12 C 139/2013-300

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu [titul] Gordany Křivosudské a přísedících Jany Vránové a Boženy Sedlákové Žižkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem v [obec], [ulice a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 317 160 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 213 721 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 462 Kč od 13. 9. 2010 do zaplacení, 2 462 Kč od 13. 10. 2010 do zaplacení, 2 608 Kč od 13.11.2010 do zaplacení, 2 059 Kč od 13. 12. 2010 do zaplacení, 1 547 Kč od 13. 1. 2011 do zaplacení, 2 608 Kč od 13. 2. 2011 do zaplacení, 2 484 Kč od 13. 3. 2011 do zaplacení, 1 547 Kč od 13. 4. 2011 do zaplacení, 2 608 Kč od 13. 5. 2011 do zaplacení, 2 462 Kč od 13. 6. 2011 do zaplacení, 2 462 Kč od 13. 7. 2011 do zaplacení, 2 608 Kč od 13. 8. 2011 do zaplacení, 1 547 Kč od 13. 9. 2011 do zaplacení, 2 462 Kč od 13. 10. 2011 do zaplacení, 2 608 Kč od 13. 11. 2011 do zaplacení, 2 462 Kč od 13. 12. 2011 do zaplacení, 2 462 Kč od 13. 1. 2012 do zaplacení, 1 346 Kč od 13. 2. 2012 do zaplacení, 1 038 Kč od 13. 2. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 3. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 4. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 5. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 6. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky: 14 790 Kč od 13. 7. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 8. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 9. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 10. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 11. 2012 do zaplacení, 14 790 Kč od 13. 12. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 14 790 Kč od 13. 1. 2013 do zaplacení, 9 189 Kč od 13. 2. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 103 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky: 994 Kč od 13. 7. 2010 do zaplacení, 2 732 Kč od 13. 8. 2010 do zaplacení, 270 Kč od 13. 9. 2010 do zaplacení, 270 Kč od 13. 10.2010 do zaplacení, 673 Kč od 13. 12. 2010 do zaplacení, 1 310 Kč od 13. 1. 2011 do zaplacení, 1 310 Kč od 13. 4. 2011 do zaplacení, 270 Kč od 13. 6. 2011 do zaplacení, 270 Kč od 13. 7. 2011 do zaplacení, 1 310 Kč od 13. 9. 2011 do zaplacení, 270 Kč od 13. 10. 2011 do zaplacení, 270 Kč od 13. 12. 2011 do zaplacení, 270 Kč od 13. 1. 2012 do zaplacení, 1 138 Kč od 13. 2. 2012 do zaplacení, 1 040 Kč od 13. 2. 2012 do zaplacení, 7 034 Kč od 13. 3. 2012 do zaplacení, 8 072 Kč od 13. 4. 2012 do zaplacení, 7 034 Kč od 13. 5. 2012 do zaplacení, 9 112 Kč od 13. 6. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky: 7 034 Kč od 13. 7. 2012 do zaplacení, 8 072 Kč od 13. 8. 2012 do zaplacení, 9 112 Kč od 13. 9. 2012 do zaplacení, 5 994 Kč od 13. 10.2012 do zaplacení, 9 112 Kč od 13. 11. 2012 do zaplacení, 8 072 Kč od 13. 12. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky: 7 034 Kč od 13.1.2013 do zaplacení 5 360 Kč od 13. 2. 2013 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 54 021,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Chomutově náklady řízení ve výši 7 216 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Chomutově za soudní poplatky částku ve výši 17 886 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu [datum] a v průběhu řízení provedenými doplněními žaloby domáhal na žalovaném, u kterého byl v pracovním poměru od [datum], zaplacení 362 521 Kč s 7,5 % úrokem z prodlení od 13. 8. 2010 do zaplacení, představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu [datum] do [datum] z důvodu pracovního úrazu, který u žalovaného utrpěl [datum], záznam o pracovním úrazu byl sepsán [datum]. Po úrazu byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti, avšak žalovaný mu nevyplatil žádnou náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kterou mu měl vyplácet podle § 370, § 382 odst. 2 zákoníku práce, na urgence žalobce nedbal, tvrdil, že výplatu konzultuje s [právnická osoba] Žalobce od [datum] do [datum] obdržel dávky v nemoci, následně byl bez nemocenské. Za dobu od [datum] do [datum] obdržel od zaměstnavatele náhradu mzdy ve výši 2.891 Kč a od [datum] do [datum] obdržel od OSSZ nemocenskou ve výši 232.128 Kč, to je celkem 235.019 Kč. Uvedl, že jeho průměrný hodinový výdělek před vznikem škody měl ve výši 129,90 Kč, neboť hrubou mzdu za odpracovanou dobu (první čtvrtletí 2010) měl ve výši 51 550 Kč a odpracoval 397,15 hodin. Trval na tom, že do hrubé mzdy za odpracovanou dobu se započítává i odměna za dobu čekání mezi spoji podle nařízení vlády číslo 589/2006 Sb., která oceňuje nepříznivé podmínky práce spočívající v rozdělení směny na několik částí. Podle žalobce období od [datum] do [datum] představuje 114 týdnů, což při 40 hod. týdenní pracovní době je 4600 hodin. Ušlý hrubý výdělek za tuto dobu činí 597.540 Kč. Rozdíl mezi ušlým výdělkem a náhradou za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je ve výši 362.521 Kč (597 540 Kč - 235 019 Kč). Následně doplnil, že ho pojišťovna odškodnila a vyplatila mu náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolest a ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Vypočítal, že za dobu od [datum] do [datum], to je za 135 týdnů při 40 hodinové týdenní pracovní době jde o [číslo] hodin. Proto při hodinovém výdělku 129,90 Kč činil jeho ušlý hrubý výdělek za tuto dobu 701 460 Kč. Za uvedenou dobu mu bylo vyplaceno nemocenské 235 019 Kč, pojišťovna mu vyplatila 100 127 Kč, to je celkem 335 146 Kč. Rozdíl činí 366 314 Kč.

2. Ve svém písemném podání ze dne [datum] sdělil žalobce, že mu pojišťovna [anonymizováno] v září [rok] doplatila náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši 49 154 Kč, proto požaduje zaplatit 317 160, neboť mu bylo vyplaceno nemocenské 235 019 Kč, náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 142.281 Kč celkem 384 300 Kč.

3. Po opakovaných usneseních soudu s výzvami k doplnění žaloby, žalobce podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] doplnil, že k předmětnému úrazu došlo při vystupování z autobusu, který předával garážmistrovi na čerpací stanici [anonymizováno] v [obec]. Tvrdil, že pro účely vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku se k otázce příčinné souvislosti mezi vznikem škody a pracovním úrazem vyjádřila znalkyně [titul]. [jméno] [příjmení], která uvedla„ že [anonymizováno 22 slov] vyřazují poškozeného z povolání řidič autobusu“. Rovněž rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti z [datum], které bezprostředně navazuje na ukončenou předchozí pracovní neschopnost je lékařem zaškrtnuto, že se stále jedná o pracovní úraz. Pracovní poměr s ním žalovaný ukončil k [datum] podle § 52 písm. d) zákoníku práce na základě posudku pro dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní práce. Žalobce dodal, že se za první 2 týdny pracovní neschopnosti ([anonymizováno] – [datum]) mu byla vyplácena náhrada mzdy od zaměstnavatele, kdy v červenci 2010 tato náhrada z uvedené částky činila 826 Kč. V době od [datum] do [datum] byla vyčerpána podpůrčí doba v nemoci a nemocenské ani náhrada za ztrátu na výdělku mu nebyly vypláceny. Žalobce zde rozvedl jednotlivé měsíční náhrady, které za rozhodné období požaduje zaplatit od žalovaného (od [datum] [datum]), které ve svém souhrnu činily částku 317.160 Kč.

