22 C 89/2021-317

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 242 000 Kč s příslušenstvím a 94 905,75 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 76 971,31 Kč zastavuje.

II. Soud změnu žaloby učiněnou žalobkyní podáním ze dne 2. 7. 2021, kterou se domáhá nově náhrady škody za studium spisu ze dne 23. 5. 2018 místo prostudování spisu 7. 9. 2018 v rozsahu 3 146 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 5. 2020 do zaplacení, připouští.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 801 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 5. 5. 2020 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 61 822,11 Kč od 5. 5. 2020 do 31. 5. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 133,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 5. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 149,20 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 5. 5. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 160 000 Kč a částku 42 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z obou částek od 5. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 196 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků

1. Žalobkyně se domáhá v souvislosti se zahájením a vedením nezákonného trestního stíhání projednaným u Okresního soudu Praha – západ sp. zn. [spisová značka]: a) náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč a 42 000 Kč DPH z žádaného zadostiučinění spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 5. 2021 do zaplacení za nezákonné trestní stíhání b) náhrady škody ve výši 94 905,75 Kč (včetně 21 % DPH) za vynaložené náklady na obhajobu v rámci nezákonného trestního stíhání.

2. Žalobkyně v žalobě k nemajetkové újmě uvedla, že trestní stíhání bylo vůči žalobkyni zahájeno dne 19. 4. 2018 pro obecné ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku s trestní sazbou tři léta až 10 let, obžaloby byla žalobkyně pravomocně zproštěna dne 7. 5. 2020. Žalobkyni hrozil zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti na veřejné soutěži, přičemž plnění veřejné služby při provozování autobusové dopravní obslužnosti je hlavní činností žalobkyně, která rovněž čerpá dotace, což vyvolávalo u žalobkyně vnitřní obavu, kdy rozhodování společnosti bylo hluboce zasaženo nejistotou z trestního stíhání. Trestní stíhání bylo celostátně medializováno, přičemž zájem médií časově započal samotnou nehodou autobusu.

3. Podáním ze dne 10. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do náhrady nákladů obhajoby v rozsahu 61 822,11 Kč pro plnění žalované. Při jednání dne 27. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do náhrady nákladů řízení co do částky 15 149,20 Kč.

4. Žalovaná žalobu neuznala. Žalovaná na nákladech obhajoby poskytla částku 61 822,11 Kč, kterou považovala za dostatečnou. Ostatní úkony nebyly účelně vynaloženy (první porada s žalobkyní dne 17. 5. 2018, podnět k přezkumu ze dne 17. 5. 2018, podnět dle § 12c zákona o státním zastupitelství ze dne 28. 5. 2018, odměna za účast na výslechu opatrovníka, který se nekonal, nad rámec poloviny odměny, účast u výslechu zmocněnce ze dne 20. 7. 2018, prostudování spisu ze dne 7. 9. 2018 nad rámec jednoho úkonu, návrh na doplnění důkazů 17. 9. 2018, účast na hlavním líčení dne 17. 1. 2019 nad rámec tří úkonů právní služby, návrh na odmítnutí důkazů ze dne 15. 11. 2019 a uplatnění nároku na náhradu škody). Požadované cestovné žalovaná uhradila dle údaje kombinovaného provozu (spotřeba 4,8 litru /100). K nemajetkové újmě žalobkyně žalovaná uvedla, že jednání, které bylo kladeno žalobkyni za vinu (provoz technicky nezpůsobilého vozidla) bylo přestupkem, za který byla žalobkyně odsouzena v přestupkovém řízení. Medializace byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, přičemž žalovaná za činnost sdělovacích prostředků neodpovídá. Zájem médií směřoval zejména na řidiče autobusu a mechanika, kteří byli spoluobvinění.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

5. Nesporné mezi účastníky bylo předběžné uplatnění nároků žalobkyně dne 4. 11. 2020 u žalované, která žalobkyni odškodnila dne 31. 5. 2021 na nákladech obhajoby částkou 61 822,11 Kč, kdy nedošlo k odškodnění deseti úkonů za právní služby obhajoby dle výčtu žalované a části cestovného v celkové výši 33 083,64 Kč (čl. 162). Dále byl mezi účastníky nesporný průběh trestního stíhání, jak jej popsala žalovaná v čl. 4 odst. 5 vyjádření ze dne 8. 6. 2021, tedy že řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno dne 19. 4. 2018 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku jako právnické osoby. Dne 24. 10. 2018 podalo Okresní státní zastupitelství Praha - západ obžalobu k Okresnímu soudu Praha - západ. Dne 26. 11. 2019 byl vydán rozsudek, kterým mimo jiné byla žalobkyně obžaloby zproštěna dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Proti rozhodnutí podalo odvolání státní zastupitelství a spoluobviněný. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl dne 7. 5. 2020 o zrušení rozhodnutí o zproštění obžaloby a nově rozhodl, že se věc dle § 222 odst. 2 trestního řádu postupuje k projednání Magistrátu města Kladna. Právní moci nabylo zprošťující rozhodnutí dne 7. 5. 2020. Mezi účastníky nebylo sporu, že trestní stíhání žalobkyně bylo medializováno a skutečnost, že žalobkyně byla příkazem ze dne 20. 10. 2020 odsouzena za přestupek.

6. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč a 42 000 Kč DPH, zda žalobkyni náleží náhrada škody za zbývající náklady právních služeb obhajoby v jakém rozsahu a zda se jednalo o účelně vynaložené náklady (první porada s žalobkyní dne 17. 5. 2018, podnět k přezkumu ze dne 17. 5. 2018, podnět dle § 12c zákona o státním zastupitelství ze dne 28. 5. 2018, dále odměněna za účast výslechu opatrovníka, který se nekonal nad rámec poloviny odměny ze dne 18. 6. 2018, prostudování spisu ze dne 7. 9. 2018 nad rámec jednoho úkonu návrh na doplnění důkazu ze dne 17. 9. 2018, účast na hlavním líčení dne 17. 1. 2019 nad rámec tří úkonů právní služby, návrh na odmítnutí důkazu ze dne 15. 11. 2019, a dále zda náleží žalobkyni další náhrada cestovného, a zda se má tedy vycházet z údaje o kombinovaném provozu (spotřeba 4,8 l [číslo] km), to vše tedy v rozsahu 17 934,44 Kč. Mezi účastníky bylo dále sporné, zda trestní stíhání u žalobkyně vyvolalo vnitřní obavu a nejistotu při rozhodování s ohledem na hrozící trest zákazu účasti na veřejných zakázkách, zda bylo poškozeno dobré jméno žalobkyně medializací věcí, zda medializaci lze klást tíži žalované, zda došlo ke změně obsazení statutárního orgánu z důvodu jejich vystupování jako svědků v předmětném trestním řízení, a zda se členové vedení žalobkyně museli účastnit úkonů v trestním řízení.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

7. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a ve stručnosti následující skutečnosti. Žalobkyně nebyla žalovanou dostatečně odškodněna za vnitřní obavu a nejistotu při rozhodování s ohledem na hrozící trest zákazu účasti na veřejných zakázkách v souvislosti s trestním stíháním, které bylo i medializováno. Samotná medializace působí vyšší újmu žalobkyni jako poškozené, a lze klást k tíži žalované, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl žalobkyni stíhat. Způsob medializace klást k tíži žalované však nelze, pozornost médií byla zaměřena zejména na další spoluobviněné a zájem médií předcházel i trestnímu stíhání. Trestním stíháním došlo ke změně obsazení statutárního orgánu z důvodu jejich vystupování statutárů jako svědků v předmětném trestním řízení, kdy vedení žalobkyně se současně účastnilo úkonů trestního řízení. Negativní informace o tom, že je žalobkyně trestně stíhána, se dostala do povědomí veřejnosti. Žalobkyně je přitom právnickou osobou obecně známou působící ve veřejné autobusové přepravě. Z nákladů obhajoby lze za účelné považovat (další) poradu ze dne 17. 5. 2018 společně s DPH ve výši 3 146 Kč, podnět k přezkumu ze dne 17. 5. 2018, za který náleží polovina odměny společně s DPH, tj. 1 754,50 Kč, podnět ze dne 28. 5. 2018 za který náleží polovina odměny společně s DPH, tj. 1 754,50 Kč a prostudování spisu ze dne 23. 5. 2018 společně s DPH ve výši 3 146 Kč, celkem 9 801 Kč. Zbývající náklady obhajoby a cestovného (8 133,44 Kč) nebyly účelně vynaloženy a náhrada za ně nepřísluší (viz dále). Žalovaná správně vycházela při náhradě cestovného z kombinovaného údaje o spotřebě.

8. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy.

9. Z usnesení policie KŘP Středočekého kraje, [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 19. 4. 2018 soud zjistil, že žalobkyni bylo kladeno, že od blíže nezjištěné doby do 12. 1. 2017 ohrožovala ostatní z nedbalosti, když nezajišťovala technickou způsobilost autobusů užívaných v linkové hromadné dopravě, která ve spojení s nepřiměřenou jízdou řidiče vedla k autonehodě s následkem smrti.

10. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyně byla výše uvedeného obvinění nepravomocně zproštěna podle § 226 písm. b) tr. řádu. Z rozsudku soud zjistil, že v rámci trestního stíhání vypovídal generální ředitel skupiny [anonymizována tři slova], kam patří i žalobkyně, opatrovník žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], tento byl zvolen, neboť členové představenstva vypovídali jako svědci ([jméno] [anonymizováno], člen představenstva), dále vypovídal [jméno] [příjmení] v roli podnikového právníka. Soud vyšel z opakovaného znaleckého zkoumání, které došlo k závěru, že by k nehodě došlo i při řádném obutí vozidla. Nehodu je třeba vyčítat nepřiměřené rychlosti nikoli opotřebení pneumatik, kdy po likvidaci autobusu již nešlo zjistit skutečnou hloubku dezénu.

11. Z usnesení Krajského soud v Praze ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], soud zjistil, že rozsudek ze dne 26. 11. 2019 byl změněn tak, že se věc žalobkyně postupuje do přestupkového řízení, neboť jednání, které bylo kladeno žalobkyni za vinu lze posoudit jako přestupek. Řidič žalované byl odsouzen za obecné ohrožení z nedbalosti. Technik žalované byl zproštěn obvinění.

12. Z příkazu statutárního města Kladna ze dne 20. 10. 2020 s doložkou právní moci soud zjistil, že dne 30. 10. 2020 byla žalobkyně uznána vinnou, že provozovala autobus, který byl účasten nehody dne 12. 1. 2017, ačkoliv tento byl nezpůsobilý k provozu, za což ji byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Opotřebení pneumatik mělo vliv na nehodu, ale ne výrazný. K tomu soud dodává, že rozhodnutím o spáchání přestupku je soud vázán, o vině žalobkyně za přestupek tak nemůže být pochyb (§ 135 odst. 1 o. s. ř.).

13. Z mediální rešerše soud zjistil, že trestní stíhání žalobkyně bylo medializováno ve dnech 12. 1. 209 na [webová adresa] (viz též odkaz na [webová adresa] v žalobě) a 14. 3. 2019 na Pneu revue. V prvním článku je pozornost směřována zejména na řidiče a technika žalobkyně, žalobkyně je zmíněna jako další spoluobviněný. V článku je zmíněno, že žalobkyně by nejspíše byla uložena pokuta a k zrušení společnosti soudy často nesahají. Medializace nebyla vyvolána excesy či postupy žalované. Vyjádření jsou střídmého charakteru.

14. Z dalších mediálních výstupů soud zjistil, že sama nehoda vzbudila pozornost médií ještě před zahájením trestního stíhání ([anonymizováno] dne 13. 1. 2017, [anonymizováno] dne 12. 1. 2017 či [webová adresa] dne 12. 1. 2017).

15. Ze smluv o poskytnutí dotace soud zjistil, že žalobkyně za roky 2013 a 2014 čerpala dotace.

16. Z registrace akce a rozhodnutí o poskytnutí dotace soud zjistil, že se tak stalo i za roky 2017, 2018 a 2019.

17. Z internetových stránek citovaných v žalobě soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřenou smlouvu se [územní celek] veřejných služeb v přepravě cestujících s hodnotou smlouvy 1 904 050 665,59 Kč (smlouvy. [webová adresa]), pobírala dotace v oblasti Dlouhodobé zajištění dopravní obslužnosti Statutárního města Kladna a příměstských oblastí městskou autobusovou dopravou ([anonymizováno]).

18. Z účetních závěrek žalobkyně za roky 2017, 2018 a 2019 soud zjistil, že v roce 2017 žalobkyně utržila 169 021 000 Kč s výsledkem hospodaření 12 544 000 Kč. Za rok 2018 žalobkyně utržila 158 300 000 Kč s výsledkem hospodaření 19 302 000 Kč a za rok 2019 utržila 148 829 000 Kč s výsledkem hospodaření 21 667 000 Kč. Žalobkyně v průběhu let 2017 a 2019 měla nižší tržby, avšak dosahovala lepších hospodářských výsledků. Souvislost nižších tržen s trestním stíháním z účetních závěrek dovodit nelze. Ostatně nešlo by ji dávat ani k tíži žalované, které neodpovídá ta svobodné jednání třetích osob. Žalobkyně v rámci výpovědi fakticky vznik ušlého zisku vyloučila, když nadále obsluhovala již smluvené spoje.

19. Z osvědčení o DPH AK zástupce žalobkyně soud zjistil, že je plátcem této daně.

20. Z velkého technického průkazu vozidla zástupce žalobkyně (první strana) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro posouzení věci.

21. Ze záznamu o nahlédnutí do spisu soud zjistil, že dne 23. 5. 2018 nahlížel obhájce žalobkyně do spisu od 9:00 hod. do 10:00 hod. a pořídil digitální kopie řady písemností. Soud tento úkon hodnotí jako účelný, i když se nejedná o prostudování spisu ve smyslu trestní řádu. Po zahájení trestního stíhání dne 19. 4. 2018 bylo z pohledu obhajoby účelné seznámit se s obsahem většího množství listin.

22. Z žádosti o výkon dohledu ze dne 28. 5. 2017 soud zjistil, že obhájce žalobkyně žádal o dohled Krajské státní zastupitelství, kdy byli vyslýcháni jak bývalí členové statutárního orgánu žalobkyně, tak též nově zvolení členové statutárního orgánu, aniž by k tomu byl podle obhájce legitimní důvod.

23. Dne 18. 6. 2018 mělo dojít k výslechu žalobkyně, avšak k tomu nedošlo, neboť zvolený zmocněnec [příjmení] [jméno] [příjmení] namítal, že má být opatrovníkem místo ustanoveného Mgr. Bc. [jméno] [jméno].

24. Návrh na doplnění dokazování ze dne 17. 9. 2018 se týkal důkazní stránky trestního řízení a nejedná se o vyjádření ve věci samé.

25. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k té části náhrady škody, pro které byla žaloba vzata zpět (potvrzení o schůzkách a faktura za služby obhájce).

26. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků u žalované (uplatnění nároků na náhrady škody ze dne 4. 11. 2020, doplnění nároku ze dne 3. 2. 2021, stanovisko žalované, schvalovací doložka a výpis z účtu).

27. Z trestního spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že porada ze dne 17. 5. 2018 nebyla první poradou žalobkyně s obhájcem, kterému žalobkyně udělila plnou moc žalobkyně již dne 14. 5. 2018, jednalo se tak o další (honorovanou) poradu. Dále z trestního spisu soud zjistil, že hlavní líčení dne 17. 1. 2019 trvalo od 9:00 hod, do 14:43 hod. Jinak soud neučinil dalších podstatných zjištění z trestního spisu nad rámec nesporných tvrzení účastníků a výše uvedených rozhodnutí.

28. Soud neučinil dalších podstatných zjištění z přestupkového spisu [stát. instituce] OPŘ- [spisová značka] nad rámec příkazu ze dne 20. 10. 2020 (viz výše).

29. Soud měl k dispozici výpověď žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], předsedy představenstva, z které zjistil, že u žalobkyně v důsledku trestního stíhání došlo ke změně obsazení statutárního orgánu z důvodu vystupování statutárů jako svědků v předmětném trestním řízení a členové vedení žalobkyně se museli účastnit úkonů v trestním řízení, díky čemuž se [jméno] [příjmení] stal předsedou představenstva a byl zvolen opatrovník [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně se obávala o chod společnosti, zvláště když byl i nový předseda představenstva volán k výslechu a žalobkyně se musela se domáhat zrušení ustanovení nevoleného opatrovníka. Žalobkyně pro policii dohledávala řadu podkladů, probírala mediální stránku případu a obávala se o fungování, neboť zcela zásadní příjem žalobkyně představují zakázky na veřejné dopravě, přičemž hrozilo uložení trestu zákazu účasti na těchto zakázkách, což by pro žalobkyni fakticky znamenalo ukončení činnosti. I případné odsouzení by žalobkyni diskvalifikovalo z účasti na dalších výběrových řízeních. Žalobkyně se na výše uvedené hrozby reagovala vedením efektivní obhajoby v trestním řízení. Informaci o trestním stíhání žalobkyně lze nadále dohledat na internetu a společnost nebyla přejmenována na [anonymizováno] [obec], jak se původně plánovalo z důvodu ochrany obchodního označení [anonymizováno]. Žalobkyně je přitom právnickou osobou obecně známou působící ve veřejné autobusové přepravě. Žádné problémy obdobného charakteru společnost před zahájením trestního stíhání neměla. Společnost v době trestního stíhání měla uzavřené zakázky na modelu„ cost plus“, kdy nesla riziko tržeb a zadavateli prokazují skutečné náklady na dopravní obslužnost, k čemuž připočítává přiměřený zisk, který je smluvně omezen. Žalobkyni v rámci vysoutěžených spojů další dodavatelé v Středočeském kraji nekonkurovali. Žalobkyně nebyla nahrazena ze strany objednatelů jinými dopravci.

30. Soud hodnotí výpověď žalobkyně jako věrohodnou. Žalobkyně přesvědčivě popsala potíže, které ji trestní stíhání způsobilo ve fungování i následnou reakci žalobkyně na situaci kolem trestního stíhání (efektivní obhajoba). Trestní odsouzení by žalobkyni vyřadilo z činnosti, čehož se vedení žalobkyně obávalo. Soud nezaznamenal v rámci účastnického výslechu žádné snahy o zkreslení. Výpověď žalobkyně byla podrobná a předseda představenstva pohotově odpovídal na dotazy soudu. Z výpovědi žalobkyně se dá vycházet při zjištění skutkového stavu.

31. Soud hodnotí provedené důkazy tak, že pro posouzení nemajetkové újmy za nezákonnost trestního stíhání byla podstatná výpověď samotné žalobkyně, která je ve shodě s listinnými důkazy i trestním spisem. Zde soud zdůrazňuje, že následky vyvolané trestním stíháním, které žalobkyně tvrdí a ve své výpovědi i popsala, jsou následky, které lze očekávat, že u právnické osoby v postavení žalobkyně nastanou. Informace o tom, že je vedeno trestní stíhání vůči žalobkyni, má negativní konotaci, přičemž tato informace se dostala do povědomí široké veřejnosti. V právním hodnocení se soud zaměřil, zda veškeré popisované následky jsou právně podstatnou příčinou trestního stíhání či zda existují i okolnosti jiné, které nelze klást k tíži žalované. Již zde lze poznamenat, že soud shledal též okolnosti, které odůvodňují snížení zadostiučinění (např. spáchání přestupku ze strany žalobkyně, procesně důvodné zahájení trestního stíhání či zájem médií o nehodu ještě před zahájením trestního stíhání). Ušlý zisk žalobkyni v souvislosti s trestním stíháním neušel, neboť nadále obsluhovala linky, které měla předem dohodnuté s objednavateli, další dodavatelé ji na daných trasách nekonkurovali a nebyla nahrazena jinými dopravci. Kladný výsledek hospodaření stoupal. Spáchání přestupku žalobkyni nevylučuje z možnosti domáhat se nemajetkové újmy, avšak dle soudu se jedná o okolnost snižující výši přiznávaného zadostiučinění.

32. Soud další dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žaloby postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do sféry žalobkyně i rozhodnutí o náhradě nákladů obhajoby. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná. Další skutečnosti má soud provedeným dokazováním za vyvrácené, neboť odporují skutkovým zjištěním shora, které jsou vzájemně ve shodě. Žalobkyně další důkazy nenavrhla a žalovaná se navržení dalších důkazů vzdala svou neúčastí na jednání.

IV. Závěr o skutkovém stavu

33. Lze shrnout, že vůči žalobkyni zahájeno dne 19. 4. 2018 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku jako právnické osoby. Žalobkyni bylo kladeno, že do 12. 1. 2017 ohrožovala z nedbalosti, když nezajišťovala technickou způsobilost autobusů užívaných v linkové hromadné dopravě, která ve spojení s nepřiměřenou jízdou řidiče vedla k autonehodě s následkem smrti. Po podání obžaloby byla žalobkyně nepravomocně zproštěna obžaloby, aby následně dne 7. 5. 2020 bylo rozhodnuto, že se věc postupuje do přestupkového řízení. Hloubka dezénu pneumatik nebyla rozhodující příčinou nehody, za kterou trestní soudy označili nepřiměřenou rychlost řidiče autobusu. Trestní stíhání žalobkyně trvalo zhruba 2 roky. Žalobkyně v přestupkovém řízení byla příkazem ze dne 20. 10. 2020 odsouzena za přestupek spočívající v provozu technicky nezpůsobilého vozidla. Trestní stíhání vyvolalo v žalobkyni vnitřní obavu a nejistotu při rozhodování s ohledem na hrozící trest zákazu účasti na veřejných zakázkách. Žalobkyně je právnickou osobou obecně známou působící ve veřejné autobusové přepravě. Negativní informace o trestním stíhání se dostala do povědomí široké veřejnosti, avšak zájem médií způsobil již samotný skutek (dopravní nehoda autobusu žalobkyně). Újmu žalobkyně medializace prohloubila, avšak žalované nelze klást k tíži způsob, jakým způsobem bylo o trestním stíhání referováno. Medializace pak byla zaměřena zejména na řidiče, který byl za trestnou činnost odsouzen. V důsledku trestního stíhání došlo ke změně obsazení statutárního orgánu z důvodu vystupování jeho členů jako svědků v předmětném trestním řízení, tito členové se účastnili úkonů trestního řízení, zejména výslechů, též žalobkyně připravovala pro policii podklady. Žalobkyně se obávala o chod společnosti, zvláště pak, když byl nový předseda představenstva volán k výslechu a musela se domáhat zrušení ustanoveného opatrovníka. Žalobkyně se na výše uvedené hrozby reagovala vedením efektivní obhajoby v trestním řízení. Trestní stíhání bylo medializováno po konání hlavního líčení. Zájem médií však trestnímu stíhání předcházel, kdy média hojně referovala již o samotné autobusové nehodě. Trestní stíhání lze nadále dohledat na internetu, společnost nebyla přejmenována na [anonymizováno] [obec], jak se původně plánovalo z důvodu ochrany obchodního označení [anonymizováno]. Žalobkyně byla závislá na plnění z veřejných zakázek a čerpání dotací, trestní odsouzení by znamenalo nemožnost účasti na veřejných zakázkách a faktické ukončení činnosti žalobkyně. V průběhu trestního stíhání žalobkyni klesly tržby, avšak dosahovala lepšího hospodářského výsledku. V důsledku trestního stíhání žalobkyni neušel zisk, když žalobkyni v rámci vysoutěžených spojů další dodavatelé v Středočeském kraji nekonkurovali. Nebyla rovněž nahrazena ze strany objednatelů jinými dopravci.

34. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání vynaložila částku 61 822,11 Kč, která byla žalovanou uhrazena dne 31. 5. 2021 po předběžném uplatnění nároku dne 4. 11. 2020. Žalobkyně dále v obraně před nezákonným trestním stíháním vynaložila účelně částku 9 801 Kč, která nebyla žalobkyni uhrazena.

35. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť je má provedeným dokazováním za vyvrácené.

V. Právní hodnocení

36. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

37. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

40. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

41. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ([spisová značka]).

42. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

43. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

44. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím trestní řízení, např. procesně důvodné trestní stíhání (NS 30 Cdo 4280/2011).

45. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (NS 30 Cdo 57/2005).

46. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by předsudečné jednání legitimizoval (NS 30 Cdo 4879/2015).

47. Obecně však lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. II. ÚS 590/08).

48. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat. V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (NS 30 Cdo 3731/2011).

49. Není-li excesivních vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (srov. NS 30 Cdo 4280/2011).

50. Dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 39 Co 78/2020- 260, výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání tak, jak tak učinil soud prvního stupně v daném případě. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na rozhodná kritéria) shodují.

51. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení odškodnění za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a náhradu účelných nákladů podle § 31 odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

52. Soud podle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. řízení zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby (podáním ze dne 10. 6. 2021 a při jednání dne 27. 10. 2021) co do částky 76 971,31 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

53. Soud podle § 95 odst. 1 o. s. ř. změnu žaloby učiněnou žalobkyní podáním ze dne 2. 7. 2021, kterou se domáhala nově náhrady škody za studium spisu ze dne 23. 5. 2018 místo prostudování spisu 7. 9. 2018 v rozsahu 3 146 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 5. 2020 do zaplacení, připustil, když zjištěný skutkový stav umožňuje o takovém nároku rozdhonout, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

54. K náhradě škody soud uvádí následující.

55. Soud přiznal náhradu nákladů obhajoby za další poradu obhájce s žalobkyní ze dne 17. 5. 2018 podle § 31 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále„ AT“), neboť z trestního spisu soud zjistil, že k převzetí obhajoby došlo již dne 14. 5. 2018, a proto se nemohlo jednat o poradu první. V souladu s AT i výpočty účastníků soud ocenil jeden úkon právní služby po zvýšení o 21 % DPH částkou 3 146 Kč.

56. Soud přiznal podle § 31 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 11 odst. 3 AT náhradu nákladů obhajoby za podnět k přezkumu ze dne 17. 5. 2018 a podnět ze dne 28. 5. 2018, které doložila žalobkyně do spisu. Jedná se o úkony svou povahou blízké stížnosti. Dosavadní judikatura vychází z výkladu, že v případě nákladů na obhajobu jedním obhájcem jde vždy o náklady účelně vynaložené, není-li prokázán opak (NS 30 Cdo 2533/2013). V souladu s AT i výpočty účastníků soud ocenil jeden úkon právní služby snížený o polovinu po zvýšení o 21 % DPH částkou 1 754,50 Kč. V daném případě se jednalo o dva takové úkony.

57. Soud přiznal podle § 31 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 11 odst. 3 AT odměnu za nahlížení do trestního spisu ze dne 23. 5. 2018. S ohledem na konkrétní okolnosti případu, kdy obhájce žalobkyně do spisu nahlédl po zahájení trestního stíhání, kdy trestní spis již obsahoval značné množství listin, má soud za to, že se jednalo o úkon účelný (NS 22 Cdo 1176/2015). V souladu s AT i výpočty účastníků soud ocenil jeden úkon právní služby po zvýšení o 21 % DPH částkou 3 146 Kč.

58. Žalobkyni tak k již vyplacené náhradě škody ještě náleží 9 801 Kč s příslušenstvím.

59. Žalovaná žalobkyni poskytla náhradu škody ve výši 61 822,11 Kč poté, co žalobkyně uplatnila nárok dne 4. 11. 2020 u žalované. Žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z částky 9 801 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z již přiznané částky 61 822,11 Kč od 5. 5. 2020 do 31. 5. 2021 (zaplacení), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

60. Soud nepřiznal žalobkyni podle § 31 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 14 odst. 2 AT náhradu za další polovinu úkonu za výslech opatrovníka ze dne 18. 6. 2018, neboť obhájce se k výslechu dostavil, ale tento se nekonal. Soud nepřiznal žalobkyni podle § 31 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) AT náhradu za doplnění důkazů ze dne 17. 9. 2018 a návrh na odmítnutí důkazů 15. 11. 2019, neboť se oba týkaly pouze dokazování (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004). Pokud jde o nárok zbývajícího cestovného lze odkázat na žalovanou citovaný § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., dle kterého žalovaná správně vycházela při zjištění průměrné spotřeby obhájce.

61. Soud proto nedůvodnou část náhrady škody v podobě nákladů právního zastoupení zamítl včetně zákonného úroku z nedůvodné částky nákladů obhajoby (8 133,44 Kč) a zákonných úroků z prodlení z částky nákladů obhajoby, pro kterou vzala žalobkyně žalobu již zpět (15 149,20 Kč), jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

62. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání soud uvádí následující.

63. Soud při jednání dne 27. 10. 2022 uložil v souladu § 118a odst. 1.3 o. s. ř. povinnost doplnit skutková vylíčení obsažená v žalobě a důkazy ve shodě s výzvou soudu ze dne 14. 6. 2021, kterou při jednání zopakoval, tedy jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobkyně, jakým konkrétním způsobem a intenzitou a žalobkyně byla vyzvána k doplnění judikatury srovnatelnou s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Soud zdůraznil, že existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním je třeba tvrdit a dokazovat. Žalobkyně byla současně poučena o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

64. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že čelila hrozba zákazu účasti na veřejných zakázkách, která by pro ni byla likvidační. Došlo k poškození dobrého jména žalobkyně v důsledku medializace, což se odrazilo i v ekonomické stránce. Zasaženo bylo i do řízení a vedení společnosti, kdy došlo ke změně v obsazení statutárního orgánu z důvodu jejich vystupování jako svědků v předmětném trestním řízení. Samotné trestní stíhání vyvolávalo nejistotu při rozhodování a vedení žalobkyně se účastnilo úkonů trestního stíhání. U jednání žalobkyně upozornila na absenci srovnávací judikatury nemajetkové újmy z trestního stíhání u právnických osob, přičemž má za to, že se dá vyjít ze stejných kritérií jako u osob fyzických. Upozornila, že žalobkyně je osobou známou veřejně činnou a částka, kterou požaduje je dle jejího názoru částkou symbolickou.

65. Soud při posouzení přiměřeného zadostiučinění vyšel z povahy věci, délky trestního stíhání i následků způsobených trestním stíháním.

66. Pokud jde o povahu věci, jednalo se o trestné činy spáchané v nedbalosti, kde je společenské odsouzení nižší než u úmyslně páchané trestné činnosti, avšak závažnost obvinění zvyšovala skutečnost, že žalobkyně měla způsobit smrt. Věc byla projednána na dvou stupních a věc žalobkyně byla postoupena do přestupkového řízení až po podání obžaloby. Žalobkyně se dopustila protiprávního jednání, když provozovala technicky nezpůsobilý autobus, který byl účasten dopravní nehody s následkem smrti, kterou způsobil řidič žalované.

67. Trestní stíhání trvalo s ohledem na složitost věci, která byla dána skutkovou složitostí (výslech většího počtu osob z řad poškozených a účastníků dopravní nehody včetně způsobu fungování servisu žalobkyně doplněné o znalecké zkoumání) krátkou dobu 2 let.

68. Následky ve sféře žalobkyně způsobené trestním stíháním byly vážnějšího rázu. Žalobkyni skutečně hrozilo, že v případě odsouzení přijde o možnost účasti na veřejných zakázkách, což by s ohledem na její specifické postavení veřejného dopravce vedlo k ukončení činnosti. Žalobkyně je právnickou osobou veřejně známou a činnou, především v Středočeském kraji. Negativní informace o tom, že je žalobkyně trestně stíhána se dostala do povědomí veřejnosti, kdy bylo medializováno, že se v trestním stíhání koná hlavní líčení. Jednalo se přitom o obvinění liché. Zájem médií však upoutala již samotná dopravní nehoda a pozornost byla směřována zejména na řidiče žalobkyně, který byl za trestní činnost odsouzen. V důsledku trestního stíhání došlo ke změně obsazení statutárního orgánu, trestní stíhání vyvolávalo obavu o další pokračování podnikání žalobkyně, přičemž žalobkyně na to reagovala snahou o efektivní obhajobu. Vedení žalobkyně bylo vyslýcháno a připravovalo podklady pro policii. Trestní stíhání bylo na druhou stranu procesně důvodné, když policie prověřovala technický stav autobusu, jehož nedostatečností se hájil řidič žalobkyně a za provozování technicky nezpůsobilého autobusu byla žalobkyně odsouzena i v rámci přestupkového řízení. Na tomto místě soud připomíná, že technický stav autobusu neměl na nehodu s tragickými následky nijak výrazný vliv. Pokud jde o ekonomickou stránku, ta v důsledku trestního stíhání neutrpěla.

69. Žalobkyně k výzvě soudu nabídla srovnávací judikaturu obdobných poškozených, kdy upozornila na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 330/2019 – 468 a rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 12 C 128/2018. Soud doplnil srovnání o případy známé z úřední činnosti, rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 7/2021 – 293 a 18 Co 82/2017 – 175.

70. V rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 7/2021 – 293, který je dle názoru soudu nejbližší k projednávanému případu, byla poškozená právnická osoba stíhána pro zvlášť závažný zločin podvodu ve smyslu § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku (5-10 let), kterého se měla dopustit v rámci veřejné zakázky. Trestní stíhání trvalo zhruba 5 měsíců a nedostalo se do stádia podání obžaloby. Poškozené hrozil trest peněžitý, trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti na veřejných soutěžích, přijímání dotací či dokonce trest propadnutí majetku. Trestní stíhání poškozené se dostalo do širokého povědomí veřejnosti a poškozená byla vystavena situaci, kdy musela svým obchodním partnerům a zaměstnancům poskytovat informace a ubezpečovat je o nedůvodnosti svého trestního stíhání, kdy vedoucí představitelé poškozené se v rámci své pracovní činnosti intenzivně zabývali negativními dopady nezákonného trestního stíhání, kterým se snažili čelit včetně navázání spolupráce s PR poradci. Činnost a podnikání poškozené bylo trestním stíháním negativně ovlivněno i tím, že vedoucí pracovníci museli věnovat pozornost obhajobě v trestním řízení a vyvíjet úsilí k vyvrácení důvodnosti zahájeného trestního stíhání, na pracovníky žalobkyně pak byly kladeny zvýšené nároky při výkonu jejich pracovní činnosti v souvislosti s jednáním s obchodními partnery, bankami, zákazníky apod. Poškozená byla odškodněna částkou 50 000 Kč. Případ žalobkyně je srovnatelný tím, že bylo zasaženo do sféry právnické osoby, oběma poškozeným hrozily obdobné tresty, trestní stíhání se dostalo do povědomí široké veřejnosti a poškozené se zabývaly negativními mediálními dopady. Členové statutárního orgánu se též věnovali obhajobě. Případ žalobkyně je závažnější tím, že v důsledku trestního stíhání proběhla obměna vedení žalobkyně, žalobkyně byla činná zejména v oblasti veřejných služeb a odsouzení by fakticky znamenalo ukončení činnosti. Obvinění s následkem smrti lze též považovat za závažnější. Trestní stíhání také u žalobkyně trvalo delší dobu a postoupilo i do fáze před soudem. Přesto má soud případ žalobkyně za obecně méně závažný než srovnávaný případ, neboť trestní stíhání bylo procesně důvodné, protože policie důvodně prověřovala technický stav autobusu a jeho vliv na dopravní nehodu. Mediální pozornost u žalobkyně upoutala již samotná dopravní nehoda, což je patrné z datace mediálních výstupů a pozornost médií byla směřována především na řidiče autobusu, který byl za nedbalost odsouzen. Za zásadní však soud spatřuje to, že jednání, které bylo kladeno žalobkyni za vinu (provoz technicky nezpůsobilého vozidla) bylo přestupkem, za který byla žalobkyně odsouzena v přestupkovém řízení. Právě protiprávnost jednání žalobkyně je podle soudu zásadně limitujícím faktorem při určení výše zadostiučinění, které se má žalobkyni dostat. S ohledem na vážnost následků ve sféře žalobkyně má soud za to, že zadostiučinění má být poskytnuto v peněžité podobě, kdy odsouzení za přestupek má být zohledněno ve výši přiznávaného zadostiučinění. Ani vážnost obvinění a délka trestního stíhání nepřeváží nad touto okolností, a proto má soud za to, že žalobkyni se má dostat zadostiučinění v nižší výši než srovnávaném případu, avšak s ohledem na množství shodných znaků nikoli nijak zásadně. Výše uvedeným kritériím odpovídá přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč.

71. V rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 82/2017 – 175, byla poškozená fyzická osoba nezákonně stíhána pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, za který ji hrozil trest odnětí svobody dvě léta až 10 let po dobu 1 roku a 6 měsíců a po provedení hlavních líčení byla zproštěna podle § 226 písm. c) tr. řádu. Poškozená byla stíhána vazebně, za což byla odškodněna samostatně. Poškozená byla bezúhonná. Za dostatečné bylo shledáno konstatování porušení právo s ohledem na absenci mimořádných dopadů. Soud tento případ zařadil pro srovnání, že trestní stíhání bez dalšího neznamená přiznání zadostiučinění v peněžité podobě, ke kterému má být přistoupeno až po shledání mimořádných dopadů.

72. V případě rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 330/2019 – 468, na který upozornila žalobkyně, byl poškozený odškodněn konstatováním porušení práva. Soud prvního stupně sice poškozenému přiznal odškodnění 44 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro zneužití pravomoci úřední osoby, které skončilo postoupením věci do přestupkového řízení, kdy bezúhonný poškozený byl stíhán po dobu 22 měsíců, ohrožen sazbu 1 rok až 5 let, reálné uložení nepodmíněného trestu nehrozilo, trpěl obavami z hlediska možného uplatnění, neboť odsouzení by znamenalo ukončení pracovního poměru strážníka, kdy soud prvního stupně zohlednil utrpění pověsti strážníka, dopad do rodinného života a nepodstatné zhoršení zdravotního stavu, avšak odvolací soud měl za to, že k porušení autority poškozeného a medializaci došlo v důsledku skutku samotného, což vede k oslabení intenzity nemajetkové újmy, a proto přiznal pouze morální satisfakci (viz odstavec 28 odůvodnění). Případ žalobkyně je srovnatelný tím, že narušení pověsti došlo již samotným skutkem. Skutečnost, že autobus žalobkyně havaroval vinou jejího řidiče, totiž není příznivá zpráva pro žalobkyni bez dalšího. Trestní stíhání je srovnatelné rovněž svojí délkou. Zneužití pravomoci úřední osoby většinou vyvolává větší společenské odsudky okolí než trestné činy z nedbalosti, tato okolnost je však u žalobkyně vyvážena zvlášť závažnými následky. Oba poškození pak trpěli obavou z odsouzení, které by ukončilo jejich výdělečnou činnost. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že na rozdíl od poškozeného jako fyzické osoby u žalobkyně absentují negativní dopady do psychické sféry, kdy tlak trestního stíhání je rozložen u žalobkyně mezi více osob. Případ žalobkyně soud hodnotí jako více závažný s ohledem na medializaci případu, která újmu žalobkyně prohlubuje, působení žalobkyně ve veřejném prostoru v oblasti autodopravy a vyvolané změny ve statutárních orgánech, kdy soud má za to, že samotný skutek a předchozí zájem médií o věc nemá v projednávaném případu žalobkyni vylučovat z vyšší formy v peněžité podobě, když případ žalobkyně je dle soudu více podobný případu Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 7/2021 – 293.

73. V případě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 12 C 128/2018 – 173, byl poškozený odškodněn částkou 30 000 Kč za nezákonné stíhání pro zločin podvodu, zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu Trestní stíhání komplikovalo poškozenému uplatnění na trhu práce, informace o trestním stíhání se rozšířila v jeho okolí a bydlišti, poškozený byl podrážděný a s bývalou partnerkou se hádal. Případ žalobkyně soud hodnotí jako závažnější ze shodných důvodů jako v předchozím odstavci. Opětovně absentují psychické dopady. Soud doplňuje, že se nejedná o rozsudek vyššího soudu, nejedná se o rozhodnutí příliš vhodné pro srovnání, když v případě žalobkyně se jedná o právnickou osobu, u níž je povaha následků nezákonného trestního stíhání odlišná.

74. Případ Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 4293/18 se ke srovnání nehodí, neboť zde byl poškozený na rozdíl od žalobkyně politicky aktivní. Poškozený byl obviněn z porušování povinností při správě cizího majetku po dobu 38 měsíců. Ústavní soud vyjádřil pochybnost o výši přiznávaných náhrad obecně.

75. Případ Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3212/2015 se ke srovnání nehodí, neboť poškozený byl vážně zasažen zejména v psychické rovině, která u žalobkyně absentuje. Poškozený byl nervózní, měl problémy se sluchem, komunikací, spánkem, sexuálním životem, sportem zažíváním, sousedy. Poškozený byl obviněn z ublížení na zdraví a nebezpečného vyhrožování po dobu 2 let a 4 měsíců.

76. Pokud jde o případ poškozeného projednaný rozsudkem 22 C 96/2020 – 153, který žalobkyně založila po prvním jednání s odškodněním 35 000 Kč, tento soud blíže nehodnotil, neboť výše uvedené srovnání dostačuje pro rozhodnutí ve věci. Nejedná se ani o rozsudek vyššího soudu. Žalobkyni se dostalo vyššího odškodnění než ve srovnávaném případu a konečně žalobkyně tento rozsudek nenavrhla v okamžiku pro to určeném (při prvním jednání po poučení podle § 118a o. s. ř.), ačkoliv jí v tom ničeho nebránilo. Nicméně ani srovnání s tímto rozsudkem by nevedlo k jinému rozhodnutí ve věci. Konečně rozsudek ve věci sp. zn. 43 C 24/2018 žalobkyně nedoložila, soudu z úřední činnosti není znám, nejedná se o rozsudek vyššího soudu, kromě újmy z nezákonného trestního stíhání žalobkyně žádný podstatný znak netvrdila.

77. Soud je ve shodě s žalobkyní, že v zásadě není důvodu nepřiznat odškodnění v podobě nemajetkové újmy za pochybení státu i právnické osobě (viz NS 30 Cdo 4023/2014, NS 30 Cdo 149/2010 či 23 Cdo 222/2018). Je však nutné zohlednit specifika, které plynou z odlišností právnických osob a lidí, zejména absenci psychické sféry a rodinných vztahů. Rovněž soud zdůrazňuje, že u odškodnění nezákonného trestního stíhání současná judikatura zapovídá výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání (NS 30 Cdo 2256/2011 či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 39 Co 78/2020- 260). Medializace nebyla v projednávaném případu důsledkem excesu žalované, avšak újmu žalobkyně prohloubila, k čemuž soud přihlédl v souladu s praxí Městského soudu v Praze. K tomu lze však citovat, že …v obecné rovině je třeba přisvědčit námitce žalované o tom, že medializace sama o sobě je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a práva veřejnosti na informace, avšak pokud byl případ žalobkyně zveřejněn v hromadných sdělovacích prostředcích, na internetu a v televizi, neznamená to, že takovéto jednání lze jakkoliv z hlediska dopadu do osobnostní sféry žalobkyně pominout. Medializace případu žalobkyně zasáhla do její osobnostní sféry podstatně více, než pokud by případ žalobkyně publikován nebyl (srov. Městský soud v Praze č. j. [číslo jednací]), případně poukázat na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]: (d) oložila však masivní medializaci celé kauzy, byť se časově vázala k počátku trestního stíhání. Odvolací soud má za to, že i takové zpravodajství je státu v určité míře třeba přičíst, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl poškozeného stíhat. Žalovaná tak v projednávaném případě neodpovídá za způsob medializace, proti kterému se ostatně žalobkyně mohla v rozhodné době bránit, uznala-li by to za vhodné, medializaci samotnou je však nutné při výši zadostiučinění dle názoru soudu zohlednit.

78. Soud k námitkám částečně neúspěšné žalované shrnuje, že zájem médií počal už o samotnou autonehodu a zaměřen byl především na řidiče. Žalobkyně se též dopustila přestupku provozem nezpůsobilého vozidla. Toto však soud vzal v potaz při stanovení výše zadostiučinění. Nelze souhlasit s hodnocením žalované, že by žalobkyně nemajetkovou újmu a příčinnou souvislost dostatečně netvrdila a neprokázala. Soud má za to, že u žalobkyně došlo ke skutečně vážným následkům, které si zasluhují odškodnění v peněžité podobě a ve srovnání s výše uvedenými případy soud tuto částku úvahou stanovil na 40 000 Kč, neboť má za to, že morální satisfakce nevyvažuje plně újmu žalobkyně. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k žalobkyni (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 či II ÚS 417/2021).

79. Žalovaná žalobkyni poskytla morální satisfakci, proto žalobkyni náleží ještě částka 40 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (4. 11. 2020). Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

80. Soud zbývající zadostiučinění včetně příslušenství zamítl jako nedůvodné. Přiměřené zadostiučinění se nezvyšuje o 21 % DPH, které žalobkyně žádala přiznat bezdůvodně, neboť se nejedná o dodání zboží či služby (viz § 2 zákona č. 235/2004 Sb.). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

VI. Náklady řízení

81. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla převážně úspěšná a u nemajetkové újmy záviselo plnění na úvaze soudu. Žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná s nárokem nemajetkové újmy (50 000 Kč) a náhradou škody v podobě nákladů obhajoby (9 801 + 61 822,11), a proto jí náleží náhrada v rozsahu 68 %.

82. Náklady žalobkyně jsou představovány soudním poplatek ve výši 4 000 Kč (2 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle AT. Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 144 906 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT, když za tarifní hodnotu u nemajetkové újmy je považována právě částka 50 000 Kč (NS sp. zn. [spisová značka]): převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí a doplnění žaloby, to vše po 6 900 Kč za úkon. Advokát dále učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu ve výši 67 934 Kč s odměnou 3 820 Kč po částečném zpětvzetí: účast na jednání soudu dne 27. 10. 2021 a porada s klientem dne 25. 1. 2022. Advokát má právo na paušální náhradu režijních nákladů 6 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátce 21 % DPH. Celkem náklady žalobkyně činí 48 818 Kč dle následujícího výpočtu (4 000 + 1,21 x (4 x 6 900 + 2 x 3 820 Kč + 6 x 300)). Zástupce žalobkyně do spisu nenahlížel, proto mu soud za tento úkon odměnu nepřiznal. Zaslání předžalobní výzvy poté, co bylo postupováno dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., je úkonem nadbytečným (Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 280). Doložení srovnávací judikatury poté, co byla označena, není úkonem ve věci samé, neboť se týká dokazování (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004, dostupné v Bullentin advokacie 3/2005, s. 46). Konečně soud nepřiznal žalobkyni odměnu za účast při odročeném jednání dne 19. 1. 2022, neboť toto jednání bylo konáno z důvodu nepřítomnosti žalobkyně na prvním jednání, ačkoliv žalobkyně byla k prvnímu jednání předvolána dne 3. 8. 2021 (vz. 027 o. s. ř.). Pokud by se žalobkyně dostavila k prvnímu jednání, ničeho nebránilo rozhodnout věc při prvním jednání ve věci bez nutnosti odročovat.

83. Žalobkyni proto náleží po zohlednění poměrného úspěchu ve věci náhrada nákladů v částce 33 196 Kč (068 x 48 818 Kč).

84. Zaplacení nákladů uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VII. rozsudku.

85. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni prodloužení lhůty k plnění nepoškozuje.

86. Závěrem soud uvádí, že v daném případě není odvolání přípustné do výroků II. až IV. Výrokem II bylo rozhodnuto o změně žaloby (§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). Ve výrocích III. a IV. bylo rozhodnuto o bagatelních nárocích, které nepřesahovaly částku 10 000 Kč. Soud v této souvislosti připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Cílem této změny bylo sjednocení úpravy odvolání a dovolání, tedy ustanovení § 202 o. s. ř. s ustanovením § 238 o. s. ř., které upravuje podmínky pro dovolání (viz důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb.). Přípustnost odvolání se tak zkoumá ve vztahu ke každému z uplatněných nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje částku 10 000 Kč, stejně jako je tomu u dovolání (viz např. NS 25 Cdo 1791/2018).

Poučení