17 Co 302/2025 - 200

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované], [stát] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. května 2025, č.j. 12 C 185/2023-142 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. a IV. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 39 022,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [jméno FO] [tituly za jménem]

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že pan [jméno FO], narozený [Datum narození], bytem [adresa] a paní [jméno FO], narozená [Datum narození], bytem [adresa], [stát], jsou každý vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální na pozemku parc. č. [číslo], výměra 416 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [číslo] (objekt k bydlení), vše zapsáno na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalovaná vzájemným návrhem domáhala určení, že je jediným vlastníkem pozemku parc. č. [číslo], výměra 416 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [číslo] (objekt k bydlení), vše zapsáno na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa] (výrok II.), žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení o žalobě žalobce (výrok III.) a žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalované (výrok IV.).

2. Žalobce se žalobou ze dne 21. 11. 2023 domáhal určení, že žalobce a žalovaná jsou každý vlastníkem id. pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je budova č.p. [číslo], vše zapsáno na LV [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa] (dále jen „nemovitost“). Tvrdil, že nemovitost je v rozporu se skutečným právním stavem vedena ve společném jmění manželů (dále jen „SJM“), účastníků řízení, přestože účastníci dne [datum] ve [stát] uzavřeli manželství, společné jmění manželů nikdy nevzniklo a zápis ohledně spoluvlastnictví je proto chybný. Nabývací kupní smlouva k nemovitosti z 20. 1. 1992 byla podřízena českému právu a prodejce (otec žalobce) zamýšlel nemovitost prodat do podílového spoluvlastnictví, tehdejší právní úprava § 25 zákona č. 528/1990 Sb. devizový zákon, však neumožňovala nabýt nemovitost do spoluvlastnictví s osobou, která je cizozemcem, jinak než do SJM. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozhodnutím zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Rozsudkem zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla zamítnuta žaloba na vypořádání SJM účastníků, jelikož SJM mezi manželi nevzniklo. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v chybnosti (rozporu mezi zapsaným a skutečným stavem) zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí a v nejistotě svého postavení. Dále uvedl, že k rozhodování o vlastnictví nemovitostí ležících na území České republiky je dána výlučná pravomoc českých soudů, že rozhodným právem je právo české, a případné rozhodnutí soudu cizího státu ([stát] ve věci vypořádání majetkových poměrů účastníků plynoucích z manželství) bude v ČR nevykonatelné, i dle názoru [stát] soudu.

3. Žalovaná měla žalobu za nedůvodnou, neboť žalobce pominul účinnou předmanželskou smlouvu ze dne [datum], která zakotvila režim odděleného jmění manželů a způsob vypořádání majetkových sporů. Tato skutečnost vedla v řízení sp. zn. [spisová značka] k závěru, že SJM nevzniklo, přičemž zápis v katastru na tom nemůže nic změnit. O vypořádání majetkových sporů s původem v manželství (včetně sporu o vlastnictví předmětné nemovitosti) v současné době rozhoduje [stát] soud, Okresní soud [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], proto by se řízení v ČR buďto vůbec nemělo konat pro absenci pravomoci, nebo by mělo být přerušeno do výsledku řízení ve [stát]. Žalobci schází naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobce vedl rovněž vkladové řízení, katastr nemovitostí nároky žalobce zamítl s odůvodněním, že SJM sice nikdy nevzniklo, ale poměry manželů podléhají [stát] právu a nelze uplatňovat domněnku vypořádání SJM podle českého práva. Dále uvedla, že dle manželské smlouvy má řízení vedené ve [stát] zásadní důležitost s ohledem na skutečnost, že jeho výsledkem bude komplexní vypořádání majetkových poměrů účastníků plynoucích z manželství, že manželská smlouva podřídila veškeré majetkové poměry mezi účastníky [stát] právu, podle českého práva nemohl vzniknout mezi účastníky žádný majetkový poměr, ani nemohlo vzniknout podílové spoluvlastnictví.

