12 C 133/2019-238

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 138 333 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 92 250 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 92 250 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 46 083 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 46 083 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 92 250 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 004 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 138 333 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalobce uvedl, že dne [datum] bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR, č.j.: KRPU [číslo], proti němuž podal stížnost, která byla dozorovým státním zástupcem zamítnuta. Trestní stíhání bylo zahájeno pro skutky z roku 1998, resp. 1999, tedy pro skutky, k nimž mělo dojít před více než 10 let před zahájením trestního stíhání. I přes uvedené skutečnosti byla podána dne [datum] obžaloba k Okresnímu soudu v Děčíně (dále jen„ OS“) a následně bylo vedeno trestní řízení pod sp. zn. 1 ZT 221/2011. Soudem byla v dané věci přidělena spisová značka 24 T 22/2012. Dne 14. 4. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum] pro skutek a následně vedeno u OS pod sp. zn. 24 T 79/2011, přičemž obě trestní stíhání byla následně spojena a vedena pod stejnou spisovou značkou 24 T 79/2011. Ve věci následně OS vydal odsuzující rozsudek dne [datum], proti němuž bylo podáno odvolání, kterému odvolací soud vyhověl usnesením ze dne [datum]. Ve zmíněném usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen„ KS“) vytkl nalézacímu soudu řadu zásadních nedostatků včetně věcné nepříslušnosti k projednání některých skutků, nevypořádání se s námitkou promlčení skutku uplatňovanou zdejším žalobcem již od počátku trestního stíhání a dále nedostatky při zjištění skutkového stavu o vymezení doby spáchání skutku. S ohledem na důkazní nouzi, která byla žalobcem namítána od počátku trestního stíhání, trvalo trestní stíhání žalobce od [datum], resp. [datum], do [datum], resp. [datum] Odvolací soud usnesením ze dne [datum] rozhodl o zastavení trestního stíhání z důvodu neúčelnosti s ohledem na předešlé odsouzení žadatele. Žalobce dále uvedl, že toto rozhodnutí bylo možno učinit již v době přijetí obžaloby soudem, neboť již v dané době byly projednávány skutky z roku 1998. Žalobce dále popsal průběh trestního řízení, jehož délka byla dle žalobce nepřiměřeně dlouhá, přičemž morální újma mu vznikla tím, že byl po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení. Věc nebyla dle žalobce skutkově ani právně složitá, přičemž byl trestně stíhán za již promlčené skutky a za stavu důkazní nouze, kdy absentoval výpis z banky, což byl stěžejní důkaz. Trestní stíhání z uvedených důvodů považuje žalobce za šikanózní. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], což žalovaná potvrdila přípisem ze dne [datum], avšak do podání žaloby žalovaná žádost nevyřídila. V podání ze dne [datum] žalobce zdůraznil, že trestní stíhání bylo vedeno pro skutek, jehož trestnost byla promlčena, na což poukazoval od počátku trestního stíhání, stejně jako na další nedostatky zahájení trestního stíhání. Nadto došlo k dalšímu zásadnímu pochybení, a sice při spojení dvou zmíněných trestních stíhání, přičemž ve vztahu k jednomu skutku byla dána věcná příslušnost okresního soudu a k jednomu příslušnost krajského soudu. Zásadní pochybení v postupu soudu tedy bylo v rámci předběžného projednání obžaloby v tom, že byla ponechána věc vedená pod sp. zn. 24 T 79/2011 ve věcné příslušnosti okresního soudu, a to i přesto, že se zcela zjevně jednalo o příslušnost krajských soudů. Postup nalézacího soudu byl zmatečný. Žalobce dále uvedl, že docházelo k účelovým odročením hlavních líčení a k průtahům. Dle žalobce nelze tolerovat nerespektování zásad trestního řízení a tolerovat jistou zlovůli při obstarávání základních důkazů. Žalobcův nárok na zadostiučinění je tedy důvodný.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku žalobce dne [datum]. Žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Dle žalované byla délka trestního řízení u OS sp. zn. 22 T 22/2012 přiměřená. Žalovaná dále stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo bezmála 8 let a bylo složité, bylo vedeno pro několik skutků stíhaných jako zločin zpronevěry a přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Žalobce se měl trestné činnosti dopouštět jako správce konkursní podstaty několika úpadců, kdy měl porušit své zákonem stanovené povinnosti a způsobit tak škodu na majetkové podstatě úpadců. Bylo prováděno rozsáhlé dokazování jak výslechem samotného žalobce, tak svědků, a dále probíhalo rozsáhlé dokazování listinnými důkazy. Dle žalované nedošlo k nepřiměřené délce řízení a není tedy dán nárok na zadostiučinění. Žalovaná dále i odvolání uváděla, že trestní stíhání žalobce bylo částečně zastaveno dle § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu ve vztahu k tam uvedeným skutkům, jimiž měl žalobce způsobit škodu ve výši nejméně 3 040 000 Kč z důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obžalovanému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. V případě uplatňovaného nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v důsledku tvrzené nepřiměřené délky trestního stíhání, lze vycházet z analogické aplikace § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk, které vylučuje přiznání náhrady škody (nemajetkové újmy) z titulu nezákonného rozhodnutí. Nelze přehlédnout, že v trestním řízení nebyl učiněn závěr o tom, zda nynější žalobce spáchal skutky, pro které bylo trestní stíhání vedeno, či nikoli. Žalobce nežádal, aby bylo v jeho trestním řízení pokračováno a tak trestní řízení dospělo do pro žalobce příznivějšího závěru. Navíc z usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 7. 2018, č. j. 24 T 79/2011-435, vyplývá, že soud v rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle ust. § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, zohlednil délku trestního řízení, přičemž v předmětném usnesení uvedl, že„ s ohledem na shora uvedené skutečnosti, dospěl soud k závěru, zejména vhledem k době, která od spáchání trestné činnosti uplynula (téměř dvacet let) a společenské škodlivosti jednání (jedná se o přečiny), že trest, k němuž může trestí stíhání obžalovaného pro výše uvedené přečiny vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu pro jiné činy … byly již uloženy.“ 3. Právní zástupce žalobce dále upřesnil, že původně byla dvě zmíněná trestní stíhání vedena samostatně a byly podány dvě obžaloby. Následně OS obě dvě trestní věci spojil do jednoho řízení pod sp. zn. 24 T 79/2011, a od té doby až do posledního jednání před OS bylo řízení vedeno jako jediná věc. Poté došlo k zastavení jedné věci a vyloučení té druhé k rozhodnutí krajským soudem v I. stupni. Účastníci dále učinili nesporným, že předmětem řízení je zadostiučinění žalobce za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, a to za období od [datum] do [datum]. Dále během jednání žalobce změnil žalobu ve smyslu vymezení délky namítaného trestního řízení, a tedy že požadoval zadostiučinění od [datum] do [datum], tedy za dobu 7 let a 10 měsíců, přičemž dne [datum] bylo trestní řízení před OS definitivně pravomocně skončeno a následně po vyloučení některých skutků bylo pokračováno před KS.

4. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne 16. března 2021, č. j. 12 C 133/2019-123, tak že délku řízení shledal nepřiměřenou a přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 92 250 Kč. K podanému odvolání, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.12.2021 čj. 12 Co 248/2021- 166, rozsudek soudu I. stupně v základu potvrdil. Nejvyšší soud ČR k podanému dovolání rozhodnutím ze dne 10.3.2023 čj. 30 Cdo 998/2022-186 rozsudky soudů nižších instancí zrušil s odůvodněním, že„ jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně otázkou vlivu souběžně probíhajícího trestního řízení, resp. odsouzení žalobce, pro které nakonec došlo k zastavení posuzovaného trestního řízení, na význam tohoto řízení pro žalobce nezabývaly, ačkoliv tato skutečnost (existence souběžného trestního řízení) byla mezi účastníky od počátku nesporná a žalovaná na podstatné snížení významu posuzovaného trestního řízení z tohoto důvodu opakovaně poukazovala, je jejich právní posouzení věci neúplné, a tedy nesprávné.“ Nejvyšší soud dále konstatoval, že„ Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že souběžně probíhající trestní stíhání, resp. odsouzení žalobce v něm, mělo podstatný vliv na význam posuzovaného trestního stíhání pro žalobce, zohlední tuto skutečnost při úvaze o přiměřené formě a výši zadostiučinění, a to v rámci aplikace kritéria uvedeného v § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk. Rovněž se bude soud prvního stupně s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. v odstavcích 24 a 25 odůvodnění tohoto rozsudku) za účelem posouzení významu předmětného trestního stíhání pro žalobce zabývat i tím, jak skončila nezastavená část trestního stíhání žalobce, o které byl příslušný rozhodovat krajský soud, a zda byl žalobce ze spáchání některého z původně stíhaných skutků uznán vinným či nikoliv. V případě zastavení trestního stíhání z důvodu, že trest, ke kterému může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který již byl pro jiný trestný čin obviněnému uložen nebo který jej podle očekávání postihne, však takové automatické snížení významu řízení pro poškozeného Nejvyšší soud nedovodil. V každém takovém případě však bude nezbytné zabývat se individuálními okolnostmi dané věci a vypořádat se s tím, zda s ohledem na paralelně probíhající závažnější trestní stíhání, příp. již odsouzení, nedošlo ke snížení významu posuzovaného trestního řízení pro žalobce, příp. v jakém rozsahu, jak je uvedeno výše.

5. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 50 T 4/2019 soud zjistil následující skutečnosti (vyčteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení), přičemž následující průběh trestního řízení byl mezi stranami nesporný: -) Dne [datum] bylo usnesením zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), písm. d) tr. zákona (KRPU [číslo]), kterého se měl dopustit tím, že si jako správce konkursní podstaty společnosti s ručením omezeným přisvojil peněžní prostředky ze zpeněžení konkursní podstaty ve výši nejméně celkem cca 2,5 mil. Kč, které mu byly svěřeny jako osobě, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Zmíněné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno [datum]. -) Dne [datum] obviněný podal blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne [datum] stížnost odůvodnil. -) Dne [datum] proběhl výslech obviněného. Dále jsou ve spise založeny listiny z konkursních spisů včetně smluv a přehledu přihlášených pohledávek, rozhodnutí konkursního soudu a dalších. -) Přípisem ze dne [datum] policie vyrozuměla žalobce o možnosti prostudovat trestní spis. -) Usnesením ze dne [datum] státní zástupce stížnost obviněného zamítl jako nedůvodnou. -) Dne [datum] byl slyšen svědek. -) Dne [datum] navrhla policie státnímu zástupci podání obžaloby proti zdejšímu žalobci. -) Dne [datum] uplatnila poškozená společnost svůj nárok na náhradu škody. -) Dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b) písm. d) tr. zákona a pro spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a, písm. b) tr. zákona (KRPU [číslo]). -) Usnesením ze dne [datum] bylo státním zástupcem částečně zrušeno usnesení policejního orgánu, neboť pro dané skutky bylo vydáno opakovaně, a tedy v rozporu se zákonem. V odůvodnění je uvedeno, že státní zástupce zjistil, že stejnými usneseními je obviněný opakovaně stíhán pro zločin zpronevěry. -) Přípisem ze dne [datum] policejní orgán sdělil žalobci, že celková škoda na majetku poškozených, která je projednávána, je 1 924 282 Kč, podobný přípis byl zaslán rovněž jeho obhájci. -) Dne [datum] podal obviněný stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum]. Dne [datum] stížnost odůvodnil. -) Dne [datum] proběhl výslech obviněného. -) Dne [datum] bylo ze strany policie provedeno šetření k pobytu osoby možných svědků. -) Usnesením ze dne [datum] státní zástupce stížnost zamítl jako nedůvodnou. -) Obžaloba byla podána dne [datum] – spis veden pod sp. zn. 24 T 22/2012. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum]. -) Dne byl [datum] soudu předložen návrh obžalovaného na provedení důkazů. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum]. -) Dne [datum] požádal obhájce obžalovaného o odročení hlavního líčení. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek; žalobce se proti rozsudku odvolal. -) Dne [datum] obžalovaný odůvodnil své odvolání. -) Dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. -) Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání, krajský soud vyhlásil usnesení, kterým rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. -) Dne [datum] byl spis vrácen okresnímu soudu. -) Dne [datum] požádal obžalovaný o odročení hlavního líčení. Hlavní líčení se dne [datum] nekonalo, když nebylo vykázáno doručení obžalovanému. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum]. -) Dne [datum] požádal obžalovaný o odročení hlavního líčení. -) Dne [datum] požádal obžalovaný o odročení hlavního líčení. -) Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání, soud vyhlásil usnesení, kterým rozhodl o předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti ohledně jednotlivých skutků. -) Spis byl dne [datum] předložen Vrchnímu soudu v Praze. -) Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání, Vrchní soud vyhlásil usnesení, kterým rozhodl, že k projednání je příslušný Okresní soud v Děčíně. -) Dne [datum] byl spis vrácen okresnímu soudu. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], zahájeno v 8:00 hod., ukončeno v 8:25 hod., byl proveden stručný, krátký výslech zdejšího žalobce, jednání bylo odročeno z důvodu vyžádání si výpisů z bankovních ústavů. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], zahájeno v 8:30 hod., ukončeno v 8:55 hod., během něhož byly zopakovány dosavadní výsledky dokazování, byl konstatován podstatný obsah spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 51 T 7/2007, dále byly k důkazu provedeny výpisy z účtů a dále bylo konstatováno, že vzhledem k tomu, že spis došel předchozího dne, tak bylo hlavní líčení odročeno z důvodu možnosti prostudování výpisu z účtů na [datum]. -) Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, zahájeno v 8:30 hod., ukončeno v 8:55 hod., jednání bylo odročeno za účelem opětovného vyžádání spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem na [datum]. -) Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, zahájeno v 8:30 hod., skončeno v 9:00 hod., během něhož bylo konstatováno, že je stranám umožněno, aby měly dostatek času si spis prostudovat, přičemž daný spis přišel. Jednání bylo odročeno za účelem možnosti prostudovat si spis na [datum]. -) Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, byly zopakovány dosavadní výsledky dokazování, zahájeno v 8:30 hod., ukončeno v 9:00 hod., byl konstatován podstatný obsah spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 49 T 16/2012, k čemuž obhájce žalobce upozornil, že ve spise chybí listiny. Na to bylo hlavní líčení odročeno z důvodu zajištění výpisu z konkursního spisu. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], zahájeno ve 12:30 hod., ukončeno ve 14:00 hod., během něhož byly prováděny konkursní spisy, a hlavní líčení odročeno na [datum]. -) Hlavní líčení se konalo dne [datum], zahájeno v 10:00 hod., ukončeno ve 12:40 hod., vzhledem k tomu, že zemřel jeden přísedící, tak předseda senátu požádal státní zástupkyni o opětovný přednes obžalob, což bylo učiněno a bylo prováděno dokazování, hlavní líčení odročeno na [datum]. -) Hlavní líčení se konalo dne [datum], zahájeno ve 12:50 hod., skončeno ve 13:05 hod., během něhož byly čteny protokoly z hlavních líčení a jednání bylo odročeno na [datum]. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], zahájeno v 9:00 hod., ukončeno v 10:40 hod., prováděno dokazování konkursními spisy a odročeno na [datum]. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], zahájeno v 8:30 hod., skončeno v 9:00 hod., bylo provedeno krátké dokazování a hlavní líčení odročeno z důvodu vyžádání si zproštění mlčenlivosti soudkyně a jejího předvolání dne [datum]. Dále ve spise založen přípis Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž předseda zprostil soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] mlčenlivosti. -) Hlavní líčení proběhlo dne [datum], zahájeno ve 12:30 hod., skončeno ve 12:50 hod., bylo čteno několik listin a hlavní líčení odročeno na [datum]. Předvolaná soudkyně se k výslechu nedostavila ze zdravotních důvodů, za což se omluvila. -) Další hlavní líčení konáno dne [datum], zahájeno ve 12:30 hod., ukončeno ve 12:52 hod., a bylo během něho pouze vyhlášeno usnesení o odročení hlavního líčení z důvodu opětovného předvolání svědkyně [příjmení] [příjmení] na [datum] a [datum]. -) Další hlavní líčení se konalo [datum], zahájeno ve 13:30 hod., ukončeno v 15:00 hod., během něho proběhl výslech svědkyně [příjmení] [příjmení] -) Hlavní líčení se konalo dne [datum], zahájeno v 8:30 hod., ukončeno v 8:55 hod., během hlavního líčení byla konstatována omluva a žádost obžalovaného, tedy zdejšího žalobce o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, a po závěrečné poradě předseda senátu vyhlásil usnesení, jímž byl vyloučen skutek z obžaloby vedené pod sp.zn. 24 T 79/2011 a skutek ad 2/ obžaloby vedené před spojením pod sp.zn. 24 T 22/2012 k samostatnému projednání. Trestní stíhání zdejšího žalobce bylo částečně zastaveno dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu ve vztahu k tam uvedeným skutkům, jimiž ml žalobce způsobit škodu ve výši nejméně 3 040 000 Kč, a to z toho důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obžalovanému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Zmíněné usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce ve vztahu k několika skutkům nabylo právní moci dne [datum], a to po vzdání se práva na odvolání ze strany státního zástupce. -) Hlavní líčení se konalo dne [datum], přednesena obžaloba k vyloučeným skutkům, vyhlášeno usnesení, že věc bude předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. -) Spis byl vrchnímu soudu předložen dne [datum]. -) Dne [datum] proběhlo u Vrchního soudu neveřejné zasedání, bylo vyhlášeno usnesení, kterým vrchní soud rozhodl, že k projednání věci je příslušný krajský soud. -) OS byl spis vrácen dne [datum] a následně pokračovalo trestní řízení, které již není předmětem tohoto řízení.

6. Soud vzhledem k požadavku Nejvyššího soudu ČR ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 50 T 4/2019, zdůrazňuje, že Vrchnímu soudu v Praze byla předložena část spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 24 T 168/2018. Vrchní soud v Praze na tomto zasedání dne 13. února 2019 pod čj. 9 Ntd 3/2019 dospěl k závěru, že podle § 24 odst. 1 tr. řádu je k projednání a rozhodnutí věci příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem. Z obsahu spisu vyplývá, že u Okresního soudu v Děčíně byly na obžalovaného postupně podány 2 obžaloby, které byly usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum] spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 24 T 79/2011, kdy to byla původně obžaloba, sp. zn. 24 T 79/2011, podaná dne 30. 3. 2011 pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 odst. 4 písm. b) d) tr. zákoníku, a obžaloba sp. zn. 24 T 22/2012 podaná dne 15. 2. 2012 jednak pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 2 a odst. 4 písm. b) a d) tr. zákoníku, spáchaný dvěma dílčími útoky, mimojiné pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 písm. a) b) tr. zákoníku. Žalobce byl zároveň odsouzen pro dřívější trestnou činnost Vrchním soudem v Praze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 5 To 60/2013, kterým v řízení o odvolání obžalovaného byl zrušený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2013, sp. zn. 49 T 16/2012, odvolací soud znovu rozhodl o vině a trestu. Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku se z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 51 T 72/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 5 To 72/2009, zrušil výrok o vině trestným činem zpronevěry, a celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody a znovu bylo rozhodnuto právě o trestné činnosti spáchané v řízení vedeného u Krajského soudu v Praze, č. j. 40 K 12/2003, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. K 32/1995. Poté byl spis předložený s uvedenou vyloučenou částí ohledně trestné činnosti žalobce Krajskému soudu v Ústí nad Labem a ten rozhodl dne 19. března 2019 pod č. j. 50 T 4/2019-469 tak, že skutek uvedený v původní obžalobě Okresního státní zastupitelství v Děčíně, sp. zn. 1 ZT 646/2010, kvalifikovaný obžalobou jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 4 písmeno b) a d) tr. zákoníku, týkající se řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 254/96, a skutek uvedený v obžalobě Okresního státního zastupitelství v [obec], sp. zn. 1 ZT 221/2011, kvalifikovaný jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 a 4 písm. b) d) tr. zákoníku, týkající se řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K 16/97, se zastavuje, neboť trest, k němuž může být trestní stíhání pro uvedený skutek vedeno, je zcela bez významu vedle trestu, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2013, č. j. 49 T 16/2012-379, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013 č. j. 5 To 60/2013-424. Dále se krajský soud zabývá právě celkovým průběhem podaných jednotlivých obžalob vůči žalobci, takže tyto byly podávány tak, že okresní státní zastupitelství podalo obžalobu sp. zn. 1 ZT 646/2010, týkající se období od [datum] do [datum], a řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, K 254/96, a dále právě k řízení Okresního státního zastupitelství v [obec], sp. zn. 1 ZT 221/2011, týkající se řízení vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem, K 80/95, 27 K 16/97, a dále byly řešeny za období [číslo], kdy jako správce konkursní podstaty porušil svým jednáním povinnost zákonem uloženou opatrovat a spravovat cizí majetek. Řízení o těchto skutcích bylo původně vedeno u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 22/2012. Usnesením ze dne 11. 5. 2012, č. j. 24 T 22/2012-449, Okresní soud v Děčíně rozhodl o spojení obou výše uvedených věcí, dále byla vedena pod sp. zn. 24 T 79/2011. Usnesením ze dne 12. 8. 2012, č. j. 24 T 79/2011-433, Okresní soud v Děčíně vyloučil ze společného řízení skutek z obžaloby 1 ZT 646/2010, a dále skutek 2 z obžaloby 1 ZT 221/2011 s tím, že o těchto skutcích bude samostatně rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 24 T 168/2018. Zbývající skutky Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 12. 8. 2018, čj. 24 T 79/2011-435, zastavil podle § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 tr. řádu. Po výše uvedeném postupu Okresního soudu v Děčíně byly pod sp. zn. 24 T 168/2018 u Okresního soudu v Děčíně nadále vedeno toliko zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 4 písm. b) a d) a § 206 odst. 1, 2, 4 písm. b) a d) tr. zákoníku, týkající se řízení vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 254/96 a 27 K 16/97. Právě usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 24 T 168/2018, předložil Okresní soud v Děčíně věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Ten rozhodl tak, že příslušným je Krajský soud v Ústí nad Labem. Krajskému soudu v Ústí nad Labem byl spis doručený [datum] a byl zapsán pod sp. zn. 50 T 4/2019. Dále ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 51 T 7/2007 a 49 T 16/2012, byl provedený důkaz v tomto namítaném jednání, protože skutky původně projednávané u Okresního soudu v Děčíně byly dílčími útoky pokračujícího zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 a 5 tr. zákoníku. Je zřejmá časová souvislost mezi skutky projednávanými u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 4/2019, a skutky, za které byl odsouzený odsouzen rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudky Vrchního soudu v Praze 51 T 7/2007 a 49 T 16/2012 s tím, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 49 T 16/2012, byl žalobce odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků se zařazením do věznice s dozorem a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce po dobu 10 let. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013, č. j. 5 To 60/2013-423, byl rozsudek krajského soudu zrušen a bylo znovu rozhodnuto o společném a souhrnném trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let a vysloveným dohledem, k peněžitému trestu ve výši 1 000 000 Kč a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce na dobu 10 let, a dále zaplatit škodu. Vzhledem k tomu, že shora uvedeným rozsudkem byl žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v maximální možné výměře, soud dospěl k závěru, že jestliže mají být projednány skutky, které se udály před více než 10 lety, které jsou buď sbíhajícími se se skutky nebo dílčími útoky pokračujícího trestného činu, je nepochybné, že za ně již s ohledem na časový odstup nelze ukládat nepodmíněný trest. Uložený podmíněný trest nelze ani zpřísnit, obžalovanému byl uložen i citelný peněžitý trest a také trest zákazu činnosti. Je zřejmé, že jediný výsledek, k němuž by v případě uznání viny mohlo toto trestní řízení vést je buď upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku nebo upuštění od uložení společného trestu podle § 45 odst. 2 tr. zákoníku. Soud tak dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro zastavení trestního stíhání obžalovaného z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu Trestní stíhání již nemůže vést k uložení žádného trestu obžalovanému a jeho jediným výsledkem by bylo v případě uznání viny jedině upuštění od uložení souhrnného nebo společného trestu. Vedení takového řízení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti. Rozhodnutí pak nabylo právní moci [datum].

