12 C 160/2024 - 105

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobci jsou vlastníci nemovitostí, každý se spoluvlastnickým podílem , a to 1) pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 39 m2, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - objekt k bydlení - chata, zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u Tišic a 2) na základě geometrického plánu pro změnu hranic pozemku č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] nově vytyčeného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] — trvalý travní porost, o nové výměře 164 m2, zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u Tišic, každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1/2, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou soudu doručenou dne [datum] domáhali určení, že jsou spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen „nemovitosti“). K odůvodnění svého návrhu uvedli, že žalobci jsou oprávnění dědicové, a tedy právní nástupci po [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum] (dále také jen „zůstavitel“), kterému ke dni smrti svědčilo vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Předmětné nemovitosti nebyly s konečnými důsledky v rámci dědického řízení vedeného pověřeným soudním komisařem [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], vypořádány. Žalobci tak mají naléhavý právní zájem na určení jejich spoluvlastnictví, neboť jinak nelze nemovitosti chránit a učinit je vlastnictvím žalobců, kdy navíc žalovaný hodlá stavbu, která je součástí jedné z nemovitostí, odstranit. Žalobci uvedli, že zůstavitel užíval předmětné nemovitosti od roku 1969, kdy na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] stála pouze zahradní kůlna. Tuto kůlnu zůstavitel v letech 1970-1975 přebudoval na rekreační chatu, která je součástí pozemku parc. č. [hodnota]. Současně zůstavitel užíval část pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]

1. Zůstavitel pozemky užíval na základě ústní dohody, kterou měl s tehdy v katastru nemovitostí uvedenou vlastnicí [jméno FO], nar. [datum] (babičkou žalovaného). Předmětné nemovitosti v rámci dědického řízení po Věře [adresa] nabyla matka žalovaného, která je darovala žalovanému. Zůstavitel předmětné nemovitosti užíval v dobré víře, s čímž byla [jméno FO] srozuměna. [jméno FO] v roce 1982 zjistila, že je registrovanou vlastnicí nemovitostí, kdy vyzvala zůstavitele, aby projednali okolnosti přepisu vlastnického práva na něj. [jméno FO] a zůstavitelem byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] včetně zahradní kůlny. Smlouvou [jméno FO] současně potvrdila, že zůstavitel tuto nemovitost od roku 1969 užíval a zahradní kůlnu přestavěl na rekreační chatu. Současně byl sepsán dotazník a čestné prohlášení pro katastr nemovitostí, který byl k převodu nutný. Další kroky k převodu vlastnického práva nebyly učiněny, neboť si [jméno FO] a zůstavitel tehdy vzhledem k jejich věku (62 let) neuvědomovali, že k převodu je potřeba souhlas Jednotného zemědělského družstva. Nečinností smluvních stran tak fakticky k převodu nedošlo, kdy pouze na základě smlouvy a finančního vyrovnání zůstavitel tento pozemek užíval. Je tak nepochybné, že nejpozději ke dni [datum] přešlo vlastnické právo na zůstavitele, ačkoliv je nepopiratelné, že zůstavitel předmětné pozemky užíval a zhodnocoval od roku 1969. Po celou dobu užívání nebyl vůči zůstaviteli ze strany [jméno FO], ani ze strany jejích právních nástupců, vznesen jakýkoliv protest o neoprávněnosti užívání předmětných nemovitostí. Žalobci jsou názoru, že právo dočasného užívání udělené zůstaviteli stran Jednotného zemědělského družstva, se následně změnilo v právo vlastnické. Zůstavitel nikdy nebyl vyzván k vyklizení nemovitostí. Po smrti zůstavitele žalobci kontaktovali žalovaného, který byl ochoten za vyklizení nemovitostí žalobcům uhradit částku 50 000 -70 000 Kč, což žalobci odmítli. Na předžalobní výzvu bylo stran žalovaného reagováno negativně. Skutečnost, že zůstavitel dlouhodobě v dobré víře jako vlastník užíval předmětné nemovitosti prokazuje i skutečnost, že se zůstavitelem bylo ze strany státních institucí a Jednotného zemědělského družstva jednáno jako s oprávněnou osobou, když v roce 1990 s ním byla uzavřena smlouva o dočasném užívání nemovitostí. Smlouvou se tehdejší JZD zavázalo učinit zápis změny v evidenci nemovitostí, z čehož zůstavitel dovozoval, že je vlastníkem nemovitostí. Zůstavitel ještě v roce 2006 měl uzavřenou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění předmětné chaty, což také prokazuje užívání sporných nemovitostí. Do smrti zůstavitele jeho vlastnictví k předmětným nemovitostem nikdo nesporoval, nikdo nevznášel žádné námitky či připomínky. Žalobci také upozorňují na institut mimořádného vydržení ve vztahu k dlouhodobé držbě.

2. Žalovaný k předmětu věci uvedl, že sporné nemovitosti se po celou dobu nacházejí ve vlastnictví žalovaného, resp. jeho právních předchůdců. Z vyprávění své babičky žalovaný ví, že zůstaviteli bylo ze známosti trpěno právními předchůdci žalovaného užívání sporných pozemků. Předmětné pozemky byly právním předchůdcům žalovaného státem zabaveny, takže jeho prarodiče s nimi nemohli volně nakládat a tito zůstavitele neudali úřadům za to, že užívá majetek, který se ex lege nachází v užívání socialistické organizace. V kůlně si zůstavitel při svých návštěvách příbuzných žijících v blízkosti právních předchůdců žalovaného nechával osobní věci a občas v ní přespal. Jak zůstavitel stárl, frekvence jeho návštěv se snižovala, až návštěvy ustaly. Zůstavitel tedy předmětné nemovitosti užíval bez souhlasu tehdejšího vlastníka, který mu jej ani dát nemohl, a bez souhlasu socialistické organizace. Svévolně přestavěl kůlnu na rekreační objekt, když překročil rozsah povolení na provedení udržovacích prací, kdy v této souvislosti bylo v roce 1988 se zůstavitelem vedeno přestupkové řízení. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byly tehdy na základě práva družstevního užívání v užívání Jednotného zemědělského družstva [adresa], které se v roce 1989 dohodlo se zůstavitelem na dočasném užívání těchto pozemků. Tento užívací titul zanikl zůstaviteli ex lege zákonem č. 229/1991 Sb. s účinností ke dni [datum]. Od okamžiku, kdy jim to právní předpisy neznemožňovaly, se žalovaný, resp. jeho předchůdci o předmětné pozemky starali a starají. [jméno FO] již v roce 1994 dala výpověď z nájemního vztahu adresované [právnická osoba] [adresa] a v roce 1996 jako vlastník adresovala dopis družstvu, čímž dala jasně najevo své vlastnické právo k nemovitostem. Žalovanému není nic známo, a to ani z doslechu, o žalobci tvrzené kupní smlouvě ze dne [datum], kdy je zřejmé, že k faktickému převodu pro absenci potřebného souhlasu nemohlo dojít a zůstavitel tak ani nemohl nabýt dojmu, že nemovitost řádně koupil. Nemohla tak běžet ani vydržecí lhůta. Údajné uzavření kupní smlouvy je pak v rozporu s dopisem ze dne [datum], kterou [jméno FO] vyzvala zůstavitele k uvolnění neoprávněně užívaného objektu. O předmětných nemovitostech se v rámci rodiny vždy hovořilo jako o rodovém majetku. Nikdy nepadla žádná zmínka o tom, že by byly někomu prodány. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobci (zůstavitelem) nebyl zpochybněn zápis o vlastnickém právu žalovaného do katastru nemovitostí. Žalovaný sice připustil, že v rámci smírného vyřešení sporu nabídl [částka], ale toto bylo podmíněno tím, že zůstavitel vyklidí svévolně oplocený pozemek a tento nadále zůstane ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že od roku 1990 řádně hradí daň z nemovitosti ke sporným nemovitostem.

3. Účastníci učinili nesporné, že zůstavitel nepřetržitě užíval pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] u [Anonymizováno], od roku 1969 do své smrti v roce 2016.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z čestných prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] soud zjišťuje, že zůstavitel v šedesátých letech přestavěl kůlnu na chatu v obci [adresa] a o tuto se až do své smrti v roce 2016 staral /viz jednotlivá čestná prohlášení na č. l. 8-9 spisu/.

6. Dopisem Jednotného zemědělského družstva XV. sjezdu KSČ [adresa] ze dne [datum] ve věci Dohody o dočasném užívání pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a části pozemku č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] KÚ [adresa] soud zjišťuje, že představenstvo JZD [adresa] projednalo žádost zůstavitele o dočasném užívání uvedených pozemků a s dočasným užíváním pozemků za úplatu souhlasí s tím, že obhospodařovaná plocha nesmí přesáhnout 4a, které se nachází v proluce mezi chatami a zůstavitel si nechá obhospodařovanou plochu zaměřit. Po zaměření bude se zůstavitelem uzavřena smlouva o dočasném užívání pozemků /viz dopis na č. l. 11 spisu/.

7. Potvrzením ze dne [datum] vystaveným [tituly před jménem] [jméno FO] se podává, že tento v rámci občanské výpomoci zhotovil pro účely dodatečné kolaudace bezplatně dokumentaci na jeho rekreační chatu čís. pp [Anonymizováno] a další, k. ú. [adresa] /viz potvrzení vč. zprávy a zakreslení chaty na č. l. 12-13 spisu/.

8. Dopisem ze dne [datum] podepsaný [jméno FO] se podává, že tato informuje zůstavitele o tom, že na Geodézii zjistila, že pozemek, který zůstavitel užívá je psaný na ní a zůstavitele žádá, aby se za ní zastavil ohledně projednání této záležitosti /viz dopis na č. l. 14 spisu/.

9. Z dotazníku a čestného prohlášení se podává, že zůstavitel jako nabyvatel a [jméno FO] jako převodce chtěli uskutečnit převod pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dotazník a čestné prohlášení je podepsán, ale není datován a není v záhlaví specifikováno k registraci a zpoplatnění jaké konkrétní smlouvy je sepsán /viz dotazník a čestné prohlášení na č. l. 15 spisu/.

10. Geometrickým plánem pro změnu hranic pozemku ze dne [datum] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveného [právnická osoba] soud zjišťuje zaměření hranic sporných pozemků a chaty /viz geometrický plán na č. l. 16 spisu/.

11. Ze smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno FO] a zůstavitelem soud zjišťuje, že předmětem koupě je pozemek kat. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] včetně kůlny, která na něm stála. Obsahem smlouvy je také prohlášení o tom, že kůlnu postupně od roku 1969 zůstavitel přebudoval na zahradní domek, že tento kůlnu i pozemek od tohoto roku užíval a dále prohlášení, že [jméno FO] se po vyrovnání ceny za původní kůlnu zříká pozemku ve prospěch zůstavitele /viz smlouva na č. l. 17 spisu/.

12. Z obsahu listin nadepsaných „Finance chata“ a „poslední finance za chatu“ soud zjišťuje, že ve dnech [datum] měla být ve prospěch [jméno FO] provedeny platby ve výši [částka] „za pozemek“, dne [datum] platba ve výši [částka] „[jméno FO]“ a dne [datum] platba ve výši [částka] „Vyrovnáno“. Listiny nejsou opatřeny žádným podpisem ani informací o osobě, která platby převzala ani datem jejich sepsání, ani uvedením osoby, která platby provedla /viz potvrzení na č. l. 17rub-18spisu/.

13. Z informací o pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] u [Anonymizováno], k datu [datum] soud zjišťuje, že uvedené pozemky jsou evidovány na žalovaného. Pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] je evidován jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 39 m, pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je evidován jako trvalý travní porost o výměře 68 m a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jako orná půda o výměře 3 557 m /viz informace o pozemku na č. l. 20-21 spisu/.

14. Z pojistky č. [hodnota] uzavřené u společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. soud zjišťuje, že zůstavitel jako pojistník a pojištěný měl v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění chat a chalup k rekreačnímu objektu [adresa],2 /viz pojistka na č. l. 22 spisu/.

15. Z oznámení o zahájení řízení ze dne [datum], rozhodnutí Okresního národního výboru v [adresa] zn. VÚP [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] a zn. VÚP [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjišťuje, že zůstavitel v letech 1970-1975 provedl přestavbu kůlny na rekreační chatu bez příslušného stavebního povolení a od té doby objekt užívá k rekreačním účelům. Rozhodnutím ze dne [datum] bylo upuštěno od uložení pokuty a řízení ve věci přestavby kůlny na chatu bylo zastaveno. Rozhodnutím ze dne [datum] byla zůstaviteli za užívání chaty bez kolaudačního rozhodnutí uložena pokuta ve výši 500 Kčs /viz oznámení na č. l. 23 spisu, rozhodnutí na č. l. 25 spisu/.

16. Smlouvou o dočasném užívání pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi zůstavitelem a Jednotným zemědělským družstvem XV. sjezdu KSČ [adresa] soud zjišťuje, že JZD [adresa] v tomto období byla uživatelem - vlastníkem těchto pozemků. Se zůstavitelem JZD [adresa] uzavřelo smlouvu o bezúplatném dočasném užívání těchto pozemků, kterou byly pozemky přenechány do dočasného užívání za účelem pěstování zemědělských produktů. Zůstavitel se smlouvou zavázal na pozemku nezřizovat stavby trvalého charakteru, pozemek užívat k účelu, ke kterému bylo dočasné užívání zřízeno, provádět úpravy a zřizovat stavby dočasného charakteru potřebné z hlediska zemědělského využití s předchozím souhlasem družstva na základě vydání povolení příslušným odborem výstavby. Dále se smlouvou zavázal po skončení dočasného užívání veškeré stavby na svůj účet odstranit, odstranit z pozemku trvalé porosty, právo dočasného užívání nepřevádět na další osoby a umožnit zástupci zemědělského podniku provádět kontroly. JZD [adresa] se smlouvou zavázalo zajistit zápis změny v evidenci nemovitostí na Středisku Geodezie/viz smlouva na č. l. 29-30 spisu/. Soudem konstatováno, že ačkoliv smlouva o dočasném užívání byla uzavřena k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], z obsahu spisu a ze souvislostí je zřejmé, že při sepisování smlouvy došlo zjevně k administrativní chybě a správně mělo být uvedeno č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

17. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] soud zjišťuje, že Obvodní soud pro [adresa] schválil dohodu o vypořádání dědictví mezi dědici zůstavitele (v tomto řízení mezi žalobci), přičemž sporné pozemky nebyly obsahem schváleného vypořádání /viz usnesení OS pro [adresa]-33 spisu/.

18. Z žádosti o oznámení podkladů pro zápis v evidenci nemovitostí porovnáním stavu pozemkové knihy a evidence nemovitostí ze dne [datum] k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] soud zjišťuje, že uživatelem tohoto pozemku je JZD [adresa], uživatelem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] je MNV [adresa] /viz informace na č. l. 34 spisu/.

19. Z obsahu dopisu Jednotného zemědělského družstva XV. sjezdu KSČ [adresa] ze dne [datum] ve věci dočasného užívání pozemku adresovanému zůstaviteli soud zjišťuje, že zůstavitel byl vyzván k urychlenému zaslání geometrického plánu se zaměřením skutečného užívání pozemků, a to do [datum] /viz dopis na č. l. 35 spisu/.

20. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u ČSOB soud zjišťuje, že dne [datum] byla z účtu odepsána platba ve výši 1 964 označená jako „daň-[adresa]“ s ručně dopsanou poznámkou „[jméno FO]“ a dne [datum] byla provedena operace označená jako „daň-[adresa]“ s ručně dopsanou poznámkou „[jméno FO]“. Platby byly provedeny na protiúčet [č. účtu] /viz výpisy z účtu na č. l. 71, 72 spisu/.

21. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného [jméno FO] [adresa] soud zjišťuje, že [jméno FO] rušila žádost o vydání polí k soukromému hospodaření a pole i nadále nechává v pronájmu [právnická osoba] /viz dopis na č. l. 73 spisu/.

22. Z výpovědi z nájemního vztahu ze dne [datum] adresované [právnická osoba] [adresa] soud zjišťuje, že [jméno FO] jako vlastnice specifikovaných pozemků, mimo jiné pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], navrhuje zemědělskému družstvu [adresa] uzavření nájemního vztahu k půdě, která je v jejím vlastnictví /viz výpověď na č. l. 74 spisu/.

23. Výzvou ze dne [datum] soud zjišťuje, že žalobci vyzvali žalovaného k součinnosti při přepisu vlastnického práva ke sporným pozemkům v katastru nemovitostí, neboť jsou názoru, že vlastníkem nemovitostí je zůstavitel /viz výzva na č. l. 24 spisu/.

24. Obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ve věci určení vlastnictví ke sporným pozemkům soud zjišťuje, že řízení se vedlo o stejných pozemcích, jež jsou předmětem nyní vedeného řízení. Účastníci v průběhu prvního jednání před soudem vyjádřili zájem o vyřešení sporu mimosoudní cestou. Řízení bylo usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] přerušeno dle § 110 o. s. ř. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] potvrzené usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo řízení ve věci zastaveno ve smyslu § 111 odst. 4 o. s. ř./viz listiny založené ve spisu sp. zn. [spisová značka]: žaloba na č. l. 3-6 spisu, protokol na č. l. 145 spisu, usnesení o přerušení na č. l. 161 spisu, usnesení o zastavení na č. l. 163 spisu, usnesení KS na č. l. 176 spisu /.

25. Podstatným obsahem spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] se zejména podávají tyto skutečnosti podstatné pro toto řízení: žalobci se žalobou k soudu podanou dne [datum] domáhali určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem předmětných pozemků /viz žaloba na č. l. 3-7 spisu/. Účastníci v průběhu řízení, kromě listin předložených v nyní probíhajícím řízení, k důkazu dále předložili protokol o předběžném šetření sepsaný notářem [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci sp. zn. [spisová značka], ze kterého soud zjišťuje, že v dědickém řízení byl uplatněn nárok na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jehož součástí je chata, který měl zůstavitel nabýt na základě kupní smlouvy ze dne [datum], a který zůstavitel 67 let užíval /viz protokol na č. l. 12-15 spisu/. Výzvou ze dne [datum] [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] vyzval [jméno FO] k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí, konkrétně k založení listin prokazujících nebo osvědčující vlastnictví stavby na stavební parcele č. [hodnota], která je součástí parcely pozemkového katastru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], dále o doložení dokladu o vymezení způsobu využití stavby, o přidělení čísla popisného, o předložení geometrického plánu, případně potvrzení prokazující, že stavba již neexistuje /viz výzva na č. l. 84 spisu/. Z dopisu [jméno FO] ze dne [datum] adresovaného zůstaviteli soud zjišťuje, že tato informovala zůstavitele o výzvě [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], aby odstranila nesoulad v katastru nemovitostí a vyzvala jej, aby do [datum] objekt (chatu) uvolnil /viz dopis na č. l. 93 spisu/. Darovací smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno FO] jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným soud zjišťuje, že dárkyně je mimo jiné vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které nabyla na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ve věci pozůstalosti po Věře [adresa], jenž nabylo právní moci dne [datum] a tyto pozemky mimo jiné darovací smlouvou darovala se vším příslušenstvím včetně trvalých porostů a se všemi právy a povinnostmi obdarovanému (žalovanému) /viz darovací smlouva na č. l. 81-82 spisu, usnesení OS v [adresa] č. j. [spisová značka] na č. l. 88-91 spisu/. Ze vzájemné komunikace mezi žalobci a žalovaným soud zjišťuje, že účastníci spolu od roku 2018 vedli jednání směřující k vyřešení sporu mimosoudní cestou /dopis žalobce adresovaný žalovanému ze dne [datum] na č. l. 19 spisu, dopis žalovaného adresovaný žalobci ze dne [datum] na č. l. 20 spisu, předžalobní výzva ze dne [datum] na č. l. 23 spisu, reakce žalovaného na předžalobní výzvu na č. l. 24 spisu, emailová komunikace mezi zástupci účastníků na č. l. 25-27 spisu, předžalobní výzva ze dne [datum] na č. l. 28 spisu/. Žaloba byla rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] zamítnuta a výrokem II. rozsudku byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení /viz rozsudek na č. l. 148-154 spisu/. Odvolací soud neshledal naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí byl ke dni své smrti zůstavitel, a proto rozsudek č. j. [spisová značka] rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] potvrdil, ale důvod zamítnutí žaloby shledal v nedostatku naléhavého právní zájmu /viz protokol o jednání před odvolacím soudem na č. l. 171 spisu, rozsudek odvolacího soudu na č. l. 185-187 spisu/.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Zůstavitel od roku 1969 do své smrti v roce 2016 užíval sporné pozemky včetně zahradní kůlny, kterou na vlastní náklady v letech 1970-1975 bez příslušného stavebního povolení přestavěl na rekreační chatu. Nemovitosti užíval se souhlasem [jméno FO]. V roce 1983 právní předchůdkyně žalovaného se zůstavitelem podepsala smlouvu, která je svým obsahem smlouvou kupní a jejímž předmětem byl sporný pozemek č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] včetně kůlny. Tato kupní smlouva nebyla řádně registrována dle tehdejší právní úpravy a nedošlo tak k zápisu změny vlastníka do příslušných evidencí. Smlouvou o dočasném užívání pozemků ze dne [datum] byly sporné pozemky stran JZD [adresa] převedeny do užívání zůstaviteli. Sporné pozemky v roce 2015 nabyla v rámci pozůstalosti po Věře [adresa] [jméno FO], která je téhož roku darovala žalovanému. V rámci předběžného šetření před soudním komisařem k majetku po zůstavitelu žalobci uvedli sporné pozemky, jako pozemky náležejí do dědictví po zůstaviteli.

27. Pro úplnost soud uvádí, že neprovedl důkaz čestným prohlášením založeným na č. l. 10 spisu, neboť z něj není zřejmé, kdo jej činí a má tak nulovou vypovídací hodnotu. Soud dále zamítl z důvodu nadbytečnosti návrh na doplnění dokazování výslechem svědkyně [jméno FO], svědka [Jméno žalovaného] (ročník 1932) a [jméno FO], neboť s ohledem na průběh řízení se jevilo jejich provedení jako neekonomické. Soudem také nebylo přistoupeno k provedení navrhovaného účastnického výslechu žalovaného, neboť účastnický výslech je pouze podpůrným důkazem, nelze-li prokazovanou skutečnost prokázat jinak. V daném případě nebylo třeba k takovému důkazu přistoupit.

28. Soud danou věc posuzoval po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) a v souladu s § 3028 odst. 1, 2 OZ dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

29. Podle § 47 odst. 2, 3 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991, jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. Nedošlo-li na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

30. Podle § 47 odst. 2, 3 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1992 jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavců 1 a 2, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

31. Podle § 47 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1993, jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

32. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1992 je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

33. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1992 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

34. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.

35. Podle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1992 se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

36. Podle § 135a odst. 1 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991 vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

37. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991, jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání. Podle odst. 3 tohoto ustanovení takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Takto nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů.

38. Podle § 399 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost věc kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost věc převzít a zaplatit za ni prodávajícímu dohodnutou cenu. Dohodnutá cena koupené věci nesmí přesahovat cenu stanovenou podle cenových předpisů. Nelze-li cenu takto určit, nesmí dohodnutá cena koupené věci překročit cenu téhož nebo srovnatelného druhu nové věci, za níž se věc prodává v obchodě v době uzavření smlouvy; v ostatních případech nesmí dohodnutá cena podstatně překročit obvyklou cenu, odpovídající povaze věci.

39. Podle § 198 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 30. 4. 1990 právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli vystavět rodinný domek, rekreační chatu nebo garáž anebo zřídit zahrádku; toto právo je možno zřídit i k pozemkům, na kterých tyto stavby jsou již vystavěny nebo zahrádky zřízeny. Právo osobního užívání není časově omezeno a přechází na dědice. Právo osobního užívání se zřizuje za úhradu; bezplatně se zřizuje jen na podkladě ustanovení § 135a odst. 2, anebo stanoví-li to zvláštní předpis.

40. Podle § 199 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991 může být právo osobního užívání zřízeno jen k pozemkům, které jsou v socialistickém společenském vlastnictví a které podle územních plánů nebo územních rozhodnutí jsou určeny k výstavbě rodinných domků, rekreačních chat nebo garáží anebo ke zřizování zahrádek. Půdy určené k jiným účelům, zejména půdy zemědělské, nesmí být ke zřízení práva osobního užívání použito. K stejnému účelu může být v osobním užívání občana jen jeden pozemek.

41. Podle § 205 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991 rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor. Na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání podle ustanovení § 135a odst. 2, uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství.

42. Podle § 872 odst. 1 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 se právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.

43. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

44. Podle § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

45. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

46. Podle § 1092 OZ se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

47. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

48. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

49. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Soud shledal i ve spojení s právním názorem Krajského soudu v Praze vysloveného v rozhodnutí 3. 10. 2023 č. j. 23 Co 129/2023-185, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení vlastníka sporných pozemků, neboť mezi účastníky vznikl spor o jejich vlastnictví, který nebylo možné odstranit jinak a smyslem žaloby bylo eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu.

50. Smyslem institutu vydržení je opodstatněná společenská potřeba uvést do souladu dlouhodobý stav faktický se stavem právním.

51. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 781/2006 „z ustanovení § 135a ve znění do novely č. 509/1991 Sb. vyplývá, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb..), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 ObčZ ve znění platném do 31. 12. 1991. Pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k [datum] již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2003, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2141; v tomto rozhodnutí je i vysvětleno, proč takový přístup není v rozporu s Listinou základních práv a svobod)“.

52. S účinností od 1. 1. 1992 mohl držitel nemovitosti i ty, které před tímto datem nemohly být předmětem vydržení, vydržet, přičemž do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2273/1998, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 293/02).

53. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra je vnitřní, psychický stav držitele. Jak z obč. zák., tak z OZ vyplývá, že držitel musí být v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může v tomto případě být nadále subjektivně v dobré víře (např. rozsudek publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sv. 21, pod č. C 1481).

54. Dobrá víra se ale musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu titulu, který mohl mít za následek vznik práva, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem také v dobré víře, že mu takový titul svědčí. Oprávněným držitelem tak je držitel, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, ke kterému došlo přesto, že mýlící postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být v dobré víře, avšak nikoli se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. 22 Cdo 2190/2000).

55. K otázce, zda zůstavitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem sporných pozemků, dospěl soud k názoru, že tomu tak nebylo. Soud vzal za prokázané, že vlastnické právo k předmětným pozemkům je evidováno na žalovaného, který jej nabyl darovací smlouvou ze dne 18. 6. 2015 od své matky a tato jej nabyla v rámci pozůstalostního řízení po [Anonymizováno] [adresa]. Soud vzal dále za prokázané, že zůstavitel od roku 1969 do své smrti sporné pozemky užíval a na vlastní náklady, bez příslušného stavebního povolení, na nich přestavěl kůlnu na rekreační objekt (chatu). Zůstavitel na své náklady hradil pojistku uzavřenou se společností Kooperativa pojišťovna a.s. Soud vzal také za prokázané, že právní předchůdci účastníků v roce 1983 uzavřeli kupní smlouvu, kterou měl být na zůstavitele převeden pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] včetně chaty (kůlny), a to ze strany [jméno FO]. Konečně vzal soud za prokázané, že zůstavitel na základě smlouvy o dočasném užívání pozemků ze dne [datum] uzavřené mezi zůstavitelem a JZD [adresa], sporné pozemky užíval na základě tohoto právního titulu.

56. Soud však nevzal za prokázané, že zůstavitel sporné pozemky užíval v dobré víře jako vlastník pozemků, neboť provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že zůstavitel se nemohl objektivně domnívat, že mu vlastnické právo svědčí. Zůstavitel nemovitosti užíval na základě souhlasu [jméno FO], tedy nemohl být v dobré víře, že mu svědčí vlastnické právo. K převodu vlastnické právo kupní smlouvou sepsanou mezi právními předchůdci účastníků řízení v roce 1983 nikdy nedošlo, neboť podle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] platilo, že převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy a k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím. V poměrech projednávané věci k registraci smlouvy státním notářstvím nedošlo, smlouva tak byla neúčinná a k převodu vlastnictví sporných nemovitostí mezi právními předchůdci účastníků řízení nedošlo. Ačkoliv žalobci tvrdili, že k dalším krokům směřujícím k převodu vlastnického práva nedošlo, protože s ohledem na věk právních předchůdců účastníků (62 let) si tito neuvědomili, že k převodu je třeba dalších kroků, důkaz založený přímo žalobci, a to dotazník a čestné prohlášení, toto tvrzení vyvrací. Vyplnění této listiny naopak potvrzuje, že právní předchůdci účastníků si museli být vědomi toho, že k převodu je potřeba dalších kroků. Nelze ani opominout, že skutečnost, že k převodu vlastnického práva k nemovitosti nebylo dostačující uzavření kupní smlouvy, nebylo pro tehdejší strany kupní smlouvy nové nebo neznámé či překvapující, když převod nemovitostí byl již od roku 1964 podmíněn splněním další podmínky. V době podepsání kupní smlouvy byly dále pozemky v socialistickém vlastnictví a jejich převod zamýšlenou formou ani nebyl možný. Tehdejší právní úprava pouze připouštěla uzavření dohody o osobním užívání pozemku, která po roce 1992 zakládala vlastnické právo k pozemku. Taková dohoda ale se zůstavitelem uzavřena nebyla. Vlastnické právo tak na zůstavitele nemohlo přejít ani touto cestou. Nelze ani přisvědčit tvrzení žalobců, že k převodu práva z kupní smlouvy došlo, když zůstavitel za nemovitosti [Anonymizováno] [adresa] zaplatil finanční vyrovnání, neboť listiny, které mají prokazovat finanční vyrovnání neobsahují žádné stvrzení konkrétní osoby o správnosti obsahu listin a o převzetí v listinách uvedených částek. Závěr o tom, že zůstavitel si musel být vědom svého právního postavení k předmětným pozemkům (že není jejich vlastníkem) plyne také ze smlouvy o dočasném užívání pozemků, na jejímž základě nemohl objektivně dovozovat své vlastnické právo.

57. K tomu, z jakých konkrétních skutečností zůstavitel dovozoval své vlastnické právo od roku 1992 do své smrti žalobci krom obecných tvrzení, že nemovitosti užíval, ničeho víc neuvedli. Žalobci po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neuvedli žádná tvrzení ani o tom, z čeho dovozují své vlastnické právo k předmětným nemovitostem ani o tom, kdy byli seznámeni s restitučním řízení [jméno FO], resp. kdy byl s řízením seznámen zůstavitel.

58. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že k vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům nemohlo dojít, neboť do konce roku 1991 nebylo možné nabýt právo vydržením k nemovitostem, ke kterým měla socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Soud současně nevzal ani za prokázané, že byly splněny podmínky pro vydržení po roce 1992. Vydržení je a bylo podmíněno nepřetržitou držbou se zřetelem k dobré víře, což provedeným dokazováním nebylo prokázáno. Soud tedy uzavírá, že zůstavitel předmětné pozemky sice oprávněně užíval (na základě souhlasu [jméno FO], následně na základě smlouvy o dočasném užívání a strpění žalovaného a jeho právní předchůdkyně), což ostatně nesporoval ani žalovaný, ale bez vlastnického titulu, který po celou dobu svědčí žalovanému a jeho právním předchůdcům. Zůstavitel se tedy nikdy nestal poctivým držitelem a nemohl tak předmětné pozemky ani vydržet.

59. K tvrzení žalobců, že zůstavitel byl oprávněným držitelem a tedy mu svědčilo právo osobního užívání pozemku, které se k 1. 1. 1992 mělo změnit na fyzické vlastnictví soud uvádí, že jelikož zůstavitel disponoval toliko dočasným užívacím právem nikoli právem osobního užívání, proto na něj nemohlo být vlastnictví předmětných pozemků převedeno. I kdyby zůstavitel byl před 1. 1. 1992 oprávněným držitelem a mohla s ním být uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, ani tato skutečnost by ale automaticky neznamenala transformaci práva osobního užívání v právo vlastnické. Tento závěr soudu podporuje závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003 sp. zn. 22 Cdo 650/2003, podle kterého „pokud s oprávněným držitelem pozemku nebyla do 31. 1. 1991 uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, nemohl nabýt vlastnické právo transformací práva osobního užívání. K transformaci práva osobního užívání v právo vlastnické došlo jen v případě, že právo osobního užívání skutečně existovalo; pouhý nárok na uzavření dohody o takovém právu ke vzniku vlastnictví nestačil. Pokud měl držitel právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, změnilo se toto právo k 1. 1. 1992 na právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku (pokud v důsledku trvání oprávněné držby a započtení předchozí držby nedošlo k tomuto dni k vydržení pozemku). Pozbyl-li oprávněný držitel, který již měl nárok na uzavření dohody o osobním užívání, dobrou víru "se zřetelem ke všem okolnostem" před 1. 1. 1992, mohlo mu k 1. 1. 1992 vzniknout jen právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, nikoliv však právo vlastnické“.

60. V poměrech posuzované věci nelze ani přisvědčit argumentu žalobců o tom, že dobré víře zůstavitele svědčí užívání předmětných pozemků od roku 1969, neboť při obvyklé péči o majetek by žalovaná strana, resp. její předchůdci jistě přistoupila k řešení věci. Jak již bylo dříve uvedeno, zůstavitel věděl, že nemovitosti užívá se souhlasem vlastníka, což tvrdí sami žalobci. I pokud by soud připustil, že mohl být zůstavitel v omylu po podepsání kupní smlouvy v roce 1983, nemohl se za vlastníka považovat po zásadní změně společenských a právních poměrů nastolených po roce 1989. Skutečnost, že se za vlastníka zůstavitel sám nepovažoval svědčí i skutečnost, že se nedomáhal, aby na něj přešlo vlastnické právo z dohody o dočasném užívání, resp. nesporoval vrácení nemovitostí v rámci restitučních nároků na [jméno FO], když v tomto směru žalobci ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nic netvrdili. Pokud se zůstavitel, jak tvrdí žalobci, spoléhal na to, že převod z dohody o dočasném užívání provede JZD, tedy že žil v přesvědčení, že je vlastníkem, tak z takového jednání dobrou víru dovozovat nelze. Nehledě na skutečnost, že JZD se předmětnou smlouvou nezavázalo provést změnu vlastníka nemovitostí, když ze smyslu uzavřené smlouvy je zřejmé, že předmětem byl pouze převod užívacího práva. Tomuto závěru svědčí i zápis v evidenci nemovitostí ze dne 22. 8. 1988, podle kterého byl evidován pouze uživatel nikoliv vlastník, neboť vlastníkem byl dle tehdejší legislativy stát.

61. K argumentu žalobců o mimořádném vydržení předmětných pozemků soud konstatuje, že institut mimořádného vydržení je zakotven v OZ, konkrétně v § 1095, který stanoví, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 OZ se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. K mimořádnému vydržení nemohlo tedy dojít dříve než uplynutím pěti let ode dne 1. 1. 2014, tedy nejdříve ke dni 1. 1. 2019. Soud má za to, že ani podmínky pro učinění závěru o mimořádném vydržení v poměrech projednávané věci nebyly splněny. Zůstavitel byl dopisem právní předchůdkyně žalovaného ([jméno FO]) ze dne [datum] vyzván, aby do [datum] objekt (chatu) uvolnil. V říjnu 2018 byla podána žaloba k určení vlastnictví předmětných nemovitostí (sp. zn. [spisová značka]). Nelze tak učinit závěr o tom, že by zůstavitel (žalobci) nemovitosti poklidně, bez výhrad evidovaného vlastníka, užíval po dobu alespoň 20 let.

62. Soudu jsou známy závěry dovolacího soudu, na které odkazují žalobci, o tom, že „dlouhodobá držba, zejména pokud trvá 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele při obvyklé péči o majetek by totiž žalovaná strana nepochybně přistoupila k řešení věci …“. Tyto závěry ale nejsou přiléhavé na posuzovanou věc. Jak již bylo uvedeno dříve, zůstavitel sice skutečně od 70 let minulého století předmětné pozemky užíval, ale původně na základě souhlasu [jméno FO], z čehož nelze dobrou víru dovozovat. Té byly nemovitosti tzv. vyvlastněny a jmenovaná nebyla v právním postavení, ve kterém by se mohla účinně bránit proti užívání nemovitostí třetí osobou, pokud by s takovým užíváním nesouhlasila. Poté, co byly nemovitosti [Anonymizováno] [adresa] vráceny, tak tato v roce 2011 vyzvala zůstavitele k uvolnění nemovitostí. [jméno FO] těchto okolností nelze spravedlivě dospět k závěru, že [jméno FO] byla pasivní a o svůj majetek řádně nepečovala, neboť připuštění opaku by znamenalo schvalovat, že uživatel, který užíval vyvlastněný majetek byl v dobré víře a svědčí mu vlastnické právo, a to na úkor vlastníka, jehož vlastnická práva byla dotčena již vyvlastněním. Soud je tedy názoru, že citovaný závěr dovolacího soudu není na nyní posuzovanou věc přiléhavý.

63. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobcům nesvědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem, neboť jejich právní předchůdce (zůstavitel) se nikdy nestal poctivým držitelem a nemohl být ani v přesvědčení, že nemovitosti drží v omluvitelném omylu, že mu patří, proto soud žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 172,88 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), a to za 7 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý úkon právní služby ve věci (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, podání ze dne 21. 11. 2024, účast na jednání dne 22. 10. 2024 a dne 2. 12. 2024, konzultace s klientem dne 22. 10. 2024 a dne 2. 12. 2024), náhrady hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. Žalovanému byla soudem také přiznána náhrada cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem ze sídla právního zástupce žalovaného [adresa], k soudu a zpět dne 22. 10. 2024 a dne 2. 12. 2024 při ujetí celkem 584 km (každá cesta 146 km = 4x146 km), při průměrné spotřebě vozidla 15,7 litrů/100 km, náhradě za pohonné hmoty ve výši 38,20 Kč/l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,6 Kč/km, tj celkem ve výši 6 772,88 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 16 půlhodin po 100 Kč, a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne 22. 10. 2024 a dne 2. 12. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

65. Žalovanému nebyla přiznána uplatněná odměna za úkon právní služby spočívající v podání ze dne [datum], neboť se jednak jednalo o doplnění vyjádření k věci samé ze dne [datum] a žalovanému nic nebránilo doplněné skutečnosti uvést již ve vyjádření ze dne [datum] a jednak obsahem doplnění podání byl pouze návrh na provedení důkazu.