4. V průběhu ústních jednání účastníci uvedli, že nemovitost měla být dražena v exekuční dražbě, tu se podařilo odvrátit uhrazením vymáhané částky. Žalobce rozhodnutí katastru nemovitostí o nezapsání vkladu týkajícího se podílového spoluvlastnictví napadl správní žalobou, tuto vzal zpět. Účastníci učinili nesporným, že nemovitost je předmětem vypořádání v rámci řízení před [stát] soudem.

5. Žalovaná vznesla vzájemný návrh, spočívající v konkurenčním určení vlastnictví nemovitosti pouze žalované, s tím, že úhrada kupní ceny byla provedena z jejích výlučných prostředků.

6. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, že kupní smlouvou z 20. 1. 1992 účastníci nabyli vlastnictví k nemovitosti od prodávajícího [jméno FO] za kupní cenu 2 800 000 Kč. Dle čl. 2 smlouvy manželé [jméno FO] (účastníci, tehdejší manželé) nabývají nemovitost do bezpodílového vlastnictví manželů. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 11. 2023 je nemovitost zapsána v SJM účastníků. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 3. 2011, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo manželství účastníků rozvedeno. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalobce navrhl vypořádat SJM spočívající v předmětné nemovitosti, zástavním právu na této nemovitosti váznoucím a společnosti [právnická osoba]. Žalovaná namítala, že k řízení o vyřešení majetkových sporů (bývalých) manželů jsou příslušné [stát] soudy dle [stát] práva dohodnutého v manželské smlouvě, že takové řízení probíhá. Rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. [spisová značka] byla žaloba zamítnuta. Soud posoudil manželskou smlouvu účastníků ze dne [datum] jakožto předmanželskou smlouvu vylučující vznik SJM, jako smlouvu s volbou rozhodného práva ([stát]) pro uspořádání jejich majetkových poměrů. Uzavřel, že manželská smlouva je platná, určitá, že SJM účastníků nikdy nevzniklo, že volba rozhodného [stát] práva se vztahuje i na majetek získaný účastníky v České republice. Skutečnost, že předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí zapsána formou SJM účastníků, nemůže na závěru, že SJM nikdy nevzniklo, ničeho změnit. Takový zápis je chybný, a případně společně nabyté movité či nemovité věci nabyli účastníci do spoluvlastnictví. Rozsudek nabyl právní moci, neboť žalobce vzal podané odvolání zpět a řízení bylo usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 20. 9. 2016, č. j. [spisová značka] zastaveno. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželskou smlouvu obsahující mimo jiné ujednání, že žádný z manželů nemá nárok na čistý majetkový přírůstek druhého manžela a po skončení manželství má každý z manželů nárok na vlastní čistý majetkový přírůstek, že výnosy z vlastního majetku manželů rovněž zůstanou výlučně tomu z manželů, z jehož majetku vzešly, obsahující i prohlášení o volbě rozhodného [stát] práva pro uspořádání manželských majetkových poměrů. Návrhem ze dne 10. 3. 2021 se žalobce domáhal zápisu podílového spoluvlastnictví () jakožto formy vlastnictví předmětné nemovitosti, namísto zaniklého SJM. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 4. 5. 2022, č. j. [číslo] návrh zamítl, s odůvodněním, že předmětná nemovitost v SJM účastníků nikdy nebyla, vzhledem ke smlouvě o manželském majetkovém právu a podléhání těchto poměrů [stát] právu, že skutečnost, že v katastru je nemovitost zapsána v SJM účastníků nemá na učiněné závěry vliv, nelze uplatnit domněnku vypořádání SJM podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Účastníci mohou docílit změny zápisu jiným způsobem, např. předložením souhlasného prohlášení. Žalobce podal žalobu na zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [adresa] č. j. [číslo] podle části V.. o.s.ř., tuto vzal zpět, řízení bylo zastaveno usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 15. 11. 2022, č. j. [spisová značka]. Řízení ve věci vypořádání majetku účastníků probíhá u Okresního soudu [adresa] ([stát]). Nemovitost měla být dražena pro uspokojení ze zástavního práva, dražba byla zrušena pro uhrazení vymáhané částky včetně nákladů a příslušenství.

7. Soud I. stupně dovodil, že je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) k projednání a rozhodnutí této věci dle § 6 a § 68 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.“), z důvodu výlučné příslušnosti soudu dle místa, kde nemovitost leží.

8. Věc posoudil podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), podle § 980 odst. 2, § 985 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). Dospěl k závěru, i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (R 6/2003; R 17/72 a SoJ 21/97, NS 3 Cdon 1338/96), že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

9. Vyložil, že stav zápisu předmětné nemovitosti není ani pro jednoho z účastníků ničím novým, že (bez ohledu na související argumentaci ohledně nemožnosti zápisu jiného spoluvlastnického režimu dle § 25 zákona č. 528/1990 Sb.) v kupní smlouvě k nemovitosti bylo jednoznačně uvedeno, že spoluvlastnictví je nabýváno manžely do SJM, nemovitost byla zapsána v katastru nemovitostí jako součást SJM již od 90. let, první spory o povahu vlastnického práva k ní začaly až v roce 2011 v souvislosti s rozvodem manželství účastníků. Neshledal, že by samotné tvrzení žalobce zakládalo potřebnou naléhavost jeho nynějšího právního zájmu, který nastal více jak po 30 letech od doby nabytí nemovitosti a zapsání jejího majetkového režimu. Nepřisvědčil argumentaci žalobce ohledně jeho nejistoty týkající se jeho právního postavení, z důvodu nesouladu zapsaného a skutečného právního stavu, když právní nejistota žalobce o povaze vlastnického práva nebyla prakticky nikdy v průběhu celého vlastnictví dána. Nemovitost byla nejdříve vedena nesporně v rámci SJM účastníků, zde nejistota neexistovala, následně Obvodní soud pro [adresa] v rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. [spisová značka] o zamítnutí návrhu žalobce na vypořádání SJM deklaroval, že SJM nikdy nevzniklo a předmětná nemovitost je v prostém spoluvlastnictví. Stejně se vyjádřil rovněž katastr nemovitostí v odůvodnění rozhodnutí ze dne 4. 5. 2022, č. j. [číslo]. Žalobci je z těchto důvodů znám z vícero zdrojů formulovaný závěr, že předmětná nemovitost je v „prostém“ podílovém spoluvlastnictví fakticky tak, jak se toho domáhá žalobou. Právo žalobce k nemovitosti není ani nijak ohroženo, nehrozí mu na základě zapsaného stavu ztráta (spolu)vlastnického práva a nehrozí mu ani žádná škoda. Žalobce se fakticky domáhá modifikace spoluvlastnického práva z jedné jeho varianty (SJM) na druhou („prosté“ podílové spoluvlastnictví). Nepřisvědčil argumentaci žalobce, že se nemohl změny zápisu v katastru nemovitostí domáhat jinou cestou než prostřednictvím určovací žaloby. Ve [stát] před Okresním soudem [adresa] probíhá řízení o komplexním vypořádání majetkových vztahů účastníků, což také oslabuje naléhavost právního zájmu žalobce na určení spoluvlastnického práva, v případě, že dojde, byť rozhodnutím cizího soudu, ke komplexnímu vypořádání majetkových vztahů účastníků, včetně vypořádání předmětné nemovitosti (přičemž je nesporné že vypořádání se nemovitosti týká), dojde mezi účastníky k nastolení nových vlastnických poměrů. Žalobu proto pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítl.

10. Vzájemný návrh žalované rovněž zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, ze stejných příčin, pro něž byla zamítnuta žaloba.

11. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení ohledně žaloby by podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalované, v řízení ohledně vzájemného návrhu by podle stejné zásady svědčilo právo na náhradu nákladů řízení žalobci. Nicméně za situace, kdy byli oba účastníci ve svých návrzích neúspěšní, měl za spravedlivé, aby náklady řízení nebyly přiznány žádnému z nich.

12. Rozsudek, výrok I. o věci samé a výroky o nákladech řízení, napadl žalobce včasným odvoláním. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že mu nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Vyslovil přesvědčení, že jeho vlastnické právo je ohroženo, je nejisté, vzhledem k formě zapsaného spoluvlastnictví. Uvedl, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí (SJM) je dle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] nesprávný, že převod nemovitosti v lednu 1992 byl možný jen do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, převod byl uskutečněn dle českého hmotného práva na oba účastníky, přičemž žalovaná začala tvrdit, že celá nemovitost je jen v jejím vlastnictví, v rozporu s vůlí převodce, jeho otce. Tvrdil, že aktuální zápis vlastnictví k nemovitosti v katastru nemovitostí mu znemožňuje nakládání a majetkem. Dovozoval, že právě uvedené skutečnosti způsobují dlouhodobou nejistotu ohledně formy vlastnictví. Odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k otázce naléhavého právního zájmu, s tím, že jeho cílem je zakotvit právní rámec vlastnictví nemovitosti a předejít soudním sporům mezi účastníky, že naléhavý právní zájem je třeba posuzovat individuálně. Navrhl změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby žalobě bylo vyhověno a žalovaná byla povinna mu uhradit náklady řízení.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání shrnula dosavadní řízení a závěry soudu I. stupně. Uvedla, že od roku 2016 je účastníky vedeno u Okresního soudu v [adresa] řízení o vypořádání veškerého majetku, který již bývalí manželé nabyli v rámci svého manželství, včetně nemovitosti, že rozsudkem ze dne 5. 7. 2025 (správně 5. 6. 2025 pozn. odv. soudu) Okresní soud v [adresa] přiřkl nemovitost do jejího výhradního vlastnictví, ani jedním z účastníků nebylo proti uvedenému výroku rozsudku podáno odvolání. Dále uvedla, že chybný zápis v katastru nemovitostí nepředstavuje ohrožení vlastnického práva žalobce k nemovitosti, ať už zápis v katastru zůstane stejný, nebo bude dle návrhu žalobce změněn, na postavení účastníků se nic nezmění, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, konečně ani konkrétní újmu či konkrétní jednání, které by vedlo k ohrožení jeho vlastnictví netvrdil ani nedoložil. Odmítla, že by se snažila žalobce připravit o jeho podíl na nemovitosti. Popírala preventivní charakter žaloby a dovozovala, že určením spoluvlastnického práva k nemovitosti o velikosti , v rozporu s rozhodnutím [stát] soudu, by nedošlo k finálnímu narovnání případných sporů mezi účastníky. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích potvrzen a aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

14. Žalobce v dalším vyjádření souhlasil s tím, že Okresní soud v [adresa] přiřkl nemovitost, která byla ve vlastnictví účastníků 50/50, do vlastnictví žalované, ta byla zavázána mu zaplatit polovinu hodnoty nemovitosti (100 000 000 Kč), výsledně po celkovém vypořádání částku 42 102 716 Kč, uvedl, že žalovaná rozsudek [stát] soudu napadla odvoláním (zatím mu nebylo doručeno), že [stát] soud uvedl, že jeho rozhodnutí ohledně nemovitosti v České republice není na území České republiky vykonatelné.

15. Žalovaná v dalším vyjádření uvedla, že jí [orgán] na její dotaz sdělil, že rozhodnutí [stát] soudu o vypořádání společného majetku manželů je způsobilou vkladovou listinou, s ohledem na smlouvu č. 23/1929 Sb. uzavřenou mezi republikou Československou a [stát] o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, i s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. 22 Cdo 6067/2016.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, v mezích odvolatelem vymezených, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., doplnil dokazování částí rozsudku Okresního soudu v [adresa] z 5. 6. 2025 a sdělením [orgán] ze dne 29. 10. 2025, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Při odvolacím jednání žalobce zopakoval své zásadní stanovisko, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, neboť jeho vlastnické právo je špatným zápisem formy vlastnictví v katastru nemovitotostí minimálně ohroženo a jinak, než určovací žalobou, tento stav nelze napravit, a stanovisko, že o nemovitostech na území České republiky rozhoduje výlučně český soud, rozhodnutí [stát] soudu by bylo v České republice nevykonatené. Uvedl, že se proti rozhodnutí [stát] soudu neodvolal. Žalovaná setrvala na stanovisku, že rozhodnutím [stát] soudu došlo k vypořádání nemovitosti, sdělila, že se proti rozsudku [stát] soudu odvolala jen do výroku o částce, kterou by měla žalobci vyplatit a vyslovila přesvědčení, že ostatní výroky tohoto rozhodnutí by měly samostatně nabýt právní moci.

18. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 5. 6. 2025 č.j. [spisová značka] bylo mimo jiné rozhodnuto, že spoluvlastnický podíl žalovaného (zdejší žalobce) v rozsahu jedné poloviny na nemovitostech nacházejících se v České republice, v obci [adresa], v katastrálním území [adresa], LV č. [číslo], parc. č. [číslo] s budovou č.p. [číslo] a s adresou [adresa] se převádí na žalobkyni (zdejší žalovaná), tj. zapsané „SJM“ nebo „společné jmění manželů“ účastníků se převádí pouze na žalobkyni. 19. [orgán] dne 29. 10. 2025 sdělil zástupkyni žalované, že dle smlouvy č. 23/1929 Sb. uzavřené mezi republikou Československou a [stát] o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. 22 Cdo 6067/2016, je rozhodnutí soudu [stát] o vypořádání majetkových vztahů manželů, je-li předmětem vypořádání i právo k nemovité věci zapsané v českém katastru nemovitostí, způsobilou vkladovou listinou.

20. Soud I. stupně správně dovodil, že je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) k projednání a rozhodnutí této věci a že rozhodným právem je právo české.

21. Vzhledem k přítomnosti mezinárodního prvku, žalovaná má bydliště ve [stát] a je [stát] občankou, je při zkoumání podmínek pravomoci soudů České republiky třeba vycházet z ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V projednávané věci připadá v úvahu aplikace čl. 22 Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 30. 10. 2007 tzv. [název] úmluva, dle něhož mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy státu vázaného touto úmluvou, na jehož území se nemovitost nachází. Nicméně nutno dodat, že i při posouzení mezinárodní příslušnosti dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012 číslo 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Nařízení Brusel I bis“), či při posouzení mezinárodní příslušnosti dle § 68 z.m.p.s., by vždy bylo nutno dospět k závěru, že je dána pravomoc českého soudu pro řízení, v němž se rozhoduje o určení vlastnictví k nemovitosti ležící na území České republiky. Rozhodným právem je právo české, dle § 69 z.m.p.s.

22. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a dospěl ke správnému závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř.

23. Soud I. stupně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí více příčin, pro něž naléhavý právní zájem žalobce na určení formy vlastnictví není dán. Odvolací soud považuje za stěžejní skutečnost, že se žalobce domáhá určení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí zapsáno společné jmění manželů, za situace, kdy již od roku 2016 probíhá u [stát] soudu řízení, jehož předmětem je vypořádání veškerého majetku, který účastníci nabyli v rámci již rozvedeného manželství, včetně vypořádání předmětné nemovitosti. Přičemž bylo v rámci odvolacího řízení zjištěno, že o vypořádání veškerého majetku účastníků již bylo [stát] soudem (byť zatím nepravomocně) rozhodnuto, nemovitost byla přikázána do vlastnictví žalované a žalobce s tímto rozhodnutím souhlasil (nepodal odvolání). Za tohoto stavu věci odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně, že naléhavý právní zájem žalobce není dán, neboť postavení žalobce ve vztahu k nemovitosti není nejistým, tato určovací žaloba vztahy účastníků k nemovitosti zásadně nevyřeší, ani do budoucna neeliminuje jejich spory, ale je to právě rozhodnutí [stát] soudu, které nastolí nové vlastnické poměry k nemovitosti. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. 22 Cdo 1031/2009, ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 22 Cdo 506/2008, ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 4074/2016, v nichž je vyjádřen názor, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví může pominout, je-li souběžně vedeno řízení o vypořádání již zaniklého společného jmění manželů, v němž je sporná otázka společného vlastnictví řešena jako otázka předběžná.

24. Žalobce se mýlí, pokud dovozuje, že rozhodnutí [stát] soudu o vypořádání majetkových vztahů účastníků, je-li předmětem vypořádání rovněž nemovitost ležící na území České republiky, nemůže bý v České republice uznáno a vykonáno.

25. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. 22 Cdo 6067/2016 (také v rozhodnutí ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3006/2020) vyložil, že řízení o vypořádání majetkového společenství je řízením o majetkových vztazích mezi manželi, jeho účelem je vypořádat majetkové hodnoty, které manželé za trvání manželství nabyli. V důsledku zániku manželství je třeba rozhodnout, který z manželů a jaké hodnoty do výlučného vlastnictví převezme. Předmět majetkového společenství manželů mohou tvořit a zpravidla také tvoří nejen věci nemovité a movité, tedy statky hmotné, ale i nehmotné, typicky práva. Spor o vypořádání majetkových vztahů manželů se nezužuje na určení výlučného vlastnického práva k jediné kategorii věcí v právním slova smyslu, jež mohou být předmětem soukromoprávního vztahu. V řízení týkajícím se nemovitostí (práva k nim) není předmětem projednání a rozhodnutí soudu právní vztah k jiným než nemovitým věcem. Řízení o majetkových vztazích manželů probíhá pouze tehdy, je-li podmíněno existencí manželství jako právem uznaného svazku muže a ženy. Tento svazek podléhá specifické právní regulaci v osobních i majetkových otázkách, jež se nemohou týkat jiných osob. Tím se právní úprava manželských majetkových vztahů vyděluje ze soukromoprávní úpravy majetkových poměrů jiných subjektů práva. Při aplikaci zásady „lex specialis derogat legi generali“ je nutno dospět k výsledku, že projednání a rozhodnutí věci cizozemským soudem nepřekáží skutečnost, že rozhodnutí soudu o vypořádání majetkových vztahů manželů, se týká i nemovitostí zapsaných v českém katastru nemovitostí, a takové cizozemské rozhodnutí je ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) a § 17 odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), vkladovou listinou pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, je-li cizozemské rozhodnutí v České republice uznáno, má stejné právní účinky jako rozhodnutí tuzemské.

26. Uznání [stát] soudního rozhodnutí na území České republiky je možné na základě Úmluvy mezi republikou Československou a [stát] o uznání a výkonu soudních rozhodnutí, publikované pod č. 23/1929 Sb., nikoli dle [název] úmluvy, neboť ta na majetková práva plynoucí z manželských vztahů nedopadá a v této části dvoustrannou úmluvu nenahradila (čl. 1 odst. 2 písm. a), čl. 65, příloha VII. [název] úmluvy).

27. Z uvedeného je možno uzavřít, že [stát] rozhodnutí o vypořádání majetkových vztahů účastníků plynoucích z manželství může být na území České republiky způsobilou vkladovou listinou.

28. Pokud žalobce hovořil o tom, že [stát] soud je toho názoru, že jeho rozhodnutí ohledně nemovitosti v České republice není na území České republiky vykonatelné, potom názor [stát] soudu (v rozhodnutí ze dne 17. 12. 2020 na č.l. 97 spisu) nesprávně interpretoval. [stát] soud vyslovil pouze možnost, že by jeho rozhodnutí vztahující se mimo jiné k nemovitostem na území České republiky, nemuselo být uznáno, za předpokladu, že by nebylo přihlíženo k tomu, že o nemovitostech v ČR je rozhodnuto v rámci majetkového vypořádání. Jak je shora uvedeno české soudy rozhodnutí cizozemských soudů o nemovitostech na území ČR v rámci vypořádání manželských majetkových vztahů respektují.

29. S ohledem na všechny shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, včetně výroků o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšné žalované. Náklady žalované tvoří odměna advokáta podle ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) za 3 úkony právní služby (za 2 vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky) po 10 300 Kč z tarifní hodnoty 500 000 Kč, tři režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada náhrada daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 6 772,50 Kč. Celkově 39 022,50 Kč. Předmětem řízení bylo určení vlastnictví k nemovitosti, jejíž hodnotu lze vyjádřit v penězích, hodnota nemovitosti vyšla v průběhu řízení najevo, pro účely dražby byla nemovitost oceněna částkou 147 081 000 Kč (č.l. 94 spisu), v tom případě se jako tarifní hodnota uplatní maximální částka 500 000 Kč.

Poučení