12 C 199/2021-34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 178 115 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 586 885 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ OdpŠk“), vůči žalovanému státu zaplacení částky 765 000 Kč s příslušenstvím (spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od [datum] do zaplacení) jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni celkovou nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o uznání zahraničního vzdělání vedeného nejprve u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], posléze u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. OU- [číslo], včetně soudního přezkumu u Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 22 A 17/2015, tedy za řízení trvající od [datum] do [datum].

2. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – [stát. instituce], které je současně ve smyslu § 6 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou navazujícího správního a soudního řízení vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva (zák. č. 229/1991 Sb.) a v němž probíhalo správní řízení.

3. Žalovaná se žalobě bránila tím, že žalobou uplatněný nárok není po právu, kdy zejména odmítla právní názor žalobkyně, že se jedná o řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen,, Úmluva“), tedy že je třeba v dané věci při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházet z celkové doby řízení včetně domněnky vzniku nemajetkové újmy. Dále ke konkrétním tvrzeným průtahům uvedla, že žalobkyně žádost doručila Univerzitě [obec] dne [datum], avšak až do [datum] nevyužila jakýkoli procesní prostředek k dosažení nápravy. Za nemajetkovou újmu vzniklou v této době se nelze domáhat zadostiučinění. [ulice] orgány na podání žalobkyně ze dne [datum] pohlížely jako na novou žádost, a takto s ní nakládaly. Při jejím vyřizování k zásadním průtahům způsobilým vyvolat nemajetkovou újmu na straně žalobkyně nedocházelo.

4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc rozhodl bez nařízení jednání. Provedené listinné důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

5. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z dopisu žalované adresované žalobkyni, datovaného dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na zaplacení celkové částky 765 000 Kč v souvislosti s předmětným správním řízením, dopis byl (dle vyjádření žalované) doručen žalované dne [datum]. S ohledem na ust. § 14 odst. 2 OdpŠk má soud nárok za řádně uplatněný.

6. Z listin založených ze strany účastníků řízení týkajících se předmětného nostrifikačního řízení bylo k průběhu správního řízení soudem zjištěno následující: Žalobkyně dne [datum] podala na [anonymizováno] lékařskou fakultu [anonymizována dvě slova] v [obec] žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání (dále jen„ žádost o uznání“) dle ustanovení § 89 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, kdy se jednalo o vysokoškolské vzdělání získané v letech 1996 až 2002 získala na [anonymizováno] státní lékařské univerzitě v [příjmení] (žádost žalobkyně ze dne [datum] včetně příloh). Dne [datum] žalobkyně doplnila zaslané podklady (ověřenou kopii diplomu s úředním překladem) o vyplněný formulář žádosti (doplnění žádosti žalobkyně ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] Univerzita [ulice] v [obec] postoupila žádost žalobkyně [stát. instituce] (dále též jen„ [anonymizováno]“) ke konečnému rozhodnutí s odůvodněním, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro uznání v oboru všeobecné lékařství (dopis ze dne [datum]). Dne [datum] zaslala žalobkyně [příjmení] [jméno] v [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) žádost o dokončení nostrifikačního řízení zahájeného v roce 2007, kterým doplnila další podklady (porovnání obsahu žalobkyní absolvovaného studia se studiem na 1. lékařské fakultě [anonymizováno] včetně hodinových dotací jednotlivých předmětů) (dopis ze dne [datum] včetně přílohy). Dne 3.7.2014 [anonymizováno] vydala rozhodnutí [číslo jednací] o postoupení věci [anonymizováno] univerzitě v [obec] jako orgánu věcně příslušnému (usnesení [anonymizováno] ze dne [datum]). Dne [datum] zaslala [ulice] univerzita v [obec] (dále jen„ OU“) žalobkyni informaci o možnosti se vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí (dopis ze dne [datum] včetně příloh). Žalobkyně se k podkladům vyjádřila svým podáním ze dne [datum]. Dne [datum] rektor [anonymizováno] vydal rozhodnutí [číslo jednací], kterým byla žádost žalobkyně o uznání zamítnuta, kdy byla konstatována existenci podstatného rozdílu mezi obsahem zahraničního studijního oboru„ zdravotní prevence“, který žalobkyně absolvovala, a obsahem studijního oboru„ všeobecné lékařství“, akreditovaného na lékařské fakultě OU (rozhodnutí ze dne [datum]). Dne [datum] podala žalobkyně odvolání proti výše uvedenému zamítnutí žádosti o uznání. Dne 2.12.2014 žalovaná vydala rozhodnutí [číslo jednací], kterým odvolání žalobkyně zamítla a zamítavé rozhodnutí OU potvrdila (rozhodnutí žalované ze dne [datum]).

7. Z listin založených ze strany účastníků řízení a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 17/2015 bylo soudem zjištěno: Dne [datum] podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu proti rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 2. 12. 2014, [číslo jednací], o níž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem č. j. 22 A 17/2015-87 dne 16. 6. 2017, kterým zrušil rozhodnutí [anonymizováno] i předcházející rozhodnutí [anonymizováno], když dospěl k závěru, že postoupení věci z [anonymizováno] na [anonymizováno] došlo k podstatnému porušení ustanovení řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tento rozsudek byl zrušen pro nepřezkoumatelnost rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 3 As 227/2017-53, a to na základě kasační stížnosti [anonymizováno] Krajskému soudu v Ostravě byl soudní spis vrácen dne [datum] a tento dne 28. 5. 2020 vydal rozsudek č. j. 22 A 17/2015-114, kterým opětovně zrušil jak rozhodnutí žalované tak i prvostupňové rozhodnutí [anonymizováno] O kasační stížnosti, kterou napadlo [anonymizováno] rozsudek Krajskému soudu v Ostravě dne 28. 5. 2020 č. j. 22 A 17/2015-114, rozhodl Nejvyšší správní soud dne 13.8.2020 č. j. 3 As 245/2020-18 tak, že kasační stížnost odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, č. j. 22 A 17/2015-114, jímž byla zrušena rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně, nabyl právní moci dne [datum] (spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 17/2015). Následně dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí rektora [anonymizováno] univerzity, č. j. OU-78334/90-2020, kterým došlo k uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace žalobkyně v [země], které nabylo právní moci dne [datum] (rozhodnutí ze dne [datum]).

8. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

9. Uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce následujícím způsobem:

10. Podle ust. § 1 odst. 1, odst. 3 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Dle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Dle ust. § 13 odst. 1, odst. 2 cit. zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle ust. § 31a odst. 1 cit. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle ust. § 31a odst. 2 se zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Z ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk vyplývá, že zákon rozlišuje nesprávný úřední postup spočívající v konkrétních průtazích řízení a nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené celkové délce řízení. V řízení bylo nutné nejprve posoudit, zda na posuzované správní řízení dopadá čl. 6 Úmluvy, jelikož pouze v takovém případě lze nárokovat přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení dle ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku 30 Cdo 344/2014 ze dne 29.9.2015 s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva stanovil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy je rozhodující zodpovězení tří základních otázek, tedy za 1) zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, za 2) zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a za 3) zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Je-li však odpověď na některou z výše uvedených otázek záporná, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko.

12. Kladné posouzení prvních dvou otázek nastíněných v předchozím odstavci nebylo sporné. Bylo tedy zejména třeba určit, zda v řízení o uznání vysokoškolského vzdělání žalobkyně vedeného u Univerzity [anonymizováno] v [obec], resp. u [anonymizováno] univerzity v [obec] (dále jen„ řízení o uznání“) jde o spor o právo nebo závazek, který je civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Při posouzení třetí otázky soud učinil následující právní závěry.

13. Dle ustanovení čl. 33 odst. 1 věty prvé Listiny má každý právo na vzdělání. Podle čl. 41 odst. 1 práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Podle ustanovení § 89 odst. 1 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů na žádost absolventa zahraniční vysoké školy vydá osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části v České republice: a) ministerstvo, jestliže je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou se zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána, a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno; b) v ostatních případech veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. Podle § 90 odst. 5 zákona o vysokých školách zjistí-li veřejná vysoká škola nebo podle § 89 odst. 2 ministerstvo, že jsou studijní programy po jejich srovnání v podstatných rysech odlišné, žádost o uznání zamítne.

14. Uvedená zákonná úprava navazuje na Úmluvu o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, podepsanou dne [datum] v [anonymizováno] publ. pod [číslo] Sb. m.s., kdy v části VI. upravující uznávání vysokoškolských kvalifikací je mimo jiné uveden důsledek uznání, kterým je usnadnění přístupu na trh práce v souladu se zákony a podzákonnými předpisy nebo s jurisdikcí České republiky, v níž je o uznání žádáno.

15. Žalobkyně požádala o uznání dosaženého zahraničního vysokoškolského vzdělání na [anonymizováno] státní lékařské univerzitě v [příjmení] u veřejné vysoké školy v [země] - jakožto práva majícího ústavní základ (viz čl. 26 Listiny), v zákonné rovině (viz čl. 41 odst.1 Listiny ve spojení s § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách).

16. Soud je s ohledem na uvedené, a zároveň s odkazem na zcela čerstvou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.3.2022 sp. zn. 30 Cdo 2606/2021) přesvědčen, že„ závazek“, jehož splnění se žalobkyně na orgánu veřejné moci - zde veřejné školy - domáhala, je nepochybně závazkem civilní (soukromoprávní) povahy ve smyslu judikatorního a doktrinálního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když má bezprostřední dopad na možnost získání adekvátního zaměstnání na trhu práce v závislosti na dosažení úrovně vysokoškolského vzdělání s přirozeným dopadem v majetkové sféře žadatele z hlediska výše dosahovaných příjmů. Řízení o uznání tedy spadá do množiny správních řízení, u kterých je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy s důsledkem presumpce vzniku újmy za nepřiměřenou celkovou délku řízení.

17. S ohledem na tento závěr je namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Soud hodnotil především celkovou délku předmětného řízení o uznání, trvající od [datum] (zahájení správního řízení) do [datum] (právní moc rozhodnutí rektora [anonymizováno] univerzity, [číslo jednací] ze dne 29.9.2020, kterým došlo k uznání zahraničního vzdělání), tj. trvalo 12 let a 10 měsíců a 15 dní. Tuto délku řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

18. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 178 115 Kč. Soud základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí, a to 15 000 Kč za rok řízení, neboť zde neshledal zásadní faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, s plným vědomím, že povaha každého správního řízení, které má dopad do osobní a majetkové sféry poškozeného, má dopad na kvalitu jeho života. Soud k tomu zároveň dodává, je mu z jeho úřední činnosti známo, že před soudy probíhala v minulých letech i jiná řízení na odškodnění průtahů při nostrifikačním řízení (např. rozsudek zdejšího soudu 26 C 65/2015 a 24 C 51/2016-48) s tím, že přiměřená základní částka odškodnění byla opakovaně pravomocně shledána ve výši 10 000 Kč, ve věci 12 C 31/2019 byla přiměřenou pravomocně shledána částka 15 000 Kč. Soud dále snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu. [příjmení] 178 115 Kč se tedy rovná 2 (roky) x 7 500 Kč + 10 (let) x 15 000 Kč + 10 (měsíců) x 1 250 Kč + 15 (dní) x 41 Kč.

