12 C 42/2020-153

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Trávníčkové a přísedících JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a Ing. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] o.z. GEAM [obec], [PSČ] [obec] proti žalovaný: [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupeného advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 189 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 130 477,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 58 522,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 501,90 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 189 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] zaměstnán u žalobce jako horník. V době trvání pracovního poměru byl spolu s [jméno] [příjmení] odsouzen zdejším soudem [anonymizováno] příkazem sp. zn. 2 T 169/2015 ze dne 19. 10. 2015 za [anonymizováno] usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Žalovaný jako narážeč na 24. patře v rozporu s ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění BOZP a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi uvolnil dopravní nádobu pro těžbu. Neupozornil přitom narážeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do ní nastoupil poškozený [jméno] [příjmení], [datum narození]. Obsluha hlavní odnímací plošiny na základě těchto informací zvolila režim těžba, přičemž došlo k přimáčknutí poškozeného mezi klesající nosník podlahy 2. etáže dopravní nádoby a můstek severní zátyně náraziště a následnému usmrcení poškozeného. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu čj. 12 C 191/2017 z 26. 10. 2018 byl žalobce zavázán zaplatit [jméno] [příjmení], [datum narození], která je sestrou poškozeného [jméno] [příjmení], částku 360 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy a soudní poplatek ve výši 18 000 Kč. Zaplacením jistiny a soudního poplatku vznikla žalobci škoda. Při projednávání jiného pracovněprávního sporu se žalovaným žalobce ústně navrhl žalovanému mimosoudní vyřízení záležitosti, což odmítl, a do podání této žaloby nijak nereagoval. Proto žalobce také požadoval zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a uvedl, že zmíněného dne [datum] v dole [obec a číslo] došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu [jméno] [příjmení], kdy žalovaný v tomto dole v důlní jámě R7S pracoval na odpolední směně jako hlavní narážeč. K jeho pracovním povinnostem jako narážeče patřilo mimo jiné dávat pokyny obsluze těžního zařízení k provádění jízdy dopravní nádoby (tedy těžní klece) v jámě. Při přejíždění mezi patry 22 a 24 naložili do klece na 23. patře důlního elektrikáře [jméno] [příjmení]. Po příjezdu na 24. patro z klece všichni vystoupili. Žalovaný poté uvolnil klec pro těžbu, tedy dal signál„ těžba“ narážeči na 12. patře a začal narážet důlní vozy do klece. Následně dal návěští-zvukový pokyn„ těžba“ – narážeči na 12. patře a těžní klec se rozjela. Po odjezdu klece si uvědomil, že v kleci je i [jméno] pokorný. Návěští žalovaného tedy bylo nesprávné, a proto se snažil zadaný režim„ těžba“ okamžitě opravit na režim„ doprava osob“ asi po půl minutě po odjezdu klece dal opravné návěští„ doprava osob“ na 12. patro. O tom, co se dělo po odjezdu těžní klece z 24. patra žalovaný dle svého tvrzení věděl jen z doslechu. [příjmení] [jméno] [příjmení] tvrdil, že těžní stroj po obdrženém návěští„ stát“ uvedl do chodu proto, že si spletl zvonek od dveří do strojovny s rychlosignálem a že do té chvíle nevěděl nic o tom, že v kleci je přepravována osoba. V září 2016 vůči žalovanému žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, která žalobci v souvislosti s popsaným úrazem [jméno] [příjmení] vznikla. Žalobce mu tehdy sdělil, že pracovněprávní nároky v souvislosti s tímto úrazem za něho odškodnila [právnická osoba], a šlo o škodu ve výši 41 492 Kč. Žalovaný s tímto souhlasil a tuto uhradil. Žalobce po něm žádnou další náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] nepožadoval. Žalovaný měl za to, že výši požadované škody určuje zaměstnavatel a že výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že zaměstnanec za ni odpovídá. O tom, že žalobce byl soudem zavázán zaplatit [jméno] [příjmení] částku 360 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím jejího bratra [jméno] [příjmení] včetně soudního poplatku, se žalovaný dle svého tvrzení dověděl až ze žaloby. Žalovaný dále uvedl, že jeho porušení bezpečnostních předpisů spočívajících v tom, že dal nesprávné návěští“ těžba“, nebylo hlavní a bezprostřední příčinou smrtelného úrazu [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvedl, že když si uvědomil svoji chybu, snažil se ji hned napravit. Jako hlavní a bezprostřední příčinu vzniku úrazu [jméno] [příjmení] žalovaný označil jednání strojníka [jméno] [příjmení], který v rozporu s platnými bezpečnostními předpisy uvedl těžní stroj do chodu. Žalovaný poukazoval na nedbalé jednání tohoto strojníka, který vedle akustického signálu má také k dispozici nainstalovanou signalizaci stavu těžního zařízení poskytující aktuální optické informace o návěští daném z hlavní odnímací plošiny. Pokud si tedy jmenovaný strojník neověřil jím mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizace s optickým návěštím této signalizace, tak jednal nedbale, a tedy má hlavní míru zavinění na tom, že došlo k pracovnímu úrazu [jméno] [příjmení]. Žalovaný popsal, jaké povinnosti strojník [jméno] [příjmení] porušil. Dále žalovaný poukazoval na to, že předmětná škoda vzniklá žalobci byla způsobena také porušením povinností ze strany žalobce jako zaměstnavatele, když poukazoval na tvrzení [jméno] [příjmení], že v době vzniku úrazu [jméno] [příjmení] byla strojovna vybavena akustickým zvonkem od dveří strojovny, jehož zvonění bylo zaměnitelné s akustickými signály, kterými bylo do této strojovny předáváno návěští. Instalací akustického zvonku u dveří do strojovny však žalobce porušil svoje povinnosti, které zde žalovaný pečlivě rozvedl. Podle jeho názoru tedy nesprávná instalace akustického zvonku u dveří strojovny byla v příčinné souvislosti se vznikem úrazu [jméno] [příjmení]. Toto porušení povinností ze strany žalobce omezuje odpovědnost žalovaného. Dále žalovaný ještě namítal, že výše náhrady škody, kterou po něm žalobce požaduje, výrazně přesahuje zákonný limit stanovený v ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce, když v případě škody způsobené z nedbalosti žalobce může požadovat výši náhrady škody, která nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Zákonný limit žalovaného tak činí 135 000 Kč, když svůj průměrný měsíční výdělek před vznikem škody odhadoval na 30 000 Kč.