7. Dále má soud ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 24 T 79/2011 za prokázané, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že pro některé skutky bylo řízení dle ustanovení § 223 odst. 2 tr. řádu a § 172 odst. 2 písm. a) řízení zastaveno, a to právě s obdobným odkazem jako řízení 50 T 74/202019, a to v tom směru, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 49 T 16/2012-379, ze dne 26. 6. 2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č. j. 5 To 60/2013 ze dne 6. 11. 2013, byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněně odloženým na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem, k peněžitému trestu ve výměře 1 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou let a trestem zákazu činnosti. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru zejména vzhledem k době, která od spáchání trestné činnosti uplynula téměř 20 let a společenské škodlivosti jednání, jedná se o příčiny, že trest, k němuž může trestní stíhání obžalovaného pro výše uvedené přečiny vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu pro jiné činy již byly uložené.

8. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:

9. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

11. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní posouzení dané věci:

13. Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného trestního řízení za období od [datum] do [datum]. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

14. SOUD REKAPITULUJE úvahy vedoucí k rozhodnutí uvedené v rozsudku ze dne 16. března 2021, č. j. 12 C 133/2019-123, když tyto v základu byly k podanému odvolání ze strany Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 7.12.2021 čj. 12 Co 248/2021- 166, potvrzeny.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum] (období vymezeno žalobcem, kdy skončilo řízení před OS. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 7 let a 10 měsíců.

20. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž rozhodoval též Vrchní soud v Praze o věcné příslušnosti soudů, dále před podáním obžaloby probíhalo řízení u policie za dozoru státního zastupitelství. V daném ohledu soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy, resp. několika orgánů, nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

21. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako složitou, neboť se jednalo o trestní stíhání v oblasti hospodářské kriminality (žalobce se měl dopouštěn trestné činnosti coby správce konkurzní podstaty), což se obvykle vyznačuje vyšší sofistikovaností a tudíž složitostí. Nadto bylo proti žalobci vedeno více trestních stíhání, bylo slyšeno několik svědků a k důkazu bylo rovněž prováděno množství listin. Po stránce procesní byla věc dle soudu rovněž velmi složitá, neboť v průběhu posuzovaného řízení bylo vydáno mnoho rozhodnutí a byla činěna řada jiných úkonů: konalo se několik hlavních líčení, k nimž museli být účastníci, ale i svědci předvoláváni, proběhlo i několik neveřejných zasedání soudů, žalobce podal 2x námitky, o nichž bylo rozhodováno, řízení bylo částečně zastaveno, OS si obstarával zprávy od dalších správců konkurzní podstaty, poškozená společnost uplatnila škodu v rámci trestního stíhání, v neposlední řadě byl spis opakovaně předáván mezi jednotlivými soudními instancemi, bylo rozhodováno o věcné příslušnosti soudů. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

22. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň nemohl přehlédnout, že žalobce opakovaně žádal o odročení hlavního líčení, což mělo též vliv na délku posuzovaného řízení.

23. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní stíhání, u něhož se presumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum]).

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení zaznamenal několik průtahů, a sice v období od [datum] (podání obžaloby) do 11. 10 2012 (hlavní líčení), tj. průtah cca 8 měsíců. Dále v období od [datum] (hlavní líčení) do [datum], kdy požádal obhájce obžalovaného o odročení hlavního líčení, a další se tak konalo až dne [datum], tj. cca po 14 měsících. Dále v období od [datum] (kdy byl spis předložen KS) do [datum] (kdy proběhlo neveřejné zasedání), tj. průtah cca 7 měsíců. Dále v období od [datum] (kdy se konalo neveřejné zasedání, soud vyhlásil usnesení, kterým rozhodl o předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti ohledně jednotlivých skutků) do [datum] (kdy byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze), tj. průtah cca 6 měsíců.

