12 C 259/2024 - 198

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A]: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle, takto:

Výrok

I. Soud nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalované] IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] (dále jen „převodce“) a [jméno FO]-[Anonymizováno] r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce] (dále jen „nabyvatel“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“) tuto Smlouvu o převodu pozemků 1) [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovité věci ve vlastnictví státu, a to pozemky: (i) parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], všechny v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota], to vše v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. 2) Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [jméno FO], ze dne 10. 10. 2000, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [jméno FO] ze dne 26. 3. 2001, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. 3) [jméno FO] uspokojení nároku nabyvatele podle bodu 2) této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatele nemovitosti – pozemky uvedené pod bodem 1) této smlouvy včetně jejich součástí a nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 98 706,10 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Kroměříži náklady řízení v plné výši, jež bude spolu s lhůtou k plnění vyčíslena v samostatném rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 11. 2024 domáhal nahrazení projevu vůle žalované a tím uzavření smlouvy o převodu pozemků k uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako „zákon o půdě“). Žalobce je držitelem dosud nevypořádaného restitučního nároku, který mu vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města [jméno FO] ze dne 10. 10. 2000, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a ze dne 26. 3. 2001, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterými bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem pozemků – dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role o výměře 4 781 m2, dle PK část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role o výměře 11 829 m2 a dle PK části parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role o výměře 388 m2 (dále také jen jako „předmětné pozemky“ nebo „odňaté a nevydané pozemky“), přičemž za tyto pozemky náleží žalobci náhrada, kterou žalovaný eviduje v částce 127 485 Kč. Žalobce se domáhal uspokojení nevypořádaného restitučního nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách žalovaného, přičemž v rozmezí let 2003 – 2018 byly do vlastnictví žalobce náhradní pozemky v celkové hodnotě 127 485 Kč. Žalovaná však nárok žalobce dlouhodobě neeviduje ve správné výši, žalobce žalovanou vyzval, aby jeho nárok zaevidovala ve správné výši a v této návaznosti se přihlásil do veřejných nabídek o náhradní pozemky. Tyto přihlášky však žalovaná zneplatnila a přecenění nároku odmítla. V návaznosti na liknavost žalované nechal žalobce zpracovat znalecký posudek, dle kterého hodnota odňatých a nevydaných pozemků činí 4 249 500 Kč, čímž i po započtení plnění žalované v minulosti činí zůstatek nevypořádané výše restitučního nároku žalobce 4 122 015 Kč. Žalobce v tomto směru zdůraznil, že dle judikatury Nejvyššího soudu, potažmo i Ústavního soudu, je to přitom povinnost žalované, aby evidovala nároky ve správné výši a pakliže nazná, že daný nárok není ve správné výši evidován, měla by sama přistoupit k jeho přecenění a nikoliv vyčkávat na upozornění oprávněného. Není tedy podstatné, v jaké výši je nárok žalovanou evidován, resp. již ex tunc je žalovaná nárok povinna evidovat ve správné výši a není možné klást k tíži žalobce skutečnost, že se přecenění pozemku domáhá až s odstupem určité doby. Jestliže je nárok nesprávně oceněn, nemůže ani při jeho částečném vypořádání dojít k jeho zániku. Nárok na přecenění navíc není majetkovým právem a nepodléhá promlčení. Ocenění pozemků poté vycházelo z toho, že se jedná o stavební pozemky. Žalobce poukázal na to, že při určení charakteru odňatých pozemků nelze vycházet pouze toliko z účelu vyvlastnění, ale zejména z dobové územně plánovací dokumentace, dle které byly předmětné pozemky určeny k zastavění, čímž mají být správně jako stavební oceněny. Nadto soudem by měly být zohledněny různé relevantní okolnosti pro posouzení charakteru pozemků a skutečnost, kdy dané pozemky byly fakticky zastavěny až posléze, nemůže být kladena k tíži žalobce. Co se týče uplatnění srážek dle vyhlášky Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky ze dne 13. 10 1988 č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků ve znění doplňující vyhlášky [právnická osoba] č. 316/1990 Sb., ze dne 27. 6. 1990 (dále jen jako „oceňovací vyhláška“), dle žalobce byla [adresa] v době přechodu vlastnického práva na stát již stavebně srostlá s [jméno FO] a byla již součástí tzv. [adresa], neboť zákonem č. 114/1920 Sb., došlo v roce 1922 právě ke vzniku tzv. [adresa] sloučením obcí, přičemž [adresa] je uvedena v § 1 tohoto zákona; proto není na místě aplikovat srážku pro stavební nesrostlost. I pokud by byly aplikovány všechny žalovanou namítané srážky, žalobci by nadále zůstal nárok odpovídající 28 % tvrzené částky, tj. nárok ve výši 1 154 164,20 Kč, což je stále dostatečný nárok na převod náhradních pozemků. [jméno FO] plnění si žalobce vybral jako náhradní pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], oba v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsány na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

2. Podáním, doručeným zdejšímu soudu dne 21. 11. 2024, žalobce navrhl, aby byla připuštěna změna žaloby, že náhradními pozemky nebudou jen pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], ale taktéž pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] a obec [adresa] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2024, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 4. 12. 2024, byla změna žaloby připuštěna.

3. Žalobcem vybrané náhradní pozemky jsou evidovány jako orná půda a nejsou dotčeny žádnou zákonnou překážkou ve smyslu § 11 zákona o půdě či § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“). K hodnotě náhradních pozemků nechal žalobce zpracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], dle kterého hodnota žalobcem vybraných pozemků činí celkem [hodnota] Kčs, což nepřesahuje nárok žalobce. Pokud se jedná o žalobcem vybrané pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], je sice pravdou, že dle územního plánu se jedná o pozemky určené k zastavení v rámci všeobecného bydlení, nicméně dle žalobce a dle relevantní judikatury tato okolnost nepředstavuje překážku pro jejich převoditelnost. V rámci závěrečného návrhu navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť je dle ní nedůvodná. Žalobci předně nesvědčí aktivní legitimace, neboť již žádným restitučním nárokem nedisponuje. Veškeré restituční nároky žalobce totiž již byly v minulosti uspokojeny, a to převodem pozemků z veřejné nabídky, čímž byl nárok žalobce předvídavým způsobem vypořádán. Až v druhé polovině roku 2023 žalobce kontaktoval žalovanou s domněnkou, že jeho restituční nárok nebyl řádně oceněn, nicméně je to vlastní liknavost žalobce, pokud se přecenění domáhá až po několika letech po vydání předmětných rozhodnutí. Ostatně ani požadavek žalobce na přecenění nároku není na místě, neboť odňaté pozemky byly řádně oceněny dle jejich charakteru v dané době. Pozemky žalobci nebyly odnímány za účelem výstavby, ale do vlastnictví Československého státu přešly v návaznosti na pozemkovou reformu, jejíž snahou byla sociálně spravedlivější úprava pozemkového vlastnictví. V době odnětí byly pozemky zemědělskými, přičemž i dle judikatury Nejvyššího soudu náleží náhrada za pozemek odpovídající jeho tehdejšímu charakteru. Pokud jde o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl zpracován na žádost žalobce, žalovaná poukazovala na jeho vadnost, neboť znalkyně ohodnotila odňaté pozemky jako stavební, přestože až do roku 1966 zůstaly odňaté pozemky fakticky nezastavěné a byly stále zemědělské, nadto přešly na stát právě z důvodu revize první pozemkové reformy, nikoliv z důvodu výstavby. Nadto znalkyně měla aplikovat srážky dle tabulky č. [hodnota] přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, kdy měla být uplatněna srážka 60 % dle položky č. [hodnota], tedy v případě, že jde o samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá. Vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., sice neupřesňuje, co se rozumí pojmem část obce, která není s obcí samostatně srostlá, ale tento pojem je upřesněn ve výkladu předcházející vyhlášky č. 128/1984 Sb., na kterou vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., navazuje a koncepčně a metodicky z ní vychází. Z dostupné archivní ortofoto mapy z roku 1953 vyplývá, že předmětné nevydané pozemky byly k datu přechodu na stát umístěny v části obce [adresa], která však nebyla s kmenovou obcí spojena souvislou zástavbou a byla i mimo souvislý intravilán [adresa]. Dále bylo na místě uplatnit srážky i dle položky č. [hodnota] a položky č. [hodnota] tabulky č. [hodnota] přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, neboť lze důvodně předpokládat, že v místě nebyla možnost napojení na veřejný vodovod ani veřejnou kanalizaci. V závěrečném návrhu žalovaná namítla, že žalobcem vybrané náhradní pozemky jsou nepřevoditelné. Navrhla tedy, aby žaloba byla zamítnuta a žalobce byl povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Mezi stranami je nesporné, že žalobce je držitelem restitučního nároku, jelikož rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [jméno FO] ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovité věci – dle PK parc. č. 1682/1 – role o výměře 4 781 m2 a dle PK část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role o výměře 11 829 m2 (dále jen „rozhodnutí 1“) a rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [jméno FO] ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovité věci – dle PK části parc. č. 1682/3 – role o výměře 388 m2 (dále jen „rozhodnutí 2“). Předmětné pozemky přešly do vlastnictví Státního statku [adresa], národní podnik, na základě výměru ÚNV hl. m. [jméno FO] ze dne 14. 11. 1949, sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], a výměru ministerstva zemědělství ze dne 30. 1. 1953, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[právnická osoba]-VI, jako příděl s odvoláním na § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o pozemkové reformě. Dále je mezi stranami nesporné, že právní předchůdce žalované převedl do vlastnictví žalobce náhradní pozemky v hodnotě 127 485 Kč, přičemž právě v této výši je restituční nárok žalobce oceněn žalovanou a v této výši i žalovanou veden.

7. Žalobce se v roce 2023 zúčastnil veřejných nabídek žalované s žádostí o převod pozemků za účelem vypořádání restitučních nároků, týkající se mj. pozemků v [adresa]; za období od 20. 6. 2023 do 3. 10. 2023 se jednalo o celkem [hodnota] různých žádostí o převod pozemků v 8 různých katastrálních územích (žádosti oprávněné osoby ze dne 20. 6. 2023, ze dne 23. 6. 2023 a ze dne 3. 10. 2023, přehled žádostí klientů). Žalovanou byly všechny tyto žádosti z evidence vyřazeny, resp. zamítnuty, neboť dle vyjádření správce restitučního nároku jsou nároky žalobce již vypořádány (sdělení žalované ze dne 28. 6. 2023, ze dne 29. 6. 2023, ze dne 14. 7. 2023, ze dne 10. 10.2023, ze dne 23. 10. 2023, zamítnutí žádosti ze dne 6. 10. 2023, sdělení k veřejné nabídce ze dne 16. 10. 2023, žádosti klientů, nároky vybraných oprávněných osob).

8. Žalobce žalovanou opakovaně vyzval k řádnému ocenění restitučního nároku, přičemž žalovaná jakékoliv navýšení odmítla (přípis žalobce ze dne 24. 7. 2023 a ze dne 2. 10. 2023, stanovisko žalované ze dne 6. 11. 2023).

9. K zadání žalobce byl zpracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], číslo položky: [Anonymizováno] – [Anonymizováno] – [č. účtu] ze dne 30. 11. 2023, ke stanovení ceny odňatých a nevydaných pozemků. Znalkyně ohodnotila pozemek p. č. PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role o výměře 388 m2 na částku 97 000 Kč, pozemek p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role o výměře 4 781 m2 na částku 1 195 250 Kč a pozemek p. č. PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role o výměře 11 829 m2 na částku 2 957 250 Kč, celkem tedy 4 249 500 Kč, a to podle stavu ke dni přechodu vlastnického práva na stát, tedy ke dni 1. 10. 1950 [k okamžiku přechodu práva vizte bod 1.3. znaleckého posudku, Výměr ÚNV hl. m. [jméno FO] ze dne 4. 2. 1953 zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]52 (na č. l. 65 spisu), sdělení Ministerstva zemědělství ze dne 4. 2. 1953 č. j. [Anonymizováno].[Anonymizováno]/[právnická osoba]-VI (na č. l. 65 verte spisu)]. Všechny pozemky znalkyně ocenila jako stavební podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky. Při stanovení ceny současně neaplikovala jakékoliv srážky podle přílohy č. [hodnota] odst. 1, neboť se jedná o pozemky, resp. jejich části, na kterých jsou dnes vystavěny části [adresa] a [Anonymizováno], budova pro bydlení, administrativní budovy, resp. jejich části, budova garáží bez č. p. v areálu společnosti [Anonymizováno] a část budovy [Anonymizováno] [Anonymizováno]; na pozemcích se rovněž nachází část sportoviště, cyklostezka a zeleň nebo manipulační plochy. Současně poukázala na to, že předmětné vyhlášky byly původně určeny pro oceňování majetku za účely daňovými či pro dědická řízení, přičemž v dané době neexistoval jiný vhodný předpis. V případě aplikace srážek by zejména v hlavním městě [jméno FO] mohlo docházet k absurdním situacím, kdy by výsledná srážka mohla činit i více než 100 % (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30. 11. 2023, číslo položky: [Anonymizováno] – [Anonymizováno] – [č. účtu]). Při svém výslechu znalkyně upřesnila, že pozemky ocenila jako stavební, neboť dle jejího názoru stavebními jsou a stavební charakter se dotýkal celých pozemků. Pro ocenění vycházela z několika dokumentů, zejména projektu určení druhu pozemků a jejich způsobu využití v době předcházející přechodu vlastnického práva na stát. Plánovací dokumentace osobně ověřovala, jsou veřejně přístupné na webových stránkách hlavního města [jméno FO]. [jméno FO] pozemku PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází hlavně cyklostezka, jižní část pozemku leží pod ulicí [Anonymizováno] a obě tyto části jsou pod komunikacemi. Pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je nyní zastavěn východní okrajovou částí administrativní budovy č. p. [Anonymizováno] v [adresa], dále je zastavěn střední částí administrativní budovy, [adresa], budovou hromadných garáží bez č. p. v [adresa], severní částí vjezdové brány do areálu přepravní společnosti [Anonymizováno]. Pozemek PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] téměř celý leží pod ulicí [právnická osoba] je zastaven budovou pro bydlení č. p. [Anonymizováno], v ulici Kotejně, dále prochází přes střední část komplexu [Anonymizováno] [Anonymizováno] v ulici Kotejně, na pozemku jsou i přilehlé zelené plochy a komunikace. Dle znalkyně vyhláška č. 316/1990 Sb., dle které jsou pozemky oceněny, nebyla primárně vytvořena za tímto účelem, skutečnost, že se dle ní oceňují pozemky jak odňaté, tak nevydané, generuje obrovské disproporce mezi oceněními. Z tohoto důvodu ani neaplikovala srážky dle Přílohy č. [hodnota], nadto v roce 2015 jako znalkyně pracovala pro žalovanou, zpracovávala znalecké posudky jak na nevydané, tak odňaté pozemky a ani v té době nebylo užití srážek vyžadováno. Při oceňování pozemků hrál roli i jejich charakter, z ortofoto mapy z roku 1943 je zřejmé, že v okolí pozemků byla zástavba, zejména na východní hranici. V rámci hodnocení ani neuvažovala o napojení na veřejný vodovod, ani o otázce srostlosti [adresa], neboť v té době již [adresa] byla s [jméno FO] srostlá (výslech znalkyně).

10. Dle návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [jméno FO] XIII ([adresa] a [Anonymizováno]) mezi státní silnící černokosteleckou a tělesem státní dráhy s přilehlými částmi území [jméno FO] – [Anonymizováno] a [adresa], č. [Anonymizováno], schváleného státní regulační komisí pro hl. m. [jméno FO] s okolím dne 18. 2. 1936, se nevydané pozemky dle rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nachází v části [adresa] a dle tohoto plánu tyto a okolní pozemky měly sloužit k účelu „Továrny“. Pro barevné označení účelu těchto pozemků byla použita světle hnědá barva, která se taktéž objevuje na Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánku pro část území [adresa] XIII – [adresa] na sever od státní dráhy [adresa] ze dne 14. 2. 1936, číslo [Anonymizováno] [Anonymizováno], schváleného státní regulační komisí dne 4. 4. 1936 a ministerstvem potvrzeného dne 20. 3. 1937 (citované návrhy). Dle Schematického regulačního a zastavovacího plánu Hlavního města [jméno FO] z roku 1930 a dle Přehledného regulačního a zastavovacího plánu Hl. m. [jméno FO] z roku 1930 jsou předmětné pozemky barevně označeny jako tovární a skladištní bloky (citované plány, výpis z digitálního archívu).

11. Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] – orná půda o výměře 9 470 m2 a parc. č. [hodnota] – orná půda o výměře 1 970 m2, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – orná půda o výměře 1 159 m2, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – orná půda o výměře 1 341 m2, vše zapsáno na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříže pro k. ú. [adresa] a obec [adresa]. S uvedenými nemovitými věcmi je příslušný hospodařit [Jméno žalované] (výpis z KN, internetová nahlížení do KN, ortofoto mapa).

12. K zadání žalobce byl zpracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], číslo položky: [č. účtu] ze dne 25. 4. 2025, o zjištění ceny pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to dle vyhlášky [právnická osoba] č. 316/1990 Sb., kterou se mění vyhláška č. 182/1998 Sb., podle stavu ke dni 20. 4. 2025. Pozemek parc. č. [hodnota] znalec ohodnotil na částku 21 867 Kčs, pozemek parc. č. [hodnota] na částku 105 159,60 Kčs, pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na částku 67 337,90 Kčs a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na částku 77 912,10 Kčs; celkem tedy [hodnota] Kčs (znalecký posudek [č. účtu] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 4. 2025). Při svém výslechu znalec doplnil, že pozemky navštívil, první dva pozemky, které jsou dle územního plánu zemědělské, jsou oceněny dle MPEJ, druhé pozemky se nachází v zastavitelném území, jsou označeny jako bytové pozemky a tyto ocenil dle § 14 vyhlášky 316/1990 Sb. U stavebních pozemků znalec zohlednil srážky, a to přístup k pozemkům a napojení na kanalizaci, u zemědělských pozemků žádné srážky nejsou (výslech znalce). Znalecký posudek byl k rukám žalované zaslán prostřednictvím e-mailu na e-mailovou adresu [tituly před jménem] [jméno FO] dne 28. 4. 2025 (e-mail ze dne 28. 4. 2025).

13. Pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nachází v nezastavěném území, v nestavebních plochách, konkrétně v nespecifikovaných zemědělsky využívaných plochách. Dle platného územního plánu nejsou na těchto pozemcích navrženy žádné veřejně prospěšné stavby, ani se zde žádné veřejně prospěšné stavby nenachází. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se dle platného územního plánu města Kroměříže nachází v zastavitelném území, a to v (návrhových) plochách bydlení, konkrétně v plochách všeobecného bydlení. [jméno FO] těchto pozemcích jsou navrženy veřejně prospěšné stavby, a to veřejně prospěšná stavba plynovodu TP16 stl [jméno FO], [adresa], a veřejně prospěšná stavba zásobování elektrickou energií [Anonymizováno] [adresa] Zachar – kabelová smyčka VN a trafostanice [adresa] (sdělení MÚ [adresa] ze dne 29. 4. 2025, informace o pozemku).

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

15. Pro posouzení věci je aplikována tato právní úprava:

16. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

17. Podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku převzetí nemovitostí bez právního důvodu.

18. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemek nelze vydat v případě, že byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu zastavěn.

19. Podle § 11 odst. 2 věty první zákona o půdě, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., v takovém případě pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

20. Podle § 11a odst. 1 věty první zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

21. Podle § 13 odst. 6, odst. 7 a odst. 8 písm. a) zákona o půdě oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu, po uplynutí této doby právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká. Toto pravidlo se nevztahuje na oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 183/1993 Sb. Ustanovení § 11a se pro postup při převodu jiného pozemku použije obdobně.

22. Podle § 28a zákona o půdě poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

23. Podle § 14 odst. 1, odst. 3 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., cena za 1 m2 pozemku určeného pro stavbu (podle § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb.) anebo evidovaného jako zastavěná plocha a nádvoří činí v hlavním městě [adresa] Kčs. Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze č. [hodnota].

24. Podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., stavebním pozemkem se rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

25. Mezi stranami je od počátku nesporné, že základ restitučního nároku žalobce je dán rozhodnutím 1 a rozhodnutím 2, na základě kterých nebyly žalobci vydány odňaté pozemky. Sporným mezi stranami zůstává otázka výše tohoto nároku, neboť zatímco dle žalované činí nárok částku 127 485 Kč a byl v minulosti již zcela vypořádán, dle žalobce se jedná o částku 4 249 500 Kč, přičemž v plné výši tento její nárok dosud nebyl uspokojen. Výše restitučního nároku žalobce se odvíjí od ocenění původního pozemku podle stavu v době jeho odnětí (k 1. 10. 1950) ke dni 24. 6. 1991 v souladu s § 28a zákona o půdě a oceňovací vyhláškou.

26. Žalovaná v řízení namítala, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace, neboť jeho restituční nároky byly v plné výši uspokojeny v důsledku uzavření smluv o převodu pozemků s právním předchůdcem žalované. K otázce ocenění však soud na tomto místě připomíná závěry uvedené např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. II. ÚS 1186/24, ze kterých plyne, že „ocenění restitučního nároku žalovanou, resp. jejím právním předchůdcem, je pouze jejím administrativním úkonem, neprobíhá žádné správní řízení a ohledně výše nároku není vydáváno žádné správní rozhodnutí. Pro určení výše restitučního nároku oprávněné osoby je rozhodující charakter a cena odňatých a nevydaných pozemků (§ 16 odst. 1 a § 28 zákona o půdě), nikoliv nesprávná interní evidence žalované, resp. jejího právního předchůdce“. Rovněž z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že je to sama žalovaná, kdo má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, přičemž k takové správné evidenci je povinna od počátku. Je přitom povinností státu zajistit správné ocenění restitučního nároku a nikoliv přesouvat toto břemeno na oprávněné osoby, jímž se stát dobrovolně zavázal odčinit historicky způsobenou majetkovou křivdu (srovnejte bod 52. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. II. ÚS 1186/24). Jinak řečeno, pouhá interní evidence ocenění restitučního nároku žalovanou nemůže být jediným směrodatným ukazatelem hodnoty odňatých pozemků a jestliže zde přichází v úvahu přecenění odňatých pozemků (na které navíc žalobce výslovně a opakovaně před podáním žaloby upozornil), bylo povinností žalované, aby se otázkou přecenění blíže zabývala a tím si tak plnila svou zákonnou povinnost, tedy evidovat nároky ve správné výši od samotného počátku. Jak však vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaná ani na opakované výzvy žalobce nijak nereagovala, k přecenění jeho nároku odmítla přistoupit, což vedlo k tomu, že další žádosti žalobce o převod pozemků, na základě kterého by došlo k „dovypořádání“ jeho restitučního nároku, byly žalovanou odmítány, případně z evidence vyřazovány s tím odůvodněním, že restituční nárok žalobce byl ve výši evidované žalovanou již vyčerpán. Právě v tomto přístupu lze spatřovat liknavost, avšak ne na straně žalobce, jak se snažila žalovaná naznačit, ale právě na straně žalované a jejího právního předchůdce, neboť nesprávným ohodnocením nároků nebylo žalobci umožněno, aby se mohl svého restitučního nároku domoci zákonem předvídaným způsobem, tedy účastí v dalších veřejných nabídkách. Za této situace je podání žaloby žalobcem zcela na místě, neboť s ohledem na výše uvedené není možno na žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, jelikož je téměř jisté, že by jeho žádosti byly „vyřízeny“ stejným způsobem, jak se tomu stalo v případě celkem osmi žádostí žalobce podaných v období od 20. 6. 2023 do 3. 10. 2023 (srovnejte závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] aj., shrnutých přehledně v bodě 11 usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 6. 2023, či z poslední doby rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 9. 2024, body 17–21).

27. Současně platí, že restituční nárok je nepromlčitelný. Pokusy zákonodárce o tzv. restituční tečky vždy zrušil Ústavní soud (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005 a sp. zn. Pl. ÚS 35/17 ze dne 19. 6. 2018). Restituční zákonodárství nebylo dobrovolným „dobrodiním“, nýbrž nezbytnou součástí vyrovnání se s totalitní minulostí a desetiletí trvajícím bezprávím. Základ nároku žalobce je dán rozhodnutím příslušného státního orgánu od roku 2000, potažmo 2001 (na základě jeho uplatnění z roku 1992, jak je patrno i z čísla jednacího tohoto rozhodnutí) a dodnes zůstává neuspokojen. Ze stejného důvodu je nerozhodné, zda žalobce obdržel za vyvlastnění jeho pozemků náhradu, či nikoli. Pokud by šlo o skutečnost mající vliv na posouzení restitučního nároku, zabýval by se jí nepochybně příslušný státní orgán předtím, než své rozhodnutí vydal; namísto toho dospěl k závěru, že v daném případě šlo o přechod na stát bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě a soud nemá důvod z tohoto pravomocného rozhodnutí nevyjít (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 3. 2017).

28. Součástí ústavního pořádku je princip in favorem restitutionis (vizte nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/13 ze dne 29. 5. 2013). Vede-li interpretace restitučního předpisu k pochybnostem, zda na jeho základě má být minulá křivda napravena, či nikoli, je namístě křivdu napravit, zvláště za situace, kdy náklady této nápravy nese pouze stát či jeho organizační složka, nikoli jednotlivec jako nositel základních práv. Stát je zde povinnou osobou, jejíž smluvní autonomie je silně limitována; dbát musí především o to, aby plnil oprávněným osobám řádně a včas (z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004). Dokonce ani neúplným (částečným) uspokojením restitučního nároku (např. v důsledku nesprávného ocenění) zbývající část restitučního nároku nezaniká (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2763/23 ze dne 22. 5. 2024). Jak zde Ústavní soud vyložil, „smyslem restitučního zákonodárství není napravení veškerých újem a nekonečné uplatňování a přeceňování restitučních nároků. [jméno FO] druhou stranu od účinnosti zákona o půdě uplynulo více než třicet let a v této situaci je nepřijatelné, aby stát, který se zavázal způsobené křivdy zmírnit, vadným postupem ocenil restituční nároky oprávněných osob v nižší výši, než jim podle zákona náleží, a následně jim odmítal poskytnout odpovídající náhradu.“ 29. K žalovanou namítané velmi nepravidelné účasti žalobce ve veřejných nabídkách pozemků soud připomíná, že jeho restituční nárok tím nezanikl. Jediná penalizace žalobce by mohla spočívat v neúspěchu žaloby pro její předčasnost, kdyby se ukázalo, že se neúčastnil veřejné nabídky náhradních pozemků v souladu s § 11a zákona o půdě, ač měl a mohl. Jak již však bylo uvedeno výše, jen v roce 2023 se žalobce zúčastnil 8 nabídek, přičemž ani jedné nabídce nebylo vyhověno, jelikož žalovaná výši restitučního nároku neuznává a bez soudního rozhodnutí ji zjevně neuzná.

30. Za účelem řádného ohodnocení odňatých a nevydaných pozemků byl k zadání žalobce zpracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v řízení proveden k důkazu. Ta předmětné pozemky ohodnotila jako pozemky stavební, a to na celkovou částku 4 249 500 Kč, tedy v částce podstatně převyšující „evidenční“ hodnotu odňatých pozemků vedenou žalovanou. Žalovaná však v průběhu řízení sporovala otázku charakteru těchto pozemků, když poukazovala na to, že k odnětí pozemků nedošlo za účelem výstavby, ale naopak v reakci na první pozemkovou reformu, a předmětné pozemky nebyly až do roku 1966 zastavěny. Dle názoru soudu však znalkyně nejen ve svém znaleckém posudku, ale taktéž při svém výslechu přiléhavě odůvodnila, z jakých důvodů odňaté a nevydané pozemky ocenila jako stavební. K datu odnětí byly předmětné pozemky určeny schválenou územně plánovací dokumentací jako pozemky stavební. Z těchto v daném časovém období platných plánovacích dokumentací (podrobně popsaných v bodu 10. odůvodnění) se dle soudu jednoznačně podává, že odňaté a nevydané pozemky byly vedeny jako pozemky, které měly být určeny k zastavění továrnami, příp. továrními a skladištními bloky, tedy zcela evidentně jako pozemky stavební a v této souvislosti lze jen sotva uvažovat nad tím, že by v době odnětí měly mít pozemky charakter zemědělský, tedy měly sloužit k zemědělským účelům, pakliže již minimálně v roce 1930 s takovým využitím pozemků počítáno nebylo. Bylo tedy zcela na místě, aby znalkyní jakožto odbornicí byly předmětné pozemky ohodnoceny jako stavební, jelikož závěry znalkyně odpovídají výše uvedeným plánovacím dokumentacím. Současně je soud toho názoru, že není možno klást k tíži žalobce, že fakticky byly (dle tvrzení žalované) předmětné pozemky zastavěny až v 60. letech, tím méně, pokud již 20 let před odnětím byly vedeny jako pozemky určené k zastavění. Zcela stranou soud ponechává argumentaci žalované ohledně charakteru rozhodnutí, na jehož základě byly pozemky žalobci odňaty, neboť dle konzistentní judikatury Nejvyššího soudu, ale i Ústavního soudu (na kterou ostatně i sama žalovaná odkazuje), je pro ocenění rozhodující charakter pozemku, nikoliv důvod jeho odnětí a v té souvislosti tedy ani forma vydaného rozhodnutí.

31. Žalovaná dále namítala neužití srážek dle tabulky č. [hodnota] přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, konkrétně ve výši 60 % dle položky č. [hodnota], tedy v případě samostatného sídla nebo části obce, která není s obcí stavebně srostlá, a dále dle položky 3 ve výši 5 %, není-li v místě možnost napojení na veřejný vodovod, a dále dle položky 4 ve výši 7 %, není-li v místě možnost napojení na veřejnou kanalizaci. Předmětné pozemky totiž dle žalované především nebyly dle ortofoto mapy z roku 1953 umístěny v části obce [adresa], která by byla spojena s kmenovou zástavbou, a byly i mimo souvislý intravilán [adresa], nadto pojem stavební srostlost již obsahovala vyhláška č. 128/1984 Sb., na kterou oceňovací vyhláška koncepčně navazovala. Soud předně podotýká, že pojem stavební srostlost skutečně nebyl v oceňovací vyhlášce nijak definován, definován ale nebyl ani v žalované zmiňované vyhlášce č. 128/1984 Sb., jelikož k jeho určitému upřesnění formou vysvětlivek došlo až ve vyhlášce č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů, přičemž tato upřesnění nelze podpůrně používat pro daný případ (srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3459/19, byť se tyto závěry týkají vyhlášky č. 279/1997 Sb., která vyhlášku č. 178/1994 Sb. rušila). Při svém výslechu navíc znalkyně odůvodnila, z jakého důvodu k aplikaci dané srážky nepřistoupila - v roce 1950 již byla [adresa] stavebně srostlá s [jméno FO] a i z ortofoto mapy z roku 1943 je patrno, že v okolí pozemků již byla zástavba. V tomto směru lze přisvědčit i argumentací žalobce, že dle § 1 zákona č. 114/1920 Sb., kterým se sousední obce a osady slučují s [jméno FO], byla dříve samostatná obec [adresa] sloučena s hlavním městem [adresa] jakožto jedinou obcí. Znalkyně taktéž při svém výslechu uvedla, z jakých konkrétních důvodů neuvažovala srážky dle položky 3 a položky 4. Ostatně soud podotýká, že i v případě, že by všechny srážky namítané žalovanou byly znalkyní aplikovány, dosahovaly by srážky celkové výše 72 %, přičemž při ponížení znalkyní stanovené částky o tuto srážku by i tak hodnota pozemků činila 1 189 860 Kč, což výrazně přesahuje hodnotu žalobcem požadovaných náhradních pozemků. Jen na okraj soud podotýká, že v případě jakýchkoliv pochybností žalované (i s ohledem na - při soudním jednání - žalovanou zmiňované další spory) ničeho nebrání, aby sama vyvinula aktivitu týkající se ocenění předmětných pozemků. Ostatně, jak soud opakuje, je to povinnost žalované evidovat nároky ve správné výši, na kterou však žalovaná v tomto případě rezignovala a kroky k ocenění předmětných pozemků (nakonec i těch náhradních) musel učinit sám žalobce na své náklady.

32. S ohledem na výše uvedené tedy soud neměl důvod jakkoli znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] zpochybňovat či z něj v řízení nevycházet, a to včetně znalkyní stanovené hodnoty předmětných pozemků.

33. Namítal-li při jednání právní zástupce žalované, že neměl možnost se připravit na výslech znalců, neboť soudem nebyl vyrozuměn o tom, že znalci budou na jednání vyslechnuti, pak soud poznamenává, že soud jakkoli není povinen předem vyrozumívat účastníky či jejich právní zástupce o tom, jaký konkrétní důkaz bude na nařízeném jednání proveden. Právnímu zástupci žalované je jistě dobře známo, že soud rozhoduje věci zpravidla při prvním jednání (§ 114a odst. 1, § 114c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.) a tedy musel vědět, že pokud žalobce v řízení předložil znalecké posudky, o které opírá svá skutková tvrzení, budou znalci vyslechnuti právě při prvním jednání tak, aby při prvním jednání mohlo být ve věci také rozhodnuto. [jméno FO] výslech znalců se tudíž mohl a také měl připravit. Se znaleckými posudky přitom žalovaná (její pr. zástupce) byla předem seznámena.

34. Konečně žalovaná tvrdila, že žalobcem vybrané náhradní pozemky jsou nepřevoditelné. I toto tvrzení však bylo v průběhu řízení vyvráceno, neboť z vyjádření [právnická osoba] v [Anonymizováno], v jehož katastrálním území se vybrané náhradní pozemky nachází, bylo prokázáno, že vydání náhradních pozemků žádná překážka nebrání. [jméno FO] předmětných náhradních pozemcích se nenachází žádné veřejně prospěšné stavby, ani k tomuto účelu nejsou dle platného územního plánu pozemky určeny, resp. na těchto pozemcích jsou sice navrženy veřejně prospěšné stavby plynovodu, kabelové smyčky a trafostanice, nicméně dle názoru soudu nejsou tyto veřejně prospěšné stavby takového charakteru, které by bránily převoditelnosti pozemků, neboť je všeobecně známo, že takové stavby se na pozemcích běžně nacházejí a převoditelnost pozemků neovlivňují. Skutečnost, že uvedené veřejně prospěšné stavby nebrání převoditelnosti pozemků navíc výslovně vyplývá z § 6 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o SPÚ, neboť jde o stavby technické infrastruktury [k pojmu technická infrastruktura vizte § 2 odst. 1 písm. m) bod 2 zákona č. 183/2006 Sb. a rovněž § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 zákona č. 283/2021 Sb.], na které dopadá výjimka ze zákazu převoditelnosti. Současně soud neshledal, že by zde existovaly jiné zákonné překážky, které by bránily převoditelnosti žalobcem požadovaných náhradních pozemků. Hodnotu žalobcem vybraných pozemků žalovaná nijak nesporovala, pouze vágně tvrdila, že se jedná o pozemky nepřevoditelné, a to bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění.

35. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobě vyhověl, čímž bude restituční nárok žalobce po právní moci rozsudku uspokojen v rozsahu 272 276,60 Kč z celkových 4 249 500 Kč; po právní moci tohoto rozsudku tak žalobci nadále bude zbývat neuspokojený restituční nárok v hodnotě 3 849 738,40 Kč (4 249 500 Kč – částečné plnění v podobě převedených pozemků ve výši 127 485 Kč – 272 276,60 Kč).

36. Náhrada nákladů řízení žalobce byla vypočtena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), přičemž soudem bylo vycházeno z tarifní hodnoty 272 276,60 Kč, čímž hodnota jednoho úkonu právní služby činí 9 420 Kč. Žalobci bylo přiznáno celkem [hodnota] úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné podání ve věci samé – žaloby ze dne 11. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za návrh na změnu žaloby ze dne 21. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za vyjádření žalobce ze dne 19. 2. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za repliku žalobce ze dne 10. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a za vyjádření žalobce ze dne 28. 4. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Dále žalobci náleží 2 úkony právní služby za účast při jednání soudu, neboť jednání soudu dle protokolu začalo ve 12:49 hodin a skončilo v 14:54 hodin, čímž se jedná o dvě započaté dvouhodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 75 360 Kč (8 * 9 420 Kč). Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3 x režijní paušál a 300 Kč (pro úkony provedené do 31. 12. 2024 – příprava a převzetí, žaloba ze dne 11. 11. 2024, návrh na změnu žaloby ze dne 21. 11. 2024) a 5 x režijní paušál a 450 Kč (pro úkony provedené od 1. 1. 2025 - vyjádření ze dne 19. 2. 2025, replika ze dne 10. 3. 2025, vyjádření ze dne 28. 4. 2025 a účast při jednání dne 12. 5. 2025), celkem tedy 3 150 Kč. Dále žalobci náleží podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla zástupce žalobce do místa jednání soudu v délce 3 hodin a 2 minut a zpět v délce 3 hodin a 9 minut, a to v sazbě 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy za 14 započatých půlhodin, což odpovídá vzdálenosti sídla zástupce žalobce a sídla zdejšího soudu. [jméno FO] této náhradě žalobci náleží částka 2 100 Kč. Odměna spolu s režijním paušálem a náhradou za ztrátu času tak činí celkem 80 610 Kč, zástupce žalobce je plátcem DPH, což osvědčil, a je tedy na místě odměnu a režijní paušál podle § 137 odst. 3 o. s. ř. navýšit o 21 % DPH, čímž odměna činí 97 538,10 Kč. Dále žalobci náleží náhrada nákladů spojených s cestou z [jméno FO] do [Anonymizováno] a zpět dne 12. 5. 2025 ve výši 1 168 Kč, k čemuž žalobce doložil jízdní doklady. Celkem tedy žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 98 706,10 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení hradí k rukám advokáta. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení státu má oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.