19. K faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění pak lze uvést následující: Na celé řízení, zahrnující jak fázi před správním orgánem, tak fázi před soudem, je nutno hledět jako na jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Celková délka řízení byla výše zjištěna v trvání téměř 13 let. Tato délka je zjevně nepřiměřená a je též nezákonná, neboť řízení o uznání bylo v prvé řadě řízením správním, v němž se měly uplatnit lhůty dle § 71 spr. ř. (zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být do 30 dnů, ve zvlášť složitých případech, kdy bylo nutné provést vyžádání stanoviska u cizozemského orgánu, do 60 dnů. Soud má za to, že za přiměřenou pro správní řízení by měla být za normálního běhu událostí považována doba dobu 2 let (za první dva roky je též proto počítáno s poloviční částkou), v níž mohlo být řízení jednoznačně skončeno. Co je však nutno k celkové době řízení uvést, že žalobkyně prvotní žádost doručila Univerzitě [obec] dne [datum], avšak až do [datum] nevyužila jakýkoli procesní prostředek k dosažení nápravy. [jméno] žalobkyně ve svém doplňujícím podání ze dne do [datum], stejně jako v žalobě opakovaně uváděla, že se základě dopisu [anonymizováno] ze dne [datum] o postoupení žádosti MŠMT domnívala, že její zahraniční vysokoškolské vzdělání nelze v [anonymizováno] uznat, a že až ve chvíli ukončení druhé mateřské dovolené aktivně začala znovu ve věci jednat. Přestože je zjevné, že zákonná lhůta ze strany správních orgánu, tady především [anonymizováno] dodržena nebyla, v období od [datum] do [datum] nečinila žalobkyně žádné úkony, kterými by dala najevo svůj zájem na rychlém skončení nostrifikačního řízení. Tato skutečnost, tedy jistá míra smíření se s nastalou bezúspěšnou situací, se jistě musela projevit v míře imateriální újmy, která žalobkyni na základě průtahů v řízení za období prvních 6 let mohla vzniknout. S ohledem na skutečnost, že se jednalo téměř o polovinu celkové délky řízení, je z pohledu soudu nutné snížit základní částku o 30 %.

20. Dále bylo prokázáno, že po datu [datum], tedy po obnovení aktivity ze strany správního orgánu k zásadním průtahům již nedocházelo. Co se týká délky soudního řízení, soudní řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy více než 5 let. Takovou délku řízení již nelze považovat za přiměřenou, byť je zjevné, že bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně, kdy došlo k vydání dvou rozsudků krajského soudu a jednoho rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tato skutečnost se však odráží v samotné základní částce odškodnění celého nepřiměřeně dlouhého řízení a není důvodem k dalšímu navýšení základní částky.

21. Co se týká složitosti řízení, pak správní řízení se svoji složitostí nijak zvlášť nevymykalo řízením jiným, jistou složitost lze spatřovat v práci s cizojazyčnými dokumenty a v situaci obtížného porovnání studijních programů, tedy porovnání s obsahem studijních oborů akreditovaných a uskutečňovaných v rámci studijních programů fakulty [anonymizováno]. Zároveň je nutno uvést, že správní řízení probíhalo ve dvou instancích. Žádný z těchto faktorů soud však nevedl k úvaze o další moderaci základní částky. [příjmení] závěr je nutno učinit k faktoru složitosti soudního řízení.

22. Pokud jde o chování žalobkyně, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nijak zásadně neovlivnila rychlost rozhodování věci, její pasivita v urgenci prvotní žádosti měla vliv na míru nemajetkové újmy v prvních 6 letech, což však již soudem bylo reflektováno výše (odst. 19 odůvodnění rozsudku). Jiné jednání žalobkyně ve vztahu k trvání správního a soudního řízení nebylo zjištěno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění, a to ani ve smyslu jeho zvýšení či dalšího snížení.

23. Význam řízení pro žalobkyni je jednoznačně zvyšován tím, že v nejistotě žila několik let a absence uznaného právního vzdělání byla pro ni zásadní pro nemožnost vykonávat lékařské povolání v [anonymizováno], tedy stav nejistoty v otázce jejího pracovního zařazení, výkonu zaměstnání a dalšího profesního vývoje. Žalobkyni bylo umožněno vykonávat svoji lékařskou praxi až po dlouhých téměř 13 letech, což se zcela zjevně muselo odrazit na její psychické stránce. Tato skutečnost odůvodňuje zvýšení základní částky o 30 %.

24. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění 178 115 Kč. Tato základní částka byla soudem snížena o 30% s ohledem na procesní pasivitu žalobkyně a s ní nepřímo související míru imateriální újmy po dobu prvních 6 let správního řízení a dále navýšena o 30% s ohledem na význam řízení pro žalobkyni. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 178 115 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

25. Pokud pak žalobkyně žádala o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tj. počínaje [datum]. Od tohoto dne je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl tedy žalobkyni dle jejího požadavku přiznán.

26. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., které stanoví, že soud může přiznat účastníkovi, který měl úspěch ve věci jen částečný, plnou náhradu nákladů řízení, jestliže měl neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na skutečnost, že v daném případě záleželo rozhodnutí o výši plnění zcela na úvaze soudu, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva, a to v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení