12 C 135/2021-45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 1 373 267,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se do částky 215 032,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 104 789,33 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 110 243 Kč od 19. 1. 2019 do 15. 7. 2019 a z částky 30 135 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 1 373 267,88 Kč s příslušenstvím coby náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 18. 7. 2018, která však do dne podání žaloby o žádosti nerozhodla. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, ÚOOZ SKPV, Odbor násilí, č.j. ÚOOZ - [číslo], byl obviněn pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy. Dne 27. 11. 2014 byl žalobce zadržen a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2014 byl vzat do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 7. 2015 byl žalobce propuštěn z vazby za současného přijetí peněžité záruky ve výši 300 000 Kč, a stanovení dohledu probačního úředníka a zákazu vycestování do zahraničí. Žalobce byl ve vazbě celkem 230 dní, avšak i nadále byl omezován ve svobodě pohybu, když nemohl cestovat do zahraničí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2017, č.j. 49 T 1/2016-3516, byl žalobce zproštěn obžaloby. Následně rozhodoval vrchní soud, který usnesením ze dne 25. 1. 2018 zamítl odvolání státního zástupce a žalobce tak byl pravomocně zproštěn obžaloby. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018 byla zrušena peněžitá záruka ve výši 300 000 Kč a usnesením ze dne 25. 4. 2018 byl zrušen zákaz vycestování. Omezení žalobce vycestovat tak po propuštění z vazby trvalo dalších 1017 dnů.

2. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání, především pak vazba a zákaz vycestování, mu způsobily zásadní újmu v rodinné oblasti a v oblasti podnikání. Sdělením obvinění a vedením trestního stíhání byla zasažena žalobcova čest a dobrá pověst, jeho společenský a rodinný život, a pracovní uplatnění, s čímž je spojena i značná psychická zátěž, útrapy a nejistota. Žalobce byl zadržen v okamžiku, kdy jeho manželka byla ve vysokém stupni těhotenství, přičemž necelý měsíc po jeho zadržení se mu narodila dcera. Žalobce tak nemohl manželce asistovat při obtížném období, neměl zprávy o jejím zdravotním stavu ani o stavu dítěte. Žalobce se z důvodu vazby nemohl účastnit ani porodu a viděl dceru až 14 dní po jejím narození. Pro žalobce byl bolestivý rovněž průběh vazby, neboť nemohl být oporou své manželce v době po porodu a nemohl svou rodinou vídat. Žalobce byl rovněž hlavním živitelem rodiny a před svým zadržením se finančně staral o svou těhotnou manželku a první dceru, které byly na žalobci zcela závislé. Kvůli vazbě tak celou rodinu postihla finanční tíseň a navíc bylo třeba sehnat peněžní prostředky na kauci žalobce.

3. Žalobce dále uvedl, že jeho rodiče a sestra bydlí v [země], přičemž žalobce byl po celou dobu trestního stíhání omezen ve vycestování z České republiky, a to nejprve kvůli vazbě, později kvůli zákazu vycestovat. Vycestování mu bylo povoleno dvakrát, a to od 3. 3. 2017 do 14. 3. 2017 z důvodu zdravotního stavu rodičů a svatby jeho sestry, a dále na dobu od 14. 8. 2017 do 11. 9. 2017 rovněž za účelem návštěvy rodiny. Situace pro žalobce byla těžká, složitá a tíživá, přičemž nepřiměřeně dlouhý zákaz vycestovat do zahraničí měl na žalobce psychický dopad. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání vedlo k rozpadu manželství, které bylo pravomocně rozvedeno dne 22. 10. 2018. Žalobce byl rovněž dehonestován v tisku. V období trestního stíhání až do pravomocného zproštění obžaloby nebyl žalobce v důsledku psychického rozpoložení schopen vykonávat svou práci, respektive svou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož trpěla celá jeho rodina. Vzhledem k obrovské medializaci případu byla poškozena jeho čest a dobrá pověst. Žalobce se s ohledem na výše uvedené stále není schopen začlenit do pracovního procesu a je pro něj téměř nemožné získat nové podnikatelské příležitosti a začít tak nový život.

4. Žalobce požadoval (i) náhradu za ztrátu příjmu po dobu trvání vazby ve výši 39 100 Kč, (ii) odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání vazby ve výši 345 000 Kč (1 500 Kč za den), (iii) odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání zákazu vycestování do zahraničí ve výši 244 000 Kč (1 017 dnů trvání zákazu vycestování do zahraničí, přičemž poškozený vycestoval na 41 dnů, tedy 1 017 – 41 dnů = 976 dnů krát 250 Kč/den), (iv) náhradu škody představující účelně vynaložené náklady na obhajobu ve výši 245 167,88 Kč a (v ) náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 500 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení od 19. 1. 2019.

5. V podání ze dne 11. 7. 2019 žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že dne 16. 7. 2018 uplatnil žalobce u žalované nárok ve výši 1 373 267,88 Kč. V rámci mimosoudního projednání přiznala žalovaná žalobci částku ve výši 110 243,55 Kč coby náhradu nákladů trestního řízení a dále vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou co do částky 207 000 Kč. Žalovaná dále stručně shrnula průběh trestního řízení a konkretizovala, které konkrétní úkony právní služby byly uznány k náhradě škody, a které naopak uznány nebyly. Požadavek na náhradu ušlého zisku po dobu vazby žalobkyně zcela neuznala, ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že trestní stíhání trvalo po dobu 3 let a 2 měsíců, což je délka přiměřená, a konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené žalobci zákazem vycestovat, žalovaná nevyhověla, a to s ohledem na to, že žalobci bylo v průběhu trestního stíhání 2x povoleno vycestovat z důležitých důvodů, a sice kvůli zdravotnímu stavu rodičů a kvůli svatbě sestry, a dále za účelem návštěvy rodiny, žalobce nadto nijak nedoložil vznik trvání a závažnost tvrzené újmy.

6. V podání ze dne 18. 7. 2019 žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 317 243,55 Kč, a to konkrétně částku 207 000 Kč z titulu nemajetkové újmy, způsobené omezením osobní svobody vazebním stíháním, a dále co do částky 110 243,55 Kč, odpovídající nákladům na obhajobu, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované.

7. V podání ze dne 18. 10. 2019 se žalobce vyjádřil k tvrzením žalované ve vztahu k nepřiznaným nárokům a zejména uvedl, že od 21. 2. 2013 podnikal a byl veden jako společník [právnická osoba] [anonymizováno] ([IČO]) a jeho bývalá manželka byla jednatelkou zmíněné společnosti. S ohledem na situaci žalobce a v návaznosti na trestní stíhání došlo k úpadku podnikání žalobce a společnost byla usnesením Městského soudu v Praze č.j. 85 Cm 992/2008-5 zrušena a byla nařízena její likvidace. Společnost se dostala do úpadku vlivem trestního stíhání a v příčinné souvislosti se vzetím žalobce do vazby, který tak nemohla vykonávat podnikatelskou činnost. Trestní stíhání představovalo výrazný zásah do života celé rodiny žalobce. Po celou dobu stíhání žil žalobce v nejistotě ohledně jeho budoucnosti. Jeho trestní stíhání bylo masivně medializováno 8. Dne 12. 5. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení ve vztahu k dopadům nezákonného trestního stíhání do jeho osobní sféry, dále ve vztahu k požadované náhradě škody odpovídající ušlému zisku v důsledku trvání vazby, dále ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě způsobené nemožností navštěvovat rodinu v [země] a rovněž k tvrzené dehonestaci v tisku.

9. V podání doručeném soudu dne 30. 6. 2020 žalobce uvedl, že důvodem rozpadu manželství s jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení] bylo pouze trestní stíhání, a to zejména jeho vazba. Bývalá manželka žalobce totiž zůstala po jeho zatčení sama s prvním dítětem a ve vysokém stupni těhotenství s druhým. Byla sama na porod i celé období po porodu, kdy se musela starat o své 2 děti bez jakékoliv pomoci ze strany žalobce, který byl ve vazbě. Neměla ani žádnou finanční pomoc. Manželé se v důsledku trestního stíhání odcizili, když žalobce nebyl přítomen natolik zásadním okamžikům, jako narození dcery, a několik následujících měsíců poté. Žalobce dále tvrdil, že v důsledku vazby a toho, že byla paní [příjmení] na mateřské, resp. rodičovské dovolené, tak došlo k finančnímu strádání rodiny, neboť před svým zadržením zajišťoval finance žalobce.

10. V podání ze dne 2. 10. 2020 žalobce vzal svou žalobu částečně zpět ve vztahu k nároku na obhajné ve výši 93 900,33 Kč a nadále požadoval pouze částku 41 024 Kč.

11. Dne 11. 6. 2021 se konalo další jednání, během něhož byly nároky žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a na náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 245 167,88 Kč s přísl. vyloučeny do samostatného, tj. nadepsaného řízení (řízení o ostatních nárocích bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 17/2019).

12. Rozsudkem ze dne 11. 6. 2021 soud zamítl nárok žalobce na zadostiučinění za zákaz vycestovat do zahraničí ve výši 244 000 Kč s přísl., nárok na náhradu ušlého zisku za dobu výkonu vazby ve výši 39 100 Kč i nárok na dodatečné odškodnění za vazbu ve výši 138 000 Kč (nad rámec plnění žalovanou).

13. Při jednání dne 4. 1. 2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 10 889 Kč s přísl. ve vztahu k nároku na obhajné. K částečnému zastavení řízení:

14. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

15. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce vzal v průběhu řízení svou žalobu částečně zpět, s čímž žalovaná souhlasila. Vzhledem k uvedenému bylo řízení v daném rozsahu zastaveno (srov. výrok I.). Skutková zjištění:

16. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

17. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 4. 7. 2018 a její doplnění ze dne 18. 2. 2019, přípis žalované ze dne 18. 7. 2018 a 31. 1. 2019 a stanovisko žalované ze dne 11. 7. 2019) soud zjistil a má za prokázané, že dne 18. 7. 2018 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 110 243,55 Kč, a odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným výkonem vazby ve výši 207 000 Kč, za nezákonné stíhání se žalovaná omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí.

18. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

19. Mezi stranami byl nesporný následující průběh předmětného trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 1/2016: žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru násilí ze dne 28. 11. 2014, č.j. UOOZ-2496/TČ-2014-290010, jako obviněný ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení si převzal téhož dne. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2014, sp. zn. 43 Nt 119/2014, byl žalobce vzat do vazby podle § 73b odst. 1 a § 68 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, kdy vazba se započetla ode dne 27. 11. 2014. Z vazby na svobodu byl žalobce propuštěn dne 14. 7. 2015. Dne 10. 12. 2015 podal policejní orgán pod č.j. UOOZ-2496/TČ-2014-290010 návrh na podání obžaloby a dne 25. 1. 2016 podalo Městské státní zastupitelství v Praze pod sp.zn. 1 KZV 256/2014 obžalobu. Hlavní líčení proběhlo u Městského soudu v Praze ve dnech 24. 2. 2016, 4. 4. 2016, 8. 4. 2016, 11. 4. 2016, 30. 5. 2016, 20. 9. 2016, 6. 10. 2016, 12. 12. 2016, 6. 4. 2017 a 5. 5. 2017. Dne 5. 5. 2017 vydal Městský soud v Praze rozsudek sp.zn. 49 T 1/2016, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Dne 25. 1. 2018 bylo vydáno usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 To 81/2017, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvého stupně. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 1. 2018.

20. Mezi stranami bylo dále výslovně nesporné, že žalobci byl uložen trest zákazu vycestování do zahraničí v rozhodnutí, kterým byl propuštěn z vazby, jinými slovy se zmíněná dvě omezení, tedy omezení vycestovat do zahraničí a zároveň vazební stíhání, nekryla. Mezi stranami je dále výslovně nesporné, že žalobce vykonal vazbu po dobu 230 dní. Rovněž nebylo sporné, že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů na obhajobu, byla sporná pouze výše.

21. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 2015 soud zjistil, že žalobce byl propuštěn na svobodu z vazby za současného přijetí peněžité záruky 300 000 Kč a dále za současného stanovení dohledu probačního pracovníka, a zákazu vycestování do zahraničí 22. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2018 (sp. zn. 49 T 1/2016) pak soud zjistil, že bylo zrušeno omezení žalobce spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí.

23. Dne 29. 12. 2014 se narodila žalobcova dcera [jméno] [příjmení] (srov. rodný list [jméno] [příjmení]).

24. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: když byl žalobce vzat do vazby, jeho bývalá manželka byla těhotná a měli necelý měsíc před porodem, byla to největší rána jeho života. Žalobce viděl poprvé svou novorozenou dceru dva týdny po narození ve vězení. Bývalá žena se snažila všechno sama zvládnout, dostali se do finančních problémů, byli v nejistotě ohledně možného trestu pro žalobce. Následně přišel rozvrat manželství. Informace o trestním stíhání žalobce byly medializovány i na internetu, proto měl problém si najít práci. Žalobce podnikal, měl firmu [právnická osoba], která v době jeho pobytu ve vězení zkrachovala a bylo na ni vedeno několik exekucí. Předmětem činnosti zmíněné společnosti bylo [anonymizováno], žalobce byl majitelem se stoprocentním podílem, a bývalá manželka byla jedinou jednatelkou, měli zaměstnance, žalobce vykonával veškeré činnosti ve společnosti, ale žádnou smlouvu s ní uzavřenou neměl. Exekuce byly vedeny na žalobce i jeho ženu za to, že neplatili za telefony, pojištění na auta, nezaplacení závazků dodavatelům. Když žalobce zavřeli, tak už nemohl zaplatit. O trestním stíhání věděli všichni, kdo žalobce znají – rodina i přátelé. Žalobce měl také psychické potíže, dodnes se nemůže smířit, že kvůli stíhání ztratil rodinu. S žádnými problémy se žalobce neléčil. Žalobce již byl v minulosti trestán a byl 9 měsíců ve výkonu trestu odnětí svobody. K věrohodnosti účastnického výslechu soud uvádí, že žalobce vypověděl, že předmětem činnosti [právnická osoba] [anonymizováno] bylo [anonymizováno], avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že se jednalo o [anonymizováno 6 slov]. Uvedený rozpor tak má dle soudu negativní dopad na věrohodnost výpovědi žalobce.

25. Na bývalou manželku žalobce [jméno] [příjmení] bylo vedeno několik exekucí, a to mj. v období od 3. 7. 2015, 16. 7. 2018, 14. 1. 2019 (srov. kopie z webu Exekuce Info o exekuci 211 Ex 13/19, potvrzení z Exekuce [webová adresa] ve vztahu k případu sp. zn. 124 Ex 12309/17 - exekuce mimo jiné vedena k vymožení jistiny a úroku z prodlení za období od 21. 7. 2010 do 21. 3. 2013, údaje o exekuci sp.zn. 144 Ex 10234/17 – vedena mj. k vymožení jistiny a úroku z prodlení od 2. 9. 2016 do zaplacení, údaje o exekuci sp.zn. 211 Ex 1930/15 – na základě usnesení o zahájení exekuce ze dne 3. 7. 2015, údaje o exekuci sp.zn. 191 Ex 507/17 – k vymožení jistiny a úroku z prodlení od 21. 9. 2010 datum vydání usnesení o vyrozumění o zahájení exekuce 22. 3. 2017). Proti zdejšímu žalobci coby povinnému byl vydán exekuční příkaz ze dne 26. 8. 2019 a dne 5. 2. 2019 byla proti žalobci coby povinnému zahájena exekuce dne 5. 2. 2019 k vymožení jistiny a úroků z prodlení, běžících od 15. 10. 2016 na základě rozhodnutí z 16. 11. 2018 (srov. exekuční příkaz ze dne 26. 8. 2019, č.j. 023 Ex 00823/15-162, vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 083 Ex 93/19-7). 26. [právnická osoba] měla předmět činnosti [anonymizováno 6 slov], a to za období od 13. 12. 2012 do 9. 5. 2019, jednatelem od 21. 2. 2013 do 12. 16. 2017 byla [jméno] [příjmení], a dále v období od 12. 6. 2017 do 9. 5. 2019, společníkem byl od 21. 2. 2013 do 9. 5. 2019 zdejší žalobce, a to se 100 % podílem, a dále dle usnesení Městského soudu v Praze čj. 85 Cm 992/2018-5 ze dne 25. 6. 2018 byla společnost zrušena s likvidací a zmíněná společnost byla dne 9. 5. 2019 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu ukončení likvidace společnosti. (srov. úplný výpis z OR [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]).

27. Dne 14. 4. 2015 od 14:10 do 15:15 hod., dne 15. 4. 2015 od 9:00 do 11:10 hod., 18. 6. 2015 od 13:00 do 14:45 hod. proběhla porada žalobce s obhájcem (srov. potvrzení o provedení porady žalobce).

28. Dne 4. 8. 2015 obhájce žalobce nahlédl do trestního spisu (srov. záznam o nahlédnutí do spisu ze dne 4. 8. 2015).

29. Žalobce dále doložil kopie jízdenek MHD v Praze, které použil jeho obhájce při cestě k úkonům právní služby, a sice 2 ks ve výši 2 x 24 Kč, jízdenku autobusem na trase [obec] – [obec], ve výši 110 Kč, dne 5. 5. 2017, a dále jízdenka na autobus ze dne 5. 5. 2017 na trase [obec] – [obec] (srov. kopie jízdenek).

30. Soud dále k důkazu provedl vyhledání žalobcova jména ve vyhledávači Google, z čehož vyplynulo, že [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 18 slov] [příjmení].

31. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu následující: písemné prohlášení bývalé manželky žalobce, neboť písemným prohlášením nelze nahrazovat výslech svědka. Z dalších provedených důkazů (tj. konečná zpráva likvidátora [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2018, č.j. 85 Cm 992/2018-5) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi pro nadbytečnost v tomto rozsudku nezabýval. Právní úprava:

32. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

33. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

34. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

35. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Podle § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jako„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

38. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

39. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Právní posouzení dané věci:

40. Žalobce se v nadepsaném řízení domáhal (i) zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 500 000 Kč a (ii) náhrady nákladů na obhajobu (po částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 30 135 Kč. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

41. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

42. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

43. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

44. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila. (i.) K zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 45. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba ji prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění, jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 428/05).

46. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či rozsudek ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1294/2018).

47. Povaha trestní věci představuje zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn ze zločinu loupeže dle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve stádiu přípravy, za což mu hrozil trest odnětí svobody na 8 až 15 let. Povahu věci soud hodnotí jako závažnější, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost z pravidla vnímána více negativně, ve srovnání např. s hospodářskou kriminalitou.

48. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, tak ten trval od 28. 11. 2014 (kdy bylo žalobci sděleno obvinění) do 25. 1. 2018 (pravomocné zproštění obžaloby), tj. cca 3 roky a 2 měsíce. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla prima facie nepřiměřeně dlouhá, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že bylo stíháno více osob a jednalo se o skutkově i právně složitou problematiku. Soud nicméně vzal v úvahu, že až do pravomocného skončení trestního stíhání byl žalobce v nejistotě ohledně dalšího vývoje ve věci.

49. Žalobce vylíčil dopady trestního stíhání ve své osobnostní, rodinné a pracovní sféře. Konkrétně tvrdil, že došlo k poškození jeho dobré pověsti, byl zasažen jeho společenský a rodinný i pracovní život, a dále že trestní stíhání vedlo k rozvodu jeho manželství. Dle soudu však nebyla dostatečně prokázána příčinná souvislosti mezi trestním stíháním a rozpadem manželství, neboť jediný navržený důkaz byl účastnický výslech a písemné prohlášení bývalé manželky žalobce, který však soud k důkazu neprovedl, neboť písemným prohlášením nelze nahrazovat výslech svědka. Ani na základě pouze účastnického výslechu soud neuvěřil, že jediným důvodem rozvodu bylo právě trestní stíhání žalobce.

50. Žalobce dále tvrdil, že v důsledku psychického rozpoložení nebyl schopen vykonávat svou práci, resp. podnikatelskou činnost s tím, že následně došlo k úpadku [právnická osoba] [anonymizováno], v níž žalobce působil jako společník. Uvedené tvrzení však dle soudu nebylo prokázáno, neboť žalobce byl pouze společníkem, nikoli jednatelem ani zaměstnancem či jiným spolupracovníkem, a tudíž není zřejmé, jak se mohla daná společnost dostat do nesnází pouze v důsledku toho, že její společník byl trestně stíhán za situace, kdy společnost měla dva jednatele, kteří měli primárně podnikání společnosti řídit. Bližší tvrzení ani důkazní návrhy však žalobce ani na výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nepředložil. Nadto žalobce při svém výslechu uvedl, že předmětem podnikání zmíněné společnosti bylo [anonymizováno], což však neodpovídá skutečnosti dle zápisu do obchodního rejstříku, dle něhož zmíněná společnost měla podnikat v oblasti [anonymizováno 6 slov]. Soud tedy nepovažuje daná tvrzení ani výslech žalobce za věrohodná, resp. jim neuvěřil. Žalobce rovněž nijak neprokázal tvrzené psychické potíže v důsledku trestního stíhání.

51. Žalobce dále uvedl, že v důsledku neschopnosti plnit závazky byly zahájeny exekuce jeho majetku. Dle soudu však není prokázána příčinná souvislost mezi exekucemi a trestním stíháním žalobce, když bezprostřední příčinou je neplnění závazků, nikoli samotné trestní stíhání. Žalobce navíc převážnou část újmy vztahoval k výkonu vazby, nikoli k samotnému trestnímu stíhání.

52. Žalobce tvrdil též poškození dobrého jména v důsledku medializace trestního stíhání, pročež se mu nedařilo najít práci. Ve vztahu k hledání zaměstnání však žalobce nepředložil žádný důkaz. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že trestní stíhání bylo medializováno. V daném ohledu soud odkazuje na ustálenou judikaturu, dle níž je medializace trestního stíhání pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, pročež ji nelze přičítat státu k tíži, neboť zde dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje, tj. medializace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud však nemohl pominout skutečnost, že trestnímu stíhání žalobce a jeho osobě byla věnována velká pozornost ze strany celostátních médií, což muselo výrazně zvýšit intenzitu negativního vnímání a dopadů do osobní sféry žalobce, který tak byl vystaven hodnocení ze strany široké veřejnosti.

53. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 11/2019, kdy poškozený byl trestně stíhán ve stejném trestním řízení jako žalobce pro totožný trestný čin, za což mu hrozil trest 8 až 15 let (stejně jako žalobci), poškozený prokázal zásah do rodinné sféry (závažnější než žalobce) i pracovní sféry, kdy byl vyškrtnut ze soupisky fotbalových rozhodčích a byl s ním ukončen služební poměr, kam se však následně vrátil (žalobce neprokázal zásahy do pracovní sféry), stíhání bylo medializováno (shodně jako v případě žalobce). Ve srovnávacím případě tedy byly tvrzeny a prokázány mnohem intenzivnější zásahy než v případě žalobce, a poškozený byl odškodněn částkou 60 000 Kč.

54. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, což ostatně uznala sama žalovaná, když konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za něž se žalobci omluvila.

55. Jelikož žalobce neprokázal konkrétní závažnější dopady způsobené samotným trestním stíháním, přičemž převážou část tvrzené újmy vztahoval k výkonu vazbu (za což byl odškodněn), soud dospěl k závěru, že poskytnuté zadostiučinění je dostatečné. Žaloba proto byla v daném rozsahu (tj. 500 000 Kč) zamítnuta (srov. výrok III.). (ii.) K náhradě škody - obhajné 56. Žalobce se dále domáhal zaplacení celkové částky 30 135 Kč s přísl. coby náhrady škody odpovídající nákladům na svou obhajobu. Jak uvedeno shora, mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů na obhajobu, byla sporná pouze výše.

57. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

58. Soud se dále zabýval rozsahem požadované náhrady škody. Při stanovení výše nákladů za obhajobu žalobce soud vycházel z částky Kč 3 100/, 300 Kč režijní paušál a 21% DPH, dle § 7, 10, 12 a 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále též„ AT“). Uvedená výše tarifního hodnoty rovněž byla mezi stranami nesporná.

59. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů za následující úkony právní služby (nad rámec již přiznané náhrady ze strany žalované): -) 18. 11. 2015 - Cesta na seznámení se spisem – promeškaný čas ([obec] – [obec]) – 600 Kč (žalovaná přiznala náhradu za samotný úkon, ale nikoli za cestu, dle soudu se jedná o účelný úkon, kdy obhájce se potřebuje se spisem seznámit, aby mohl připravit strategii obhajoby) -) 5. 5. 2017 - Cesta na jednání soudu - promeškaný čas ([obec] – [obec]) – 600 Kč + cestovné – 273 Kč -) 4. 4. 2021 - promeškaný čas při přerušení řízení - 100 Kč -) 14. 4. 2015 – [příjmení] - 3 100 Kč + 300 Kč + promeškaný čas ([obec] – [obec]) – 600 Kč -) 15. 4. 2015 - porada - 3 100 Kč + 300 Kč + promeškaný čas ([obec] – [obec]) – 700 Kč + cestovné za použití automobilu BMW reg. Značky [anonymizována dvě slova]) - 2 070,77 Kč -) 18. 6. 2015 – [příjmení] - 3 100 Kč + 300 Kč + cestovné za použití automobilu BMW reg. Značky [anonymizována dvě slova]) - 2 061,40 Kč + promeškaný čas 600 Kč -) 4. 8. 2015 – prostudování spisu - 3 100,00 Kč + 300,00 Kč (dle soudu se jedná o účelný úkon, kdy obhájce se potřebuje se spisem seznámit a zjistit vývoj ve věci, aby mohl připravit strategii obhajoby a reagovat na postup OČTŘ) -) žádost o vrácení pasu - 1 550,00 Kč + 300 Kč -) opětovná žádost o vrácení záruky a pasu - 1 550,00 Kč + 300 Kč (poslední dva úkony právní služby soud považuje za důvodné, byť byly provedeny pro pravomocném skončení trestního stíhání, neboť příčinný souvislost s trestním stíháním je zcela zjevná) + 21 % DPH, tj. v celkové výši 30 135 Kč (srov. výrok II.). K úrokům z prodlení:

60. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od správného data 19. 1. 2019 do zaplacení.

61. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

62. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 18. 7. 2018 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 18. 1. 2019 (pátek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 19. 1. 2019 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

63. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši od 19. 1. 2019 z částky, kterou žalovaná plnila dne 15. 7. 2019, avšak opožděně. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). K nákladům řízení:

64. Výrok IV. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

65. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. AT - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě je tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 245 167,88 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 295 167,88 Kč.

66. Jelikož v řízení byl částečně úspěšný jako žalobce, tak žalovaná, soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což soud považuje i s ohledem na průběh řízení za spravedlivé. Ke lhůtě k plnění:

67. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení