12 C 39/2017 - 159

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A], oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva k nemovité věci nabytého vydržením takto:

Výrok

I. Žalobkyně je vlastníkem části pozemku o výměře 15 m2 oddělené od parcely č. [Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú [adresa] a označené jako nově vzniklá [Test] dle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2017, který je nedílnou součástí rozsudku.

II. Žalovaní č. [hodnota] a č. [hodnota] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 70.895 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V první řadě okresní soud uvádí, že přes námitku podjatosti soudkyně, kterou žalovaní vznesli u jednání dne 24. 3. 2021, byl okresní soud oprávněn o věci jednat a věc rozhodnout s odkazem na ustanovení § 15b odst. 2 o.s.ř. Námitka podjatosti nebyla uplatněna včas a není důvodná. Účastníky řízení a právního zástupce žalovaných neznám, právního zástupce žalobkyně znám ze soudních jednání. Nemám zájem na výsledku tohoto řízení a nejsou mi známy žádné skutečnosti, pro které bych měla být podjatá a vyloučená z projednávání věci.

2. Okresní soud v této věci považuje za nezbytné zdůraznit, že řízení bylo zahájeno dne 14. 6. 2017, první jednání proběhlo dne 25. 10. 2017 a účastníci se dohodli na mimosoudním řešení a na uzavření mimosoudní dohody ve lhůtě do dvou měsíců. U jednání dne 2. 10. 2018 účastníci potvrdili, že jsou připraveni uzavřít smír a dokonce vytýčili základní body budoucí dohody s tím, že návrh smíru bude soudu zaslán ve lhůtě do 15. 11. 2018. Nestalo se tak. U jednání dne 15. 4. 2019 účastníci navrhli postup podle § 110 o.s.ř., řízení bylo přerušeno s tím, že účastníci budou jednat na místě samém s geometrem. Ani tentokrát se účastníci nedohodli, a to možná i s ohledem na výsledek řízení, které bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp.zn. [Anonymizováno] (určení vlastnického práva vydržením) a které pro žalované skončilo neúspěchem. Na návrh žalobkyně bylo v řízení pokračováno (usnesení ze dne 21. 10. 2019). Další jednání bylo nařízeno na den 15. 4. 2020 a vzhledem k pandemické situaci spojené s Covid-19 bylo toto jednání odročeno. Dne 4. 8. 2020 se konalo jednání na místě samém, při kterém byly dohodnuty body dohody, nicméně i toto jednání bylo ukončeno neúspěšně a dohoda nebyla uzavřena. Po tomto datu již byly činěny intenzivní kroky za účelem rozhodnutí věci. Pokud nyní žalovaní nekorektně napadají délku řízení, lze ze spisu doložit tvrzený počáteční zájem účastníků na mimosoudním řešení věci.

3. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 6. 2017 domáhá proti žalovaným č. [hodnota] a č. [hodnota] určení svého vlastnického práva k pozemku p.č. [Anonymizováno] o výměře 15 m2 nacházejícího se v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením od pozemku p.č. [Anonymizováno] na základě geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2017. Skutkově tvrdí, že nabyla vlastnické právo k nemovitým věcem zapsaným na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] darovací smlouvou ze dne 3. 5. 1993, jejíž součástí byl geometrický plán [tituly před jménem] [adresa] ze dne 14. 12. 1992. Z tohoto je patrné, že hranice mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] (ve vlastnictví jejích právních předchůdců – dárců) a p.č. [Anonymizováno] (nyní ve spoluvlastnictví žalovaných) není napojena na roh stavby rodinného domu situovaného na pozemku p.č. st. [Anonymizováno], ale mezi pozemkem p.č. st. [Anonymizováno] a pozemkem p.č. [Anonymizováno] existuje „ulička“, která tvoří přirozený [rodné přijmení] kolem domu žalobkyně č.p. [Anonymizováno] a navazuje na další pozemky. V roce 1997 byla postavena zídka na pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] v tzv. „uličce“, v roce 1998 byla položena zámková dlažba na části pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno], která navazuje na zídku, na které je postaven plot s drátěným pletivem, který vede mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]. Z druhé strany na tuto zídku navazuje dřevěný laťkový plot mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]. Ani žalovaní, ani jejich právní předchůdci nebránili ani těmto pracím, ani užívání „uličky“. V roce 2015 se dozvěděla o digitalizaci a 19. 8. 2015 podala žádost o prošetření hranice pozemků p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]. Dozvěděla se, že v geometrickém plánu č. [hodnota] není uvedena vzdálenost mezi hranicí pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno], lomové body nelze určit číselně s dostatečnou přesností danou katastrální vyhláškou a tedy nelze číselně určit vzdálenost hranice k zastavěné části pozemku p.č. st. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [Anonymizováno], tedy šířku „uličky“. S žalovanými se nedohodla na tzv. souhlasném prohlášení o shodě na průběh hranice, naopak dne 31. 10. 2015 žalovaní posunuli svůj dřevěný laťkový plot z původní hranice mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] do pozemku p.č. [Anonymizováno] v jejím vlastnictví, čímž došlo k zabrání části jejího pozemku. Dále dne 20. 6. 2016 žalovaní požádali o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby oplocení a druhá část oplocení na pozemku p.č. [Anonymizováno] má být umístěna 20 cm od hranice s pozemkem p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno]. Tím by došlo k neoprávněnému zásahu do jejího vlastnického práva a byl by jí zamezen přístup na část pozemku p.č. [Anonymizováno] i na pozemek p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je její rodinný dům, i k zamezení přístupu k domu „uličkou“. Podle žalobkyně došlo k vydržení pozemku p.č. [Anonymizováno], který v pokojném stavu a nepřetržitě užívá od roku 1993 a na poctivou držbu lze započíst i dobu řádné a poctivé držby jejích předchůdců. Pokud se týká opravy chyb v katastrálním operátu, tak toto rozhodnutí nemá hmotněprávní, ale pouze evidenční účinky, kdy neřeší, kdo je vlastníkem určité nemovitosti, ale pouze to, kdo bude v katastru nemovitostí evidován.

4. Žalovaní se k žalobě vyjádřili dne 24. 10. 2017 tak, že nikdy nevyslovili souhlas s geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO], byli striktně proti výstavbě zídky. Stanovení vydržení vlastnického práva by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně aktivně fyzicky napadala matku žalovaného č. [hodnota]. Pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] jsou totožné velikosti a tvaru, není zde žádný úskok, výseč či cokoliv podobného. Odkazují na náčrt na vytyčení hranic pozemků ze dne 28. 6. 1997, který rovněž vyhotovila [tituly před jménem] [jméno FO], ve kterém se hranice domu žalobkyně prokazatelně dotýká hrany pozemku žalovaných p.č. [Anonymizováno]. Tyto dokumenty žalobkyně i právní předchůdci drželi a nemohli být v dobré víře. Geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO] je nezákonně zpracovaný a na jeho základě není možné rozhodnout o určení vlastnického práva.

5. U jednání dne 25. 10. 2017 žalobkyně doplnila, že mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] původně oplocení nebylo, až v roce 1997 byla postavena betonová zídka. Žalovaní uvedli, že stranu, která sousedí s pozemkem p.č. [Anonymizováno], mají zaplocenou od roku 2004 až 2005, plot si posunuli v roce 2015, neboť začaly neshody se sousedy. Podle žalobkyně byl tento plot postaven už v roce 2003. Bylo konstatováno, že zídka a oplocení nesledují hranici p.č. [Anonymizováno] (na geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] vyznačeno červeně), ale ve skutečnosti jsou postaveny ještě hlouběji do pozemku p.č. [Anonymizováno]. U jednání dne 5. 10. 2020 žalobkyně uvedla, že se nedomáhá vydržení celé části pozemku až k zídce a k plotu, ale pouze té části, která byla zaměřena v geometrickém plánu, který byl přiložen k žalobě (pozn. soudu: geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]).

6. Na místě samém okresní soud zjistil, že od příjezdové komunikace vede branka a chodník, který vyúsťuje na plochu se zámkovou dlažbou, toto prostranství se zámkovou dlažbou je společné pro dům, který je při pohledu vlevo a který je v současné době ve vlastnictví sestry žalobkyně, a pro dům žalobkyně při pohledu vpravo. Naproti od vstupu sousedí pozemek žalovaných, mezi pozemky (p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] je drátěný plot, který ve spodní části přiléhá k prostranství se zámkovou dlažbou a v těchto místech je na plotě neprůhledná fólie. V části prostoru se zámkovou dlažbou je umístěna betonová zídka, která sousední pozemky odděluje a plní funkci zpevnění přilehlého pozemku ve vlastnictví žalovaných, který je nepoměrně vyšší než pozemek ve vlastnictví žalobkyně a prostor se zámkovou dlažbou (viz také č.l. 28 – fotografie č. [hodnota], č.l. 30 – fotografie č. [hodnota], č.l. 31 – fotografie č. [hodnota], č.l. 32, č.l. 113, č.l. 114, č.l. 115, č.l. 123 a č.l. 129). Na označených fotografiích je vidět, že betonová zídka byla ukončena a navazoval na ni dřevěný laťkový plot, který odděloval pozemky v místě, které žalobkyně označuje tzv. „uličkou“. Tento plot byl den před jednáním na místě samém žalovanými odstraněn. Ještě v terénu bylo vidět díry, kde byly ukotveny kovové sloupky plotu. I v místech, kde byl umístěn tento dřevěný laťkový plot, se pozemek p.č. [Anonymizováno] svažuje směrem k pozemku žalobkyně p.č. [Anonymizováno]. Tento plot končil u kůlny, která je ve vlastnictví žalovaných, a tato tzv. „ulička“ končí dřevěnou brankou na pozemku žalobkyně (č.l. 28 – fotografie č. [hodnota], č.l. 29, č.l. 30, č.l. 32, č.l. 110, č.l. 112, č.l. 113, č.l. 115). Dále bylo zjištěno, že naproti betonové zídky je ve stavbě domu žalobkyně úskok, zeď pokračuje do zadní části domu a tato strana je orientována směrem k „uličce“. Mezi zdí domu, úskokem a betonovou zídkou je průchod „ulička“, i v tomto úseku je položena zámková dlažba a celý prostor se zámkovou dlažbou je jedním celkem. Za domem je kůlna ve vlastnictví žalobkyně, dveře od kůlny se otvírají do „uličky“. Na tuto kůlnu navazuje pergola. Okresní soud dále odkazuje na protokol o jednání na místě samém (č.l. 120 –121).

7. Okresní soud v řízení provedl většinu důkazů označených účastníky.

8. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení soud zjistil, že její dům č.p. [Anonymizováno] byl původně hospodářskou budovou s garáží, kterou postavili její rodiče někdy v roce 1976. Dům byl zkolaudovaný v roce 1994. Mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] nebyl plot, někde na úrovni domu rodičů byla kůlna, kterou rodiče zbourali, když postavili onu hospodářskou budovu. Pozemky se užívaly dohromady, byla mezi nimi pomyslná hranice – vysazené keře rybízů. Až do roku 2015 tam nebyl žádný problém, byli jako „jedna rodina“. V roce 2002 dokonce vyšla žalovaným vstříc a zřídila jim přes svůj pozemek věcné břemeno na vodovodní přípojku. Plot mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] p.č. [Anonymizováno] postavil její otec, bývalý přítel její sestry a žalovaný. V roce 1997 byla postavena betonová zídka v místech, kde se sousední pozemek začal svažovat na její pozemek. V roce 1998 se položila zámková dlažba, která se napojovala na tuto zídku. Ohledně zídky existovala dohoda mezi jejími rodiči a žalovaným, který nikdy neměl výhrady a nikdy nic nenamítal, ani jeho předchůdci. Na pozemku p.č. [Anonymizováno] její děda postavil kůlnu a k této kůlně v letech 2003 až 2007 přistavila současnou pergolu. Mezi pozemky p.č. [Anonymizováno], p.č. st. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] nebylo žádné oplocení, pozemek se svažoval k pozemku p.č. [Anonymizováno]. Žalovaní kolaudovali v roce 2002 a žalovaný za ní přišel s tím, že by si chtěl tyto pozemky oddělit. Bylo to na základě dohody a žalovaný si v roce 2003 postavil laťkový plot na hranici podle geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO]. Neměli žádné problémy až do srpna 2015, kdy za ní přišel žalovaný s digitální mapou a řekl, že potřebuje posunout plot o 0,67 metru kvůli sekačce. Tehdy poprvé zjistila, že pozemek je napojený na roh jejího domu a že tam není ona „ulička“. Laťkový plot žalovaní odstranili den, nebo dva dny, před jednáním na místě samém.

9. Z výpovědi žalovaného č. [hodnota] jako účastníka řízení soud zjistil, že v místech bydlel do své páté třídy, v té době mezi pozemky žádné oplocení nebylo. Svůj rodinný dům zkolaudovali v roce 2002 a v té době postavili i plot po obvodu pozemku. Drátěný plot, který vede mezi pozemky, postavila rodina žalobkyně až po onu zídku, bylo to v létě 2013. Také zídku stavěla rodina žalobkyně a neví, kdy to bylo. V části od pergoly nebyl žádný plot, ten vybudoval až v roce 2013, 2014. Jednalo se o dřevěný plot, který umístil tak, aby ho mohl z obou stran natírat. Nahoře tento plot končil u kůlny, dole u zídky. Postavil ho tak, aby to vycházelo. Předmětný dřevěný plot odstranil před jednáním na místě samém. Protože chtěl vědět, kudy vede hranice mezi pozemky, objednal si zaměření, které provedla v roce 2016 společnost [Anonymizováno]. Nevzpomněl si, kdy byla vybudována betonová zídka, kdy byla položena zámková dlažba a kdy poprvé sdělil žalobkyni námitky na hranice mezi pozemky. Uvedl, že nikdo nepožádal o souhlas s umístěním plotu a zídky.

10. Z výpovědi žalované č. [hodnota] jako účastnice řízení soud zjistil, že svůj dům zkolaudovali v roce 2002. Od počátku se doptávala na hranice mezi pozemky, byly tam problémy, kdy rodina žalobkyně jezdila přes sousední dvůr. Nikdo se jí neptal ani ohledně zídky, ani ohledně plotu. V roce 1997 si nechali vyměřit pozemek [tituly před jménem] [jméno FO] a upozornila, že na pozemku žádné úskoky nejsou a že tam není ani „ulička“. Drátěný plot mezi pozemky se postavil v roce 2014 nebo 2015, zídka se postavila asi v roce 2013, dřevěný plot se postavil také v té době, protože sousedé napadali její matku.

11. Z výpovědi svědkyně [adresa] soud zjistil, že je matkou žalobkyně a že dům žalobkyně byl původně hospodářskou budovou, která byla postavena v roce 1976. Stavba byla zaměřena v roce 1992 a v roce 1993 pozemek a stavbu darovali žalobkyni. Sousední pozemky byly oploceny kolem dokola, nejprve se po domluvě s žalovaným č. [hodnota] postavila v roce 1997 zídka. Tu dělal její zemřelý manžel, bývalý manžel žalobkyně a také ona sama se na stavbě podílela. Potom si v roce 2003 pan [jméno FO] postavil dřevěný plot naproti pergole, a to po domluvě s jejím manželem a na základě zaměření pana [jméno FO]. Dřevěný plot z latěk tam byl až do října 2015, potom si pan [jméno FO] plot posunul a nakonec plot odstranil. Drátěný plot mezi pozemky se stavěl v roce 2007. [jméno FO] natáhl vlasec od zídky až k cestě, její manžel a pan [jméno FO] vyvrtali sloupky a betonovali, pan [jméno FO] natáhl pletivo, pan [jméno FO] a pan [jméno FO] háčkovali. Při stavbě tohoto plotu pan [jméno FO] neměl žádné připomínky, sám si natáhl vlasec, kam plot povede. Dřevěný plot si pan [jméno FO] stavěl sám podle plánu pana [jméno FO], jen u zídky ho více zkosil, aby byl větší průchod.

12. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je strýcem žalobkyně, který do míst jezdil na návštěvu. Zpočátku tam žádné ploty nebyly, vzpomíná si, že nejprve byla postavena zídka, mohlo to být v roce 1995 nebo 1997. Dřevěný plot se stavěl v roce 2003, pamatuje si to proto, že jel navštívit švagra poté, kdy nastoupil do funkce mistra. Bylo tam posezení a on ho upozorňoval, že má naproti plot, švagr na to řekl, že plot postavil pan [jméno FO]. Švagr i pan [jméno FO] vycházeli dobře, švagr si nikdy nestěžoval na problémy kvůli plotům. K tomuto plotu dále uvedl, že mu bylo řečeno, že plot se postavil tak, aby vyhovoval oběma stranám. Od žalobkyně ví, že si plot potom posunul pan [jméno FO], protože hranice jsou jinak.

13. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] soud zjistil, že není v žádném vztahu k účastníkům, je sousedem, který viděl na pozemek žalovaných, když tam nebyla pergola, viděl dřevěný plot. Plot mezi pozemky se mohl stavět kolem roku 2006, 2007, tento plot stavěl pan [jméno FO], soused [Anonymizováno] a pan [jméno FO]. Zídka se stavěla možná v roce 1996, 1997. V zadní části původně žádný plot nebyl, ten se postavil možná v roce 2002, 2003, jedná se o dřevěný plot. Od žalobkyně ví, že si pan [jméno FO] plot později posunul.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že nemá žádný vztah k účastníkům, že je bývalým přítelem sestry žalobkyně a že do těchto míst začal jezdit v roce 2003. V té době tam žádné ploty nebyly, dřevěný laťkový plot se postavil, až když se začala stavět pergola. V té době už tam stála zídka mezi pozemky a byla tam i zámková dlažba. [jméno FO] osazoval sloupky a neví, zda se s někým domlouval. Pokud se týká drátěného plotu mezi pozemky, tak u toho byl i pan [jméno FO] a soused (jméno si nepamatoval, ale označil svědka [Anonymizováno], který byl v jednací síni před ním). Od pana [Anonymizováno] ví, že se plot stavěl po domluvě, dokonce s panem [jméno FO] kopali díry, betonovali sloupky a pan [jméno FO] dělal finální úpravy. To mohlo být v roce 2007. Nikdo se neohradil proti stavbě plotů. S bývalou přítelkyní chodili k [jméno FO] na návštěvy, ale nikdy se neřešily problémy ohledně plotu. I když byla paní [jméno FO] doma, na stavbu nepřišla, stavbě plotu nebránila.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je matkou 1. žalovaného, která v místech bydlela do roku 1985, 1986. Mezi pozemky nebyl plot, nevzpomněla si, kdy se plot stavěl a kdo pomáhal. Nevěděla, kdy se postavila zídka. Uvedla, že vzadu byl malinkatý plot, nikdy to nebylo bez oplocení a v místech tohoto malého plotu si syn postavil plot vyšší (podle fotografie upřesnila, že se jedná o dřevěný plot), ale nevzpomněla si, kdy se postavil. Uvedla, že si pan [jméno FO] dělal, co chtěl a přibral půdu, jak chtěl, ale ohledně problémů hovořila neurčitě, což je zachyceno v protokole.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je sestrou 1. žalovaného, která uvedla, že plot mezi pozemky po delší straně se stavěl v roce 2013, 2014, 2015, do té doby to bylo bez oplocení. Pochybuje, že by se zídka stavěla po domluvě. V zadní části byl plot vždy, byl to plot starý a nový plot postavil bratr. Žádnému jednání ohledně pozemků a plotů nebyla přítomna, nepamatuje se, kdo postavil drátěný plot, nebyla přítomna jednání, že by bratr sdělil žalobkyni spornost hranic.

17. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že vyhotovila geometrický plán č. [hodnota], vyhotovila také geometrický plán v roce 1997 a byl jí předestřen geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO], dále také geometrický plán, který byl vypracován v řízení pod sp. zn. [Anonymizováno]. Ke všem těmto geometrickým plánům jednoznačně uvedla, že tyto neurčovaly hranice mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno], že se nezabývaly čarou mezi těmito pozemky a pokud tedy je čára mezi těmito pozemky ve směru k pozemku p.č. st. [Anonymizováno] rovná, je toto zavádějící a matoucí. Tyto geometrické plány řešily oddělení jiných částí pozemků. V roce 1992, když byl vyhotoven geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO], se sousedé nevyjadřovali a neodsouhlasovali průběh hranice a k dotčeným hranicím se nevyjadřovali. V současné době je situace jiná. Pokud hranice vede u souseda, mohou se sousedé dohodnout na užívacím stavu a proběhne zpřesnění, pokud je v dovolené odchylce 2,8 metru. Pokud se sousedé nedohodnou, jsou ve sporu. Je samozřejmě nejjednodušší, pokud by účastníci učinili tzv. souhlasné prohlášení na průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků. Dále potvrdila, že bod č. [hodnota] na jejím geometrickém plánu z roku 2017 odpovídá bodu č. [hodnota] na geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1992. Bod 3 na svém geometrickém plánu z roku 2017 stanovila tak, že od bodu 4 odměřila 18,90 metrů, což byla jediná výměra, kterou z geometrického plánu z roku 1992 mohla použít. Spočítala vzdálenost mezi bodem 3 a 4 na geometrickém plánu z roku 1992, což je 18,90 metrů a stejná vzdálenost je mezi bodem 4 a 3 na jejím geometrickém plánu z roku 2017. S geometrickým plánem z roku 1997 nebyla paní [adresa] seznámena, neboť [jméno FO] pozemek přikupovali od [jméno FO].

18. Svědkyně se vyjádřila k nákresu vyhotovenému [tituly před jménem] [jméno FO] a uvedla, že tento provedl vytyčení vlastnické hranice a spočítal vytyčení hranice 1,5 metru do domu. Tento protokol má pouze informativní charakter a není geometrickým plánem, který by byl přiložený k listině. Je zde uvedeno, že ho vyhotovil [jméno FO], ale na druhé listině je uvedeno, že ho vyhotovil [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten ale nemůže ověřovat pozemkové zaměření, resp. neměl by ověřovat vytyčování hranic a geometrické plány. Je úředně ověřený zeměměřičský inženýr s oprávněním ověřovat výsledky měření podle písmena c) katastrálního zákona, za tuto firmu ověření provedl [tituly před jménem] [jméno FO], který má sice oprávnění podle písmena a) katastrálního zákona, stejně jako ona, což znamená, že můžou vytyčovat hranice a ověřovat geometrické plány týkající se hranic pozemků, ale [tituly před jménem] [jméno FO] není na jiných dokumentech vůbec uveden.

19. Svědkyně dále uvedla, že červená čára na geometrickém plánu z roku 2017 nekopíruje skutečný stav, jak jsou pozemky nyní oploceny, bod č. [hodnota] je sloupek stávajícího plotu, bod č. [hodnota] je geohřeb, který odpovídá bodu č. [hodnota] na geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO], bod č. [hodnota] je geohřeb, který byl umístěn do zámkové dlažby a bod 4 je bodem na zdi kůlny. Šířka pozemku p.č. [Anonymizováno] měla být 18,90 metru a při umístění geohřebu tato šířka seděla. Žádný z geometrických plánů nezaměřuje skutečnou hranici mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a mezi p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

20. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsána jako vlastník nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa]: p.č. st. [Anonymizováno] o výměře 141 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno], rod. dům, dále p.č. [Anonymizováno] o výměře 592 m2 – orná půda, p.č. [Anonymizováno] výměře 74 m2 – orná půda, p.č. [Anonymizováno] o výměře 1290 m2 – ostatní plocha. Nabývacím titulem je darovací smlouva ze dne 3. 5. 1993 a jako jiný podklad zápisu je uvedeno i kolaudační rozhodnutí ze dne 5. 4. 1994 č. [Anonymizováno].

21. Z darovací smlouvy ze dne 3. 5. 1993 bylo zjištěno, že tuto uzavřeli manželé [jméno FO] a [adresa] a [jméno FO] jako dárci a [Jméno žalobkyně] jako obdarovaná. Nedílnou součástí smlouvy je geometrický plán č. [hodnota] ze dne 14. 12. 1992, na základě kterého byly odděleny a nově vytvořeny parcely: a) z p.č. [Anonymizováno] zahrada se oddělil díl „a“ a ten se sloučil do p.č. [hodnota] st. plocha, b) z p.č. [Anonymizováno] se oddělila nová p.č. [Anonymizováno], c) z p.č. [Anonymizováno] se oddělil díl „b“ a ten se sloučil do p.č. [hodnota], d) z p.č. [Anonymizováno] se vytvořila nová p.č. [Anonymizováno] e) z p.č. [Anonymizováno] se vytvořila nová p.č. [Anonymizováno]. Předmětem daru byl rozestavěný rodinný dům se st. pl. [Anonymizováno] o výměře 141 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím, p.č. [Anonymizováno] – ost. p. o výměře 1290 m2, p.č. [Anonymizováno] – orná o výměře 592 m2, p.č. [Anonymizováno] – orná o výměře 74 m2. Vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu č.j. [Anonymizováno] s právními účinky vkladu ke dni 6. 5. 1993.

22. Z geometrického plánu [tituly před jménem] [adresa] ze dne 14. 12. 1992, který byl potvrzen katastrálním úřadem dne 28. 12. 1992, bylo zjištěno, že byl vypracován pro oddělení pozemků a vyznačení stavby. Původní p.č. [Anonymizováno] byla rozdělena na p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno], původní p.č. [Anonymizováno] byla rozdělena na p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] a byl oddělen díl „b“, původní p.č. [Anonymizováno] byla rozdělena na p.č. [Anonymizováno] a byl oddělen díl „a“ a původní p.č. [Anonymizováno] byla rozdělena na p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] a do p.č. st. [Anonymizováno] byly sloučeny díly „a“ a „b“. Z geometrického plánu je zřetelná „ulička“ mezi p.č. st. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno].

23. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 5. 4. 1994 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo povoleno užívání rodinného domu č.p. [Anonymizováno] (stavební povolení vydáno dne 11. 3. 1993 pod č.j. Výst.:[Anonymizováno]). Oznámení o zahájení kolaudačního řízení je datováno dnem 24. 3. 1994.

24. Z žádosti o prošetření hranice pozemků ze dne 18. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala katastrální úřad o prošetření hranic pozemků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neboť dosud má „fyzicky kolem svého domu průchod, ale po digitalizaci katastrálních map přiléhá p.č. [Anonymizováno] přímo ke stavební parcele [Anonymizováno]“.

25. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] ze dne 27. 8. 2015 bylo zjištěno, že do katastru nemovitostí byla zapsána darovací smlouva ze dne 3. 5. 1993, součástí které byl geometrický plán. Z pozemku p.č. [Anonymizováno] byl oddělen díl „a“ a z pozemku p.č. [Anonymizováno] byl oddělen díl „b“ a sloučením těchto dílů vznikl pozemek p.č. st. [Anonymizováno]. V tomto geometrickém plánu je vytvořena „ulička“, ale není zde uvedena vzdálenost mezi stávající hranicí pozemku p.č. [Anonymizováno] a pozemku p.č. st. [Anonymizováno], tedy je rozpor mezi grafickým vyjádřením a číselným vyjádřením změny. Při zápisu této smlouvy došlo k zákresu této změny do katastrální mapy, ale do mapy „ulička“ zakreslena nebyla a hranice byla napojena přímo na roh pozemku p.č. st. [Anonymizováno]. Dne 28. 3. 2013 vyhlásil katastrální úřad platnost obnoveného katastrálního operátu na katastrální mapu digitalizovanou. Dosavadní operát se stal neplatným. Zákres v katastrální mapě digitalizované nelze na základě dostupných podkladů měnit, neboť nelze číselně určit vzdálenost hranice zastavěné části pozemku p.č. st. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [Anonymizováno], tedy šířku domnělé „uličky“.

26. Z oznámení o zahájení územního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 4. 8. 2016 bylo zjištěno, že dne 20. 6. 2016 žalovaní požádali o oplocení pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] (druhá část oplocení je umístěna na p.č. [Anonymizováno]: 20 cm od hranice s pozemkem p.č. [Anonymizováno] p.č. st. [Anonymizováno]. Výška oplocení je 1800 mm, délka cca 27,52 m).

27. Z vyjádření a námitek zástupce žalobkyně ze dne 8. 9. 2016 bylo zjištěno, že jsou adresovány [právnická osoba] [adresa] a je zde uvedeno, že realizací stavby oplocení žalovanými by došlo k neoprávněnému zásahu do vlastnictví žalobkyně a byl by zcela zamezen přístup k části rodinného domu.

28. Z usnesení [právnická osoba] [adresa] ze dne 10. 11. 2016 sp.zn. [č. účtu]/Ti bylo zjištěno, že se přerušuje řízení o oplocení pozemku s rodinným domem [adresa] do skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp.zn. [Anonymizováno]. V odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno] podal námitky proti umístění stavby druhé části oplocení u p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno], neboť realizací plotu by došlo k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva [Jméno žalobkyně] a touto stavbou by byl zcela zamezen přístup k části rodinného domu a došlo by k zásahu do dosud pokojného stavu, spočívajícího v nepřetržité a oprávněné držbě a užívání těchto pozemků od roku 1993. Na místě samém stavební úřad zjistil, že nyní je pozemek u rodinného domu manželů [Anonymizováno] zcela zaplocen. Velká část pozemku je zaplocena drátěným pletivem s kovovými sloupky, plot u p.č. [Anonymizováno] je proveden ze svislých dřevěných latí a kovových sloupků.

29. Z fotografií na č.l. 28 – 33 bylo zjištěno, že je zdokumentováno umístění zídky, ke které je napojena zámková dlažba, průchod „uličkou“ kolem domu žalobkyně, drátěný plot na zídce, který pokračuje ve dřevěný laťkový plot, průchod kolem tohoto plotu a pergoly ve vlastnictví žalobkyně ke kůlnám (tento stav byl zjištěn shodně při jednání na místě samém, pouze v té době už žalovaní odstranili dřevěný laťkový plot).

30. Z geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2017 bylo zjištěno, že byl vyhotoven pro rozdělení pozemku a že z pozemku p.č. [Anonymizováno] o výměře 908 m2 – zahrada byl oddělen pozemek p.č. [Anonymizováno] o výměře 15 m2 – zahrada. Červenou čarou je zakreslena nově vzniklá [Test] a [tituly před jménem] [jméno FO] se coby svědek vyjádřila k průběhu hranic tohoto nově vzniklého pozemku p.č. [Anonymizováno] i k tomu, proč je zaměřen právě takto.

31. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] bylo zjištěno, že žalovaní jsou zapsáni jako spoluvlastníci každý k jedné polovině nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa]: p.č. st. [Anonymizováno] – 63 m2, zast. plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno], rod. dům, p.č. st. [Anonymizováno] – 122 m2, zast. pl. a nádvoří, na pozemku stojí stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno], rod. dům, LV č. [hodnota], p.č. [Anonymizováno] – 908 m2, zahrada, p.č. [Anonymizováno] – 82 m2, orná půda.

32. Z notářských zápisů bylo zjištěno, že dne 25. 10. 1991 byla uzavřena darovací smlouva mezi dárci [Jméno žalované A] a [jméno FO] coby dárci a 1. žalovaným coby obdarovaným (týká se p.č. [Anonymizováno] a p.č. [hodnota]), dne 10. 10. 1997 byla uzavřena darovací smlouva mezi [jméno FO] jako dárcem a 1. žalovaným jako obdarovaným (týká se dílu „a“ z p.č. 399/1), dne 24. 1. 2000 byla uzavřena darovací smlouva mezi žalovanými (dárce [Jméno žalované A] daroval obdarované [jméno FO] jednu polovinu svých nemovitostí) a dne 17. 4. 2013 byla uzavřena darovací smlouva mezi [jméno FO] jako dárcem a žalovanými jako obdarovanými (týká se pozemku p.č. [Anonymizováno]).

33. Ze snímků z pozemkové mapy ze dne 15. 11. 1976 bylo zjištěno, že jsou zakresleny p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] shodného tvaru.

34. Z listin týkajících se vytyčení hranic vyhotovených [jméno FO] bylo zjištěno, že byly vytyčeny hranice na žádost 2. žalované. Vlastnice [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně nesouhlasily s průběhem hranic. Na listině ze dne 14. 9. 2016 (č.l. 76) je zakreslen zábor pozemku p.č. [Anonymizováno] o výměře 27 m2.

35. Z geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 28. 6. 1997 bylo zjištěno, že se týká přikoupení části pozemku p.č. [Anonymizováno] od [jméno FO] (a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] se k tomuto vyjádřila tak, že vůbec neřešil hranice předmětných pozemků a že s tímto nebyla žalobkyně seznámena).

36. Z fotografie na č.l. 106 je zřejmé, ve kterých místech stál dřevěný laťkový plot, shodně tak z fotografie na č.l.

110. Na č.l. 110a – 115 jsou zachyceny jednotlivé návrhy účastníků učiněné během řízení a také ona betonová zídka, drátěný plot, dřevěný plot a předmětná „ulička“.

37. Z fotografií na č.l. 123 a 124 bylo zjištěno, že dřevěný laťkový plot byl odstraněn, je natažena fólie, je zde vidět zídka a na ní postavený plot a navazující zámková dlažba, která přiléhá k zídce a je zde také „ulička“ kolem předmětného domu.

38. Z fotografie na č.l. 129 je zřejmé, že ona betonová zídka s navazujícím dřevěným plotem zde stály už v roce 2008.

39. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 27. 11. 2020 bylo zjištěno, že pro stavbu oplocení mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] se doklady nedochovaly, nicméně pro opěrné zdi do výšky 1 metru nebo pro oplocení do výšky 2 metrů se souhlas nevyžaduje. Pokud jde o stavbu domu č.p. [Anonymizováno], nedochovalo se stavební povolení, ale bylo vydáno kolaudační rozhodnutí a k žádosti byl připojen geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO].

40. Z výzvy ze dne 9. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně žádá žalované, aby uznali hranice pozemků vytýčené geometrickým plánem č. [hodnota] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále žádá o následné společné souhlasné prohlášení o shodě, jinak podá žalobu na určení vlastnického práva vydržením.

41. Z vyjádření žalovaných k předžalobní výzvě bylo zjištěno, že vytyčení hranic pozemků geometrickým plánem č. [hodnota] považují za vadné. Přílohou je vytyčovací náčrt ze dne 21. 4. 2016.

42. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že se řízení týkalo matky žalobkyně [adresa] proti žalovaným [Jméno žalované A] a [jméno FO] a žalobě bylo pravomocně vyhověno a bylo určeno, že došlo k nabytí vlastnického práva vydržením části parcely č. [Anonymizováno] o výměře 61 m2 v obci a k.ú. [adresa]. V tomto řízení bylo provedeno dokazování ohledně nabytí vlastnického práva i právních předchůdců [Jméno žalobkyně] a manželů [Anonymizováno], slyšení svědkové se vyjadřovali k hranici mezi pozemkem p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]. K vypracovanému geometrickému plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota][Anonymizováno] ze dne 23. 9. 2016, který je nedílnou součástí rozsudku okresního soudu ze dne 22. 9. 2017 č.j. [Anonymizováno] (nabyl právní moci dne 25. 4. 2018) se vyjádřila svědkyně [jméno FO] v řízení vedeném pod sp.zn. [Anonymizováno], že neřešil hranice mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Pro okresní soud v této věci je důležitý závěr, kdy žalovaný č. [hodnota] uvedl, že sousední pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] byly užívány bez plotu mezi nimi asi do roku 2005 (nyní v předmětném řízení účelově tvrdí, že plot byl postaven až v roce 2013).

43. Soud nevyslechl svědky [jméno FO] a [Anonymizováno] s ohledem na to, že předmětem tohoto řízení není určení hranic mezi pozemky (které měli určit dle tvrzení žalovaných tito svědkové), ale předmětem je určení vlastnického práva vydržením, kdy žalobkyně tvrdí a prokazuje, že v dobré víře užívala část pozemku p.č. [Anonymizováno] ve spoluvlastnictví žalovaných. Návrh na výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaní učinili až po koncentraci řízení. Soud neprovedl důkaz lékařskými zprávami, neboť nebylo tvrzeno, kdy a jaké zranění způsobila žalobkyně, navíc všechny tyto zprávy jsou datovány rokem 2016 a v té době už došlo k vydržení předmětného pozemku.

44. Provedené důkazy soud hodnotil podle ustanovení § 132 o.s.ř.

45. Žalobkyně a žalovaní mají na věci svůj zájem, nicméně důkaz výslechem účastníků je důkazem postaveným na roveň jiným důkazům. Žalobkyně jako účastnice řízení setrvala na původních tvrzeních, které prokázala svou výpovědí. Soud upozorňuje na rozpor ve výpovědi žalovaných, kteří u prvního jednání uvedli, že dřevěný plot byl postaven v letech 2004 nebo 2005. Ve své účastnické výpovědi uvedli, že to bylo až v letech 2013, 2014. V řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] žalovaný č. [hodnota] uvedl, že pozemky byly bez plotu do roku 2005 (týká se pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]), nyní 1. žalovaný uvedl, že plot se stavěl až v roce 2013, 2. žalovaná hovořila o letech 2014 nebo 2015. Jejich výpověď ohledně betonové zídky, která byla podle 2. žalované postavena až v roce 2013, je v rozporu s výpovědí dále označených svědků, kteří stavbu zídky zasadili do roku kolem 1997. Je také v rozporu s fotografií na č.l. 129 z roku 2008, na které je betonová zídka i onen dřevěný plot, takže nemohly být postaveny v letech 2013 – 2014, či později.

46. Svědkyně [jméno FO] je sice matkou žalobkyně a s žalovanými vedla spor v řízení pod sp. zn [Anonymizováno], ale vypovídala shodně o dobrých vztazích v rodině v obou řízeních, a to také ohledně dat staveb oplocení a betonové zídky.

47. Svědek [jméno FO] je strýcem žalobkyně, ale věrohodně vypovídal a logicky vysvětlil, proč si pamatuje rok stavby plotu 2003.

48. I pokud by bylo vyhověno námitce žalovaných (vznesené v námitce podjatosti), že svědkyně [jméno FO] byla vyslechnuta bez jejich přítomnosti (pozn. soudu: zástupce žalovaných telefonicky omluvil své zpoždění kvůli sněžení, přitom nepožádal o odročení jednání či posečkání se zahájením jednání, soud vzal jeho omluvu na vědomí a není zřejmé, proč do jednací síně nepřišli žalovaní), soud mohl učinit dále uvedené závěry s ohledem na jiné provedené důkazy. V případě svědka [jméno FO] už by stejná námitka nemohla být úspěšná, neboť žalovaní i jejich právní zástupce se dostavili do jednací síně, kde byl tento svědek ještě přítomen, na jejich žádost byla čtena jeho svědecká výpověď a pokládali mu otázky. Účelové je nyní tvrzení, že svědek nebyl identifikován, když u jednání dne 27. 10. 2020 oba právní zástupci označili důkaz svědeckou výpovědí konkrétních osob s uvedením, k jaké skutečnosti se má ten který svědek vyjádřit, a oba právní zástupci spolu s předvoláním obdrželi seznam svědků, kteří budou u jednání vyslechnuti, s časovým harmonogramem. Je jen písařskou chybou, že v protokole je uveden začátek 8.30, ale v předvolání je uvedeno 8.00, kdy jednání skutečně začalo.

49. Svědkové [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nejsou v příbuzenském poměru k účastníkům řízení a nemají na věci žádný zájem.

50. Svědkyně [jméno FO] si nepamatovala žádná data, ani události, jen uvedla, že původně pozemky měly shodný tvar, což není pro rozhodnutí důležité, že začaly konflikty, když syn začal stavět („dělali různé posuňky“), ale neřekla nic o zpochybnění hranic (výslovně uvedla „oni se o pozemky a o výměry nepřeli“). I když řekla „pan [jméno FO] si dělal, co chtěl, přibral si půdu, jak chtěl“, mělo by to význam, pokud by se hodnotila dobrá víra předchůdců žalobkyně. Naopak tato svědkyně výslovně uvedla „před hospodářskou budovou a mým pozemkem bývala malinká ulička“.

51. Svědkyně [Anonymizováno] vypověděla, že nebyla přítomna žádnému jednání ohledně pozemků, plotů apod.

52. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pro soud věrohodně vysvětlila, proč vyhotovila geometrický plán právě tímto způsobem, byla na místě samém a je nerozhodné, že žalovaní s tímto geometrickým plánem nesouhlasí.

53. Nejprve okresní soud zkoumal naléhavý právní zájem žalobkyně, který podle § 80 o.s.ř. je zapotřebí vždy zkoumat se zřetelem ke konečnému smyslu rozhodnutí. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobkyně se musí domáhat určení vlastnického práva, aby se domohla zápisu o změně osoby vlastníka v katastru nemovitostí. Podkladem pro zápis do katastru nemovitostí může být jen listina, kterou právo vzniká, mění se nebo zaniká. Předmětné určení má význam také pro vyřešení předběžné otázky v územním řízení vedeném Městským úřadem v [adresa], a to pokud se týká umístění druhé části oplocení mezi p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno]. Realizací oplocení žalovanými by došlo k zásahu do výkonu práv žalobkyně.

54. Skutkově okresní soud dospěl k závěru, že na základě darovací smlouvy ze dne 3. 5. 1993, jejíž vklad do katastru nemovitostí by povolen s účinky ke dne 6. 5. 1993, je žalobkyně výlučnou vlastnicí (a tehdy se ujala i držby) pozemku p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno], jejíž součástí je řádně zkolaudovaný rodinný dům č.p. [Anonymizováno]. Předmětem daru byly pozemky vytvořené či oddělené geometrickým plánem [tituly před jménem] [adresa] ze dne 14. 12. 1992. Zde mezi pozemkem p.č. [Anonymizováno], p.č. st. [Anonymizováno] a pozemkem p.č. [Anonymizováno] je zřetelná „ulička“, která sloužila nejen k vchodu do hospodářské budovy a nyní do rodinného domu, ale zejména k průchodu na pozemek p.č. [Anonymizováno]. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno], p.č. st. [Anonymizováno], jejíž součástí je rodinný dům č.p. [Anonymizováno], a p.č. st. [Anonymizováno], na kterém stojí stavba č.p. [Anonymizováno] (spoluvlastnictví nabyli smlouvami sepsanými formou notářského zápisu shora citovanými). Nejen účastníci, ale i slyšení svědkové potvrdili, že mezi p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] a dále mezi p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] nebylo oplocení. Jednalo se o rodinu, vztahy byly dobré, užívali sousední pozemky a vzájemně se navštěvovali.

55. Žalovaní uplatnili řadu námitek, které však nemohou zvrátit rozhodnutí okresního soudu. S některými námitkami se soud vypořádal již shora. Nedůvodná je námitka o černé stavbě původní hospodářské budovy na p.č. st. [Anonymizováno], popř. neexistence stavebního povolení domu č.p. [Anonymizováno]. Příslušný městský úřad sdělil, že se stavební povolení nedochovalo, a soudu nepřísluší přezkoumávat správní rozhodnutí o povolení či nepovolení stavby za situace, kdy stavba byla řádně zkolaudována (rozhodnutí [právnická osoba] v [adresa] ze dne 5. 4. 1994 č.j. [Anonymizováno]) a stavba domu je zapsána v katastru nemovitostí. Nedůvodná je námitka o nepovolení stavby zídky, neboť podle sdělení [právnická osoba] v [adresa] ze dne 27. 11. 2002 opěrné zdi do výšky 1 metru nebo oplocení do výšky 2 metrů, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím, a které se nacházejí v zastavěném území či zastavitelné ploše, nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. V tomto řízení o určení vlastnického práva na základě vydržení části pozemku nemá význam ani námitka, že původní pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] byly shodného tvaru a výměry, nebo nesouhlas žalovaných s vypracovaným geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 1992 a [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2017. Námitku žalovaných, že na všech geometrických plánech (vyjma geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO]) je čára mezi p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] napojena na p.č. st. [Anonymizováno] a roh domu č.p. [Anonymizováno], odstranila a vysvětlila [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že pokud geometrické plány neřešily konkrétní hranici mezi p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno], nebo řešily oddělení částí jiných pozemků, pak se tyto geometrické plány touto konkrétní čarou nezabývaly a rovná čára je zavádějící. Bez významu je i to, že žalobkyně by si mohla zřídit vchod do domu z jiné strany. Lze přisvědčit jediné námitce, že hranice mezi pozemky pravděpodobně vede jinak, ale v řízení o určení vlastnického práva vydržením tomu tak je. Pokud by na otázce hranic mezi pozemky byla shoda, účastníci by se mohli dohodnout na užívacím stavu a učinit tzv. souhlasné prohlášení na průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků. Jinak jsou ve sporu a nyní se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva na základě vydržení.

56. Na rozdíl od žalobkyně soud nezohlednil dobu užívání jejích právních předchůdců, neboť mezi pozemky p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno], p.č. st. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] neexistovala žádná (přírodní, ani umělá) rozhrada. O pomyslné hranici v podobě keřů rybízů hovořila jen žalobkyně a jinými důkazy toto prokázáno nebylo. Svědkyně [Anonymizováno] hovořila o „travnatém srázu“, svědkyně [jméno FO] o „malinkaté uličce“ a o vyvýšení sousedního pozemku p.č. [Anonymizováno] hovořili i svědkové [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno].

57. První umělou rozhradou byla betonová zídka postavená v roce 1997, která odděluje pozemek p.č. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně od p.č. [Anonymizováno] ve spoluvlastnictví žalovaných. Rok výstavby má okresní soud za prokázané účastnickou výpovědí žalobkyně, výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno]. Svědek [Anonymizováno] do míst začal jezdit v roce 2003 a zídka už tam stála. Také na fotografii z roku 2008 je vidět zídka a navazující dřevěný plot. S těmito důkazy je v rozporu jediné tvrzení 2. žalované, že zídka byla postavena až v roce 2013. 1. žalovaný si datum nevzpomněl, stejně jako svědkyně [jméno FO] a svědkyně [Anonymizováno]. O rok později byla k této zídce položena navazující zámková dlažba.

58. Druhou umělou rozhradou je dřevěný laťkový plot, který postavil sám 1. žalovaný v místech „v podstatě jsem se rozhodl, že tady udělám plot. Díval jsem se zhruba do katastru, geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO] jsem neměl. Nahoře dřevěný plot končil u kůlny, dole končil u zídky“. Soud nevěří jeho účastnické výpovědi, že tento plot byl postaven v roce 2013 nebo 2014, ani účastnické výpovědi 2. žalované, která dokonce uvedla rok 2012, 2013, 2014, neboť u jednání dne 25. 10. 2017 v rámci snahy o smírné řešení žalovaní uvedli, že „oni mají stranu, která hraničí s pozemkem p.č. [Anonymizováno], oplocenou od roku 2004 až 2005, v roce 2015 si plot posunuli, aby tento mohli obhospodařovat, neboť začaly neshody se sousedy“. O roce výstavby tohoto plotu žalobkyně uvedla rok 2003, což potvrdili svědkové [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno].

59. Okresní soud má za prokázané, že žalobkyně užívala část pozemku p.č. [Anonymizováno], a to od svého pozemku p.č. st. [Anonymizováno] až po betonovou zídku, na kterou byly s největší pravděpodobností v roce 2007 postaveny sloupky a tyto byly dále umístěny mezi p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] a na tyto byl natažen drátěný plot. Nyní žalovaní tvrdí, že to bylo v roce 2013, 2014 nebo 2015, ale v řízení sp.zn. [Anonymizováno] 1. žalovaný jako účastník řízení uvedl rok 2005. Svědkové [jméno FO] a [Anonymizováno] uvedli rok 2007, svědek [Anonymizováno] rok 2006 nebo 2007, svědkyně [jméno FO] rok nevěděla, svědkyně [Anonymizováno] uvedla roky 2013, 2014, 2015. Předmětná zídka byla postavena v roce 1997 a nejpozději v roce 2007 byl na tuto zídku a dále mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] postaven plot z pletiva (není předmětem tohoto řízení), na jehož zaměření, umístění a výstavbě se prokazatelně podílel 1. žalovaný. Ten pak sám v roce 2003 postavil dřevěný laťkový plot navazující na betonovou zídku z druhé strany (mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]).

60. Žalovaní v tomto řízení neprokázali, že by do srpna 2015 proti zídce a plotům brojili (naopak podle svědkyně [jméno FO] se na stavbě zídky domluvili její manžel s 1. žalovaným, svědek [jméno FO] vypověděl, že švagr, pan [jméno FO], s panem [jméno FO] dobře vycházeli, nikdy kvůli plotům neshody nebyly), dřevěný laťkový plot si postavil sám 1. žalovaný. Pletivový plot se stavěl s největší pravděpodobností nejpozději v roce 2007, možná i dříve, a bylo prokázáno, že se na stavbě podílel i pan [jméno FO] a že tam byli také svědkové [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří nejsou v příbuzenském poměru k účastníkům. Jednoznačně bylo prokázáno tvrzení o tom, že dřevěný plot si postavil sám 1. žalovaný v roce 2003, že tento plot byl původně hlouběji na pozemku p.č. [Anonymizováno] (na podzim 2015 tento plot 1. žalovaný posunul směrem k pozemku p.č. [Anonymizováno], aby mohl plot lépe obhospodařovat; před jednáním na místě samém žalovaní plot odstranili, v době konání jednání na místě samém tam zbyly jen betonové sloupky, nyní je tam natažena látková plachta).

61. Žalobkyně průchod kolem domu, resp. prostor ohraničený domem, zídkou a plotem, používala od roku 1993, kdy nabyla vlastnická práva a kdy byla seznámena s „uličkou“ z geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] a kdy takto byla ujištěna i svými právními předchůdci. Nejprve byl přírodní rozhradou travnatý svah, kolem kterého byla v roce 1997 vybudovaná betonová zídka. Dále využívala prostor od domu přes pozemek p.č. [Anonymizováno] až k dřevěnému laťkovému plotu, který 1. žalovaný postavil v roce 2003. V takovém rozsahu a v dobré víře pozemky užívala do srpna 2015, kdy se dotazovala katastrálního úřadu na skutečné hranice a „uličku“. Nebylo prokázáno, že by byla narušena její dobrá víra před tímto datem a do srpna 2015 uplynula zákonná desetiletá vydržecí doba.

62. Právní hodnocení.

63. Podle § 3028 odst. 2 o.z. je třeba aplikovat občanský zákoník platný a účinný v době vydržení, neboť vznik věcných práv se podle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. posuzuje podle dosavadních předpisů. V období od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991 český právní řád neumožňoval fyzickým osobám vydržení vlastnického práva k pozemku. Nejdříve by mohlo dojít k vydržení pozemku k datu 1. 1. 1992 (kdy nastala účinnost novely občanského zákoníku č. 509/1991, která umožňovala vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickým osobám, a zároveň ustanovení § 872 odst. 6 umožnilo oprávněné osobě započítat dobu nepřetržité držby právního předchůdce), a to právními předchůdci žalobkyně, k čemuž však s ohledem na neexistenci umělých či přirozených rozhrad mezi pozemky v terénu (i s ohledem na to, že jde pouze o část pozemku p.č. [Anonymizováno]) je sporné.

64. Podle § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu, nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

65. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

66. Podle § 134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

67. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe.

68. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

69. Okresní soud odkazuje i na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky veřejnosti přístupné na www.nsoud.cz): a) rozsudek ze dne 30. 4. 2008 sp.zn. 22 Cdo 806/2006: „Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely. Předpokladem vzniku držby k části cizího pozemku sousedící s pozemkem nabytým do vlastnictví je určité reálné vymezení této části podle přírodou či člověkem vytvořených trvalých útvarů, např. jejím „připlocením“ k nabytému pozemku. Obdobně může být takovým trvalým útvarem i kamenný taras část pozemku „připlocujícího“ k pozemku sousednímu“. Je dále zdůrazněno, že určující je vlastnické právo k pozemku vymezenému oprávněnou držbou, zatímco geodetická hranice je jen „grafickou hranicí přenesenou a zpětným průmětem na zemský povrch leda sekundární – nepůvodní“. Je zde odkaz např. na rozsudek ze dne 17. 11. 1999 sp.zn. 22 Cdo 837/98, že způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely. Dále např. na rozsudek ze dne 23. 1. 2002 sp.zn. 22 Cdo 96/2000, že předpokladem vzniku držby k části cizího pozemku sousedící s pozemkem nabytým do vlastnictví je určité reálné vymezení této části podle přírodou či člověkem vytvořených trvalých útvarů, např. jejím „připlocením“ k nabytému pozemku“. Obdobně může být takovým trvalým útvarem i kamenný taras, část pozemku „připlocujícího“ k pozemku sousednímu. b) usnesení ze dne 15. 4. 2020 sp.zn. 22 Cdo 4152/2019: „Průběh držební hranice předpokládá skutkové zjištění, kam až držba sahala; pro toto zjištění nelze dávat nějaké obecně platné návody, vždy záleží na konkrétní situaci. Pokud se zjistí, že držba sahala až k nějaké rozhradě, je naprosto nerozhodné, zda šlo o rozhradu umělou či přírodní. To platí i o povaze terénu; to, že pozemky tvoří přirozený celek, může být pro posouzení držby významné, nikoliv však rozhodující (např. oplocení pozemku je „křivolaké“, to však nebrání zjištění, že držba je vymezena hranicí plotu).“ Toto citované rozhodnutí odpovídá na otázky zde položené: Zda držbou či nakládáním s věcí jako s vlastní může být „bez dalšího pasivní nekonání ničeho?“ Tato otázka je řešena tak, že pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní – držební vůle a faktické ovládání věci. Zde soud považoval za důkaz držby to, že sporné pozemky byly po řadu let připlocené k pozemku žalobkyně, jehož výměra podstatně převyšovala rozlohu držených pozemků a že na tyto pozemky nebyl jiný přístup než z pozemku žalobkyně. Zda může být v objektivní dobré víře držitel pozemku nepravidelného, resp. pozemku, který s pozemky ve vlastnictví držitele netvoří pravidelný tvar? Je uvedeno, že vždy záleží na okolnostech konkrétní věci s tím, že držba pozemku nepravidelného tvaru, resp. v nepřehledném terénu, je judikaturou chápána spíše jako skutečnost svědčící dobré víře držitele – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005 sp.zn. 22 Cdo 1594/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp.zn. 22 Cdo 1384/2010. Další otázka se týká rozhrad a hranice držby: Je uvedeno, že průběh držební hranice předpokládá skutkové zjištění, kam až držba sahala. Pokud se zjistí, že držba sahala až k nějaké rozhradě, je naprosto nerozhodné, zda šlo o rozhradu umělou či přírodní. To platí i o povaze terénu; to, že pozemky tvoří přirozený celek, může být při posouzení držby významné, nikoliv však rozhodující. Opět se odkazuje na judikaturu ohledně pozemků nepravidelného tvaru a v nepřehledném terénu – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005 sp.zn. 22 Cdo 1594/2004. Další otázka se týká výkladu pochybností při dokazování v dobré víře za účelem vydržení ve prospěch osoby nezapsané v katastru nemovitostí, která se domáhá vydržení. Odpověď je, že toto jasně vyplývá z § 130 odst. 1 obč. zák. ,věty druhé „v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná“. Odkazuje se také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp.zn. 22 Cdo 2941/2000. c) rozsudek ze dne 20. 10. 2015 sp.zn. 22 Cdo 3361/2015: Řeší otázku zániku dobré víry, která zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Odkazuje se zde např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002 sp.zn. 22 Cdo 1843/2000, že při hodnocení dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra je psychický stav držitele a takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Dobrou víru je nutno posuzovat se zřetelem ke všem okolnostem. Dobrá[Anonymizováno]víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří – např. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003 sp.zn. 22 Cdo 145/2003. Je povinností soudu zkoumat, zda skutečně došlo v průběhu vydržecí doby ke zpochybnění dobré víry držitele o tom, že mu předmětné pozemky patří. d) usnesení ze dne 30. 3. 2020 sp.zn. 22 Cdo 473/2020: Řeší otázku předpokladu držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu s tím, že takovým předpokladem je oprávněná držba tohoto práva. Držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právě právo odpovídající věcnému břemenu. Musí být přesvědčen, že jemu, případně jeho právním předchůdcům, toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, které vzniká na základě písemné smlouvy, k níž je třeba rozhodnutí příslušného orgánu a které je časově neomezené a přechází na nového nabyvatele s přechodem či převodem vlastnictví nemovitosti, k níž se toto právo váže. Odkazuje se zde např. na rozsudek ze dne 7. 6. 2001 sp.zn. 22 Cdo 595/2001, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva. Držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jeho držba se o takový titul opírá. Cizí nemovitost nebo její část lze užívat na základě různých právních důvodů, předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu je oprávněná držba tohoto práva.

70. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. je jedním z titulů nabytí vlastnického práva vydržení. Vzhledem k tomu, že se jedná o nemovitou věc, mohl by se stát oprávněný držitel vlastníkem věci, jestliže by ji měl nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Žalobkyně je vlastnicí nemovitostí od roku 1993 (vklad vlastnického práva byl povolen s účinky ke dni 6. 5. 1993). Žalobkyně sporné pozemky užívá v dobré víře jako součást pozemku p.č. st. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] – jako součást dvora a jako tzv. „uličku“. Tyto skutečnosti má soud za prokázané na základě provedených důkazů, zejména účastnické výpovědi žalobkyně, výpovědí svědků, místního šetření i fotografií z místa samého. Žalobkyně nezpochybnitelně užívá část ohraničenou zídkou od roku 1997 a část ohraničenou dřevěným laťkovým plotem od roku 2003. Tato doba stačí pro vydržení jejího vlastnického práva, neboť k zániku její dobré víry došlo v srpnu 2015, kdy u ní vyvstaly pochybnosti o skutečné hranici. Žalobkyně byla v dobré víře, že jí náleží vlastnické právo, a to zejména s odkazem na darovací smlouvu, jejíž součástí byl geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO], ve kterém je průchod („ulička“) jednoznačně zakreslena, a ona ulička tam byla i v době, kdy místo rodinného domu stála hospodářská budova s garáží. Byla v dobré víře, že toto právo svědčilo i jejím právním předchůdcům. Později byla žalobkyně v tomto utvrzena s ohledem na vybudování umělých rozhrad (betonové zídky, proti jejímuž umístění a existenci žalovaní ničeho nenamítali, dřevěného laťkového plotu, který si dokonce na vybraném místě postavil sám 1. žalovaný). V tomto rozsahu sahala její držba v dobré víře až do srpna 2015, tedy její držba je vymezena hranicí betonové zídky, na které je umístěn drátěný plot, a dřevěného laťkového plotu. Pokud je v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2017 červeně zakreslena a je oddělena p.č. [Anonymizováno] (o výměře pouhých 15 m2 a šířky necelého 1 metru), která nekopíruje onu betonovou zídku a dřevěný laťkový plot, je jistě legitimním právem žalobkyně požadovat méně, než skutečně vydržením nabyla, i když vlastnické právo vydržela v užívaném rozsahu, tedy až po onu betonovou zídku zbudovanou v roce 1997 a dřevěný laťkový plot postavený 1. žalovaným v roce 2003.

71. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a závěry soud předmětné žalobě v celém rozsahu vyhověl. Součástí výroku tohoto rozsudku byl učiněn geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO], označený ve výroku I. tohoto rozsudku, který vymezuje p.č. [Anonymizováno] o výměře 15 m2, která je předmětem tohoto řízení.

72. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 70.895 Kč. Tyto náklady tvoří:

73. Zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč a náklady geometrického plánu ve výši 4.600 Kč.

74. Odměna za 14 úkonů právní služby po 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (43.400 Kč) a k tomu režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky (4.200 Kč) za uvedené úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 25. 10. 2017 – přesahujícího 2 hodiny, účast u jednání dne 2. 10. 2018, účast u jednání dne 15. 4. 2019, účast u jednání dne 4. 8. 2020, které pokračovalo na místě samém – přesahujícího 2 hodiny, účast u jednání dne 5. 10. 2020 – přesahující 2 hodiny, účast u jednání dne 27. 10. 2020, účast u jednání dne 8. 2. 2021 – přesahující 2 hodiny a účast u jednání dne 24. 3. 2021). Nebyly přiznány nedoložené opakované porady s klientkou.

75. Cestovné [adresa] x [adresa] a zpět celkem 30 km, osobním vozidlem registrační značky [SPZ], průměrná spotřeba 6,2 l/100 km, celkem 1.457,10 Kč: - v roce 2017 k jednomu jednání 171,90 Kč (paušální náhrada 3,90 Kč za 1 km, benzín 29,50 Kč za 1 litr) a ztráta času 200 Kč. - v roce 2018 k jednomu jednání 176,70 Kč (paušální náhrada 4 Kč za 1 km, benzín 30,50 Kč za 1 litr) a ztráta času 200 Kč. - v roce 2019 k jednomu jednání 184,60 Kč (paušální náhrada 4,10 Kč za 1 km, benzín 33,10 Kč za 1 litr) a ztráta času 200 Kč. - v roce 2020 ke třem jednáním 556,50 Kč (jedna cesta 185,50 Kč, paušální náhrada 4,20 Kč za 1 km, benzín 32 Kč za 1 litr) a ztráta času 600 Kč. - v roce 2021 ke dvěma jednáním 367,40 Kč (jedna cesta 183,70 Kč, paušální náhrada 4,40 Kč za 1 km, benzín 27,80 Kč za 1 litr) a ztráta času 400 Kč.

76. Náhrada za ztrátu času 16 půlhodin po 100 Kč, 1.600 Kč a 21 % DPH ve výši 10. 638 Kč.