12 C 375/2016 - 194

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gordany Křivosudské a přísedících Jany Vránové a Marcely Pejterové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem v [obec], [ulice a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 512 809 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu mzdy od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 ve výši 9 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 505 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci odstupné ve výši 15 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 15 966 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti celkem ve výši 278 436 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 317 Kč od 13. 2. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 3. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 4. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 5. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 6. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 8. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 9. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 10. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 11. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 12. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 2. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 4. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 5. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 6. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 7. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 9. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 10. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 11. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 12. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 1. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 2. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 3. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 4. 2016 do zaplacení, 239 Kč od 13. 12. 2016 do zaplacení, 2 383 Kč od 13. 1. 2017 do zaplacení, 4 180 Kč od 13. 2. 2017 do zaplacení, 1 265 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení, 3 919 Kč od 13. 4. 2017 do zaplacení, 3 919 Kč od 13. 5. 2017 do zaplacení, 3 919 Kč od 13. 6. 2017 do zaplacení, 3 919 Kč od 13. 7. 2017 do zaplacení, 3 763 Kč od 13. 8. 2017 do zaplacení, 3 763 Kč od 13. 9. 2017 do zaplacení, 3 763 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení, 3 763 Kč od 13. 11. 2017 do zaplacení, 3 763 Kč od 13. 12. 2017 do zaplacení, 3 763 Kč od 13. 1. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 2. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 4. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 5. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 8. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení, 3 895 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 11. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 12. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 1. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 2. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 4. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 7. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 3. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 4. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 8. 2020 do zaplacení, 4 236 Kč od 13. 9. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 6. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 208 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 607 Kč od 13. 7. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 8. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 10. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 11. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 1. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 2. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 3. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 4. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 5. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 6. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 8. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 9. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 10. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 11. 2014 do zaplacení, 2 943 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 2. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 4. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 5. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 6. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 7. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 9. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 10. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 11. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 12. 2015 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 1. 2016 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 2. 2016 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 3. 2016 do zaplacení, 2 990 Kč od 13. 4. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 5. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 6. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 7. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 8. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 9. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 10. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 11. 2016 do zaplacení, 4 089 Kč od 13. 12. 2016 do zaplacení, 1 945 Kč od 13. 1. 2017 zaplacení, 242 Kč od 13. 2. 2017 do zaplacení, 3 157 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení, 503 Kč od 13. 4. 2017 do zaplacení, 503 Kč od 13. 5. 2017 do zaplacení, 503 Kč od 13. 6. 2017 do zaplacení, 503 Kč od 13. 7. 2017 do zaplacení, 659 Kč od 13. 8. 2017 do zaplacení, 659 Kč od 13. 9. 2017 do zaplacení, 659 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení, 659 Kč od 13. 11. 2017 do zaplacení, 659 Kč od 13. 12. 2017 do zaplacení, 659 Kč od 13. 1. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 2. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 4. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 5. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 8. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení, 682 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, 742 Kč od 13. 9. 2020 do zaplacení, 309 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13 093 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Chomutově soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v I. stupni ve výši 15 196 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou soudu doručenou 13. 4. 2016 doplněnou podáním doručeným soudu dne 28.11.2019 a dne 23. 5.2022 do protokolu soudu a podáním dne 8. 6. 2022 se žalobce na žalované původně domáhal zaplacení 70 310 Kč s příslušenstvím představující doplatek náhrady mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 ve výši 9 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 6. 2013 do zaplacení, doplatek odstupného ve výši 15 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 6. 2013 do zaplacení a doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 3. 2016 ve výši 44 839 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 093 Kč od 13. 7. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 8. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 10. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 11. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 1. 2014 do zaplacení, 1317 Kč od 13. 2. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 3. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 4. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 5. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 6. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 8. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 9. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 10. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 11. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 12. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 2. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 4. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 5. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 6. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 7. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 9. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 10. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 11. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 12. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 1. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 2. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 3. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 4. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalované byl v pracovním poměru od 28. 6. 2008 do 31. 5. 2013, kdy jeho pracovní poměr skončil z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce. V době od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013, po skončení pracovní neschopnosti, která v lednu 2013 trvala 120 hodin (21 dnů) čerpal 56 hodin dovolené, za kterou žalovaná vyplatila náhradu mzdy 5 568 Kč, byl pro překážky v práci doma 8 hodin, za to mu byla vyplacena náhrada mzdy 795 Kč. Jeho průměrný hodinový výdělek činil 130,93 Kč, protože mu zaměstnavatel vyplatil celkem 6 363 Kč namísto 8 380 Kč, činí rozdíl 2 017 Kč. V únoru 2013 čerpal dovolenou v délce 160 hodin a byla mu vyplacena náhrada mzdy 15 907 Kč namísto 20 949 Kč, takže náhrada mzdy činí 5 042 Kč. V březnu 2013 byl celou dobu doma pro překážky v práci na straně zaměstnavatele v délce 168 hodin a byla mu vyplacena náhrada mzdy 16 703 K namísto částky 21 969 Kč, rozdíl je tak ve výši 5 293 Kč. V dubnu 2013 byl doma pro překážky na straně zaměstnavatele 160 hodin, kdy mu žalovaná vyplatila náhradu mzdy 16 703 Kč a za 8 hodin neodpracovaného svátku mu vyplatila 795 Kč; žalovaná mu zaplatila náhradu mzdy 17 498 Kč namísto částky 23 107 Kč, takže rozdíl činí 5 609 Kč. V květnu 2013 čerpal dovolenou v délce 112 hodin, za což mu žalovaná vyplatila náhradu mzdy 11 959 Kč, za 16 hodin neodpracovaných svátků mu žalovaná vyplatila náhradu mzdy 1 708 Kč, celkem tedy 13 667 Kč a měla mu vyplatit 16 805 Kč, proto rozdíl činí částku 3 138 Kč. Zaměstnavatel mu vyplatil odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku ve vyúčtování mzdy za květen 2013. Vzhledem k tomu, že byl v rozhodném období pro výpočet průměrného výdělku v pracovní neschopnosti, na dovolené a byl doma pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, vycházel zaměstnavatel z pravděpodobného výdělku. Podle žalobce však výpočet zaměstnavatele neodpovídá výši, kterou zaměstnavatel oznámil pojišťovně [anonymizováno] pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to ve výši 114,43 Kč na hodinu (19 902 Kč děleno 173,92 hod/měs), zatímco zaměstnavatel použil pravděpodobný výdělek ve výši 99,42 Kč na hodinu a v květnu 2013 ve výši 106,78 Kč na hodinu. Různé pravděpodobné výdělky žalovaná použila pro výpočet náhrady mzdy za dobu dovolené, překážky v práci na její straně a svátku i pro výpočet odstupného a pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Náhradu mzdy mu žalovaná zaplatila za leden až květen 2013 za 696 hodin celkem ve výši 70 138 Kč. Správná výše činí podle žalobce 79 643 Kč (696 × 114,43 Kč/hod, doplatek tak činí 9 505 Kč. Odstupné mu žalovaná vyplatila s vyúčtováním mzdy za měsíc květen 2013 ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku v částce 222 854 Kč. Správná výše činí podle žalobce 238 820 Kč (114,43 Kč/hod x 173,92 hodin, tj. průměrný počet hodin za měsíc x 12 měsíců) doplatek tak činí 15 966 Kč. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti mu žalovaná prostřednictvím [právnická osoba] začala vyplácet z výdělku 18 590 Kč/měsíc. Rozdíl tak měsíčně činí 1 312 Kč. Za dobu od 6. 6. do 31. 12. 2013 činí rozdíl 8 965 Kč (1 312 Kč: 30 dny x 25 dnů) + (6 měsíců x 1 312 Kč). Pro rok 2014 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 0,4 % nařízením vlády č. 439/2013 Sb. 18 590 Kč + 0,4 % = 18 665 Kč, 19 902 Kč + 0,4 % = 19 982 Kč, tj. + 1 317 Kč 2. za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2014 činí rozdíl 15 804 Kč (12 měsíců x 1 317 Kč). Pro rok 2015 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován 1,6 % nařízení vlády číslo 306/2014 Sb. 18 665 Kč + 1,6 % = 18 964 Kč, 19 982 Kč + 1,6 % = 20 302 Kč, tj. + 1 338 Kč za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2015 činí rozdíl 16 056 Kč (12 měsíců x 1 338 Kč). rok 2016 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 40 Kč nařízení vlády číslo 351/2015 Sb. 18 964 Kč + 40 Kč = 19 004 Kč, 20 302 Kč + 40 Kč = 20 342 Kč, tj. + 1 338 Kč za dobu od 1. 1. do 31. 3. 2016 činí rozdíl 4 014 Kč (3 měsíce x 1 338 Kč).

3. V podání doručeném soudu dne 28. 11. 2019 rozšířil žalobce žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (o rentu) od dubna 2016 měsíčně ve výši 20 342 Kč po„ odpočtu fiktivního nebo skutečného výdělku a každoroční valorizaci“.

4. Ve svém vyjádření doručeném soudu dne 17.10.2017 navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. Potvrdila, že úraz žalobce z 18. 6. 2010 je úrazem pracovním s tím, že pokud se nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti datuje od 6. 6. 2013, bylo třeba při výpočtu vycházet z rozhodného období I. čtvrtletí roku 2013, za které žalovaná stanovila pravděpodobný výdělek ve výši 18 590 Kč. Při výpočtu vycházela žalovaná ze mzdy zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, jako by vykonával žalobce nebýt jeho pracovního úrazu (§ 355 odst. 1, § 355 odst. 2 zákoníku práce) – zaměstnanců [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaná přiznala, že byla [anonymizováno] pojišťovnou upozorněna na svou chybu při výpočtu pravděpodobného výdělku za první čtvrtletí 2013, kterou opravila. Podle žalované žalobce v žalobě vlastně požaduje rozdíl mezi původně nesprávně vypočteným průměrným výdělkem ve výši 19 902 Kč za I. čtvrtletí 2010, ze kterého však nelze vycházet, ale pravděpodobným výdělkem je částka 18 590 Kč, kterou žalovaná pro pojišťovnu nově spočítala za I. čtvrtletí 2013, tedy za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 3. 2016 ve výši 44 839 Kč, včetně úroků z prodlení. Podle žalované je tak žaloba nedůvodná a spočítaný pravděpodobný výdělek je správný a platí jak pro použití při výpočtu odstupného tak i při výpočtu náhrady mzdy.

5. Jako účastník řízení žalobce doplnil, že po skončení pracovní neschopnosti, která skončila 22. 1. 2013 ho zaměstnavatel vyzval, aby před nástupem absolvoval v [obec] zdravotní prohlídku u závodního lékaře. V lednu 2013 konstatovala závodní lékařka, že není schopen práce jako řidič z důvodu pracovního úrazu. Téhož dne měla žalovaná pro něj připravenou výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, kterou nepodepsal, ale kontaktoval ředitele, že je v ní nesprávně uveden použitý paragraf, takže následně dostal výpověď z důvodu pracovního úrazu a uplynutím tříměsíční výpovědní doby skončil jeho pracovní poměr 31. 5. 2013. Žalobce upozornil, že žalovaná použila pravděpodobný výdělek řidiče z nefunkčního střediska v [anonymizováno], kde byl zaměstnán pouze 1 člověk na brigádu. Dodal, že se o pravděpodobném průměrném měsíčním výdělku ve výši 19 902 Kč žalobce dozvěděl 6. 5. 2013, když převzal výpočet provedený žalovanou pro [anonymizováno] pojišťovnu ze dne 17. 4. 2013 a o průměrném pravděpodobném výdělku ve výši 18 590 Kč se dozvěděl ve vyjádření žalované ze dne 16. 10. 2017. Podle žalobce mu byla náhrada mzdy za leden až květen 2013 vyplacena za celkem 696 hodin. Žalobce doplnil, že od 6. 6. 2013 do 31. 12. 2016 a od 30. 1. 2017 do 6. 2. 2017 byl veden na Úřadu práce, kdy mu podpora nebyla poskytována. Od 10. 1. 2017 do 31. 1. 2017 byl zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] chráněná dílna a jeho pracovní poměr byl zrušen zaměstnavatelem ve zkušební době. Byl zde na pracovní úvazek 30 hodin týdně s měsíční mzdou 8 250 Kč. Dne 7. 2. 2017 nastoupil na poloviční pracovní úvazek jako pomocník dispečera k [právnická osoba], s pracovním úvazkem 20 hodin týdně a měsíční mzdou 8 250, avšak od 3. 9. 2020 dosud je v pracovní neschopnosti z důvodu obecného onemocnění. Žalobce trval na tom, že při výpočtu náhrady mzdy je třeba vycházet i z přesčasů jiných zaměstnanců, neboť u žalované byly vykonávány běžně. S námitkou promlčení žalobce nesouhlasil s tím, že v podané žalobě obecně uplatnil svůj nárok na výplatu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle svého požadavku i do budoucna, takže jeho nárok promlčen není.

6. Žalovaná jako účastnice řízení trvala na tom, že při výpočtu náhrady mzdy za leden až květen 2013 je třeba vycházet z pravděpodobného výdělku za 4. čtvrtletí 2012 a u odstupného a dalšího nároku z pravděpodobného výdělku za I. čtvrtletí 2013. S tvrzením žalobce, že se o výši pravděpodobného měsíčního výdělku ve výši 18 590 dozvěděl až v jejím vyjádření ze dne 16. 10. 2017, nesouhlasila, tvrdila, že se o jeho výši musel dozvědět po datu 6. 5. 2013, tedy dříve než v roce 2017.

7. Ve svém písemném podání ze dne 20. 11. 2019 potvrdila žalovaná, že žalobce od ukončení své pracovní neschopnosti v lednu 2013 až do konce května 2013 čerpal dovolenou, která mu byla nařízena v tomto rozsahu, neboť žalobce z důvodu několika let trvající pracovní neschopnosti dovolenou nečerpal.

8. V podání doručeném soudu 21. 7. 2021 (po výzvě soudu k doplnění rozhodujících skutečností vztahujících se ke změně žaloby s upozorněním, že soud změnu žaloby nepřipustí v případě nesplnění povinnosti) doplnil žalobce, že 3 zaměstnanci žalované [příjmení], [příjmení] a [příjmení] odpracovali ve IV. čtvrtletí 2012, včetně práce přesčas celkem 1 542,05 hodin a jejich mzda za tuto dobu, včetně odměny za čekání činila celkem 201 902 Kč, takže jejich průměrný hodinový výdělek tak činil 130,93 Kč/hod. Tento průměrný výdělek žalobce považuje pro sebe, který byl zařazen ve stejné pozici řidiče, za pravděpodobný průměrný výdělek v I. čtvrtletí 2013. Podle žalobce v I. čtvrtletí 2013 odpracovali [příjmení] a [příjmení], včetně práce přesčas celkem 647,37 hodin a jejich mzda za odpracovanou dobu, včetně odměny za čekání činila celkem 84 995 Kč, průměrný hodinový výdělek tak činil 131,29 Kč na hodinu. Tento průměrný výdělek považoval žalobce za pravděpodobný průměrný výdělek pro sebe ve II. čtvrtletí 2013. Na základě těchto informací pak žalobce rozšířil žalobu tak, že na náhradě mzdy za leden až květen 2013 požadoval zaplatit oproti částce 9 505 Kč nyní částku 21 099 Kč s tím, mu žalovaná vyplatila za leden až květen 2013 za 696 hodin celkem 70 138 Kč, ale správná výše byla 91 237 Kč (392 hodin x 130,93 Kč) + (304 hodin x 131,29 Kč). Dále oproti částce 15 966 Kč požadoval na odstupném zaplatit 51 153 Kč s tím, že mu odstupné vyplatila žalovaná s vyúčtováním mzdy za květen 2013 ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku v částce 222 854 Kč. Správná výše, podle žalobce, činila 274 007 Kč (131,29 Kč hod x 173,92 Kč, tj. průměrný počet hodin za měsíc x 12 měsíců). Doplatek tak činí 51 153 Kč. Týdenní pracovní doba 40 hodin x průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce 4,348. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalovaná žalobci začala vyplácet od 6. 6. 2013 z výdělku 18 590 Kč, ale správná výše činila 22 834 Kč (131,29 Kč/hod x 173,92 hod/měs). Zde žalobce rozšířil požadavek na placení náhrady až do 30. 6. 2021 a za dobu od 6. 6. 2013 tak požadoval náhradu celkem ve výši 440 557 Kč s příslušenstvím v podání rozepsaném. Pro rok 2014 byl podle žalobce průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 0,4 % nařízením vlády č. 439/2013 tedy částka 22 834 Kč na 22 925 Kč. Pro rok 2015 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 1,6 % nařízením vlády č. 306/2014 Sb., tzn. 22 925 Kč na 23 292 Kč. Pro rok 2016 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 40 Kč nařízením vlády č. 351/2015 Sb., tzn. 23 292 Kč na 23 332 Kč. Pro rok 2017 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 2,2 % nařízením vlády č. 433/2016 Sb., tzn. 23 332 na 23 845 Kč. Pro rok 2018 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 3,5 % nařízením vlády č. 406/2017 Sb., tzn. 23 845 Kč na 24 680 Kč. Pro rok 2019 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 3,4 % nařízením vlády č. 321/2018 Sb., tzn. 24 680 Kč na 25 519 Kč. Pro rok 2020 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 5,2 % a o 151 Kč nařízením vlády č. 321/2019 Sb., tzn. 25 519 Kč na 26 997 Kč. Pro rok 2021 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 7,1 % nařízením vlády č. 517/2020 Sb., tzn. 26 997 Kč na 28 914 Kč. Požadavek na placení renty, tedy náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti požadoval žalobce od 13. 8. 2021 měsíčně částkou ve výši 28 914 Kč„ po odečtení fiktivního nebo skutečného výdělku a každoroční valorizaci dle nařízení vlády.

9. K návrhu na změnu žaloby žalovaná ve svém písemném podání doručeném soudu 27. 9. 2021 měla za to, že žalobcem nově stanovený pravděpodobný hodinový výdělek ve výši 130,93 Kč nemůže obstát, neboť žalovanou stanovený pravděpodobný hodinový výdělek ve výši 106,78 Kč je výdělkem, který odpovídá § 355 zákoníku práce; žalovaná měla za to, že není možné vycházet z odměny za práci přesčas tak, jak ji zahrnul do výdělku žalobce. Žalovaná namítla promlčení ve výši doplatku odstupného, tedy ve výši rozdílu mezi částkou 51 153 Kč a původně požadovanou částku 15 966 Kč, dále ve výši doplatku náhrady mzdy, tedy nároku na zaplacení rozdílu mezi částkou 21 099 Kč a původně požadovanou částkou 9 505 Kč a nově požadovaného rozdílu doplatku náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jednotlivé měsíce v období od 13. 7. 2013 do 13. 7. 2018, když rozšíření žaloby bylo uplatněno až 21. 7. 2021. Podle žalované není žaloba důvodná ani v původně uplatněném rozsahu vzneseného nároku, neboť dle jeho názoru provedla výpočet pravděpodobného výdělku řádně.

10. Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu řízení vzal se souhlasem žalované žalobu částečně zpět, soud řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil usnesením ze dne 23. 5. 2022, čj. 12 C 375/2016-139 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2022, čj. 12 C 375/2016-141 co do úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 9 505 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení, dále z částky 15 966 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení a co do nároku na placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 13. 8. 2021 měsíčně ve výši 28 914 Kč po odpočtu fiktivního nebo skutečného výdělku a každoroční valorizaci.

11. Soud usnesením ze dne 23. 5. 2022, čj. 12 C 375/2016-139 dále připustil změnu žaloby provedenou podáním žalobce ze dne 21. 7. 2021, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení náhrady mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 namísto částky 9 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 505 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení, zaplacení částky 21 099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 21 099 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení, kterou se na žalované domáhal zaplacení odstupného namísto částky 15 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15 966 Kč, zaplacení částky 51 153 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 51 153 Kč od 13. 6. 2013 do zaplacení a kterou se na žalované domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti namísto za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 3. 2016 a namísto částky 44 839 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 7. 2013 do zaplacení z postupně narůstající částky rozdílu nevyplacené náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, zaplacení 440 557 Kč za dobu od 6. 6. 2013 do 30. 6. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 607 Kč od 13. 7. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 8. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 10. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 11. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení, 4 244 Kč od 13. 1. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 2. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 3. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 4. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 5. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 6. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 8. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 9. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 10. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 11. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 12. 2014 do zaplacení, 4 260 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 2. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 4. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 5. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 6. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 7. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 9. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 10. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 11. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 12. 2015 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 1. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 2. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 3. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 4. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 5. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 6. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 7. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 8. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 9. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 10. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 11. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 12. 2016 do zaplacení, 4 328 Kč od 13. 1. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 2. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 4. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 5. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 6. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 7. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 8. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 9. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 11. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 12. 2017 do zaplacení, 4 422 Kč od 13. 1. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 2. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 4. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 5. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 8. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 11. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 12. 2018 do zaplacení, 4 577 Kč od 13. 1. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 2. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 4. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 7. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, 4 732 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 3. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 4. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 8. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 9. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení 4 978 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, 4 978 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 6. 2021 do zaplacení, 5 331 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení.

12. Žalovaná jako účastnice řízení trvala na tom, že je nárok promlčen nejméně v části tří let, pokud žaloba byla podaná v roce 2016 a v mezidobí byly podány 2 další návrhy. Trvala na tom, že se do pravděpodobného výdělku nemohou započítávat přesčasy zaměstnanců, neboť ty jsou individuální a pravděpodobný výdělek je takový, kterého by žalobce dosáhl, nebýt pracovního úrazu a neví se, zda by dosahoval takových přesčasů. Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

13. Shodnými výpověďmi účastníků a rozsudkem zdejšího soudu čj. 12 C 139/2013-300 soud zjistil, že žalobce dne 18. 6. 2010 utrpěl u žalované pracovní úraz, pro jehož následky byl v pracovní neschopnosti do 21. 1. 2013 a že následně až do 31. 5. 2013, kdy skončil jeho pracovní poměr, nebyl schopen pro následky pracovního úrazu konat práci, takže mu žalovaná nařizovala dovolenou nebo byl pro překážky v práci na straně zaměstnavatele doma. Pracovní poměr žalobce skončil na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobci v důsledku pracovního úrazu, který žalobce u ní utrpěl. Podle téhož rozsudku byl žalobce u žalované zaměstnán jako řidič smluvní linkové přepravy zaměstnanců, jeho týdenní pracovní doba činila 40 hodin, denně pracoval 8 hodin. Z uvedeného rozsudku bylo dále zjištěno ze sdělení OSSZ Chomutov, že žalobci byla přiznána invalidita II. stupně od 17. 1. 2012 do 30. 6. 2013 pro [anonymizována dvě slova] (vzniklé v důsledku pracovního úrazu) a že výše jeho invalidního důchodu činila v roce 2013 měsíčně 7 912 Kč. Z téhož rozsudku v něm citovaných výplatních pásek vypracovaných žalovanou soud zjistil, že žalovaná žalobci před úrazem v době I. čtvrtletí roku 2010 a v červnu 2010 vyúčtovala mzdu za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, příplatky za čekání mezi spoji, měsíční prémie. Nebylo zjištěno, že by žalovaná účtovala žalobci příplatky za přesčasové hodiny respektive, že by žalobce v uvedeném období pracoval přesčas.

14. Ze mzdového listu vypracovaného žalovanou pro žalobce pro r. 2013 soud zjistil, že žalobce v lednu 2013 od 22. 1. 2013 čerpal 56 hodin dovolené, za kterou byla vyplacena náhrada mzdy 5 568 Kč a 8 hodin byl pro překážky v práci na straně zaměstnavatele doma a byla mu za to vyplacena náhrada mzdy 795 Kč (celkem náhrada mzdy 6 363 Kč); v únoru 2013 čerpal žalobce 160 hodin dovolené a byla mu vyplacena náhrada mzdy 15 907 Kč; v březnu 2013 čerpal žalobce 168 hodin dovolené a byla mu vyplacena náhrada mzdy 16 703 Kč; v dubnu 2013, oproti tvrzení žalobce, že byl pro překážky v práci na straně zaměstnavatele doma, čerpal žalobce 168 hodin dovolené, za což mu byla vyplacena náhrada mzdy 16 703 Kč a 8 hodin svátku, za což mu byla vyplacena náhrada mzdy 795 Kč (celkem náhrada mzdy 17 498 Kč. V květnu 2013 čerpal žalobce 112 hodin dovolené s náhradou mzdy 11 959 Kč, byl pro 56 hodin překážek v práci na straně zaměstnavatele doma s náhradou mzdy 5 980 Kč a za 16 hodin svátků mu byla vyplacena náhrada mzdy 1 706 Kč (celkem náhrada mzdy 19 645 Kč). Zjištěno bylo tímto mzdovým listem, že žalovaná žalobci za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 zaplatila náhradu mzdy v celkové výši 76 116 Kč. Zjištěno bylo z téhož mzdového listu, že žalovaná žalobci vyplatila odstupné ve výši 222 854 Kč.

15. Z formuláře nazvaného Podklady pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vypracovaného žalovanou pro pojišťovnu [pojišťovna] soud zjistil, že žalovaná v podkladech uvedla, že pracovní poměr žalobce skončil 31. 5. 2013 a že jeho průměrný hrubý měsíční výdělek před vznikem škody je ve výši 19 902 Kč za I. čtvrtletí 2010. Žalobce, jak bylo zjištěno, tento formulář podepsal 6. 5. 2013.

16. Z formuláře nazvaného Podklady pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vypracovaného žalovanou pro pojišťovnu [pojišťovna] soud zjistil, že žalovaná v podkladech uvedla, že pravděpodobný průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce před vznikem škody byl ve výši 18 590 Kč za I. čtvrtletí 2013. Podpisy za žalovanou a žalobce jsou připojeny dne 21. 5. 2013.

17. Z vyrozumívacího dopisu [pojišťovna] a jejího sdělení ze dne 18. 54. 2022 soud zjistil, že pojišťovna vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku při rozvázání pracovního poměru, a to v r. 2013 částku 10 590 Kč měsíčně, v r. 2014 částku 10 665 Kč měsíčně, v r. 2015 částku 10 964 Kč měsíčně, v r. 2016 částku 11 004 Kč měsíčně, v r. 2017 od ledna do června částku 10 658 Kč měsíčně a od července do prosince částku 10 814 Kč měsíčně, v r. 2018 částku 11 192 Kč měsíčně, v r. 2019 v lednu, v březnu, od května do prosince částku 11 573 Kč, v únoru a dubnu částku 11 773 Kč měsíčně, v r. 2020 částku 12 174 Kč měsíčně.

18. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v [obec], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 19. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 6. 6. 2013 do 9. 1. 2017 a dále od 1. 2. 2017 do 6. 2. 2017 a že v uvedeném období mu nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti.

19. Z Potvrzení o zaměstnání společnosti [právnická osoba], chráněná dílna, se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnán u této společnosti jako vrátný od 10. 1. 2017 do 31. 1. 2017 a jeho pracovní poměr byl zrušen zaměstnavatelem ve zkušební době, jak soud zjistil z uvedeného zrušení ze dne 26. 1. 2017.

20. Zjištěno bylo z výplatní pásky společnosti [právnická osoba], chráněná dílna, že žalobci byla za leden 2017 vyplacena mzda 6 000 Kč hrubého. Z té bylo současně zjištěno, že za dobu tohoto pracovního poměru žalobce odpracoval za 16 dnů celkem 96 hodin, tj. denně 6 hodin.

21. Z Potvrzení o zaměstnání soud zjistil, že žalobce je zaměstnán ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], která nebyla navýšena v žádném měsíci; ze mzdových listů tohoto zaměstnavatele soud zjistil, že v roce 2017 byla žalobci vyplácena mzda měsíčně ve výši 8250 do listopadu, v prosinci měl mzdu ve výši 8 136 Kč, v roce 2018 mu byla vyplácena mzda měsíčně ve výši 8 250 do listopadu, v prosinci měl mzdu 8 283 Kč, v roce 2019 byla žalobci vyplácena mzda v lednu 8 279 Kč, od února do listopadu měsíčně ve výši 8 250 Kč a v prosinci 8 252, v roce 2020 byla žalobci vyplácena mzda měsíčně ve výši 8 250 Kč do srpna.

22. Z pracovních smluv a mzdových listů zaměstnanců žalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pracujících ve IV. čtvrtletí 2012 na stejné pracovní pozici jako žalobce soud zjistil, že žalovaná zaměstnanci [příjmení] za dobu od října do prosince 2012 vyúčtovala mzdu celkem ve výši 63 049, kdy za tuto dobu odpracoval celkem 493,71hodin (tj. mzda za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, čekání mezi spoji a měsíční prémie. Soud nezapočetl 1 hodinu přesčasové práce, za kterou žalovaná tomuto zaměstnanci účtovala 27 Kč za prosinec 2012 z důvodů níže uvedených. Za stejné období žalovaná vyúčtovala zaměstnanci [příjmení] mzdu celkem ve výši 62 848 Kč při odpracovaných celkem hodinách 481,53 (tj. mzda za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, čekání mezi spoji a měsíční prémie). Soud nezapočetl 0,5 hodin přesčasové práce, za kterou žalovaná tomuto zaměstnanci účtovala 15 Kč za prosinec 2012 z důvodů níže uvedených. Za stejné období žalovaná vyúčtovala zaměstnanci [příjmení] mzdu celkem ve výši 66 035 Kč a tento zaměstnanec za uvedené období odpracoval celkem 527,24 hodin tj. mzdu za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, čekání mezi spoji a měsíční prémie). Uvedeným zaměstnancům tak za období od října do prosince 2012 žalovaná vyúčtovala mzdu v celkové výši 191 932 Kč za odpracovaných celkem 1 502,55 hodin. Soud nezapočetl 39 hodin přesčasové práce, za které žalovaná tomuto zaměstnanci účtovala 268 Kč za říjen 2012, 459 Kč za listopad 2012 a 268 Kč za prosinec 2012 z důvodů níže uvedených.

23. Ze mzdových listů stejných zaměstnanců žalované pracujících v I. čtvrtletí 2013 na stejné pracovní pozici jako žalobce soud zjistil, že žalovaná zaměstnanci [příjmení] za dobu od ledna do 28. 2. 2013, kdy skončil jeho pracovní poměr vyúčtovala mzdu celkem ve výši 22 631 Kč, kdy za tuto dobu odpracoval celkem 173, 6 hodin (součet zahrnuje mzdu za odpracované hodiny, příplatky za práci v sobotu a neděli, příplatky za noc, za dobu čekání a prémie). Soud do mzdy nezapočetl 0,5 hodiny přesčasové práce, za kterou žalovaná tomuto zaměstnanci vyúčtovala 14 Kč za leden 2013 z důvodů níže uvedených. Za stejné období žalovaná vyúčtovala zaměstnanci [příjmení] mzdu celkem ve výši 59 946 Kč při odpracovaných celkem hodinách 472,77 (součet zahrnuje mzdu za odpracované hodiny, příplatky za práci v sobotu a neděli, za noc, za dobu čekání a prémie). Soud do mzdy nezahrnul 0,5 hodiny přesčasové práce v lednu 2013, za kterou žalovaná tomuto zaměstnanci vyúčtovala 14 Kč z důvodů níže uvedených. V uvedeném období zaměstnanec [příjmení] pracoval pouze v lednu 2013, v únoru 2013 mu byly vypláceny pouze náhrady mzdy a jeho pracovní poměr skončil 28. 2. 2013 za leden 2013 mu žalovaná vyúčtovala mzdu celkem ve výši 18 344 Kč za odpracovaných 144,25 hodin, (součet zahrnuje mzdu za odpracované hodiny, příplatky za práci v sobotu a neděli, za noc a za dobu čekání a prémie). Soud do mzdy nezapočetl 8,5 hodin přesčasové práce, za kterou žalovaná tomuto zaměstnanci vyúčtovala 220 Kč z důvodů níže uvedených. Uvedeným zaměstnancům tak za období od ledna do března 2013 žalovaná vyúčtovala mzdu v celkové výši 100 921 Kč za celkový počet 790,62 hodin, které odpracovali (bez započtení mzdy za přesčasové hodiny).

24. Ze zprávy personálního oddělení žalované se podává, že„ průměry řidičů cca 135 osob, ve sledovaném období“ v době od října do prosince 2012 činily 107, 811 Kč, od ledna do března 2013 činily 105,40 Kč a od dubna do června 2013 čněly 103,40 Kč.

25. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], praktické lékařky v [obec], bylo zjištěno, že žalobce v době od 6. 6. 2013 do července 2021 nebyl v pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl 18. 6. 2010, ale pracovní neschopnost za dobu od 3. 9. 2020 do 14. 12. 2021 mu byla způsobena fyzickým napadením. Provedenými důkazy má soud za prokázány tyto skutečnosti:

26. Z rozsudku zdejšího soudu čj. 12 C 139/2013 a shodných výpovědí účastníků vzal soud za prokázané, že úraz, který utrpěl žalobce u žalované dne 18. 6. 2010 je úrazem pracovním a rovněž, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2008 a trval do 31. 5. 2013, kdy skončil na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobci v důsledku pracovního úrazu, který žalobce u ní utrpěl a žalovaná mu vyplatila odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Tímto rozsudkem bylo rovněž prokázáno, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako řidič smluvní linkové přepravy zaměstnanců, jeho týdenní pracovní doba činila 40 hodin, denně pracoval 8 hodin. Tímto rozsudkem bylo dále prokázáno (sdělením OSSZ Chomutov), že žalobci byla přiznána invalidita II. stupně od 17. 1. 2012 do 30. 6. 2013 pro gonartrozu kolene (vzniklé v důsledku pracovního úrazu) a výše jeho invalidního důchodu činila v roce 2013 měsíčně 7 912 Kč. Pro následky pracovního úrazu byl žalobce v pracovní neschopnosti do 21. 1. 2013. Protože pro následky pracovního úrazu nebyl schopen dále konat práci jako řidič autobusové linkové dopravy, nařizovala mu žalovaná až do konce jeho pracovního poměru dovolenou nebo byl pro překážky v práci na straně zaměstnavatele doma a žalovaná mu vyplácela náhradu mzdy. Prokázáno bylo, že žalovaná žalobci před úrazem v době I. čtvrtletí roku 2010 i ve I. čtvrtletí 2010 platila mzdu za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, příplatky za čekání mezi spoji a měsíční prémie V uvedeném období žalobce nekonal práci přesčas. Prokázáno bylo mzdovým listem, že žalobce ve IV. čtvrtletí 2012 byl po celou dobu pro úraz v pracovní neschopnosti a byla mu vyplácena náhrada mzdy. Mzdovým listem, který vypracovala žalovaná pro rok 2013 vzal soud za prokázané, že žalobce v lednu 2013 od 22. 1. 2013 čerpal 56 hodin dovolené, za kterou byla vyplacena náhrada mzdy 5 568 Kč a 8 hodin byl pro překážky v práci na straně zaměstnavatele doma a byla mu za to vyplacena náhrada mzdy 795 Kč (celkem náhrada mzdy 6 363 Kč). V únoru 2013 čerpal žalobce 160 hodin dovolené a byla mu vyplacena náhrada mzdy 15 907 Kč. V březnu 2013 čerpal žalobce 168 hodin dovolené a byla mu vyplacena náhrada mzdy 16 703 Kč. V dubnu 2013, oproti tvrzení žalobce, že byl pro překážky v práci na straně zaměstnavatele doma, čerpal žalobce 168 hodin dovolené, za což mu byla vyplacena náhrada mzdy 16 703 Kč a 8 hodin svátku, za což mu byla vyplacena náhrada mzdy 795 Kč (celkem náhrada mzdy 17 498 Kč konec. V květnu 2013 čerpal žalobce 112 hodin dovolené s náhradou mzdy 11 959 Kč, byl pro 56 hodin překážek v práci na straně zaměstnavatele doma s náhradou mzdy 5 980 Kč a za 16 hodin svátků mu byla vyplacena náhrada mzdy 1 706 Kč (celkem náhrada mzdy 19 645 Kč). Prokázáno tak bylo žalovaná žalobci za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 zaplatila náhradu mzdy v celkové výši 76 116 Kč (6 363 Kč + 15 907 Kč + 16 703 Kč + 17 498 Kč + 19 645 Kč) a nikoliv ve výši 70 138 Kč, jak tvrdil žalobce. Tímto mzdovým listem bylo rovněž prokázáno tvrzení žalobce, že mu žalovaná vyplatila odstupné ve výši 222 854 Kč. Toto odstupné žalovaná vyplatila žalobci ve výplatním termínu za květen 2013 dne 12. 6. 2013. Podpisem žalobce na Formuláři vypracovaného žalovanou jako podklad pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pro pojišťovnu [pojišťovna] vzal soud za prokázané tvrzení žalobce, že se s částkou 19 902 Kč představující žalovanou vypočtený pravděpodobný průměrný hrubý měsíční výdělek před vznikem škody seznámil dne 6. 5. 2013, kdy podepsal tento formulář, přičemž formulářem bylo prokázáno, že žalovaná vycházela při výpočtu chybně z I. prvního čtvrtletí 2010. Tvrzení žalobce, že se o průměrném výdělku ve výši 18 590 Kč dozvěděl až ve vyjádření žalované ze dne 16. 10. 2017 vyvrací nejen skutečnost, že o výši tohoto výdělku věděl již v době podání žaloby dne 13. 4. 2016, ve které tuto částku uváděl, ale především formulář vypracovaný žalovanou znovu pro pojišťovnu [pojišťovna] jako podklad pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pak prokázal, že se žalobce o pravděpodobném výdělku ve výši 18 590 Kč, dozvěděl již dne 21. 5. 2013, kdy připojil svůj podpis na tento formulář a kdy zjistil, že tento výdělek byl vypočítán z období I. čtvrtletí 2013. Vyrozumívacími dopisy a sdělením [pojišťovna] vzal soud za prokázané, že pojišťovna vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovního poměru u žalované, a to v r. 2013 částku 10 590 Kč měsíčně, v r. 2014 částku 10 665 Kč měsíčně, v r. 2015 částku 10 964 Kč měsíčně, v r. 2016 částku 11 004 Kč měsíčně, v r. 2017 od ledna do června částku 10 658 Kč měsíčně a od července do prosince částku 10 814 Kč měsíčně, v r. 2018 částku 11 192 Kč měsíčně, v r. 2019 v lednu, v březnu, od května do prosince částku 11 573 Kč, v únoru a dubnu částku 11 773 Kč měsíčně, v r. 2020 částku 12 174 Kč měsíčně. Zprávou Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v [obec], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 19. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobce byl po skončení pracovního poměru veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 6. 6. 2013 do 9. 1. 2017 a dále od 1. 2. 2017 do 6. 2. 2017 a že v uvedeném období mu nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti. [právnická osoba], chráněná dílna, se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] byl žalobce zaměstnán jako vrátný od 10. 1. 2017 do 31. 1. 2017 a jeho pracovní poměr byl zrušen zaměstnavatelem ve zkušební době, což prokázalo uvedené zrušení ze dne 26. 1. 2017. Za dobu tohoto pracovního poměru byla žalobci vyplacena mzda ve výši 6 000 Kč hrubého, jak prokázala výplatní páska této společnosti, podle které za dobu tohoto pracovního poměru žalobce odpracoval za 16 dnů celkem 96 hodin, tj. denně 6 hodin. Následně, od 7. 2. 2017 byl a dosud je žalobce zaměstnán na poloviční úvazek na pozici pomocník s tarifní mzdou 8 250 Kč ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], kdy mu byla vyplacena mzda: v roce 2017 měsíčně ve výši 8 250 do listopadu, v prosinci měl mzdu ve výši 8 136 Kč, v roce 2018 mu byla vyplacena mzda měsíčně ve výši 8 250 do listopadu, v prosinci měl mzdu 8 283 Kč, v roce 2019 byla žalobci vyplácena mzda v lednu 8 279 Kč, od února do listopadu měsíčně ve výši 8 250 Kč a v prosinci 8 252, v roce 2020 byla žalobci vyplácena mzda měsíčně ve výši 8 250 Kč do srpna. Mzdovými listy zaměstnanců žalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pracujících ve IV. čtvrtletí 2012 na stejné pracovní pozici jako žalobce bylo prokázáno, že žalovaná zaměstnanci [příjmení] za dobu od října do prosince 2012 vyúčtovala mzdu celkem ve výši 63 049 Kč, kdy za tuto dobu odpracoval celkem 493,71hodin tedy mzdu za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, čekání mezi spoji a měsíční prémie. Za stejné období žalovaná vyúčtovala zaměstnanci [příjmení] mzdu celkem ve výši 62 848 Kč při odpracovaných celkem hodinách 481,6, tedy mzdu za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, čekání mezi spoji a měsíční prémii. Za stejné období žalovaná vyúčtovala zaměstnanci [příjmení] mzdu celkem ve výši 66 035 Kč a tento zaměstnanec za uvedené období odpracoval celkem 527,24 hodin, tedy mzdu za odpracované hodiny, příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, čekání mezi spoji a měsíční prémie). Uvedeným zaměstnancům tak žalovaná za období od října do prosince 2012 vyúčtovala mzdu v celkové výši 191 932 Kč za odpracovaných celkem 1 502,55 hodin. Mzdovými listy stejných zaměstnanců žalované pracujících v I. čtvrtletí 2013 na stejné pracovní pozici jako žalobce bylo prokázáno, že žalovaná zaměstnanci [příjmení] za dobu od ledna do 28. 2. 2013, kdy skončil jeho pracovní poměr vyúčtovala mzdu celkem ve výši 22 631 Kč, kdy za tuto dobu odpracoval celkem 173, 6 hodin (součet zahrnuje mzdu za odpracované hodiny, příplatky za práci v sobotu a neděli, za práci v noci, za dobu čekání a prémie. Za stejné období žalovaná vyúčtovala zaměstnanci [příjmení] mzdu celkem ve výši 59 946 Kč při odpracovaných celkem hodinách 472,77 (součet zahrnuje mzdu za odpracované hodiny, příplatky za práci v sobotu a neděli, za práci v noci, za dobu čekání a prémie. Prokázáno bylo, že v uvedeném období zaměstnanec [příjmení] pracoval pouze v lednu 2013, v únoru 2013 mu byly vypláceny pouze náhrady mzdy a jeho pracovní poměr skončil 28. 2. 2013 za leden 2013 mu žalovaná vyúčtovala mzdu celkem ve výši 18 344 Kč za odpracovaných 144,25 hodin, (součet zahrnuje mzdu za odpracované hodiny, příplatky za práci v sobotu a neděli, za práci v noci, za dobu čekání a prémie. Prokázáno tak bylo, že uvedeným zaměstnancům za období od ledna do března 2013 žalovaná vyúčtovala mzdu v celkové výši 100 921 Kč za celkový počet 790,62 hodin, které odpracovali. Zprávou personálního oddělení žalované, jimiž žalovaná prokazovala průměry cca 135 jejích řidičů nemohl vzít soud za prokázané tvrzení žalované, že průměr pravděpodobného měsíčního výdělku žalobce za IV. čtvrtletí 2012 a I. čtvrtletí 2013 nemůže být vyšší než průměry vypočtené personálním oddělením bez bližších údajů, zejména bez uvedení jaké složky mzdy byly do těchto průměrů započteny a které nikoliv a kolik hodin odpracovali za uvedené období. Lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení], praktické lékařky v [obec] vzal soud za prokázané, že žalobce v době od 6. 6. 2013 do června 2021 nebyl v pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl 18. 6. 2010, ale v době od 3.9.2020 do 14.12.2021 byl v pracovní neschopnosti v souvislosti s fyzickým napadením.

27. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, za kterou dobu se žalobce domáhá svých nároků - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění č. 155/ 2013 Sb, č. 303/ 2013 Sb. a č. 435/ 2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

28. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem podle § 366 odst. 1 zákoníku práce jsou pracovní úraz vzniklý za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je považováno jeho zavinění.

29. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů upravuje postup pro výpočet průměrného výdělku kogentně, tzn., že nepřipouští odchylky od právní úpravy ve vnitřním předpisu, ani v kolektivní smlouvě. Při určení průměrného hodinového, denního či měsíčního výdělku poškozeného zaměstnance musí soud vycházet z pravidel uvedených v § 351 až 362 zákoníku práce.

30. Má-li být v pracovněprávních vztazích použit průměrný výdělek, postupuje se vždy podle zákoníku práce. Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, pokud není pracovněprávním předpisem stanoveno jinak (§ 352 Zák. práce).

31. Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy nebo platu zúčtovaných zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném obdob (§ 353 odst. 1 zák. práce), pokud zaměstnanec odpracoval v rozhodném období alespoň 21 pracovních dnů.

32. Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek (§ 355 odst. 1 zákoníku práce).

33. Rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce).

34. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (§ 354 odst. 2 zákoníku práce).

35. Podle ust. § 355 odst. 2 zák. práce zjistí pravděpodobný výdělek zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

36. Hrubou mzdou nebo platem se rozumí mzdová a platová plnění za výkon práce. Jedná se o základní mzdu, tarifní plat, příplatkové mzdy, práce přesčas, příplatek za práci ve svátek, příplatek za práci v sobotu a neděli, příplatek za práci v noci, příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí atd.) a odměny poskytnuté za výkon práce nebo v souvislosti s výkonem práce. Do započitatelného příjmu pro výpočet průměrného výdělku se tedy nezahrnují veškeré náhrady mzdy (platu), odměna za pracovní pohotovost (není výkonem práce) a též odměny, které zaměstnavatel poskytl z jiného důvodu, než je výkon práce (například odměna k jubileu 50 let, k odchodu do důchodu, sociální výpomoc apod.).

37. Jak bylo shora uvedeno rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí (srov. § 354 odst. 1 zákoníku práce). Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (srov. § 354 odst. 2 zákoníku práce).

38. V souzeném případě utrpěl žalobce za dobu svého pracovního poměru u žalované dne 18. 6. 2010 pracovní úraz, kdy okolnostmi jeho vzniku i odpovědností žalované se soud zabýval a odpovědnost žalované vyslovil ve svém rozsudku ze dne 5. 5. 2021, čj. 12 C 139/2013 – 300, který nabyl právní moci 26. 5. 2021. Po skončení pracovní neschopnosti žalovaná žalobci od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013, kdy skončil jeho pracovní poměr výpovědí, práci nepřidělovala a žalobce byl doma pro překážky na straně zaměstnavatele nebo čerpal dovolenou, neboť pro následky pracovního úrazu nebyl schopen konat svou dosavadní práci. Pracovní poměr žalobce skončil výpovědí, kterou mu dala žalovaná, neboť pro následky pracovního úrazu nebyl nadále schopen konat svou dosavadní práci. Žalovaná žalobci za uvedené období zaplatila náhradu mzdy celkem ve výši 76 116 Kč. Z uvedeného vyplývá, že pro výpočet náhrady mzdy žalobce po skončení pracovní neschopnosti do rozvázání pracovního poměru, tj. za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 bylo třeba vycházet pro období od 22. 1. 2013 do 31. 3. 2013 ze IV. čtvrtletí 2012 a pro období od 1. 4. 2013 do 31. 5. 2013 bylo třeba vyjít z I. čtvrtletí 2013.

39. V soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že pravděpodobný výdělek zaměstnance, který v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, může být zjištěn z hrubé mzdy, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, jen, jestliže se počet odpracovaných dnů blíží stanovené hranici 21 dnů (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 58/2005). V projednávané věci žalobce v rozhodném období IV. kalendářního čtvrtletí roku 2012 a v I. čtvrtletí roku 2013 neodpracoval ani 1 den; jeho pravděpodobný výdělek mohl být proto zjištěn pouze z hrubé mzdy, které by zřejmě v uvedených rozhodných obdobích dosáhl, pokud by pracoval. Při zjišťování jeho pravděpodobného výdělku, která by žalobcem byla v rozhodném období„ zřejmě dosažena“ nebýt pracovního úrazu, soud přihlédl k tomu, že žalobce ve zkoumaném rozhodném období měl konat práci řidiče autobusové linkové dopravy a rovněž přihlédl k tomu, že k jeho obvyklým, jednotlivým složkám mzdy v době před úrazem kromě mzdy za odpracované hodiny pravidelně patřily příplatky za sobotu a neděli, příplatky za noc, příplatky za čekání mezi spoji a měsíční prémie; práci přesčas nekonal v žádném zkoumaném měsíci před pracovním úrazem. Zaměstnancům žalované pracujících na stejné pozici jako žalobce ve IV. čtvrtletí 2012 a v I. čtvrtletí 2013 platila žalovaná mzdu za odpracované hodiny a stejné příplatky jako žalobci, avšak těmto zaměstnancům kromě mzdy a stejných příplatků vyplácela i příspěvky za práci přesčas. Soud proto je stejného názoru jako žalovaná, že při zjišťování pravděpodobného výdělku, kterého by žalobce dosáhl ve zjišťovaném období nelze při výpočtu pravděpodobného průměrného výdělku zahrnout do jeho výše příplatky, které zaměstnanci žalované pobírali za přesčasy, neboť tyto příplatky nepatřily k pravidelným složkám mzdy, které by žalobci byly žalovanou vypláceny v době před pracovním úrazem. Důvod, pro který soud do výpočtu zahrnoval mzdu za čekání mezi spoji byl již vysvětlen ve shora citovaném rozsudku a skutečnost, že žalobci stejně jako citovaným zaměstnancům žalované náležela mzda za dobu čekání mezi spoji, která byla považovaná za výkon práce pak byla vysvětlena v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4959/2016, podle kterého doba čekání mezi spoji mimo jiné u členů osádky autobusů linkové osobní dopravy, u které délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km se považuje za výkon práce, za který zaměstnanci náleží mzda.

40. Protože žalobce v rozhodném období, to je ve IV. čtvrtletí 2012 a v I. čtvrtletí 2013 neodpracoval 21 dnů bylo třeba použít pravděpodobného výdělku, zjištěného z hrubé mzdy a odpracované doby zaměstnanců žalované, pracujících na stejné nebo obdobné pozici jako žalobce (srov. § 355 odst. 1,2 zák. práce), tj. zaměstnanců [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Do výpočtu hrubé mzdy těchto zaměstnanců v rozhodném období soud započetl ty složky mzdy, které měly charakter odměny za práci, tzn., že započetl všechny složky mzdy poskytnuté dotčenému zaměstnanci za výkon práce, ať už jde o základní mzdu nebo o její pohyblivé složky, jako prémie, příplatky mzdy za práci v sobotu a neděli, za práci v noci, za čekání mezi spoji a prémie. Do výpočtu pak nezahrnul ostatní příjmy zaměstnanců neposkytované za výkon práce, tedy veškeré náhrady mzdy a příplatky za přesčasy z důvodů shora uvedených. Pokud bylo prokázáno, že uvedeným zaměstnancům za IV. čtvrtletí 2012 žalovaná vyúčtovala mzdu v celkové výši 191 932 Kč za odpracovaných celkem 1 502,55 hodin, potom průměrná hodinová mzda těchto zaměstnanců za uvedené období byla ve výši 127,74 Kč (tj. 191 932 děleno 1 502,5), takže za den, tj. za 8 hodin pak činila mzda 1 021,92 Kč, za týden 5 109,60 Kč a průměrný měsíční výdělek činil 22 217 Kč (tj. 5 109,6 Kč x 4,348, což je průměrný počet týdnů v měsíci). Pokud bylo prokázáno, že stejným zaměstnancům pracujícím v I. čtvrtletí 2013 na stejné pracovní pozici jako žalobce žalovaná zaměstnanci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] vyúčtovala mzdu v celkové výši 100 921 Kč za celkový počet 790,62 hodin, které odpracovali, potom průměrná hodinová mzda těchto zaměstnanců za I. čtvrtletí 2013 byla ve výši 127,65 Kč (tj. 100 921 děleno 790,62), nikoliv tedy ve výši 131,29 Kč, jak se domníval žalobce, činila tedy za den, tj. za 8 hodin 1 021,20 Kč, za týden 5 106 Kč a průměrný měsíční výdělek činil 22 200, 888 Kč, tj. 22 201 Kč (5 106 Kč x 4,348). Za pravděpodobný průměrný měsíční výdělek žalobce za I. čtvrtletí 2013 soud považoval částku ve výši 22 201 Kč.

41. Za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 žalovaná zaplatila žalobci náhradu mzdy ve výši 76 116 Kč, nikoliv ve výši 70 138 Kč, jak tvrdil žalobce. Podle žalobce měla správná výše náhrady mzdy činit 91 237 Kč. Pro výpočet pravděpodobného výdělku žalobce za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 3. 2013 je třeba vyjít z pravděpodobného výdělku, kterého by žalobce dosáhl nebýt úrazu ve IV. čtvrtletí roku 2012, tj. z částky 127,74 Kč /hod, z částky 1 021,92 Kč den. Období od 22. 1. 2013 do 31. 3. 2013 představuje 49 pracovních dnů, tj. 392 hodin (49 × 8) x 127,74 Kč = 50 074,08 Kč. Pro výpočet pravděpodobného výdělku žalobce za dobu od 1. 4. 2013 do 31. 5. 2013 soud vyšel z pravděpodobného výdělku, kterého by žalobce dosáhl, nebýt úrazu, v I. čtvrtletí 2013, tj. z částky 127,65 Kč/hod, za den 1 021,20 Kč. Období od 1. 4. 2013 do 31. 5. 2013 představuje 45 dnů (včetně svátků) tj. celkem 360 hodin x 127,65 Kč = 45 954. Celková náhrada mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 tak činila částku 96 028 Kč. Pokud žalovaná žalobci za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 vyplatila 76 116 Kč, činí rozdíl 19 912 Kč. Žalobce požadoval zaplatit původně 9 505 Kč, podáním ze dne 21. 7. 2020, tj. rozšířením žaloby ze dne 21.7.2021 požadoval doplatek ve výši 21 099 Kč.

42. Podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění č. 155/ 2013 Sb., § 67 odst. 1 věta druhé přísluší zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Podle odst.2) pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek zjištěný podle tohoto zákona. Podle odstavce třetího odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

43. Odstupné představuje jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout sociální situaci, ve které se ocitl proto, že pro svůj nepříznivý zdravotní stav z důvodu pracovního úrazu ztratil dosavadní práci. Odstupné má formu jednorázového peněžitého příspěvku, který má alespoň částečně kompenzovat následky, které jsou pro zaměstnance spojeny s ukončením dosavadního zaměstnání a s nutností vyhledat nové pracovní uplatnění.

44. Pracovní poměr žalobce byl ke dni 31. 5. 2013 rozvázán výpovědí, kterou mu dala žalovaná z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce a v takovém případě měl žalobce právo, aby mu žalovaná zaplatila odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku. Žalovaná svou povinnost splnila v nejbližším výplatním termínu dne 12. 6. 2013, když žalobci vyplatila odstupné ve výši 222 854 Kč. Pro výpočet průměrného výdělku pro účely odstupného soud vyšel z pravděpodobného průměrného výdělku zjištěného za I. čtvrtletí 2013 ve výši 22 201 Kč. Dvanáctinásobek této částky činí 266 412 Kč. Rozdíl částky žalovanou vyplacené a zjištěné soudem je ve výši 43 558 Kč. Žalobce požadoval zaplacení doplatku původně ve výši 15 966 Kč, následně po rozšíření žaloby ze dne 21.7.2021 požadoval doplatek ve výši 51 153 Kč.

45. Žalovaná nejdříve vznesla námitku promlčení v rozsahu nově požadovaného rozdílu ve výši doplatku odstupného s tím, že je promlčen nárok na úhradu rozdílu mezi 51 153 Kč a původně požadovanou částku 15 966 Kč, dále ve výši nově požadovaného rozdílu ve výši doplatku náhrady mzdy, kdy je podle ní promlčen nárok na úhradu rozdílu mezi 21 099 Kč a původně požadovanou částkou 9 505 Kč a nově požadovaného rozdílu v doplatku náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jednotlivé měsíce od 13. 7. 2013 do 13. 7. 2018.

46. Podáním doručeným soudu 28. 11. 2021 namítla žalovaná promlčení nároku na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou a nároku na náhradu mzdy při překážkách v práci na straně zaměstnavatele s tím, že promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo – nárok na náhradu mzdy mohlo být uplatněno poprvé, tedy ode dne následujícího po v příslušném výplatním termínu, ve kterém zaměstnavatel nárok zaměstnance na příslušné peněžní plnění neuspokojil. Žalovaná měla za to, že tento nárok byl promlčen již ke dni podání žaloby, neboť podstatná část nároků za leden až březen 2013 byla promlčena ještě před podáním žaloby 13. 4. 2016 a stejně tak je promlčeno i uplatněné rozšíření tohoto nároku.

47. S ohledem na ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se promlčení v dané věci posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen "obč. zák.").

48. Podle § 100 odst. 1 zák. práce se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

49. Podle § 101 občanského zákoníku je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

50. Podle § 110 odst. 3 občanského zákoníku úroky a opětující se plnění se promlčují po třech letech jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejíž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

51. Podle § 329 odst.2 obč. zák. uplatní-li účastník u soudu své právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu navržen výkon rozhodnutí.

52. V daném sporu bylo právně významnou otázkou, kterou bylo třeba vyřešit, od kterého okamžiku počala v souzené věci plynout tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013. Aby žalobce mohl uplatnit nárok na náhradu mzdy za uvedené období, musel se nejdříve dozvědět, že mu vznikla škoda, aby mohl tuto škodu objektivně vyčíslit. Pokud bylo prokázáno, že 6. 5. 2013 podepsal Formulář vypracovaný žalovanou pro pojišťovnu [anonymizováno], teprve z tohoto formuláře mohl zjistit, že jeho pravděpodobný průměrný hrubý měsíční výdělek před vznikem škody byl žalovanou vypočten částkou 19 902 Kč a přesto, že šlo o výpočet nesprávný, neboť žalovaná vycházela z r. 2010, který byl dále upraven žalovanou na částku 18 590 Kč, tak nejdříve tímto dnem mohl zjistit, že mu žalovaná za leden až březen 2013 vyplatila náhradu mzdy za dovolenou a překážky v práci na straně žalované ve výplatních termínech vždy v den dvanáctého v měsíci v nižším rozsahu. Do této doby o vyplácení v nižším rozsahu totiž nevěděl. V takovém případě teprve dnem následujícím, tj. dnem 7. 5. 2013 počala žalobci běžet tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku na doplacení náhrady mzdy za leden až březen 2013, která končila dnem 6. 5. 2016. Pokud žalobce podal žalobu k soudu dne 13. 4. 2016, potom podal žalobu ve lhůtě a nárok na zaplacení náhrady mzdy za dobu od 22. 1.2013 do 31. 5. 2013 nebyl promlčen, jak se domnívala žalovaná. Dne 12. 5. 2013 získal žalobce vědomost o tom, že mu byla v nižším rozsahu vyplacena náhrada mzdy za duben 2013, - promlčecí doba počala běžet 13. 5. 2013 a skončila dnem 12. 5. 2016; dne 12. 6. 2013 získal žalobce vědomost o tom, že mu byla v nižším rozsahu vyplacena náhrada mzdy za květen 2013, - promlčecí doba k uplatnění nároku počala běžet 13. 6. 2013 a končila dnem 12. 6. 2016 atd.). Pokud podal žalobce žalobu k soudu 13. 4. 2016, jeho nárok na doplacení náhrady mzdy za duben a květen 2013 tak nebyl promlčen.

53. Odstupné vyplatila žalovaná žalobci s vyúčtováním mzdy za květen 2013 dne 12. 6. 2013 ve výši 222 854 Kč. Žalovaná nejdříve vznesla námitku promlčení v rozsahu nově požadovaného rozdílu ve výši doplatku odstupného s tím, že je promlčen nárok na úhradu rozdílu mezi 51 153 Kč a původně požadovanou částku 15 966 Kč, následně podáním ze dne 28.11.2021 vznesla námitku promlčení celého nároku, neboť pokud byla splatnost odstupného splatná se splatností mzdy za květen 2013 v červnu 2013 (poznámka soudce 12. 6. 2013), tak nejpozději v červnu 2016 byl nárok promlčen dle názoru žalované. S tímto názorem soud nesouhlasí. Přestože se žalobce, jak bylo výše již uvedeno, dozvěděl z formuláře vypracovaného žalovanou pro pojišťovnu [anonymizováno] teprve dne 6. 5. 2013, že jeho pravděpodobný měsíční výdělek před vznikem škody byl vyčíslen žalovanou částkou ve výši 19 902 Kč, tak teprve dne 12. 6. 2013 při výplatě odstupného mohl poprvé zjistit a vyčíslit, že mu vznikla škoda určitého druhu a o určitém rozsahu. Tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku na odstupné počala žalobci běžet dnem 13. 6. 2013 a skončila dnem 12. 6. 2016. Pokud žalobce tento nárok uplatnil u soudu žalobou dne 13. 4. 2016, uplatnil nárok ve lhůtě a jeho nárok na doplacení odstupného tak není promlčen. Níže k námitce promlčení v rozsahu následně požadovaných rozdílů.

54. Podle § 371 odst. 1 zák. práce přísluší zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

55. Podle § 371 odst. 3 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111). Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru.

56. Podle § 106 odst. odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

57. Jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví jsou samostatnými nároky, u nichž běží vlastní promlčecí doby. Počátek jejich běhu je stanoven okamžikem, kdy se poškozený dozví o škodě a odpovědné osobě. Jedná se o tzv. subjektivní promlčecí lhůtu, přičemž tzv. objektivní promlčecí lhůta se v případě nároku na náhradu škody na zdraví neuplatňuje.

58. Počátek subjektivní promlčecí doby u práva na náhradu škody se váže k okamžiku, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že na jeho úkor došlo ke škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. Oba tyto dílčí prvky (vědomost o vzniku škody totožnost odpovědné osoby) musí být naplněny kumulativně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 331/2005, popř. sp. zn. 25 Cdo 4890/2014).

59. Jde-li o otázku vědomosti o vzniku škody, uzavírá soudní praxe, že při úvaze o tom, kdy se poškozený dověděl o dané škodě je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho předpokládané vědomosti o ní (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 4890/2014). Vědomost o škodě vyjadřuje vědomost poškozeného o tam, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu.

60. Subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak začíná běžet zásadně od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o výdělku dosahovaném před poškozením a po poškození, popřípadě kdy bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a poškozený se o něm dozvěděl.

61. Žalobce se žalobou domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 3. 2016. Teprve podáním doručeným 28. 11. 2019 rozšířil žalobu o rentu ve výši 20 342 Kč od dubna 2016, kterou však nevyčíslil v měsíčních plněních. Tento nedostatek odstranil teprve podáním doručeným dne 21. 7. 2021, ve kterém současně svůj nárok omezil do 30.6.2021. Žalovaná vznesla námitku promlčení. K uvedenému soud uvádí, že základ nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 6. 6. 2013 do 30. 6. 2021 způsobenou pracovním úrazem se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění účinném v době pracovního úrazu, zatímco okolnosti významné pro výši nároku na jednotlivá plnění náhrady za ztrátu na výdělku se posuzují podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném v době, kdy měl nárok na jednotlivá plnění vzniknout. Znamená to, že promlčení práv na jednotlivá plnění vyplývajících z návrhu žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v době od 6. 6. 2013 do 30. 6. 2021 se řídí právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, ve znění účinném v době vzniku práv na jednotlivá plnění. Promlčení práv na tato plnění vzniklých žalobci v době od 6. 6. 2013 do 31. 12. 2013 se proto posuzuje podle ustanovení § 100 - 114 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 a promlčení těchto práv vzniklých žalobci v době od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2021 se řídí ustanoveními §§ 609 - 653 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (s účinností od 30. 12. 2016 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. a s účinností od 1. 1. 2018 ve znění zákona č. 303/2017 Sb. atd).

62. V daném sporu má náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce, resp. po skončení pracovního poměru žalobce u žalované charakter renty, tedy povahu opětujících se plnění, která, jak bylo uvedeno shora se promlčují do 31. 12. 2013 ve dvou letech a od 1. 1. 2014 ve třech letech, kdy tříletá promlčecí doba k uplatnění práv na jednotlivá plnění běží ode dne, kdy právo na jednotlivá plnění mohlo být vykonáno poprvé.

63. Žalobce požadoval poprvé náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 6. 6. 2013, kdy byl zaevidován v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce České republiky, aniž mu byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Ještě dříve dne 6. 5. 2013 a poté 21. 5. 2013 se dozvěděl výši pravděpodobného měsíčního výdělku z formuláře pro [anonymizováno] pojišťovnu a spolu s výplatním termínem za červen 2013, který byl 12.7.2013 se dozvěděl, kdo za škodu odpovídá a byly mu známy i skutkové okolnosti, na základě nichž mohl uplatnit nárok u soudu. Dvouletá promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u soudu počala běžet dnem 13. 7. 2013 a končila dnem 12. 7. 2015. Pokud žalobce podal žalobu o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dne 13. 4. 2016, byl jeho nárok v době podání žaloby na zaplacení renty promlčen za červen 2013, který byl splatný 12. 7. 2013 a k promlčení tak došlo 12. 7. 2015, za červenec, který byl splatný 12. 8. 2013 a k promlčení došlo 12. 8.2015, za srpen 2013, který byl splatný 12. 9. 2013 a k promlčení došlo 12. 9. 2015, za září 2013, který byl splatný 12. 10. 2013 a k promlčení došlo 12. 10. 2015, za říjen 2013, který byl splatný 12. 11. 2013 a k promlčení došlo 12. 11. 2015, za listopad 2013, který byl splatný 12. 12. 2013 a k pomlčení došlo 12. 12. 2015 a za prosince 2013, který byl splatný 12. 1. 2014. V tomto rozsahu je třeba přisvědčit tvrzení žalované. Nárok na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti však za dobu od 1.1.2014 do 31. 3. 2016 není promlčen (pokud jde o nárok ve výši uplatněný v žalobě), když renta za leden 2014 byla splatná 12. 2. 2014 a tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 12. 2. 2017, zatímco žaloba byla k soudu podána 13. 4. 2016.

64. Teprve podáním ze dne 28. 11. 2019 žalobce rozšířil žalobu o rentu za dobu od dubna 2016 a podáním ze dne 21. 7. 2021 upřesnil svůj požadavek na měsíční plnění od dubna 2016 a současně rozšířil žalobu zvýšením požadovaných částek všech nároků již ode dne 22. 1. 2013 za současného omezení požadavku na placení renty do 30. 6. 2021.

65. Žalovaná namítla promlčení rozdílu požadovaných částek z důvodu, že rozšíření uplatnil žalobce teprve v podání ze dne 21. 7. 2021. V podání doručeném soudu 28. 11. 2021 namítla, že tento nárok byl promlčen již ke dni podání žaloby neboť pokud byl uplatněn žalobou 13. 4. 2016, žalobce měl vědomost o tom, že je s ním nejpozději 31. 5. 2013 rozvázán pracovní poměr pro nezpůsobilost pro výkon práce řidiče a v červnu a v červenci 2013 mu byl vyplácen invalidní důchod z důvodu pracovního úrazu, potom ke dni 1. 4. 2013 nejpozději ke dni 31. 7. 2015 počala žalobci běžet, dle tvrzení žalobkyně, dvouletá subjektivní lhůta k uplatnění nároku, která uplynula nejpozději v červenci 2015. Žalovaná měla za to, že jí vypočtený pravděpodobný hodinový výdělek ve výši 106,78 Kč vypočtený za IV. čtvrtletí 2012 odpovídá ustanovení § 355 zákoníku práce; podle žalován není možné vycházet z odměny za práci přesčas tak, jaký zahrnul do svého výpočtu žalobce.

66. Jak již bylo uvedeno shora od 1. 1. 2014 se promlčují nároky za měsíční plnění ve tříleté promlčecí době podle § 609 - 653 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokud promlčení práv na jednotlivá plnění činí 3 roky (promlčecí doba vždy běží ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých měsíčních plnění) je požadavek na placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 4. 2016 do 27. 11. 2016 promlčen, neboť tento nárok žalobce uplatnil teprve podáním doručeným dne 28. 11. 2019, kdy renta za duben 2016 byla splatná 12. 5. 2016 a nárok na rozšíření bylo třeba uplatnit do 12. 5. 2019, na rentu za květen 2016 bylo třeba uplatnit do 12. 6. 2019, za červen 2016 bylo třeba uplatnit do 12. 7. 2019, za červenec 2016 bylo třeba nárok na rentu uplatnit do 12. 8. 2019, rentu za září 2016 bylo třeba uplatnit do 12. 10. 2019 a nárok na rentu za říjen 2016, který byl splatný 12. 11. 2016, bylo třeba uplatnit do 12. 11. 2019. Dále v rozsahu 1. 11. – 27. 11. 2016 je nárok rovněž promlčen. V tomto rozsahu soud souhlasí s tvrzením žalované. Žalobce tak má nárok na placení náhrady za ztrátu na výdělku opět od 28. 1. 2016 do 30. 6. 2021.

67. Žalobce v podání ze dne 21. 7. 2021 rozšířil své požadavky zvýšením doplatku náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 22. 1.2013 do 31. 5. 2013 z částky 9 505 Kč na částku 21 099 Kč, částku odstupného původně požadovanou ve výši 15 966 Kč rozšířil na částku 51 153 Kč a dále rozšířil měsíční částky náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 6. 6. 2013 do 30. 6. 2021, kdy namísto celkové částky 44 839 Kč požadoval částku 440 557 Kč a žalovaná vznesla námitku promlčení rozdílu požadovaných částek právě z důvodu, že rozšíření žalobce uplatnil dne 21. 7. 2021.

68. Pokud jde o požadavek na rozšíření náhrady mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013, zde soud uvádí, že rozšíření žaloby bylo třeba učinit ve tříleté promlčecí době, která počala běžet vždy ode dne následujícího po splatnosti náhrady mzdy za každý měsíc uvedeného období. Znamená to, že náhradu mzdy za leden až březen 2013, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že mu byly vypláceny v nižším rozsahu teprve dne 6. 5. 2013, počala běžet promlčecí doba dnem 7. 5. 2013 a skončila dne 6. 5. 2016, za duben 2013, která byla splatná dne 12. 5. 2013, počala běžet promlčecí lhůta dnem 13. 5. 2013 a skončila dne 12. 5. 2016 a za měsíc květen 2013, která byla splatná 12. 6. 2013, počala běžet promlčecí lhůta 13. 6. 2013 a skončila dne 12. 6. 2016. Nárok žalobce na rozšíření žaloby uvedeného nároku tak byl dne 21. 7. 2021 promlčen.

69. Totéž pak platí o požadavku na rozšíření částky odstupného provedené týmž podáním ze dne 21. 7. 2021. U odstupného, které bylo splatné 12. 6. 2013, počala běžet tříletá promlčecí doba uplatnění nároku na rozšíření dnem 13. 6. 2013 a skončila dne 12. 6. 2016. Nárok žalobce na rozšíření žaloby uvedeného nároku tak byl dne 21. 7. 2021 promlčen.

70. Pokud podáním ze dne 21. 7. 2021 uplatnil žalobce požadavek na rozšíření částek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 6. 6. 2013 do 30. 6. 2021, jak již bylo uvedeno shora, návrh na placení této náhrady byl promlčen za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 12. 2013 a poté od 1. 4. 2016 do 27. 11. 2019, nelze rovněž v tomto rozsahu uvažovat o rozšíření částek, pokud tento nárok byl promlčen.

71. Protože podáním ze dne 21. 7. 2021 žalobce upřesnil svůj požadavek na placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti uplatněný podáním ze dne 28. 1. 2019, v rozsahu tam uvedených částek od 28. 11. 2019 do 30. 6. 2021 není nárok promlčen.

72. Žalobce má tak oprávněný nárok, aby mu žalovaná doplatila náhradu mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013, odstupné a aby mu zaplatila náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2016 v původně požadované výši a od 28. 11. 2016 do 30. 6. 2021 v rozšířené výši.

73. Žalobce byl po rozvázání pracovního poměru veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V takovém případě se za výdělek po pracovním úrazu považuje výdělek ve výši minimální mzdy, přitom se vychází z minimální mzdy, která je aktuální v době, za kterou poškozený zaměstnanec požaduje náhradu. Důvod, proč je při určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti uvažováno s výdělkem ve výši minimální mzdy jako s výdělkem po pracovním úrazu spočívá jen (a právě) v tom, že zaměstnanec, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nedosahuje žádného výdělku, a to nikoliv z důvodů následků pracovního úrazu, ale v důsledku nedostatku vhodných pracovních příležitostí a že žádný zaměstnanec, který by byl zaměstnán v pracovním poměru nebo na některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nemůže dosahovat nižší mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, než kolik činí minimální mzda. Výše náhrady je kromě průměrného výdělku závislá také na výši invalidního důchodu přiznaného z téhož důvodu a na výši skutečných, popřípadě fiktivních výdělků poškozeného. Dalším započitatelným příjmem je mzda, příjem, který žalobce obdržel za výkon práce.

74. Pro účely určení výše náhrady bylo třeba rovněž nutné odlišit období, kdy pracovní neschopnost žalobce souvisela s následky pracovního úrazu a ve kterých nikoliv, neboť tato skutečnost má na zjištění výše náhrady podstatný vliv. Zatímco v případě„ související“ pracovní neschopnosti se za příjem žalobce považuji nemocenské dávky, při„ nesouvisející“ pracovní neschopnosti se musí provést dopočet do plného výdělku, jehož by žalobce dosahoval, kdyby této pracovní neschopnosti nebylo. Dopočet je nutné provést i v případě, že poškozený svého výdělku po skončení pracovní neschopnosti dosahoval při sjednané kratší než plné pracovní doby, neboť za ztrátu vzniklou z tohoto důvodu nemůže nést odpovědnost zaměstnavatel. Pokud však zkrácená doba v souvislosti s pracovním úrazem doporučena lékařem, v tom případě se dopočet neprovede.

75. Pro náhradu za ztrátu na výdělku je rozhodující, zda škoda (tj. ztráta na výdělku) má podklad v příčinách jiných, např. v obecném onemocnění poškozeného. Vztah příčinné souvislosti mezi poklesem, popř. ztrátou výdělku a újmou na zdraví není totiž dán, jestliže pracovní uplatnění poškozeného je omezeno, popř. vyloučeno z důvodu jeho jiných nemocí nebo je-li způsobeno nedostatkem vhodných pracovních příležitostí. Uvedené znamená, že pokud byl žalobce v pracovní neschopnosti z důvodu obecného onemocnění od 3. 9.2020 do konce rozhodného období, za které rentu požaduje, potom není dán vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou výdělku a újmou na zdraví a nemocenské dávky, které mu nebyly poskytovány z důvodu pracovního úrazu, ale z důvodu obecného onemocnění tak nelze zohledňovat při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

76. Obecně lze říct, že ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se stanoví jako rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance, kterého by dosahoval k okamžiku vzniku škody nebýt pracovního úrazu a výdělkem, kterého skutečně dosahuje, s odpočítáním invalidního důchodu.

77. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil dnem 31. 5. 2013, ode dne 6. 6. 2013 do 9. 1. 2017 a od 1. 2. 2017 do 6. 2. 2017 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Pro tato období, kdy nedosahoval žádného výdělku se jako jeho výdělek použije„ fiktivní výdělek“ ve výši minimální mzdy, a to v souladu se soudní praxí a zároveň s právní úpravou obsaženou v ustanovení § 371 odst. 3 zákoníku práce číslo 262/2006 Sb. kde je tento postup přímo zakotven.

78. Podle § 371 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

79. Podle § 371 odst. 3 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111). Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru.

80. Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. Výši základní sazby minimální mzdy a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

81. Výši základní sazby minimální mzdy stanovila vláda svým nařízením č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě, kdy základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činila 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu. Z ust. § 4 tohoto nařízení vyplývá, že se změny minimální mzdy netýkají poživatelů invalidních důchodů.

82. Nařízení vlády č. 204/ 2014 Sb. stanovilo od ledna 2015 výši základní sazby minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 9 200 Kč, tedy 55 Kč/hod, 83. Vláda od ledna 2016 stanovila minimální měsíční mzdu pro invalidní zaměstnance 9 300 korun.

84. Minimální měsíční mzda se od 1. 1. 2017 zvýšila na 11 000 Kč, minimální hodinová mzda činila 66 Kč. Současně došlo ke zrušení zvláštní sazby minimální mzdy pro zaměstnance s invalidním důchodem.

85. Minimální mzda za hodinu se zvýší úměrně ke zkrácené stanovené pracovní době. Tím je zajištěn při různé délce stanovené týdenní pracovní doby nárok zaměstnance (při odpracování stanovené doby) na stejnou výši minimální mzdy za týden, resp. měsíc. Zaměstnanci odměňovanému měsíční mzdou, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce), nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se minimální mzda snižuje úměrně odpracované době.

86. Pravděpodobný průměrný měsíční výdělek žalobce zjištěný za I. čtvrtletí 2013 ve výši 22 201 Kč byl dále zhodnocován, tedy valorizován nařízeními vlády: -nař. vl. č. 439/ 2013 Sb. byl valorizován o 0,4 % na částku 22 290 Kč od 1. 1. 2014 -nař. vl. č. 306/ 2014 Sb. byl valorizován o 1,6 % na částku 22 647 Kč od 1. 1. 2015 -nař. vl. č. 351/ 2015 Sb. byl valorizován o 40 Kč na částku 22 687 Kč od 1. 1. 2016 -nař. vl. č. 433/ 2016 Sb. byl valorizován o 2,2 % na částku 23 186 Kč od 1. 1. 2017 -nař. vl. č. 406/ 2017 Sb. byl valorizován o 3,5% na částku 23 998 Kč od 1. 1. 2018 -nař. vl. č. 321/ 2018 Sb., byl valorizován o 3,4 % na částku 24 814 Kč od 1. 1. 2019 -nař. vl. č. 321/ 2019 Sb. byl valorizován o 5,2 % + 151 Kč na částku 26 255 Kč od 1. 1. 2020 -nař. vl. č. 517/ 2020 Sb. byl valorizován o 7,1 % na částku 28 119 Kč od 1. 1. 2021 87. r. 2014 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 2; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 3; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 4; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 5; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 6; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 7; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 8; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 9; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 10; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 11; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 12; 22 290; 8 000; 10 665; 3 625; 1 317;; 12 x 1 317= 15 804 Kč 88. r. 2015 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 2; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 3; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 4; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 5; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 6; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 7; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 8; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 9; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 10; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 11; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 12; 22 647; 8 000; 10 964; 3 683; 1 338;; 12 x 1 338= 16 056 Kč 89. r. 2016 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 22 687; 9 300; 11 004; 2 383; 1 338;; 2; 22 687; 9 300; 11 004; 2 383; 1 338;; 3; 22 687; 9 300; 11 004; 2 383; 1 338;; 4; promlčeno;;;;;; 5; promlčeno;;;;;; 6; promlčeno;;;;;; 7; promlčeno;;;;;; 8; promlčeno;;;;;; 9; promlčeno;;;;;; 10; promlčeno;;;;;; 11*; 2 269; 930; 1 100; 239; 4 328;; 12; 22 687; 9 300; 11 004; 2 383; 4 328;; 3 x 1 338= 4 014 Kč 239 + 2 383= 2 622 Kč *Vysvětlivky: Do 27. 11. 2016 je nárok promlčen. 22 687 Kč: 30 dny x 3 dny = 2 269 Kč; min. mzda za 28.- 30.11.2016 = 930 Kč, náhrada od [anonymizováno] =11 004:30x3= 1 100 Kč 90. Minimální mzda v r. 2017 činila 11 000 Kč 66 Kč na hodinu při 40.ti hod. týdenní pracovní době. Žalobce byl v době od 1. 1. – 9. 1. 2017 veden v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce, tedy 6 pracovních dnů. Od dne 10. 1. do 31. 1. 2017 byl zaměstnán v [anonymizována dvě slova] s 30. hod. týdenní pracovní dobou. V takovém případě byl fiktivní = FIX výdělek: 66 x 30 x 4,348 (tj. počet týdnů v měsíci) = 8 609 Kč. Protože byl žalobce od 1. 1. do 9. 1. 2017, tj. 6 pracovních dnů v evidenci nezaměstnaných, vypočte se alikvotní část FIX výdělku: 8 609 Kč: 22 prac. dny x 6 prac. dnů = 2 348 Kč. Od pravděpodobného měsíčního výdělku se tak odečte alikvotní část FIX výdělku, dosažený výdělek 6 000 Kč, včetně náhrady vyplacené pojišťovnou (23 186 Kč – 2 348 Kč – 6 000 Kč - 10 658 = 4 180 Kč). V únoru 2017 byl veden v evidenci nezaměstnaných od 1. 2. – 9. 2. 2017, tj. 7 prac. dnů, proto je výpočet alikvotní části FIX výdělku tento: 8 609: 20 prac. dny x 7 prac. dnů = 3 013 Kč. Od pravděpodobného měsíčního výdělku se odečte FIX výdělek 3 013 Kč, hrubý výdělek od [právnická osoba] [příjmení] 8 250 Kč a náhrada od pojišťovny 10 658 Kč (23 186 Kč – 3 013 Kč – 8 250 Kč – 10 658 Kč = 1 265 Kč. r. 2017 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 23 186; 6 000 2 348; 10 658; 4 180; 4 422;; 2; 23 186; 8 609; 10 658; 1 265; 4 422;; 3; 23 186; 8 609; 10 658; 3 919; 4 422;; 4; 23 186; 8 609; 10 658; 3 919; 4 422;; 5; 23 186; 8 609; 10 658; 3 919; 4 422;; 6; 23 186; 8 609; 10 658; 3 919; 4 422;; 7; 23 186; 8 609; 10 814; 3 763; 4 422;; 8; 23 186; 8 609; 10 814; 3 763; 4 422;; 9; 23 186; 8 609; 10 814; 3 763; 4 422;; 10; 23 186; 8 609; 10 814; 3 763; 4 422;; 11; 23 186; 8 609; 10 814; 3 763; 4 422;; 12; 23 186; 8 609; 10 814; 3 763; 4 422;; 4 180+ 1265 (4x3 919) + (6x3763) = 91. V r. 2018 činila valorizace 3,5 %, proto je FIX výdělek z 8 609 zvýšen na 8 911 Kč. Tato úprava platila do 30. 9. 2018. Od 1. 10. 2018 dle přechodných ustanovení novely zák. práce č. 181/2018 Sb. se novela vztahuje na všechny poškozené zaměstnance, kterým vzniklo na odškodění právo podle § 271b odst. 3 nebo podle 371 odst. 3 zák. práce. To znamená na všechny poškozené zaměstnance, kterým byla náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renta) přiznaná dle zák. č. 262/2006 Sb. V praxi se podle novely při výpočtu postupuje tak, že je nově při výpočtu renty zohledněna výše minimální mzdy platná ke dni první evidence uchazeče o zaměstnání do seznamu nezaměstnaných na úřadu práce, pokud se tak stalo po 1. 1. 2017. Tudíž poškození zaměstnanci, kteří mezi tím, co byli vedeni v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce, také pracovali, mají právo na stejný odečet minimální mzdy jako ti poškození, kteří byli nepřetržitě evidovaní v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce. Minimální mzda v říjnu 2018 činila 12 200 Kč, tj. 73,20 Kč při 40.ti hod týdenní pracovní době. U žalobce s 20 hod pracovní dobou to znamenalo, že se od 1. 10. 2018 vycházelo nově z FIX výdělku 6 365 Kč, tj. 73,20 Kč x 20 x 4,348 = 6 365 Kč. rok 2018 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 2; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 3; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 4; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 5; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 732;; 6; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 7; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 8; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 9; 23 998; 8 911; 11 192; 3 895; 4 577;; 10; 23 998; 6 365; 11 192; 6 441; 4 577;; 11; 23 998; 6 365; 11 192; 6 441; 4 577;; 12; 23 998; 6 365; 11 192; 6 441; 4 577;; 9x3 895= 35 055 Kč 3x4 577= 13 731 Kč 92. V r. 2019 byl FIX výdělek 6 365 Kč valorizován o 3,4% na částku 6 585 Kč. r. 2019 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 2; 24 814; 6 585; 11 773; 6 456; 4 732;; 3; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 4; 24 814; 6 585; 11 773; 6 456; 4 732;; 5; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 6; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 7; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 8; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 9; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 10; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 11; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 12; 24 814; 6 585; 11 573; 6 556; 4 732;; 12 x 4 732= 56 784 Kč 93. V r. 2020 byl FIX výdělek 6 585 valorizován o 5,2% + 151 Kč na částku 7 079 Kč, avšak od července 2020 byl novelou zák. práce zrušen FIX (STOP) výdělek a při výpočtu se vycházelo ze skutečně dosahovaných příjmů. Od 3. 9. 2020 až do konce rozhodného období byl žalobce v pracovní neschopnosti z důvodu obecného onemocnění (fyzické napadení) a byly mu vypláceny nemocenské dávky. V takovém případě nebyl dán vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku a újmou na zdraví. Nemocenské dávky, které nebyly žalobci poskytovány z důvodu pracovního úrazu, ale z důvodu obecného onemocnění, tak nelze zohledňovat při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Bylo proto třeba provést dopočet do výdělku, jehož by žalobce dosahoval, kdyby této pracovní neschopnosti nebylo, tj. u zaměstnavatele [právnická osoba], tj. z částky 8 250 Kč. r. 2020 měsíc ; PMV ; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 26 255; 7 079; 12 174; 7 002; 4 978;; 2; 26 255; 7 079; 12 174; 7 002; 4 978;; 3; 26 255; 7 079; 12 174; 7 002; 4 978;; 4; 26 255; 7 079; 12 174; 7 002; 4 978;; 5; 26 255; 7 079; 12 174; 7 002; 4 978;; 6; 26 255; 7 079; 12 174; 7 002; 4 978;; 7; 26 255; 8 250; 12 174; 5 831; 4 978;; 8; 26 255; 8 250; 13 769; 4 236; 4 978;; 9; 26 255; 8 250; 12 533; 5 472; 4 978;; 10; 26 255; 8 250; 12 347; 5 658; 4 978;; 11; 26 255; 8 250; 12 659; 5 346; 4 978;; 12; 26 255; 8 250; 12 347; 5 658; 4 978;; 11 x 4 978 = 54 758 Kč 1 x 4 236 = 4 236 Kč 94.r. 2021 měsíc ; PMV; minimální mzda výdělek; Náhrada od [anonymizováno]; Výpočet náhrady soudní; Náhrada požadovaná žalobcem;; 1; 28 119; 8 250; 13 911; 5 958; 5 331;; 2; 28 119; 8 250; 14 847; 5 022; 5 331;; 3; 28 119; 8 250; 13 911; 5 958; 5 331;; 4; 28 119; 8 250; 14 223; 5 646; 5 331;; 5; 28 119; 8 250; 13 911; 5 958; 5 331;; 6; 28 119; 8 250; 14 233; 5 646; 5 331;; 5 x 5 331= 26 655 Kč 1x 5 022= 5 022 Kč 94. Celkový součet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je ve výši 278 436 Kč (15 804 + 16 056 + 4014 + 2 622 + 5 445 + 15 676 + 22 578 + 35 055 + 13 731 + 56 784 +54 758 + 4 236 + 26 655 + 5 022).

95. Na základě provedeného řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že uplatněné nároky jsou oprávněné v rozsahu 9 505 Kč u náhrady mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013, v rozsahu 15 966 Kč, pokud jde o doplacení odstupného a v rozsahu 278 436 Kč u náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

96. Protože při vyhlášení rozsudku došlo k početní chybě v částce přiznané jistiny ve výroku III. patrné porovnáním výroků i přiznaných nákladů řízení, kdy soud namísto částky 278 436 Kč vyhlásil částku 303 907 Kč, byla provedena oprava v protokolu i v tomto rozsudku dle § 164 o.s.ř. (srov. součet všech přiznaných nároků je 303 907 tj. 15 966 Kč + 9 505 Kč + 278 436 Kč). Právě z celkové částky přiznaných nároků byla žalobci přiznána poměrná část nákladů řízení – srov. níže.

97. Marným uplynutím splatnosti doplatku náhrady mzdy 12. 4. 2013, dne 12. 5. 2013 a dne 12. 6. 2013 se žalovaná vždy dnem následujícím dostala do prodlení se zaplacením doplatku náhrady mzdy. V důsledku prodlení žalované tak vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který však žalobce požadoval z celkového nedoplatku, tedy z částky 9505 Kč až uplynutím výplatního termínu, který byl 12. 6. 2013, tedy ode dne 13. 6. 2013 podle § 517 odst. 1, 2 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění č. 155/2010 Sb., jehož výše je daná nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění č. 180/ 2013 Sb., a to až do zaplacení a odvíjí se od repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Protože repo sazba ČNB ve II. pololetí 2013 pro jeho poslední den byla 0,05%, úrok z prodlení ode dne 13. 6. 2013 byl ve výši 7,05 % a tato výše se až do zaplacení nemění. Protože odstupné bylo splatné dne 12. 6. 2013, je žalovaná v prodlení s jeho doplatkem ode dne 13. 6. 2013 až do jeho zaplacení ve stejné výši jako předchozí náhrada mzdy. Žalovaná je rovněž v prodlení se zaplacením jednotlivých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to měsíčně, vždy dnem následujícím po marném uplynutí 12. dne v měsíci.

98. Žalované tak byla uložena povinnost k doplacení náhrady mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 včetně příslušenství (výrok I. rozsudku), povinnost k doplacení odstupného včetně příslušenství (výrok II. rozsudku) a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení neschopnosti včetně příslušenství (výrok III. rozsudku).

99. V rozsahu promlčených popř. vyšších než oprávněně požadovaných nároků soud žalobu zamítl (výrok IV. rozsudku).

100. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 59,26 % a neúspěšný v rozsahu 40,74 %, proto mu soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů v rozsahu 18,52 % dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (j. v rozsahu odečteného neúspěchu od úspěchu). Náklady řízení byly vynaloženy na právní zastoupení žalobce advokátkou a představují podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu (dále jen a.t.) ve znění pozdějších změn následující částky odměny, kdy sazba za 1 úkon právní služby byla určena podle § 7 bod 5 a.t. odměnou ve výši 3 940 Kč z částky 70 310 Kč a odměnou ve výši 10 380 Kč z částky 512 809 Kč: Náklady jsou tyto: a) 11 820 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby po 3 940 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemné vyjádření, účast u jednání soudu dne 6.10. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. b) 41 520 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby po 10 380 Kč spočívající v účasti právní zástupkyně na jednání dne 23. 5. 2022, při kterém byla připuštěna změna žaloby, účast na jednání dne 27. 6. 2022, dále dne 5. 10. 2022 a dne 5. 12. 2022 (dle 11 odst. 1 písm. g) a.t. c) 2 100 Kč tedy 7 paušálních částek po á 300 Kč jako paušální náhrady hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, když v řízení bylo žalobci poskytnuto 7 úkonů právních služeb (viz shora), a to podle § 13 odst.3 Advokátního tarifu. d) 11 642,40 Kč jakožto částka odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve smyslu § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř. (21% z výše uvedených částek v celkové výši 55 440 Kč). e) 3 613 Kč soudní poplatky Celková částka nákladů řízení je ve výši 70 695,40 Kč, z ní 18,52% činí částku 13 092,78 Kč, tj. 13 093 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit právnímu zástupci žalobce (§ 149 odst.1 o.s.ř.).

101. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

102. Protože je žalobce ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků z návrhu na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 11 odst. 2 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb.) a soud ho žalobě vyhověl pro částku 303 907 Kč, je to žalovaná, která je povinna zaplatit podle výsledku řízení poplatek z návrhu na zahájení řízení v prvním stupni dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (výrok VI.)