12 C 241/2019-198

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 90 000, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 200 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodní soud pro Prahu 2 náklady řízení ve výši a ve lhůtě, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 192 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Žalobce byl ode dne [datum] do [datum] omezen na svobodě po dobu téměř 43 hodin, čímž došlo k zásadnímu zásahu do jeho práv. Žalobce se podrobil znaleckému zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Následovalo řízení před soudem, v rámci něhož Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zprostil žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Obvodní státní zastupitelství nepodalo proti rozsudku odvolání, a ten tak nabyl právní moci dne [datum]. S ohledem na výsledek trestního řízení považuje žalobce své trestní stíhání za nezákonné.

2. Trestní stíhání představovalo citelný zásah do osobní sféry žalobce, přičemž nemajetkovou újmu žalobce považuje za prokazatelně vzniklou, neboť byla zásadním způsobem narušena jeho přirozená práva, jakož i práva na ochranu jeho osobnosti, právo na důstojnost, čest, dobré jméno apod.. Trestní stíhání bylo významným zásahem do soukromého a osobního života žalobce, neboť došlo ke ztrátě důvěry v jeho osobu ze strany širokého okolí (zaměstnavatel, matka apod.). Po dobu trestního stíhání byl žalobce ve stavu nejistoty ohledně svého budoucího životního uplatnění, jakož i setrvání v České republice, neboť žalobce je občanem Tuniské republiky a hrozilo mu vyhoštění. Trestní stíhání tak pro žalobce představovalo psychickou zátěž, která u něj vyvolala zdravotní komplikace spojené se stresem. Trestní stíhání pro žalobce představovalo psychickou zátěž, která u něj vyvolala zdravotní komplikace spojené se stresem (zhoršené trávení, nechutenství, ztráta váhy apod.). Žalobce dále uvedl, že v důsledku trestního stíhání musel opustit bytovou jednotku, kde oprávněně pobýval se svou bývalou manželkou, přičemž po zahájení trestního stíhání mohl do bytové jednotky vejít a odnést si některé ze svých věcí pouze za asistence Policie ČR. Bývalá manželka žalobce nadto v průběhu trestního stíhání jednostranně skončila nájemní vztah k danému bytu, a žalobce se tak neměl kam vrátit po skončení trestního stíhání. Žalobce byl dále po zahájení trestního stíhání nucen hradit společnou exekuci a náklady spojené s bydlením, a to vše za situace, kdy mu ze mzdy zbývalo pouze 12 000 Kč.

3. Žalobce dále uvedl, že je cizinec a nemluví plynně česky, pročež je zranitelnější osobou. Žalobce musel vysvětlovat svému zaměstnavateli, že je proti němu vedeno trestní řízení, a jeho pracovněprávní vztah tím byl ovlivněn. Po zahájení trestního stíhání tak byl žalobce dehonestován, musel u zaměstnavatele vysvětlovat nastalou situaci i dočasnou nepřítomnost v práci z důvodu zadržení v cele předběžného zadržení včetně účasti na dalších úkonech trestního řízení. Trestní stíhání tak bylo spojeno se vznikem domněnek zaměstnavatele žalobce, zda je obvinění liché či oprávněné, což přispělo k negativním pocitům žalobce v zaměstnání. Trestní stíhání tak zavinilo zhoršení reputace žalobce. Byl dehonestován rovněž před členy rodiny své bývalé manželky, zejména před její matkou, která vypovídala na policii. Tím došlo i k zásahu do důvěry v rámci rodiny. K dalšímu zásahu do práv žalobce došlo při hlavním líčení, kdy byl nucen opustit jednací síň při výslechu své bývalé manželky, aby jej vůbec neviděla. To vše pouze z důvodu„ obav“ bývalé manželky z toho, že by ji mohl žalobce sdělit, že ona je ta špatná, že ona je ta, která ho dohnala až sem. Žalobce rovněž uvedl, že již od vazebního jednání cítil tlak a předsudky ze strany orgánů činných v trestním řízení, když se jej státní zástupce ptal na jeho vyznání, na požívání alkoholu v souvislosti s jeho vyznáním, a na to, jak se Korán staví k realizaci násilí na manželce. Žalobce se domnívá, že otázky na vyznání se u obviněných běžně nevyskytují. Dle žalobce se tak jednalo o exces a významný zásah do jeho práv.

4. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil svou žalobu a uvedl, že požadovaná výše zadostiučinění úměrně odpovídá zásahu do práv žalobce a míře nemajetkové újmy, kterou utrpěl z důvodu nezákonného trestního stíhání.

5. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok uvedený v žalobě. K projednání žádosti došlo dne [datum], kdy žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila za nezákonné trestní stíhání, žádné peněžité zadostiučinění však neposkytla. Žalovaná zdůraznila, že intenzitu nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žalobcova pověst byla narušena již dříve v důsledku jiného protiprávního jednání, za které byl pravomocně odsouzen. Tato skutečnost tak podstatně snižuje možnost vzniku újmy na pověsti žalobce v důsledku posuzovaného trestního řízení. Dle žalované žalobce nijak neprokázal tvrzené zdravotní potíže, stejně jako neprokázal negativní zásah trestního stíhání do profesního života, když žalobce nezměnil zaměstnavatele zaměstnán ani po skončení posuzovaného trestního řízení. Skutečnost, že bývalá manželka žalobce ukončila nájem bytu, pak nelze přičítat nezákonnému rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, neboť se jednalo o kroky učiněné samotnou bývalou manželkou žalobce. Pokud jde o nucené opuštění bytové jednotky, tak dle žalované se jedná o úkon, který byl učiněn podle ustanovení § 44 zákona číslo 273/2008 Sb., o Policii ČR, a tento institut lze využít bez ohledu na to, zda je dále vedeno trestní řízení či nikoli. Dle žalované tak mezi nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a porušením občansko-právních smluv, respektive dohody mezi bývalou manželkou žalobce a žalobcem, není příčinná souvislost.

6. Žalovaná rovněž odmítla, že by v důsledku trestního řízení byl žalobce dehonestován před členy rodiny své bývalé manželky. K tomu uvedla, že byl dehonestován před matkou své bývalé manželky, což bylo zapříčiněno především tvrzením a výpovědí bývalé manželky, nikoli samotným trestním řízením. Žalovaná rovněž odmítla, že by došlo k zásahu do práv žalobce dne [datum], kdy v rámci hlavního líčení nebyl přítomen u výslechu své manželky, neboť soud postupoval podle příslušného zákonného ustanovení § 209 odst. 1 trestního řádu, a nemohl v té době předvídat skutečnosti později vyšlé najevo či výsledek trestního řízení. Žalovaná rovněž odmítla, že bylo zasaženo do svobody vyznání žalobce tvrzeným negativním zdůrazňováním jeho muslimského vyznání při vazebním zasedání dne [datum]. Žalobce mohl podat stížnost na chování státního zástupce, což však neučinil. Vzhledem k tomu, že bývalá manželka žalobce coby poškozená v trestním řízená uváděla, že žalobce požívá alkohol a pochází ze země, kde je Islám hlavním náboženstvím, tak dotazy státního zástupce směřovaly k vyjasnění této otázky, a to i s ohledem na to, že žalobce pochází z jiného kulturního prostředí, kde mohou panovat odlišné zvyky týkající se vztahu mezi ženami a muži, a sledoval tak objasnění subjektivní stránky trestného činu. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby.

7. Dne [datum] se konalo jednání, během něhož právní zástupkyně žalobce uvedla, že žalobce byl v minulosti trestně stíhán a odsouzen, nicméně trest by již měl být zahlazen. Během jednání byl žalobce poučen a vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k zásahu nezákonného trestního stíhání do jeho osobní sféry a ve vztahu k tvrzenému excesu orgánů činných v trestním řízení.

8. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že v důsledku trestního řízení trpěl nespavostí, ztrátou váhy, depresivními stavy a uzavíral se do sebe. Při pomyšlení na hrozící sankci a dehonestaci v souvislosti s trestním řízením u něj docházelo k panickým záchvatům včetně bušení srdce a pocitům slabosti. Žalobce omezil společenský život, neboť se cítil být vnímán tak, jakoby o jeho trestním řízení věděly i zcela cizí osoby. Žalobce nebyl v danou dobu schopen řešit praktické otázky života, ztratil perspektivu v budoucnost a byla nejistá i možnost jeho setrvání v České republice v důsledku hrozící sankce vyhoštění. Negativní psychický stav žalobce se promítl rovněž do plnění jeho pracovních povinností, když žalobce měl nižší výkonnost, nesoustředil se na práci, byl roztržitý a v některých dnech nebyl schopen výkonu práce vůbec. V takových dnech mu zaměstnavatel vyšel vstříc a umožnil čerpání volna. Žalobce dále uvedl, že před zahájením projednávaného trestního řízení byl zcela v pořádku, neměl problémy s depresemi ani jinými fyzickými příznaky stresu, ani netrpěl úzkostmi. To, že byl žalobce v minulosti trestně stíhán, nečiní žalobce osobou, která by v souvislosti s nezákonně zahájeným trestním stíháním necítila následky tohoto nezákonného postupu. Žalobce byl potrestán za čin, kterého se dopustil v roce 2010, přičemž předtím i poté vedl řádný život. Trestní stíhání žalobce v minulosti tudíž nemělo vliv na psychické a osobní útrapy žalobce po zahájení posuzovaného trestního stíhání, přičemž chybí jakákoli logická i časová souvislost mezi psychickými útrapami žalobce a trestním stíháním z roku 2010.

9. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že v trestním řízení žalobci nehrozil ani hypoteticky trest vyhoštění, neboť pro uložení trestu je stěžejní, že se pachatel dopustil násilného trestného činu v takové intenzitě a razanci, že skutečně vážně ohrozil život poškozeného, a současně pachatel v ČR nemá žádné pracovní, rodinné ani jiné vazby. Žalovaná rovněž poukázala na to, že ze samotného trestního řízení je zřejmé, že jeho rodinné vazby s jedinou rodinou, kterou v ČR má, a sice se svou bývalou manželkou, tak byly nepochybně narušeny již před zahájením trestního stíhání žalobce. Skutková zjištění:

10. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce adresovaná žalované ze dne [datum] a přípis ze dne [datum], přípis žalované ze dne [datum] potvrzující doručení žádosti žalobce žalované téhož dne a stanovisko žalované ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou se svou žádostí o zaplacení náhrady újmy z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za nezákonné trestní stíhání se žalobci omluvila 11. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: -) usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání proti zdejšímu žalobci, který byl obviněn ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 psím. d) trestního zákoníku, které si žalobce téhož dne osobně převzal. -) Žalobce podal námitky proti formulaci otázek položených znalci v podání ze dne [datum], neboť dle žalobce bylo položenou otázkou zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces, konkrétně v rozporu se zásadou presumpce neviny obviněného. O námitkách rozhodlo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] [datum] tak, že otázky byly položeny standardně, nebylo tedy shledáno pochybení. -) Ve spise založen znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, klinická psychologie o duševním stavu zdejšího žalobce; znalec na základě psychologického a psychiatrického vyšetření uzavřel, že u žalobce se v době znaleckého zkoumání nevyskytují znaky, které by svědčily pro přítomnost psychického onemocnění v pravém slova smyslu, osobnost je strukturovaná v rámci širší normy se zvýrazněnými rysy, emočně nestabilními úzkostnými, mírné rysy nezralosti. -) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum] byl žalobce dle § 226 b) trestního řádku zproštěn obžaloby, neboť projednávaný skutek není trestním činem. V odůvodnění rozsudku Obvodní soud pro Prahu 7 mimo jiné uvedl, že absentovaly relevantní důkazy a nebyla tak vyloučená verze skutkového stavu pro obžalovaného příznivější tedy, že měli s poškozenou neshody přesahující z pravidla do hlasitých hádek spojených s nadáváním, občas možná ze strany obžalovaného, ale i poškozené ve vzájemně vyhecované situaci, doprovázené fackou, svíráním paží, cloumáním, postrčením či eventuálně v jednom případě úderem ze strany obžalovaného notebookem do hlavy poškozené. Takové jednání však dle Obvodního soudu pro Prahu 7 nelze bez dalšího důvodu považovat za domácí násilí ve smyslu trestního zákoníku. Bylo tedy rozhodnuto v pochybnostech ve prospěch obviněného. -) Trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne [datum].

13. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující: Žalobce měl strach, nemohl pracovat, nemohl být mezi lidmi a musel neustále myslet na trestní řízení. Žalobce byl nepřítomen v práci, což musel odůvodňovat a omlouvat se svému nadřízenému. Žalobce se proto obával, že ztratí práci. Žalobce ztratil na váze, nemohl spát, byl ve stresu, bušilo mu srdce. O trestním stíhání věděli jeho kolegové, několik přátel, ale rodina v Tunisku o tom nevěděla. Žalobce ztratil přátele; v souvislosti s trestním stíháním nezměnil zaměstnání. Po propuštění z vazby byl ubytován u svého přítele Marouena Harziho. Žalobce byl před trestním stíháním velmi šťastný; v České republice žije od roku 2008 Trestní stíhání velmi špatně ovlivnilo jeho společenské vazby. Žalobce se obával, že bude vyhoštěn z České republiky, což na něj velmi špatně působilo. Žalobce nevěděl, jaký mu hrozil trest, kromě případného vyhoštění z ČR. Žalobce se cítil zasažen na svých právech na svobodu vyznání, nadto nemohl jíst jídlo, které mu bylo ve vazbě nabízeno, avšak již si nepamatoval, o jaké jídlo se jednalo. Žalobce ve vazbě cítil velký chlad. V rámci trestného řízení byl žalobce dotazován na své náboženské vyznání, a zda pije alkohol. Žalobce dále vypověděl, že v minulosti byl trestně stíhán, ale nebyl odsouzen a byl zproštěn obžaloby. Na žalobce a jeho bývalou manželku byla vedena exekuce, ale žalobce nevěděl proč. Exekuce probíhala ve stejnou dobu jako trestní stíhání. Žalobci nikdo oficiálně nesdělil, že mu hrozí trest vyhoštění. Žalobce se nejprve odstěhoval od své bývalé manželky, pak se k ní vrátil, následně se rozvedli, a pak se žalobce opětovně odstěhoval.

14. K výslechu žalobce soud poukazuje na to, že žalobce uvedl, že sice byl v minulosti trestně stíhán, ale nebyl odsouzen a byl zproštěn obvinění. Uvedené však neodpovídá jednak tvrzení samotné právní zástupkyně žalobce, která uvedla, že žalobce byl pravomocně odsouzen, nadto zmíněná výpověď odporuje též provedenému dokazování (srov. níže opis evidence rejstříku trestů zdejšího žalobce). Nepravdivé tvrzení žalobce tak má negativní dopad na věrohodnost žalobce a jeho výslechu.

15. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno], známého a kolegy žalobce, soud zjistil následující: svědek byl kolega a kamarád žalobce. Svědek věděl, že žalobce měl problémy se svou partnerkou a potřeboval místo k přespání. Žalobce volal svědkovi s tím, že byl zatčený a že by potřeboval někde přespat, proto svědek žalobce u sebe nechal, neboť mu chtěl pomoci. Začínal mít problémy s výkonem v práci a nebyl v práci soustředěný. Svědkovi nebylo detailně nic známo o trestním stíhání žalobce. Žalobce v práci nedostal bonusy a jeho výkon pracovně pokulhával, proto to řešil s manažery. Svědek a žalobce si nebyli tak blízcí a znali se před jeho problémy s manželkou jen velmi krátce. Po zahájení trestního stíhání bylo na žalobci vidět, že je nervózní. Svědek nevěděl, jak skončilo trestní řízení. Svědek nevěděl nic o společenském životě žalobce. Žalobce v průběhu trestního řízení vykonával pořád stejnou práci.

16. Z přípisu státní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce byl v rámci předmětného trestního stíhání zadržen dne [datum]. Vazební jednání se konalo [datum] a na základě rozhodnutí soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 byl žalobce ze zadržení propuštěn na svobodu. Žalobce podal prostřednictvím svého obhájce námitky proti formulaci otázek položených znalci z odvětví psychiatrie a klinické psychologie, které byly ze strany státního zastupitelství zamítnuty. Obžaloba byla podána dne [datum], přičemž došlo k jistému prodlení z důvodu nutnosti jejího překladu do arabštiny k žádosti žalobce. Žalobce nepodal žádnou stížnost na chování orgánů činných v trestním řízení.

17. Z opisu evidence rejstříku trestů zdejšího žalobce soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne [datum] rozsudek, právní moc [datum], jímž byl žalobce odsouzen za úmyslný trestný čin dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. K osvědčení žalobce došlo dne [datum].

18. Z e-mailu od [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že nadřízený žalobce věděl o jeho trestním stíhání.

19. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl provedení důkazu znaleckým posudkem o duševním stavu bývalé manželky žalobce, výslech svědka [jméno] [příjmení], přičemž skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu na základě shora uvedeného dokazování. Právní úprava:

20. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

21. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

24. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení věci:

27. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 100 000 Kč. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

28. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

30. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

31. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobce), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, přičemž žalovaná sama žalobce odškodnila, jakkoli pouze ve formě konstatování porušení práva žalobce a omluvou.

32. K nemajetkové újmě z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání soud v obecné rovině uvádí, že každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život obviněného, na něhož je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak již samotný fakt trestního stíhání je zátěží (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Každé trestní stíhání je tak vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

33. Nicméně vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba jej prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění. Nejde tedy o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být spolehlivě prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

34. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. V daném případě byl žalobce trestně stíhání pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 psím. d) trestního zákoníku, za což mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 2 až 8 let. Povahu věci soud hodnotí jako závažnější, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost zpravidla vnímána více negativně, než např. hospodářská kriminalita.

36. Soud vzal rovněž v úvahu skutečnost, že žalobce byl omezen na svobodě vazbou po dobu 42 hodin.

37. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od [datum] (kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestní stíhání) do dne [datum] (kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci). Dle soudu nebyla délka předmětného trestního stíhání (tj. cca 9 měsíců) zjevně nepřiměřená.

38. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice že mělo nepříznivý vliv na pověst žalobce v zaměstnání, trestní stíhání negativně ovlivnilo výkon jeho práce, zaměstnavateli musel vysvětlovat důvody zahájení trestního stíhání a důvody nepřítomnosti na pracovišti kvůli úkonům v trestním řízení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že nadřízený věděl o trestním stíhání žalobce. Svědek uvedl, že žalobce byl nesoustředěný, jeho pracovní výkony byly horší, pročež ani nedostal bonusy. Žalobce zůstal ve svém zaměstnání i po skončení trestního stíhání. Soud má tedy za prokázané jisté zásahy ve sféře pracovní a reputační.

39. Žalobce dále tvrdil újmu spočívající v povinnosti podrobit se znaleckému zkoumání, když žalobce byl nucen podrobně vysvětlovat rodinné vztahy a byl nucen podrobit se sérii identifikačních údajů. Při vazebním zasedání dne [datum] došlo k zásahu do jeho práva na svobodu vyznání, zejména negativním zdůrazňováním vyznání žalobce a dotazy na jeho víru, a zda jako muslim pije alkohol. Z provedeného dokazování v daném ohledu vyplynulo, že žalobce se skutečně podrobil znaleckému zkoumání, které pro něj mohlo být v obecné rovině nepříjemné. Nicméně žalobce netvrdil ani neprokázal konkrétní újmu, kterou mu mělo znalecké zkoumání způsobit. Co se týče dotazů na víru žalobce, dle soudu není důvod zkoumat náboženské vyznání obviněných osob, neboť každý si je před zákonem roven (srov. čl. 1 Listiny základních práv a svobod, dle něhož platí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech). Obviněný má tedy být souzen výhradně dle svého jednání ve světle trestního zákoníku bez ohledu na to, jaké náboženství vyznává či zda je bezvěrec, a bez ohledu na to, jaký je jeho vztah k alkoholu. Dotazy orgánů činných v trestním řízení na náboženství žalobce tedy soud považuje přinejmenším za nevhodné a pro trestní řízení nepodstatné. Nicméně nelze pominout fakt, že žalobce, který byl zastoupen obhájcem, mohl podat stížnost na takové jednání, což neučinil.

40. Žalobce dále uvedl, že v rámci trestního řízení byl odveden z bytové jednotky, kterou měl pronajatu s bývalou manželkou [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], a mohl se vrátit pouze za asistence Policie ČR, aby si vyzvedl některé osobní věci. Paní [celé jméno žalobce] následně ukončila nájemní smlouvu bez součinnosti žalobce, který se tak neměl možnost vrátit se po skončení trestního stíhání do dané bytové jednotky. V daném ohledu soud uvádí, že k ukončení nájemního vztahu ze strany bývalé manželky žalobce došlo v důsledku dobrovolného právního jednání paní [celé jméno žalobce], za které však žalovaná nemůže nést jakoukoli odpovědnost. Nadto k němu mohlo dojít i bez trestního stíhání žalobce. Dle soudu tak zde absentuje příčinná souvislost s trestním stíháním. Co se týče možnosti vstoupit do bytové jednotky za asistence policie, žalobce v daném ohledu netvrdil ani neprokázal konkrétní újmu takové intenzity, která by odůvodňovala peněžité zadostiučinění.

41. Žalobce dále tvrdil, že byl dehonestován před členy rodiny paní [jméno] [celé jméno žalobce], kteří vzali usnesení o usnesení o zahájení trestního stíhání za důkaz k jejímu tvrzení. Žalobce tvrzenou újmu však neprokázal, nadto je otázkou, zda nemohl být žalobce dehonestován již pouhým tvrzením [jméno] [celé jméno žalobce], a nikoli„ důkazem“ v podobě zahájení trestního stíhání. Soud nemá za prokázané ani jiné zásahy do rodinného života, když žalobce uvedl, že jeho rodina o trestním stíhání nevěděla, a co se týče jeho rodiny v ČR (tj. bývalá manželka a její rodina), tak dle soudu již zjevně jejich vztahy nebyly zcela harmonické, když žalobce před trestním stíháním odešel ze společné domácnosti, pak se vrátil a následně se s paní [celé jméno žalobce] rozvedl. Dle soudu tak nebyly prokázány dopady do rodinné sféry v důsledku trestního stíhání žalobce.

42. Co se týče dalšího tvrzeného zásahu do práv žalobce, a sice že musel při výslechu [jméno] [celé jméno žalobce] opustit jednací síň a byl odveden do kanceláře tak, aby se s ní vůbec nesetkal, tak uvedený postup umožňuje a předvídá ustanovení § 209 tr. řádu, dle něhož platí, že je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Uvedený postup soudu je tedy umožněn právními předpisy. V každém případě však žalobce nekonkretizoval ani neprokázal, jaká újma mu tímto postupem měla být způsobena.

43. Žalobce dále uvedl, že se stáhl do sebe, přišel o kamarády, byl ve stresu, zhubl, trpěl nespavostí či depresemi, odbornou pomoc psychologa však nevyhledal. Uvedená tvrzení byla prokazována pouze účastnickým výslechem žalobce, který je však velmi specifickým důkazním prostředkem za situace, kdy nejde tvrzené skutečnosti prokázat jinak (srov. § 131 o.s.ř.). Především však soud nehodnotí výpověď žalobce jako příliš věrohodnou, a to z toho důvodu, že žalobce uvedl skutečnosti o svém trestním stíhání v minulosti, které byly vyvráceny provedeným dokazováním (srov. bod 14 shora). Nadto žalobce uvedl, že v době trestního stíhání byla vedena exekuce na jeho majetek (žalobce nevěděl za co). Nelze tedy vyloučit, že žalobce byl ve stresu a měl další potíže právě v důsledku stresu z vedení exekuce, nikoli výlučně kvůli trestnímu stíhání. Zmíněná blíže nespecifikovaná exekuce přitom nemá žádnou souvislost s trestním stíháním. Rovněž z provedeného dokazování vyplynulo, že partnerský vztah žalobce s bývalou manželkou byl narušen již před trestním stíháním. Nelze tedy vyloučit, že zmíněné problémy byly důsledkem tohoto partnerského rozvratu. Soud tedy nemá za prokázanou intenzivnější újmu v přímé souvislosti s trestním stíháním.

44. Žalobce dále uvedl, že se obával o vyhoštění z ČR. Z jeho výslechu však vyplynulo, že zmíněná obava neplynula z žádného vyjádření orgánu veřejné moci a navíc mu jeho obhájkyně sdělila, že riziko (resp.„ obava“) vyhoštění není. Ani zmíněná obava, resp. její intenzita, tak nebyla prokázána.

45. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) soud dále provedl srovnání s jinými případy odškodnění. Soudu se však nepodařilo dohledat skutkově obdobný případ, proto provedl srovnání s následujícími (ne vždy zcela skutkově podobnými) rozhodnutími.

46. Soud provedl srovnání s odškodněním, které se dostalo poškozenému ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozený byl trestně stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle ustanovení § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku (shodně jako žalobce), za což mu, stejně jako žalobci, hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 2 – 8 let, stíhání trvalo po dobu 6 měsíců (tj. kratší dobu než u žalobce) a poškozený nebyl stíhán vazebně (na rozdíl od žalobce, který byl ve vazbě 42 hodin), v řízení pak nebyly prokázány dopady do pracovního života (naproti tomu u žalobce bylo prokázáno, že jeho nadřízený věděl o trestním stíhání a dále že se snížily jeho pracovní výkony), u poškozeného nebyly prokázány dopady do rodinného života (stejně jako u žalobce) ani do jeho zdravotní sféry (shodně jako u žalobce), a soud poškozenému nepřiznal finanční kompenzaci újmy, ale pouze konstatování porušení práva.

47. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem a skutečnostem, které vyplynuly z dokazování, dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním žalobce je peněžité plnění ve výši 10 000 Kč (srov. výrok I.), a ve zbylém rozsahu byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (srov. výrok II.). K nákladům řízení:

48. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

49. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč). Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby (celkem 8) dle § 11 advokátního tarifu: převzetí věci, podání žaloby, doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], dne [datum], dne [datum] a [datum] (tj. 24 800 Kč), a dále 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (2 400 Kč), tj. celkem 27 200 Kč + 2 000 Kč soudní poplatek (srov. výrok II.).

50. Soud dále ve výroku IV. uložil žalované, aby ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 každý zaplatila náklady řízení odpovídající odměně tlumočníkům. Jelikož o výši odměny pro tlumočníky dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, výše těchto nákladů bude stanovena v samostatném rozhodnutí poté, co nabydou rozhodnutí o tlumočném právní moci. Ke lhůtě k plnění:

51. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení