12 C 214/2024 - 164

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 23 878,41 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že žalovaná jako věřitel poskytla právní předchůdkyni žalobkyně [jméno FO] (dále jen „postupitel“) jako dlužníkovi na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne [datum] úvěr ve výši [částka] včetně poplatku ve výši [částka], což se postupitel zavázal vrátit v 13 měsíčních splátkách po [částka], tedy celkovou částku [částka], když úroková sazba byla určena 101,96 % ročně. V důsledku prodlení postupitele se splácením dluhu bylo zahájeno rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že na základě rozhodčího nálezu byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla úvěrem poskytnuta, ale rovněž úroky a nepřiměřené smluvní pokuty a náklady rozhodčího řízení. Žalovaná zahájila vůči postupiteli na základě Rozhodčího nálezu jako exekučního titulu exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Exekuční řízení pak však bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. [spisová značka] ze dne [datum] z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, krácení práv postupitele a nepřiměřenost smluvních sankcí, jakož i pro nevykonatelnost rozhodčího nálezu z důvodu chybného doručování v rozhodčím řízení. Exekuční řízení bylo poté pravomocně skončeno dne [datum] usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka], který exekuční řízení vůči postupiteli zcela zastavil, když navázal na právní závěry soudu prvního stupně. Usnesení Krajského soudu v Praze. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné částku [částka], postupitel tedy uhradil žalované před zahájením exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši [částka], ač reálně obdržel od žalované pouze částku [částka]. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši přesahující částku, kterou žalovaná poskytla postupiteli, neboť v důsledku pravomocného zastavení exekučního řízení odpadl právní důvod, pro který si žalovaná mohla ponechat tyto další finanční prostředky. Společně pak vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně ode dne [datum] do [datum], tedy částku [částka]. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku [částka] a ve zbývajícím rozsahu se podle žalobkyně jedná o bezdůvodné obohacení. Žalobkyně má za to, že promlčecí doba mohla započít až poté, co odpadl důvod plnění, tj. od zastavení exekuce. S ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a spotřebitelský charakter věci by podle žalobkyně měla být případně subsidiárně aplikována objektivní promlčecí doba. Námitku promlčení žalované považuje žalobkyně za rozpornou s dobrými mravy, jelikož žalovaná si musela být vědoma neplatnosti smluv i vad rozhodčího a exekučního řízení, resp. úmyslně vyvolala a udržovala protiprávní stav. Postupitel prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaná dlužnou částku v poskytnuté lhůtě neuhradila, uplatňuje žalobkyně rovněž nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná k žalobě zaujala zamítavé stanovisko s tím, že úvěrovou smlouvu považuje za platnou, protože neobsahuje nepřiměřené podmínky rozporné s dobrými mravy a úvěruschopnost dlužnice prověřovala. Úplata sjednaná ve smlouvě byla dle žalované protiplněním za poskytnutí finančních prostředků, když občanský zákoník ani z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru úpravu sjednání úplaty pro případy poskytnutí finančních prostředků explicitně neobsahuje ale ani nezakazuje. Sjednaný úrok 20 % ročně byl v mezích přiměřenosti, v komparaci s obvyklým úrokem v daném místě a čase dle ČNB 14,22 % ročně. I pokud by soud dospěl k závěru o její neplatnosti, poukázala žalovaná na možnost moderace, popř. na možnost vyhodnotit jako neplatnou pouze část smlouvy, kterou lze oddělit od jejího zbývajícího obsahu. Poukázala také na promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu vyhodnotila jako nepřiléhavou, když podle žalované i po zastavení exekuce oprávněnému a soudnímu exekutorovi náleží přiznané plnění, jelikož neplatnost smlouvy a neoprávněnost přijatého plnění nebyla nikdy konstatována. Žalovaná tvrdila, že zastavením exekuce nedošlo k tomu, že by byla postavena najisto otázka neplatnosti úvěrové smlouvy. Podle žalované nelze vycházet ze závěru, že povinný o vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku zastavení exekučního řízení věděl, jelikož hmotněprávní titul nadále trval. Měla za to, že subjektivní promlčecí doba v délce tří let běžela od každé platby „přeplácející“ poskytnutou jistinu a úrok z prodlení. Pokud by byla úvěrová smlouva shledána následně neplatnou, pak všechny platby dlužnice do dne [datum] jsou promlčeny. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla podle žalované domáhat vydání bezdůvodného obohacení paralelně se snahou o zastavení exekučního řízení.

