12 C 17/2019-257

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 1 373 267,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se do částky 207 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 207 000 Kč od 19. 1. 2019 do 15. 7. 2019, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 421 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 421 000 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne 22. 1. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 1 373 267,88 Kč s příslušenstvím coby náhradu újmy za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 18. 7. 2018, avšak ta ke dni podání žaloby o žádosti nerozhodla. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, ÚOOZ SKPV, Odbor násilí, č.j. ÚOOZ - [číslo], byl obviněn pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy. Dne 27. 11. 2014 byl žalobce zadržen a usnesením [název soudu] ze dne 30. 11. 2014 byl vzat do vazby. Vazební důvod dle § 67 písm. b) a c) trestního řádu byl zrušen rozhodnutím [název soudu]. Usnesením [název soudu] ze dne 14. 7. 2015 byl žalobce propuštěn z vazby za současného přijetí peněžité záruky ve výši 300 000 Kč a stanovení dohledu probačního úředníka a zákazu vycestování do zahraničí. Žalobce byl ve vazbě celkem 230 dní, avšak i nadále byl omezován ve svobodě pohybu, když nemohl cestovat do zahraničí. Rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby. Následně rozhodoval vrchní soud, který usnesením ze dne 25. 1. 2018 zamítl odvolání státního zástupce a žalobce tak byl pravomocně zproštěn obžaloby. Usnesením [název soudu] ze dne 24. 4. 2018 byla zrušena peněžitá záruka ve výši 300 000 Kč. Usnesením [název soudu] ze dne 25. 4. 2018 byl zrušen zákaz vycestování. Omezení žalobce vycestovat tak po propuštění z vazby trvalo dalších 1017 dnů.

2. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání, především pak vazba a zákaz vycestování, mu způsobily zásadní újmu v rodinné oblasti a v oblasti podnikání. Sdělením obvinění a vedením trestního stíhání byla zasažena žalobcova čest a dobrá pověst, jeho společenský a rodinný život, pracovní uplatnění, s čímž je spojena i značná psychická zátěž, útrapy a nejistota. Žalobce dále uvedl, že byl zadržen v okamžiku, kdy jeho manželka byla ve vysokém stupni těhotenství, přičemž ani ne měsíc po jeho zadržení se mu narodila dcera. Žalobce tak nemohl manželce asistovat při obtížném období, neměl zprávy o jejím zdravotním stavu ani o stavu nenarozeného dítěte. Žalobce se z důvodu vazby nemohl účastnit ani porodu a viděl ji až 14 dní po jejím narození. Pro žalobce byl bolestivý rovněž průběh vazby, neboť nemohl být oporou své manželce v době po porodu a nemohl se svojí rodinou vídat. Žalobce byl rovněž hlavním živitelem rodiny a před svým zadržením se finančně staral o svou těhotnou manželku a první dceru, které byly na žalobci zcela závislé. Kvůli vazbě tak celou rodinu postihla finanční tíseň a navíc bylo třeba sehnat peněžní prostředky na kauci žalobce.

3. Žalobce dále uvedl, že jeho rodiče a sestra bydlí v [země], přičemž žalobce po celou dobu trestního stíhání byl omezen ve vycestování z České republiky, a to nejprve kvůli vazbě, později kvůli zákazu vycestovat. Vycestování bylo povoleno dvakrát, a to od 3. 3. 2017 do 14. 3. 2017 z důvodu zdravotního stavu rodičů a svatby jeho sestry, a dále na dobu od 14. 8. 2017 do 11. 9. 2017 rovněž za účelem návštěvy rodiny. Situace pro žalobce byla těžká, složitá a tíživá, když nemohl cestovat, přičemž nepřiměřeně dlouhý zákaz vycestovat do zahraničí mělo na žalobce psychický dopad. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání vedlo k rozpadu manželství, které bylo pravomocně rozvedeno dne 22. 10. 2018. Žalobce byl rovněž dehonestován v tisku. V období trestního stíhání až do pravomocného zproštění obžaloby nebyl žalobce v důsledku psychického rozpoložení schopen vykonávat svou práci, respektive svou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož trpěla celá jeho rodina. Vzhledem k obrovské medializaci případu byla poškozena jeho čest a dobrá pověst. Žalobce se s ohledem na výše uvedené stále není schopen začlenit do pracovního procesu a je pro něj téměř nemožné získat nové podnikatelské příležitosti a začít tak nový život.