4. Ve svém písemném vyjádření k žalobě činila žalovaná nesporným, že byl u ní žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy z [datum] v pracovním poměru, který vznikl na dobu určitou od [datum] do [datum] s tím, že žalobce u ní nastoupil jako řidič autobusu s denní pracovní dobu 8 hod denně, týdně 40 hodin. Pracovní poměr byl následně dodatky k pracovní smlouvě měněn tak, že došlo k prodloužení doby trvání pracovního poměru a následně se pracovní poměr změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou a trval i v době, za kterou žalobce požaduje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Žalovaná tvrdila, že žalobce neprokázal, že poškození zdraví souvisí s pracovním úrazem, tedy že je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou a že žalobce neoznačil žádné důkazy k tomu, že došlo k pracovnímu úrazu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím. Žalovaná vyjádřila svou pochybnost nad tím, zda úraz, který žalobce utrpěl [datum] je vůbec v příčinné souvislosti s požadovanou škodou, tj. zda případné poškození zdraví z tohoto úrazu je skutečně příčinou takto dlouhotrvající pracovní neschopnosti. Podle žalované žalobce neuvedl, jaký úraz měl vést k poškození jeho zdraví, neuvedl, jaké poškození zdraví mu mělo být úrazem způsobeno, neuvedl ani neprokázal příčinnou souvislost mezi takovým úrazem a škodou. Skutečnost, že žalobci byly vypláceny až do [datum] nemocenské dávky, podle žalované uplatněný nárok neprokazují. Ze strany [právnická osoba] pak bylo rozhodnuto o tom, že vzhledem k neúměrně dlouhé pracovní neschopnosti bude věc postoupena soudnímu znalci a poradci v oboru zdravotnictví, žalobce však odmítl podepsat prohlášení, kterým byl zajištěn jeho souhlas ke zpřístupnění jeho zdravotní dokumentace. Na podkladě šetření [právnická osoba] tak bylo nakonec žalobci na uvedenou pojistnou událost vyplaceno: bolestné 26.520 Kč, ztížení společenského uplatnění 84.000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů léčení 19.540 Kč, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] celkem ve výši 149.281 Kč, když z této částky bylo 22.410 Kč vyplaceno Finančnímu úřadu. Dle názoru žalované trvání pracovní neschopnosti žalobce mohlo být důsledkem jeho obecných onemocnění a nikoliv důsledkem pracovního úrazu. Žalovaná proto měla za to, že nárok uplatněný žalobou je nedůvodný, jak co do doby, za kterou je nárok uplatňován, tak i co do výše, neboť žalované není zřejmé, jak žalobce dospěl k výši průměrného hodinového výdělku a má ho za nesprávný, neuzná jej.

5. Ve svém písemném vyjádření vedlejší účastník trval na tom, že trvání pracovní neschopnosti žalobce do [datum] není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum], neboť podle znaleckého posudku [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] trvala pracovní neschopnost žalobce z důvodu pracovního úrazu ze dne [datum] nejvýše do [datum] a po tomto datu trvala z důvodu obecných onemocnění. Vedlejší účastník považoval za nezvyklé, že několik let trvající pracovní neschopnost, o které žalobce tvrdí, že v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, vyústila v rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení o snížení jeho pracovní schopnosti nebo vzniku invalidity. Vedlejší účastník tak měl na základě znaleckého posudku [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] za to, že pracovní neschopnost žalobce od [datum] není v příčinné souvislosti s předmětným pracovním úrazem a žalobci tak od tohoto data nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku, za kterou by odpovídala žalovaná. Vedlejší účastník proto navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

6. Jako účastník řízení žalobce uvedl, že jako řidič u žalované pracoval ve smluvní linkové přepravě zaměstnanců podle jízdního řádu z [obec] do [obec] k [anonymizováno] a zpět. Dodal, že již v [anonymizováno] [rok] měl pracovní úraz levého kolena, ale nebyl v pracovní neschopnosti, koleno mu operovali v březnu nebo v [anonymizováno] [rok]. Když došlo dne [datum] k dalšímu úrazu, koleno si dosud léčil. K úrazu došlo stejným způsobem, když vystupoval z autobusu. Jeho úraz viděl garážmistr a přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení], úraz viděl i bývalý kolega [jméno] [příjmení]. Žalobce tehdy skončil pracovní dobu v 18:00 hodin, měl předat autobus a nastoupit na dovolenou. Jeho přítelkyně s ním tehdy byla proto, že mu měla pomoci s úklidem autobusu. Zaměstnavatel parkoval autobusy na [anonymizováno] v [obec], takže šlo o jeho pracoviště. Na stazku, kterou si vyžádal od garážmistra pak napsal, co se mu stalo; přítelkyně ho odvezla k sobě domů, kdy si koleno ledoval a druhý den odjel na pohotovost. K doktorovi bezprostředně po úrazu nejel, protože si myslel, že koleno uleduje. Po rentgenu a vyšetření dostal ortézu, zlomenina nebyla zjištěna. Obvodní lékařka na základě zprávy z pohotovosti mu napsala nemocenskou. Až na [anonymizováno] [rok] byl objednán k [titul]. [příjmení], celou dobu byl v pracovní neschopnosti; dále v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] byl na vyšetření u doktora [anonymizováno], který se zabývá transplantace chrupavky. Naplánoval mu operaci na [anonymizováno] [rok], tedy na dobu, kdy mu končila výplata nemocenských dávek, proto požádali s [titul]. [příjmení] [příjmení] správu sociálního zabezpečení o prodloužení doby. Termín operace se však posunul na konec [anonymizováno] [rok], potom chodil na rehabilitace, ale potíže pokračovaly a bolesti trvaly. Čtvrtá operace kolene proběhla [datum], kdy mu implantovali buňky chrupavky. Doba nemocenských dávek k druhé žádosti o prodloužení trvala do [datum]. Podle [obec] správy sociálního zabezpečení byl poživatelem invalidního důchodu prvního stupně se zády. Invalidní důchod druhého stupně mu byl přiznán [datum]. Dne [datum] ukončil druhou pracovní neschopnost, již bez nároku na nemocenské dávky a nahlásil se k zaměstnavateli, ten ho poslal k závodnímu lékaři do [obec], který konstatoval, že není způsobilý pro výkon práce řidiče z důvodu pracovního úrazu. V [obec] byla připravena výpověď z pracovního poměru s 3 násobným odstupným ale dokument nepodepsal a seznámil ředitele se zprávou lékařky a s tím, že by měl dostat výpověď z pracovního poměru z důvodu úrazu. Po návratu do zaměstnání až do 31. 5. 2013 byl doma pro překážky v práci. Zaměstnavatel uznal důvod výpovědi a vyplatil mu 12 platů odstupného. Sám zaměstnavatel úraz nezpochybňoval.

7. Žalobce v průběhu řízení vzal žalobu částečně zpět do částky 45.361 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 45.361 Kč od 13. 8. 2010 do zaplacení a v rozsahu zpětvzetí žaloby soud proto řízení zastavil podle § 96 o. s. ř. v průběhu řízení.

8. Dne [datum] navrhl žalobce změnu žaloby, která byla soudem připuštěna usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], dle které se žalobce domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti celkem ve výši 317 160 Kč, a to tak, že v r. 2010 za dobu od 19. do 30. 6. 2010 žádal částku ve výši 994 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 7. 2010 do zaplacení, za červenec 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od13.8. 2010 do zaplacení, za srpen 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 9. 2010 do zaplacení, za září 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 10. 2010 do zaplacení, za říjen 2 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 11. 2010 do zaplacení, za listopad 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 12.2010 do zaplacení a za prosinec 2 857 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 1. 2011 do zaplacení. Za rok 2011 žádal náhradu: za leden 2 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 2. 2011 do zaplacení, za únor 2 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 3. 2011 do zaplacení, za březen 2 857 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 4. 2011 do zaplacení, za duben 2 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 5. 2011 do zaplacení, za květen 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 6. 2011 do zaplacení, za červen 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 7. 2011 do zaplacení, za červenec 2 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 8. 2011 do zaplacení, za srpen 2 857 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 9. 2011 do zaplacení, za září 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 10.2011 do zaplacení, za říjen 2 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 11. 2011 do zaplacení, za listopad 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 12. 2011 do zaplacení a za prosinec 2 732 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 1. 2012 do zaplacení; za období od 1. do 29. 1. 2012 žádal zaplatit náhradu ve výši 2 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 2. 2012 do zaplacení, za dobu od 31. do 31. 1. 2012 náhradu ve výši 2 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 2. 2012 do zaplacení, dále v roce 2012 požadoval tuto náhradu: za únor 21 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 3. 2012 do zaplacení, za březen 22 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 4. 2012 do zaplacení, za duben 21 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 5. 2012 do zaplacení, za květen 23 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z dlužné částky od 13. 6. 2012 do zaplacení, za červen 21 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky od 13. 7. 2012 do zaplacení, za červenec 22 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky od 13. 8. 2012 do zaplacení, za srpen 23 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky od 13.9.2012 do zaplacení, za září 20 784 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky od 13. 10.2012 do zaplacení, za říjen 23 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky od 13.11.2012 do zaplacení, za listopad 22 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky od 13. 12. 2012 do zaplacení, za prosinec 21 824 Kč úrokem z prodlení ve výši 7,05% z dlužné částky od 13. 1. 2013 do zaplacení Za dobu od 1. do 21. 1. 2013 požadoval náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 14 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% z dlužné částky od 13. 2. 2013 do zaplacení s tím, že jednotlivé částky měla žalovaná žalobci vyplácet ve výplatním termínu, který byl u žalované stanoven 12. dnem měsíce následujícího, ve kterém vznikl nárok na mzdu. V průběhu řízení, po výslechu svědků přiznal žalobce, že tehdy z autobusu vyklidil všechny své věci, autobus předal garážmistrovi, předání autobusu snad podepisoval, vystoupil z autobusu a když byl venku, tak se do autobusu vrátil pro svou taštičku s doklady. Když vystupoval z autobusu podlomilo se mu koleno. Protože garážmistr neměl k dispozici knihu úrazů, vyžádal žalobce od něho stazku, na kterou napsal, co se stalo, včetně toho, že mu směna skončila v 18 hodin.

9. Žalovaná jako účastnice řízení trvala na tom, že nejde o pracovní úraz, neboť žalobce autobus vyklidil od všech svých věcí, autobus předal garážmistrovi, čímž došlo k ukončení jeho pracovní směny a jestliže do autobusu znovu vstoupil, šlo o jeho rozhodnutí, které neučinil na pokyn zaměstnavatele, neboť v té době v autobuse z hlediska právního už neměl co dělat. Podle žalované není zřejmé, zda byla dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a úrazem, neboť ve zdravotních záznamech [titul]. [příjmení] zjistila u žalobce degenerativní změny a trvala na tom, že pracovní neschopnost žalobce byla v důsledku jiných obecných onemocnění, kdy zde mohly sehrát roli i dřívější úrazy žalobce, kdy i lékař uvedl, že levé koleno měl opakovaně pohmožděné. Podle žalované nelze odměnu za čekání člena osádky autobusu mezi spoji zahrnovat do výpočtu průměrného výdělku pro tyto účely, neboť pracovní doba není pracovní pohotovostí, do základu pro výpočet průměrného výdělku se zahrnují pouze ty částky, které jsou poskytovány za vykonanou práci. Žalovaná proti posudku o zdravotní způsobilosti podala návrh na jeho přezkoumání, neboť nesouhlasila se závěry, avšak návrhu na přezkoumání nebylo vyhověno. Prvý úraz žalobci odškodňovala žalovaná jako úraz pracovní. Žalovaná tvrdila, že záznam o úraze byl sepsán k žádosti žalobce paní [příjmení] podle údajů, které jí dal žalobce a k jeho sepisu došlo 3 týdny po úraze. Podle žalované se žalobce svým jednáním snažil udělat cokoliv, aby měl nárok na jakékoliv finanční plnění, ať už z titulu pracovní neschopnosti nebo z titulu úrazu. Pokud jde o„ náhradu placeného podvýkonu“ uváděného ve mzdovém listu žalobce a ve výplatní pásce dodala žalovaná, že nešlo o výkon práce ale náhradu za to, že zaměstnanci nebyla přidělena práce do výše jeho pracovního úvazku. Potvrdila, že měl žalobce pracovní dobu 40 hodin týdně, žalovaná použila u něho nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou podle kolektivní smlouvy, kdy jednotlivé délky směn byly různé, celková odpracovaná doba byla spočítána za měsíc a případné„ podvýkony“ byly hrazeny žalovanou jako podvýkon, popřípadě jako přesčas.

10. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku do 13. 4. 2013 v části týkající se uplatněných nároků z úroků z prodlení a v rozsahu v jednotlivých částek za jednotlivé měsíce, neboť byl nárok uplatněn více než tři roky, než nastalo prodlení. Žalovaná dále měla za to, že nárok není po právu v rozsahu od 13. 3. 2012, neboť v té době bylo konstatováno OSSZ Chomutov, že byla změněna [anonymizováno 8 slov] a z hlediska vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť je plně věcí žalobce jak své nároky uplatní z hlediska právního. Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

11. Mezi účastníky bylo shodné a nesporné a z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] má tak soud za zjištěné, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a trval do [datum], kdy skončil na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobci v důsledku pracovního úrazu, který žalobce u ní utrpěl a žalovaná mu vyplatila odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Zjištěno bylo rovněž ze shodných nesporných tvrzení účastníků, že žalobce již dříve, dne [datum] u žalované utrpěl pracovní úraz. Žalovaná nečinila sporným tvrzení žalobce a soud má tak za zjištěné, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako řidič smluvní linkové přepravy zaměstnanců, jeho týdenní pracovní doba činila 40 hodin, denně pracoval 8 hodin.

12. Podle„ Záznamu o pracovním úrazu“ u žalobce došlo ve 20:00 hodin dne [datum] v areálu veřejné čerpací stanice [anonymizováno], kde mělo dojít k předání autobusu [jméno] [jméno], k úrazu, kdy se postiženému řidiči k (žalobci) při vystupování z vozidla a došlápnutí na pevnou podložku podlomilo levé koleno, čímž došlo ke zranění. Podle tohoto [příjmení] [jméno] [jméno] byl v té chvíli mimo vozidlo a nebyl svědkem události. V Záznamu bylo místo úrazu uvedeno jako pravidelné pracoviště postiženého. Jako svědkyně záznam podepsala [jméno] [příjmení].

13. Zjištěno bylo z lékařské zprávy [titul]. [jméno] [příjmení], praktické lékařky v [obec], že žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] pro pracovní úraz kolene. Tatáž lékařka, jak bylo soudem zjištěno rozhodla o dočasné pracovní neschopnosti žalobce od [datum] do [datum] jako důvod pokračování pracovní neschopnosti uvedla„ pracovní úraz“.

14. Z důkazu nazvaného„ Znalecký posudek“ znalkyně [titul]. [jméno] [příjmení] (který nesplňoval náležitosti znaleckého posudku ve smyslu vyhlášky č. 37/1967 Sb. § 13 odst. 2, § 127a o. s. ř.) soud zjistil, že byl posuzován úraz levého kolene, ke kterému došlo [datum], kdy znalkyně označila úraz jako pracovní.

15. Zjištěno bylo z Posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání [titul]. [jméno] [příjmení], lékařky Ústecké polikliniky s.r.o., [obec], že žalobce pro dlouhodobou neschopnost trvající od [datum] do [datum] pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon dosavadní práce a jako důvod tato lékařka uvedla, že šlo o důsledek pracovního úrazu.

16. Ve svém znaleckém posudku Doc. [titul]. [jméno] [příjmení] CSs., [příjmení] posuzoval i tento znalec dlouhodobě trvající pracovní neschopnost žalobce trvající od [datum], hodnotil bolestné za zdravotní následky způsobené úrazem a posuzoval další skutečnosti.

17. Ze Zdravotních záznamů [titul]. [jméno] [příjmení], lékaře ortopedické ambulance poliklinika v [obec] ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že tento lékař mj. posuzoval [anonymizováno 7 slov] žalobce.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], intimní přítelkyně žalobce, která historii sporu znala z vyprávění a den před svou svědeckou výpovědí si o věci s žalobcem povídali, se podává, že se s žalobcem v roce [rok], v 15:00 hodin vrátili z průmyslové zóny do [obec] na [anonymizováno], kde žalobce parkoval autobus, čekali tam na ně jejich kamarádi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], se kterými se navštěvují, chtěli zajít na oběd. Podle svědkyně tam od žalované byl nějaký pán, který pro žalobce přivezl výpověď z pracovního poměru a žalobci nařídil, aby vyklidil autobus, své osobní věci a aby mu autobus předal. Ona žalobci pomáhala autobus vyklízet, zametala a vyklízela jeho osobní věci. Žalobce byl rozčílený, tekly mu slzy a při vystupování z autobusu, kdy svědkyně šla vzadu za ním, zakopl nebo špatně došlápl a málem vypadl dopředu z autobusu. Hned si stěžoval, že ho strašně bolí koleno, nemohl se o nohu vůbec opřít. Ten pán, co mu předával autobus, byl vepředu u dveří a musel úraz vidět, sepsal, co se stalo při předávání autobusu. [jméno] a [jméno] také museli vidět, že žalobce málem vypadl z autobusu. Podle svědkyně k úrazu žalobce došlo při vystupování z autobusu, když už byl autobus uklizený a autobus měl být předaný. Po úraze to bylo trochu chaotické, neboť se řešil úraz. Svědkyně pak žalobce odvezla domů autem, do kterého mu pomohl pan [příjmení], doma si lehl do postele, na koleno dávali obklady, další den byl na pohotovosti. Podle svědkyně žalobce marodil s kolenem asi do roku [rok].

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně žalobce (nikoliv intimní) se podává, že v červnu [rok], když měl žalobce narozeniny, byli domluveni, že si dají sraz na benzině [anonymizováno] v [obec], až přijede z práce. Když přítel svědkyně pracoval u žalované, byli domluveni s benzinou a mohli si tam odstavit autobusy na nezbytně nutnou dobu, viděla, jak tam lili vodu do odstřikovačů i vyhazovali odpadky a další věci kolem autobusu. Čekala na benzině se svým přítelem [jméno] [příjmení], určitě s nimi čekala i přítelkyně žalobce [jméno], byl tam ještě nějaký pán od žalované, garážmistr, který si měl od žalobce převzít autobus. Žalobce přijel k večeru a“ jak vylejzal z autobusu, sklouzla mu noha a spadnul“. Svědkyně viděla na vlastní oči, jak letěl z posledního schodu, spadl na zem na kolena, rukama se zapřel. V té době se svědkyně venku bavila s paní [jméno] u jejich auta. Přítel svědkyně [příjmení] hned běžel k žalobci a snažil se ho zvednout ze země, [jméno] chtěla zvednout také žalobce, ale protože je malinká, tak ho zvednul [příjmení] a posadil ho do auta paní [jméno]; pak se tam něco řešilo kvůli autobusu, jeho přítelkyně ho pak naložila a odjeli. Svědkyně nevěděla, jak žalobce předal autobus, nevěděla, zda hovořil s garážmistrem, nevěděla, že by se sepisoval na místě záznam o úrazu.

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], přítele žalobce a bývalého zaměstnance žalované se podává, že na benzince [anonymizováno] v [obec], kde parkovali autobusy, asi kolem 17:00 – 18:00 hodiny došlo k úrazu žalobce, byli dohodnuti s žalobcem a jejich děvčaty na večeři, neboť žalobce měl narozeniny, dohodnuti byli, že tam žalobce zaparkuje autobus a odtud měli jet s přítelkyněmi na večeři. Na [anonymizováno] viděl pana [jméno], jejich garážmistra, který tam přijel dát žalobci výpověď nebo snad mu tam měl žalobce předat autobus. Svědek stál venku s paní [příjmení] a paní [příjmení] na place [anonymizováno], ke konci, když už měli jít, žalobce upadl. Svědek jeho pád neviděl, viděl, že kulhá, slyšel jeho řvaní; šel k němu a on mu řekl, že má něco s nohou, že uklouzl z autobusu na schodech. V té době ho svědek viděl stát u dveří autobusu. Jeho zranění neviděl, žalobce mu své zranění neukázal. Podle předpokladu svědka, v té době žalobce uklízel autobus, což se po jízdě dělá. Svědek nevěděl, kde v té době byly paní [příjmení] a [příjmení], nevěděl, kdo viděl pád žalobce nevěděl, kde stál pan [jméno] s tím, že se určitě pak nešlo na večeři. Svědek si nepamatoval, zda žalobce pak jel k doktorovi nebo domů.

21. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované podává, že v době, kdy u žalované dělal provozního mistra, přijel do [obec] na bývalou pumpu [anonymizováno], nyní [anonymizováno], kde měl od žalobce převzít autobus. Dostal to příkazem od zaměstnavatele, neboť žalobce byl ve výpovědi, sám žalobci výpověď nedával. K předání autobusu mělo dojít na [anonymizováno] proto, že tam žalobce parkoval, znal tam personál, který mu tam dovoloval parkovat; svědek nevěděl, zda mu tam dovolil parkovat někdo od zaměstnavatele, měl snad parkovat někde na pile v [obec], neboť na technických službách měli plno. K předání autobusu mělo dojít po žalobcově šichtě, na pumpě měl žalobce být asi v 15:30 – 15:45 hodin. Autobus byl tehdy zaparkovaný vedle pumpy na parkovišti, svědek tam přijel svým služebním osobním vozidlem. Žalobce už na něho čekal, a když svědek zaparkoval, požádal žalobce, aby si vzal všechny osobní věci, autobus uvedl do původního stavu a autobus, aby mu předal. Žalobce si bral věci z autobusu a asi 20 minut nebo půl hodiny si je odnášel do svého automobilu Fiat Uno. Když mu žalobce řekl, že má všechno vystěhované, šel svědek do autobusu zkontrolovat, zda je všechno v pořádku, prohlédl si ho a vystoupil z autobusu. Žalobce stál tehdy před autobusem a svědek si šel pro řidiče, kterého si s sebou přivezl, aby mohli odjet s autobusem. Svědek neví, z jakého důvodu chtěl žalobce znovu zpět do autobusu, u kterého byly v té době dveře otevřené, svědek v té době už odcházel ke svému autu, ale najednou se za ním ozvalo:„ Au, au, já jsem tady uklouzl na schodech“ když se svědek otočil, žalobce se držel dveřích autobusu a říkal, že si poranil koleno, poraněnou nohou mu žalobce neukazoval. Vrátil se proto k žalobci, který se držel dveří, pak se odbelhal k autu a odjel, svědek šel pro řidiče, který nastoupil do autobusu a odvezli ho do garáží. Svědek si nepamatoval, zda v té době viděl na pumpě někoho známého, nebo zda tam na žalobce čekal ještě někdo jiný, neviděl nikoho, že by někdo žalobci pomáhal s vynášením věcí a uklizení, stál od autobusu asi 3 až 4 metry a čekal, až žalobce autobus uklidí. Poté, co mu žalobce předal autobus, mu žalobce neřekl nic o tom, že se chce znovu do autobusu vrátit. Svědek nevěděl, zda byl potom žalobce v autobusu, nepamatoval si, že by mu někdo pomáhal zpět do auta, tvrdil, že se žalobce do auta odbelhal sám. Asi druhý den nebo další den mu žalobce zavolal, že má neschopenku, že má pracovní úraz a aby si přijel pro neschopenku. Svědkovi přišlo divné, proč neschopenku vydává zase na pumpě. Svědek si nepamatoval, zda sepisoval s žalobcem záznam o úrazu ani na obsah záznamu. Svědek trval na tom, že k úrazu žalobce došlo po předání autobusu.

22. Soud má dále za zjištěné ze shodných a nesporných tvrzení účastníků a ze zpráv [pojišťovna], že vedlejší účastník vyplatil žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 149 281 Kč za dobu od 19. 6. 2010 do 29. 1. 2012, a to tak, že žalobci vyplatil: v roce 2010 za dobu od 19. 6. do 30.

6. částku 5 255 Kč, v červenci 7 617 Kč, v srpnu 7 637 Kč, v září 8 040 Kč, v říjnu 6 722 Kč, v listopadu 8 040 Kč, v prosinci 8 552 Kč; v roce 2011: v lednu 6 722 Kč, v únoru 7 016 Kč, v březnu 8 552 Kč, v dubnu 7 125 Kč, v květnu 7 637 Kč, v červnu 8 040 Kč, v červenci 6 722 Kč, v srpnu 8 552 Kč, v září 8 040 Kč, v říjnu 6 722 Kč, v listopadu 8 040 Kč a v prosinci 7 637 Kč; v roce 2012 za dobu od 1. do 29. ledna částku ve výši 6 613 Kč.

23. Z potvrzení [stát. instituce] zjistil soud, že žalobci byly vypláceny dávky nemocenského pojištění v době od 3. 7. 2010 do 29. 1. 2012, a to tyto částky: v roce 2010 za dobu od 19. 6. do 30.

6. částka 2 065 Kč, v červenci 11 687 Kč, v srpnu 12 493 Kč, v září 12 090 Kč, v říjnu 12 090 Kč, listopadu 12 493 Kč, v prosinci 12 493 Kč; v roce 2011: v lednu 12 493 Kč, v únoru 11 284 Kč, v březnu 12 493 Kč, v dubnu 12 090 Kč, v květnu 12 493 Kč, v červnu 12 090 Kč, v červenci 12 493 Kč, v srpnu 12 493 Kč, v září 12 090 Kč, v říjnu 12 493 Kč, v listopadu 12 090 Kč a v prosinci 12 493 Kč; v roce 2012 být žalobci vypláceny dávky nemocenského pojištění v době od 1. do 29. 1. celkem ve výši 11 687 Kč. Žalobci tak byly za uvedené období vyplaceny dávky nemocenského pojištění celkem ve výši 232 128 Kč.

24. Podle sdělení [stát. instituce] byl žalobce uznán plně invalidní od 21. 3. 2004 do 31. 3. 2006 s [anonymizováno 5 slov]), pro tutéž diagnózu byl částečně invalidní od 14. 6. 2007 do 30. 6. 2010, přičemž od 1. 1. 2010 se jednalo o invalidní důchod prvního stupně. Rovněž od [datum] byla rozhodnuto, že se jedná nadále o invaliditu prvního stupně [anonymizováno 5 slov]). Po námitkovém řízení však byla provedena změna na invaliditu druhého stupně od [datum] do [datum] pro [anonymizováno 5 slov]). Od [datum] byl i nadále uznán invalidním ve druhém stupni, avšak diagnóza byla změněna na [anonymizována tři slova]), rovněž při následných kontrolách jí uváděná tatáž diagnóza. Výše invalidního důchodu činila v roce 2012 měsíčně 7 802 Kč, v roce 2013 měsíčně 7 912 Kč, v roce 2014 měsíčně ve výši 7 945 Kč, v roce 2015 měsíčně ve výši 8 095 Kč, v roce 2016 měsíčně ve výši 8 135 Kč, v roce 2017 měsíčně ve výši 8 371 Kč, v roce 2018 měsíčně ve výši 8 725 Kč, v roce 2019 měsíčně ve výši 9500 Kč, v roce 2020 měsíčně ve výši 10 195 Kč a od 1. 1. 2021 měsíčně ve výši 10 732 Kč.

25. Ze mzdových listů zjistil soud, že žalovaná vyúčtovala mzdu a odpracovanou dobu žalobcem takto: v lednu 2010 odpracoval žalobce 147,78 hodin, za které mu žalovaná vyúčtovala mzdu 10 705 Kč, příplatek za sobotu a neděli 691 Kč, příplatek za noc 250 Kč, příplatek za čekání 4 923 Kč, prémie 2 676 Kč tedy celkem 19 245 Kč (bez náhrady za podvýkon). V únoru 2010 odpracoval žalobce 140,27 hodin, za které mu žalovaná vyúčtovala mzdu 10 758 Kč, příplatek za sobotu a neděli 626 Kč, příplatek za noc 267 Kč, za čekání 4 867 Kč a prémie 1 190 Kč, celkem tedy 17 708 Kč (bez náhrady za podvýkon). V březnu 2010 žalobce odpracoval 109,10 hodin a byla mu vyplacena mzda 8 415 Kč, příplatek za sobotu a neděli 410 Kč, příplatek za noc 158 Kč, za čekání 3 850 Kč a prémie 1 804 Kč, celkem tedy 14 637 Kč. Žalobce tedy za první čtvrtletí roku 2010 odpracoval celkem 397,15 hodin, za které mu vyúčtovala žalovaná mzdu celkem ve výši 51 590 Kč. Zjištěno bylo z výplatní pásky zpracované žalovanou, že v červnu 2010 zaplatila žalobci nemocenské dávky ve výši 2 065 Kč.

26. Dopisy ze dne 28. 3. 2012 ze dne 8. 8. 2012 žádal žalobce žalovanou o proplacení bolestného, nákladů účelně vynaložených ve spojitosti s léčením a poplatků u lékařů spolu s náhradou za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti od vzniku úrazu do ukončení pracovní neschopnosti, o výplatu náhrad žádal nejpozději do 31. 8. 2012 s upozorněním na možnost uplatnění náhrad u soudu..

27. Dopisem ze dne 14. 8. 2012 podmínila žalovaná výplatu jakékoliv částky posouzením zdravotního stavu žalobce vedlejším účastníkem.

28. Zjištěno bylo, že žalobce o výplatu náhrad požádal znovu dopisem ze dne 21. 8. 2012. Na základě shora zjištěného skutkového stavu má soud za prokázány tyto skutečnosti:

29. Mezi účastníky bylo shodné a nesporné a výpovědí z pracovního poměru ze dne 28. 3. 2013 má tak soud za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako řidič linkové dopravy autobusu a jeho pracovní poměr trval do [datum], kdy skončil na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalobci v důsledku pracovního úrazu, který žalobce u ní utrpěl a žalovaná mu vyplatila odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Shodnými a nespornými tvrzeními vzal soud za prokázané, že žalobce již dříve, dne [datum] u žalované utrpěl pracovní úraz. Výslechem svědků [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a [příjmení] a záznamem o pracovním úrazu vzal soud za prokázané tvrzení žalobce, že dne [datum] přijel s autobusem do areálu veřejné čerpací stanice [anonymizováno] v [obec], kde mělo dojít k předání autobusu, jehož byl řidičem, [jméno] [jméno], garážmistru žalované, neboť nastupoval na dovolenou. Spolu se svědky [příjmení], [příjmení] a [příjmení] byl žalobce dohodnut, jak bylo prokázáno jejich shodnými výpověďmi, že spolu poté půjdou na večeři, když na uvedeném místě se scházeli i dříve. Shodnou výpovědí svědka [příjmení], [příjmení] a žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce byl vyzván svědkem [příjmení], aby autobus vyklidil. Záznamem o pracovním úrazu ze dne 2. 7. 2010, výpovědí svědkyně [příjmení] a [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že se žalobci při vystupování z autobusu a došlápnutí na pevnou podložku podlomilo levé koleno (již dříve postižené pracovním úrazem), čímž došlo k jeho zranění. Pokud jde o situaci předcházející tomuto zranění, prokázáno bylo shodnou výpovědí svědka [příjmení] a žalobce, že žalobce po výzvě svědka [příjmení] k vyklizení autobusu, všechny své osobní věci z autobusu vyklidil, autobus předal svědkovi [jméno], snad dokonce podepsal předání autobusu (dle výpovědi žalobce), a když byl venku, vrátil se do autobusu pro svou taštičku s doklady. Prokázáno bylo lékařskou zprávou [titul]. [jméno] [příjmení], praktické lékařky v [obec], že žalobce byl následně v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], kdy jako důvod uvedla mj. že jde o pracovní úraz kolene. Táž lékařka pak rozhodla o dočasné pracovní neschopnosti žalobce od [datum] do [datum], kdy jako důvod pokračování pracovní neschopnosti znovu uvedla„ pracovní úraz“. Listinou znalkyně [titul]. [jméno] [příjmení] (soud tento důkaz nepovažoval za znalecký posudek, neboť jako taková nesplňoval náležitosti znaleckého posudku ve smyslu vyhlášky č. 37/1967 Sb. § 13 odst. 2, § 127a o. s. ř.) bylo prokázáno, že tato posuzovala úraz levého kolene žalobce, ke kterému došlo [datum] kdy tato znalkyně označila úraz jako pracovní. Prokázáno bylo posudkem o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání [titul]. [jméno] [příjmení], lékařky [anonymizováno] polikliniky s.r.o., [obec], že žalobce pro dlouhodobou neschopnost trvající od [datum] do [datum] pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon dosavadní práce a že jako důvod tato lékařka uvedla, že šlo o důsledek pracovního úrazu. Znaleckým posudkem Doc. [titul]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] vzal soud za prokázané, že i tento znalec posuzoval dlouhodobě trvající pracovní neschopnost žalobce trvající od [datum], bodově vyhodnotil bolestné za zdravotní následky způsobené úrazem a posuzoval další skutečnosti, které pro daný spor nebyly relevantní. Prokázáno bylo zdravotními záznamy [titul]. [jméno] [příjmení], lékaře ortopedické ambulance poliklinika v [obec], ze dne [datum] a ze dne [datum], že tento lékař mj. posuzoval degenerativní a další změny změny na I. koleni žalobce. Prokázáno bylo shodnými a nespornými tvrzeními účastníků, že vedlejší účastník vyplatil žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 149.281 Kč za dobu od [datum] do [datum].

30. Potud, na základě provedeného řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že úraz žalobce, který utrpěl [datum] není úrazem pracovním, neboť jej utrpěl při jednání, které nebylo konané v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů ani s činností související s plněním pracovního úkolu a žalobu o zaplacení 317 160 Kč s příslušenstvím rozsudkem zamítl.

31. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud měl za to z tam uvedených skutečností a jeho závěr byl ten, že úraz, který žalobce utrpěl dne [datum] je úrazem pracovním.

32. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu.

33. Vzhledem k tomu, že trvaly pochybnosti žalované i vedlejšího účastníka ohledně stavu žalobcova levého kolenního kloubu před úrazem, ke kterému došlo [datum], rozsahu žalobcova zranění při tomto úrazu, obvyklé délce pracovní neschopnosti s tímto zraněním a ohledně příčinné souvislosti mezi zraněním žalobce ze dne [datum] a pracovní neschopnosti, která trvala až do [datum] ustanovil soud znalce z oboru zdravotnictví, oboru odvětví ortopedie, pracovní úrazy a nemoci z povolání a traumatologie k vypracování znaleckého posudku. Z následujících důkazů má soud za zjištěné a za prokázané:

34. Podle znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], znalcem z oboru ortopedie a traumatologie, znalec posoudil levý kolenní kloub žalobce k termínu prvního pracovního úrazu [datum] jako zdravý, znalec nezjistil u žalobce žádnou predispozici ke vzniku obecného onemocnění k termínu úrazu, žádné sdělované potíže ani odborné nálezy, které by znalec hodnotil jako případnou predispozici pro úraz nebo pro vznik chorobného stavu. Žalobce od úrazu až do první operace v březnu [rok] neutrpěl žádný další úraz kolenního kloubu, v uvedeném období nebyla vystavena dlouhodobá pracovní neschopnost. Následky prvního pracovního úrazu byly ošetřeny první operací, následky druhého úrazu, který utrpěl v červnu [rok] zjištěné při druhé operaci nebyly přítomné při první operaci. Podle znalce se následky prvního úrazu a první operace na následcích zjištěných při druhé operaci přímo nepodílely. Při obou operacích byl zjištěn úrazový nález a ani při jedné operaci nebyl popsaný nález obecného onemocnění (č. l. 12 posudku). Operační řešení levého kolenního kloubu v březnu [rok] posoudil znalec mimo jakoukoliv pochybnost v souvislosti s úrazem a s následky úrazu z [datum], byl popsán úrazový patologický nález, ale bez [anonymizováno 5 slov]. Žalobce poté nečerpal podpůrčí dávky, čerpal řádnou dovolenou a poté nadále vykonával činnost řidiče autobusu bez zdravotních omezení. K pracovnímu úrazu dne [datum] došlo za zhruba po třech měsících. Podle znalce až při druhé operaci [datum] byla zjištěna [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znalec určil, že druhý úraz byl příčinou těžké [anonymizováno], pro kterou byla vedena pracovní neschopnost a všechny operační výkony provedené po úraze [datum] svojí povahou směřovaly k ošetření chondrálního defektu. Podle znalce první operační výkon mohl zhoršit trofiku chrupavky, ale za převažující moment pro vznik zjištěných chondrálních defektů určil úrazový děj úrazu z [datum]. Podle znalce se proto k [datum] jednalo o kolenní kloub s predipozicí ke vzniku [anonymizována dvě slova], a stav kolenního kloubu považoval za významnou predispozici způsobenou prvním úrazem [datum]. Podle posudku druhým úrazem byla způsobena chondrální léze s následkem vzniku [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], která byla zjištěna při artroskopii a dále řešena dalšími operačními výkony v [anonymizováno] [rok] a v [anonymizováno] [rok]. Podle znalce u úrazu způsobujících chondrální lézi a pro léčení chondrální léze není žádná obvyklá doba léčení, prognóza léčby je vždy nejistá, vždy je nutné počítat s trvalými následky. V případě žalobce posoudil znalec období celé pracovní neschopnosti tak, že probíhalo léčení následků úrazu ze dne [datum], a to mimo jakoukoliv pochybnost a mimo odborné spekulace. Znalec poukázal i na skutečnost, že po celou dobu dotazované pracovní neschopnosti u žalobce probíhalo aktivní léčení, proto znalec celou dobu pracovní neschopnosti posoudil jako dobu léčení a v příčinné souvislosti s úrazem. Uvedeným znaleckým posudkem [titul]. [příjmení] tak bylo prokázáno nad jakoukoliv pochybnost, že žalobce před úrazem, který utrpěl [datum] měl poškozené koleno bez patologického nálezu na chrupavce kloubu a skutečnost, že se následky prvního úrazu a první operace na následcích zjištěných při druhé operaci přímo nepodílely. Tento posudek rovněž prokázal rozsah žalobcova zranění, která utrpěl při pracovním úrazu dne [datum] a odstranil pochybnosti vyslovené žalovanou a vedlejším účastníkem ohledně délky trvání pracovní neschopnosti s počátkem dne [datum] tím, že znalec posoudil období celé pracovní neschopnosti tak, že probíhalo léčení následků úrazu ze dne [datum], a to mimo jakoukoliv pochybnost a mimo odborné spekulace s tím, že po celou dobu této pracovní neschopnosti u žalobce probíhalo aktivní léčení, a to léčení v příčinné souvislosti s úrazem, který žalobce utrpěl dne [datum].

35. Pokud byla v předmětném sporu vyřešena otázka, zda je úraz, který žalobce utrpěl [datum] úrazem pracovním, že pracovní neschopnost žalobce trvající od [datum] do [datum] byla po celou dobu v příčinné souvislosti s úrazem, který utrpěl a s délkou potřebného léčení, bylo třeba vyřešit otázku náhrady škody na zdraví po dobu pracovní neschopnosti, tedy, zda žalobce má nárok na tuto náhradu a pokud ano, v jaké výši.

36. Prokázáno bylo zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov, že v rozhodném období, tedy v době trvání předmětné pracovní neschopnosti žalobce byl žalobci vyplácen částečný invalidní důchod pro [anonymizována čtyři slova]), pro tutéž diagnózu, tj. bolesti zad byl částečně invalidní od [datum] do [datum]. Po rozhodnutí ze dne [datum], že se jedná nadále o [anonymizováno 8 slov]) však v námitkovém řízení byla provedena změna na invaliditu druhého stupně od [datum] do [datum] pro [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]). Od [datum] byl i nadále uznán invalidním ve druhém stupni, avšak diagnóza byla změněna na [anonymizována tři slova]), rovněž při následných kontrolách jí uváděná tatáž diagnóza. Výše invalidního důchodu činila v roce [rok] měsíčně 7 802 Kč, v roce [rok] měsíčně 7 912 Kč.

37. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, za kterou dobu se žalobce domáhá doplatku náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti, - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.12.2010, ve znění pozdějších předpisů.

38. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem podle ustanovení § 366 odst. 1 zák. práce jsou pracovní úraz vzniklý za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění.

39. V daném sporu bylo v řízení prokázáno, že žalobce utrpěl pracovní úraz, a to dnem [datum], což potvrdil i znalecký posudek [titul]. [příjmení]. V důsledku tohoto pracovního úrazu byl žalobce v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Náhrada za ztrátu na výdělku v době od [datum] do [datum], tj. v době pracovní neschopnosti byla žalobci poskytována vedlejším účastníkem řízení [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která plnila za žalovanou z titulu zákonného pojištění. Pokud podle znalce [titul]. [příjmení]„ je možné z nálezu a z časového rozvoje zjištěné patologie vyloučit degenerativní etiopatogenezi vzniku centrálních defektů“ a v námitkovém řízení před [stát. instituce] byla provedena změna invalidity žalobce na invaliditu druhého stupně od [datum] do [datum] pro [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizována tři slova]), pro kterou pobíral invalidní důchod v roce [rok] měsíčně 7 802 Kč a v roce [rok] měsíčně 7 912 Kč lze dospět pouze k jednomu závěru, že námitka žalované, že tento důchod byl v uvedené době vyplácen nikoliv pro obecné onemocnění, ale pro následky, které vznikly působením pracovního úrazu, který utrpěl [datum] je oprávněná, neboť znalec před tím vyloučil onemocnění degenerativní.

40. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci prokázáno, že žalobce, který byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru jako řidič smluvní linkové přepravy zaměstnanců do [datum], utrpěl dne [datum] pracovní úraz, pro jehož následky byl v pracovní neschopnosti do [datum]. Žalovaná však zaplatila žalobci náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti jen do [datum] a za další dobu až do skončení pracovní neschopnosti dne [datum] mu náhradu za ztrátu na výdělku odmítla vyplatit s odůvodněním, že trvání pracovní neschopnosti po tak dlouhou dobu mohlo být důsledkem obecných onemocnění a nebyla proto zřejmá příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a úrazem, který žalobce utrpěl [datum]. V posuzované věci však nemůže být díky rozhodnutí odvolacího soudu a následně provedenému znaleckému posudku [titul]. [příjmení] sporu o tom, že žalobce utrpěl dne [datum] pracovní úraz a že celá jeho navazující pracovní neschopnost trvající do [datum] byla právě a jen pro následky tohoto pracovního úrazu. Námitky žalované a vedlejšího účastníka, popírající délku trvání pracovní neschopnosti i příčinnou souvislost mezi škodou a úrazem tak byly vyvráceny. Žalovaná tak za pracovní úraz žalobce, objektivně odpovídá (§ 366 odst. 1 zák. práce).

41. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku za dobu pracovní neschopnosti. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu omezena, a účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který dočasně není schopen pro následky pracovního úrazu dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

42. Podle ustanovení § 370 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské105) nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu..

43. Z uvedeného vyplývá, že předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnance je poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem, ztráta na výdělku (škoda), která zaměstnanci vznikla v průběhu pracovní neschopnosti a příčinná souvislost mezi oběma uvedenými předpoklady.

44. Pokud bylo prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce trvající od [datum] do [datum] byla v souvislosti s pracovním úrazem, přísluší žalobci taková náhrada mzdy, jaké by dosáhl, nebýt pracovního úrazu. Žalobci od [datum] byl přiznán částečný invalidní důchod, a protože částečná invalidit byla přiznána z důvodu onemocnění vzniklého v souvislosti s utrpěným pracovním úrazem, pak přiznaný částečný důchod se započte jako jeden z příjmů žalobce. Znamená to, že období trvání částečné invalidity žalobce od [datum] až do konce trvání pracovní neschopnosti se bude postupovat tak, že se do příjmů žalobce započte kromě nemocenské a náhrady mzdy také skutečně přiznaný částečný invalidní důchod, neboť se jedná o důchod poskytovaný z téhož důvodu (pracovní úraz).

45. Při určení průměrného hodinového, denního či měsíčního výdělku poškozeného zaměstnance je to soud, který jej musí určit podle pravidel uvedených v §§ 351 – 354 zák. práce.

46. Podle § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

47. Podle § 353 odst.1 zák. práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 se za odpracovanou dobu považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

48. Podle § 354 odst.1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

49. Podle § 356 odst. zák. práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle odst. 2 má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

50. Pokud bylo mzdovým listem a výplatní páskou za červen [rok] prokázáno, že žalobce za první čtvrtletí roku [rok] odpracoval celkem 397,15 hodin, za které mu vyúčtovala žalovaná mzdu celkem ve výši 51 590 Kč, jeho průměrný výdělek tak činil 129,90 Kč hod (tj. 51 590: 397,15), což při 8. hodinové denní pracovní době znamená, že jeho denní průměrný výdělek byl ve výši 1 039,20 Kč (tj. 129,90 Kč x 8), týdenní průměrný výdělek při 40.ti hodinovém pracovním týdnu byl ve výši 5 196 Kč (129,90 x 40) a jeho průměrný měsíční výdělek před vznikem škody byl ve výši 22 592 Kč (tj. 5 196 x 4,348). Prokázáno bylo výplatní páskou zpracovanou žalovanou, že v červnu [rok] zaplatila žalobci nemocenské dávky ve výši 2 065 Kč. Zprávami [pojišťovna] vzal soud za prokázané tvrzení žalobce, že mu vedlejší účastník vyplatil náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 149 281 Kč za dobu od [datum] do [datum], a to tak, že žalobci vyplatil: v roce 2010 za dobu od 19. 6. do 30. 6. 5 255 Kč, v červenci 7 617 Kč, v srpnu 7 637 Kč, v září 8 040 Kč, v říjnu 6 722 Kč, v listopadu 8 040 Kč, v prosinci 8 552 Kč; v roce 2011: v lednu 6 722 Kč, v únoru 7 016 Kč, v březnu 8 552 Kč, v dubnu 7 125 Kč, v květnu 7 637 Kč, v červnu 8 040 Kč, v červenci 6 722 Kč, v srpnu 8 552 Kč, v září 8 040 Kč, v říjnu 6 722 Kč, v listopadu 8 040 Kč a v prosinci 7 637 Kč; v roce 2012 za dobu od 1. do 29. ledna částku ve výši 6 613 Kč. Zprávami Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov bylo prokázáno tvrzení žalobce, že mu byly vypláceny dávky nemocenského pojištění v době od 3. 7. 2010 do 29. 1. 2012, a to tyto částky: v roce 2010 za dobu od 19. 6. do 30.

6. částka 2 065 Kč, v červenci 11 687 Kč, v srpnu 12 493 Kč, v září 12 090 Kč, v říjnu 12 090 Kč, listopadu 12 493 Kč, v prosinci 12 493 Kč; v roce 2011: v lednu 12 493 Kč, v únoru 11 284 Kč, v březnu 12 493 Kč, v dubnu 12 090 Kč, v květnu 12 493 Kč, v červnu 12 090 Kč, v červenci 12 493 Kč, v srpnu 12 493 Kč, v září 12 090 Kč, v říjnu 12 493 Kč, v listopadu 12 090 Kč a v prosinci 12 493 Kč; v roce 2012 být žalobci vypláceny dávky nemocenského pojištění v době od 1. do 29. 1. celkem ve výši 11 687 Kč. Žalobci tak byly za uvedené období vyplaceny dávky nemocenského pojištění celkem ve výši 232 128 Kč v době od 17. 1. 2012 byl žalobci vyplácen částečný invalidní důchod ve výši 7 802 Kč a od ledna 2013 ve výši 7 912 Kč.

51. V řízení se soud rovněž námitkou žalované, podle které nelze do průměrného výdělku žalobce započíst dobu čekání mezi spoji. S touto námitkou soud nesouhlasí. Na základě zmocnění obsaženého v ust. § 100 odst. 1 zákoníku práce stanovila vláda nař. č. 589/2006 Sb., odchylnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Mezi zaměstnance v dopravě řadí přitom i řidiče autobusu silniční dopravy (§ 1a cit. nař. vl.). Těmi jsou též řidiči autobusů linkové osobní dopravy, avšak z ustavení § 3 písm. a) dotčeného nařízení vlády lze jednoznačně dovodit, že doba čekání řidiče autobusu mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem se nepovažuje za pracovní dobu a odměnu za toto čekání nelze považovat za mzdu a počítat s ní pro účely zjištění průměrného výdělku. V souzeném případě však žalobce nebyl řidičem autobusu veřejné linkové osobní dopravy, ale byl řidičem smluvní linkové přepravy zaměstnanců, z čeho vyplývá, že se doba jeho čekání mezi spoji považuje za pracovní dobu, jako s takovou s ní žalovaná zacházela a počítá se s ní i pro účely zjištění průměrného výdělku. Z tohoto důvodu soud při výpočtu průměrného výdělku dobu čekání mezi spoji do žalobcova průměrného výdělku započítal.

52. Jak již soud uvedl, pokud bylo prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce od [datum] do [datum] trvala v souvislosti s pracovním úrazem, přísluší žalobci taková náhrada mzdy, jaké by dosáhl, nebýt pracovního úrazu.

53. Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku je patrný z následující tabulky. (Vysvětlivky: PMV= průměrný měsíční výdělek; PDV = průměrný denní výdělek *V červnu [rok] byl žalobce v pracovní neschopnosti od 19. 6. do 30. 6., tj. 8 pracovních dnů, za které by dosáhl výdělku, nebýt pracovního úrazu, ve výši 8 314 Kč, tj. 8 x 1 039,20 Kč = 8 313,60 Kč). *V lednu 2012 byl žalobce v pracovní neschopnosti od [anonymizováno] do [datum]: -od [anonymizována dvě slova] [datum] jde o 11 pracovních dnů, za které by dosáhl výdělku, nebýt úrazu, ve výši 11 431 Kč (11 x 1 039,20 Kč) - za dobu od [anonymizována dvě slova] mu byly vyplaceny nemocné dávky ve výši 11 687 Kč, tj. 403 [spisová značka] (11 687: 29 dny), tedy za dobu od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] mu příslušely nemocenské dávky ve výši 6 448 Kč (16 dnů x 403 Kč) - za dobu od [anonymizována dvě slova] [datum] mu byla vedlejším účastníkem vyplacena náhrada mzdy ve výši 6 613 Kč, tj. za každý pracovní den ve výši 330,65 Kč (6 613 Kč děleno 20 pracovními dny), tedy za dobu od [anonymizována dvě slova] [datum] ve výši 3 637 Kč (11 x 330,65 Kč) Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1. – 16. 1.2012 = 11 431 - 6 448 – 3 637 Kč = 1 346 Kč. *Od [datum] do [datum] by žalobce dosáhl výdělku, nebýt úrazu ve výši 9 353 Kč (9 prac. dnů x 1 039,20 Kč) - za stejnou dobu mu byly vyplaceny dávky nemocenské 5 239 Kč (13 x 403 Kč) - za stejnou dobu mu byla vyplacena náhrada mzdy 2 976 Kč (9 x 330,65 Kč) - od [datum] do [datum] byl žalobci vyplácen částečný invalidní důchod (dále jen ČID) ve výši 7 802 Kč měsíčně, tedy za dobu od [anonymizována dvě slova] [datum] ve výši 520,13 Kč na den (7 802 Kč), tj. 6 762 Kč, tzn. 6 762 Kč (520,13 x 13) Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku = 9 353 Kč – 5 239 – 2 976 – 6 762 Kč = ztráta na výdělku nevznikla *Za dobu od [anonymizována dvě slova] [datum] by žalobce dosáhl výdělku nebýt úrazu ve výši 2 078 Kč, (tj. 2 x 1 039,20 Kč). V této době mu již nemocenské dávky a náhrada za ztrátu na výdělku nebyly vypláceny. Za tyto dva dny mu však byl vyplacen ČID ve výši 1 040 Kč (tj. 2 x 520,13 Kč) Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku = 2 078 – 1 040 Kč = 1 038Kč *Za dobu od [anonymizována dvě slova] [datum] by žalobce dosáhl výdělku nebýt pracovního úrazu ve výši 14 549 Kč (tj.14 prac. dnů x 1 039,20 Kč). Od [anonymizováno] [rok] byl žalobci vyplácen ČID ve výši 7 912 Kč, tj. 255,22 [spisová značka] (7 912:31), tedy za dobu od [anonymizována dvě slova] [datum] ve výši 5 359,62 Kč, tj. 5 360 Kč. Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1.- 29.1.2013 = 14 549 Kč – 5 360= 9 189 Kč. V tabulce je vždy vytučněna ztráta, kterou soud přiznal, která nemusí odpovídat ztrátě skutečné, neboť soud je vázán žalobním návrhem a nemůže přiznat více, než je požadováno. PMV PDV; dávky nemoc. pojištění; náhrada od [pojišťovna]; ztráta na výdělku požadovaná žalobcem; skutečná ztráta na výdělku [rok]; [číslo]; 8 314; 2 065; 5 255; 994; 994 červenec; 22 592; 11 687; 7 617; 2 732; 3 288 srpen; 22 592; 12 493; 7 637; 2 732; 2 462 září; 22 592; 12 090; 8 040; 2 732; 2 462 říjen; 22 592; 12 090; 6 722; 2 608; 3 780 listopad; 22 592; 12 493; 8 040; 2 732; 2 059 prosinec; 22 592; 12 493; 8 552; 2 857; 1 547 [rok]; leden; 22 592; 12 493; 6 722; 2 608; 3 377 únor; 22 592; 11 284; 7 016; 2 484; 4 292 březen; 22 592; 12 493; 8 552; 2 857; 1 547 duben; 22 592; 12 090; 7 125; 2 608; 3 377 květen; 22 592; 12 493; 7 637; 2 732; 2 462 červen; 22 592; 12 090; 8 040; 2 732; 2 462 červenec; 22 592; 12 493; 6 722; 2 608; 3 377 srpen; 22 592; 12 493; 8 552; 2 847; 1 547 září; 22 592; 12 090; 8 040; 2 732; 2 462 říjen; 22 592; 12 493; 6 722; 2 608; 3 377 listopad; 22 592; 12 090; 8 040; 2 732; 2 462 prosinec; 22 592; 12 493; 7 637; 2 732; 2 462 [rok] ; PMV PDV; dávky nemoc pojištění. ČID; náhrada od [pojišťovna]; ztráta na výdělku požadovaná žalobcem; skutečná ztráta na výdělku [číslo]. [číslo]. ; 11 431 9 353; 6 448 5 239 6 762; 3 637 2 976 ; 3 637; 1 346 0 [číslo]; 2 078; 1 040;; 2 078; 1 038 únor; 22 592; 7 912;; 21 824; 22 592 březen; 22 592; 7 912;; 22 862; 22 592 duben; 22 592; 7 912;; 21 824; 22 592 květen; 22 592; 7 912;; 23 902; 22 592 červen; 22 592; 7 912;; 21 824; 22 592 červenec; 22 592; 7 912;; 22 862; 22 592 srpen; 22 592; 7 912;; 23 902; 22 592 září; 22 592; 7 912;; 20 784; 22 592 říjen; 22 592; 7 912;; 23 902; 22 592 listopad; 22 592; 7 912;; 22 862; 22 592 prosinec; 22 592; 7 912;; 21 824; 22 592 [rok]; 7 912;;; [číslo]; 14 549; 5 360;; 14 549; 9 189 55. Podle § 329 odst. 1 zák. práce se promlčení řídí § 100 odst. 1 a 2 a § 101 občanského zákoníku.

56. Podle § 100 odst. 1 zák. práce se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

57. Podle § 106 odst. odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle dost. 2 se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

58. Podle § 329 odst.2 obč. zák. uplatní-li účastník u soudu své právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu navržen výkon rozhodnutí.

59. Počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody se váže k okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o tom, že na jeho úkor došlo ke škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. To předpokládá, že se poškozený dozvěděl jak o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích, tak i o odpovědném subjektu.

60. Soud nemůže souhlasit s námitkou žalované, pokud jde o rozsah jí namítnutého promlčení jednotlivých částek náhrad a úroků z prodlení do 13. 4. 2013. Žalobce již s žalobou podanou u soudu [datum] požadoval úroky z prodlení, ale z celé částky, v té době z částky 362 521 Kč, která v sobě zahrnovala všechny jednotlivé měsíční náhrady ztrát na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tak, jak je později ve změně žaloby uplatnil. Připuštěním změny žaloby tak soud pouze rozdělil žalovanou částku na jednotlivé měsíční částky s odpovídajícími úroky z prodlení. Pokud se však žalobce dne 12. 7. 2010, který byl výplatním termínem, dozvěděl, že mu byl nárok vyplacen v nižším rozsahu a že mu tak vznikla majetková újma ve výši 994 Kč za červen 2010, bylo třeba, aby tato částka byla u soudu uplatněna nejdéle do dvou let, tedy do 13. 7. 2012, stejně jako částka 2 732 Kč, kterou požadoval jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za červenec 2010 a která byla splatná dne 12. 8. 2010. Těmito dny tedy dnem 12. 7. 2010 a dnem 12. 8. 2010 se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma o určitém rozsahu i kdo za ni odpovídá a bylo třeba, aby u soudu uplatnil nejdéle do 13. 8. 2012. Žalobce však podal žalobu dne 31. 8. 2012, což znamená, že došlo k promlčení pouze těchto dvou náhrad, včetně příslušenství. Ostatní částky náhrad, které žalobce požadoval zaplatit s příslušenstvím soud nepovažuje proto za promlčené.

61. Celková, skutečná ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce byla, jak je vidno z tabulky, ve výši 224 059 Kč, resp. 219 777 Kč s ohledem na promlčení prvních dvou náhrad. Protože je však soud vázán žalobou a nemůže přiznat více, než je požadováno v žalobním petitu, činí žalobcova ztráta na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] celkem 213 721 Kč (tj. 2 462 + 2 462 + 2 608 + 2 059 + 1 547 + 2 608 + 2 484 + 1 547 + 2 608 + [číslo] + 2 462 + 2 608 + 1 547 + 2 462 + 2 608 + 2 462 + 2 462 + 1 346 + 1 038+ 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 14 790 + 9 189), za kterou žalovaná odpovídá.

62. Na základě provedeného řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že nárok na doplacení náhrady mzdy po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] uplatněný žalobcem je důvodný a oprávněný, byť v nižší míře, než požadoval, a proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 213 721 Kč. K úrokům z prodlení soud uvádí, že pokud byl žalovanou stanoven den 12. v měsíci pro výplatu mzdy za práci vykonanou v předchozím kalendářním měsíci, byla žalovaná povinna ve stejném termínu žalobci platit i náhradu mzdy. Tím, že tuto povinnost nesplnila, resp. plnila v nižším rozsahu a od [datum] ji neplnila vůbec, dostala se vždy marným uplynutím dvanáctého dne dnem následujícím do prodlení se zaplacením té které dlužné částky, kterou nedoplatila ani přes četné žalobcovy výzvy. V důsledku prodlení žalované tak vznikl žalobci i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 326 zák. práce č. 262/2006 Sb. ve znění č. 341/2011 Sb., § 517 odst. 1, 2 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.,ve znění č. 155/2010 Sb., jehož výše je daná nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění [číslo] 2013 Sb. a dalších předpisů, a to až do zaplacení a odvíjí se od repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Protože repo sazba ČNB v I. pololetí 2010 pro jeho poslední den měsíce června byla 0,75%, úrok z prodlení z částek splatných od 13. 7. 2010, a to až do června 2012 byl ve výši 7,75 %, dále pro poslední den června 2012 byla repo sazba 0,5%, úrok z prodlení tak byl ve výši 7,5% z dlužných částek splatných od 13.7.2012; k poslednímu dni prosince 2012 byla repo sazba 0,05% a úrok z prodlení tak byl ve výši 7,05% z částek dlužných od ledna 2013 se výše úroků z prodlení až do zaplacení nemění. Soud tak žalované uložil zaplatit jistinu ve výši 213 721 Kč s úroky z prodlení z částek měsíčně soudem přiznaných jako náhrada mzdy za ztrátu na výdělku po dobu žalobcovy pracovní neschopnosti (výrok I. rozsudku).

63. Do částky 103 439 Kč s úroky z prodlení vždy z částek, představujících rozdíl mezi částkou požadovanou a soudem přiznanou, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

64. Podle § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V souzené věci soud žalobci přiznal 67,38 % z částky požadované, tj. z částky 317 160 Kč. Neúspěch tak žalobce měl ve výši 32,62%, proto má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 34,76% (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) Náklady řízení byly vynaloženy na právní zastoupení žalobce advokátkou a představují podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu (dále jen a.t.) ve znění pozdějších změn následující částky, kdy sazba za 1 úkon právní služby byla určena z částky 317 160 Kč podle § 7 bod 5) a.t. částkou 9 580 Kč Náklady řízení žalobce jsou tyto: a) 124 540 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 13 úkonů právní služby po 9 580 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, 1 x změna žaloby, účast advokátky u jednání dne 7. 9. 2015 (od 8:15 – 9:45 hod.), 2 x dne 1.2.2016 (od 8:15 – 11:58 hod), 2 x dne 6.4.2016 (od 8: [číslo] hod), dne 8. 6. 2016, dne 24. 8. 2016, sepis odvolání, účast u jednání dne 7. 8. 2017, dne 11. 11. 2019 a dne 28. 4. 2021 dle 11 odst. 1 písm. a), d), g) ,k) cit. vyhl. b) 3 900 Kč tedy 13 paušálních částek po á 300 Kč jako paušální náhrady hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, když v řízení bylo žalobci poskytnuto 13 úkonů právních služeb (viz shora), a to podle § 13 odst. 3 Advokátního tarifu. c) 26 972,40 Kč jakožto částka odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve smyslu § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř. (21% z výše uvedených částek v celkové výši 128 440 Kč). Celková částka nákladů řízení je ve výši 155 412 Kč, z té 34,76 % je částka 54 021,21 K. Tyto náklady řízení je žalovaná s vedlejším účastníkem povinna zaplatit společně a nerozdílně, neboť tyto náklady přímo souvisejí s pracovním úrazem, resp. podanou žalobou v situaci, kdy nebylo plněno dobrovolně a jde o pojistné riziko ve smyslu zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy. Povinnost zaplatit náklady řízení právní zástupkyni žalované vyplývá z ust. § 149 odst.1 o.s.ř. (výrok III. rozsudku).

65. Protože je žalobce ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků (§ 11 odst. 2, písm. e) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění) v nároku uplatněném v souvislosti s náhradou škody z pracovního úrazu a soud jeho žalobě vyhověl pro částku 213 721 Kč, je to žalovaná, která je povinna zaplatit společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem podle výsledku řízení poplatek z návrhu na zahájení řízení v prvním stupni dle Položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků a rovněž poplatek z odvolání podaném žalobcem proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] dle Položky 22 bod 1 písm.a) Sazebníku soudních poplatků Soudní poplatek z částky 317 160 (odvolání) je ve výši 15 858 Kč a z částky přisouzené je ve výši 10 687 Kč, celkem 26 545 Kč. Z této částky 67,38 % (= neúspěch žalované a vedlejšího účastníka) je částka 17 886 Kč (výrok IV. rozsudku).

66. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly státu náklady, představované znalečným ve výši 10 710 Kč, které platil. Žalovaná a vedlejší účastník byli zcela neúspěšní v rozsahu úspěchu žalobce, tj. v 67,38% a v této výši, tj. 17 886 Kč jsou tak povinni zaplatit společně a nerozdílně náklady spojené s placením znaleckého posudku, které stát vynaložil. (výrok V. rozsudku).

67. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů.