12 C 145/2024 - 305

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 2 708 849,72 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 708 849,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 2 594 557 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12, 25 % ročně z částky 114 292 72 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení 281 575,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala zaplacení 2 708 849, 72 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o provádění lesnických činností bez prodeje dříví ze dne 30. 11. 2022 (dále také jen „smlouva [adresa]“ nebo „smlouva“) prováděla pro žalovaného lesnické (pěstební a těžební) činnosti. Žalobkyni vznikl dle čl. VIII smlouvy nárok na odměnu za provedení pěstebních činností 5 256 404,60 Kč. Tuto odměnu žalovanému vyfakturovala fakturou ze dne 9. 4. 2024, č. [hodnota], splatnou 15. 5. 2024. Dále nárok na odměnu za provedení těžebních činností 1 617 825,70 Kč a tuto odměnu žalovanému vyfakturovala fakturou ze dne 10. 6. 2024, č. [hodnota], splatnou 15. 7. 2024. Žalovaný za pěstební činnosti uhradil pouze 2 661 847,60 Kč a za těžební činnosti 1 503 532,98 Kč. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Potvrdil tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy, její fakturaci za plnění a její právo na zaplacení 2 708 849,72 Kč nezpochybnil. Bránil se tím, že pohledávka žalobkyně 2 708 849,72 Kč zanikla započtením, které provedl dopisem ze dne 3. 5. 2024 č. 166/2024 nazvaným „Zápočet vzájemných pohledávek a závazků ke dni 15. 5. 2024“ a dopisem ze dne 8. 7. 2024 č. 244/2024. Jedná se o pohledávky ze smlouvy o provádění lesnických činností bez prodeje dříví ze dne 8. 12. 2022 (dále také jen „smlouva [adresa]“). Jednalo se o pohledávky na smluvní pokuty z titulu – - neprovedených těžebních prací vyúčtované žalobkyni fakturou č. [hodnota] - neprovedené pěstební činnosti vyúčtované žalobkyni fakturou č. [hodnota] (obě započteny proti pohledávce žalobkyně vyúčtované žalovanému fakturou č. [hodnota]) - pohledávku z titulu přefakturace úhrady plnění třetí osobě za neprovedený závazek žalobkyně vzniklý v souladu s podmínkami smlouvy, kterýžto přetrvával dle smlouvy i po jejím zániku, která byla vyúčtována žalobkyni fakturou č. [hodnota]. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného se dovolávala ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a soudní judikaturu a namítla neplatnost zápočtů pohledávek s tím, že pohledávky žalovaného jsou sporné, a tedy nezpůsobilé k započtení. Žalobkyně popsala, že žalovaný ve svém vyjádření své údajné pohledávky, které měl započíst vůči pohledávkám žalobkyně, a provedené zápočty nepopisuje dostatečně tak, aby tyto pohledávky mohly být soudem vůbec projednány. Z vyjádření žalovaného totiž není zřejmé, jaké pohledávky, z jakého důvodu a v jaké výši byly započteny vůči jaké z pohledávek žalobkyně. Např. v čl. V bodu 2 vyjádření žalovaný uvádí, že v důsledku ve vyjádření výše popsaných tvrzení žalovaného údajně „zanikla pohledávka žalobce z titulu odměny za provedení pěstebních činností podle smlouvy [adresa] vyúčtovaná daňovým dokladem č. [hodnota] ze dne 9. 4. 2024 co do částky 2 708 849,72 Kč. Žalovaný se přitom pokusil vůči pohledávce na úhradu za pěstební činnosti ve výši 5 256 404,60 Kč započíst své domnělé pohledávky pouze co do výše 2 594 557 Kč. Ve zbytku, tj. co do částky 2 661 847,60 Kč žalobkyni zaplatil. Pohledávka žalobkyně ve výši 5 256 404,60Kč tak nemohla zápočty zaniknout co do částky 2 708 849,72 Kč (vyfakturovaných 5 256 404,60 Kč – zaplacených 2 661 847,60 Kč = 2 594 557 Kč). V čl. IV. odst. 2 svého vyjádření pak např. žalovaný uvádí, že žalobkyni vystavil na smluvní pokuty faktury č. [hodnota] ze dne 2. 5. 2024 a č. [hodnota] ze dne 3. 6. 2024. Hned v dalším odstavci téhož článku však žalovaný tvrdí, že fakturou č. [hodnota] ze dne 2. 5. 2024 žalobkyni přeúčtoval náklady na odstranění vad třetí osobou. Je otázkou, co má platit ohledně faktury č. [hodnota]. Žalobkyně dále popsala, že údajné pohledávky žalovaného vyplývají z rozdílných smluvních vztahů. Pohledávky žalobkyně vyplývají ze smlouvy [adresa], zatímco žalovaný své pohledávky opírá o smlouvu [adresa]. Žalobkyně považovala smluvní pokuty za neoprávněné z následujících důvodů: a) Žalovaný bezdůvodně nevyhovoval požadavkům žalobkyně na prodloužení termínů pro zpracování dříví a snížení rozsahu těžby, které žalobkyně žalovanému podávala v souladu s čl. XI. odst. 1 smlouvy [adresa]. Žádosti byly podávány z důvodu nepříznivých klimatických podmínek a nepříznivých ekonomických podmínek (vytíženost místních výrobních kapacit pro měsíce květen a červen 2023). Nepříznivé klimatické podmínky v prvním kvartálu přitom bránily realizaci těžebních činností bez nadměrného opotřebení povrchu některých cest. Plnění tak nebylo objektivně možné efektivně provádět. Dle XI. odst. 1 smlouvy [adresa] takové žádosti žalovaný byl povinen vyhovět, což žalovaný neučinil a místo toho zadával dále práce, jejichž nesplnění sankcionoval. b) Část dříví, které bylo žalobkyni zadáváno jako kůrovcové, nesplňovala parametry kůrovcového dříví dle smlouvy [adresa]. Jeho zpracování tak nebylo možné termínovat. Dle čl. VII odst. 1 smlouvy [adresa] se za kůrovcové dříví označují „kůrovcové stromy (včetně kůrovcových stromů s opadající kůrou nebo bez asimilačních orgánů kůrovcem nebo jeho stádii ne zcela opuštěných) a stojící lapáky.“ Výrazná část dříví zadaného jako kůrovcové však nesplňovala tyto parametry a jeho asanace tak nemohla být sankcionována. Jako příklad žalobkyně uvedla zadávací list č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-0[Anonymizováno]-[Anonymizováno] a kmen označený jako [Anonymizováno], který byl sterilní souší. Žalobkyně toto tvrzení dokládala fotografií a vyjádřila připravenost doložit i další případy, kdy bylo sankcionováno nekůrovcové dříví jako kůrovcové. c) Ke zpoždění došlo dále z důvodu zákazu vjezdu lesní techniky mimo vyznačené přibližovací linky, kdy teprve po týdnech řešení tohoto zákazu byl tento nelogický požadavek žalovaným korigován a teprve poté se mohla těžba plně rozběhnout. Toto zdržení však mělo vliv na plnění zakázky. V předmětných lokalitách přitom bylo zcela zjevné, že se v nich v minulosti standardní lesnická technika již pohybovala. Zákaz ze strany žalovaného tak byl zcela nedůvodný, čemuž svědčí i to, že zákaz byl následně zrušen). Tento zákaz představoval pouze šikanózní výkon práva, se kterým se musela žalobkyně při plnění potýkat a který vedl k tomu, že práce byly výrazně časově i finančně náročnější. Část přibližovacích linek navíc žalovaný nesprávně vyznačil, což opět značně komplikovalo plnění. d) Na termíny plnění měly vliv extrémně nepříznivé klimatické podmínky panující v dané lokalitě, které bránily provádění prací. Těžká technika totiž mohla vjíždět do lesa pouze v některých lokalitách, navíc jenom s nasazenými řetězy, se kterými však nebylo možné jezdit po asfaltových cestách. e) Plnění dále bránila nedostatečná velikost skládek pro manipulaci a příjem na odvozních místech a jejich nedostatečné označení. Vymezené plochy neodpovídaly těženým objemům dříví. f) Plnění zakázky bránily dále i problémy s tvorbou číselníků tak, aby vyhovovaly představám pracovníků žalovaného, kteří např. vyžadovali nad rámec požadavků smlouvy [adresa] a v rozporu s tím, jak se sepisovaly číselníky v jiných lesních správách, rozepisování hrání k jednotlivým porostům podle specifického klíče, nikoliv podle skutečnosti. To mělo za následek žalobkyní nezaviněné zpoždění předávání číselníků. Tento problém se podařilo vyřešit až v průběhu plnění zakázky. g) Řádnému plnění zakázky bránily i spory ohledně výkladu toho, co je chápáno jako kombinovaná a co je jednoduchá technologie, přičemž vyjasnění těchto pojmů opět zabralo nějaký čas. h) Za splnění termínů byly žalovaným brány až termíny, kdy došlo ke změření dříví. K měření dříví však docházelo se zpožděním, nikoliv v termínech, kdy bylo dříví zadaným způsobem zpracováno, popř. asanováno. Žalobkyně přitom měla dle čl. VII odst. 1, 2 a 6 smlouvy [adresa] „zpracovat, zpracovat a asanovat či jen asanovat kůrovcové dříví způsobem a v termínu stanoveném žalovaným v příslušeném zadávacím listu.“ Okamžik měření tak nemá jakýkoli vliv na termín splnění povinnosti zpracovat dříví, resp. jej asanovat. Skládky dříví byly navíc požadovány žalovaným jako co největší a k měření tak žalovaný přistupoval až v okamžiku, kdy bylo dotěženo celé oddělení. i) Žalovaný zadával nahodilou těžbu značně roztroušeně, což je opět v rozporu s čl. IV odst. 7 smlouvy [adresa], podle kterého měl žalovaný povinnost dbát na efektivní využívání výrobních kapacit a na racionální omezení nákladů spojených s výkonem lesnických činností. Žalobkyně tak nemohla efektivně využívat své výrobní kapacity a vznikaly jí zbytečné náklady. Žalovaný žalobkyni fakturou č. [hodnota] vyfakturoval pět smluvních pokut v celkové výši 903 198 Kč, a to dle č. XVI. odst. 1 písm. a) a c) smlouvy [adresa], tedy za prodlení s prováděním pěstebních činností a prodlení s prováděním podzimního zalesnění. Žalobkyně tyto smluvní pokuty považovala za neoprávněné z těchto důvodů: j) Smluvní pokuty dle č. XVI odst. 1 písm. a) v celkové výši 25 296 Kč byly žalobkyni vyměřeny za prodlení s výkonem č. [hodnota] – vyklizování ploch po těžbě v revíru č. [hodnota], konkrétně s podvýkonem č. [hodnota], tedy za prodlení s úklidem klestu ručně i mechanizovaně. Žalobkyně odmítla, že by se dostala do jakéhokoli prodlení s výkonem této činnosti. Žalobkyně se totiž při výkonu této činnosti musela vypořádávat s nesmyslnými požadavky odpovědných pracovníků žalovaného, které šly nad rámec smlouvy [adresa] či s ní byly v rozporu, jako např. povinnost respektovat vzdálenost hromad klestu 20 metrů od sebe (smlouva [adresa] stanoví v příloze č. [Anonymizováno], že minimální vzdálenost je pouze 10 metrů), či povinnost provádět rozebírání několik let starých zarostlých hromad těžebních zbytků po harvestoru. Tyto požadavky nemající oporu ve smlouvě [adresa] a měly vliv na plnění. k) Smluvní pokuty dle č. XVI. odst. 1 písm. a) v celkové výši 566 008 Kč byly žalobkyni vyměřeny za prodlení s výkonem č. [hodnota] – stavba oplocenek, konkrétně s podvýkony č. [hodnota] a 421, což je oplocování mladých lesních porostů z použitých materiálů – drátěné do 180 cm a nad 180 cm a dále za prodlení se stavbou oplocenek, konkrétně za podvýkony č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Pokud některé oplocenky žalobkyní nerealizovala včas, pak proto, že tyto oplocenky nebylo možné fyzicky realizovat na požadovaných místech kvůli členitosti terénu a fyzickým překážkám, jako jsou skály, a to buď vůbec, nebo v parametrech dle smlouvy (např. v důsledku nemožnosti zatlouct kotvící kolík k pletivu ve skalnatém terénu či realizovat v důsledku skalnatého terénu žebřík v rozměrech stanovených technologickou kartou). Žalovaný přitom lpěl na původním zadání a nebyl ochoten přistoupit na náhradní řešení, které by realizaci oplocenek umožnilo. Žalovaný tak požadoval plnění nemožné a u takového plnění nemůže být žalobkyně v prodlení. Tvrdí-li žalovaný ve svém vyjádření, že i v horských terénech je možné stavět oplocenky, žalobkyně toto nikterak nerozporuje. Oplocenky však musí být stavěny v místech, kde to terén umožňuje, případě je nutné oplocenku terénu přizpůsobit. Žalovaný však požadoval oplocenky v místech, kde je postavit při dodržení smluvených parametrů nebylo možné, a jejich nepostavení pak sankcionoval l) Smluvní pokuty dle č. XVI odst. 1 písm. a) smlouvy [adresa] v celkové výši 54 219,20 Kč žalovaný žalobkyni vyměřil za prodlení s výkony č. [hodnota] – mechanickou ochranou mladých lesních porostů proti buřeni, konkrétně s podvýkony č. [hodnota]- ožínáni ručně v ploškách a 24012 ožínáni ručně v pruzích v revírech 21 a 26. Žalobkyně se nedostala do prodlení ani s těmito činnostmi. Pokud některé tyto podvýkony nebyly provedeny včas, pak z důvodu, že žalovaný nepředal žalobkyni plochy připravené k ožínání. Na předaných plochách totiž ležely zarostlé hromady těžebních zbytků a hromady kamení. m) Smluvní pokuta dle č. XVI. odst. 1 písm. c) smlouvy [adresa] v celkové výši 257 675 Kč byla žalobkyni vyměřena za údajné prodlení s prováděním podzimního zalesnění, kdy dle žalovaného měla žalobkyně podzimní objem zalesnění splnit údajně pouze z 56 %. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že procento neplnění výkonu činilo 44 %. Žalobkyně i tuto smluvní pokutu považovala za neoprávněnou, neboť zadávání zalesnění bylo žalovaným zadáváno na zcela nedostatečně připravených plochách. Na plochách se nacházel např. několik let neodklizený klest a plochy byly naprosto zarostlé buření. Po žalobkyni i v rámci tohoto výkonu bylo požadováno plnění nad rámec smlouvy či plnění zcela nerealizovatelných výkonů. Např. bylo požadováno, aby přirozené zmlazení bylo dozalesněno do řad nebo bylo vyžadováno hloubení jamek standardních rozměrů v místech, kde to nebylo kvůli skalnatému podloží možné. Žalovaný navíc do výpočtu sankce dle č. XVI odst. 1 písm. c) smlouvy [adresa] zahrnuje i plochy, které měly být provedeny v rámci jarního zalesnění a které tak nelze sankcionovat dle č. XVI odst. 1 písm. c) smlouvy [adresa], který se vztahuje výhradně na prodlení s podzimním zalesněním. n) Celkově byly veškeré pěstební činnosti stejně jako těžební činnosti ovlivněny špatnými klimatickými podmínkami panujícími v dané lokalitě, a to jak na jaře 2023 (část jarního zalesnění proto byla přesunuta na podzim, což se pochopitelně projevilo na podzimním zalesnění), tak na podzim roku 2023. Značnou část září a října 2023 panovalo na daných lokalitách sucho, které bránilo zalesňování. Po následujícím krátkém, klimaticky příhodném období napadl v lokalitě sníh, který bránil v dalším zalesňování. Nepříznivé klimatické podmínky přitom nelze klást k tíži žalobkyně. Žalobkyně odmítla i pohledávky žalovaného na úhradu potěžebních úprav ve výši 114 292,72 Kč, a to z následujících důvodů: o) V roce 2023 provedla na dané smluvní územní jednotce celkem 8 682 m potěžebních úprav. Další potěžební úpravy zadané v roce 2023 nerealizovala opět z důvodu nepříznivých klimatických podmínek v dané lokalitě a dále z důvodu nutnosti respektovat elementární zásady efektivity při práci, s čímž ostatně počítá i smlouva [adresa]. Při nevhodných klimatických podmínkách (podmáčeném terénu) by provádění povýrobních úprav nepředstavovalo nic jiného než „uplácávání bahna“, které by bylo následným zadáváním kůrovcové těžby opět rozježděno. Docházelo by též k extrémnímu vzniku kolejí a rýh. Žalovaný navíc zadával těžební činnosti s velmi krátkým odstupem v týchž lokalitách a žalobkyně byla nucena opakovaně provádět potěžební úpravy stejných míst často s odstupem pouze několika týdnů. To je nákladné a neefektivní a odporuje čl. IV odst. 7 smlouvy [adresa], podle nějž měl žalovaný respektovat mj. výrobní kapacity smluvního partnera, nehledě na to, že sám žalovaný by si měl počínat jako řádný hospodář. Na nesprávné a neefektivní zadávání potěžebních úprav byl žalovaný opakovaně upozorňován, přesto s tímto nic nečinil a sám pokračoval v porušování smlouvy. p) Žalovaný pokusil svým dopisem ze dne 28. 2. 2024 odstoupit od smlouvy [adresa], a na odstoupení trval, přestože žalobkyně jasně deklarovala, že jakmile nastane klimaticky příhodná situace, je připravena potěžební úpravy provést. Žalovaný tím provedení potežebních úprav znemožnil. q) Žalobkyně považovala odstoupení od smlouvy [adresa] za neplatné, které nemohlo vyvolat žalovaným zamýšlené právní důsledky. Žalovaný tak nebyl oprávněn žalobkyni bránit v provedení potěžebních úprav. Odstoupení od smlouvy [adresa] je neplatné především z důvodu, že se žalobkyně tvrzených porušení smlouvy [adresa] nikdy nedopustila. I pokud by se jich však dopustila, pak k odstoupení nedošlo bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 2002 a 1977 o. z. a žalovaný tak nebyl od smlouvy [adresa] oprávněn odstoupit. r) Pokud by bylo odstoupení od smlouvy [adresa] provedené žalovaným platné, pak jsou pohledávky žalovaného na náhradu za provedení potěžebních úprav třetí osobou neoprávněné i z toho důvodu, že žalovaný tento svůj nárok opírá o ustanovení čl. IV odst. 10 a čl. XV odst. 5 smlouvy [adresa]. Smlouva [adresa] by však v důsledku odstoupení od zanikla a žalovaný tak tato práva nemohl po odstoupení uplatňovat. s) Ustanovení čl. IV odst. 10 a čl. XV odst. smlouvy [adresa] se navíc týkají odstraňování vad plnění. Pokud však některé zadané potěžební úpravy nebyly provedeny a žalobkyně by byla v prodlení s jejich provedením, pak se nejedná o vady plnění, u kterých by bylo možné uvažovat o odstranění vady třetí osobou na náklady smluvního partnera, neboť o vadném plnění lze hovořit tehdy, pokud plnění nebylo poskytnuto řádně, nikoliv tehdy, nebylo-li poskytnuto včas. K tomu žalobkyně odkazovala na např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1043/2019. Pokud tedy žalobkyně některé potěžební úpravy neprovedla, pak byla v prodlení s jejich provedením. Nejedná se však o vadu, která by zakládala práva žalovaného z vadného plnění dle čl. čl. IV odst. 10 a čl. XV odst. 5 smlouvy [adresa]. t) Žalobkyně rovněž jako v předchozích případech na fakturaci povýrobních úprav okamžitě reagovala a sporovala ji jako neoprávněnou. Přesto, aniž by se žalovaný pokusil spor ohledně oprávněnosti svého požadavku s žalobkyní řešit přednostně jednáním a smírnou cestou, jak žalovanému ukládá článek XX. Smlouvy [adresa], přistoupil žalovaný rovnou k započtení nákladů. u) Pro případ, že by soud z jakýchkoli důvodů dospěl k závěru, že žalovanému skutečně vznikl nárok na započtené smluvní pokuty a že tyto nejsou nejistými a neurčitými pohledávkami, že výše smluvních sankcí je s ohledem na dané okolnosti zcela nepřiměřená. Žalobkyně proto navrhla, aby soud v takovém případě moderoval nepřiměřenou výši smluvních pokut ve smyslu § 2051 o. z. Žalovaný reagoval tak, že v čl. XIV smlouvy [adresa] dohodli, že je oprávněn započíst jakoukoliv vyfakturovanou pohledávku proti vyfakturované pohledávce žalobkyně bez ohledu z jakého smluvního vztahu pohledávka vyplývala. Tímto ujednáním vyloučili ust. § 1987 odst. 2 o. z. Za tohoto stavu soud nemůže považovat započtení za neplatné a musí se zabývat smluvními pokutami, které dokládá zadávacími listy a číselníky. Žalovaný se dovolával svého legitimního očekávání s tím, že tentýž soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2024, č. j. 9 C 264/2023-321 započtení připustil. Nárok na smluvní pokuty mu vznikl k okamžiku, kdy žalobkyně neplnila nebo neplnila v termínech zadaných žalovaným, aniž k takovému neplnění doložila v zadávacím listu včas uplatněný relevantní důvod, na jehož základě by došlo k posunutí termínu. V zadávacím listu mohla žalobkyně zpochybnit zadané práce a jejich podmínky, což neučinila a přidělené práce převzala. Smlouva [adresa] definuje zadávací list jako jednu z forem pokynů žalovaného k provedení lesnických činností a žalobkyně byla povinna lesnickou činnost provádět v souladu s nimi, se smlouvou a případně s pěstebními projekty. Všechny povinnosti v nich stanovené byla žalobkyně povinna plnit, po provedení zadaných činností je vyznačit v záznamu v zadávacích listech a žalovanému v písemné formě předat. Výpočet smluvních pokut vychází ze zadávacích listů, které dokládají přesný rozsah žalobkyní převzatých činností, jejich provedení i neprovedení. V řízení nebylo sporu v tom, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu [adresa] a smlouvu [adresa]. Žalobkyně vyfakturovala odměnu ze smlouvy [adresa] za provedení pěstebních činností 5 256 404,60 Kč, fakturou ze dne 9. 4. 2024 č. [hodnota] a odměnu za provedení těžebních činností ve výši 1 617 825,70 Kč fakturou ze dne 10. 6. 2024 č. [hodnota]. Žalovaný za pěstební činnosti zaplatil 2 661 847,60 Kč a za těžební činnosti 1 503 532,98 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na doplatek 2 708 849, 72 Kč, což žalovaný nezpochybňoval. Žalovaný obranu v podobě námitky započtení opírá o smlouvu [adresa]. Z čl. XIV smlouvy [adresa] soud zjistil, že strany dohodly, že žalovaný je oprávněn započíst jakoukoliv vyfakturovanou pohledávku proti vyfakturované pohledávce žalobkyně bez ohledu z jakého smluvního vztahu pohledávka vyplývala. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Soudní praxe je ustálena v tom, že za nejistou či neurčitou lze pohledávku považovat tehdy, jeli zde objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, jaká je její výše apod. Jinými slovy tato situace nastává tehdy, má-li protistrana proti pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení. Za nejistou pak nelze považovat pohledávku pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami, nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné (srov. zejména rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 684/2020, a dále např. sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26Co 199/2022, sp. zn. 26Co 70/2023, sp. zn. 47Co 101/2024 …). Soud předně nesouhlasí s žalovaným, že v čl. XIV smlouvy [adresa] strany vyloučily použití § 1987 odst. 2 o. z. V tomto článku totiž žalobkyně a žalovaný pouze dohodli možnost zápočtu vzájemných vyfakturovaných pohledávek, nikoliv pravidlo, že k zániku pohledávky vede i zápočet, ve kterém je k započtení uplatněna neurčitá pohledávka. I v případě, že by žalobkyně a žalovaný dohodli vyloučení ust. § 1987 odst. 2 o. z., tak takové ujednání by bylo neplatné pro nemožnost se od něho odchýlit (kogentní povaha tohoto ustanovení). Přijmout nelze ani obranu žalovaného, že legitimně očekával, že započtení bude připuštěno, protože tak postupoval tentýž soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2024, č. j. 9 C 264/2023-321. Legitimní očekávání se musí opírat a musí být založeno na dlouhodobé rozhodovací praxi soudu ve skutkově velmi blízkých věcech. Rozsudek, na který žalovaný poukazuje, je ojedinělý a vychází z jiného skutkového stavu. Naopak shora označená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové vyznívají opačně. V rozhodující otázce této věci, zda pohledávky žalovaného jsou způsobilé k započtení, soud uzavřel, že tomu tak není, protože jeho pohledávky jsou nejisté. Žalobkyně proti pohledávkám žalovaného vnesla relevantní věcné argumenty pod body a) až š), které nelze odmítnout bez rozsáhlejšího a složitějšího dokazování. Žalobkyně mj. namítala, že plnit nemohla pro trvalou nemožnost plnění (skalnatý terén vylučoval sázení stromků či stavění oplocenek), pro neposkytnutí nutné součinnosti žalovaným (neumožnil vjezd do lesa), z důvodu extrémně špatných klimatických podmínek, žalovaný přeúčtoval plnění provedené třetí osobou neoprávněně... Žalovaný předložil velké množství listin, kterými dokládá povahu prací, které žalobkyně neprovedla, termíny, kdy je měla provést atp., což se stalo základem pro výpočet smluvních pokut. Nutné dokazování by tak vedlo k neúměrnému prodloužení řízení. Žalovaný navíc k započtení užil pohledávky z titulu smluvní pokuty vyúčtované za neprovedené práce ze strany žalobkyně na základě smlouvy [adresa] v jiné lesní lokalitě. Existuje zde proto objektivní nejistota, zda pohledávky žalovaného vznikly, popř. v jaké výši. Soud porto žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení zcela uspěla vzniklo ji tudíž právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu advokáta po 19 140 Kč za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 17. 1. 2025, účast u soudního jednání dne 21. 1. 2025 a 11. 2. 2025, s tím související tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč a tři náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě (20 půlhodin po 150 Kč); včetně s 21% DPH (§ 7, § 13 odst. 4 a § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 4 x jízdné s Českými drahami a. s. na trase [adresa] a zpět ve dnech 21. 1. 2025 a 11. 2. 2025 824 Kč a soudní poplatek 135 443 Kč.