyšel, že se mezi lidmi povídá o žalobcově trestním stíhání. Po skončení trestní ho stíhání žalobce už o další možné spolupráci nejednali. Soud hodnotí svědeckou výpověď jako velmi obecnou bez bližších konkrétních informací.

20. Ze svědeckého výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobcova syna, soud zjistil, že když se dozvěděla o trestním stíhání žalobce, takto neřešila. Později přišel syn ze školy uplakaný, že se mu děti posmívají, že tatínek jde do vězení. Od trestního stíhání syn nechce chodit k žalobci na svátky ani na prázdniny. Před trestním stíháním žalobce, když jeho syn přišel z návštěvy u žalobce, tak byl nadšený. Žalobce střídal práce, ale výživné vždy zaplatil. Svědkyně se s žalobcem moc nestýká, pročež nevěděla o konkrétních dopadech trestního stíhání do osobní sféry žalobce. Žalobce ovládá anglický jazyk, možná i německý. Soud hodnotí svědeckou výpověď jako autentickou a věrohodnou.

21. Ze svědeckého výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé partnerky žalobce, soud zjistil, že trestní stíhání žalobce dopadlo na jejich vztah a na jeho vztah se synem, neboť se synovi ve škole děti smály. Syn z toho byl smutný a nechtěl za žalobcem chodit. Žalobce byl v té době podrážděný a se svědkyní se hádali. Svědkyně nevěděla, z jakého důvodu byl žalobce trestně stíhán, rychle se začali odcizovat a vztah ukončili asi v roce 2017, ale přesně si nepamatovala. Svědkyně s trestním stíháním ani žalobcem nechtěla mít nic společného a raději ho neřešila, se žalobcem se hádali. Soud hodnotí svědeckou výpověď jako velmi obecnou bez bližších konkrétních informací.

22. Ze svědeckého výslechu svědka [jméno] [příjmení], bývalého kolegy, resp. nadřízeného žalobce ve [právnická osoba], s.r.o., soud zjistil, že žalobce v současné době se svědkem nadále spolupracuje externě na developerském projektu. Svědek uvedl, že si nemohl stěžovat na práci žalobce, až na psychické problémy související s trestním stíháním, jak následně zjistil. Svědek se o trestním stíhání dozvěděl až poté, kdy chtěl rozšířit firemní aktivitu o převoz střeliva, munice a zbraní, pročež po žalobci požadoval, aby si zařídil zbrojní průkaz. To však nešlo kvůli jeho trestnímu stíhání. Proto následně rozvázali pracovní poměr. Na žalobci bylo vidět, že byl roztržitý a že ho něco tíží, ale v práci jej to neovlivňovalo. Svědkova pověst ve [obec] byla kvůli trestnímu stíhání poškozena. Soud hodnotí svědeckou výpověď jako velmi obecnou bez bližších konkrétních informací.

23. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Z dalších provedených důkazů (tj. technické průkazy a přípisy [jméno] [příjmení]) soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí věci, pročež se jimi v tomto rozsudku nezabýval z důvodu hospodárnosti. Soud dále neprovedl k důkazu čestné prohlášení [jméno] [příjmení], neboť písemné prohlášení nemůže nahrazovat svědecký výslech, dále nebyl proveden výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost, neboť na něm žalobce netrval. Právní úprava:

24. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

25. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

26. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Dle § 30 zákona platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. advokátní tarif).

31. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Právní posouzení věci:

32. Žalobce se domáhal (i) náhrady škody odpovídající nákladům na svou cestu k jednáním soudu a úkonům policie v rámci předmětného trestního stíhání ve výši 9 215,50 Kč a (ii) přiměřeného zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 40 000 Kč, a to vše z důvodu, že trestní stíhání jeho osoby neskončilo odsouzením. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

33. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

34. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

35. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

36. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobce), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn, resp. nebyl odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, přičemž žalovaná sama žalobce odškodnila, jakkoli pouze ve formě konstatování porušení práva žalobce a omluvou. a) Zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 37. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání dle Ústavního soudu ČR – srov. nález sp. zn. IV. ÚS 428/05 - spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

38. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

39. V daném případě byl žalobce trestně stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, za což mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 2 - 8 let. Povahu věci soud hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost z pravidla vnímána méně závažně, než např. trestné činy proti životu a zdraví.

40. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od [datum] (kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do [datum] (kdy bylo trestní stíhání žalobce pravomocně skončeno. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání (tj. necelé [anonymizováno] roky) nebyla nijak nepřiměřená, a to zejména s přihlédnutím k více obviněným a s tím související složitosti věci. Soud nicméně vzal v úvahu, že až do pravomocného skončení trestního stíhání byl žalobce v nejistotě ohledně dalšího vývoje ve věci.

41. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání do své osobní, rodinné a pracovní sféry. Žalobce byl ve stresu, zhoršily se vztahy v jeho rodině a v partnerském vztahu, nedařilo se mu najít práci, příp. byl z práce propuštěn kvůli trestnímu stíhání (např. když si nemohl udělat zbrojní průkaz), lidé v jeho okolí věděli o trestním stíhání. Z provedeného dokazování však dle soudu nevyplynuly natolik intenzivní zásahy v příčinné souvislosti s trestním stíháním, jak žalobce tvrdil, přičemž zejména výpovědi svědků byly velmi obecné.

42. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) se soud dále pokusil provést srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění, nicméně se nepodařilo dohledat judikaturu, která by skutkově odpovídala posuzované věci. Soud proto pouze orientačně provedl srovnání s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému hrozil trest odnětí svobody [anonymizováno] let (obdobně jako v případě zdejšího žalobce), za spáchání trestného činu zpronevěry; zásah spočívající ve vedení trestního stíhání trval po dobu cca [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců (tj. jednou tak dlouho než v případě žalobce), u poškozeného nebyly prokázány výraznější zásahy do osobní sféry v příčinné souvislosti s trestním stíháním, a dostalo se mu zadostiučinění ve výši [částka]. Dále v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] se poškozenému nedostalo žádného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin podvodu, které trvalo po dobu [anonymizováno] měsíců, hrozil poškozenému trest odnětí svobody v délce [anonymizována dvě slova] 5 let a nebyly prokázány zásahy do osobní sféry.

43. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újmu spočívající v zásahu do jejich osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla, a to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že adekvátní zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce je ve výši [částka] (srov. výrok I.) a ve zbylém rozsahu ([částka]) byla žaloba zamítnuta (srov. výrok II.).

44. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení, o něž svou žalobu rozšířil. Proti tomuto nároku vznesla žalovaná námitku promlčení.

45. Soud nejprve posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku žalobce z titulu nemajetkové újmy (resp. úroků z prodlení), kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

46. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ust. § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

47. Ze shora uvedených zákonných ustanovení (§ 32 zákona) plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného (tj. zde žalobce), že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem.

48. Z provedeného dokazování vyplynulo, že proti žalobci bylo u OS vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, které pravomocně skončilo dne [datum]. Z uvedeného je patrné, že nejpozději dne [datum] se žalobce dozvěděl o tvrzené nemajetkové újmě způsobené nezákonným vedením trestního stíhání, od kdy také počala běžet zákonná 6 měsíční promlčecí lhůta. Ta by skončila dne [datum] (pondělí). Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne [datum], a lhůta k vyřízení žádosti a poskytnutí zadostiučinění ze strany žalované uplynula dne [datum] (úterý). Žalobce tedy počínaje dnem [datum] musel vědět, že mu vznikl nárok proti žalované na úroky z prodlení, který však u soudu uplatnil až dne [datum], tj. po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty. Z uvedeného důvodu soud žalobu v daném rozsahu zamítl, neboť se žalovaná úspěšně dovolala námitky promlčení. b) Náhrada škody odpovídající cestovnému žalobce 49. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů vynaložených na cesty osobním automobilem. Žalobce tvrdil, že jej nikdo nepoučil o tom, že nemůže pro cesty k příslušným orgánům v rámci trestního řízení použít vlastní automobil, nadto by cestou hromadnou dopravou ztratil větší množství času a dělá se mu v ní nevolno.

50. Soud nesdílí názor žalobce, že není třeba souhlas soudu s použitím motorového vozidla. V daném ohledu je třeba vyjít z ustanovení § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění účinném od 1. 9. 2007, podle nějž se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Z uvedeného plyne, že pouze pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. Aplikace uvedeného právního předpisu obstála v daných souvislostech i v judikatuře Ústavního soudu (viz např. jeho usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2574/10).

51. V souzené věci však žalobce (jak plyne z jeho žalobních tvrzení) cestoval k hlavním líčením u OS a dalším úkonům orgánů činných trestních řízení osobním automobilem, aniž by mu však byl udělen souhlas (resp. žalobce o něj zjevně ani nežádal). Žalobce tedy nemá nárok na úhradu takto vynaložených nákladů. Uvedený závěr lze dle soudu zcela jednoznačně vztáhnout rovněž k cestě za účelem jeho výslechu a seznámení se se spisem. Na uvedeném závěru soudu přitom nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce o tom, že jej nikdo nepoučil o nemožnosti použít vlastní automobil, a to především z toho důvodu, že neznalost zákona neomlouvá a nadto byl žalobce zastoupen obhájcem, který jej o této skutečnosti mohl poučit.

52. Co se týče požadované náhrady škody za cestu k předání obhajoby, tak tu nelze přiznat z toho důvodu, že se nejedná o náklad, který by bezprostředně směřoval ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí (resp. zproštění žalobce obvinění). Náklady samotného žalobce za cestu za jeho obhájcem vlastním automobilem tedy nelze dle zákona přiznat. Stejně tak soud nepřiznal nárok na náhradu škody za cestu za účelem uplatnění nároku na náhradu újmy, neboť zde absentuje příčinná souvislost s nezákonným trestním stíháním, a nadto se nejednalo o náklad vynaložený na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí (resp. zproštění žalobce obvinění).

53. Ze shora uvedeného plyne, že žaloba v rozsahu požadované náhrady škody (cestovné žalobce) ve výši [částka] byla zamítnuta (srov. výrok II.). K nákladům řízení:

54. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

55. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a majetkovou škodu je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí [částka]. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě je tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka [částka]. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě [částka].

56. Na žalobce se pro účely nákladů řízení hledí (v rozsahu nároku na zadostiučinění) jako na zcela úspěšného (tj. co do rozsahu cca 85%). Žalobce byl neúspěšný co do částky [částka] (náhrada škody), tj. co do rozsahu cca 15%.

57. Náklady řízení převážně úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 500 Kč. V daném případě bylo provedeno 10 úkonů právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: převzetí věci, podání žaloby, 3 navazující vyjádření, účast na 4 jednáních soudu, z čehož jeden v rozsahu 2 úkonů (tj. 35 000 Kč), dále 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 3 000 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení žalobce tak činí [částka] (bez DPH).

58. Žalobci dále ve smyslu § 13 advokátního tarifu náleží náhrada nákladů na cestu jeho právního zástupce, a to k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Právní zástupce žalobce použil k dopravě [značka automobilu] s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,73 l /100 km, což doložil kopií technického průkazu. Soud z údajů Google Maps zjistil, že 1 cesta na trase [obec] - [obec] a zpět odpovídá cca 416 km (2 x 208 km).

59. Výše nákladů na cestu k jednání soudu dne [datum] byla vypočtena dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 1 vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, dle níž v roce 2019 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činila 4,10 Kč/km, tj. [částka] ([částka] * 416 km). Průměrná cena 1 l nafty činila [částka] Náklady na palivo tak odpovídají 23,83 l (což odpovídá trase 416 km) x [částka] = [částka].

60. Výše nákladů na cestovné k jednáním soudu dne [datum], [datum] a [datum] byla vypočtena dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 1 vyhlášky č. 358/2019 Sb., dle níž v roce 2020 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činila 4,20 Kč/km, tj. 5 241,60 Kč (4,20 Kč * 416 km * 3). Průměrná cena 1 l nafty činila 31,80 Kč Náklady na palivo tak odpovídají 71,51 l (což odpovídá trase 416 km * 3) x 31,80 Kč = 2 274,03 Kč.

61. Celkové náklady na cestu právního zástupce žalobce činí 10 022,14 Kč (bez DPH).

62. Dále žalobci přísluší náhrada za promeškaný čas jeho právního zástupce za cesty k jednáním soudu dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, dle něhož za každou započatou půlhodinu náleží náhrada ve výši 100 Kč. Soud dle údajů z Google Maps zjistil, že 1 cesta na trase [obec] - [obec] trvá přibližně 2,5 hod. (tj. cca 5 hod. za 1 cestu tam a zpět), tj. za 5 cest k soudu (žalobce požadoval náhradu za promeškaný čas rovněž za první jednání soudu, při němž byl zastoupen původním advokátem) činí náhrada za promeškaný čas 5 * 5 hod., čemuž odpovídá 50 půlhodin, tj. 50 * 100 = 5 000 Kč (bez DPH).

63. Na základě shora uvedených výpočtů dospěl soud k závěru, že celkový součet nákladů na právní zastoupení žalobce odpovídající mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu a nákladů na cesty právního zástupce činí 53 022,15 Kč + 21% DPH, tj. 64 156,80 Kč + 4 000 Kč soudní poplatek = 68 156,80 Kč. S ohledem na částečný úspěch jak žalobce tak také žalované přistoupil soud k poměrnému krácení nákladů řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 85% a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 15%, žalovaná je tak povinna hradit náklady řízení žalobce v rozsahu 70% (85% - 15%), čemuž odpovídá částka 47 709,80 Kč (srov. výrok III.). Ke lhůtě k plnění:

64. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť soud s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu stanovil žalované lhůtu k plnění v délce 15 dnů.

Poučení