3. Soud z provedených listinných důkazů předložených účastníky a z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] učinil následující skutková zjištění. - Z Žádosti o poskytnutí úvěru, podkladů pro posouzení bonity klienta ze dne [datum], že poskytovatelem/úvěrujícím byla žalovaná a klient – dlužník/úvěrovaný [jméno FO]. Byly zde uvedeny její osobní údaje, zaměstnavatel, příjem [částka], výdaje [částka], exekuce [částka], výdaje domácnosti [částka]. Požadovaná výše úvěru [částka], doba splácení 13 k 15. dni v měsíci. - Z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že jej zpracovala žalovaná na úvěr ve výši [částka] na dobu 13 měsíců, splatný ve 13 splátkách po [částka]. Celková částka k zaplacení byla stanovena [částka]. Výpůjční úroková sazba byla uvedena 20 % z jistiny za období poskytnutí. RPSN činila 187,6 % u úvěru na 13 měsíců. Formulář dne [datum] podepsala dlužnice. - Ze Scoringové karty Smart půjčka ke smlouvě o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno], že ji zpracovala žalovaná a dlužnici stanovila počet bodů 40, což je dle limitů stanovených žalovanou dostatečné k poskytnutí úvěru 0-[částka]. - Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno], že [jméno FO] jako dlužnice a žalovaná jako věřitelka uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě, které se žalovaná jako věřitel zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši [částka]. Dlužnice byla označena jako fyzická osoba vč. rodného čísla a čísla občanského průkazu. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele byly uvedeny pouze částkou [částka] a celková dlužná částka splatná spotřebitelem [částka]. Úvěr byl poskytnut na 13 měsíců s pevnou výpůjční úrokovou sazbou 20 % z jistiny na poskytnuté období. Splátky včetně poplatku byly stanoveny ve výši [částka], kdy RPSN činilo 187,6 % při splatnosti úvěru 13 měsíců. Účastníci smlouvy si sjednali pro případ prodlení dlužnice smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den s úhradou dlužné částky, včetně zákonných úroků z prodlení 8,05 % ročně. Součástí úvěrové smlouvy byl Předpis splátek platný od [datum] obsahující rozpis 13 splátek úvěru po [částka]. - Z Rozhodčí smlouvy ze dne [datum], že žalovaná s dlužnicí sjednaly, že veškeré majetkové spory mezi nimi budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Strany se dohodly, že spor bude rozhodovat jeden rozhodce, kterým strany určily [tituly před jménem] [jméno FO]. - Z Návrhu na vydání rozhodčího nálezu ze dne [datum], že byl podán věřitelkou proti dlužnici [jméno FO] k rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty [částka] spolu s náklady rozhodčího řízení. - Z Rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], že tímto rozhodčím nálezem vydaným na základě návrhu uložila dlužnici zaplatit částku [částka] s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši [částka] a náklady rozhodčího řízení ve výši [částka]. Zásilky odeslané rozhodcem byly vráceny jako nedoručené s poznámkou – odstěhován.¨ - Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], že žalovaná oznámila dlužnici, že úvěr s náklady v celkové výši [částka] poskytnutý na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno] spolu se smluvní pokutou [částka] byl prohlášen za zesplatněný. Současně byla dlužnice vyzvána k úhradě částky ve výši [částka]. - Z Návrhu na zastavení a odklad exekuce [Jméno advokáta A] ze dne [datum], jako právního zástupce povinné [jméno FO], že jej adresoval Exekutorskému úřadu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve věci oprávněné [Jméno žalované]. Odůvodnil návrh podrobně s tím, že exekuce je vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. - Z Usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve věci oprávněného [Jméno žalované]. proti povinné [jméno FO], o návrhu povinné na zastavení exekuce, že exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] byla zcela zastavena. Oprávněný byl zavázán uhradit náklady povinné a soudnímu exekutorovi. Byl zrušen příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dle odůvodnění rozhodnutí bylo exekuční řízení bylo zastaveno podle ust. § 268 odst. 1 písm. a) a h) o. s. ř., pro nepřípustnost, a to z důvodu nezpůsobilého a nevykonatelného exekučního titulu rozhodčího nálezu. Rozhodnutí nabylo právní moci ve všech výrocích dne [datum] ve znění Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. - Z Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], na základě pověření Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se pro vymožení pohledávky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů rozhodčího řízení zastavuje a ve výroku IV. se potvrzuje. Oprávněná byla zavázána zaplatit náklady řízení povinné a exekutorovi. Dle odůvodnění rozhodnutí je vydaný rozhodčí nález nicotným právním aktem a exekuce na základě něj je nepřípustná. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. - Z Výzvy [Jméno advokáta A] ze dne [datum], jako právního zástupce povinných, že vyzval žalovanou k právnímu auditu všech exekucí žalované, kde je exekučním titulem rozhodčí nález a dále k zastavení všech protiprávních exekucí, které jsou vedeny na základě rozhodčího nálezu z důvodu vedených protiprávních exekucí vedených žalovanou na základě neplatných rozhodčích nálezů. - Z Vyúčtování exekutorského úřadu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum], že dlužnice uhradila celkem [částka]. - Z předžalobní výzvy ze dne [datum], že touto vyzval jako právní zástupce [jméno FO] ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. žalovanou k zaplacení částky [částka] nejpozději do [datum] jakožto bezdůvodného obohacení žalované, vzniklého protiprávně vedenou exekucí. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala dne [datum], kde uvedla, že žalovaná obdržela v exekuci výtěžek v celkové výši [částka], který byl již použit na úhradu závazků dlužnice vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, která byla uzavřena platně a samotné zastavení exekuce nezpůsobuje zánik závazku ze smlouvy vyplývajícího. Dle doručenky ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně odeslal zprávu žalované datovou schránkou. Doručena byla žalované [datum]. - Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ve výši [částka] s příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni. Jednalo se o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v důsledku plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení žalovanou jako oprávněnou vůči právní předchůdkyni žalobkyně. - Z Oznámení o postoupení ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila tímto žalované, že pohledávku [částka] s příslušenstvím postoupila na žalobkyni. Dle Podacího lístku dne [datum] odeslala žalobkyně doporučenou zásilku žalované. Z nesporných tvrzení stran, že výše obvyklého úroku v době uzavření úvěrové smlouvy byla dle ČNB 14,22 % ročně, a že právní předchůdkyně žalobkyně na pohledávku uhradila celkem [částka].

4. Soud dospěl z učiněných skutkových zjištění k následujícímu závěru o skutkovému stavu: Na základě žádosti o poskytnutí úvěru, podkladů pro posouzení bonity klienta, zhodnocení scoringové stupnice a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně [jméno FO] a žalovaná smlouvu o úvěru. Dle této žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši [částka] a právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala zaplatit žalované kromě jistiny i poplatek za poskytnutý úvěr ve výši [částka], tedy celková částka splatná právní předchůdkyní žalobkyně činila [částka]. Spláceno mělo být ve 13 měsíčních splátkách, když úroková sazba byla uvedena 20 % ročně a RPSN 187,6 %. Součástí úvěrové smlouvy byl předpis splátek obsahující rozpis 13 splátek úvěru po [částka]. Účastníci smlouvy si sjednali pro případ prodlení právní předchůdkyně žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den s úhradou dlužné částky, včetně zákonných úroků z prodlení. Strany si sjednaly rozhodčí smlouvu dne [datum] s tím, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Konkrétně určily rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] žalovaná oznámila právní předchůdkyni žalobkyně, že úvěr ve výši [částka] poskytnutý na základě smlouvy o úvěru je odesláním oznámení prohlášen za zesplatněný. Poté rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] vyhověla návrhu na vydání rozhodčího nálezu a uložila svým rozhodčím nálezem sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně povinnost zaplatit žalované částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši [částka] a náklady rozhodčího řízení ve výši [částka]. K vymožení dlužné částky byla zahájena exekuce nařízená Okresním soudem v Berouně pod sp.zn. [spisová značka] a vedená [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorským úřadem v Klatovech. O návrhu povinné ze dne [datum] na zastavení a odklad exekuce rozhodoval Okresní soud v Berouně dne [datum] a rozhodl o zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. a) a h) o. s. ř. pro nepřípustnost, z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu- rozhodčího nálezu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] ve znění rozhodnutí odvolacího soudu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka], rozhodnutí částečně změnil a potvrdil. Rovněž uzavřel, že vydaný rozhodčí nález jako exekuční titul je nicotným právním aktem a exekuce na jeho základě jako nepřípustná. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k právnímu auditu všech exekucí žalované, kde je exekučním titulem rozhodčí nález a dále k zastavení všech protiprávních exekucí, které jsou vedeny na základě rozhodčího nálezu z důvodu vedených protiprávních exekucí vedených žalovanou na základě neplatných rozhodčích nálezů. Soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] byla žalované před zastavením exekuce vyplacena částka [částka], a dále exekutor vymohl po právní předchůdkyni žalobkyně celkem [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalované postoupena na žalobkyni. Pohledávka vznikla v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení od povinné dlužnice. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne [datum] a odesláno dne [datum]. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně předžalobně žalovanou k zaplacení částky [částka] ve lhůtě do [datum] jakožto bezdůvodného obohacení žalované z protiprávně vedené exekuce. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně odeslal zásilku žalované. Za nesporné lze označit tvrzení, že výše obvyklého úroku v době uzavření úvěrové smlouvy byla 14,22 % ročně, a že právní předchůdkyně žalobkyně na pohledávku uhradila celkem [částka], jak plyne i z vyúčtování exekutorského úřadu.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud v rámci právního hodnocení posoudil zjištěný skutkový stav ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanovením a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je v plném rozsahu důvodná. Předně je třeba uvést k věcné legitimaci stran, že právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila smlouvou o postoupení svou pohledávku vůči žalované na žalobkyni, což žalované oznámila. Právní předchůdkyně žalobkyně [jméno FO] uzavřela posuzovanou úvěrovou smlouvu s žalovanou, a to jako dlužnice v postavení spotřebitele, když byla takto označena jako fyzická osoba, včetně rodného čísla a čísla občanského průkazu. Soud se i v tomto řízení zabýval posuzováním úvěrové smlouvy a stejně tak i rozhodčí smlouvy, na základě, které byl vydán rozhodčí nález [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten stal se exekučním titulem, na jehož základě bylo vedeno exekuční řízení proti povinné dlužnici [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorským úřadem v Klatovech. Exekuce však následně byla, na návrh povinné, rozhodnutím Okresního soudu v Berouně ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Praze pravomocně dnem [datum] zcela zastavena. Pro právní posouzení této věci bylo značně podstatné, že dle odůvodnění uvedených soudních rozhodnutí byly důvodem pro zastavení exekuce okolnosti spadající pod § 268 odst. 1 písm. a) h) o. s. ř. Rozhodčí nález jako exekuční titul byl shledán těmito soudními rozhodnutími nicotným právním aktem a exekuce na jeho základě jako nepřípustná. Soud vyhodnotil, že právní mocí těchto usnesení exekučních soudů prvního a druhého stupně došlo k odpadnutí důvodu, na jehož základě bylo vymoženo plnění od dlužnice - právní předchůdkyně žalobkyně. Právním důvodem vymáhání povinností v exekučním řízení byl totiž výše zmíněný rozhodčí nález jako exekuční titul, který teprve v důsledku rozhodnutí exekučních soudů o zastavení exekuce byl jednoznačně deklarován jako nicotný. Až k tehdy pravomocně odpadly právní důvody, na jejichž základě bylo plnění v exekuci vymoženo. Takže až od té doby bylo možno vymožené plnění považovat za plnění na základě právního důvodu, který odpadl. Tento okamžik je dle názoru soudu počátkem běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí NS ČR [spisová značka]). Soud má tedy námitku promlčení vznesenou žalovanou za irelevantní, když od [datum] promlčecí doba, tříletá dle občanského zákoníku, pro vydání bezdůvodného obohacení žalované neuběhla, když žaloba byla podána soudu dne [datum].

13. Žalovaná namítala, že v rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, nebyl konstatován žádný závěr ohledně neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, a ta proto stále zůstává platným hmotněprávním důvodem, na jehož základě vymožené plnění žalované náleží. Žalovaná měla za to, že teprve tímto rozhodnutím u Okresního soudu v Olomouci má být rozhodováno o platnosti úvěrové smlouvy a oprávněnosti vymoženého plnění. K tomuto soud uzavřel, že v rozhodnutí Okresního soudu v Berouně i v rozhodnutí Krajského soudu v Praze je jednoznačně uvedeno, že uvedenou úvěrovou smlouvu považují za absolutně neplatnou. S tímto se ztotožnil i zdejší soud, když dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Posuzovaná úvěrová smlouva má tzv. formulářový charakter, kde smluvní ujednání jsou věřitelem předchystána a spotřebitel má pouze možnost smlouvu v celém rozsahu přijmout, nebo nepřijmout. Sjednaná úplata, označená jako „celkové nálady úvěru pro spotřebitele ve výši [částka]“, a to za poskytnutí úvěru ve výši [částka], má podle soudu fakticky povahu skrytého úroku. Její funkce je totožná, když stejně jako sjednaný úrok představuje odměnu za poskytnutí peněz, když žádné poplatky za jednotlivé úkony či vynaložené náklady ve smlouvě konkretizovány a vyčísleny nebyly. Pokud je přihlédnuto k výše uvedeným parametrům úvěru, tak faktická úroková sazba činí 70 % ročně, přičemž ve smlouvě je uvedeno 20 %, uvádějících spotřebitelku v omyl, jak plyne z RPSN ve výši 187,6 %. Toto skutečné úročení 70 % ročně je téměř pětinásobek obvyklého úroku v daném čase a místě (14,22 % dle ČNB). Tato okolnost proto působí rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy (viz rozhodnutí NS ČR [spisová značka]). Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Skutečná požadovaná výše úroku 70 % z vypůjčené částky se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č.89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí NS ČR [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Věřitelka byla nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však i sjednaná RPSN převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

14. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání [právnická osoba]. Beck 2014). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků - celkových nákladů spotřebitelského úvěru, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalovaná jako věřitelka platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalovaná byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úplaty za úvěr uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Věřitelka tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí, tedy k jistině ve výši [částka]. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokutu, ani na nároky v souvislosti s prodlením.

15. Ohledně posuzování uzavřené úvěrové smlouvy je třeba dále soudem uvést, že dle provedeného dokazování před uzavřením smlouvy žalovaná sice prováděla posouzení úvěruschopnosti dlužnice, avšak nevyhodnotila ji správně a řádně. Dle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitek kterékoliv strany sporu, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalovaná sice posuzovala na základě předložených dokladů úvěruschopnost dlužnice, avšak nikoliv správně. Je nezbytné k uzavřené úvěrové smlouvě zmínit, že s ohledem na závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu, je třeba prověření úvěruschopnosti považovat za obecný předpoklad mravného jednání podnikatele při poskytování úvěru bez ohledu na skutečnost, zda tato povinnost byla stanovena právním předpisem. To platí tím spíše v případě úvěrových spotřebitelských smluv, jelikož dlužník se v důsledku prodlení vystavuje řadě sankčních mechanismů, v jejichž souhrnném působení se původně poskytnutá jistina může v poměrně krátkém časovém období stát podružnou položkou a dlužník ztratí reálnou možnost vzniklé dluhy plně uspokojit, aniž by se vystavil dalšímu úvěrovém zatížení, tj. dluhové pasti. Soud má tedy za to, že již samotná smluvní konstrukce svědčí o vysoké rizikovosti poskytovaného úvěru. Pokud žalovaná vycházela při hodnocení schopnosti dlužnice splatit úvěr pouze z jí uváděných údajů v žádosti o úvěr, lze i tento postup v předmětné věci hodnotit jako rozporný s dobrými mravy. Taková žádost dlužnice i scoringové vyhodnocení udělenými body žalovanou je pro soud zcela nepřezkoumatelné, když nebyly jejich součástí listiny, na které je zde odkazováno. Že by věřitelka prováděla lustraci kredibility dlužnice v dostupných rejstřících (insolvenčním, exekucí, poskytnutých úvěrů jinými společnostmi ad.) z doložených důkazů nevyplývá. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že smysl uvedeného formulářového smluvního mechanismu nespočívá primárně v zajištění řádného zaplacení jistiny a přiměřeného úroku, ale směřuje k dosažení co nejvyššího a nepřiměřeného zisku z rizikovosti takového úvěru. Současné sjednání rozhodčí smlouvy, následované netransparentně provedeným rozhodčím řízením a vadným postupem rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO], což je podrobně rozebráno v rozhodnutích exekučních soudů obou stupňů, bylo potom prostředkem pro rychlé opatření vyhovujícího exekučního titulu pro vymáhání částek neadekvátně vyšších, oproti původně poskytnuté jistině. Soud proto uzavírá, že pro absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy a nicotnost rozhodčího nálezu nesvědčí žalované platný hmotněprávní titul k tomu, aby si plnění vymožené po dlužnici na základě nezpůsobilého exekučního titulu ponechala nad rámec poskytnuté jistiny.

16. S ohledem na právní hodnocení, výše podrobně uvedené, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatné úvěrově smlouvy částku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu má žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], když žalované náleží pouze částka [částka], tvořená poskytnutou jistinou [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně do [datum] do [datum]. Ostatní nároky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy byly totiž shledány za neplatně sjednané. Žalobkyně v předžalobní výzvě poskytla žalované lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení do [datum]. Jelikož však oznámila postoupení pohledávky žalované až [datum], rozhodla se požadovat zákonný úrok z prodlení až od nadcházejícího dne tj. [datum] do zaplacení. Tento nárok soud má za souladný s provedenými důkazy a za zákonu neodporující. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecné třídenní.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši [částka]. Tyto náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) za 6 úkonů právní služby po [částka] a náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po [částka] dle AT ve znění účinném do [datum] (převzetí věci s přípravou, předžalobní výzva, podání žaloby, reakce na vyjádření žalované ze dne [datum]) a za 2 úkony právní služby po [částka] dle AT ve znění účinném od [datum] (vyjádření k návrhu na přerušení řízení ze dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]). Náklady řízení dále představuje cestovné z Prahy do Olomouce a zpět v délce 564 km při použití automobilu dle předloženého VTP při průměrné spotřebě 5,6 l/ 100 km, při použití pohonných hmot motorová nafta v ceně dle vyhlášky ve výši [částka]/1 litr a náklady na amortizaci ve výši [částka] na 1 km, tedy ve výši [částka], celkem tedy cestovné ve výši [částka], dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po [částka]. Náklady řízení dále představuje 21 % DPH, tj. [částka] z odměny a náhrad, když advokát žalobkyně je plátcem DPH. O místu plnění ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění soud určil opět dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní.

Poučení