12 C 31/2019-54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 120 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12.7.2019 domáhala, podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ OdpŠk“), vůči žalovanému státu zaplacení částky 240 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni celkovou nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace dle ust. § 89 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, vedeného u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [číslo], a to konkrétně za část řízení trvající od 19.5.2011 do 25.1.2019.

2. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva (zák. č. 229/1991 Sb.).

3. Žalovaná se žalobě bránila tím, že žalobou uplatněný nárok není po právu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobkyně předložila k uznání neplatný diplom, a tedy nemohla mít legitimní očekávání, že jí bude uznáno zahraniční vzdělání. Nemohla se ocitnout ve stavu nejistoty, ze které ji měla dle žalobních tvrzení vzniknout nemajetková újma. Žalovaná zároveň s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu odmítla právní názor žalobkyně, že se jedná o řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen,, Úmluva“), a že je tedy třeba v dané věci při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházet z celkové doby řízení včetně domněnky vzniku nemajetkové újmy 4. Soud v tomto řízení při nařízeném jednání provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

5. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z dopisu datovaného dne 8.7.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila takto svůj nárok na zaplacení celkové částky 240 000 Kč v souvislosti s předmětným správním řízením, dopis byl (dle vyjádření žalované ze dne 21.8.2019) doručen žalované dne 10.7.2019. S ohledem na ust. § 14 odst. 2 OdpŠk má soud nárok za řádně uplatněný.

6. Ze spisového materiálu vedeného [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [číslo] bylo k průběhu správního řízení zjištěno následující:

7. Žalobkyně podala dne [datum] u [anonymizována dvě slova] v [obec] žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (dále jen„ žádost o uznání“) dle ustanovení § 89 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, kdy se jednalo o vysokoškolské vzdělání a kvalifikaci získané na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [právnická osoba] v navazujícím magisterském studijním programu/oboru Právo, právní věda (žádost žalobkyně ze dne [datum] včetně příloh). Dnem podání žádosti o uznání bylo u [anonymizována dvě slova] v [obec] zahájeno řízení pod sp. zn. [číslo]. Dne 20. 8. 2008 vydala [anonymizována dvě slova] v [obec] rozhodnutí, kterým žádosti o uznání zcela vyhověla a vydala osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.9.2008 (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne 20.8.2008). Dne 29. 6. 2010 byla ze strany Nejvyšší státní zástupkyně podána žaloba, kterou se tato domáhala zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne 20.8.2008. V rámci řízení o žalobě vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 55/2010 podala žalovaná dne 25. 8. 2010 k žalobě písemné vyjádření, ve kterém trvala na správnosti svého rozhodnutí a uvedla, že žalobkyně splnila všechny předpoklady pro to, aby bylo možno žádosti o uznání zcela vyhovět. Krajský soud v Plzni svým rozsudkem č. j. 57 A 55/2010-32 ze dne 27. 4. 2011 napadené rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne 20.8.2008 zrušil a věc vrátil [anonymizována dvě slova] v [obec] k dalšímu řízení. Ke zrušení došlo pro nepřezkoumatelnost, resp. pro nesrozumitelnost rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť o žádosti bylo možno rozhodnout buď rozhodnutím, nebo osvědčením, se všemi podstatnými náležitostmi, a nikoliv oběma současně či postupně, jak se tomu stalo v projednávané věci. Soud správní orgán zavázal v intencích rozsudku vydat nové, perfektní rozhodnutí ve formě standardního písemného rozhodnutí ve věci anebo osvědčení, včetně všech nutných obsahových náležitostí. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 5. 2011 (rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 57 A 55/2010-32 ze dne 27.4.2011).

8. Dne 29. 10. 2013 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizována dvě slova] v [obec] dotaz na stav řízení s žádostí o odstranění průtahů řízení (dopis ze dne 29. 10. 2013 včetně dodejky). Dne 11. 12. 2013 vydala [anonymizována dvě slova] v [obec] usnesení [číslo jednací], kterým řízení o žádosti o uznání přerušila (rozhodnutí ze dne 11.12.2013). Toto usnesení bylo k odvolání žalobkyně rozhodnutím žalované ze dne 7. 5. 2014 [číslo jednací] potvrzeno (rozhodnutí ze dne 7.15.2014). Žalobkyně přípisem ze dne 13.5.2014 zaslala správnímu orgánu kopii dopisu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] ze dne 14.8.2007 adresovaný [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] potvrzující licenci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [anonymizováno] a modifikaci studijního plánu (přípis ze dne 13.5.2014 a dopis ze dne 14.8.2007). Dne 10. 7. 2014 [anonymizována dvě slova] v [obec] přípisem oznámila žalobkyni pokračování v řízení (přípis ze dne 10.7.2014). Dne 1. 8. 2014 [anonymizována dvě slova] v [obec] vydala rozhodnutí [číslo jednací], kterým byla žádost o uznání zamítnuta (rozhodnutí ze dne 1.8.2014). Dne 18. 8. 2014 podala žalobkyně u žalované prostřednictvím [anonymizována dvě slova] v [obec] odvolání proti výše uvedenému zamítnutí žádosti o uznání. Odvolání bylo doručeno [anonymizována dvě slova] v [obec] dne 19. 8. 2014, protože nebylo o tomto odvolání v řádné lhůtě rozhodnuto, žalobkyně zaslala žalované dne 27. 2. 2015 a poté opakovaně dne 7.5.2015 a dne 17.6.2015 dotaz na stav řízení (dopisy ze dne 27.2.2015, 7.5.2015 a 17.6.2015 včetně dodejek). Na urgence ze žalobkyně nebylo ze strany správního orgánu nikterak reagováno, žalobkyně zaslala dne 17. 8. 2015 žádost nadřízenému správnímu orgánu ([anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) o učinění opatření proti nečinnosti správního orgánu (žádost ze dne 17.8.2015 včetně dodejky). Dne 8. 9. 2015 žalovaná vydala rozhodnutí [číslo jednací], kterým napadené rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] zrušila a vrátila k novému projednání.

9. S ohledem na další nečinnost prvostupňového správního orgánu, zaslala žalobkyně dne 29. 4. 2016 [anonymizována dvě slova] v [obec] urgenci s výzvou k novému projednání věci a vydání rozhodnutí (dopis ze dne 29.4.2016 včetně dodejky). [anonymizována dvě slova] v [obec] reagovala dopisem ze dne 11. 5. 2016 sdělením, že teprve až 10. 5. 2016 došlo k vrácení spisu ze strany žalované. Po vyzvání žalobkyně k vyjádření se k podkladům rozhodnutí vydala [anonymizována dvě slova] v [obec] dne 24. 6. 2016 rozhodnutí [číslo jednací], kterým řízení o žádosti o uznání zastavila (rozhodnutí ze dne 24. 6. 2016). O včasném odvolání žalobkyně, doručeném správnímu orgánu dne 8.7.2016, bylo rozhodnuto dne 26. 1. 2017 a to tak, že rozhodnutím žalované [číslo jednací] -1 bylo napadené rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] zrušeno a věc vrácena k novému projednání (rozhodnutí ze dne 26.1.2017).

10. Dopisem ze dne 14.3.2017 vyrozuměla [anonymizována dvě slova] v [obec] žalobkyni o tom, že dne 10.3.2017 byl ze strany správního orgánu učiněn úkon nutný k vydání rozhodnutí, a to dotaz na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] ([anonymizována dvě slova]) (přípis ze dne 14.3.2017). Dne 6. 6. 2018 zaslala žalobkyně urgenci k vydání rozhodnutí (dopis ze dne 6.6.2018). Dne 3.7.2018 byla žalobkyně ze strany správního orgánu vyzvána k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, k čemuž došlo ze strany žalobkyně nahlédnutím do spisu dne 23.8.2018. Dne 3. 10. 2018 vydala [anonymizována dvě slova] v [obec] rozhodnutí [číslo jednací], kterým byla žádost o uznání zamítnuta (rozhodnutí ze dne 3.10.2018). O včasném odvolání žalobkyně, doručeném správnímu orgánu dne 5.10.2018, bylo žalovanou rozhodnuto jejím rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 18. 1. 2019, kdy napadené rozhodnutí prvoinstančního orgánu žalovaná potvrdila. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25.1.2019 (rozhodnutí ze dne 18.1.2019).

11. Z dopisu žalované ze dne 1.3.2010 adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 1, že žalovaná dne 1.3.2010 prostřednictvím ředitele odboru vysokých škol podala stanovisko ke vzdělání poskytované [anonymizováno 6 slov], kdy uvedla, že diplom opatřený státním znakem [země] a [anonymizováno 5 slov] [země] a [anonymizováno 5 slov] [země] a z [anonymizována tři slova] podepsaný předsedou státní komise a rektorem, je diplomem vydaným zahraniční vysokou školou ve smyslu § 90 odst. 2 zákona o vysokých školách. Z diplomu předloženého žalobkyní k žádosti o uznání soud zjistil, že ve zmiňovaném případě se formálně, obsahově i dobou vydání jednalo o diplom zcela obdobný diplomu žalobkyně.

12. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

13. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

14. Uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce následujícím způsobem:

15. Podle ust. § 1 odst. 1, odst. 3 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Dle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Dle ust. § 13 odst. 1, odst. 2 cit. zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle ust. § 31a odst. 1 cit. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle ust. § 31a odst. 2 se zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Z ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk vyplývá, že zákon rozlišuje nesprávný úřední postup spočívající v konkrétních průtazích řízení a nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené celkové délce řízení. V řízení bylo nutné nejprve posoudit, zda na posuzované správní řízení dopadá čl. 6 Úmluvy, jelikož pouze v takovém případě lze nárokovat přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou celkovou délkou řízení dle ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku 30 Cdo 344/2014 ze dne 29.9.2015 s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva stanovil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy je rozhodující zodpovězení tří základních otázek, tedy za 1) zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, za 2) zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a za 3) zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Je-li však odpověď na některou z výše uvedených otázek záporná, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko.

17. Kladné posouzení prvních dvou otázek nastíněných v předchozím odstavci nebylo sporné. Bylo tedy zejména třeba určit, zda v řízení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [číslo] (dále jen„ řízení o uznání“) jde o spor o právo nebo závazek, který je civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Při posouzení třetí otázky soud učinil následující právní závěry.

18. Dle ustanovení čl. 33 odst. 1 věty prvé Listiny má každý právo na vzdělání. Podle čl. 41 odst. 1 práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Podle ustanovení § 89 odst. 1 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů na žádost absolventa zahraniční vysoké školy vydá osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části v České republice: a) ministerstvo, jestliže je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou se zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána, a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno; b) v ostatních případech veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. Podle § 90 odst. 5 zákona o vysokých školách zjistí-li veřejná vysoká škola nebo podle § 89 odst. 2 ministerstvo, že jsou studijní programy po jejich srovnání v podstatných rysech odlišné, žádost o uznání zamítne.

19. Uvedená zákonná úprava navazuje na Úmluvu o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, podepsanou dne 11. 4. 1997 v Lisabonu publ. pod [číslo] Sb. m.s., kdy v části VI. upravující uznávání vysokoškolských kvalifikací je mimo jiné uveden důsledek uznání, kterým je usnadnění přístupu na trh práce v souladu se zákony a podzákonnými předpisy nebo s jurisdikcí České republiky, v níž je o uznání žádáno.

20. Žalobkyně požádala o uznání dosaženého zahraničního vysokoškolského vzdělání na [anonymizována tři slova] ve studijním oboru právo a právní věda u veřejné vysoké školy v České republice - [anonymizována dvě slova] v [obec], jakožto práva majícího ústavní základ (viz čl. 31 odst. 1 Listiny), v zákonné rovině (viz čl. 41 odst.1 Listiny ve spojení s § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách).

21. Soud je s ohledem na uvedené, a zároveň s odkazem na aktuální judikaturu Městského soudu v Praze ve skutkově velmi obdobných věcech (sp. zn 62 Co 142/2020 a sp. zn. 51 Co 300/2020), přesvědčen, že„ závazek“, jehož splnění se žalobkyně na orgánu veřejné moci - zde veřejné školy - domáhala, je nepochybně závazkem civilní (soukromoprávní) povahy ve smyslu judikatorního a doktrinálního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když má bezprostřední dopad na možnost získání adekvátního zaměstnání na trhu práce v závislosti na dosažení úrovně vysokoškolského vzdělání s přirozeným dopadem v majetkové sféře žadatele z hlediska výše dosahovaných příjmů. Řízení o uznání tedy spadá do množiny správních řízení, u kterých je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy s důsledkem možnosti nárokovat přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou celkovou délku řízení s presumpcí vzniku újmy za tuto nepřiměřenou celkovou délku řízení.

22. S ohledem na tento závěr je namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Soud hodnotil v řízení prokázanou celkovou délku řízení o uznání, trvající od 19.5.2011 (právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzní č.j. 57 A 55/2010-32 ze dne 27.4.2011) do 25.1.2019 (právní moc rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 18.1.2019), tj. trvalo 7 let a 8 měsíců. Tuto délku řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

23. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 100 000 Kč. Soud základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí, a to 15 000 Kč za rok řízení, neboť zde neshledal zásadní faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, s plným vědomím, že povaha každého správního řízení, které má dopad do osobní a majetkové sféry poškozeného, má dopad na kvalitu jeho života. Soud k tomu zároveň dodává, je mu z jeho úřední činnosti známo, že před soudy probíhala v minulých letech i jiná řízení na odškodnění průtahů při nostrifikaci diplomu ze [anonymizována tři slova] se sídlem ve městě [anonymizováno] na [země] v oboru Právo a právní věda (např. rozsudek zdejšího soudu 26 C 65/2015 či 24 C 51/2016-48) s tím, že přiměřená základní částka odškodnění byla opakovaně pravomocně shledána ve výši 10 000 Kč. Soud dále – zde ve shodě se žalobkyní – snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu. Částka 100 000 Kč se tedy rovná 2 (roky) x 7 500 Kč + 5 (let) x 15 000 Kč + 8 (měsíců) x 1 250 Kč.

24. K dalším faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění pak lze uvést následující: Celková délka řízení byla výše zjištěna v trvání 7 let a 8 měsíců. Tato délka je zjevně nepřiměřená a je též nezákonná, neboť řízení o uznání bylo řízením správním, v němž se měly uplatnit lhůty dle § 71 spr. ř. (zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být do 30 dnů, ve zvlášť složitých případech, kdy bylo nutné provést vyžádání stanoviska u cizozemského orgánu, do 60 dnů. S ohledem na právě uvedené je pak zjevné, že zákonná lhůta dodržena nebyla. I přesto, že zákonná lhůta pro vydání konečného rozhodnutí měla být výrazně kratší, postupoval soud při určení základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou“ považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou), v níž mohlo a mělo být řízení jednoznačně skončeno.

25. Co se týká složitosti řízení, pak řízení se svoji složitostí nijak zvlášť nevymykalo řízením jiným, jistou složitost lze spatřovat v nutné komunikaci správního orgánu se zahraničním subjektem v cizím jazyce a též práci s cizojazyčnými dokumenty. Zároveň je však nutno uvést, že řízení probíhalo, byť opakovaně, pouze ve dvou instancích. Tuto skutečnost nelze hodnotit ve prospěch správního orgánu, neboť opětovné rušení prvostupňových rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost či formální vady jde jednoznačně k jeho tíži.

26. Pokud jde o chování žalobkyně, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se řadou svých podání snažila o co nejrychlejší rozhodnutí ve věci, kdy správní orgány často ve věci až do opakované urgence nekonaly. Sama žalobkyně se na délce řízení nepodílela jinak než opravnými prostředky proti konečným rozhodnutím, což ji však rozhodně nelze přičítat k tíži. Jako důvodná nemůže být soudem shledána námitka žalované, že složitost řízení byla umocněna faktem, že ze strany žalobkyně nebylo zahraniční vysokoškolské vzdělání doloženo platným diplomem, ale pouze jeho napodobeninou, a že tato nedostatečná míra součinnosti ze strany žalobkyně přispěla k průtahům řízení. K tomu soud uvádí, že z rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2017 [číslo jednací] -1 bylo zjištěno, že konkrétní dotaz kompetentnímu orgánu (v daném případě [anonymizována dvě slova]) ohledně kvalifikace podkladů předložených žalobkyní k uznání měl učinit správní orgán v rámci zjištění skutkového stavu věci sám, nikoliv k tomu vyzývat žalobkyni a kdy je dále zřejmé, že žalobkyně již k původní žádosti o uznání ze dne 19.6.2008 doložila dokumenty, o kterých bylo možno se legitimně domnívat, že se jedná o řádné dokumenty potvrzující absolvování studia (viz dopis [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] ze dne 14.8.2007 adresovaný žalované - [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a písemné stanovisko žalované ze dne 1.3.2010 adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 1).

27. Význam řízení pro žalobkyni je zvyšován tím, že v nejistotě žila několik let a absence uznaného právního vzdělání byla pro ni zásadní pro nemožnost vstupu do veškerých právnických povolání v ČR, tedy stav nejistoty v otázce jejího pracovního zařazení, výkonu zaměstnání a dalšího profesního vývoje. Význam měla pro žalobkyni jednoznačně i skutečnost, že prvotním rozhodnutím [anonymizována dvě slova] v [obec] bylo žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského diplomu zcela vyhověno, a kdy rozhodnutí bylo poté soudem zrušeno z formálních důvodů, a žalobkyně tak mohla být v legitimním očekávání, že po splnění formálních záležitostí může být její vysokoškolské studium opakovaně uznáno. Na druhou stranu je nutno uvést, že obecně se jedná o správní řízení, ve kterém žadatel nemá na vydání kladného rozhodnutí nárok a nemůže tedy automaticky počítat s tím, že jeho žádost bude kladně posouzena a upínat veškeré své budoucí plány na takové rozhodnutí. Dále je nutno zdůraznit, že žalobkyní tvrzený stav nejistoty ohledně toho, jakou bude moci vykonávat profesi, musel v průběhu doby, kdy čekala na finální rozhodnutí, ovlivnit fakt, že bylo zřejmé, že v reakci na rozhodnutí soudů ve věcech žalob Nejvyšší státní zástupkyně na zrušení rozhodnutí o uznání zahraničního diplomu získaného na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] došlo postupně k posunu v rozhodování [anonymizována dvě slova] v [obec] ve věci nostrifikace tohoto zahraničního vzdělání, a to k přehodnocení dosavadní praxe směrem k všeobecně zamítavému postoji.

28. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění na 15 000 Kč za rok řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší (tj. 7 500 Kč). Soud neshledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánů veřejné moci či jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu), když svou složitostí se věc nijak nevymykala jiným obdobným věcem. S ohledem na zcela neadekvátní délku řízení a opakované průtahy, na kterých se jednoznačně podílel správní orgán, a to přes opakované urgence ze strany žalobkyně, vedl soud k navýšení výsledné částky o 20 %. Soud tedy základní výši odškodnění, které odpovídá částka 100 000 Kč navýšil o částku 20 000 Kč. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 120 000 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

29. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., které stanoví, že soud může přiznat účastníkovi, který měl úspěch ve věci jen částečný, plnou náhradu nákladů řízení, jestliže měl neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na skutečnost, že v daném případě záleželo rozhodnutí o výši plnění zcela na úvaze soudu, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva. Přiznané náklady ve výši 30 798 Kč pak jsou tvořeny ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (tarifní hodnotou je určena dle § 9 odst. 4 písm. a/ a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žádost o předběžné projednání nároku, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 10.9.2020, písemné podání ze dne 8.10.2020, písemné podání ze dne 12.11.2020 a účast na jednání před soudem dne 1.12.2020) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč.

30. Pokud jde o lhůtu k plnění, stanovil ji soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů, náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)