12 C 32/2020-66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 3 x 400 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhá vůči žalovanému státu zaplacení částky 400 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku vedeného před [anonymizována dvě slova] úřadem, [anonymizována dvě slova] úřad pro [územní celek] a [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] Počátek řízení odvozoval od výzvy k vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. [část obce], kterou podala jeho právní předchůdkyně (matka) k Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkovému úřadu (předchůdci [anonymizována dvě slova] úřadu), dne [datum] a která byla evidována pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a konec řízení pak od data rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, [anonymizována dvě slova] úřadu pro [územní celek] a [územní celek] (dále též jen„ správní orgán“) ze dne 10.10.2018 [číslo jednací].

2. Další žalobou, jež byla zdejšímu soudu doručena též dne [datum] (původně vedena pod sp. zn. 35 C 29/2020) se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení další částky 400 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku vedeného před [anonymizována dvě slova] úřadem, [anonymizována dvě slova] úřad pro [územní celek] a [územní celek] pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo] Počátek řízení odvozoval od výzvy k vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. [část obce], kterou podala jeho právní předchůdkyně (matka) k [stát. instituce], pozemkovému úřadu (předchůdci [anonymizována dvě slova] úřadu) dne [datum] a která byla evidována pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a konec řízení pak od data rozhodnutí správního orgánu ze dne 14. 8. 2018, [číslo jednací].

3. Další žalobou, jež byla zdejšímu soudu doručena též dne [datum] (původně vedena pod sp. zn. 23 C 32/2020) se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení další částky 400 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního žalobci nároku vedeného před [anonymizována dvě slova] úřadem, [anonymizována dvě slova] úřad pro [územní celek] a [územní celek] pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo] Počátek řízení odvozoval od výzvy k vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. [část obce], kterou podala jeho právní předchůdkyně (matka) k [stát. instituce], pozemkovému úřadu (předchůdci [anonymizována dvě slova] úřadu), dne [datum] a která byla evidována pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a konec řízení pak od data rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 10. 2018, [číslo jednací].

4. S ohledem na totožnost účastníků, jakož i skutkovou souvislost všech tří žalob, rozhodl soud o jejich spojení ke společnému projednání (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 22. února 2022, č.j. 12 C 32/2020-52).

5. Žalovaná Česká republika v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – [stát. instituce], které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“) též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení pozemkového úřadu vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva (zák. č. 229/1991 Sb.).

6. Žalovaná se žalobě bránila zejména tím, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č.j. 12 C 12/2019-42 ze dne 2. 6. 2020, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 54 Co 348/2020-73 ze dne 7. 1. 2021 rozhodl o žalobě podané žalobcem ve věci náhrady nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci restitučního nároku vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. V daném případě vzal soud za prokázané, že řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne [datum] a skončilo rozhodnutím správního orgánu ze dne 17.10.2018 č.j. 459103/2018. Žalovaná na základě rozhodnutí soudu byla povinna zaplatit žalobci částku 400 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaný k tomu dále uvedl, že Nejvyšší soud svými usneseními sp. zn. 30 Cdo 1172/2021-39 ze dne 23. 6. 2021, sp.zn. 30 Cdo 1762/2021-48 ze dne 20.10.2021 a sp.zn. 30 Cdo 3057/2021-82 ze dne 30.12.2021 konstatoval, že se v případě nyní posuzovaném řízení o uplatňovaných nárocích a v případě nároku uplatněném v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 12 C 12/2019 jedná o odškodnění za jednu nemajetkovou újmu vzniklou celkovou nepřiměřenou délkou trvání jediného správního řízení, tedy řízení vedeného před [anonymizována dvě slova] úřadem, [anonymizována dvě slova] úřad pro Středočeský kraj a [územní celek] pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. Žalovaný zdůraznil skutečnost, že žalobce byl tedy za celou dobu stejného správního řízení, tj. za období od uplatnění nároku dne [datum] do právní moci rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 17.10. 2018 (tj. definitivní konec správního řízení) již odškodněn, neboť náhrada mu byla přiznaná již při rozhodování o dřívějším návrhu, tedy v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 12/2019.

7. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Předně bylo zjištěno, že žalobce podal ke zdejšímu soudu dne [datum] a [datum] celkem 4 žaloby, kterými se každou zvlášť domáhal na žalovaném státu zaplacení částky 400 000 Kč, tedy 4 x 400 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku vedeného před [anonymizována dvě slova] úřadem, [anonymizována dvě slova] úřad pro [územní celek] a [územní celek] pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. Jednotlivé žalobní nároky vztahují ke konkrétním restitučním nárokům, resp. konkrétním rozhodnutím vydaných v rámci jednoho restitučního řízení, a to rozhodnutí správního orgánu ze dne ze dne 10.10.2018 [číslo jednací] (od počátku vedeno pod sp. zn. 12 C 32/2020); dále rozhodnutí správního orgánu ze dne 14. 8. 2018, [číslo jednací] (původně vedeno pod sp. zn. 35 C 29/2020); rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 10. 2018, [číslo jednací] (původně vedeno pod sp. zn. 23 C 32/2020) a rozhodnutí správního orgánu ze dne 17.10.2018 [číslo jednací] (původně vedeno pod sp. zn. 12 C 12/2019).

9. V řízení ve věci 12 C 12/2019 dne 2.6.2020 pod č.j. 12 C 12/2019-42 vydán rozsudek, který nabyl dne [datum] právní moci. Tímto rozsudkem zdejší soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. V řízení soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce, matka [jméno] [příjmení], dne [datum] doručila [anonymizováno] úřadu žádost o vydání zemědělského majetku v [katastrální uzemí], [územní celek], jehož původními vlastníky byli její rodiče [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. K této žádosti byl založen správní spis evidovaný pod sp. zn. PÚ [číslo]. Zároveň tatáž žádost byla pozemkovému úřadu doručena bratrem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] mladším. K této žádosti byl pak založen správní spis evidovaný pod sp. zn. PÚ [číslo]. Zemědělský majetek, k němuž byl zmíněnými oprávněnými osobami uplatněn požadavek na jeho vydání, přešel v minulosti na stát v různých časových obdobích a z rozličných důvodů, část dle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. v roce 1960, část na základě kupních smluv uzavřených v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v letech 1965 až 1967 a část v důsledku odmítnutí dědictví. Vypořádání předmětného restitučního nároku si vyžádalo řadu šetření stran charakteru předmětných nemovitostí a jejich aktuální zastavěnosti. V některých případech dokonce bylo třeba vyhotovit příslušný geometrický plán. Protože jak [jméno] [příjmení], tak [jméno] [příjmení] mladší v průběhu zmíněného řízení zemřeli, bylo v řízení pokračováno s jejich dědici, v případě [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], s žalobcem. Projednávání zmíněného restitučního nároku bylo postiženo řadou dlouhých období nečinnosti věc vyřizujícího správního orgánu. Navíc předmětný restituční nárok byl správním úřadem vypořádáván postupně, vydáváním dílčích správních rozhodnutí. V restitučním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ [číslo] bylo správním úřadem vydáno celkem 10 takových rozhodnutí a v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ [číslo] bylo vydáno dokonce 14 takových rozhodnutí. V roce 2018 bylo při revizi správního spisu ze strany správního orgánu zjištěn seznam pozemků, které ještě nebyly vyřešeny. Žalobce se prostřednictvím svého zástupce minimálně v těchto dvou případech zajímal o stav restitučního řízení, kdy urgoval vypořádání pozemků, které dlouhodobě zůstávaly nedořešeny. Posledním rozhodnutím v rámci celého restitučního řízení bylo rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, [anonymizována dvě slova] úřadu pro [územní celek] a [územní celek] ze dne 17. 10. 2018, [číslo jednací], kterým celé restituční řízení definitivně skončilo (a které nabylo právní moci dne [datum]).

10. Účastníci v právě projednávaném řízení učinili jako nesporná veškerá skutková zjištění učiněná soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 12/2019 a uvedená v rozsudku soudu ze dne 2.6.2020 č.j. 12 C 12/2019-42.

11. Dále soud s ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, konstatuje, že z dopisů datovaných dne [datum], [datum] a [datum] (a z reakce žalované ze dne [datum]) bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci restitučního nároku vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. Jednotlivé žádosti byly podány ve vztahu ke konkrétnímu správnímu rozhodnutí, a to rozhodnutí správního orgánu ze dne ze dne 10.10.2018 [číslo jednací], dále rozhodnutí správního orgánu ze dne 14. 8. 2018, [číslo jednací] a rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 10. 2018, [číslo jednací]. S ohledem na § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud nárok za řádně uplatněný.

12. Po právní stránce soud vychází ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Nárok uplatňovaný právní předchůdkyní žalobce a posléze žalobcem samotným v restitučním řízení je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu ČR zn. Cpjn 206/2010.

14. Na tomto místě je nutno dále uvést, že Nejvyšší soud ČR ve svých usneseních sp. zn. 30 Cdo 1172/2021-39 ze dne 23. 6. 2021 (v řízení vedeném původně pod sp. zn. 35 C 29/2020), sp.zn. 30 Cdo 1762/2021-48 ze dne 20.10.2021 (v tomto řízení) a sp.zn. 30 Cdo 3057/2021-82 ze dne 30.12.2021 (v řízení vedeném původně pod sp. zn. 23 C 32/2020) předně konstatoval, že správní řízení zahájené výzvou právní předchůdkyně žalobce evidovanou pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] je nutno považovat za řízení jediné. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4020/2014 učinil pak pokyn soudu, aby v nyní posuzovaném kompenzačním řízení o dalších nárocích žalobce meritorně rozhodl a buď případně žalobci náhradu přiznal, dospěje-li ke zjevně výjimečnému závěru, že přiznání náhrady požadované v prvním řízení nebylo jen se zřetelem k projevu dispozitivní zásady přiměřeným, anebo aby rozhodl o takovém žádání zamítavě, byla-li náhrada přiznaná při rozhodování o dřívějším návrhu ve smyslu přiměřenosti vypořádána nebo byl-li nárok shledán zcela nedůvodným.

15. K tomu soud uvádí, že žalobce v tomto řízení nárokuje kompenzaci újmy za období, které již bylo předmětem posuzování ve věci 12 C 12/2019, kdy v předmětném řízení bylo posuzována přiměřenost, resp. nepřiměřenost délky restitučního řízení v období od podání žádosti žadatelky na vydání zemědělského majetku dle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě ze dne [datum] do skončení tohoto restitučního řízení rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 17.10.2018, které restituční řízení definitivně uzavřelo. Další žalobcem uplatňované nároky v nyní posuzovaném řízení se týkají nároků na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě za období, které již bylo předmětem posuzování v předcházejícím řízení pod sp. zn. 12 C 12/2019.

16. Jednotlivé restituční nároky spolu neoddělitelně souvisí a je nutné je odškodnit toliko jako celek. Soud tedy zdůrazňuje, že je nutno se koncentrovat na stanovení toliko jediné výše náhrady nemajetkové újmy kompenzující žalobci namítanou délku 26 let nejistoty ohledně vypořádání jeho celkového restitučního nároku. Je zde nutné odmítnout formu uplatnění náhrady nemajetkové újmy resp. její uplatnění ve vztahu k dílčím rozhodnutím. V daném případě se jednalo o jedno řízení a oprávněná osoba tak může tvrdit, že pociťovala jednu újmu, nikoliv však újmu znásobenou počtem vydaných rozhodnutí.

17. S ohledem na skutečnost, že žalobce v původním řízení 12 C 12/2019 požadoval odškodnění ve výši 400 000 Kč, a kdy žalobě bylo v tomto, tedy plném, rozsahu vyhověno, je nutno v nyní posuzovaném řízení zkoumat, zda přiznání náhrady v prvním řízení ve výši 400 000 Kč je s ohledem na další uplatněné kompenzační nároky stále přiměřené.

18. Délku řízení 26ti let je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). Jak uvedl soud ve svém rozsudku ze dne 2.6.2020 č.j. 12 C 12/2019-42, v takovém případě se pak dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 500 000 Kč (2 x 10 000 Kč + 24 x 20 000 Kč). Soud základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí (20 000 Kč za rok řízení), neboť tu jsou faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, neboť jde o restituční řízení, v němž má být (pokud možno bez jakýchkoli zbytečných prodlev) napravena v minulosti způsobená újma. Na druhé straně soud snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

19. K dalším faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění pak lze uvést následující. Celková délka řízení byla výše zjištěna v trvání 26 let. Tato délka je zjevně nepřiměřená a je též nezákonná, neboť řízení před pozemkovým úřadem bylo řízením správním (srov. § 9 zák. o půdě), v němž se měly uplatnit též lhůty dle § 49 odst. 2 spr. ř. (zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být, byť by šlo o zvlášť složitý případ, do 60 dnů. S ohledem na právě uvedené je pak zjevné, že zákonná lhůta dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určení základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou“ považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou), v níž mělo být řízení skončeno.

20. Co se týká složitosti řízení, ta je dána především jeho restituční povahou a tedy zvýšenou skutkovou a právní složitostí. Skutkovou složitost shledává soud zejména v tom, že v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ [číslo] bylo správním úřadem vydáno 14 pravomocných rozhodnutí a v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ [číslo] bylo správním úřadem 10 pravomocných rozhodnutí. O závěru o složitosti řízení svědčí i prokázaná skutečnost, že v průběhu řízení bylo nutno čekat na výsledek dědického řízení oprávněných osob. Dále bylo na základě skutkových zjištění učiněných v řízení 12 C 12/2019 prokázáno, že pozemkový úřad v daném případě prověřoval několik restitučních titulů, na základě kterých nárokované pozemky přešly na stát. Značně složité bylo rovněž prokazování možnosti vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti, v dané souvislosti bylo třeba nechat vyhotovit několik geometrických plánů, v některých případech bylo řízení do doby vyřešení předběžné otázky přerušeno. Právní složitost shledává soud zejména v tom, že vydávaný majetek přecházel na stát v různých časových období podle různých nabývacích titulů, a to část dle vl. nař. [číslo] Sb. v roce 1960, část dle kupních smluv v letech 1965 – 1967, část v důsledku odmítnutí dědictví a správní orgán se touto otázkou musel právně vypořádat. Do úvah o složitosti řízení je nutné zanést i skutečnost, že ve dvou případech (proti rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 12. 10. 2011 a rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 2. 1. 2012) byla podána žaloba podle části páté o.s.ř. a šlo tedy o rozhodování ve dvou stupních. Ze všech těchto výše uvedených důvodů přistoupil soud ke snížení základní částky o 20%.

21. Chování právního předchůdce žalobce ani žalobce ve vztahu k trvání předmětného řízení nebylo zjištěno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobce byl ve správním řízení zcela pasivní, aktivita zástupce žalobce je zřejmá z celého správního spisu, v řízení bylo prokázáno, že žalobce se v období předcházejícím vydání posledních rozhodnutí v roce 2018 prostřednictvím svého zástupce minimálně ve dvou případech zajímal o stav restitučního řízení, a to dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Zde soud dodává, že i kdyby ze správního spisu nebyl zjištěn žádný aktivní úkon žalobce, kterým by pozemkový úřad vyzýval k akceleraci vyřizování věci, není vhodné přičítat absenci takového postupu k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu. S ohledem na skutečnost, že urgence ze stany žalobce byly prokázány až ve zcela poslední fázi restitučního řízení, kdy jako průtahové řízení je posuzováno období celých 26 let, má soud za to, že zde nejsou dány důvody k navýšení (ani ke snížení) základní částky.

22. Význam předmětu řízení pro žalobce je akcentován tím, že tu jde o restituční řízení, v němž jde o nápravu dřívějších křivd. V řízení nebyla prokázána žalovanou namítaná nečinnost žalobce, která by mohla svědčit o sníženém významu řízení pro poškozeného. K novému tvrzení žalobce v rámci posuzovaného řízení, že význam předmětu řízení pro žalobce z principu narůstá vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o větší restituční nárok, než který byl posuzován v prvním řízení, soud uvádí, že v této žalobcem tvrzené skutečnosti neshledal relevantní faktor, který by mohl zásadně ovlivňovat výši přiznaného zadostiučinění. V posuzovaném restitučním řízení se jednalo o nároku žalobce na vydání zemědělského majetku, vše v k.ú. [část obce]. Těžko si za dané situace lze představit, že psychická újma žalobce byla niterně rozparcelována stejně, jako je tomu v případě pozemků, o jejichž vydání bylo restituční řízení vedeno, a že je tedy nutné újmu žalobce navýšit s ohledem na větší rozlohu zemědělské půdy, jejíž vydání bylo v rámci restitučního řízení řešeno. Jak soud již uvedl, stále se jednalo o jedno restituční řízení a oprávněná osoba tak může tvrdit, že pociťovala újmu, nikoliv však újmu znásobenou počtem vydaných rozhodnutí či rozsáhlejším restitučním nárokem. Takové násobení či sčítání újmy nemá ani oporu v ustálené judikatuře.

23. Tzv. základní částka odškodnění by činila částku 500 000 Kč. Soud pak s ohledem na závěr o nadstandardní složitosti věci snížil základní výši odškodnění o 20 %, tj. o částku 100 000 Kč. Soud setrvává na svém názoru vyjádřeném v rozsudku ze dne 2.6.2020 pod č.j. 12 C 12/2019-42, že za zcela adekvátní považuje částku 400 000 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci.

24. S ohledem na skutečnost, že náhrada ve výši 400 000 Kč přiznaná žalobci při rozhodování o dřívějším návrhu pod sp. zn. 12 C 12 / [číslo] byla ve smyslu přiměřenosti zcela vypořádána, soud žalobu, resp. tři žaloby na zaplacení částky 3 x 400 000 Kč, výrokem I. – III. tohoto rozsudku, v plném rozsahu zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za šest úkonů právní služby po 300 Kč (3x vyjádření ve věci 12 C 32/2020, tj. vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum], vyjádření k žalobě ze dne [datum] a dále 3x vyjádření ve věci 23 C 32/2020, tj. vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum]), celkem tedy 1 800 Kč dle § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., když žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem s plnou mocí, nýbrž svým pověřeným zaměstnancem.

Poučení