3. Žalobce ve své replice uvedl, že jeho nárok vychází primárně z pravomocného rozsudku zdejšího soudu čj. 12 C 191/2017 z 26. 10. 2018, kterým byla přiznána nemajetková újma ve výši 360 000 Kč [jméno] [příjmení], sestře poškozeného [jméno] [příjmení]. Tento rozsudek fakticky navazuje na [anonymizováno] příkaz téhož soudu čj. 2 T 169/2015 z 19. 10. 2015, kterým byl žalovaný odsouzen za přečin usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst. 1 trestního zákoníku. Protože žalovaný proti odůvodnění [anonymizováno] příkazu spočívajícím v porušení ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb. nijak nebrojil, nabyl trestní příkaz právní moci. Nyní vznesené námitky, připomínky, návrhy důkazů a výslechy svědků, zda došlo či nedošlo k porušení předpisů bezpečnosti práce ze strany žalovaného, druhého odsouzeného [jméno] [příjmení] nebo dokonce samotného žalobce jsou bezpředmětnými, protože měly být uplatněny po podání odporu v hlavním líčení. Pokud je trestní příkaz pravomocný, platí, že žalovaný porušil výše citovaný předpis BOZP, a je tak odůvodněn nárok žalobce na náhradu škody po zaplacení nemajetkové újmy výše zmíněným rozsudkem. Žalovaný ukončil pracovní poměr ke dni [datum]. Nyní žalovaná náhrada škody vychází z rozsudku, kterým byla sestře poškozeného přiznána nemajetková újma, přičemž rozsudek byl vydán v době, kdy žalovaný nebyl v zaměstnaneckém poměru k žalobci. Navrhované poměrné omezení škody by se proto na žalovaného nemělo vztahovat.

4. Při jednání žalobce soudu potvrdil, že odškodnění pozůstalé [jméno] [příjmení] v částce 360 000 Kč provedl sám, neboť zákonné pojištění žalobce jako zaměstnavatele se vztahovalo pouze na matku poškozeného, nikoliv již sestru.

5. Soud ve věci vydal dne [datum] platební rozkaz čj. 12 C42/2020-17, který žalovaný napadl včas podaným odporem.

6. Rozsudkem ze dne 23. 4. 2021 čj. 12 C 42/2020-80 soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci částku 189 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a současně jej zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 11 053,20 Kč.

7. Uvedený rozsudek napadl žalovaný včas podaným odvoláním, v němž uvedl, že dle jeho názoru se na vzniku škody kromě pachatelů [anonymizováno] činu podílely i další subjekty, tedy žalobce, který jako zaměstnavatel porušil v příčinné souvislosti s pracovním úrazem [jméno] [příjmení] své povinnosti. Rovněž uvedl, že soud neprovedl výslech jím navrhovaných svědků - [jméno] [příjmení], který dle žalovaného má hlavní míru zavinění na tom, že došlo k pracovnímu úrazu [jméno] [příjmení]. Soud rovněž neprovedl výslech navrženého svědka [jméno] [příjmení]. Namítal dále, že soud nesprávně vyhodnotil provedený důkaz Technickou zprávou Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a [obec] ze dne [datum], z níž dovodil zaviněného žalovaného na smrti [jméno] [příjmení]. Žalovaný dále tvrdil, že jeho odpovědnost za škodu vzniklou žalobci v důsledku úrazu [jméno] [příjmení] má povahu pracovněprávního nároku, protože tuto škodu žalovaný způsobil v době trvání pracovního poměru jako zaměstnanec žalobce jako hlavní narážeč – předák a dávání návěští – signálů patřilo mezi jeho běžné pracovní úkoly. V důsledku tohoto svého názoru potom žalovaný tvrdil, že výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti je limitována čtyřapůlnásobkem jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti. V důsledku toho soud pochybil, neboť si nezjistil výši průměrného měsíčního výdělku žalovaného před porušením jeho povinnosti, kterým způsobil škodu. Také poukazoval na to, že žalobci nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve lhůtě zákonem stanovené (§ 142a o.s.ř.) nezaslal žalovanému výzvu k plnění.

8. O odvolání žalovaného potom rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 11. 2021 čj. 15 Co 105/2021-97 tak, že napadený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud jako správný potvrdil v otázce tvrzeného spoluzavinění žalobce na smrtelném úrazu [jméno] [příjmení] závěr soudu I. stupně, když uvedl, že žalobce se v daném případě porušení povinnosti nedopustil. Odvolací soud uvedl, že ohledně tvrzení žalovaného o instalaci akustického zvonku ve strojovně důlní jámy R7S se zaměnitelnými akustickými signály, učinil soud I. stupně závěr, že akustické zvuky návěští a zvonku pro vstup do strojovny jsou rozdílné a tedy zde nejsou důvody pro závěr, že by se na vzniku škody podílel rovněž žalobce jako zaměstnavatel, a že tento závěr odvolací soud shledává správným, když zde lze skutečně odkázat na Technickou zprávu Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a Vysočinu ze dne [datum]. Tato zpráva konstatuje rozdílnost uvedených akustických zařízení s tím, že uvedená zpráva v tomto směru neshledala pochybení na straně žalobce. Ohledně dalších odvolacích námitek žalovaného odvolací soud uvedl, že míra zavinění žalovaného a [jméno] [příjmení] nebyla v trestní věci řešena, když není znakem skutkové podstaty trestního činu usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 tr. zákoníku. Proto trestní příkaz vydaný v trestní věci obou jmenovaných nezavázal soud I. stupně v rámci posouzení míry zavinění jednotlivých osob dle ust. § 257 odst. 5 zák. práce Odvolací soud tedy uložil soudu I. stupně řádně posoudit otázku míry zavinění jednotlivých osob dle cit. ust. a rozsudek soudu I. stupně v tomto směru seznal předčasným. Jako správnou potom odvolací soud uznal námitku žalovaného o omezení rozsahu náhrady škody dle ust. § 257 odst. 2 zák. práce ve výši 4,5 násobku průměrné mzdy, a to i když nemajetková újma byla přiznána dle občanskoprávních předpisů. Tato okolnost nic nemění na tom, že odpovědnost žalovaného je ve vztahu k žalobci dána dle ust. § 250 odst. 1 zák. práce, neboť k uvedené škodě došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů žalovaného. Proto je třeba aplikovat ust. § 257 odst. 2 zák. práce s tím, že pokud se jedná o škodu způsobenu z nedbalosti (jak vyplývá z trestního příkazu), může tato činit maximálně 4,5 násobek průměrné mzdy před porušením povinnosti.

9. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu právě uvedeným nařídil jednání a po zopakování dosud provedených důkazů provedl i důkazy žalovaným navrhované, a to výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a ještě i Pracovní pravidly pro strojníky těžních strojů.

10. Z provedeného dokazování, a to z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce z tohoto svého účtu zaplatil uvedeného dne Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou částku 18 000 Kč jako soudní poplatek.

11. Z Pracovní smlouvy soud zjistil mimo jiné, že ji dne [datum] uzavřeli žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec, že byla uzavřena na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební lhůtou, že žalovaný nastoupil k žalobci dne [datum] na sjednaný druh práce – horník dělník narážeč - se sjednaným místem výkonu práce - Odštěpný závod GEAM [obec].

12. Z Dohody o změně uvedené pracovní smlouvy soud zjistil, že dne [datum] došlo ke změně mimo jiné i v pracovním zařazení žalovaného na horník hl. narážeč – předák (práce v podzemí) a dělník na povrchu hornických provozů (práce na povrchu).

13. Z Dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že se účastníci dohodli na ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobce ke dni [datum] z důvodu nadbytečnosti ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce.

14. Z Dohody o uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný uznal písemně dne [datum] co do důvodu a výše pohledávku žalobce ve výši 41 492 Kč a zavázal se zaplatit tuto částku nejpozději do [datum], když se jedná o dílčí regresní plnění v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem ze dne [datum] evidovaným pod č. PU [číslo] u [právnická osoba] a jak vyplynulo z výpisu z účtu žalovaného, tuto částku žalovaný uhradil žalobci dne [datum].

15. Z obsahu připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 12 C 191/2017 soud zjistil, že žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému státnímu podniku DIAMO s. p. [obec] pod [právnická osoba] GEAM [obec], povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 tis. Kč jako náhradu nemajetkové újmy, když tvrdila, že dne [datum] kolem 16,00 hod v dole [obec a číslo] DIAMO s. p. [obec] pod [právnická osoba] GEAM [obec] došlo k úmrtí jejího bratra [jméno] [příjmení], [datum narození], ke kterému došlo při plnění jeho pracovních povinností, když k úmrtí jejího bratra došlo zaviněným jednáním zaměstnanců žalovaného: signalisty, hlavního narážeče [celé jméno žalovaného], [datum narození], a strojníka [jméno] [příjmení], za které byli pravomocně odsouzeni trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2015 č.j. 2 T 169/2015. S ohledem na tyto skutečnosti žalobkyně požadovala po žalovaném náhradu nemajetkové újmy, když se v současné době snaží překonat svůj smutek nad ztrátou bratra a snaží se být především oporou po svou matku, která jeho smrt nese velmi těžce. I když délku působení nepříznivých následků a zásahu do přirozených práv žalobkyně jako poškozené nelze objektivně určit, s ohledem na shora uvedené skutečnosti lze předpokládat, že tato doba bude značně dlouhá. V případě náhlého usmrcení blízké osoby je obecně intenzita nepříznivého následku vnímána jako objektivně velice dlouhá, neboť se jedná o následek nereparovatelný, obsahující prvek nečekanosti. Ne poslední v řadě zásahů do života žalobkyně je i skutečnost, že v současné době žije jejich matka sama a je odkázána právě na pomoc své dcery, žalobkyně, která pracuje v zahraničí a která se od smrti bratra snaží jezdit domů za svou matkou co možná nejčastěji, a to i na úkor plnění svých pracovních povinností. O celou domácnost a hospodářství se dříve staral zdravý mladý muž, plný života, který byl tak náhle usmrcen a ony zůstaly na všechno samy. Veškerá práce na domě a pozemcích tak zůstala právě na žalobkyni, a to i s ohledem na věk a na špatný [anonymizováno], především psychický stav její matky. [příjmení] se postavit čelem ke skutečnostem, žalobkyně na rozdíl od svého bratra neumí řídit traktor, zacházet s motorovou pilou, křovinořezem, který je ni moc těžký apod. Žalovaný z opatrnosti s podanou žalobou nesouhlasil. Rozsudkem ze dne 26. 10. 2018 čj. 12 C 191/2017-116 potom soud po provedeném řízení uložil žalovanému s. p. DIAMO [obec] povinnost zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku 360 000 Kč, řízení co do částky 861 164 Kč zastavil, žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 18 000 Kč a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Soud došel k závěru po provedeném dokazování, že bratr žalobkyně [jméno] [příjmení] dne [datum] utrpěl při plnění svých pracovních úkolů u žalovaného, u kterého byl v pracovním poměru, smrtelný pracovní úraz. Stalo se tak v důsledku nedbalosti dalších zaměstnanců žalovaného [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], kteří porušili svoje právní povinnosti vyplývající pro ně z pracovního poměru, a zejména potom z vyhl. č. 415/2003 Sb. kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi. Oba jmenovaní potom byli za tuto svoji nedbalost odsouzeni pravomocným trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2015 čj. 2 T 169/2015-140. Dále měl soud za prokázané, že žalobkyně je sestrou zemřelého [jméno] [příjmení] a že jí nebylo ze strany žalovaného poskytnuto žádné odškodnění dle zákoníku práce, přičemž žalovaný dobrovolně poskytl jednorázové odškodění matce žalobkyně a zemřelého zaměstnance [jméno] [příjmení]. Jak vyplývá z ust. § 378 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2015, jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem ve společné domácnosti, přičemž jednorázové odškodnění přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Matka zemřelého [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] tedy byla žalovaným odškodněna právě podle tohoto zákonného ustanovení. Na žalobkyni jako sestru, sourozence zemřelého zaměstnance, však toto ustanovení zákoníku práce nedopadá. Nicméně jako osobě blízké (viz ust. § 22 odst. 1 o. z.) jí náleží právo na peněžitou náhradu ve smyslu ust. § 2959 o. z. A protože újmu žalobkyni způsobili shora uvedení zaměstnanci žalovaného, je to právě žalovaný, kdo jimi způsobenou újmu žalobkyni je povinen nahradit, jak ostatně vyplývá ze shora citovaného ust. § 2914 o. z. Soud vycházeje z kritérií náhrady stanovených v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2844/14, tedy intenzity vztahu žalobkyně se zemřelým bratrem, jeho věku a věku žalobkyně, otázky hmotné závislosti pozůstalé žalobkyně na bratrovi a případného poskytnutí jiné satisfakce na straně jedné a postoje žalovaného, dopadu do [anonymizováno] sféry původce (fyzické osoby), jeho majetkových poměrů a míry zavinění, hodnotil prokázané skutečnosti. Rovněž vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, dle kterého je základem rozhodování o nároku na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy v adhezním trestním řízení vždy občanskoprávní úprava, přičemž tento judikát je klíčový i pro rozhodnutí této věci. Nejvyšší soud zde totiž konstatoval, že je spravedlivé, aby náhrada za dušení útrapy pozůstalých byla stanovena v rozmezí od 240 000 Kč do 500 000 Kč, a to pro skupinu nejvíce blízkých osob jako jsou rodiče, děti a manželé. V této věci soud potom rozhodoval o odškodnění pozůstalého sourozence, proto postupoval přiměřeně uvedenému. Při posuzování vztahů žalobkyně a jejího zemřelého bratra soud došel k závěru, že mezi sourozenci byl vřelý sourozenecký vztah, kdy si sobě navzájem sourozenci byli oporou, měli se rádi, jejich vztah byl silnější v důsledku předčasného úmrtí otce, kdy bylo třeba jeho úlohu v rodině nahradit zejména, pokud šlo o starost o dům a malé hospodářství, což předně zůstalo na bratrovi žalobkyně a ta se mu snažila v rámci svých možností a schopností pomáhat. Žádný ze sourozenců neměl trvalejší vztah, což přirozeně také mělo vliv na jejich soudržnost, žalobkyně brzy odešla z domu, nejdříve za studiem, potom za prací do ciziny, kde již poměrně dlouho dobu žije a pracuje. Toto však jej vztah s bratrem nijak negativně neovlivnilo, nadále zůstávali v kontaktu telefonicky a přes sociální sítě, když žalobkyně přijela domů, jejich přivítání bylo vřelejší, i nadále takto vymezený čas trávili společnými návštěvami příbuzných, společenských akcí, ale i prací. Zemřelý bratr žalobkyně byl o čtyři roky mladší než jeho sestra, zemřel náhle ve věku pouhých 31 let. Žalobkyně tak byla náhlým a nepředvídatelným způsobem připravena nedbalostí jiných, byť odsouzených osob, o svého jediného bratra. Byť je neobvyklé, že se u žalobkyně dle znalce vyvinula posttraumatická stresová porucha, nelze od tohoto závěru odhlédnout a je třeba jej přičíst tomu, že bolest ze ztráty bratra pro žalobkyni je stále živá, velmi těžce snesitelná a že se s ní velmi těžce vyrovnává. Sourozenci na sobě nebyli finančně závislí, dávali si ale dárky, podporovali se radou i svojí existencí. Vztah s bratrem byl podle názoru soudu pro žalobkyni velkou oporou a jistotou v jejím životě, možná o to více, že žalobkyně žije a pracuje v cizině. To vše jsou skutečnosti, které soud při svém rozhodování o výši nemateriální újmy zohlednil a vyjevil je právě ve výši náhrady utrpěné újmy, kdy považoval za nutné ji zvýšit nad minimální částku, kterou stanovil v částce 175 000 Kč. Jako přiměřenou potom právě s důrazem na mladý věk sourozenců, náhlost ztráty sourozence, pevné vztahy mezi sourozenci, jakož i poměrně závažný dopad úmrtí bratra do duševní sféry žalobkyně, soud považoval za přiměřenou náhradu ve výši 360 000 Kč. Soud se také zabýval otázkou zavinění žalovaného. Nelze pominout skutečnost, že k usmrcení bratra žalobkyně došlo při plnění jeho pracovních úkolů nedbalostním jednáním zaměstnanců žalovaného, za které již byli pravomocně odsouzeni, byť žalovaný jako jejich zaměstnavatel za toto nedbalostní jednání svých zaměstnanců nese odpovědnost.

16. Z obsahu připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 2 T 169/2015 soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] bylo pod čj. KRPJ [číslo] 2015 [číslo] Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie kraje [obec], Oddělením obecné kriminality, ve Žďáře nad [jméno], zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], [datum narození], a [celé jméno žalovaného], [datum narození], jako obviněných ze spáchání [anonymizováno] usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že dne [datum] v době kolem 16,00 hodin P. [celé jméno žalovaného] jako narážeč na 24. patře uvolnil dopravní nádobu pro těžbu a neupozornil narážeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do nádoby nastoupil poškozený [jméno] [příjmení], narážeč na hlavní odnímací plošině tak na základě těchto informací zvolil režim„ těžba“ a [jméno] [příjmení] jako strojník těžního stroje tento uvedl do pohybu i přes obdržené rázové návěští„ stát“, které dal narážeč na hlavní odnímací plošině po zastavení dopravní nádoby, a neověřil si mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizace s optickým návěštím této signalizace, v důsledku čehož došlo v západní straně náraziště jámy R7S na hlavní odnímací plošině ve 12. podzemním patře dolu DIAMO, s. p. odštěpný závod GEAM [obec], okr. [obec], při vystupování z těžního zařízení TS [číslo] 2M/1 k úmrtí zaměstnance [jméno] [příjmení], [datum narození], kterého přimáčkla stropní část etáže těžní nádoby, v důsledku čehož utrpěl těžká zranění, kterým na místě podlehl. Dne [datum] potom na oba obviněné, tj. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] podalo Okresní státní zastupitelství ve Žďáře nad [jméno] obžalobu ZT 133/ 2015 a soud trestním příkazem ze dne 19. 10. 2015 čj. 2 T 169/2015-140 oba obviněné uznal vinnými, že dne [datum] kolem 16,00 hodin v uranovém dole [obec] I DIAMO státní podnik [obec] pod [právnická osoba] GEAM [obec] v k. ú. [obec], kdy obv. [celé jméno žalovaného] v rozporu s ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, jako narážeč na 24. patře uvolnil dopravní nádobu pro těžbu a neupozornil narážeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do dopravní nádoby nastoupil poškozený [jméno] [příjmení], a narážeč na hlavní odnímací plošině tak na základě těchto informací zvolil režim„ těžba“ a obv. [jméno] [příjmení] v rozporu s ust. § 11 odst. 2 uvedené vyhlášky jako strojník těžního stroje tento uvedl do pohybu i přes obdržené rázové návěští„ stát“, které dal narážeč na hlavní odnímací plošině na 12. patře po zastavení dopravní nádoby, a neověřil si mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizce s optickým návěštím této signalizace, v důsledku čehož došlo v západní straně náraziště jámy R7S na hlavní odnímací plošině ve 12. podzemním patře uvedeného dolu k přimáčknutí poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození], vystupujícího z těžního zařízení, mezi klesající nosník podlahy 2. etáže dopravní nádoby a můstek severní zátyně náraziště, přičemž utrpěl současné poranění vícero důležitých orgánů a orgánových komplexů, jako zhmoždění a trhliny plic, zhmoždění srce, trhliny hrudní srdečnice, laceraci sleziny a levé ledviny, mnohočetné zlomeniny žeber oboustranné a další poranění, kterým na místě podlehl. Každý obžalovaný tedy jinému z nedbalosti způsobil smrt podle ust. § 143 odst. 1 tr. zákoníku, za což každému z nich byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum]. Před vydáním tohoto rozhodnutí soud měl k dispozici výsledky rozsáhlého šetření v této věci, mimo jiné Technickou zprávu Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a [obec] ze dne [datum], vypracovanou na základě výsledku prošetření smrtelného pracovního úrazu p. [jméno] [příjmení], [datum narození], ke kterému došlo dne [datum] na náraží 12. patra slepé jámy RS, dolu [obec] I, u žalobce. Z této Technické zprávy vyplynulo mimo jiné, že do dopravní nádoby na 24. patře naraženy do třech etáží plné vozy, do poslední etáže, která byla vybavena brankami, nastoupil p. [jméno] [příjmení]. Až během jízdy byl naražeč na hlavní odnímací plošině (na 12. patře), upozorněn naražečem na 24. patře, že v dopravní nádobě je člověk. Strojníkovi těžního stroje již však nestihl informaci předat. Strojník těžního stroje nebyl vyrozuměn o jízdě pracovníka [jméno] [příjmení], a očekával zaznění součtového návěští. Toto návěští si spletl se zazvoněním zvonku pro vstup do strojovny, i když jsou zvuky těchto zvonků rozdílné, a unáhleně stroj uvedl do pohybu, aniž obdržel optický signál součtového návěští. Strojník se dozvěděl o tom, že je pracovník v dopravní nádobě, od naražeče na 12. patře až po svém chybném úkonu. Vedený [ulice] báňský úřad za zdroj smrtelného pracovního úrazu označil hlavní těžní zařízení jámy R7S. Jedná se o dvojčinné těžní zařízení s těžním strojem 2B [číslo] [číslo], vyrobeným v ČKD [obec], po provedené změně z původního pneumatického brzdného stroje na hydraulicky ovládaný brzdný stroj. [ulice] nádoby se pohybují v severní a jižní zátyni slepé jámy od 12. po 24. patro. Úraz byl způsoben rozjetím dopravní nádoby v severní zátyni na západní straně náraziště. Příčinou smrtelného pracovního úrazu bylo nedodržení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bezpečnosti provozu a zásad bezpečné práce, nerespektování bezpečného pracovního postupu naražečem na 24. patře a nepozornost strojníka těžního stroje. Za dodržování pravidel v ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, a z dokumentace předložené organizací (tedy žalobcem), odpovídá naražeč na hlavní odnímací plošině. Z výpovědi naražeče na 24. patře i z výpovědi naražeče na hlavní odnímací plošině vyplývá, že naražeč na hlavní odnímací plošině nebyl předem informován o jízdě [jméno] [příjmení]. Tuto informaci obdržel až během jízdy dopravní nádoby s poškozeným, kterou již nestihl předat strojníkovi těžního stroje, takto je tedy odpovědnost přenesena na naražeče na 24. patře pana [celé jméno žalovaného]. K porušení tohoto ustanovení došlo tím, že naražeč na 24. patře uvolnil dopravní nádobu pro těžbu a neupozornil naražeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do nádoby nastupuje p. [příjmení]. Naražeč na hlavní odnímací plošině tak na základě těchto informací zvolil režim„ těžba“. Za dodržování ust. § 11 odst. 2 cit vyhl. potom odpovídá strojník těžního stroje a bylo porušeno tím, že strojník těžního stroje uvedl těžní stroj do pohybu i přeš obdržené rázové návěští„ Stát“, které dal narážeč na hlavní odnímací plošině na 12. patře po zastavení dopravních nádob a neověřil si mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizace s optickým návěštím této signalizace. Porušení těchto ustanovení právních norem se ve vzájemném součtu přímo podílelo na smrtelném pracovním úrazu. Zjištěné skutečnosti umožňují dle Obvodního báňského úřadu závěr, že kdyby nenastala obě pochybení současně, ke smrtelnému pracovnímu úrazu by nedošlo.

17. Ze Mzdového listu žalovaného za rok 2015 vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalovaný dosáhl u žalobce v uvedeném roce hrubé mzdy ve výši 175 547 Kč. Vzhledem k pracovní neschopnosti žalovaného mu rovněž byly vypláceny sociální a zdravotní pojištění ve výši 129 976 Kč, 5 853 Kč, 11 697 Kč, 8 452 Kč a 32 494 Kč. Konkrétně potom v lednu 2015 žalovaný odpracoval 112,5 hodiny a 52,5 hodiny měl omluvenou nepřítomnost v práci, za což obdržel hrubou mzdu ve výši 30 816 Kč, odpočtové položky činily 9 360 Kč za dovolenou a 1 560 Kč činila náhrada mzdy za svátek, započitatelná hrubá mzda žalovaného tak činila 19 896 Kč, v únoru 2015 žalovaný odpracoval pouze 45 hodin a 105 hodin měl omluvenou nepřítomnost v práci, když jeho hrubá mzda činila 9 673 Kč a náhrada mzdy za dovolenou činila 1 560 Kč, což je odpočitatelná položka a započitatelná hrubá mzda žalovaného v tomto měsíci činila 8 113 Kč, a v měsíci březnu 2015 potom žalovaný neodpracoval nic, ale měl 165 hodin omluvené nepřítomnosti v práci, jeho hrubá mzda činila 8 880 Kč, což byla náhrada za PÚ, započitatelná hrubá mzda žalovaného v tomto měsíci tak činila 0 Kč.

18. Z Pracovních pravidel pro strojníky těžních strojů vydaných žalobcem a účinných od [datum] soud zjistil, že stanoví mimo jiné povinnosti zaměstnanců řídících těžních stroje (strojníků) při provozu a kontrole těžního zařízení a jámy používaných při svislé dopravě a chůzi. Z nich mimo jiné také vyplývá, že strojník musí nastoupit na směnu řádně odpočinutý a nesmí řídit stroj, je-li tělesně unaven, duševně rozrušen nebo [anonymizováno]. V tomto případě musí požádat včas o vystřídání. Pro jakoukoliv dopravu osob musí být stroj připraven (přepínač jízd přepnut na dopravu osob apod.). Pracují-li v dole pouze zaměstnanci oprávnění k samojízdě (což je doprava jedné nebo více osob v dopravní nádobě, při níž je dáváno návěští z dopravní nádoby. Samojízdu mohou vykonávat jen určení narážeči, technici a ti určení zaměstnanci, kteří byli přezkoušeni ze znalosti předpisů o samojízdě a o významu návěští a ze znalostí dávání návěští a byli k vykonávání samojízdy určení závodním dolu. Ostatní osoby mohou vykonávat samojízdu jen v doprovodu narážeče nebo technika určeného dle věty první. Seznam určených zaměstnanců musí být vložen ve Spise o jízdě na laně a vyvěšen ve strojovně) a je-li zajištěno jejich spolehlivé dorozumění se strojníkem těžního stroje, nemusí být na hlavní odnímací plošině a nárazišti patra narážeč. Jsou-li v dole v nepracovní směně též osoby, které nemají oprávnění k samojízdě, musí být jejích jízda zajištěna narážečem. Během přepravy osob musí strojník řídit těžní stroj se zvýšenou pozorností. Těžní stroj smí být uveden do chodu až po jasném a zřetelném návěští z náraziště a hlavní odnímací plošiny. Pro strojníka těžního stroje jsou směrodatná návěští zvuková, dávaná do strojovny z hlavní odnímací plošiny, návěští z náraziště jsou kontrolní. V případě, že strojník obdrží návěští z náraziště a hlavní odnímací plošiny rozporného významu, musí si vyžádat opakování návěští.

19. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který zpočátku odmítal vypovídat, neboť žalobce je jeho zaměstnavatel a žalovaný je jeho bratrancem a nechtěl poškodit žádnou ze stran, a poté, co soudu sdělil na přímý dotaz, že svojí výpovědí nezpůsobí trestní stíhání pro sebe ani své blízké, soud zjistil, že svědek byl v době smrtelného úrazu [jméno] [příjmení] narážeč. Pokyn k jízdě dopravní klece s [jméno] [příjmení] svědek nedával, tento pokyn šel z jiného patra, a to od žalovaného. Svědek ten signál slyšel. Svědek uvedl, že slyšel dva signály – jeden byl světelný – rychlosignál, že jede klec, a potom druhý, že jede osoba. Potom dostal signál ještě telefonicky. [jméno] [příjmení] měl oprávnění k samojízdě a dle svědka v takovém případě stačí, že jsou narážeči na patrech. Pokud v trestním řízení uváděl, že slyšel klakson zacinkat třikrát nebo-li, že začala těžba a že naložené vozy jedou nahoru, takto se prý vztahovalo k počátku těžby. Po poučení ze strany soudu, že má vypovídat ve vztahu ke konkrétní situaci, která nastala v souvislosti se smrtelným úrazem [jméno] [příjmení], svědek uvedl, že si již z té doby nic nepamatuje. Na přímý dotaz žalobce, zda měl [jméno] [příjmení] oprávnění k samojízdě, svědek nově uvedl, že ne. Svědek si již nepamatoval, co vypovídal na policii. K dotazům žalovaného se potom svědek rozpovídal a uvedl, že viděl vystupovat [jméno] [příjmení] z klece, v té době byl asi 20 m od klece. Když klec přijela, dal svědek signál stop, p. [příjmení] začal vystupovat, klec se však z ničeho nic znovu rozjela, svědek dal znovu signál stop, ale klec klesala. Po signálu stop již jiný signál do strojovny nedával. Když zazní signál stop, pro strojovnu to znamená, že klec má okamžitě stát a nesmí se pohnout do doby, než obdrží další signál. Když svědek viděl, že klec i přes signál stop klesá, tak zavolal na strojníka, aby klec zastavila a potom se zastavila. Rychlosignál je signál světelný a dává se, aby se nemuselo cinkat, strojník může klec rozjet, až obdrží oba signály, tedy rychlosignály z obou pater. Rychlosignál se používá při těžbě, aby se rychleji přesazovaly klece. Je to obvyklý postup. Zvukový signál je víc, při těžbě používají zvukový signál právě, když chtějí, aby klec zastavila.

20. Z emotivní výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v době smrtelného úrazu [jméno] [příjmení] byl strojníkem těžního zařízení. Celý ten den označil za hektický, když měl obavy, zda jeho kolega strojník vůbec přijde do práce, také se šturmovalo, aby se vytěžilo více rudy. V té době také bylo zakázáno při těžbě také převážet lidi. Přiznal, že když jdou vozíky, tak pozornost trochu klesá, při přepravě lidí samozřejmě je pozornost zvýšená. Dává si větší pozor. O člověku v kleci nevěděl a nevěděl to ani ten nahoře, tedy J. [příjmení]. Svědek obdržel signál, že jedou vozíky, potom obdržel signál stop, což se občas stává, protože se stane, že vozík třeba zůstane stát mimo kolej a je třeba postavit jej zpátky. Svědek o tom, že jede člověk, nevěděl, neobdržel o tom žádnou informaci ani telefon o tom, že jede člověk. K tomu, aby uvedl klec do pohybu, svědek potřebuje dva signály, tzn. z patra, odkud vozíky odjíždí, a z patra, kam vozíky přijíždí, a potom potřebuje ještě signál zvukový. Bohužel svědek si ten zvukový signál spletl se zvukem zvonku od dveří do strojovny. V době přepravy [jméno] [příjmení] se mu rozsvítil pouze jeden světelný signál, a to od žalovaného. Svědek uvedl, že jeho pozornost vzhledem k tomu, že byly přepravovány vozíky, byla snížena. Druhý signál ve strojovně neobdržel, a znovu zopakoval, že si bohužel spletl ty dva zvukové signály. O tom, že v kleci jede člověk, se dověděl od p. [příjmení] hned, jakmile se klec rozjela. Byl o tom informován telefonicky, na to reagoval tak, že klec zastavil, chvíli tam zůstal sedět, potom vyběhl z kabiny na to patro, kde byl p. [příjmení], a uviděl, co se stalo. P. Pokorný jako elektrikář měl povolení jezdit v kleci sám, ty signály uměl. Jako u osoby, která měla takové povolení, pak u p. [příjmení] již nemusel být přítomen narážeč. Svědek obdržel od žalovaného signál, že se těží, že jedou vozíky. Tento signál byl světelný, zvukový signál se ozve tehdy, když se propojí světelné signály obou pater. Svědek od nikoho, že jede člověk, informaci neobdržel. Na pozici strojníka u žalovaného pracoval svědek asi od roku 2008. V případě přepravy osob se používaly zvukové signály, byla to povinnost. Svědek dále uvedl, že když dojížděla klec s p. [příjmení] na 12. patro, obdržel zvukový signál stop. To pro něho znamenalo stát. [příjmení] zůstal stát, potom obdržel světelný signál od žalovaného, že jsou vozíky naraženy. Potom, jak již jednou uvedl, někdo zazvonil na dveře strojovny a svědek si bohužel spletl se zvukovým signálem, který zazní, když se rozsvítí i druhá světelná kontrolka, nebo-li rychlosignál, a on bohužel klec rozjel. Svědek netvrdil, že by zvuk signálu a zvonku byl stejný, ale že byl podobný. Svědek tehdy byl již krátce před vystřídáním, protože obdržel signál o tom, že jedou vozíky, jeho pozornost byla nižší při vědomí toho, že jde jen o vozíky.

21. Dle ust. § 250 odst. 1 zák. práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

22. Dle ust. § 257 odst. 1 zák. práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

23. Dle ust. § 257 odst. 2 zák. práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

24. Dle ust. § 257 odst. 5 zák. práce je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

25. Dle ust. § 356 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

26. Dle ust. § 356 odst. 2 zák. práce měl-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průmětný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

27. Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalovaném náhrady škody, která mu vznikla tím, že sestře poškozeného [jméno] [příjmení], který zemřel v důsledku nedbalostního jednání žalovaného a [jméno] [příjmení], zaměstnanců žalobce, [jméno] [příjmení] vyplatil nemajetkovou újmu ve výši 360 000 Kč a zaplatil soudní poplatek ve výši 18 000 Kč, k čemu byl zavázán pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2018 čj. 12 C 191/2017.

28. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, když poukazoval na to, že hlavní a bezprostřední příčinou vzniku úrazu [jméno] [příjmení] bylo jednání strojníka [jméno] [příjmení] a samotného žalobce. Navíc výše požadované náhrady škody přesahuje výši stanovenou zákoníkem práce pro škodu způsobenou z nedbalosti.

29. Soud ve věci provedl dokazování ve shora uvedeném rozsahu a po zhodnocení provedených důkazů, a to každého jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeného v jeho shora citovaným rozhodnutím o odvolání žalovaného, došel k závěru, že žalobě lze vyhovět, avšak pouze z části.

30. Pokud jde o obranu žalovaného, že na vzniku škody, tedy smrtelném úrazu [jméno] [příjmení] se podílel i žalobce, potom tato jeho námitka nebyla shledána důvodnou, neboť i odvolací soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že zde nejsou důvody pro závěr, že by se na vzniku škody podílel rovněž žalobce jako zaměstnavatel.

31. Jak již soud uvedl, má za prokázané, že žalovaný byl pravomocným trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2015 čj. 2 T 169/2015-140 spolu s [jméno] [příjmení] uznán vinným, že dne [datum] kolem 16,00 hodin v uranovém dole [obec] I DIAMO státní podnik [obec] pod [právnická osoba] GEAM [obec] v k. ú. [obec], kdy v rozporu s ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, jako narážeč na 24. patře uvolnil dopravní nádobu pro těžbu a neupozornil narážeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do dopravní nádoby nastoupil poškozený [jméno] [příjmení], a narážeč na hlavní odnímací plošině tak na základě těchto informací zvolil režim„ těžba“. Obviněný [jméno] [příjmení] v rozporu s ust. § 11 odst. 2 uvedené vyhlášky potom jako strojník těžního stroje tento uvedl do pohybu i přes obdržené rázové návěští„ stát“, které dal narážeč na hlavní odnímací plošině na 12. patře po zastavení dopravní nádoby, a neověřil si mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizce s optickým návěštím této signalizace, v důsledku čehož došlo v západní straně náraziště jámy R7S na hlavní odnímací plošině ve 12. podzemním patře uvedeného dolu k přimáčknutí poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození], vystupujícího z těžního zařízení, mezi klesající nosník podlahy 2. etáže dopravní nádoby a můstek severní zátyně náraziště, přičemž utrpěl současné poranění vícero důležitých orgánů a orgánových komplexů, jako zhmoždění a trhliny plic, zhmoždění srce, trhliny hrudní srdečnice, laceraci sleziny a levé ledviny, mnohočetné zlomeniny žeber oboustranné a další poranění, kterým na místě podlehl. Žalovaný tedy spolu s [jméno] [příjmení] tedy jinému, tj. [jméno] [příjmení] z nedbalosti způsobil smrt podle ust. § 143 odst. 1 tr. zákoníku, za což každému z nich byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Tímto pravomocným trestním příkazem, tedy tím, jakým nedbalostním jednáním žalovaný způsobil smrt [jméno] [příjmení], je soud v tomto řízení vázán.

32. V návaznosti na právní názor odvolacího soudu, kterým je soud I. stupně taktéž vázán a který soud rovněž uvedl shora, potom soud pokračoval v řízení za účelem posouzení míry zavinění žalovaného, tedy jeho podílu na smrtelném úrazu [jméno] [příjmení], přičemž případná výše náhrady škody je limitována 4,5 násobkem průměrného měsíčního výdělku žalovaného před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Za tím účelem provedl výslechy navržených svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výpověď svědka [příjmení] byla vedena viditelnou snahou se výpovědi vyhnout, nicméně posléze vypovídal již o své účasti na dané události s tím, že to byl skutečně on, kdo dal strojníkovi signál stop a posléze tomuto volal, aby se klec zastavila, nicméně již bylo pozdě, k úrazu [jméno] [příjmení] již došlo, svědek ale také uvedl, že on pokyn k jízdě dopravní klece s [jméno] [příjmení] nedával, tento pokyn šel z jiného patra, a to od žalovaného. Svědek [jméno] [příjmení] na rozdíl od žalovaného svůj podíl viny na smrtelném úrazu [jméno] [příjmení] přiznal, zjevně ho jeho pochybení stále trápí. Přiznal svoji sníženo pozornost v důsledku signálu, který obdržel od žalovaného, že jedou vozíky. Byl to dle názoru právě žalovaný, kdo svojí hrubou nedbalostí spustil onu„ lavinu“ událostí, které skončily smrtí jeho spolupracovníka [jméno] [příjmení], tedy z tohoto úhlu pohledu nese největší podíl na tom, že ke smrtelnému úrazu [jméno] [příjmení] došlo, neboť to byl právě on, kdo dal špatný signál. Nicméně soud ale nevidí důvod, proč by za svůj nepřijal odborný závěr Obvodního báňského úřadu pro Liberecký kraj a Vysočinu, vyjádřený v jeho Technické zprávě ze dne [datum], který se také promítl do odsuzujícího trestního příkazu vydaného zdejším soudem dne 19. 10. 2015 čj. 2 T 169/2015-140, kterým oba obviněné, tedy žalovaného a svědka [jméno] [příjmení] soud uznal vinnými, že dne [datum] kolem 16,00 hodin v uranovém dole [obec] I DIAMO státní podnik [obec] pod [právnická osoba] GEAM [obec] v k. ú. [obec], kdy obv. [celé jméno žalovaného] v rozporu s ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, jako narážeč na 24. patře uvolnil dopravní nádobu pro těžbu a neupozornil narážeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do dopravní nádoby nastoupil poškozený [jméno] [příjmení], a narážeč na hlavní odnímací plošině tak na základě těchto informací zvolil režim„ těžba“ a obv. [jméno] [příjmení] v rozporu s ust. § 11 odst. 2 uvedené vyhlášky jako strojník těžního stroje tento uvedl do pohybu i přes obdržené rázové návěští„ stát“, které dal narážeč na hlavní odnímací plošině na 12. patře po zastavení dopravní nádoby, a neověřil si mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizce s optickým návěštím této signalizace, v důsledku čehož došlo v západní straně náraziště jámy R7S na hlavní odnímací plošině ve 12. podzemním patře uvedeného dolu k přimáčknutí poškozeného [jméno] [příjmení], tedy závěr, že příčinou smrtelného pracovního úrazu bylo nedodržení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bezpečnosti provozu a zásad bezpečné práce, nerespektování bezpečného pracovního postupu naražečem na 24. patře, tedy žalovaným, a nepozornost strojníka těžního stroje [jméno] [příjmení]. Z této zprávy dále vyplývá, že za dodržování pravidel v ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, a z dokumentace předložené organizací (tedy žalobcem), odpovídá naražeč na hlavní odnímací plošině, který byl dle své výpovědi, ale i tvrzení žalovaného a svědka [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tento však nebyl předem informován o jízdě [jméno] [příjmení]. Tuto informaci obdržel až během jízdy dopravní nádoby s poškozeným, kterou již nestihl předat strojníkovi těžního stroje, takto je tedy odpovědnost přenesena na naražeče na 24. patře pana [celé jméno žalovaného], žalovaného. Pro nedbalost dalšího zaměstnance žalobce strojníka [jméno] [příjmení], který v důsledku přijatého signálu o jízdě vozíků polevil v pozornosti, potom došlo ke smrtelnému úrazu [jméno] [příjmení]. Spojení těchto dvou okolností, tedy hrubé nedbalosti žalovaného, který se však ke své vině na dané události nezná a ani jednou v průběhu tohoto řízení nevyjádřil, byť sebemenší lítost nad důsledky své nedbalosti, a nedbalosti strojníka [jméno] [příjmení] vedly [ulice] báňský úřad k závěru, že kdyby nenastala obě pochybení současně, ke smrtelnému pracovnímu úrazu by nedošlo. Na základě tohoto závěru potom soud došel k závěru, že míra zavinění na smrtelném úrazu [jméno] [příjmení] ve svém důsledku je u obou, tedy žalovaného a [jméno] [příjmení] stejná. Na rozdíl od žalovaného [jméno] [příjmení] svoji vinu neodmítá a žalobci způsobenou škodu hradí dobrovolně.

33. Škoda, jejíž náhrady se žalobce v tomto řízení domáhá, činí celkem 378 tis. Kč. Při zjištěné míře zavinění žalovaného potom činí jeho podíl na této škodě jednu polovinu, tedy 189 tis. Kč. Jak vysvětlil odvolací soud ve svém shora citovaném usnesení, je výše náhrady škody způsobená zaměstnancem zaměstnavateli z nedbalosti limitována 4,5 násobkem jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (§ 257 odst. 2 zák. práce). Proto soud při rozhodování o výši náhrady škody žalovaným musel zjistit výši jeho průměrného měsíčného výdělku před porušením jeho povinnosti, k čemu došlo dne [datum]. Zde soud vycházel ze mzdového listu žalovaného za rok 2015, a to z výdělku, kterého žalovaný dosáhl v prvním čtvrtletí, tj. v měsíci leden, únor a březen 2015. Jak vyplynulo z uvedeného mzdového listu žalovaného, tento dosáhl v prvním čtvrtletí roku 2015 započitatelného hrubého výdělku ve výši 28 009 Kč, tj. součet započitatelných hrubých výdělků ve výši 19 896 Kč a 8 113 Kč za měsíc leden a únor, když v měsíci březnu žalovaný nepracoval pro pracovní neschopnost. V tomto období potom žalovaný odpracoval toliko 157,5 hodiny (v lednu 2015 odpracoval 112,5 hodiny a v únoru potom 45 hodin). Průměrný hrubý hodinový výdělek žalovaného potom činil 177,83 Kč (28 009 Kč: 157,5 hodin). Při užití postupu uvedeného v ust. § 356 odst. 2 zák. práce citovaného shora potom při pracovní době 37,5 hodiny týdně a koeficientu 4,348 činí průměrný hrubý měsíční výdělek žalovaného, ostatně tak, jak i on sám uvedl, částku 28 995 Kč. Při 4,5 násobku tohoto jeho takto zjištěného hrubého výdělku před porušením jeho povinnosti potom výše náhrady škody dle ust. § 257 odst. 2 zák. práce činí částku 130 477,50 Kč. A k úhradě této částky tedy soud žalovaného zavázal, a to i s úrokem z prodlení (ust. § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb.), který žalobce požadoval v zákonné výši od [datum], tedy ode dne následujícího po dni podání žaloby, až do zaplacení (výrok I.). Protože žalobce uplatnil nárok na náhradu způsobené škody proti žalovanému v částce vyšší, než kolik činí uvedený 4,5 násobek hrubého výdělku žalovaného, nezbylo soudu, než v rozsahu tento limit přesahující, tj. v částce 58 522,50 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítnou (výrok II.).

34. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení před soudem končí, rozhodoval soud i o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V této věci to byl žalobce, kdo byl ve věci převážně úspěšný. Žalobce nebyl v řízení před soudem zastoupen advokátem. Náklady řízení žalobce tedy tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 9 750 Kč, paušální náhrada hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony po 300 Kč, tj. 1 200 Kč (sepis žaloby, replika ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] a dne [datum]) a náhrada cestovních nákladů z [obec] do sídla soudu a zpět vždy v celkové délce 70 km motorových vozidlem tov. zn. Škoda Karoq, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 5,0 l nafty [číslo] km, při ceně PHM 27,20 Kč a opotřebení vozidla ve výši 4,40 Kč/km dle vyhl. č. 589/2020 Sb. za cestu konanou k jednání soudu dne [datum] ve výši celkem 403,20 Kč a při ceně PHM 47,10 Kč a opotřebení vozidla 4,70 Kč/km dle vyhl. č. 116/2022 Sb. za cestu k jednání soudu dne [datum] ve výši 493,85 Kč Náklady řízení žalobce v tomto řízení tak celkem činí částku 11 847,05 Kč. Úspěch žalobce činil 38 % (částka 130 477,50 Kč činí 69 % úspěch z částky žalované, tj. z 189 000 Kč, neúspěch žalobce tak činí 31 %, po odečtu neúspěchu žalobce od jeho úspěchu, tj. 69 % - 31 %, činí poměrná část nákladů řízení žalobce 38 %), což z celkové částky nákladů řízení ve výši 11 847,05 Kč činí částku 4 501,90 Kč a k úhradě této částky soud také žalovaného zavázal, když současně stanovil lhůtu splatnosti a platební místo.