12 C 185/2023 - 142

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Ondřejem Šmatem, Ph.D. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Anonymizováno], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované]-[Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že pan [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [jméno FO], narozená [Datum narození žalované], bytem [Anonymizováno] [právnická osoba] – [Anonymizováno], jsou každý vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální na pozemku parc. č. [hodnota], výměra [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [Anonymizováno] (objekt k bydlení), vše zapsáno na LV [Anonymizováno] vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalovaná vzájemným návrhem domáhala určení, že je jediným vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], výměra [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [Anonymizováno] (objekt k bydlení), vše zapsáno na LV [Anonymizováno] vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení o žalobě žalobce nepřiznává.

IV. Žalobci se náhrada nákladů řízení o vzájemném návrhu žalované nepřiznává

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal určení, že žalobce a žalovaná jsou každý vlastníkem id. pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV [Anonymizováno], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] (dále jen „nemovitost“). Žalobce uvedl, že nemovitost je v rozporu se skutečným právním stavem vedena ve společném jmění manželů (dále jen „SJM“), účastníků řízení. To však není pravdou, neboť přestože účastníci dne [datum] ve Švýcarsku uzavřeli manželství, společné jmění manželů nikdy nevzniklo a zápis ohledně spoluvlastnictví je proto chybný. Tento závěr odůvodnil především tím, že nabývací kupní smlouva k nemovitosti z [datum] byla podřízena českému právu a prodejce (otec žalobce) zamýšlel nemovitost prodat do podílového spoluvlastnictví. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozhodnutím zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Rozsudkem zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla zamítnuta žaloba na vypořádání SJM účastníků, jelikož dle názoru soudu SJM mezi manželi nevzniklo. Naléhavý právní zájem na určení žalobce spatřuje v chybnosti (rozporu mezi zapsaným a skutečným stavem) zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí a v nejistotě svého postavení.

2. Replikou z [datum] žalobce doplnil žalobu. Žalobce zdůraznil, že o otázkách vlastnictví nemovitostí ležících na území České republiky (dále jen „ČR“) přísluší pravomoc rozhodovat zdejším soudům. Nadto dle vlastních předestřených skutkových tvrzení považuje převod za podléhající českému právu. To vyplývá jednak z okolností uzavření manželské smlouvy i z okolnosti nabytí předmětné nemovitosti. Ke stejnému závěru dospěl zdejší soud i v řízení sp. zn. [spisová značka], který na vypořádání SJM aplikoval české právo. Rozhodování o nemovitých věcech je nadto doménou států, kde nemovitost leží, případné rozhodnutí soudu cizího státu bude v ČR beztak nevykonatelné.

3. Žalobce dne [datum] doplnil své procesní stanovisko. Žalobce se především nedomnívá, že by veškeré majetkové poměry byly podřízeny švýcarskému právu. Odkaz švýcarského práva v manželské smlouvě odpovídal tehdejším okolnostem, nicméně nevypovídá o volbě rozhodného práva. Smlouva o nabytí předmětné nemovitosti dle názoru žalobce právní poměry této nemovitosti podřídili českému právu. Žalobce dále zdůraznil, že tehdejší právní úprava § 25 zákona č. 528/1990 Sb. devizový zákon, neumožňovala nabýt nemovitost do spoluvlastnictví s osobou, která je cizozemcem, jinak než do SJM. Dále doplnil, že výlučnou příslušnost rozhodovat o nemovitých věcech v rámci ČR má český soud, a to i dle názoru švýcarského soudu, který uvedl, že případné jeho rozhodnutí nebude možné uznat a vykonat v ČR. S přerušením řízení žalobce nesouhlasil.

4. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum]. Žalobu považuje za nedůvodnou, neboť žalobce pominul účinnou předmanželskou smlouvu ze dne [datum], které zakotvilo režim odděleného jmění manželů a taktéž způsob vypořádání majetkových sporů. Tato skutečnost vedla v řízení sp. zn. [spisová značka] soud k závěru o tom, že SJM nevzniklo, přičemž zápis v katastru na tom nemůže nic změnit. O vypořádání majetkových sporů s původem v manželství (včetně sporu o vlastnictví předmětné nemovitosti v současné době rozhoduje švýcarský soud, Okresní soud Hinwil, pod sp. zn. FP – 180025-E, proto by se řízení v ČR buďto vůbec nemělo konat pro absenci pravomoci, nebo by mělo být přerušeno do výsledku řízení ve Švýcarsku. Z toho důvodu žalobci rovněž schází naléhavý právní zájem. V návaznosti na rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] vedl žalobce rovněž vkladové řízení, nicméně katastr nároky žalobce zamítl s odůvodněním, že SJM sice nikdy nevzniklo, ale poměry manželů podléhají švýcarskému právu a nelze uplatňovat domněnku vypořádání SJM podle českého práva.

5. Podáním ze dne [datum] žalovaná poskytla dupliku. Zdůraznila, že dle manželské smlouvy má řízení vedené ve Švýcarsku zásadní důležitost s ohledem na skutečnost, že jeho výsledkem bude komplexní vypořádání majetkových poměrů účastníků plynoucích z manželství. Jedná se o natolik důležitou skutečnost, že by řízení u zdejšího soudu mělo být do doby rozhodnutí švýcarského soudu přerušeno, a to i s ohledem na zásadu jednotnosti řízení. Dále namítla, že manželská smlouva podřídila veškeré majetkové poměry mezi účastníky švýcarskému právu, podle českého práva nemohl vzniknout mezi účastníky žádný majetkový poměr, a ani nemohlo vzniknou podílové spoluvlastnictví. Opomenutí skutečností v žalobě je dle žalované její zásadní vadou.

6. Dne [datum] se ve věci konalo ústní jednání. Žalovaná zde uvedla, že nemovitost měla být tohoto dne dražena v exekuční dražbě, nicméně tu se podařilo odvrátit uhrazením vymáhané částky. Žalobce zde uvedl, že rozhodnutí katastru nemovitostí o nezapsání vkladu týkajícího se podílového spoluvlastnictví napadl správní žalobou, nicméně následně tuto vzal zpět s ohledem na tehdejší mimosoudní jednání.

7. Dne [datum] se ve věci konalo další ústní jednání. Žalobce zde doplnil, že motivací podání návrhu je mimo již dříve uvedeného jeho věk a případné dědění nemovitosti. Účastníci u jednání učinili nesporným, že nemovitost je předmětem vypořádání v rámci řízení před švýcarským soudem. Žalovaná v rámci tohoto jednání vznesla vzájemný návrh, spočívající v konkurenčním určení vlastnictví nemovitosti pouze žalované, a to s ohledem na to, že úhrada kupní ceny byla poskytnuta pouze žalovanou z jejích výlučných prostředků, a to za předpokladu, že řízení nebude přerušeno do rozhodnutí švýcarského soudu. Tento vzájemný návrh žalovaná blíže specifikovala v rámci svého závěrečného návrhu.

8. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud zamítl návrh žalované na přerušení řízení. Soud podotýká, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb. občanský zákoník, dále jen „o.s.ř.“), a soud proto následně nerozhodoval o „námitkách“ žalované podaných do tohoto rozhodnutí. O tomto postupu byla žalovaná poučena přípisem ze dne [datum] (č. l. 132).

9. Ve věci byly k důkazu provedeny následující důkazní prostředky, ze kterých byly zjištěny následující skutečnosti. Z kupní smlouvy z [datum] soud zjistil, že účastníci uzavřeli tuto kupní smlouvu k pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV [Anonymizováno], vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], který takto nabyli od prodávajícího [Anonymizováno] za kupní cenu [částka]. Dle čl. 2 smlouvy je specifikováno, že manželé [jméno FO] (účastníci, tehdejší manželé) nabývají nemovitost do bezpodílového vlastnictví manželů. V čl. III. Prodávající potvrdil uhrazení kupní ceny. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. [hodnota], s datem [datum], je patrné, že nemovitost je zapsána v SJM účastníků.

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s odvolacím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud vzal za své, že manželství účastníků bylo rozvedeno.

11. Z konkrétních listin spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Ze žaloby ze dne [datum] soud vzal za své, že žalobce (stejný jako v nynější věci) navrhl vypořádat SJM spočívající v předmětné nemovitosti, zástavního práva na této nemovitosti váznoucí a společnosti [adresa] sklepy [jméno FO] Lobkowicze s.r.o. Z vyjádření žalované k žalobě z [datum] soud vzal za své, že žalovaná (stejný jako v nynější věci) se žalobou nesouhlasila. Především uvedla, že k řízení o vyřešení majetkových sporů (bývalých) manželů jsou příslušné švýcarské soudy dle švýcarského práva. Takové řízení probíhá (probíhalo). Rovněž jako v nynější věci poukázala na manželskou smlouvu, zneužití práva žalobcem a diametrálně odlišné rozdíly ve vnímání vnosů do společného majetku. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud vzal za prokázané, že odvolání proti shora citovanému rozsudku bylo vzato zpět.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud zjistil následující. Žalovaná i v tehdejší věci argumentovala, že by se věc měla řídit manželskou majetkovou smlouvou a švýcarským právem. Soud posoudil manželskou smlouvu účastníků ze dne [datum] jakožto předmanželskou smlouvu vylučující vznik SJM. Zároveň se jedná o smlouvu s volbou rozhodného práva (švýcarského) pro uspořádání jejich majetkových poměrů. Soud uzavřel, že manželská smlouva je platná, určitá a lze z ní vyjít v tom smyslu, že SJM účastníků nikdy nevzniklo, a že volba rozhodného švýcarského práva se vztahuje i na majetek získaný účastníky v České republice. Skutečnost, že ohledně předmětné nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo účastníků formou SJM, nemůže na závěrech ohledně toho, že SJM nikdy nevzniklo, ničeho změnit. Soud konstatoval, že takový zápis je chybný, a případně společně nabyté movité či nemovité věci nabyli účastníci do spoluvlastnictví. Rozsudek nabyl právní moci, neboť žalobce vzal odvolání zpět a řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zastaveno.

13. Z manželské smlouvy datované dne [datum] soud zjistil, že tuto uzavřeli uvedeného data účastníci. Jejím obsahem je mj. stanovení toho, že žádný z manželů nemá nárok na čistý majetkový přírůstek druhého manžela a po skončení manželství má každý z manželů nárok na vlastní čistý majetkový přírůstek (čl. II.). Výnosy z vlastního majetku manželů rovněž zůstanou výlučně tomu z manželů, z jehož majetku vzešly. Součástí je prohlášení účastníků o volbě rozhodného švýcarského práva pro uspořádání manželských majetkových poměrů.

14. Z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobce se domáhal zápisu podílového spoluvlastnictví () jakožto formy vlastnictví předmětné nemovitosti, namísto zaniklého SJM. Z listiny seznámení s podklady rozhodnutí z [datum] soud zjistil, že úřad poučil právního zástupce žalované o možnosti seznámit se s podklady. Z následného rozhodnutí [právnická osoba] [Anonymizováno], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] o tomto návrhu soud zjistil, že úřad tento návrh zamítl. Úřad uzavřel, že předmětná nemovitost v SJM účastníků nikdy nebyla. Tento závěr odůvodnil smlouvou o úpravě manželského majetkového práva a z toho rovněž plynoucí podléhání těchto poměrů švýcarskému právu. Skutečnost, že v katastru je nemovitost zapsána v SJM účastníků nemá na učiněné závěry vliv, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti že v době zápisu, jiná forma zápisu spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti nebyla možná. Nelze ani uplatnit domněnku vypořádání SJM podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). Závěrem úřad uvedl, že účastníci mohou docílit změny zápisu jiným způsobem, např. předložením souhlasného prohlášení. Ze žaloby žalobce z [datum], na zrušení rozhodnutí [právnická osoba] [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce se řízením podle části 5. o.s.ř. domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí u Městského soudu v Praze. Z vyjádření katastrálního úřadu k žalobě ze dne [datum] je patrné, že úřad setrval na důvodech svého rozhodnutí. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud zjistil zastavení řízení o shora uvedené žalobě z důvodu zpětvzetí žaloby.

15. Z rozhodnutí [datum], resp. jeho části, je patrné, že řízení ve věci účastníků před švýcarským soudem běží. K důkazu soud dále provedl přípis ze dne [datum] v originále s překladem, z něhož je patrné, že žalované byla [Anonymizováno] stanovena nynější žalované lhůta 30 dnů k reakci na podání zdejšího žalobce[Anonymizováno]

16. Z e-mailu žalobce žalované z [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je především zpráva o tom, že žalobce bude podávat návrh na rozvod a že vypořádání majetkových poměrů bude náročné. Žalobce namítal pravost tohoto důkazu s odůvodněním, že takovým způsobem nepíše.

17. Z dražební vyhlášky soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] je patrné, že předmětná nemovitost měla být dražena pro uspokojení ze zástavního práva. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud vzal za prokázané, že dražba předmětné nemovitosti byla zrušena pro uhrazení vymáhané částky včetně nákladů a příslušenství. Toto zrušení bylo uvedeným soudním exekutorem doručeno do datové schránky advokáta [Jméno advokáta B] dne [datum] (doručenka do datové schránky). Z potvrzení Credit Suisse z [datum] je patrná úhrada částky [částka] na uvedenou exekuci.

18. Z německy psaného potvrzení o zaplacení částky s podpisem [Anonymizováno]. [jméno FO] soud ničeho nezjistil, neboť se jedná o německy psanou listinu, která nebyla doplněna překladem.

19. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl, neboť měl za to, že další důkazy již nebyly pro účely rozhodnutí nezbytné a další dokazování by bylo nadbytečné. Zároveň soud podotýká, že část důkazů založených žalovanou byla předložena v cizím jazyce bez překladu, tyto listiny tak soud nemohl provést.

20. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

22. Podle § 985 o.z. Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

23. Soud při posuzování věci nejprve přistoupil k posouzení formálních náležitostí pro projednání žaloby s ohledem na cizí prvek (kvůli státní příslušnosti žalované) obsažený v tomto řízení a rovněž s přihlédnutím k námitkám o nedostatku pravomoci českých soudů, které byly ze strany žalované opakovaně vzneseny. Soud konstatuje, že v dané věci je předmětem řízení nepochybně nemovitost, resp. vlastnické (věcné) právo k ní. Právní teorie je v takovém případě tradičně sjednocena na výlučné příslušnosti soudu dle místa, kde nemovitost leží, tzv. forum rei sitae. Tato zásada je vyjádřena v obecném civilním procesním předpisu v § 88 písm. b) o.s.ř., nicméně s ohledem na cizí prvek je namístě aplikovat kolizní normy mezinárodního práva soukromého vyjádřené v rámci vnitrostátního předpisu, zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.“). Zásada výlučné příslušnosti českých soudů k rozhodování o věcných právech k nemovitým věcem je vyjádřeno jak v obecných ustanoveních (§ 6 z.m.p.s.) tak ve speciálním ustanovení § 68 z.m.p.s. Takovým soudem je zdejší soud, je proto bez pochyby dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost).

24. Soud se, s ohledem na prvotní předmět tohoto řízení a propojenost vzájemných návrhů, nejprve zabýval nárokem žalobce. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Soud konstatuje, že v dané věci se jedná o tzv. žalobu určovací ve smyslu § 80 o.s.ř., jež je svébytným právním institutem s do jisté míry specifickými nároky, které musí být splněny ještě předtím, než soud přezkoumává vlastní předmět řízení, tedy vlastnické (či jiné) právo, které žalobce požaduje určit. Prvořadým kritériem pro připuštění takového věcného přezkumu je ve smyslu § 80 o.s.ř. existence naléhavého právního zájmu. V nynější věci soud shledal, že žalobci naléhavý právní zájem nesvědčí.

25. Soud podotýká, že dle ustálené judikatury je zpravidla naléhavý právní zájem dán u žalob na určení týkajících se vlastnického práva, zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. judikaturu Nejvyššího soudu R 6/2003; R 17/72 a SoJ 21/97, NS 3 Cdon 1338/96). O takový případ však v nyní projednávané věci nejde.

26. Předně soud zdůrazňuje, že stav zápisu předmětné nemovitosti není ani pro jednoho z účastníků ničím novým. Bez ohledu na související argumentaci ohledně nemožnosti zápisu jiného spoluvlastnického režimu (dle § 25 zákona č. 528/1990 Sb. devizový zákon) soud nutně zohlednil skutečnost, že v kupní smlouvě k nemovitosti bylo jednoznačně uvedeno, že spoluvlastnictví je nabýváno manžely do SJM. V řízení dále nebylo sporné, že nemovitost byla zapsána v katastru nemovitostí jako součást SJM již od 90. let. První spory o povahu vlastnického práva k nemovitosti začaly až v roce 2011, a to v souvislosti s rozvodem manželství účastníků. Soud neshledal, že by samotné tvrzení žalobce zakládalo potřebnou naléhavost jeho nynějšího právního zájmu, který nastal více jak po 30 letech od doby nabytí nemovitosti a zapsání jejího majetkového režimu 27. Co se týká nesouladu zapsaného a skutečného právního stavu a s tím spojené nejistoty žalobce ohledně jeho právního postavení, ani této argumentaci soud nepřisvědčil. Právní nejistota žalobce o povaze vlastnického práva nebyla prakticky nikdy v průběhu celého vlastnictví dána. Věc nejprve byla vedena nesporně v rámci SJM účastníků, zde tedy nejistota neexistovala. Následně zdejší soud rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [spisová značka] o zamítnutí návrhu žalobce na vypořádání SJM fakticky deklaroval, že SJM nikdy nevzniklo a předmětná nemovitost je v prostém spoluvlastnictví. Ve stejném duchu se vyjádřil rovněž katastr nemovitostí v odůvodnění rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Žalobci je z těchto důvodů znám z vícero zdrojů formulovaný závěr, že předmětná nemovitost je v „prostém“ podílovém spoluvlastnictví fakticky tak, jak se toho domáhá nynější žalobou. Soud konstatuje, že na základě právě uvedeného nelze učinit závěr o nejistotě právního postavení žalobce, a ani o naléhavém právním zájmu.

28. Soud konstatuje, že právo žalobce k nemovité věci není ani nijak ohroženo. Žalobci nehrozí na základě zapsaného stavu ztráta (spolu)vlastnického práva a nehrozí mu ani žádná škoda. Žalobce se fakticky domáhá modifikace spoluvlastnického práva z jedné jeho varianty (SJM) na druhou („prosté“ podílové spoluvlastnictví). Z právě uvedeného je patrné, že nelze shledat ani ohrožení vlastnického práva žalobce. Zároveň tyto argumenty dále vyvracejí tvrzení žalobce o naléhavosti jeho právního zájmu na určení dle § 80 o.s.ř.

29. V neposlední řadě soud nepřisvědčil námitkám žalobce, že nemohl změny zápisu v katastru nemovitostí domáhat jinou cestou než prostřednictvím určovací žaloby. Žalobce se domáhal tohoto rozdělení jak v řízení o vypořádání SJM, tak v řízení o vkladu do katastru nemovitostí u katastrálního úřadu, přičemž v obou případech brojil proti těmto (shora uvedeným) rozhodnutím, jednou odvoláním, a v druhém případě žalobou dle části páté o.s.ř., nicméně v obou případech vzal tyto procesní návrhy zpět, aniž by vyčkal (případného) revizního rozhodnutí. Soud míní, že prezentovaná argumentace žalobce je lichá a zároveň shora uvedené úvahy soudu opětovně svědčí o absenci naléhavého právního zájmu.

30. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že rovněž nepominul význam probíhajícího řízení o komplexním vypořádání majetkových vztahů účastníků vedených ve Švýcarsku před [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Byť význam tohoto řízení pro zde vedené řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti nelze přeceňovat, určitý význam pro hodnocení věci zdejším soudem tato skutečnost má. K tomu je však nutné zdůraznit, že soud setrvává na závěrech uvedených v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Význam pro toto řízení spočívá především v tom, že nadále oslabuje naléhavost právního zájmu žalobce na určení spoluvlastnického práva, tak jak se ho touto žalobou domáhá. V případě, že dojde, byť rozhodnutím cizího soudu, ke komplexnímu vypořádání majetkových vztahů účastníků, včetně vypořádání předmětné nemovitosti (přičemž je nesporné že vypořádání se nemovitosti týká), dojde mezi účastníky k nastolení nových vlastnických poměrů. Rovněž tato skutečnost oslabuje naléhavost právního zájmu žalobce.

31. Soud dodává, že o názoru soudu ohledně nedostatku naléhavého právního zájmu a jeho dopadech byl žalobce poučen u jednání konaného dne [datum] a byla mu dána příležitost se k tomuto vyjádřit, což učinil.

32. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem u žaloby na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. Žalobu žalobce proto soud zamítl (výrok I.).

33. Co se týká vzájemného návrhu žalované rovněž na určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, pouze do vlastnictví žalované, soud tento návrh rovněž nepovažuje za důvodný. Předně soud uvádí, že má významné pochybnosti o samotné přípustnosti tohoto návrhu, jak jej žalovaná učinila. A to z důvodu, že žalovaná jej prvotně formulovala podmíněně „za předpokladu že řízení nebude přerušeno do doby rozhodnutí švýcarského soudu“. Podle ustanovení § 41a odst. 2 o.s.ř. se k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, nepřihlíží. Soud po důkladném zvážení nakonec k tomuto návrhu přihlížel, a to s ohledem na skutečnost, že návrh na přerušení řízení žalované již byl procesně zamítnut a soud se přiklonil k tomu, že se jednalo spíše o rétorický obrat, než formálně-procesní součást vzájemného návrhu.

34. Soud nicméně dospěl k závěru, že důvody pro zamítnutí vzájemného návrhu žalované jsou v zásadě stejné, a to absence naléhavého právního zájmu ze stejných příčin, jako u žaloby žalobce. Soud pro stručnost odkazuje na shora uvedené závěry vedoucí k zamítnutí žaloby (s důrazem na časový aspekt argumentace v odstavci 26 tohoto rozsudku).

35. Nad rámec shora uvedeného (odkazovaného) soud poukazuje na rozporuplnost celkového procesního stanoviska žalované, neboť jednak namítá nemožnost posuzovat právní poměry týkající se nemovitosti dle českého práva a důležitost komplexního vypořádání majetkových vztahů v rámci rozhodování ve Švýcarsku, na druhou stranu vznesla nárok na určení vlastnického práva dle českého právního řádu. Soud rovněž v tomto ohledu nepominul, že žalovaná vznesla vzájemný návrh na samém závěru řízení (v závěru jednání konaného dne [datum]).

36. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru o nedůvodnosti vzájemného návrhu a proto jej zamítl.

37. Soud rozhodoval i o nákladech řízení, přičemž se přiklonil k doktrinálnímu závěru, že řízení se ohledně „běžného“ a vzájemného návrhu posuzují co se týká nákladů řízení odděleně, to znamená dvěma výroky. V části řízení ohledně původního návrhu by podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalované. Ohledně vzájemného návrhu na určení by podle stejné zásady svědčilo právo na náhradu nákladů řízení žalobci. Nicméně s ohledem na skutečnost, že v rámci jednoho řízení byli oba účastníci ve svých částech – protinávrzích, neúspěšní, soud za této situace považuje za spravedlivé, aby se analogicky uplatnilo ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a náklady řízení nebyly přiznány oprávněnému účastníkovi ani v jednom z výroků, kterými bylo o jednotlivých návrzích rozhodováno (výroky III. a IV.).

38. O nákladech státu v podobě vyplacené odměny překladatele bude soud rozhodovat samostatným usnesením.

Poučení