25. Soud rovněž dospěl k závěru o jistém nekoncentrovaném postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzovaném trestním řízení, a to konkrétně když bylo vydáno druhé usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro skutky, pro ně již byl trestně stíhán, pročež bylo dané usnesení následně zrušeno, až v roce 2016 a poté v roce 2018 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti ve vztahu k několika skutkům, ve věci se konalo mnoho hlavních líčení, avšak některá trvala pouze velmi krátkou dobu a byla odročována, např. za účelem zajištění zbavení mlčenlivosti soudkyně či za účelem nalezení soudního spisu, což však soud hodnotí jako ne příliš efektivní a koncentrovaný postup směřující k co nejrychlejšímu skončení věci. Přitom právě v trestních věcech by orgány státu měly postupovat s maximálním urychlením.

26. Ve vztahu k tvrzení žalobce, že již od počátku namítal promlčení, k čemuž však orgány činné v trestním řízení nepřihlédly, soud konstatuje, že řízení o náhradě škody není řízením revizním, a tudíž nemůže docházet k přezkoumávání obsahové správnosti či zákonnosti rozhodnutí či postupů vydaných v namítaném řízení. Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem pak Ústavním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

27. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Z uvedených důvodů soud zároveň uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřenou délku řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Bylo tak na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

29. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku (srov. bod 18 shora) soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

30. Pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech vyjádřil podrobněji již výše) dospěl k následujícím závěrům o přiměřeném odškodnění žalobce.

31. Při stanovení výše zadostiučinění soud vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 90 000 Kč) a částky 12 500 Kč za dalších 10 měsíců posuzovaného řízení. Soud má za to, že není namístě přiznat vyšší základní částku, což by bylo důvodné v řízeních trvajících po extrémně dlouhou dobu, zpravidla přesahující 10 let.

32. Vypočtená základní částka ve výši 102 500 Kč byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy, a další orgány činné v trestním řízení, a dále Vrchní soud v Praze v procesních otázkách. Dále byla ponížena o 30 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci, a o 5 % z důvodu jistého podílu žalobce na prodloužení řízení. Naproti tomu byla základní částka navýšena o 15 % z důvodu průtahů a jistého nekoncentrovaného postupu soudů, a o dalších 20 % z důvodu vysokého významu pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 % na výslednou částku 92 250 Kč.

33. Co se potom týká požadavku Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí ze dne 10.3.2023 čj. 30 Cdo 998/2022-186 tj. požadavku zabývat se individuálními okolnostmi dané věci a vypořádat se s tím, zda s ohledem na paralelně probíhající závažnější trestní stíhání, příp. již odsouzení, nedošlo ke snížení významu posuzovaného trestního řízení pro žalobce, soud uvádí, že i paralelní řízení následně vedené ve zbytku obžalob u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 4/2019 bylo zastaveno dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu ve vztahu k tam uvedeným skutkům, a to z toho důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obžalovanému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne, neboť již v předchozích řízeních byl žalobci uložený dostatečný trest za předchozí dílčí útoky trestné činnosti. Nelze tak v žádném případě konstatovat, že by se u pokračujícího řízení vedeného i nadále u KS v [obec] pod sp. zn. 50 T 4/2019 jednalo o paralelně probíhající závažnější trestní stíhání, které by vedlo k odsouzení žalobce. V řízení o náhradě nemajetkové újmy dle ust. § 31a odst. 3 zák. 82/98 Sb., je odškodňována nejistota, ve které je žalobce držen po nepřiměřeně dlouhou dobu trvání řízení, ohledně nikoli výsledku, ale samotného skončení řízení. Žalobce byl v nejistotě udržován po celou dobu jím vytyčeného a namítaného řízení. Jeho význam, dle závěru soudu nebyl nijak snížený, oproti řízení vedenému ve vyloučené části řízení pod sp. zn. 50 T 4/2019. Řízení bylo po dobu 7 let a 10 měsíců vedeno souběžně a i po vyloučení dílčích útoků, s jinou trestně právní kvalifikací, bylo i toto zbývající trestní stíhání žalobce [datum] také ze stejných důvodů zastaveno. Soud tak nedospěl, k závěru, že by měl pravomoc přezkumu věcné správnosti uvedených rozhodnutí trestních soudů, tak aby mohl konstatovat Nejvyšším soudem ČR nastíněnou větší závažnost jedné či druhé větve řízení žalobce, když obě do vyloučení vedena společně, žalobci vzhledem k posuzování nejistoty délky řízení vznikala stejná újma, k jejímuž rozdělení mohlo dojít až vyloučením jednotlivých větví řízení. První však byla ukončena ke dni [datum] a druhá ke dni [datum], což vzhledem k celkové délce řízení, je zanedbatelný rozdíl. Obě větve řízení skončily zastavením trestního řízení žalobce. Soud v tomto směru nedospěl k závěru, že by měl jakkoli parametr významu řízení pro žalobce moderovat.

34. Nad shora uvedené soud poukazuje na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.9.2022 čj. 17 C 3/2020-180 s tím, že v tomto rozhodnutí byl žalobce dooškodněn za zbývající část vyloučeného řízení nově vedeného pod sp. zn. 50 T 4/2019, když bylo ohledně základního odškodnění vycházeno právě z řízení o odškodnění žalobce v řízení [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. 12 C 133/2019.

35. Pokud žalovaná poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3300/2013, lze jí přisvědčit, že jiná forma náhrady ve smyslu ust. § 31a odst. 2 OdpŠk může být přiznána zejména v trestním řízení v podobě zmírnění ukládaného trestu, jak dovodila již ustálená judikatura. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno s poukazem na [číslo] odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě náhrady podle zák. č. 82/1998 Sb. by proto bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující. Z usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 7. 2018, č. j. 24 T 79/2011-435, vyplývá, že soud v rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle ust. § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, uvedl, že„ s ohledem na shora uvedené skutečnosti, dospěl soud k závěru, zejména vhledem k době, která od spáchání trestné činnosti uplynula (téměř dvacet let) a společenské škodlivosti jednání (jedná se o přečiny), že trest, k němuž může trestí stíhání obžalovaného pro výše uvedené přečiny vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu pro jiné činy … byly již uloženy.“ Z této formulace a ani z dalšího obsahu usnesení tedy nevyplývá, že by výslovně zohlednil délku trestního řízení. Doba od spáchání trestného činu a délka trestního řízení jsou přitom dvě odlišné právní kategorie.

36. Ohledně formy výroků I.a II.a rozsudku soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2773/2020, dle něhož„ Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Poskytl-li žalovaný žalobci požadované plnění na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, který byl později zrušen dovolacím soudem, je soud povinen v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout. 2) Zjistí-li soud, že splněná povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, tedy že žalobci uplatněný nárok náležel (měl právní titul pro přijetí plnění), pak žalobu zamítne, neboť zaplacením splnil žalovaný svou povinnost a nárok žalobce již uspokojil; žaloba byla v takovém případě podána důvodně a žalobce se přijetím plnění bezdůvodně neobohatil. 3) Zjistí-li soud, že uplatněný nárok žalobci nenáležel, žalobu zamítne, neboť nebyla podána důvodně; v takovém případě se (v rozsahu poskytnutého plnění) žalobce bezdůvodně obohatil. 4) Výrok rozhodnutí bude tedy po formální stránce vždy zamítavý a pouze důvod, který vedl k zamítnutí žaloby, umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, a to i při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení.

37. Účastníci učinili nesporným zaplacení částky jistiny ve výši 92 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 25 134,97 Kč a částky 26 684 Kč jako náhrady nákladů řízení. Soud tak výrokem I. žalobu zamítl, neboť zaplacením splnil žalovaný svou povinnost a nárok žalobce již uspokojil; žaloba byla v takovém případě podána důvodně a žalobce se přijetím plnění bezdůvodně neobohatil. Výrokem II. soud zamítl neopodstatněný nárok žalobce. K úrokům z prodlení:

38. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od správného data [datum] do zaplacení.

39. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

40. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum] Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne [datum] (čtvrtek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne [datum], a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

41. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 9,75 % (srov. výrok I.). Jelikož žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %, což přesahuje zákonnou výši, soud v daném rozdílu (tj. 0,25 %) žalobu zamítl (srov. výrok II.). Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. K nákladům řízení:

42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na na úvaze soudu.

43. Náklady řízení žalobce by se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč). V daném případě bylo provedeno 6 úkonů právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum] a z [datum] a účast na 2 jednáních soudu (tj. 18 600 Kč), a dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 800 Kč. Celková částka 20 400 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 24 684 Kč + 2 000 Kč soudní poplatek (srov. výrok III.), když tato část nákladů řízení již byla uhrazena a dále po rozhodnutí odvolacím soudem byly učiněné úkony 1) vyjádření k dovolání žalované, 2) účast při jednání soudu dne [datum], 3) sepis procesního vyjádření ze dne [datum] a 4) účast při jednání soudu dne [datum], 4 x režijní paušál, vše zvýšeno o DPH. Soud tak celkově přiznal k úhradě náklady řízení v celkové výši 41 688 Kč, z nichž však již částka 26 684 Kč byla uhrazena. Ke lhůtě k plnění:

44. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.