12 C 242/2020 - 769

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění účastníků přikazuje soud do výlučného jmění žalobce: II. spoluvlastnický podíl o velikosti na: a) pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), b) pozemku p. č. st. [číslo], na kterém stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), c) pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] v hodnotě 850.000 Kč, III. sbírka historických pohledů, fotografií a starožitností se vztahem ke Krušnohoří v hodnotě 69.443,50 Kč vyjmenovaných v tabulce v příloze č. 1 tohoto rozsudku.

IV. Ze zaniklého společného jmění účastníků přikazuje soud do výlučného jmění žalované: V. pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], dále pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], v hodnotě 7.649.400 Kč, VI. mobiliář Penzionu [část obce] (vybavení apartmánů) v hodnotě 105.000 Kč.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na úplném vypořádání zaniklého společného jmění účastníků částku 978.421,9 Kč do 3 od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IX. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto zvláštním usnesením.

X. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto zvláštním usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem ze dne 10.08.2020 došlým soudu dne 10.08.2020 domáhá vypořádání zaniklého společného jmění, a to po rozvodu manželství se žalovanou, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16.08.2017, č. j. 9 C 92/2017-10, který nabyl právní moci dne 16.08.2017.

2. Žalovaná se návrhem ze dne 14.08.2020 došlým soudu dne 14.08.2020 zapsaným pod sp. zn. 12 C 248/2020 domáhá vypořádání zaniklého společného jmění, a to po rozvodu manželství se žalobcem, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16.08.2017, č. j. 9 C 92/2017-10, který nabyl právní moci dne 16.08.2017.

3. Usnesením ze dne 30.09.2020, č. j. 12 C 242/2020-30, soud spojil obě shora uvedená řízení ke společnému řízení pod sp. zn 12 C 242/2020.

4. Účastníci ve svých návrzích shodně navrhli vypořádání těchto věcí: pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], spoluvlastnický podíl o velikosti na: pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), pozemku p. č. st. [číslo], na kterém stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec].

5. Žalovaná pak ve svém návrhu navrhla vypořádání dalších věcí: výnos z prodeje pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], který žalobce za trvání manželství prodal na základě kupní smlouvy ze dne 04.12.2018 České republice – Povodí Ohře a.s. (pol. návrhu č. II/9), vybavení pokojů a technického zázemí Penzionu [část obce] nazvané Mobiliář Penzionu [část obce] (pol. návrhu č. II/10a), sbírka historických pohledů, fotografií a starožitností se vztahem ke Krušnohoří (pol. návrhu č. II/10b, 10c), veškeré obvyklé vybavení rodinné domácnosti účastníků vedené v bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] v k. ú. a obci [obec], (pol. návrhu [číslo]), veškeré movité věci tvořící vybavení bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k. ú. a obci [obec], konkrétně nábytek, sporák, pračka, sušička, TV set, hifi set, lednice s mrazákem, bytové textilie, dekorativní předměty (pol. návrhu [číslo]), peněžní prostředky v hotovosti, které žalobce držel k datu zániku SJM jako fyzická osoba a jako podnikatel, peněžní prostředky v pokladně obchodního závodu žalobce ke dni zániku SJM (pol. návrhu [číslo]), peněžní prostředky na účtech žalobce jako fyzické osoby i jako podnikatele (pol. návrhu [číslo]), peněžité pohledávky žalobce podnikajícího pod [IČO] z provozování obchodního závodu (pol. návrhu [číslo]), motorová vozidla vedená na žalobce jako fyzickou osobu i jako na podnikatele (pol. návrhu [číslo]), zhodnocení obchodního závodu žalobce (pol. návrhu [číslo]), výnosy z pronájmu Penzionu [část obce] (pol. návrhu [číslo]), zhodnocení bytových jednotek [číslo] [číslo] [číslo] v budově [adresa] v k. ú. a obci [obec] (pol. návrhu [číslo]), vnos ve výši 800.000 Kč do majetku milenky žalobce [jméno] [příjmení] nebo majetku jejích rodičů – domu v [obec] (pol. návrhu [číslo]).

6. V průběhu řízení žalovaná v podání ze dne 13.10.2021 (č. l. 169) vypustila z vypořádání veškeré movité věci tvořící vybavení bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k. ú. a obci [obec] (pol. návrhu [číslo]), v podání ze dne 21.01.2022 (č. l. 224) vypustila z vypořádání vnos ve výši 800.000 Kč do majetku milenky žalobce [jméno] [příjmení] nebo majetku jejích rodičů – domu v [obec] (pol. návrhu [číslo]), při přípravném jednání dne 13.10.2022 vypustila z vypořádání sbírky (pol. návrhu č. II/10b, 10c) věci pod názvem: [obec] okr. [obec], pivní lahev [obec], pánské žabky [anonymizováno].

7. Při přípravném jednání dne 22.03.2022 soud účastníky informoval, že žalovaná v návrhu ze dne 14.08.2020 pod pol. č. II/18 (výnosy z pronájmu Penzionu [část obce]) neuvedla konkrétní tvrzení o tom, za jaké časové období a v jaké výši si žalobce ponechal výlučně pro sebe finanční prostředky za pronájem apartmánů v Penzionu [část obce]. Žalovaná pouze uvedla, že na konci rozhodné doby, kterou míní dobu trvání manželství, žalovaný pronajímal apartmány v penzionu [část obce] a o výnosy se s žalovanou nerozdělil. Žalovaná ani netvrdila, že by měl finanční prostředky použít výhradně pro svou vlastní potřebu. Tvrzení o tomto nároku v podání ze dne 14.08.2020 je tak neurčité. K pol. č. II/19 soud sdělil, že žalovaná v návrhu ze dne 14.08.2020 neuvedla konkrétní tvrzení o investici vynaložené ze SJM na výlučný majetek žalobce, tj. neuvedla konkrétní částku, která byla v rámci takové investice vynaložena a neuvedla konkrétně, kdy byla investice provedena a v čem konkrétně spočívala, aby soud mohl posoudit, zda a v jaké výši s poukazem na ust. § 742 odst. 2 o.z. má být nahrazena. Žalobkyně pouze neurčitě tvrdila, že za trvání SJM došlo k řadě investic ze SJM do předmětných bytových jednotek (jednalo se tedy patrně o více investičních akcí a více částek) a požadovala vypořádání zhodnocení těchto věcí ve výlučném vlastnictví žalobce. Soud účastníky poučil, že zhodnocení jako takové se však nevypořádává, s poukazem na shora uvedené se vypořádává investice vyjádřená částkou na ní vynaloženou. Soud dále sdělil, že studiem judikatury (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1057/2003, 22 Cdo 2672/2012, 22 Cdo 1027/2018, 22 Cdo 3000/2011, 22 Cdo 2881/2008) zjistil, že poučení soudu spolu s výzvou žalované k doplnění tvrzení k položkám č. II/18 a č. II/19 obsažené v usnesení ze dne 05.08.2021, č. j. 12 C 242/2020-152, nebylo namístě. Vzhledem k tomu, že lhůta pro vypořádání SJM stanovená v občanském zákoníku je hmotně právní a prekluzivní a uplynula dnem 16.08.2017 (kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků), nelze jakékoliv věci, práva, majetkové hodnoty či závazky uplatněné po tomto datu vypořádávat. Žalovaná v návrhu ze dne 14.08.2020, tj. sepsaném 2 dny před koncem 3 leté prekluzivní lhůty určitým způsobem nárok v této části nevymezila (neuvedla konkrétní majetek), a z návrhu tak nebylo zřejmé, co mělo být v době uplynutí této lhůty předmětem vypořádání. Z rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1027/2018 se podává, že účastníci nemohou v probíhajícím řízení po uplynutí předmětné 3 leté lhůty učinit (doplňovat, měnit) jiný předmět sporu, než který byl uplatněn ve lhůtě do 3 let od zániku SJM. Ze shora uvedených rozhodnutí NS plyne nutnost striktního dodržení 3 leté lhůty, ve které mohou rozvedení manželé navrhnout vypořádání majetku či hodnot tvořících jejich společné jmění. NS uvedl, že zákonná 3 letá lhůta nutí účastníky k tomu, aby právo na vypořádání jednotlivých věcí uplatnili co nejdříve, neboť s odstupem času nejen že přetrvává nežádoucí nejistota ohledně právního stavu, ale také dokazování se stává náročnějším. Soud proto účastníkům sdělil, že se položkami č. II/18 a č. II/19 v návrhu žalované ze dne 14.08.2020 dále zabývat nebude. Žalovaná v podání ze dne 21.01.2022, tj. po uplynutí 3 leté zákonné lhůty, navrhla vypořádat investici ze SJM na výlučný majetek žalobce, konkrétně na rekonstrukci garáže, položení dlažby kolem domu a na výstavbu zahradního altánu. Soud ji poučil o tom, že po uplynutí lhůty výše uvedené se těmito nároky zabývat nebude.

8. Soud účastníkům sdělil, že věci uvedené v návrhu žalované ze dne 14.08.2020 pod pol. č. II/13, 14, 15, 17 lze považovat za věc hromadnou dle ust. 501 o.z. tvořící obchodní závod žalobce dle ust. § 502 o.z. Soud poukázal na právní názor vyjádřený v rozsudku NS ze dne 24.02.2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003 (na který poukazuje též rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2296/2004, 22 Cdo 2281/2006, 22 Cdo 425/2008, 22 Cdo 4926/2008, 22 Cdo 1728/2014), a který je dle názoru NS obsaženém v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1215/2012 použitelný i v současné době, kde se uvádí:„ Výnos z podnikání stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem BSM, z něhož je pak pořizován společný majetek manželů. Jak již uvedl odvolací soud, ze žádného ustanovení občanského zákoníku nevyplývá, že společným majetkem by měl být jen zisk, chápaný jako rozdíl mezi výnosem z podnikání a náklady na podnikání v souvislosti s ním vynaložené. Není tedy žádného zákonného důvodu, aby jakýkoliv výnos z podnikání manžela byl vylučován z režimu bezpodílového spoluvlastnictví. Ostatně podle standardní judikatury (Rc 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek str. 243) i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do BSM. Pokud jsou však z výnosu podnikání pořízeny věci sloužící podnikání, stávají se výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela, neboť tak stanoví zákon v § 143 ObčZ. Jsou-li pak výnosy vloženy zpět do podnikání (např. na nákup materiálu, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.), jde o použití prostředků BSM na oddělený majetek jednoho z manželů, který by měl k požadavku druhého z manželů do BSM nahradit. Ke dni zániku manželství by tak podnikající manžel měl podle § 150 ObčZ vrátit, co ze společného bylo na tyto jeho věci (popř. jeho podnikání) vynaloženo. Přitom ovšem nelze pominout, že věc, jež slouží jen podnikání jednoho z manželů, slouží i k vytváření dalších výnosů, kterými je BSM účastníků obohacováno, jsou-li tyto výnosy použity ke společným účelům (např. příspěvek na společnou domácnost, pořízení věcí sloužících oběma manželům, zaplacení dovolené atp.). Stejně tak by nemělo být přehlíženo, že cena věcí sloužící podnikání se jejím používáním (i vytvářením výnosů, jež patří do BSM) snižuje. Podnikání je tedy nutno chápat jako činnost, z níž výnosy náleží oběma manželům a která obvykle slouží i k získávání hodnot náležejících do BSM. Potom ovšem nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, neboť je nelze oddělovat od podnikání, z něhož má prospěch i druhý manžel. Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve smyslu § 150 věty druhé ObčZ. Ze sporu o vypořádání BSM nelze však činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto se dovolací soud přiklání k řešení, kdy by podnikající manžel byl povinen nahradit do BSM takovou částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla bude představovat cenu podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). V případě, že by výsledná hodnota byla záporná (např. v důsledku zadlužení), není co do BSM nahrazovat a také není žádné opodstatnění k takové ztrátě v rámci řízení o vypořádání BSM přihlížet jinak, než v rámci eventuálních úvah o disparitě podílů (s ohledem např. na to, jak se podnikající manžel zasloužil o nabytí a udržení společných věcí - § 150 věta třetí ObčZ). Zjištění takové částky, která by měla být vrácena (nahrazena) do BSM, se jistě neobejde bez odborného znaleckého posudku znalce působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, oceňování podniků.“. K návrhu žalované ze dne 22.02.2021 (č. l. 78) soud vyzval žalobce ke splnění ediční povinnosti (neboť žalovaná nemá možnost si listiny obstarat sama) a předložení listin (vyjmenovaných v usnesení ze dne 26.02.2021, č. j. 12 C 242/2020-83) potřebných ke zjištění hodnoty obchodního závodu žalobce. Žalobce reagoval v podání ze dne 28.05.2021 (č. l. 117) a uvedl, že nemá požadovanou ediční povinnost, poukázal na kontradiktorní povahu tohoto řízení s odkazem na odbornou literaturu. Žalovaná v podání ze dne 21.06.2021 (č. l. 128) s odmítavým postojem žalobce ke splnění ediční povinnosti nesouhlasila, poukázala na ust. § 688 o.z., který upravuje informační povinnost manželů týkající se majetkových poměrů za trvání SJM, přičemž řádné plnění této povinnosti je pro konečné vypořádání SJM zcela zásadní. Žalovaná poukázala na nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 14/17 řešící obecné zásady obrácení důkazního břemene, které lze vztáhnout i na tento spor. Usnesením ze dne 23.06.2021, č. j. 12 C 242/2020-134, soud vyzval žalobce k předložení listin z účetnictví žalobce tam vyjmenovaných, ke kterým žalovaná nemá přístup a které jsou důležité pro posouzení hodnoty obchodního závodu žalobce. Soud žalobce poučil, že porušení ediční povinnosti účastníkem, který nenese důkazní břemeno, sice nevede k obrácení důkazního břemene, ale může se projevit v hodnocení důkazů v neprospěch strany, která ediční povinnost neplnila (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 440/2013, sp. zn. IV. ÚS 14/17). Žalobce v podání ze dne 16.07.2021 (č. l. 147) opětovně odmítl ediční povinnost splnit s odůvodněním, že nemá za povinnost suplovat splnění důkazní povinnosti za žalovanou a opětovně odkázal na odbornou literaturu. Soud v usnesení ze dne 05.08.2021, č. j. 12 C 242/2020-152, žalované vysvětlil, že nemůže žalobce nutit ke splnění ediční povinnosti ukládáním pořádkových pokut, poukázal na odbornou literaturu, konkrétně na komentář JUDr. Jaromíra Jirsy k ust. § 129 o.s.ř. v systému ASPI – RA1807 a na komentář JUDr. Petra Lavického, Ph.D. k ust. § 129 o.s.ř. tamtéž, kteří ve shodě k ediční povinnosti účastníka uvádějí, že ji u účastníka řízení (na rozdíl od třetí osoby) nelze vynucovat ukládáním pořádkových pokut. JUDr. Jaromír Jirsa pak poukazuje na judikaturu, konkrétně na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 883/2010, z něhož cituje:„ Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň "opěrné body" skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.“. Soud dále poukázal na komentářovou literaturu k otázce dokazování a rozložení důkazního břemene, konkrétně na publikaci: Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 351-374 s., kde se uvádí, že soud není zásadně sám povinen vyšetřovat majetkové poměry manželů, to ostatně není ani reálně možné. Stejně tak nemůže zjišťovat, zda a v jakém rozsahu byl majetek náležející do SJM vynaložen na výhradní majetek jednoho z manželů. I zde autoři poukazují na názor Nejvyššího soudu shora již citovaný v rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 883/2010. Soud při přípravném jednání dne 07.12.2021 (č. l. 186) vyzval žalovanou, aby doplnila svá tvrzení a uvedla skutková tvrzení, z nichž bude možné dovodit, zda ke dni zániku SJM obchodní závod žalobce vykazoval kladný rozdíl mezi aktivy a pasivy jeho podnikání a ke svým tvrzením navrhla důkazy. Žalovaná v podání ze dne 21.01.2022 uvedla, že otázka zhodnocení obchodního závodu žalobce by měla být určena soudním znalcem, přičemž jako opěrný bod uvedla existenci pohledávky žalobce ve výši 4.639.349 Kč za jeho dlužníky plynoucí z daňového přiznání žalobce za rok 2017, přičemž znalec by měl vycházet z hlavního podkladu, kterým je daňová evidence a další doklady jako výpis z bankovního účtu žalobce, záznamy v evidenci vozidel, ze kterých lze vyčíst potřebné informace k ocenění obchodního závodu žalobce soudním znalcem. Při přípravném jednání dne 28.07.2022 soud poučil žalobce dle ust. §118a odst. 1 ve spojení s ust. § 114c odst. 3 písm. b) o.s.ř. včetně následků nesplnění výzvy v podobě případného neúspěchu ve věci a vyzval žalobce, aby splnil svoji vysvětlovací povinnost, pokud jde o položky návrhu žalované ze dne 14.08.2020 [číslo] až 17 (obchodní závod žalobce) a uvedl konkrétní skutečnosti a současně předložil listiny ke zjištění aktiv a pasiv svého obchodního závodu tak, aby bylo možné zjistit, zda obchodní závod žalobce ke dni zániku SJM dne 16. 08. 2017 vykazoval kladný či záporný rozdíl mezi aktivy a pasivy a v jaké výši. Soud dále poučil žalobce s poukazem na právní názor obsažený v rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 883/2010 o tom, že pro případ nesplnění této povinnosti vyjde soud pro účely vypořádání SJM z tvrzení žalované o výši pohledávek žalobce za jeho dlužníky ke dni zániku SJM, zůstatku peněz na podnikatelském účtu a v pokladně obchodního závodu ke dni zániku SJM dne 16. 08. 2017, a dále z ceny vozidel spadajících do obchodního závodu žalobce ke dni zániku SJM dne 16. 08. 2017. Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že otázka vypořádání obchodního závodu popsaná pod pol. návrhu žalované ze dne 14.08.2020 č. 13 až 17, měla během tohoto řízení svůj určitý vývoj a požádal soud o poskytnutí lhůty, ve které by se žalobce se svým zástupcem poradil o dalším postupu a své stanovisko by soudu písemně sdělil. V podání ze dne 02.09.2022 (č. l. 381) žalobce uvedl, že mu soud ve výzvě ze dne 28.07.2022 neuložil předložení konkrétních listin a vyjádřil názor, že odkaz soudu na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2545/2003 není v této věci případný, neboť posuzoval případ, kdy obchodní závod jednoho z účastníků do SJM spadal, přičemž mezi účastníky je nesporné, že obchodní závod žalobce do SJM nespadal. Žalobce též vyjádřil názor podporovaný znalcem [titul] [jméno] [příjmení], že hodnota obchodního závodu není dána rozdílem aktiv a pasiv. Soud při přípravném jednání dne 13.10.2022 reagoval na podání žalobce ze dne 02.09.2022 a informoval účastníky řízení, že u obchodního závodu žalobce bude vycházeno z jeho hodnoty rovnající se rozdílu mezi aktivy a pasívy ke dni zániku SJM. V této souvislosti soud též reagoval na připomínku žalobce k nesprávnému poukazu soudu na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2545/2003, kde se dle žalobce řešila otázka obchodního závodu vzniklého až za trvání SJM, což není případ této věci, kde obchodní závod začal žalobce provozovat již před vznikem manželství, resp. vznikem SJM. K tomu soud uvedl, že s poukazem na citované rozhodnutí měl na mysli toliko odkaz na použití metody zjištění hodnoty obchodního závodu a odkázal na rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1728/2014, kde bylo řešeno vypořádání zaniklého SJM a v rámci něho byla posuzována hodnota podniku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů stejnou metodou, přičemž toto rozhodnutí odkazuje co do metodiky ocenění na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2545/2003. K úvaze žalobce o nepřípadném převrácení důkazního břemene v souvislosti vypořádáním hodnoty obchodního závodu žalobce soud uvedl, že setrvává na svém poučení žalobce dle ust. § 118a odst. 1, 3 a výzvě s tím spojené prezentované žalobci na přípravě jednání ze dne 28.07.2022, neboť žalovaná dle názoru soudu nemohla mít dostatečný přehled o hospodaření obchodního závodu a dokladech k tomu se vztahujících, aby mohla tvrdit a prokazovat jeho hodnotu ke dni 16.08.2017, o čemž svědčí i skutečnost, že se účastníci před zánikem SJM rozešli a žalovaná se nikterak na chodu obchodního závodu nepodílela. Pokud jde o specifikaci majetkové hodnoty, kterou žalovaná navrhla vypořádat, vychází soud z jejího podání ze dne 14.08.2020, kde pod položkami č. 13 až 17 navrhuje vypořádat aktiva vážící se k obchodnímu závodu žalobce. Ve světle již soudem zmiňované judikatury bude pro účely vypořádání SJM posuzována hodnota obchodního závodu představující rozdíl mezi aktivy a pasívy podnikání ke dni zániku SJM. Podle názoru žalobce žalovaná učinila předmětem řízení nikoliv obchodní závod žalobce jako takový, nýbrž jeho zhodnocení za trvání manželství. Tento názor soud nesdílí, neboť jak již shora zmíněno, v pol. č. 13 až 16 žalovaná požaduje vypořádání jednotlivých aktiv souvisejících s podnikáním žalobce a v pol. č. 17 uvádí, že předmětem vypořádání by mělo být i zhodnocení závodu žalovaného za dobu trvání manželství, tj. žalovaný by měl vrátit vše, co bylo ze společných prostředků vynaloženo na zhodnocení jeho závodu, přičemž za společné prostředky se považují i výnosy z podnikatelské činnosti. Otázkou způsobu vypořádání se zabýval NS právě v rozhodnutích výše citovaných. Soud tak žalobní návrh nepřekračuje, a pokud použil termín„ zhodnocení obchodního závodu“, bylo to v souvislosti s označením pol. č. 17 žalobního návrhu žalované. Žalobce k tomu uvedl, že vyhoví výzvě soudu a předloží soudu (což následně učinil) požadované doklady, daňové přiznání za rok 2017 je již ve spise obsaženo, proto do přílohy spisu založí přiznání k DPH, silniční dani, knihy majetku a knihy pohledávek a závazků, když peněžní deníky jsou již součástí opatrovnického spisu. Usnesením ze dne 08.12.2022, č. j. 12 C 242/2020-467, soud ustanovil [celé jméno znalce] znalcem k určení ceny obchodního závodu žalobce ke dni zániku SJM s poukazem na právní názor obsažený v rozsudku NS sp. zn. 22 Cdo 2545/2003, tj. že pro potřeby vypořádání SJM je třeba určit rozdíl mezi aktivy a pasívy podnikání žalobce ke dni zániku SJM. Přestože bylo žalobci usnesením výše uvedeným uloženo poskytnout znalci potřebnou součinnost, žalobce žádosti znalce o předložení dalších potřebných dokladů nevyhověl a odkázal znalce na soud (e-mailová komunikace č. l. 577). Znalec k dosud již žalobcem předloženým podkladům k vypracování znaleckého posudku požádal žalobce o předložení: 1) stav pohledávek a závazků k 16. 8. 2017 (byla doložena kniha faktur k 31. 12. 2017, což je však k datu 16. 8. 2017 nedostatečné), pokud by nebylo možné doložit k datu 16. 8. 2017, pak doložit stav pohledávek a závazků v obdobném rozsahu k datu 31. 12. 2016, 2/ soupis dlouhodobého majetku k datu 16. 8. 2017, 3/ stav pokladní hotovosti a stavu bankovního účtu k datu 16. 8. 2017. Na následnou výzvu soudu k doložení těchto vyjmenovaných podkladů potřebných pro vypracování znaleckého posudku zástupce žalobce reagoval v podání ze dne 13.02.2023, kde uvedl, že podklady požadované znalcem předložit nemůže, neboť žalobce takové nemá k dispozici. Dále uvedl, že není jistě správné, aby žalobce byl povinen reagovat na neformální výzvy znalce k předložení dalších podkladů. Žalobce splnil svou vysvětlovací povinnost, která mu byla v řízení uložena na základě teorie o převrácení důkazního břemene, avšak odmítl, že by byl povinen předávat nebo dokonce pro potřeby žalované vytvářet ad hoc další dokumentaci, kterou žalovaná ve svých návrzích ani neoznačila. Kapitulace žalobce v otázce předávání důkazů svědčících v jeho neprospěch neznamená, že je žalobce povinen předávat další podklady na základě požadavků znalce. Na dotaz soudu, zda je možné splnit zadaný znalecký úkol za situace, kdy žalobce soudu sdělil, že doklady požadované znalcem nemá k dispozici a odmítá sdělit jméno osoby spravující v rozhodném období jeho účetnictví, znalec [titul] [celé jméno znalce] v přípisu ze dne 23.02.2023 (č. l. 617) soudu sdělil, že nikoliv. Znalecký posudek proto nebyl z tohoto důvodu vypracován.

9. Mezi účastníky jsou nesporné níže uvedené skutečnosti, které soud s poukazem na ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci: Manželství účastníků uzavřené dne 10. 11. 2007 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16.08.2017, č. j. 9 C 92/2017-10, pravomocně ke dni 16.08.2017. Za trvání manželství účastníci nabyli do společného jmění (dále jen: SJM): a) pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), b) pozemek p. [číslo] c) pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek]. Za trvání manželství účastníci nabyli do SJM: spoluvlastnický podíl o velikosti na: a) pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), b) pozemku p. č. st. [číslo], na kterém stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), c) pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] Kupní smlouvou ze dne 04.12.2018 žalobce, jako prodávající, převedl na [anonymizována čtyři slova], státní podnik, [IČO], jako na kupující, pozemek [parcelní číslo] (vodní plocha), v k. ú. [část obce], [územní celek], za kupní cenu 1.295 Kč [ulice] závod žalobce: [celé jméno žalobce], [IČO], sídlem [adresa žalované] (dále jen: obchodní závod žalobce) začal žalobce provozovat před vznikem manželství se žalovanou. Vybavení pokojů a technického zázemí Penzionu [část obce] nazvané Mobiliář Penzionu [část obce] (pol. návrhu č. II/10a) má pro účely vypořádání SJM hodnotu 105.000 Kč (tj. 35.000 Kč za každý z 3 apartmánů).

10. Sporné mezi účastníky zůstaly tyto skutečnosti: 1/ Jaká je obvyklá cena věcí nemovitých: a) pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), b) pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek] 2/ Jaká je obvyklá cena věcí nemovitých: spoluvlastnický podíl o velikosti na: a) pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), b) pozemku p. č. st. [číslo], na kterém stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), c) pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] 3/ Zda byly za trvání manželství účastníky nabyty ze společných prostředků do SJM sbírky pod pol. č. 10 b) a č. 10 c) a jaká je obvyklá cena těchto sbírek ke dni rozhodování soudu (Rc 10/2020). 4/ Zda byly za trvání manželství účastníků nabyty ze společných prostředků do SJM věci uvedené pod pol. č. 12 uvedené pod č. 1 až 11 protokolu o ohledání na místě samém ze dne 28. 04. 2022 a jaká je jejich obvyklá cena ke dni rozhodování soudu (Rc 10/2020). 5/ Jaká je cena obchodního závodu žalobce ke dni 16. 08. 2017 (pol. č. 13 až 17). 6/ Zda žalobce držel na svém nepodnikatelském účtu zrušenému dne 28. 04. 2015 peněžní úspory účastníků ve výši 1.000.000 Kč (pol. č. 13a).

11. Ke sporné skutečnosti ad 1/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

12. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] (dále jen:„ znalec“) [číslo] [rok] ze dne 11.03.2022 soud zjistil, že znalec stanovil tržní hodnotu pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), v k. ú. [část obce], [územní celek], ve výši 5.620.000 Kč. V rámci porovnávací metody použil 4 nabídky prodeje domů v [obec], 2 realizované prodeje domů v [obec], 1 nabídku prodeje domu v [obec] – [část obce], 1 nabídku domu na [obec], 1 nabídku prodeje domu v [obec]. Stanovení obvyklé ceny pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], neprovedl.

13. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] (dále jen:„ znalkyně“) [číslo] [rok] ze dne 07.07.2022 soud zjistil, že znalkyně stanovila obvyklou cenu pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], ve výši 8.052.500 Kč. V rámci porovnávací metody použila 3 realizované prodeje domů na [obec] a 1 v [obec].

14. Ve vyjádření ze dne 12.08.2022 znalkyně uvedla, že na rozdíl od znalce oceňovala vedle pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], též sousední pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví účastníků, na kterém je vybudovaná čistírna odpadních vod a vrtaná studna včetně přípojek do objektu a jde tak o funkční celek. Pro určení ceny zjištěné domu [adresa] zařadila tuto stavbu jako budovu dle § 12 typ G, hotely, pensiony a krátkodobé ubytování. Znalec ji zařadil dle § 12 typ K, dům víceúčelový (netypový), kde je dále povinen v případě dobrého stavebně technického stavu (a to zde je) pokračovat v ocenění kombinací nákladového a výnosového způsobu ocenění, což neučinil. Znalkyně při stanovení obvyklé ceny vyhledala z cenových informací Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj a z vlastní databáze cca 10 sjednaných cen obdobných nemovitostí v lokalitě vzdálené od oceňované nemovitosti cca 6 km, a z nich vybrala 4 nejvíce odpovídající charakteru oceňované nemovitosti (vyhláška požaduje nejméně 3) a jejich ceny upravila koeficienty s ohledem na jejich velikost, lokalitu, vybavení, provedení, stavebně technický stav, velikost pozemku, celkovou využitelnost a dostupnost. Znalec oproti ní určení obvyklé ceny neprovedl, ani nezdůvodnil proč, a provedl ocenění tržní hodnotou. K určení tržní hodnoty použil kombinaci způsobu ocenění nákladového (věcná hodnota) a porovnávacího (nabídkové ceny). K určení ceny nákladovým způsobem (věcná cena) použil znalec cenu dle oceňovací vyhlášky bez koeficientu prodejnosti. Při rozdílu zařazení budovy (znalkyně typ K – znalec typ G) již vzniká rozdíl v ceně za celou stavbu ve výši 741.663 Kč. Znalec použil k porovnání 9 nemovitostí (u jedné byla již cena sjednaná). Jedná se převážně o rodinné domy (ne bytové) a jednu ubytovnu s restaurací. Nemovitosti se nacházejí ve městě Jáchymov nebo v jeho místní části Suchá, tedy zhruba 15 km od oceňované nemovitosti. Lokalita Jáchymov je výrazně odlišná vzhledem k tomu, že se jedná o lázeňské město s cca 2500 obyvateli a má veškerou základní občanskou vybavenost. Dále znalec použil k porovnání ve shodné lokalitě jednu novostavbu rodinného dvojdomu, který se nabízí do prodeje po částech i jako celek (prodej byl právě realizován) na Božím Daru v ceně 16.900.000 Kč a rekreační chatu s ubytováním v části Háje, obec Loučná pod Klínovcem za cenu 8.800.000 Kč. Rozdíl v pohledu znalců na oceňovanou nemovitost se odráží i v jejich odhadu ceny. Znalkyně hledí na stavbu původně rodinného domu přestavěný na rekreační dům s 3 apartmány ve velmi atraktivní lokalitě vhodné k rekreaci, o kterou je čím dál větší zájem. Znalec oproti ní hledí na stavbu jako na bytový dům pro trvalé bydlení, který se nachází na samotě, chybí mu základní občanská vybavenost a špatná dostupnost veřejné dopravy.

15. Ve vyjádření ze dne 17.08.2022 znalec uvedl, že rozdíl v závěru jeho znaleckého posudku a znaleckého posudku znalkyně je dán rozdílnými vstupními parametry zadání. V jeho posudku není (dle zadání objednatele) oceněn pozemek p. [číslo] který je plnohodnotným zastavitelným pozemkem, může být obchodován zvlášť za tržních podmínek a v takovém případě by výsledky ocenění byly jiné. Znalec pro porovnání použil dva realizované prodeje (vzorek č. 2 a 3) a informace čerpal od katastrálního úřadu.

16. Při výslechu před soudem znalec podaný znalecký posudek ze dne 11.03.2022 stvrdil jako správný. K rozdílu zařazení domu [adresa] do příslušné kategorie uvedl, že je to věcí (názoru) znalce a samotný výstup znalců neměl zásadní vliv na stanovení výsledné ceny. Znalec se ztotožnil s názorem znalkyně, že za obvyklou cenu 1 m2 pozemku [parcelní číslo] lze považovat částku 2.000 Kč. Znalec připustil, že pokud použil v rámci srovnání pouze 2 realizované prodeje, tak dle oceňovacího předpisu nejde o cenu obvyklou nýbrž tržní hodnotu.

17. Při výslechu před soudem znalkyně podaný znalecký posudek ze dne 20.06.2022 stvrdila jako správný. Znalkyně setrvala na zařazení domu [adresa] do kategorie typu G. Dům se sice jeví na první pohled jako rodinný dům o dvou podlažích a 4 bytových jednotkách, takový dům by však dle stavebních předpisů musel splňovat předepsané požadavky. Není v něm samostatné měření, samostatné ukládací prostory pro každou bytovou jednotku atd. Pokud by mělo jít o rodinný dům s podnikáním, musel by být poměr 50 % na 50 %. V daném případě je k podnikání dům využíván z více než 50 %, tudíž jde o penzion s rodinným bydlením, což znalkyně konzultovala i se stavebním úřadem v Jáchymově. Znalkyně setrvala i na závěru o obvyklé ceně 1 m2 pozemku [číslo]. Jde o funkční celek s pozemkem p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], přičemž na pozemku [parcelní číslo] je umístěna vrtaná studna a čistírna odpadních vod. Pokud by se na pozemku nesmělo stavět, stavební úřad by nepovolil vybudování studny ani čistírny odpadních vod. Ceny takových pozemků v lokalitě pod Plešivcem se pohybují v rozmezí od 2.500 Kč do 3.500 Kč za 1 m2. V posuzované lokalitě je to částka 2.000 Kč za 1 m2. Znalkyně z územního plánu zjistila, že pozemek [parcelní číslo] je dle něj zastavitelný s určením bydlení individuální a rekreační.

18. Ve zprávě ze dne 09. 02. 2023 znalkyně k žádosti soudu reagovala na stanovisko Městského úřadu Jáchymov – stavební úřad ze dne 25. 01. 2023 (č. l. 569) a stanovisko Městského úřadu Ostrov – odbor majetku města – památkové péče ze dne 30.01.2023 (č. l. 575). Znalkyně uvedla, že tato stanoviska nic nemění na stanovení obvyklé ceny nemovitostí v jejím posudku, přičemž tato stanoviska jí byla známa již v době posouzení a stanovení obvyklé ceny a bylo k nim přihlédnuto.

19. Ve zprávě ze dne 12. 05. 2023 znalkyně k žádosti soudu reagovala na stanovisko Národního památkového ústavu – územní pracoviště v [obec] ze dne 16.02.2023. Znalkyně uvedla, že při oceňování pozemku [parcelní číslo] s ohledem na bezprostřední návaznost na pozemek p. č. st. [anonymizováno] a budovu [adresa] a s ohledem na umístění vrtu pitné vody a umístění čistírny odpadních vod nahlížela jako na pozemek ve funkčním celku. Na doložené historické fotografii z leteckého snímkování z roku 1966 je vidět dle vysázených stromů na hraně pozemku, že tak byl pozemek historicky užíván. Dle stanoviska národního památkového úřadu je na pozemku přijatelná přístavba k severní části objektu nebo výstavba doprovodných staveb k tomuto typu objektů, vše v režimu ohlášení stavby. Znalkyně uvedla, že v poslední době bylo v okolí realizováno několik prodejů obdobných pozemků vhodných k zastavění nebo dokoupení pozemků k rodinným domům nebo penziónům (uvedla 4 realizované prodeje). Z těchto vzorků v okolí považuje obvyklou cenu pozemku [parcelní číslo] stanovenou ve výši 2.000 Kč za 1 m2 (tj. 1.696.000 Kč za 848 m2) za cenu odpovídající dané lokalitě. Znalkyně dále k dotazu soudu na aktuálnost stanovené ceny předmětných nemovitostí uvedla, že v současnosti došlo k výraznému útlumu pohybu na realitním trhu, prodeje stagnují, ale nabídkové ceny za tento typ nemovitostí zatím příliš neklesají. S ohledem na nepravidelné užívání objektu a zanedbávanou údržbu a po provedení opětovné prohlídky nemovitostí zvenčí navrhuje snížení celkové ceny o 5 %, tj. na částku 7.649.400 Kč.

20. Soud učinil ke sporné skutečnosti ad 1/ dílčí skutkový závěr: Soud se přiklonil ke znaleckému posudku znalkyně, neboť při stanovení ceny vycházela z platných oceňovacích předpisů (ust. § 2 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb. ve spojení s ust. § 1a odst. 1, 2 vyhl. č. 441/2013 Sb.) a při stanovení obvyklé ceny porovnávací metodou použila 4 realizované prodeje obdobných nemovitostí (právní předpis vyžaduje aspoň 3 realizované prodeje), nacházející se ve vzdálenosti do cca 6 km. Znalec použil pouze 2 realizované prodeje, nelze proto uvažovat ve světle oceňovacích předpisů o ceně obvyklé nýbrž o tržení hodnotě, což sám znalec potvrdil. Jím použité porovnávací vzorky jak nabídkové tak realizované se nacházejí v lokalitě města Jáchymov, dle znalkyně nepoužitelné při porovnávací metodě. Znalkyně též oproti znalci logičtěji a přesvědčivěji vysvětlila zařazení domu [adresa] do kategorie typ G, tj. hotely, pensiony a krátkodobé ubytování, což má (byť dílčí) význam při stanovení ceny nemovitostí. Oba znalci se shodli na obvyklé ceně 1 m2 pozemku [parcelní číslo] ve výši 2.000 Kč 1 m2. Znalkyně v následných vyjádřeních výše uvedených obhájila tento závěr znalců i ve světle předložených stanovisek orgánu památkové peče a stavebního úřadu. Návrh žalobce při jednání dne 31. 10. 2023, aby soud v rámci stanovení obvyklé ceny pozemku [parcelní číslo] přihlédl k ceně pozemku, za jakou převedl vlastnické právo k pozemku p. [číslo] který s ním sousedí, není akceptovatelný. Předmětem kupní smlouvy ze dne 4. 12. 2018 bylo 33 m2 vodní plochy za sjednanou kupní cenu 1.295 Kč a nabyvatelem pozemku byla Česká republika – Povodí Ohře s. p. Soud nepovažuje tento realizovaný prodej za relevantní srovnávací vzorek při určení obvyklé ceny pozemku p. [číslo] neboť jde o 2 nesrovnatelné pozemky. Z logiky věci se podává, že nelze srovnávat předmětný pozemek o výměře 848 m2 (trvalý travní porost), který je dle názoru znalce zastavitelný a již dnes je na něm v rámci funkčního celku se sousedním pozemkem p. č. st. [anonymizováno] vybudována studna a čistírna odpadních vod, s pozemkem o výměře 33 m2, na kterém je vodní plocha. Soud proto po přihlédnutí k aktuálnímu stanovisku znalkyně o stagnaci trhu s nemovitostmi a mírném poklesu prodeje stanovil ve shodě se znalkyní výslednou cenu nemovitostí částkou 7.649.400 Kč.

21. Ke sporné skutečnosti ad 2/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

22. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] [číslo] [rok] ze dne 19.12.2022 soud zjistil, že nelze stanovit cenu spoluvlastnického podílu o velikosti na: a) pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), b) pozemku p. č. st. [číslo], na kterém stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), c) pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], na základě porovnávací metody a dospět tak k ceně obvyklé. Důvodem je skutečnost, že dům [adresa] nelze porovnat s podobnými objekty. Jedná se o neužívaný přestárlý dům se zanedbanou údržbou (narušené, resp. propadlé stropy nad 2. NP, ve středové části chodby je narušený klenební pás a dílčí poruchy – podbití stropu, narušené svislé konstrukce u zadního průčelí včetně části stěn na konci chodby, trhliny v zadním průčelí, v nadpraží i pod parapety, zazděná či zatlučená okna, místo podbití krovu jen plachty a koberce, protečení, mech). Potenciální budoucí rozumný investor by stanovoval kupní cenu zbytkovou metodou, tzn. za předpokladu nejlepšího možného využití stavby. V tomto případě je nutné vzít v úvahu fakt, že orgán památkové péče může trvat na zachování a opravě původního objektu, protože jde o památkovou zónu v centrální části města a tudíž nemusí jít o nejlepší možné využití objektu. Nelze ani stanovit cenu na základě výnosové metody, neboť objekt není užíván. Nejvyšší vypovídací schopnost má cena nákladová, resp. složená z věcné hodnoty stavby a obvyklé ceny pozemků v místě. Cena pozemků je stanovena na základě širokého statistického vzorku s přihlédnutím ke specifičnosti místa a činí částku 620.000 Kč. Věcná hodnota vychází ze zbytkové hodnoty stavby a činí částku 1.087.000 Kč Cenu nemovitostí jako celku proto znalkyně [titul] [celé jméno znalkyně] stanovila jako cenu tržní ve výši 1.700.000 Kč (podíl o velikosti činí částku 850.000 Kč). Soud toto skutkové zjištění považuje za dílčí skutkový závěr.

23. Ke sporné skutečnosti ad 3/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

24. Ze zprávy [právnická osoba] s.r.o. ze dne 18.03.2021 a ze dne 14.04.2022 (jejich obsah je shodný) soud zjistil, že žalobce měl u této společnosti založen zákaznický účet a jeho prostřednictvím nakupoval od třetích osob v době trvání společného jmění věci vyjmenované v příloze protokolu o přípravném jednání ze dne 22.03.2022 (č. l. 263, resp. 267-269), kde se u každé věci nachází i cena, za kterou žalobce tyto věci zakoupil. Žalobce nákup těchto věcí nerozporoval, avšak nesouhlasil s tím, že všechny tyto věci považované žalovanou za sbírku historických pohledů, fotografií a starožitností se vztahem ke Krušnohoří skutečně vztah ke Krušnohoří mají. V podání ze dne 20.10.2022 (č. l. 434) na výzvu soudu vyjmenoval věci, které již jen dle názvu, resp. popisu zjevně vztah ke Krušnohoří nemají. Soud proto při jednání dne 08.11.2022 poučil žalovanou dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a vyzval ji pod sankcí případného neúspěchu ve věci k doplnění tvrzení, z čeho dovozuje u věcí žalobcem uvedených v jeho podání ze dne 20.10.2022 (č. l. 434), že mají vztah ke Krušnohoří a tudíž jsou součástí věci hromadné, jak bylo soudem uvedeno v přípravném jednání. Žalovaná na tuto výzvu soudu nereagovala. Soud z označení a popisu těchto věcí žalobcem v podání uvedených neshledal žádnou přímou spojitost s Krušnohořím. U většiny z těchto věcí je patrné přímo z názvu, že se týkají jiné lokality. Některé věci ve svém označení či popisu žádný geografický údaj neobsahují, věci nebyly dány soudu k nahlédnutí, proto soud vyzval žalovanou k doplnění tvrzení a důkazů, jak výše uvedeno. Soud učinil dílčí skutkový závěr, že v řízení byl zprávou společnosti AUKRO s.r.o. prokázán nákup věcí žalobcem vyjmenovaných v příloze protokolu o přípravném jednání ze dne 22.03.2022 (č. l. 263, resp. 267-269) v době trvání SJM. Z nich však věci uvedené v podání žalobce ze dne 20.10.2022 (č. l. 434) nemají vztah ke Krušnohoří, žalovaná v řízení opak neprokázala, a proto je soud nepovažuje za součást sbírky historických pohledů, fotografií a starožitností se vztahem ke Krušnohoří a do vypořádání je nezahrnul. Vzhledem k tomu, že tyto věci nebyly soudu předloženy za účelem posouzení jejich hodnoty, soud vyšel pro účely vypořádání z jejich nákupní ceny, kterou lze vzhledem k charakteru těchto věcí (sbírky historických artefaktů si obecně svoji hodnotu udržují) považovat za jejich aktuální hodnotu. Ta představuje v úhrnu částku 69.443,50 Kč.

25. Ke sporné skutečnosti ad 4/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

26. Dne 28.04.2022 soud provedl místní šetření v bytové jednotce [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jež je ve výlučném vlastnictví žalobce. Při prohlídce bytové jednotky za účasti účastníků a jejich zástupců soud prošel jednotlivé prostory bytu a zhotovil fotodokumentaci. Přitom zjistil, že se tam nachází kuchyňská linka, ve které byly uloženy kuchyňské příbory, sada kuchyňského nádobí), jídelní porcelán (talíře, talířky, misky a hluboké talíře), hrníčky porcelánové a sklenice, sporák s indukční varnou deskou zn. Elektrolux jako součást kuchyňské linky, lednice s mrazákem zn. Eta, mikrovlnná trouba zn. Samsung jako součást kuchyňské linky, postel – dvoulůžko ze dřeva, 2 noční stolky ze dřeva, jedna šatní skříň, kde jedny skříňové dveře jsou osazeny zrcadlem, dřevěný kuchyňský stůl se dvěma bílými dřevěnými židlemi, a jedna bílá dřevěná židle. Myčku nádobí a 2 police soud v bytě nenalezl. Pračka zn. Gorenje byla umístěna na společné chodbě domu vedle bytu. Dalšími věcmi nalezenými při tomto šetření se soud nezabýval, neboť nebyly součástí návrhu žalované na vypořádání SJM podaného v době před uplynutím tří let od zániku SJM.

27. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se žalobcem sdílela společnou domácnost od roku 2017 (přesný měsíc počátku soužití si nepamatovala) v bytě v suterénu jeho domu v [obec]. Manželé pak byli někdy v letech 2018 až 2020. V době jejího přistěhování do bytu byl standardně vybaven, avšak potřeboval rekonstrukci, kterou spolu následně provedli. V původním stavu zůstala pouze ložnice a obývací pokoj. Byt byl propojen se sklepními prostory, došlo ke zvětšení kuchyně, vybudování koupelny a pořídili též nové vybavení kuchyně. Na fotografiích z místního šetření soudu svědkyně poznala kuchyňskou linku, kterou si nechali zhotovit firmou IKEA, dále poznala věci, které v bytě byly již předtím, než přišla, tj. dřevěné dvoulůžko a noční stolky, dvě sedací soupravy, stolek, komoda, regálová stěna.

28. Soud učinil dílčí skutkový závěr ve věci: Žalované se nepodařilo prokázat její tvrzení o nabytí předmětných věcí za trvání společného jmění důkazy výše uvedenými. Při místním šetření soud u nalezených věcí neshledal žádnou indicii, která by svědčila o době jejich pořízení žalobcem. Svědkyně [příjmení] si již s odstupem doby nepamatovala, kdy se do bytu k žalobci v roce 2017 nastěhovala a zůstává tak časové vakuum od 16. 8. 2017 do konce roku 2017, kdy si mohl žalobce vybavení bytu, resp. předmětně věci tvrzené žalovanou po zániku společného jmění pořídit. Po poučení soudem dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání soudu dne 31.10.2023 žalovaná již další důkaz k prokázání svého tvrzení nenavrhla. Soud proto tyto věcí do vypořádání nezahrnul.

29. Ke sporné skutečnosti ad 5/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

30. Z daňového přiznání žalobce za rok 2017 (č. l. 407) soud zjistil, že žalobce za zdaňovací období (kalendářní) rok 2017 přiznal příjmy ve výši 10.422.207 Kč, výdaje ve výši 9.364.246 Kč. Žalobce přiznal aktiva: hmotný majetek v hodnotě 603.387 Kč, peněžní prostředky v hotovosti ve výši 96.487 Kč, prostředky na bankovním účtu ve výši 410.404 Kč, pohledávky ve výši 4.639.349 Kč.

31. Ze zprávy KB a.s. ze dne 4. 3. 2021 (č. l. 88) soud zjistil, že podnikatelský účet žalobce č.: [číslo] [bankovní účet] (přehledný výpis je vytištěn a založen vzadu ve spise, neboť výpis z účtu na č. l. 89 až 95 není s ohledem na velikost písma čitelný) vykazoval ke dnu 16.08.2017 zůstatek ve výši 244.049,57 Kč, což potvrdila dále zpráva KB a.s. ze dne 07.03.2023 (č. l. 634).

32. Ze zprávy Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 30.06.2021 (č. l. 139) soud zjistil, že v registru vozidel žalobce jako fyzická osoba nebyl veden jako vlastník (provozovatel) žádného vozidla.

33. Ze zprávy Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 30.06.2021 (č. l. 139) soud zjistil, že v registru vozidel je žalobce jako podnikatel veden jako vlastník (provozovatel) existujících vozidel k datu 16.08.2017: [vozidlo][registrační značka], [vozidlo] [registrační značka], [přívěs] [registrační značka], [vozidlo] [registrační značka].

34. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 3. 6. 2023 (č.l. 658) soud zjistil, že určil obvyklou cenu vozidla [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [registrační značka] částkou 5.500 Kč.

35. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 3. 6. 2023 (č.l. 673) soud zjistil, že určil obvyklou cenu vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] částkou 21.700 Kč 36. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 3. 6. 2023 (č.l. 689) soud zjistil, že určil obvyklou cenu vozidla [vozidlo] [registrační značka] částkou 4.900 Kč 37. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 3. 6. 2023 (č.l. 712) soud zjistil, že určil obvyklou cenu [vozidlo] [registrační značka] částkou 57.800 Kč.

38. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění ke sporné skutečnosti ad 5/ vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na dílčí skutkový závěr ve věci.

39. Ke sporné skutečnosti ad 6/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

40. Ze zprávy KB a.s. ze dne 4. 3. 2021 (č. l. 88) soud zjistil, že osobní (nepodnikatelský) účet žalobce [bankovní účet] byl zrušen ke dni 28.04.2015 a z jeho výpisu za období od 1. 1. 2011 do 28. 4. 2015 je patrné, že na něj byly vkládány peněžní prostředky, avšak průběžně též čerpány. Z pohybu na účtu je zřejmé, že na něm nebyla naspořena žalovanou tvrzená částka 1.000.000 Kč a ke dni zrušení účet vykazoval zůstatek 131,67 Kč (přehledný výpis je vytištěn a založen vzadu ve spise, neboť výpis z účtu na č. l. 89 až 95 není s ohledem na velikost písma čitelný).

41. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že spolu se žalobcem začali v roce 2014 spořit na rekonstrukci žalobcova domu v [obec], přičemž nešlo o pravidelné úložky. Ukládaly se peníze, pokud zbyly z realizované zakázky. Žalovaná postupem doby přestala mít přehled o nakládání s těmito prostředky, a zda je žalobce ukládá na nepodnikatelský účet.

42. Soud učinil dílčí skutkový závěr ve věci: Žalované se nepodařilo prokázat její tvrzení o tom, že na nepodnikatelském účtu žalobce byla ke ni jeho zrušení dne 28.04.2015 naspořena částka 1.000.000 Kč. Na účtu jsou zaznamenány průběžné vklady a výběry maximálně v desítkách tisíců, tudíž je vyloučeno, aby i v průběhu let 2014 a 2015 tam byla tak vysoká částka naspořena. Po poučení soudem dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání soudu dne 31.10.2023 žalovaná již další důkaz k prokázání svého tvrzení nenavrhla. Soud proto tuto částku do vypořádání nezahrnul.

43. Soud neprovedl důkaz listinami: článek – komentář z 18. 10. 2023 autora [jméno] [příjmení], dále článek z publikace Kurzy.cz z 31. 3. 2023, dále článek s tabulkou, jakým způsobem se mění poptávka na realitním trhu, autor Finmex z 31. 10. 2023, článek autora [jméno] [příjmení] z 23. 6. 2023 (noviny), dále článek autor TN.cz z 5. 3. 2023, článek z iRozhlas z 16. 2. 2023, dále článek z 6. 3. 2023 autor Rádce a dále článek [jméno] [příjmení] bez data (Seznam zprávy), neboť s těmito důkazy žalobce přišel při posledním ústním jednání, přičemž znalecké zkoumání je již uzavřené. Dále lze podotknout, že informace v článcích obsažené jsou zobecněním situace na trhu s nemovitostmi pro celou republiku, přičemž znalci [titul] [příjmení] a [příjmení] zkoumali situaci přímo v posuzované lokalitě. Soud neprovedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení], neboť se žalované ani soudu nepodařilo zjistit její aktuální adresu.

44. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 709 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

45. Podle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

46. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

47. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

48. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 16. 8. 2017, a došlo tak k zániku společného jmění účastníků (právní mocí rozvodového rozsudku). Protože oba účastníci uplatnili nárok na vypořádání majetku, který měl spadat do společného jmění, včas (do tří let od právní moci rozvodového rozsudku), soud žalobu věcně projednal.

49. Žalovaná ve svém návrhu požadovala vypořádat peněžní prostředky v hotovosti, které žalobce držel k datu zániku SJM jako fyzická osoba (k tomu však žádná konkrétní tvrzení uvedena nebyla a z kontextu vyplynulo, že jde o finanční prostředky spadající pod pol. návrhu č. 13a) a jako podnikatel (pol. návrhu č. 14), peněžní prostředky v pokladně obchodního závodu žalobce ke dni zániku SJM (pol. návrhu č. 13), peněžní prostředky na účtech žalobce jako fyzické osoby (ty byly vyčleněny pod pol. č. 13a a soud se jimi zabýval samostatně) i jako podnikatele (pol. návrhu č. 14), peněžité pohledávky žalobce podnikajícího pod [IČO] z provozování obchodního závodu (pol. návrhu č. 15), motorová vozidla vedená na žalobce jako fyzickou osobu (v registru vozidel žádná zapsána nebyla) i jako na podnikatele (pol. návrhu č. 16), zhodnocení obchodního závodu žalobce (pol. návrhu č. 17). Jak již shora uvedeno v odst. 8 odůvodnění, lze tyto považovat za věc hromadnou dle ust. 501 o.z. tvořící obchodní závod žalobce dle ust. § 502 o.z. S poukazem na judikaturu v odst. 8 odůvodnění uvedenou soud potřeboval znát pro účely vypořádání společného jmění částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy podnikání žalobce ke dni zániku společného jmění, což zpravidla bude představovat cenu podniku (viz NS 22 Cdo 2545/2003 ve spojení s NS sp. zn. 22 Cdo 2015/2012), která tvoří výnos, který je třeba vrátit do společného jmění. Tuto cenu bylo možné zjistit pouze znaleckým posudkem. Žalovaná navrhovala soudu, aby si vyžádal od správce daně konkrétní podklady vyjmenované v jejím podání na č. l. 78, aby vyzval žalobce k předložení podkladů z jeho účetnictví též vyjmenovaných v jejím podání na č. l.

78. Soud informoval žalovanou, že správce daně má i ve vztahu k civilnímu soudu (nejde-li o věc výživného na nezletilé dítě) zákonnou povinnost mlčenlivosti, nicméně vyzval žalobce (č. l. 83) k doložení podkladů z jeho účetnictví pro účely stanovení ceny jeho podniku. Žalobce, jak shora v odst. 8 odůvodnění podrobně rozvedeno, výzvu soudu odmítl splnit s poukazem na kontradiktorní povahu civilního sporu a rozložení důkazního břemene. Soud dále vyzýval žalovanou (č. l. 152), aby uvedla skutková tvrzení a důkazy za účelem zjištění ceny obchodního závodu žalobce. Žalovaná doplnila tvrzení (č. l. 169) o informace zjištěné z daňového přiznání žalobce za rok 2017, dále uvedla, že lze vyjít z peněžních deníků a výpisů z účtu žalobce. Za hlavní důkazní prostředek považovala daňovou evidenci s tím, že však neměla přístup k účetnictví žalobce a opakovaně navrhovala soudu, ať tyto podklady vyžádá od žalobce v rámci ediční povinnosti. Jak již shora v odst. 8 odůvodnění uvedeno, soud poučil žalobce dle ust. §118a odst. 1 ve spojení s ust. § 114c odst. 3 písm. b) o.s.ř. a vyzval ho s poukazem na právní názor vyjádřený v rozsudku NS sp. zn. 22 Cdo 883/2010, aby splnil svoji vysvětlovací povinnost, pokud jde o položky návrhu žalované ze dne 14.08.2020 č. 13 až 17 (obchodní závod žalobce) a uvedl konkrétní skutečnosti a současně předložil listiny potřebné ke zjištění aktiv a pasiv jeho obchodního závodu tak, aby bylo možné zjistit, zda obchodní závod žalobce ke dni zániku společného jmění dne 16. 08. 2017 vykazoval kladný či záporný rozdíl mezi aktivy a pasivy a v jaké výši. Současně ho poučil o následcích nesplnění výzvy soudu. Žalobce následně předložil soudu listiny uvedené v odst. 8 odůvodnění, avšak ty dle názoru znale [titul] [celé jméno znalce] k vypracování znaleckého posudku nepostačovaly. Znalcem vyjmenované další podklady potřebné pro splnění znaleckého úkolu (viz odst. 8 odůvodnění) již žalobce na výzvu znalce ani následnou výzvu soudu nepředložil s odůvodněním, že je nemá k dispozici. Soud se proto znalce dotázal, zda je možné zadaný znalecký posudek vypracovat při absenci jím vyjmenovaných podkladů, které žalobce dle svého tvrzení nemá k dispozici a odmítá sdělit jméno osoby, která mu vedla v rozhodném období účetnictví (č. l. 604). Znalec reagoval přípisem ze dne 23. 2. 2023 (č. l. 617) a uvedl, že nikoliv. Žalovaná proto s poukazem na již výše uvedený rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 883/2010 uvedla tzv. opěrné body skutkového stavu a poukázala na aktiva žalobce z daňového přiznání za rok 2017, ve kterém zaniklo společné jmění, dále na výpis z podnikatelského účtu žalobce a registr vozidel, ze kterého budou patrná vozidla spadající do obchodního závodu žalobce (a jejich hodnota zjištěná znalcem). Poukaz žalobce na rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2545/2003 a sp. zn. 22 Cdo 1052/2004, kde NS uvedl, že nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s podnikáním, není namístě. Nelze přehlédnout, že tento názor vyslovil NS v souvislosti se zjištěním ceny podniku jednoho z manželů pro účely vypořádání (porovnáním aktiv a pasiv podnikání žalobce), kde uvedl, že takové zjištění se„ jistě neobejde bez odborného znaleckého posudku působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, oceňování podniků“. Tento způsob ocenění však nemohl být realizován pro nesoučinnost žalobce, který odmítl znalci podklady vydat. Následek nesplnění vysvětlovací povinnosti ohledně skutečností, jichž se vysvětlovací povinnost týká, spočívá v podobě hodnocení důkazů v neprospěch žalobce. Není ani namístě žalobcem opakovaný argument, že žalovaná„ měla či minimálně mohla“ mít přehled (vědomost) o podnikání žalobce a proto bylo na jejím tvrzení a důkazech prokázat cenu obchodního závodu žalobce a nepřenášet na něho povinnost tvrzení a důkazů v kontradiktorním řízení. Soud však z tvrzení žalované a samotného žalobce (při jednání soudu dne 31. 10. 2023 uvedl, že účastníci spolu před právní mocí rozvodového rozsudku již dlouho nežili) má za prokázané, že žalovaná s ohledem na faktickou odluku účastníků objektivně nemohla mít přehled o jeho podnikání v době před blížícím se zánikem společného jmění a neměla ani přístup k účetnictví žalobce. Proto v důsledku informačního deficitu žalované soud uložil žalobci vysvětlovací povinnost shora již naznačenou, jejíž splnění mohl soud v duchu spravedlivého majetkového vyrovnání účastníků po žalobci vyžadovat. Jak již bylo výše v odst. 8 odůvodnění naznačeno, též výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do společného jmění. Ke dni zániku manželství by tak podnikající manžel měl vrátit, co ze společného bylo na jeho podnikání vynaloženo. Vzhledem k tomu, že nelze ze sporu o vypořádání společného jmění činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům, proto dle názoru NS (sp. zn. 22 Cdo 2545/2003) řešením je, aby podnikající manžel by povinen nahradit do společného jmění takovou částku, která by se rovnala kladnému rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku společného jmění, což bude zpravidla představovat cenu podniku. Soud provedl důkazy k aktivům podnikání žalobce, a protože žalobce nesplnil svoji vysvětlovací povinnost uloženou mu soudem, aby případně vyvrátil hodnotu aktiv svého podnikání zjištěnou z důkazů výše vyjmenovaných, soud s poukazem na právní názor NS (sp. zn. 22 Cdo 883/2010) hodnotil tyto důkazy v neprospěch žalobce, konkrétně vyšel z hodnoty aktiv jeho obchodního závodu (peněžní prostředky v pokladně závodu a pohledávky žalobce) patrných z daňového přiznání ve výši 4.735.836 Kč, dále ze zůstatku na účtu žalobce jako podnikatele ke dni zániku SJM ve výši 244.049,57 Kč a dále z hodnoty vozidel spadajících do obchodního závodu žalobce ve výši 89.900 Kč. Tato aktiva pak soud považuje za výnos, který je nutno vrátit při zániku manželství do společného jmění.

50. Soud s poukazem na provedené dokazování uzavřel, že masu zaniklého společného jmění tvoří pozemek p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], v hodnotě 7.649.400 Kč; dále spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), na pozemku p. č. st. [číslo], na kterém stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), c) pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], v hodnotě 850.000 Kč; dále částka 1.295 Kč, představující kupní cenu za pozemek [parcelní číslo] (vodní plocha), v k. ú. [část obce], [územní celek], který žalobce prodal po zániku manželství a kupní cenu si ponechal pro sebe; dále vybavení pokojů a technického zázemí Penzionu [část obce] nazvané Mobiliář Penzionu [část obce] v účastníky nesporně stanovené hodnotě 105.000 Kč (tj. 35.000 Kč za každý z 3 apartmánů); sbírka historických pohledů, fotografií a starožitností se vztahem ke Krušnohoří v hodnotě 69.443,50 Kč vyjmenovaných v tabulce v příloze č. 1 tohoto rozsudku; výnos z odděleného majetku žalobce (obchodního závodu) představující částku ve výši 5.069.785,57 Kč.

51. Masa zaniklého společného jmění má (po součtu částek uvedených v předchozím odstavci) hodnotu 13.744.924 Kč. Při vypořádání je třeba respektovat zásadu, aby částka uložená jednomu z účastníků na vyrovnání vypořádacího podílu byla co nejnižší z důvodu co nejmenšího finančního zatížení účastníka, kterému bude platební povinnost uložena. Hodnota masy zaniklého společného jmění je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků, při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky, tj. 6.872.462 Kč. Soud přikázal do výlučného jmění žalobce sbírku níže uvedenou, neboť to byl výlučně on, kdo předměty do sbírky přes portál AUKRO nakupoval a o tuto tématiku se zajímal, dále nemovitosti v [obec], které ve vztahu k celkovému vypořádání lépe hodnotově splňují shora naznačenou zásadu, aby vypořádací podíl byl v co nejnižší částce. Žalobci se tak dostane majetková hodnota ve výši 919.443,50 Kč. Soud přikázal do výlučného vlastnictví žalované nemovitosti v [část obce] včetně vybavení apartmánů, neboť případnému přikázání do jejího výlučného vlastnictví se nebránila a hodnotově tento postup opět přispěl k naplnění shora již uvedené zásady, aby vypořádací podíl byl v co nejnižší částce. Žalované se tak dostane majetková hodnota ve výši 7.754.400 Kč. Dále je třeba vypořádat výnos z odděleného majetku žalobce (obchodního závodu) představující částku ve výši 5.069.785,57 Kč a kupní cenu ve výši 1.295 Kč za nemovitý majetek prodaný žalobcem po zániku manželství, celkem částku 5.071.080,57 Kč. Tuto částku soud přičetl k hodnotě majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalobce (5.071.080,57 Kč + 919.443,50 Kč) a dospěl k částce 5.990.524 Kč. Žalobce tak získá majetkovou hodnotu nižší o 881.938 Kč, než činí jeho poloviční podíl na mase zaniklého společného jmění představující částku 6.872.462 Kč. Žalovaná naopak získá majetkovou hodnotu vyšší o 881.938 Kč, než činí její poloviční podíl na mase zaniklého společného jmění, představující částku 6.872.462 Kč (7.754.400 Kč – 6.872.462 Kč = 881.938 Kč). Tato částka proto představuje vypořádací podíl, který soud uložil žalované k zaplacení žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. o.s.ř.), neboť doložila v době rozhodnutí soudu, že takovou částkou disponuje a má ji uloženu v úschově na účtu svého zástupce. Tím má soud zaniklé společné jmění za vypořádáné.

52. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak že jejich náhradu nikomu nepřiznal. Soud vyšel z právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí ÚS sp. zn. I. ÚS 262/20 a nově též ze sjednocujícího stanoviska Pléna Ústavního soudu ze dne 13.09.2023, č. j. P ÚS-st 59/23, publikovaného ve Sbírce zákonu pod č. 302/2023, ze kterého plyne, že v řízení o žalobách, kde řízení mohlo být zahájeno návrhem kterékoli z dotčených osob (vypořádání společného jmění a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví), se nemá stanovit povinnost k úhradě nákladů řízení protistrany. Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody“. Soud v tomto řízení žádné zvláštní důvody pro jiné rozhodnutí o nákladech řízení neshledal.

53. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. dochází k uložení povinnosti účastníků podle výsledků sporu. V řízeních o vypořádání společného jmění, pokud nedošlo k založení povinnosti některého z účastníků k úhradě nákladů řízení druhému, bude na místě rozdělit tyto náklady mezi účastníky rovným dílem. Náklady řízení budou představovat úhradu za znalecké posudky v rozsahu, v jakém nebudou kryty zálohami. Protože ke dni rozhodnutí soudu nebyla známa výše nákladů na znalečné znalcům [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], soud rozhodl o povinnosti obou účastníků k úhradě uvedených nákladů co do základu dle § 155 odst. 1 věta druhá o.s.ř. Po právní moci usnesení o znalečném soud rozhodne o výši a splatnosti povinnosti obou účastníků k úhradě nákladů státu, pokud je nebudou krýt zálohy účastníků.

Poučení