4. S ohledem na shora uvedené žalobce požadoval náhradu za ztrátu příjmu po dobu trvání vazby ve výši 39 100 Kč, dále odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání vazby ve výši 345 000 Kč (1 500 Kč za den), dále odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání zákazu vycestování do zahraničí ve výši 244 000 Kč (1 017 dnů trvání zákazu vycestování do zahraničí, přičemž poškozený vycestoval na 41 dnů, tedy 1 017 – 41 dnů = 976 dnů krát 250 Kč/den). Dále žalobce požadoval náhradu škody představující účelně vynaložené náklady na obhajobu ve výši 245 167,88 Kč a dále požadoval nemajetkovou újmu za trestní stíhání ve výši 500 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení od 19. 1. 2019.

5. V podání ze dne 11. 7. 2019 žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že dne 16. 7. 2018 uplatnil žalobce u žalované nárok ve výši 1 373 267,88 Kč. V rámci mimosoudního projednání přiznala žalovaná žalobci částku ve výši 110 243,55 Kč coby náhradu nákladů trestního řízení a dále vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou co do částky 207 000 Kč. Žalovaná dále stručně shrnula průběh trestního řízení a konkretizovala, které konkrétní úkony právní služby byly uznány k náhradě škody, a které naopak uznány nebyly. Požadavek na náhradu ušlého zisku po dobu vazby žalobkyně zcela neuznala, ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že trestní stíhání trvalo po dobu 3 let a 2 měsíců, což je délka přiměřená, a konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené žalobci zákazem vycestovat žalovaná nevyhověla, a to s ohledem na to, že žalobci bylo v průběhu trestního stíhání 2x povoleno vycestovat z důležitých důvodů, a sice kvůli zdravotnímu stavu rodičů a kvůli svatbě sestry, a dále za účelem návštěvy rodiny, žalobce přitom nijak nedoložil vznik trvání a závažnost tvrzené újmy.

6. V podání ze dne 18. 7. 2019 žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 317 243,55 Kč, a to konkrétně částku 207 000 Kč z titulu nemajetkové újmy, způsobené omezením osobní svobody vazebním stíháním, a dále co do částky 110 243,55 Kč, odpovídající nákladům na obhajobu, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované.

7. V podání ze dne 18. 10. 2019 se žalobce vyjádřil k tvrzením žalované ve vztahu k nepřiznaným nárokům a zejména uvedl, že od 21. 2. 2013 podnikal a byl veden jako společník [právnická osoba] [anonymizováno] ([IČO]) a jeho bývalá manželka byla jednatelkou zmíněné společnosti. S ohledem na situaci žalobce a v návaznosti na trestní stíhání došlo k úpadku podnikání žalobce a společnost byla usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] zrušena a byla nařízena její likvidace. Společnost se dostala do úpadku vlivem trestního stíhání a v příčinné souvislosti se vzetím žalobce do vazby, který tak nemohlo vykonávat podnikatelskou činnost.

8. Dne 12. 5. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení ve vztahu k dopadům nezákonného trestního stíhání do jeho osobní sféry, dále ve vztahu k požadované náhradě škody, odpovídající ušlému zisku v důsledku trvání vazby, dále ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě způsobené nemožností navštěvovat rodinu v [země], a rovněž tvrzené dehonestaci v tisku.

9. V podání doručeném soudu dne 30. 6. 2020 žalobce uvedl, že důvodem rozpadu manželství s jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení] bylo pouze trestní stíhání a zejména vazba žalobce. Bývalá manželka žalobce totiž zůstala po jeho zatčení sama s prvním dítětem a ve vysokém stupni těhotenství s druhým. Byla sama na porod i celé období po porodu, kdy se musela starat o své 2 děti bez jakékoliv pomoci ze strany žalobce, který byl ve vazbě. Neměla ani žádnou finanční pomoc. Manželé se v důsledku trestního stíhání odcizili, když žalobce nebyl přítomen natolik zásadním okamžikům, jako narození dcery, a několik následujících měsíců poté. Žalobce dále tvrdil, že v důsledku vazby a toho, že byla paní [příjmení] na mateřské, resp. rodičovské dovolené, tak došlo k finančnímu strádání rodiny, neboť před svým zadržením zajišťoval finance žalobce.

10. Dne 11. 6. 2021 se konalo další jednání, během něhož byly nároky žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a na náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 245 167,88 Kč s přísl. vyloučeny do samostatného řízení. K částečnému zastavení řízení:

11. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

12. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce vzal v průběhu řízení svou žalobu zpět co do částky 207 000 Kč (bez příslušenství) z titulu náhrady nemajetkové újmy za vykonání vazby. Vzhledem k uvedenému bylo řízení v daném rozsahu zastaveno (srov. výrok I.). Skutková zjištění:

13. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

14. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 4. 7. 2018 a její doplnění ze dne 18. 2. 2019, přípis žalované ze dne 18. 7. 2018 a 31. 1. 2019 a stanovisko žalované ze dne 11. 7. 2019) soud zjistil a má za prokázané, že dne 18. 7. 2018 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 110 243,55 Kč, a odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným výkonem vazby ve výši 207 000 Kč.

15. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

16. Mezi stranami byl nesporný průběh předmětného trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]: žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru násilí ze dne 28.11.2014, [číslo jednací], jako obviněný ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení si převzal téhož dne. Usnesením [název soudu] ze dne 30. 11. 2014, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce vzat do vazby podle § 73b odst. 1 a § 68 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, kdy vazba se započetla ode dne 27. 11. 2014. Z vazby na svobodu byl žalobce propuštěn dne 14. 7. 2015. Dne 10. 12. 2015 podal policejní orgán pod [číslo jednací] návrh na podání obžaloby a dne 25. 1. 2016 podalo [anonymizováno] státní zastupitelství v [obec] pod sp.zn. [spisová značka] obžalobu. Hlavní líčení proběhlo u [název soudu] ve dnech 24. 2. 2016, 4. 4. 2016, 8. 4. 2016, 11. 4. 2016, 30. 5. 2016, 20. 9. 2016, 6. 10. 2016, 12. 12. 2016, 6. 4. 2017 a 5. 5. 2017. Dne 5. 5. 2017 vydal [název soudu] rozsudek sp.zn. [spisová značka], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Dne 25. 1. 2018 bylo vydáno usnesení [název soudu] sp.zn. [spisová značka], jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvého stupně. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 1. 2018.

17. Mezi stranami bylo dále výslovně nesporné, že žalobci byl uložen trest zákazu vycestování do zahraničí v rozhodnutí, kterým byl propuštěn z vazby, jinými slovy se zmíněná dvě omezení, tedy omezení vycestovat do zahraničí a zároveň vazební stíhání, nekryla. Mezi stranami je dále výslovně nesporné, že žalobce vykonal vazbu po dobu 230 dní, přičemž za zmíněné omezení na svobodě žalovaná zaplatila žalobci peněžité odškodnění ve výši 207 000 Kč a 110 243,55 Kč za obhajobu dne 16. 7. 2019.

18. Z usnesení [název soudu] ze dne 21. 7. 2015 soud zjistil, že žalobce byl propuštěn na svobodu z vazby za současného přijetí peněžité záruky 300 000 Kč a dále za současného stanovení dohledu probačního pracovníka, a zákazu vycestování do zahraničí 19. Z usnesení [název soudu] ze dne 25. 4. 2018 (sp. zn. [spisová značka]) pak soud zjistil, že bylo zrušeno omezení žalobce spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí.

20. Dne 29. 12. 2014 se narodila žalobcova dcera [jméno] [příjmení] (srov. rodný list [jméno] [příjmení]).

21. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: žalobce před vzetím do vazby, resp. zákazem vycestovat do zahraničí navštěvoval svou rodinu v [země] 3 – 4x do roka. V době, kdy žalobce nemohl vycestovat jej jeho matka navštívila 2x nebo 3x. Žalobce žádal o povolení vycestovat, což mu bylo umožněno na svatbu sestry a ještě jednou kvůli návštěvě nemocných rodičů. Po skončení zákazu vycestovat žalobce nejel do [země] po dobu přibližně 1 roku. V době, kdy byl žalobce vzat do vazby, byla jeho bývalá manželka těhotná a měla necelý měsíc před porodem, navíc jí hrozil potrat. Žalobcova dcera se narodila, když byl žalobce ve vazbě, a tak se nemohl zúčastnit porodu. Poprvé svou dceru viděl ve vazbě dva týdny po jejím narození. Bývalá žalobcova manželka se dostala do finančních problémů, rodina byla pod psychickým tlakem, děti špatně snášely výkon vazby žalobce. Následně se žalobce rozvedl s manželkou, neboť děti už dál nemohly nést psychické týrání kvůli medializaci trestní věci žalobce. Žalobce podnikal prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o., která podnikala v oblasti obchodu se [anonymizováno]. V důsledku vazby žalobce došlo k úpadku zmíněné společnosti, která následně byla zlikvidována. K výslechu žalobce soud konstatuje, že některé uváděné skutečnosti byly vyvráceny listinnými důkazy (srov. body 23, 24 a 49 níže). Soud proto nepovažuje účastnický výslech za zcela věrohodný.

22. Na žalobcovu bývalou manželku (coby podnikatelku) byly vedeny exekuce, přičemž se jednalo rovněž o dluhy vzniklé před vzetím žalobce do vazby či po jeho propuštění z vazby (srov. kopie z webu Exekuce Info o exekuci [spisová značka], potvrzení z Exekuce [webová adresa] ve vztahu k případu sp. zn. [spisová značka] k vymožení jistiny a úroku z prodlení za období od 21.7.2010 do 21.3.2013, údaje o exekuci sp.zn. [spisová značka] k vymožení jistiny a úroku z prodlení od 2.9.2016 do zaplacení, údaje o exekuci sp.zn. [spisová značka], datum vydání usnesení o zahájení exekuce 3.7.2015, údaje o exekuci sp.zn. [spisová značka] ve vztahu k vymožení jistiny a úroku z prodlení od 21.9.2010 do zaplacení, exekuční příkaz ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], vyrozumění o zahájení exekuce proti zdejšímu žalobci coby povinnému, č.j. [číslo jednací] k vymožení jistiny a úroků z prodlení, běžících od 15. 10. 2016 na základě rozhodnutí z 16. 11. 2018).

23. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO], soud zjistil, že předmět její činnosti byl [anonymizováno 6 slov], a to za období od 13. 12. 2012 do 9. 5. 2019, jednatelem byla od 21. 2. 2013 do 9. 5. 2019 [jméno] [příjmení], společníkem od 21. 2. 2013 do 9. 5. 2019 byl zdejší žalobce, a to se 100 % podílem. Usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla společnost zrušena s likvidací a zmíněná společnost byla dne 9. 5. 2019 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu ukončení likvidace společnosti.

24. Z konečné zprávy likvidátora [právnická osoba] s.r.o., Ing. [jméno] [příjmení] (nedatována) soud zjistil, že ze strany likvidátora byly prováděny bezúspěšné úkony směřující k navázání kontaktu s jednatelem společnosti paní [jméno] [příjmení], likvidátor zveřejnil vstup právnické osoby do likvidace, a to prostřednictvím Obchodního věstníku - uveřejněno dne 19. 2. - 5. 3. 2019 z důvodu absence účetních, případně jiných listin, dokladujících obchodní vztahy se třetími osobami, nebylo provedeno oznámení vstupu právnické osoby do likvidace známým věřitelům. Dále likvidátor uvedl, že likvidace byla projednána s ČSSZ se zjištěním a konstatováním, že společnost nemá aktivní zaměstnance, evidence motorových vozidel žádná, likvidátor nezjistil žádný finanční, movitý a nemovitý majetek, pohledávky, případně jiná ocenitelná práva. Závazky věřitele byly ve vztahu k [název soudu], Celní úřad pro [územní celek] a PSSZ. Dále bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. vykazuje všechny znaky úpadku podle insolvenčního zákona, neboť společnost má více věřitelů a je v platební neschopnosti. S ohledem na to, že majetek společnosti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení a bezúspěšně byly prověřeny možnosti uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání společnosti, tak byl podán likvidátorem návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku. Z usnesení [název soudu] ze dne 25. 6. 2018, č.j. [číslo jednací], soud dále zjistil, že bylo rozhodnuto o zrušení [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a byl jmenován likvidátor [příjmení] [jméno] [příjmení]. V odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že obchodní korporace nezaložila do Sbírky listin povinné dokumenty, konkrétně účetní závěrky za období od roku 2013 až 2016, jakkoli byla ke splnění této povinnosti vyzvána soudem dne 25. 10. 2017, obchodní korporace nereagovala ani na usnesení soudu ze dne 15. 5. 2018.

25. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu následující: písemné prohlášení bývalé manželky žalobce, neboť písemným prohlášením nelze nahrazovat výslech svědka, cestovní pas žalobce (byl navržen, avšak nebyl soudu předložen). Právní úprava:

26. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

27. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Dle § 9 zákona má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

31. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

33. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

34. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby a po vyloučení nároků na náhradu nákladů na obhajobu a zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání) domáhal náhrady následující újmy: (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným výkonem vazby ve výši 138 000 Kč; (ii) náhrady ušlého zisku za dobu výkonu vazby ve výši 39 100 Kč; (iii) zadostiučinění za újmu způsobenou zákazem vycestovat do zahraničí ve výši 244 000 Kč. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

35. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

36. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

37. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

38. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila. (i.) K zadostiučinění za nezákonný výkon vazby 39. Jak uvedeno shora, žalobce požadoval odškodnění za vazební stíhání částku 1 500 Kč za každý z (nesporných) 230 dní omezení osobní svobody vazbou. Žalovaná shledala adekvátním odškodněním částku 900 Kč/den, kdy tomuto dennímu odškodnění odpovídající částku 207 000 Kč již žalobci vyplatila, a zároveň se mu omluvila.

40. Při stanovení formy a výše odškodnění soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, dle něhož je při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: (i) povaha trestní věci, (ii) celková délka omezení osobní svobody a (iii) následky v osobní sféře poškozené osoby. Nejvyšší soud dále konstatoval, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby (srov. např. rozsudek ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či např. ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 914/2011). Z uvedeného plyne, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Žalovaná však vznik újmy nevyvracela a naopak za nezákonné omezení osobní svobody vazbou žalobce odškodnila.

41. Soud dále v daném ohledu zdůrazňuje, že vazební stíhání vždy představuje významný zásah do osobnostních práv obviněného, který je vystaven zátěži pramenící z omezení jeho osobní svobody, a to navíc v zařízení, které jako institucionalizovaný prostředek státu slouží především k nápravě pachatelů trestné činnosti, tedy v zařízení pojmově spojeném s prvkem represe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3545/2010 ze dne 29. 11. 2011). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR dále plyne, že adekvátním odškodněním za nezákonnou vazbu představuje částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne okolnosti svého posuzování. Ke zmíněnému rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje (srov. např. rozsudek ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či např. ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 914/2011). Z uvedeného plyne, že je zdůrazněna zásada finančního odškodnění nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv (jako je zejména omezení svobody pohybu a práva na soukromí), pročež samotné konstatování porušení práva se bez dalšího jeví jako zcela nedostatečná forma odškodnění.

42. Žalobce byl stíhán pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve stádiu přípravy. Délka vazby trvala 230 dní. Žalobce zároveň prokázal určitý zásah do své osobní sféry života, který mu vazba způsobila.

43. V řízení bylo konkrétně prokázáno, že žalobce byl zadržen v době těhotenství jeho manželky, přičemž z důvodu pobytu ve vazbě nemohl manželce asistovat v dané době, ani neměl zprávy o zdravotním stavu manželky a novorozené dcery po jejím narození, rovněž nemohl být u porodu a svou novorozenou dceru viděl až po 14 dnech. V průběhu vazby žalobce nemohl své manželce pomáhat s dcerou. Žalobce navíc v dané době nemohl finančně podporovat svou rodinu, kdy manželka byla v poslední fázi těhotenství finančně závislá na žalobci.

44. Soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. v navazujícím řízení u [název soudu] jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému hrozil citelný trest odnětí svobody (sazba dvě léta až deset let), vazba byla kratší než u zdejšího žalobce (141 dní), nebyl prokázán zásah v osobnostní sféře a poškozený měl trestní minulost, a bylo mu poskytnuto zadostiučinění ve výši 500 Kč/den. V jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. v řízení u [název soudu] jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka], kdy hrozil poškozenému rovněž citelný trest odnětí svobody (sazba dvě léta až deset let), vazba trvala rovněž kratší dobu než u žalobce (184 dnů), byl prokázán zásah v osobnostní (rodinné) sféře, poškozený byl omezen jazykovou bariérou, prokázal psychické a fyzické problémy z výkonu vazby a nadto nikdy nebyl soudně trestán, bylo poškozenému poskytnuto odškodnění ve výši 1 000 Kč za den výkonu vazby. V neposlední řadě soud provedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu ve věci [spisová značka], kdy byl žalobce ve vazbě po dobu 219 dní, tj. o několik dní méně než žalobce, vazba probíhala za mimořádně přísných bezpečnostních opatření, kdy u žalobce byly denně prováděny osobní prohlídky, byl převáděn spoutaný na rukou i na nohou za přítomnosti několika ozbrojených příslušníků vězeňské služby, od přijetí do výkonu vazby byly u zdejšího žalobce prováděny vizuální kontroly v nepravidelných intervalech do 30 min., a poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 1 500 Kč/den.

45. Na základě provedeného dokazování a posouzení individuálních okolností dané věci pak soud dospěl k závěru, že denní odškodnění ve výši 900 Kč, které žalobci poskytla žalovaná, je v daném případě přiměřené a dostatečné. Žaloba tedy byla ve zbylém rozsahu (tj. 138 000 Kč) zamítnuta (srov. výrok III.). (ii.) K ušlému zisku 46. Jak uvedeno shora, žalobce se dále domáhal náhrady ušlého zisku za dobu výkonu vazby ve výši 39 100 Kč.

47. Žalobce pouze v obecné rovině uvedl, že v důsledku jeho vazby došlo k úpadku podnikání [právnická osoba] s.r.o. a k její následné likvidaci. S ohledem na neúplná a velmi obecní tvrzení a absenci důkazních návrhů k prokázání tvrzeného nároku, soud žalobce při jednání dne 12. 5. 2020 vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzené náhradě škody a její výši. Žalobce však ani na základě uvedené výzvy soudu nedoplnil konkrétnější tvrzení ani jakékoli důkazní návrhy, a to i přesto, že byl poučen o možných následcích nesplnění výzvy (tj. neúspěch ve sporu).

48. Ve vztahu k požadované náhradě ušlého zisku tedy soudu nezbylo než uzavřít, že žalobce (ač byl vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.) netvrdil ani neprokázal tvrzenou škodu. Jelikož tedy žalobce nedostál své primární povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti v řízení, soud žalobu v dané části (tj. 39 100 Kč) pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl (srov. výrok III.).

49. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost uvádí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že likvidace [právnická osoba] byla nařízena v důsledku porušení povinností zakládat účetní závěrky za roky 2013 – 2016, což nebylo splněno ani na základě dodatečné výzvy soudu, přičemž jednatelka společnosti nekomunikovala s likvidátorem. Uvedené je však v rozporu s tvrzením žalobce, že došlo k propadu podnikání a následné likvidaci kvůli jeho vazbě. Nadto není zřejmé, jak by se mohla daná společnost dostat do nesnází pouze v důsledku toho, že její společník (tj. žalobce) byl trestně stíhání a ve vazbě za situace, kdy společnost měla jednatelku, která měla primárně podnikání společnosti řídit. Rovněž lze poukázat na to, že žalobce při svém výslechu uvedl, že předmětem podnikání [právnická osoba] byl obchod se zlatem, což však neodpovídá zápisu do obchodního rejstříku, dle něhož zmíněná společnost měla podnikat v oblasti [anonymizováno 6 slov]. Soud tedy nepovažuje daná tvrzení ani výslech žalobce za věrohodná, resp. jim neuvěřil. Bližší tvrzení ani důkazní návrhy však žalobce ani na výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nepředložil. (iii.) K zadostiučinění za zákaz vycestovat do zahraničí 50. Žalobce se dále domáhal zadostiučinění za újmu způsobenou zákazem vycestovat do zahraničí ve výši 244 000 Kč.

51. Žalobce pouze v obecné rovině tvrdil, že mu vznikla nemajetková újma tím, že nemohl vídat svou rodinu žijící v [země]. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že mu bylo v době zákazu vycestovat dvakrát povoleno vycestovat, a sice kvůli zdravotnímu stavu rodičů a kvůli svatbě sestry. Nadto žalobce při svém výslechu uvedl, že jeho matka jej asi 2x navštívila a žalobce poté, co již mohl volně cestovat do zahraničí, tak po dobu přibližně 1 roku do zahraničí necestoval. Před zákazem přitom cestoval domu 3-4x ročně. I uvedené skutečnosti svědčí o tom, že žalobci nevznikla zákazem vycestovat újma, která by měla být odškodněna v penězích, resp. taková újma nebyla prokázána.

52. Žaloba proto byla v daném rozsahu (tj. 244 000 Kč s přísl.) zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

53. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od správného data 19. 1. 2019 do zaplacení.

54. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

55. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 18. 7. 2018 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 18. 1. 2019 (pátek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 19. 1. 2019 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

56. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši od 19. 1. 2019 (srov. výrok II.) z částky, kterou žalovaná plnila dne 16. 7. 2019, avšak opožděně. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. K nákladům řízení:

57. Výrok (IV.) o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a dále ve spojení s § 150 o.s.ř., dle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

58. Žalovaná byla úspěšná co do rozsahu cca 64 % a žalobce co do cca 36 %. S ohledem na nepříliš velký rozdíl mezi úspěchem žalobce a žalované, dále s ohledem na okolnosti věci a na to, že žalovaná plnila žalobci (byť částečně) až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a rovněž s přihlédnutím k zanedbatelné částce, kterou by měl žalobce žalované (coby nezastoupenému účastníkovi – srov. § 151 odst. 3 o.s.ř.) platit na nákladech řízení, soud považuje za spravedlivé, aby každý z účastníků nesl své náklady řízení sám. Ke lhůtě k plnění:

59. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.