12 C 48/2022 - 267

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozená [Datum narození žalobce] [číslo][Datum narození žalobce]. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] [číslo] bytem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] 3) [Jméno žalované C], narozená [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] všechny zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky] sídlem Rožmitálova 2302/6, 678 01 Blansko o určení zatížení nemovitostí věcným břemenem takto:

Výrok

I. Změna žaloby, navržená žalobkyní v podání ze dne [datum], se připouští.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovaným 1), 2) a 3) určení, že pozemky parc. č. [číslo][číslo], parc. č. [číslo], oba zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa], a pozemky parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], oba zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa], jsou zatíženy věcným břemenem – služebností, spočívajícím v právu cesty a stezky, v části pozemků vymezených dle geometrického plánu č. [hodnota]-[číslo], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], pod č. [číslo] dne [datum] a potvrzeného KÚ pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] dne [datum], in rem, ve prospěch každého vlastníka nemovitostí - pozemku p. č. St. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí stavba č. p. [číslo], objekt bydlení, pozemku p. č. [hodnota], ostatní plocha, pozemku p. č.[číslo], ostatní plocha, vše v k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota], vedeného pro obec [adresa] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště [adresa], a to v rozsahu, že každý vlastník pozemků v k. ú. [adresa] p.č. St. [číslo], jehož součástí je stavba č.p. [číslo], objekt bydlení, p. č. [hodnota], p. č. [číslo], a všechny jím určené osoby, návštěvy, příbuzní, dodavatelé, odběratelé, poskytovatelé služeb jsou oprávněny užívat pozemky v k. ú. [adresa] p. č. [číslo][číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v jejich části vymezené dle geometrického plánu č. [hodnota]-[číslo] pro příchody a odchody, příjezdy a odjezdy, průchody a průjezdy, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1), 2) a 3) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných [Jméno advokátky].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] [Anonymizováno] nákladů řízení (svědečného) ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] (doplněnou dalšími podáními) domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pozemky žalovaných specifikované ve výroku II. rozsudku jsou zatíženy věcným břemenem – služebností, spočívajícím v právu cesty a stezky v rozsahu přesně specifikovaném rovněž ve výroku II. rozsudku s odkazem na připojený geometrický plán č. [hodnota]-[číslo]. Uvedla, že je na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] výlučnou vlastnicí nemovitostí v k. ú. [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota], a to pozemku parc. č. St. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je objekt bydlení - dům č.p. [číslo], pozemků p. č. [hodnota], [číslo] a [číslo], ostatní plocha; touto smlouvou žalobkyně nabyla darem nemovitosti od svého manžela a jemu zřídila věcné břemeno užívání, netýká se tedy (přístupové) cesty. Právní předchůdce žalobkyně (její manžel) [jméno FO] nabyl tyto nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kdy koupil od právních předchůdkyň žalovaných - prodávajících [tituly před jménem] [jméno FO] podíl o velikosti id. 2/12, od [právnická osoba] id. 5/12 a od [jméno FO] id. 5/12. Prodávající své podíly na nemovitostech nabyly na základě rozhodnutí státního notářství [adresa] D 302/68 ze dne [datum] a D 817/88 ze dne [datum]. Po smrti spoluvlastnice [právnická osoba] se na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] č.j. [značka][Anonymizováno] ze dne [datum] staly podílovými spoluvlastnicemi pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo][číslo] (zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]) její dcery [Jméno žalované A] a [Jméno žalované B] (dříve [Anonymizováno]), tj. žalované 1) a 2), každá jednou id. polovinou. [jméno FO] darovala darovací smlouvou ze dne [datum] mj. pozemky p. č. [číslo] a 378//1 (oba zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]) své dceři [Jméno žalované C], tj. žalované 3), která je jejich výlučnou vlastnicí. Jako jediná přístupová a příjezdová cesta k nemovitostem žalobkyně byla již za vlastnictví právních předchůdců žalovaných až dodnes využívána cesta vedoucí po pozemcích ve vlastnictví žalovaných p. č. [číslo], p. č. [číslo][číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo]. Žalobkyni bylo již před získáním vlastnictví jako osobě v domě č. p. [číslo] bydlící tvrzeno, že přístup k nemovitostem je po této cestě; její manžel (dárce) prohlásil, že když nabyl vlastnictví, prodávající mu sdělili, že přístup a příjezd je po této cestě a že ke kupovaným nemovitostem má přístup a příjezd zabezpečen on a všichni další nabyvatelé nemovitostí a jakékoliv další osoby užívající nebo navštěvující nemovitost. Tato skutečnost byla žalobkyni známa i z okolností při uzavření kupní smlouvy jejím manželem v roce 1988 a z vlastního poznání, kdy k nemovitostem žádná jiná cesta neexistovala a neexistuje. Žalobkyně byla s manželem přítomna prohlídce nemovitostí, k níž všichni přijeli autem po příjezdové cestě a paní [adresa] je informovala, že jediným možným přístupem k prodávaným nemovitostem je tato cesta i po pozemcích ve vlastnictví prodávajících, a na dotaz pana [jméno FO] uvedla, že mu pozemky s přístupovou cestou neprodají, ale můžou uvedenou cestu bez jakéhokoliv časového omezení i omezení co do subjektů, stejně jako další vlastníci nemovitostí, bezúplatně k přístupu a příjezdu užívat. Manžel žalobkyně by jinak nemovitost nekupoval. Pokud měli [jméno FO] takto investovat značný majetek do koupě a rekonstrukce nemovitosti, bylo vyloučeno jiné zajištění přístupu než věcným břemenem, jakékoli obligační vztahy (např. výprosa či nájemní smlouva) by rozhodně nenaplňovaly smysl, čeho chtěli dosáhnout. Jednání o uzavření kupní smlouvy u notáře dne [datum] se zúčastnil [jméno FO] a všechny prodávající, na dotaz notáře prodávající rovněž prohlásily, že přístup k pozemkům je zajištěn tak, jak se oni dva s paní [jméno FO] dohodli, notář dohodu účastníků odsouhlasil a řešením přístupu předestřené účastníky zapracoval do čl. 2 kupní smlouvy (Prodávající touto smlouvou prodávají [jméno FO] v prvním odstavci smlouvy výslovně uvedené nemovitosti s oplocením, porosty a venkovními úpravami, jak vše samy užívaly nebo k tomu byly oprávněny, za dohodnutou kupní cenu). Právo neomezeného užívání cesty přecházející na budoucí vlastníky tedy bylo dohodnuto mezi p. [jméno FO] a paní [jméno FO] v rámci předcházejících ústních jednání, následně u notáře potvrdili, že k dohodě došlo. Uvedenou skutečnost žalobkyni opakoval J. [jméno FO] i v souvislosti s darem nemovitostí žalobkyni. Žalobkyně ani její manžel nepochybovali o tom, že mají právo cestu užívat, neboť ode dne nabytí jejich právo nikdo nikdy nezpochybňoval. Cestu užívali denně, stejně jako veškeré osoby přijíždějící do nemovitosti žalobkyně, pan [jméno FO] cestu udržuje a několikrát ji opravoval, přivážel sem v době rekonstrukce [právnická osoba]. Asfaltový povrch však nezhotovoval, to dělala zřejmě obec, žalobkyně přesně neví. Držební vůle žalobkyně byla založena na oprávnění cestu neomezeně užívat pro sebe jako vlastníka nemovitostí a další neomezený okruh subjektů, nakládat s příjezdovou cestou a užívat jí bezplatně bez jakéhokoliv omezení co do času a rozsahu. Byli v dobré víře v to, že užívací právo jim svědčí. [adresa] je proto zaskočilo oznámení od žalovaných ze dne [datum], že cestu ke dni [datum] uzavřou. Nemovitosti žalobkyně jsou přístupné výlučně po shora specifikované cestě, jsou na kopci, obklopeny srázy s převýšením 47 %, proto nedovolují zbudování jiné příjezdové cesty. Jelikož žalobkyně i její právní předchůdci (včetně předchůdců žalovaných – rodiny [jméno FO]) užívali jedinou přístupovou cestu k nemovitosti po dobu nejméně [Anonymizováno] let a žalobkyně s rodinou dodnes nepřetržitě [Anonymizováno] let, došlo z její strany k mimořádnému vydržení věcného břemene spočívajícího v užívání cesty v rozsahu specifikovaném ve výroku II. rozsudku a geometrickém plánu. Popsané okolnosti eliminují možnost posoudit jednání žalobkyně jako nepoctivý úmysl. Naléhavý zájem na žalovaném určení je dán tím, že věcné břemeno zatížení nemovitostí není zapsáno v katastru nemovitostí, důvodem je i skutečnost, že žalované sdělily žalobkyni záměr uzavřít cestu uzamčením nově vybudované brány.

2. Žalované navrhly zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Popřely, že jako jediná přístupová a příjezdová cesta k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobkyně byla již za vlastnictví právních předchůdců žalovaných až dodnes využívána cesta vedoucí po pozemcích v k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalovaných p. č. [číslo], p. č. [číslo][číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo]. Naopak historicky byl využíván k přístupu k nemovitostem (dnes ve vlastnictví žalobkyně) přístup z obecní komunikace na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] přes pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], jež přímo navazuje na pozemní komunikaci - ulici s názvem [Anonymizováno], kde je evidována trvalá adresa žalobkyně č. or. [číslo]/č. p. [Anonymizováno]. Žalované dále popřely, že manželovi žalobkyně bylo v době nabytí vlastnictví k nemovitým věcem sděleno, že přístup a příjezd má po žalobkyní označené cestě zabezpečen on a všichni další nabyvatelé a jakékoli další osoby užívající nebo navštěvující jeho nemovité věci. To není pravda, manžel žalobkyně moc dobře věděl, co (jen) kupuje a že prodávající si ponechávají žalobou dotčené pozemky ve vlastnictví s tím, že je budou užívat. Manžel žalobkyně velmi naléhal na zakoupení i těchto pozemků proto, aby získal další přístup k již zakoupeným nemovitostem, vždy však byl odmítnut. Naprosto nepravdivé tvrzení je to, že paní [adresa] (matka žalovaných 1/, 2/, zemřelá v roce [Anonymizováno]) informovala manžela žalobkyně, že jediná přístupová cesta je po pozemcích ve vlastnictví prodávajících. [jméno FO] také nikdy věcné břemeno užívání cesty nezřídila, ani pro [jméno FO], ani pro další vlastníky, nezatížila ani své nástupce, jde o účelové tvrzení. Navíc paní [adresa] nikdy nevlastnila pozemky p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa], ty vlastnila dříve [jméno FO] a ta žádný souhlas [jméno FO] s užíváním pozemků nedala, naopak stále bezdůvodné užívání jejích pozemků rozporovala. Žalované nesouhlasí ani s konstrukcí zastoupení spoluvlastnic paní [jméno FO]. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že by ona a její manžel nikdy nepochybovali, že mají právo cestu užívat, protože od nabytí pozemků jejich právo nikdy nikdo nezpochybňoval, a že tedy byli v dobré víře. Ve skutečnosti naopak hned po nabytí nemovitých věcí manželem žalobkyně docházelo ke konfliktům, kdy právní předchůdkyně žalovaných opakovaně osobně či písemně sdělovaly manželovi žalobkyně, že nesouhlasí s tím, že využívá jejich pozemky, že je devastuje, že na nich neoprávněně ukládá odpady, že jim ničí či zcizuje jejich majetek, kvůli čemuž se zejména matka žalované 3) [jméno FO] opakovaně obracela na Městskou policii a [právnická osoba] [adresa]. Zaslání žalobkyní zmiňovaného dopisu ze dne [datum] bylo vyvrcholením dlouhodobého stavu, kdy rodina žalobkyně vědomě neoprávněně užívala pozemky žalovaných proti jejich vůli, s níž byla žalobkyně s manželem neustále konfrontována. Opakovaně požadovali po žalobkyni a jejím manželovi zdržení se neoprávněného užívání jejich pozemků, ovšem bez odezvy. Žalované tvrzení žalobkyně o mimořádném vydržení věcného břemene rezolutně odmítají, žalobkyní naprosto smyšlené podání skutkových okolností svědčí především o jednoznačně nepoctivém úmyslu. Podaná žaloba se jeví jakožto účelově stvořený skutkový základ vystavěný dle aktuálního náhledu judikatury, stojící výlučně na nepravdivých a lživých tvrzeních s cílem domoci se určení práva, které nikdy žalobkyni nesvědčilo.

3. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby spočívající v tom, že vypouští ze všech tvrzení pozemek parc. č. [číslo], ostatní plocha, neboť ten nenabyla darem od manžela, ale na základě směnné smlouvy ze dne [datum].

4. Soud v souladu s § 95 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), navrženou změnu žaloby připustil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu.

5. U jednání dne [datum] soud žalobkyni (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1568/2012) poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k tomu, jakým způsobem byla dána vlastníkovi služebného pozemku vůle držet právo odpovídající věcnému břemeni.

6. Žalobkyně po poučení doplnila, že to bylo sděleno paní [jméno FO] ještě předtím, než došlo k uzavření písemné kupní smlouvy s jejím právním předchůdcem [jméno FO] jakožto kupujícím. Bylo to dohodnuto mezi paní [jméno FO] zastupující všechny vlastníky poté, co byl zamítnut návrh, že by to pan [jméno FO] koupil, a s paní [jméno FO] bylo dohodnuto, že se cesta bude užívat jako věcné břemeno.

7. Žalované učinily v průběhu řízení ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. nesporným tvrzení o rozsahu užívání sporné cesty rodinou žalobkyně a dalšími osobami jakožto přístupu k domu čp. [číslo] v k. ú. [adresa], avšak tvrdily, že cestu užívali neprávem a v rozsahu, který jim nepříslušel. [jméno FO] účastníky je nesporné, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí v k. ú. [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota], a to mj. pozemku parc. č. St. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. [číslo], bydlení, parc. č. [hodnota], ostatní plocha, zeleň, a parc. č. [číslo], ostatní plocha, zeleň, kdy nabývacím titulem je darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. [jméno FO] účastníky je dále nesporné, že žalované 1) a 2) jsou spoluvlastnicemi (každá id. ) nemovitostí v k. ú. [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota], a to mj. pozemků parc. č. [číslo][číslo] a [číslo], oba ostatní plocha, neplodná půda, kdy nabývacím titulem je usnesení Okresního soudu v [adresa] o schválení dědické dohody [značka]2005 ze dne [datum], právní moc ke dni [datum]; a že žalovaná 3) je výlučnou vlastnicí nemovitostí v k. ú. [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota], a to mj. pozemků parc. č. [číslo], ostatní plocha, zeleň, a parc. č. [číslo], zahrada, kdy nabývacím titulem je darovací smlouva [Anonymizováno] ze dne [datum], právní účinky zápisu k datu [datum]; dále z LV č. [hodnota] a č. [hodnota] vyplývá, že předmětná cesta není v katastru nemovitostí zapsána jako věcné břemeno (služebnost) cesty a stezky ve prospěch pozemků žalobkyně (na úkor pozemků žalovaných).

8. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

9. Notářským zápisem sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[spisová značka] sepsaným dne [datum] před [tituly před jménem] [jméno FO], státním notářem v [adresa], bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] (id. 2/12), [právnická osoba] (id. 5/12) a [jméno FO] (id. 5/12) jako prodávající, a [jméno FO] (manžel žalobkyně) jako kupující, uzavřeli uvedeného dne kupní smlouvu, kterou prodávající spoluvlastnice prodaly kupujícímu nemovitosti – dům čp. [číslo] (tehdy or. č. [hodnota] Pod [jméno FO]) se stavební plochou [číslo], pč. [Anonymizováno], [Anonymizováno] – ostatní plochy, zapsáno na LV č. [hodnota] k. ú. [adresa], a to s oplocením, porosty a venkovními úpravami, jak vše samy užívaly nebo k tomu byly oprávněny, za dohodnutou cenu 100 000 Kčs, a kupující je do svého vlastnictví nabyl; prodávající prohlásily, že prodávané nemovitosti jsou bezbřemenné, bez dluhů, nejsou omezeny v převodu a není jim známa žádná jejich vada; kupující prohlásil, že stav kupujících nemovitostí je mu po osobní prohlídce dobře znám; smlouva byla registrována státním notářství dne [datum] a tímto dnem nabyla účinnosti. Rozhodnutím o dědictví [Anonymizováno] bylo prokázáno, že státní notářství [adresa] v dědictví po [jméno FO], nar. [datum], [adresa], zemřelé [datum] rozhodlo mj. o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví, podle niž nabyly 3 pozůstalé dcery mj. celkem id. nemovitosti (z toho [tituly před jménem] [jméno FO] id. 2/12, [právnická osoba] id. 5/12 a [jméno FO] id. 5/12) na LV č. [hodnota] k. ú. [adresa], domu čp. [číslo] (or. č. [hodnota] Pod [jméno FO]) se stavební plochou [číslo], pč. [Anonymizováno], [Anonymizováno] - ost. plochy, s oplocením, porosty a venkovními úpravami v obecné ceně [částka]. Notářským zápisem D [Anonymizováno] dne bylo prokázáno, že ve věci projednání dědictví po [jméno FO], nar. [datum], bytem v [adresa] [adresa] [číslo], zemřelém dne [datum], bylo rozhodnutím státního notářství mj. potvrzeno, že ze zákona a podle pravomocné dohody o vypořádání mezi dědici nabyla zůstavitelova dcera [jméno FO] (provdaná [adresa]), bytem [adresa] [číslo], mj. id. pol. poz. pč. [číslo][číslo] ostatní o výměře 662 m2 ve vl. č. [hodnota] a pč. [číslo] [adresa], zůstavitelova dcera [jméno FO], bytem [adresa] [číslo], poz. pč. [číslo] ostatní o výměře [číslo] m2, pč. [číslo] zahrada o výměře 595 m2 ve vl. č. [hodnota] k. úz. [adresa], a obě tyto dcery rovným dílem zůstavitelovu id. pol. domu čp. [číslo] se st. p. [číslo] o výměře 219 m2, pozemků pč. 380 zahrada o vým. 2157 m2 a pč. 382 ostatní o vým. 2397 m2 ve vl. č. [hodnota] [adresa].

10. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] bylo prokázáno, že [jméno FO] (dárce) daroval touto smlouvou žalobkyni (obdarované) nemovitosti v k. ú. [adresa] – dům čp. [číslo] v [adresa] se zastavěnou plochou č. [číslo] o výměře 219 m2, parcelou č. [hodnota], ostatní plocha o výměře 2123 m2, parcelou č. [hodnota], ostatní plocha o výměře 2397 m2, oplocením a venkovními úpravami, popsané ve znaleckém posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], který stanovil jejich cenu na [částka], jejichž vlastnictví dárce nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (čl. I.); a obdarovaná dar přijímá (čl. II.); obdarovaná si nemovitosti prohlédla a seznámila se se shora uvedeným znaleckým posudkem; v čl. IV. obdarovaná zřídila ve prospěch [jméno FO] věcné břemeno, spočívající v oprávnění společně ve stejném rozsahu s vlastnicí užívat všechny nemovitosti uvedené v čl. I. smlouvy a je povinna tato práva trpět; hodnota věcného břemene činí podle ocenění účastníků smlouvy [částka] (čl. V ) a věcné břemeno se zřizuje bezplatně (čl. VI).

11. Ze stanoviska č. [hodnota] vyhotoveného [právnická osoba] dne [datum], adresovaného žalobkyni, vyplývá, že v zájmovém území vyznačeném v příloze či jeho blízkosti se nachází provozované plynárenské zařízení, nebo ve fázi výstavby; z připojeného detailního zákresu vyplývá, že plynárenské zařízení je umístěno v trase sporné přístupové cesty po pozemcích žalovaných k nemovitostem žalobkyně. Z [Anonymizováno] zpravodaje [Anonymizováno] soud zjistil, že v letech 1969 – 1980 se občané nynější [adresa] dočkali dlouho požadované plynofikace a v ulici [Anonymizováno] [jméno FO] se objevilo nové veřejné osvětlení.

12. Výpisem z veřejné části Živnostenského rejstříku - registru živnostenského podnikání bylo prokázáno, že manžel žalobkyně [jméno FO], nar. [datum], měl zapsáno živnostenské oprávnění s IČO [IČO], sídlem podnikání [Anonymizováno] [adresa], od [datum] do [datum], mj. pro předmět podnikání zednictví od [datum] na dobu neurčitou a předmět podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování od [datum] na dobu neurčitou; k zániku živnostenského oprávnění pro oba uvedené předměty podnikání došlo dne [datum]. Oznámením všech změn a doplnění, podaným [jméno FO] u [právnická osoba] [adresa] dne [datum], bylo prokázáno, že pro živnost s předmětem podnikání zednictví a obkladačství, oznámil změnu názvu ulice (bydliště a místa podnikání) z moci úřední z Pod [adresa]. Z domovního seznamu vyplývá seznam osob hlášených na adrese nemovitosti [adresa], přičemž ke změně názvu ulice Pod [jméno FO] na Osvobození došlo někdy po roce 1990, jelikož čtvrtá číslice (za označením roku 199?) je nečitelná.

13. Dopisem ze dne [datum] označeným jako „Oznámení o uzavření cesty přes soukromý pozemek“, adresovaným žalobkyni, bylo prokázáno, že žalovaná 3) a otec žalovaných 1) a 2) [jméno FO] oznámili, že dle vyjádření MěÚ [adresa] a potvrzení odboru stavebního úřadu, oddělení silničního hospodářství MěÚ [adresa], na pozemcích žalovaných parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo][číslo] není evidována místní pozemní komunikace a existence další veřejné komunikace na soukromých pozemcích není nutná, protože pozemek p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobkyně sousedí s veřejnou komunikací na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]; na připojených černobílých fotografiích je zobrazena uzavřená brána na přístupové cestě na shora uvedených pozemcích žalovaných i stav před jejím umístěním dne [datum].

14. E-mailem žalobkyně ze dne [datum] bylo prokázáno, že adresovala svému právnímu zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] zprávu s předmětem Příjezdová cesta [adresa], v níž uvedla, že brána (v příjezdové cestě) byla nasazena asi měsíc před písemným upozorněním ze dne [datum], v kterém jim žalovaní sdělují uzavření cesty od [datum]; manžel nedávno potkal pana [jméno FO], který na něj volal, že jede po soukromé cestě, a manžel se ohradil, že dům koupil před 34 lety a celou dobu cestu užívají se souhlasem prodávajících.

15. Sdělením stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne [datum] bylo prokázáno, že pozemek parc. č. [hodnota] zapsaný na LV [Anonymizováno] k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobkyně sousedí s veřejnou komunikací na pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví města [adresa] (viz přiložená kopie katastrální mapy); na parcele sousedící s pozemkem žalobkyně „někdo“ zřídil cestu (zjevně bez parametrů, bez pořádného založení, nějaký čas i pojmenovanou a s veřejným osvětlením, ovšem na cizím pozemku, což stavební úřad ani nikdo další není schopen doložit); stavební úřad se může domnívat, že stavba není řádně povolena, v archivu nebyl dohledán k výstavbě komunikace žádný doklad, ne na všech historických snímcích příjezd figuruje, dá se předpokládat, že existovala i v období, kdy jedinou přístupovou cestou k domu na p. č. [číslo] byla komunikace nyní nazvaná Osvobození na p. č. [hodnota]. Ze sdělení stavebního úřadu MěÚ [adresa] ze dne [datum] adresovaného [jméno FO] vyplývá, že dne [datum] bylo na místě samém provedeno místní šetření, v archivu stavebního úřadu se nepodařilo dohledat ani smlouvu o stavbě silničního svršku na cizím pozemku, ani projektovou dokumentaci ke zřízení veřejného osvětlení ani ke zřízení makadamového povrchu; v pasportu místních komunikací města [adresa] není evidována pozemní komunikace na uvedených pozemcích, když nebylo rozhodnuto o zařazení pozemní komunikace na pozemcích žalovaných do kategorie místních komunikací.

16. Z vyjádření odboru stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] (adresovaného soudu) a ze sdělení odboru stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] (adresovaného Městské policii [adresa]) vyplývá, že oddělení silničního hospodářství nedisponuje žádnými podklady, z kterých by bylo možno konstatovat, že k datu [datum] existovala přístupová cesta na pozemcích žalovaných parc. č. [číslo], [číslo], [číslo][číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa]; správní orgán neshledal pro řešení přístupu a příjezdu k RD žalobkyně čp. [číslo] na pozemku St. [číslo] nutnost existence komunikace na výše uvedených pozemcích, tj. není zde naplněn požadavek na nutnou komunikační potřebu, neboť pozemek žalobkyně je dopravně napojen na kapacitní a veřejnou komunikaci na pozemku parc. č. [hodnota], z níž je vstup na pozemek rodinného domu č. p. [číslo] i vjezdy do garáží přiléhající k rodinnému domu, zákonné dopravní napojení (vstup i vjezd) je tak splněno a nutnost existence další veřejné komunikace pro přístup a příjezd ke stávajícímu RD č. p. [číslo] tedy není ze zákona o pozemních komunikacích nutný; komunikace na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] není vedena v pasportu místních komunikací a na těchto pozemcích se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace.

17. Protokolem o vytyčení pozemků č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne [datum] bylo prokázáno, že na žádost [jméno FO] (matky žalované 3/) a [jméno FO] (otce žalovaných 1/, 2/) byly geodetem [tituly před jménem] [jméno FO] vytyčeny dle digitální katastrální mapy body na vlastnických hranicích mezi zde uvedenými pozemky v k. ú. [adresa], včetně hranic mezi pozemky žalovaných navzájem a žalované 3) a žalobkyně; z vyjádření [jméno FO] vyplývá, že hranice pozemků p. č. [číslo] a [Anonymizováno] nesouhlasí se skutečným průběhem v terénu (rozhradou – oplocením), která byla dohodnuta s tehdejší spolumajitelkou p. č. [číslo] paní [jméno FO], s vytyčenou hranicí proto nesouhlasí.

18. Na černobílých fotografiích předložených žalobkyní a leteckých měřických snímcích (ortofotomapách) je zobrazena sporná příjezdová cesta přes pozemky žalovaných a související nemovitosti (nyní ve vlastnictví) žalobkyně a žalovaných v r. 1953, 1968, 1980, 1986, 1991, 1993, 1994, 1995, 2000, 2003, 2022, dle leteckého snímku se lokalita v neupřesněné době nazývala [jméno FO]; další černobílý letecký snímek zobrazuje přístupovou cestu přes pozemky žalovaných s vyznačením vlastníků dotčených nemovitostí.

19. Sporná přístupová cesta a nemovitosti žalobkyně i žalovaných v k. ú. [adresa] jsou dále zobrazeny na barevných fotografiích pořízených soudem na místním šetření dne [datum], během něhož byla soudem zjištěna faktická situace na nemovitostech žalobkyně i žalovaných, včetně sporné příjezdové cesty k domu žalobkyně.

20. Ze smlouvy o dílo ze dne [datum] a dodacího listu č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jakožto objednatelka uzavřela se zhotovitelem [jméno FO] smlouvu, jejímž předmětem je konečný odvoz a likvidace produkovaných odpadních vod objednatelky a na jejímž základě došlo dne [datum] k vývozu jímky RD v bydlišti žalobkyně ([adresa] [číslo][adresa]).

21. Podstatným obsahem spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno] bylo prokázáno, že žalobkyně podala již dne [datum] žalobu vůči žalovaným s totožným obsahem jako v tomto řízení [spisová značka], řízení bylo zastaveno usnesením ze dne [datum] čj. [právnická osoba] [Anonymizováno], pravomocným dne [datum], pro nezaplacení soudního poplatku.

22. Ze spisu [právnická osoba] [adresa] č. j. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že [právnická osoba] [adresa], odbor výstavby a územního plánování, nařídil [jméno FO] (manželu žalobkyně) rozhodnutím ze dne [datum], jež nabylo právní moci dne [datum], odstranění staveb – hospodářské budovy/skladu na nářadí, dílny a stavebních objektů venkovních úprav/oplocení, opěrné kamenné a betonové zdi, kanalizace a jímky, přístřešků, zpevněné plochy betonovou dlažbou a monolitického betonového bazénu pro drůbež, které jsou umístěny na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], postavených bez ohlášení stavebnímu úřadu (stavební objekty venkovních úprav), případně bez stavebního povolení (např. opěrné zdi a kanalizace) a částečně na p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], k nimž nemá stavebník žádné právo.

23. Sdělením Odboru sociálních a správních věcí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] a spisem [právnická osoba] [adresa] č. j. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že dne [datum] obdržel správní orgán oznámení na podezření z přestupku proti majetku od Městské policie [adresa], který měl být spáchán neznámým pachatelem tím, že od [datum] do [datum] v přesně nezjištěné době měl na pozemku č. [číslo][číslo] v [adresa] poškodit bránu zde osazenou tím, že se ji snažil vysadit, nějakým cizím předmětem ji zdeformoval a sloupek vyvrátil, kdy tímto jednáním měla vzniknout škoda uživateli pozemku [jméno FO] asi ve výši [částka]; věc byla dne [datum] usnesením, proti kterému nebylo možno se odvolat, odložena, neboť správní orgán nezjistil do 60 dnů ode dne přijetí oznámení skutečnost odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě; [jméno FO] si myslí, že by se jednání mohl dopustit někdo úmyslně, protože brána má být ke dni [datum] a nebude možné užívat přístupu k pozemku p. č. [hodnota] majitelky [Jméno žalobce] (žalobkyně). Součástí správního spisu je plná moc, kterou dne [datum] udělily žalované 1) a 2) svému otci (svědkovi) [jméno FO] k uzavírání smluv a objednávání prací a činností přímo se dotýkajících pozemků parc. č. 374/6, [číslo][číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa], jejichž jsou vlastníky.

24. Ze spisu [právnická osoba] [adresa] č. j. [Anonymizováno], že [jméno FO] podala dne [datum] vysvětlení Městské policii [adresa] k oznámení [jméno FO] ze dne [datum], že před 14 dny přijela do [Anonymizováno] obhospodařovat své pozemky p. č. [číslo] a [číslo], při úklidu dřevin chtěla pálit suché klestí v místě, kde je „načerno“ vyasfaltován kus pozemku zřejmě p. [jméno FO], černou stavbu řeší společně s černou skládkou, po týdnu na svém pozemku na asfaltu (mezitím někým přesunuté) dříví zapálila a oheň kontrolovala, na uvedeném jednání neshledává nic neoprávněného, jelikož jde o její pozemek a vyasfaltovaná část není a nebyla komunikací. 25. [právnická osoba] [adresa] sdělil dne [datum] soudu, že spory mezi účastníky tohoto řízení sp. zn. [spisová značka] existují již delší dobu a nelze je jednoznačně vyřešit ze stavebního hlediska, mnoho rozporů vzniklo v průběhu času a jsou nedostatečně doloženy v archivu města i stavebním.

26. Z magisterské diplomové práce vyhotovené [jméno FO], studentkou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v r. 2014, vyplývá historie a stav [adresa] [Anonymizováno] (nyní domu čp. [číslo] v [adresa] ve vlastnictví žalobkyně) včetně zobrazení na dobových fotografiích.

27. Kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum] bylo prokázáno, že [právnická osoba] v [adresa], odbor výstavby a územního plánování, povolil žadateli [jméno FO] užívání stavby [Anonymizováno] garáží ev. č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], zobrazených v připojené katastrální mapě. Z potvrzení [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum] vyplývá, že novostavbě garáže stojící na parcele č. [číslo]/[Anonymizováno] bylo přiděleno evidenční číslo [hodnota], byla kolaudována dne [datum] a vlastníky jsou manželé Poláčkovi, bytem [adresa]; tito nabyli vlastnictví k pozemku parc. č. [číslo]/[Anonymizováno] o výměře 27 m2 (odděleného geometrickým plánem od parc. č. [Anonymizováno]) dle notářského zápisu ze dne [datum] (sepsaného státním notářem SN v [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO]) od prodávajících spoluvlastnic [jméno FO] a [právnická osoba] – viz připojený geometrický plán, na němž je mj. sporná cesta označena jako „soukromá cesta“.

28. Informací o pozemku ze dne [datum] bylo prokázáno, že vlastníkem pozemku v obci a k. ú. [adresa] parc. č. [Anonymizováno] (zobrazeného na připojené katastrální mapě), zapsaného na LV [adresa]. Informací o pozemku ze dne [datum] bylo prokázáno, že vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa], a to parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba, je svědkyně [jméno FO]. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum] – LV [Anonymizováno] pro obec a k. ú. [adresa] bylo prokázáno, že spoluvlastnicemi pozemku parc. č. 374/8, ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 156 m2 jsou [tituly před jménem] [jméno FO] (id. 1/8), [jméno FO] (id. ), [jméno FO] Ph.[právnická osoba]/4), [tituly před jménem] [jméno FO] (id 1/8) a [jméno FO] (id. ).

29. Svědek [jméno FO], nar. [Anonymizováno] (manžel žalobkyně) dne [datum] a dne [datum] vypověděl, že v roce 1988 projevil zájem o koupi nemovitosti v [adresa] [adresa] [číslo] (tehdy [Anonymizováno] [adresa]), následně přijeli s žalobkyní a prodávající paní [jméno FO] (kolegyní z OSP) autem na prohlídku po prašné příjezdové cestě až k domu v dezolátním stavu, odhad ceny byl 160 000 Kčs, svědek byl ochoten zaplatit 100 000 Kčs. [jméno FO] dům zdědila, byli 3 dědici, řekla, že zastupuje ostatní sestry, svědek je neznal jménem ani osobně, poznal je až u notáře. U jednání na OSP paní [adresa] věcné břemeno odsouhlasila, o parcelních číslech nemluvili, řekla, že to budou vědět sestry, nevěděl, které pozemky jsou její a které její sestry, řešili cestu přes ně, zajímalo ho, aby se dostal domů. Řekla mu, že cestu může používat a bude na to mít věcné břemeno, ale neměl to nikde napsané. K domu potřebovali přístup. Při druhé schůzce paní [jméno FO] řekl, že dům berou a předal jí zálohu [částka] oproti předání klíčů; třetí schůzka byla s paní [jméno FO] u domu, kde jim ukázala hranice oplocení, byla u toho i sestra manželky [jméno FO] s manželem a další lidi. Svědkyně [jméno FO] u jednání nebyla, poznal ji až mnohem později, když zapisovala plyn. S paní [jméno FO] se tedy před podpisem smlouvy domluvili, že žalované si část pozemků nechají a cestu přes ně můžou [jméno FO] používat, slíbila břemeno a že cesta zůstane průjezdná, ohledně přístupu zespodu od veřejné cesty a garáže Poláčků paní [adresa] řekla, že se užívá od nepaměti a žádný problém není, věcné břemeno zřídila svědkovi proto, že to byl její pozemek. U notáře byla přítomna paní [adresa], paní [jméno FO], [tituly za jménem] [jméno FO] a svědek [jméno FO], kupní smlouvu formuloval notář, ptal se na cestu, nikdo se nevyjádřil a paní [adresa] řekla, že jsou domluveni. Svědek dnes ví, že je potřeba, aby to bylo zapsané, u notáře ho to nenapadlo, rozuměl tomu tak, že přes její pozemky můžou jezdit. Chtěl zahradu koupit. Asfaltový povrch na cestě zhotovit nenechal, nemá na to kapacitu ani peníze. V notářském zápisu NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vyhotoveného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], notářkou v [adresa], vyplývá, že tato osvědčila prohlášení svědka [jméno FO] ohledně jednání s [právnická osoba], existence přístupové cesty jakožto jediné přístupové a rozsahu jejího užívání (obdobně jako ve svědecké výpovědi); jako důvod prohlášení před notářkou uvedl, že jim (manželce) nezbyde, než se bránit žalobou u soudu, a svědek má obavy, aby mu zdravotní stav dovolil se k soudu dostavit.

30. Z výpovědi svědka [jméno FO], nar. 1990 (syna žalobkyně), soud zjistil, že příjezdová cesta k domu byla od jeho narození sjízdná pro nákladní automobil, asfaltový povrch zde vznikl kolem roku 2000 při plynofikaci, svědek tudy chodil pěšky do školy, k domu neexistuje jiný příjezd. Neví, kdo inicioval zhotovení asfaltového povrchu, asi město. Chodník ve stráni z [adresa] k domu se budoval v r. 1996-7 za účelem zkrácení cesty na vlak, zespod žádná pěšina nebyla, příjezdovou cestu nelze zhotovit u sklonu svahu 45 stupňů. Spory se svědkyní [jméno FO] začaly od roku 2018.

31. Svědkyně [jméno FO] (sestra žalobkyně) vypověděla, že s manželem přijeli za žalobkyní před koupí domu při vytyčování plotu na hranici pozemků paní [jméno FO], ta zastupovala celou rodinu, říkala, co patří k domu a co zůstane jim, svědkyně s ní sama nejednala. Před koupí vybydlený dům navštívili a žalobkyni a švagrovi koupi rozmlouvali, mluvilo se o tom, že věcné břemeno na cestu byla podmínka koupě domu, paní [adresa] u toho nebyla. Jezdili po cestě vedoucí až k domu, jiná cesta pro auto nebyla, dole pod domem jen zarostlá tráva. Bránu umístěnou v cestě před i po koupi domu si svědkyně nepamatuje, až když začal tento spor, objevila se cedule „soukromý pozemek“ a později brána. Z notářského zápisu NZ 559/2021, N 509/2021, vyhotoveného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], notářkou v [adresa], vyplývá, že tato osvědčila prohlášení [jméno FO] ohledně užívání sporné cesty jakožto jediné přístupové k domu žalobkyně; ta jako důvod, proč učinila prohlášení před notářkou, uvedla, že sestra (žalobkyně) se bude muset obrátit na soud, aby mohla cestu využívat jako doposud a svědkyně má obavy, aby se ze zdravotních důvodů mohla k soudu dostavit.

32. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je kamarádkou žalobkyně, po příjezdovce se k [adresa] vile jezdilo autem, pomáhala [jméno FO] před rekonstrukcí dům vyklízet, o bráně v průběhu cesty neví.

33. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (matky žalované 3/) vyplývá, že prodej domu svědku [jméno FO] zařizovala její sestra [právnická osoba] po smrti matky v roce 1988. K notáři byly pozvány naráz všechny tři sestry a svědek [jméno FO]. Svědkyně zmocnila sestru [jméno FO], ať za ně mluví, věděly, že prodávají dům a parcely, na kterých stál. Sestra [jméno FO] určitě o břemenu nemluvila. Po prodeji začal svědek [jméno FO] chodit po jejich pozemcích, ony s tím nesouhlasily, pořád mu říkaly, že tam nemá jezdit. Jezdily na pozemky se sestrou [jméno FO] asi 10 x do roka, ovoce jim většinou očesal svědek [jméno FO]. V roce 1988 se k domu chodilo převážně zespodu po cestičce s udusanou hlínou, brána dole je původní; chodilo se i po pěšině vedoucí v místě asfaltové cesty, ale i po pěšině vrchem nad kůlnou. Svědek [jméno FO] při užívání přístupové cesty na pozemcích svědkyně uskladňoval věci, sypal sem popel a věci ze svahu, zboural polovinu boudy na jejím pozemku, přistihla ho při česání jablek, vytěžil dřevo a úrodnou půdu, nechával v jejich boudě přespat bezdomovce, byl kvůli tomu konflikt. Nikdy mu nedovolily, že by tam mohl jezdit, on si ale dělal, co chtěl. V roce 2014 žalobkyně přijela zespodu autem a začala se svědkyni s manželem omlouvat, dobře věděla, že na cestě nemá co dělat. Svědkyně si chodila stěžovat na stavební úřad, protože v roce 2015 začal svědek [jméno FO] stavět i na jejím pozemku pojízdnou bránu, stavební úřad mu nařídil zeď zbourat. Také vystupoval před RWE či firmou ořezávající stromy jako vlastník pozemku svědkyně, a zval lidi, aby si sklidili na jejích pozemcích ovoce. Při nedávném geometrickém zaměření bylo zjištěno, že má veškeré oplocení posunuto do pozemku žalovaných ve svůj prospěch. Asfaltový povrch vznikl najednou po smrti [jméno FO], zemřelé v roce 2005, je to černá stavba vybudovaná svědkem [jméno FO], který chtěl po sousedovi bydlícím pod svědkem [adresa] 000 Kč za vylití asfaltu u jeho domu. Přitom tvrdil, že to udělal národní výbor, na stavebním úřadě však svědkyni řekli, že město nic nedělalo a že to určitě udělal [jméno FO].

34. Z výpovědi svědka [jméno FO] (otce žalovaných 1/, 2/) soud zjistil, že byl manželem zemřelé [právnická osoba], v roce 1973 byla na příjezdovce tráva a vyšlapaná hliněná pěšina, k domu šel zespodu otevřenou branou přes serpentýnky vyšlapané ve stráni. Se švagrem [jméno FO] umístili před prodejem domu [jméno FO] na konci 80. let do cesty na pozemku manželky nad pozemkem [jméno FO] bránu, svědkyně [jméno FO] tam dala řetěz se zámkem. Tehdy auto neměli, brána se dala pěšky obejít, postavili ji v cestě proto, aby se tam nejezdilo auty. Po smrti babičky [jméno FO] koncem 80. let se manželka se sestrami [jméno FO] a [jméno FO] domluvily na prodeji se svědkem [jméno FO]. Po prodeji domu řešila žena se sestrou [jméno FO], že nastaly problémy, že svědek [jméno FO] se choval k jejich pozemkům jako ke svým, chtěly sjednat nápravu, to se nepodařilo, svědkovi to vyprávěla žena. [jméno FO] říkala, že bránu vždy zamkla a odjela a příště byl zámek s řetězem pryč. V 90. letech vozila po jejich pozemku nákladní auta materiál pro [jméno FO] k domu a svědek [jméno FO] bránu uřízl a hodil do stráně, to ví svědek od paní [jméno FO]. Manželka [právnická osoba] v roce 1995 onemocněla a až do její smrti v r. 2005 na pozemky nejezdili, poté sem jezdil svědek 2x ročně. Svědkova manželka se s [jméno FO] nikdy nepřátelila, znala je z práce. Když byl svědek s manželkou na zahradě a viděli [jméno FO] projíždět, řekla „už zase jedou“, s nimi to asi neřešila. Soused [jméno FO] svědkovi řekl, že asfalt na cestě udělal okolo roku 2008 pan [jméno FO] pro město a po [jméno FO] chtěl přispět částkou [částka], on mu je ale nedal. V roce 2014 [jméno FO] přímo svědkovi vyprávěl, jak si sousedi asfalt chválí a že kousek u domu jej stál [částka]. Od roku 2014 svědek na pozemky chodil pravidelně, pan [jméno FO] sem navezl stavební odpad, svědek šel za ním a on jej začal odnášet a omlouval se, svědek mu říkal víckrát, že se mu nelíbí, když tudy jezdí. Novou bránu vybudoval svědek v roce 2021, aby se tam nejezdilo a neztrácely se věci, zaslali [jméno FO] dopis, že bránu uzavřou až od 1. 5. a čekali na jejich reakci. [jméno FO] chtěl pozemek koupit, svědek to odmítl, požadoval po něm uvedení pozemku do původního stavu před asfaltem a navezení suti, cítí bezmoc. Újma užíváním pozemků žalovaných rodinou žalobkyně kromě navážky od pana [jméno FO] nevznikla. Svědek má ohledně užívání a správy dotčených pozemků plnou moc od dcery.

35. Z výpovědi svědka [jméno FO] (otce žalované 3/) vyplývá, že od roku 1967 chodil do domu [jméno FO] odspodu bránou po serpentýnách, asfaltová cesta tam nebyla, končila u domu Poláčkových pod pozemkem [jméno FO], po nezpevněné cestě přes zahradu žalovaných se v 80. letech dalo vyjet autem jen do půlky zahrady žalované 3), nad tím bylo odvodnění vily. Svědek věděl od manželky, že se bude dům prodávat bez zahrad, které nyní vlastní žalovaní. [jméno FO] manželčinu zahradu zaskládal stavebním materiálem, dřevem a nepořádkem, budoval oplocení, stavěl bránu, dělal si absolutně, co chtěl, manželka byla nešťastná. Starou bránu dole, kterou zhotovili po prodeji domu, někdo zlikvidoval, švagr [jméno FO] postavil novou. Manželka nesouhlasila od počátku, aby se tam jezdilo, byla několikrát na Městském úřadě v [adresa], když začal pan [jméno FO] před 10 lety budovat bránu, že s tím nesouhlasí, protože to byl vjezd na její pozemek.

36. Svědkyně [jméno FO] (sestra žalované 3/ a dcera svědkyně [jméno FO]) uvedla, že příjezdová cesta k [adresa] vile byla zarostlá trávou s vyšlapanou cestičkou, rodinou žalovaných nebyla používána, chodili vždy odspodu po serpentýnkách. Svědkyně byla v roce 1988 přítomna jednání tety [právnická osoba] a [jméno FO] u domu pod platanem, [jméno FO] říkala, že horní cesta přes pozemky mamky a tety [jméno FO] není pro ně přístupová, že přístupová cesta k vile je odspodu od silnice brankou; také jim vysvětlovala, které přesně pozemky nyní prodávají [jméno FO] a které ne, kde který pozemek začíná a kde končí. [adresa] pozemku je oproti současnému stavu o 3 metry blíže k domu, než se nachází brána pana [jméno FO] na pozemku žalované 3). Po prodeji domu [jméno FO] s nimi 30 let probíhaly ústní hádky, protože pan [jméno FO] cestu zleva k vile využíval, vyhazoval sem stavební odpad, vykácel břízy na pozemcích žalovaných, sbíral dřevo a trhal jablka. Po prodeji jezdili na pozemky s manželem, mamkou (svědkyní [jméno FO]) a tetou [jméno FO] často, jejich záhonky sklidil vždy pan [jméno FO], mamka ho několikrát upozorňovala, že je to jejich pozemek a on má přístup zespodu, že se tudy nejezdí. V minulosti byla na konci pozemku tety [jméno FO] brána, dával ji tam taťka se strejdou, aby pozemky neužíval [jméno FO], v letech 1992-3 ji mamka s tetou [jméno FO] zamykaly, ale [jméno FO] ji vyrazil a hodil ze svahu, zámek byl rozbitý, svědkyně psala při zamčení brány na ceduli vstup zakázán, soukromý pozemek. Svědkyně provádí roční odečty plynoměrů pro Gasnet v lokalitě [Anonymizováno] a v lednu 2007 zjistila, že je na příjezdovce asfalt. Při odečtech se lidé svědkyně ptali, jaktože prodali zahrady, že se [jméno FO] chová, že jsou jeho. Technik z plynáren sdělil svědkyni, že [jméno FO] potvrdil písemně, že je pozemek v místě uzávěru i plynoměru jeho, ačkoliv obojí se nachází na pozemku mamky. [jméno FO] několikrát za přítomnosti svědkyně před 6 lety sliboval mamce, že už po jejich pozemcích nebude chodit. Když svědkyně stála autem na jejich pozemku na asfaltce, řekl jí, aby uhnula, že to je veřejná cesta a on po pozemku mamky jezdit bude. [adresa] lety projelo po jejich pozemku cizí auto a řval na ni cizí člověk jedoucí ke [jméno FO], aby uhnula a jestli to mají s cestou vyřízený. Bouda na nářadí na pozemku mamky byla vykradená a dveře se zámkem vylomené, bydlel v ní pomocník [jméno FO], řekl, že ho tam [jméno FO] ubytoval. O zájmu o koupi pozemků mluvil [jméno FO] před svědkyní několikrát, i před svědkem [jméno FO].

37. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (zaměstnankyně stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa] od [datum] doposud) vypověděla, že z hlediska stavebního zákona má parcela, na které stojí dům žalobkyně, přístup po veřejné komunikaci na [adresa]. Příjezdová cesta po pozemku žalovaných není místní nebo veřejnou komunikaci, jedná se o vedlejší příjezdovou cestu, která není ani v pasportu místních komunikací z r. 2006. Asfaltový povrch je stavbou na cizím pozemku, která nemá stavební povolení, v archivu nenašli žádné doklady k jejímu vzniku, v roce 2018 již asfaltový povrch existoval. Úřad nemá podklady ani ke sloupům veřejného osvětlení na sporné cestě, je to záležitost města. V roce 2014 zde probíhala plynofikace, na úřadě k tomu není veden žádný spis týkající se těchto pozemků. Na stavebním úřadě byly svědkyní [jméno FO] podány stížnosti týkající se špatného průběhu oplocení pozemku žalobkyně, poškození povrchu komunikace, bylo zde místní šetření k plynové přípojce a stížnost ohledně brány, chtěl ji postavit pan [jméno FO]. Ohledně pozemků žalovaných obdržela svědkyně telefonické podněty od svědkyně [jméno FO], svědků [jméno FO] st. i ml. i od svědka [jméno FO].

38. Výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že je 13 let starostou Adamova, chtěl v minulosti v lokalitě nechat opravit veřejné osvětlení a zjistil, že Pod [jméno FO] město žádné pozemky nevlastní, jsou soukromé. Přístupová cesta zde existuje desítky let, má asfaltový povrch, dříve tam byl jiný, jezdí po ní další vlastníci přilehlých domů, před pár lety začaly spory vlastníků. Kvůli Adastu chybí v místním i stavebním archivu dokumentace.

39. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že byl v letech 2005–8 vedoucím stavebního úřadu a v letech 2008-17 investičním technikem [právnická osoba] [adresa], řešil únik výkalů z hospodářství pana [jméno FO] na [adresa] letech 1958 – 1966 chodil s babičkou do [adresa] vily, byly zde 4 byty, cesta byla zpevněná směrem vpravo pouze po hájenku [Anonymizováno] (nynější dům [jméno FO] č. [hodnota]), dále vedla až k vile prašná nezpevněná neodvodněná vozová cesta, kde byly vyjeté dvě koleje, po deštích stékala voda až dolů do křižovatky. Bránu si svědek nevybavuje. Nájemníci k [adresa] vile chodili pěšky buď po vozové cestě kolem hájenky Lamplotových, nebo zespodu z [adresa] brankou, pěšinou a serpentýnkou. Za minulého režimu zde město vybudovalo osvětlení, lampy jsou zde dodnes. Po roce 2005 v lokalitě jménem města nic neřešili, nerozhodovali o asfaltovém povrchu na pozemcích soukromých vlastníků. Pokud by někdo chtěl zhotovit na cestě asfaltový povrch, musel by požádat na stavebním úřadě, mít vyjádření od vlastníků a bylo by zahájeno správní řízení včetně řešení odvodnění, což vyřešeno není.

40. Výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že od zakoupení domu na adrese [adresa] v roce 2003 s manželem přístup k domu nikdy s nikým neřešili, neví, komu přístupová cesta patří, je soukromá. Původně na cestě nebyl asfalt, byla rozbitá, dalo se po ní chodit i jezdit. Bránu nahoře v příjezdové cestě si svědkyně nevybavuje, pokud tam byla, byla otevřená. V roce 2011 už byl na celé příjezdové cestě asfaltový povrch, svědkyně z doslechu ví, že měl asfalt dělat pan [jméno FO] ve vlastním zájmu, byli za to vděční, protože [jméno FO] to moc pomohlo. Po zhotovení kanalizace před 5 lety byl asfalt uveden do původního stavu.

41. Výpovědí svědka [jméno FO] bylo prokázáno, že od roku 2001 k manželčině domu č. p. [Anonymizováno] vedla děravá písková cesta a při deštích se rozmáčela. Část cesty přiléhající k domu a garáži (podélná polovina) je ve vlastnictví [jméno FO] a druhá půlka [Anonymizováno], kteří bydlí pod cestou. Část příjezdové cesty pod nimi patří [jméno FO] a část [Anonymizováno], kteří také mají domy pod nimi. [jméno FO] užívají jako přístup ke svému domu cestu přes [jméno FO], [Anonymizováno] a zčásti [Anonymizováno] se souhlasem všech, nikdy to neřešili, přes cestu [jméno FO] zase jezdí nahoru pan [jméno FO], paní [jméno FO] i [jméno FO], [jméno FO] to nevadí, chápou, že se musí na své pozemky dostat. [jméno FO] určitě nemají zřízeno věcné břemeno přes pozemky sousedů, přes pozemek [jméno FO] také není zřízeno věcné břemeno, nikdy nikdo otázku věcného břemene neřešil, po cestě se jezdí s tichým svolením jednotlivých vlastníků. Asfaltový nebo zpevněný povrch příjezdové cesty zařizoval pan [jméno FO] v srpnu 2008, svědek to ví od něj, bylo to až nahoru za [částka] s tím, že povrch cesty od křižovatky až nahoru ke [jméno FO] je jeho sponzorský dar městu, v roce 2008 totiž město spravovalo cestu odspodu k nádraží a pan [jméno FO] domluvil i zpevnění přístupové cesty. [jméno FO] užívají cestu pouze jako přístup ke svému domu, dále nahoru cestu neužívají, do kopce k lesu chodí po vlastní zahradě za domem. Na hranici pozemku [jméno FO] a [jméno FO] byla již v roce 2001 umístěna otevřená brána, nikdy ji neviděl zamčenou, nešla zavřít a pan [jméno FO] před 2 roky udělal novou, stále otevřenou, prý ji chtěla paní [jméno FO]. Cestu od brány nahoru běžně užívají [jméno FO], pan [jméno FO] a paní [jméno FO].

42. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že bydlí na [adresa] od roku 1964, bývala to neudržovaná polní cesta s vyjetými kolejemi a při dešti to spláchlo povrch na silnici dolů, cestou se nejezdilo, nebyla tehdy auta. Do vily chodila kdysi pěšky po cestě s [jméno FO] ([jméno FO]) k její babičce, byla i dříve stejně široká jako asfaltová. Asfaltový povrch na cestě vznikl asi před 5 lety, zhotovil jej pan [jméno FO], svědkyně ho tam viděla, měl tam nějakou firmu, byli rádi, že je cesta spravená. [jméno FO] patří podélná půlka zpevněné příjezdové cesty přiléhající k domu a garáži, druhá podélná část patří [Anonymizováno], celá cesta patří více majitelům, nikdy nikdo neřešil, komu patří, byla to prostě cesta k baráku, tak se po ní jezdilo, svědkyni v tom nikdy nikdo nebránil, takže to vůbec neřešili. Svědkyně neví, že by byl někde režim věcného břemene, jezdí odjakživa přes cizí pozemky k domu a přes jejich pozemek jezdí další lidé, nikdy to nikdo neřešil, bylo to asi s tichým souhlasem, funguje to do současné doby. Přes jejich část cesty jezdí nahoru [jméno FO] a paní [jméno FO], pan [jméno FO] někdy nechává auto dole a někdy jede nahoru. [jméno FO] a [jméno FO] byla brána odjakživa, nikdy se nezavírala, byla zarostlá, teď je tam nová brána, kterou také neviděla nikdy zavřenou, viděla ji montovat pana [jméno FO], řekl, že se mu ztrácí materiál.

43. Svědek [jméno FO] vypověděl, že bydlí na [adresa] let, přístupovou cestou k vile jezdili všichni, byla průjezdná, ale neudržovaná, v roce 1973 tam vezli uhlí a byl problém se tam nákladním autem dostat. V současné době je cesta spravená, je tam 5–7 let asfalt, kamarád pan [jméno FO] mu řekl, že cestu udělal na své náklady, aby se dostal k domu. Asfaltová cesta určitě vede ve stejné trase jako původní cesta, bránu si svědek nepamatuje. Dvě pouliční světla na příjezdovce pocházejí z minulého režimu, zavádělo to tam město. Komu patří pozemky pod příjezdovou cestou, neví. [jméno FO] při rekonstrukci vily jezdili auty až k domu. [adresa] lety v místě nebyla asfaltka, Tatra naložená štěrkem se při couvání vedle domu [jméno FO] převrátila na bok a svědek na žádost pana [jméno FO] náklaďák autojeřábem vytáhl zpět na příjezdovku.

44. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že v roce 1988 si v OSP dohodli s paní [jméno FO] prohlídku domu, byl v dezolátním stavu, přijeli po sporné příjezdové cestě a bavili se o ní, dolů vedla jen zarostlá pěšina, žádný přístup tam nebyl; na druhém jednání v kanceláři OSP potvrdili paní [jméno FO] zájem o koupi a předali jí zálohu 70 000 Kčs oproti klíčům, a protože paní [adresa] odmítla pozemek prodat, dohodli věcné břemeno, chtěli je i [právnická osoba], od té doby po cestě jezdili pořád, jiná přístupová cesta tam nebyla, bez ní by se kup neuskutečnil. Třetí jednání s paní [jméno FO] bylo na místě, kdy jim ukazovala hraniční kámen a hranice mezi pozemky [jméno FO] a [jméno FO], přijela tehdy i svědkyně [jméno FO] s manželem. Sestry paní [jméno FO] neznali, jednali pouze s paní [jméno FO], která jim řekla, že po celou dobu zastupuje obě sestry ve všech záležitostech. U dohod vždy byla přítomna paní [adresa], žalobkyně a manžel. Věcné břemeno odsouhlasila v zastoupení svých sester paní [adresa] ústně předtím, než manžel podepsal kupní smlouvu. Podepsat smlouvu k notáři jel manžel sám a tam se potkal s paní [jméno FO] i [jméno FO]. Manžel jí řekl, že u notáře otázka cesty padla a nikdo nic nenamítal. Svatbu měli v roce 1990. Žalobkyně si nepamatuje, kdy byl zhotoven asfaltový povrch na příjezdové cestě, bylo to mnohem později po koupi domu, asfaltový povrch byl v zájmu všech; popřela, že jej nechal zhotovit manžel, ten nabízel starostovi Hlavatému sponzorský dar, ale šlo to do ztracena, odtud možná pramení řeči sousedů, [jméno FO] by na zhotovení cesty neměli prostředky. Na příjezdové cestě nikdy žádná překážka nebyla, ani zamčená brána. Vlastníci řekli poprvé až v roce 2021, že si nepřejí, aby [jméno FO] po jejich cestě jezdili, a pan [jméno FO] namontoval v cestě bránu, protože z důvodů krádeží po něm vyžaduje pojišťovna oplocení pozemku. Manžel na pozemek žalovaných nic nenavážel, navážka byla všude kolem domu od počátku. Na charakter přístupové cesty od nynější brány směrem dolů se [jméno FO] ptali paní [jméno FO], řekla, že spodní část cesty můžou [jméno FO] užívat s tichým souhlasem tamních vlastníků a od brány nahoru mají dojednáno věcné břemeno i [právnická osoba]. Mluvili pak s [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že se tam normálně jezdí s tichým souhlasem. [jméno FO] nebyla tehdy přítomna u žádného jednání, poznali ji, až chodila sepisovat plyn a oslovila manžela, proč má dřevo na pozemku paní [jméno FO], on jí odpověděl „co je Vám po tom“ a pak se dozvěděl, že je dcerou paní [jméno FO], slíbil, že v nějaké lhůtě dřevo odklidí, a dal jí odškodné [částka].

45. Pokud soud připustil důkazní návrhy účastníků učiněné až po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., kdy tato lhůta uplynula dnem [datum], jednalo se o důkazní návrhy, které nemohli bez své viny včas uvést (jejich existence vyplynula až z provedeného dokazování), případně které byly navrženy pro zpochybnění věrohodnosti dosud provedených důkazů (zejména slyšených svědků).

46. Soud se přitom v řízení nezabýval tvrzeními (např. otázkou přístupových cest k domu žalobkyně) a důkazními návrhy podstatnými pro vydání konstitutivního rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty, což není předmětem tohoto řízení; soud se nezabýval ani důkazními návrhy na výslechy svědků prokazujících rozsah užívání sporné cesty k přístupu k nemovitostem žalobkyně, který učinily žalované (co do množství osob i časového vymezení) nesporným; návrhy na dokazování v tomto rozsahu soud usnesením zamítl pro jejich nadbytečnost, neboť dospěl k závěru, že doposud provedené dokazování je dostačujícím podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Pokud soud prováděl dokazování důkazy, které v tomto rozsudku nehodnotí, pak mj. z toho důvodu, že z nich nebyly prokázány žádné skutečnosti relevantní pro posouzení předmětného sporu o určení existence věcného břemene (služebnosti) cesty a stezky.

47. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do [datum] (dále jen obč. zák.), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

48. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

49. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 tohoto ustanovení do doby podle odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

50. Podle § 151n odst. 1 obč. zák., věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti nebo patří určité osobě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

51. Podle § 151o odst. 1 obč. zák., věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

52. Podle § 987 zákona č. , u ve znění účinném od [datum] (dále jen ), držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

53. Podle § 988 odst. 1 o. z., držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

54. Vlastnické právo drží podle § 989 odst. 1 o. z. ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Podle odst. 2 citovaného § 989 o. z. jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

55. Podle § 990 odst. 1 o. z. držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Podle § 990 odst. 2 držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

56. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

57. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

58. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

59. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

60. Podle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

61. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

62. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

63. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

64. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

65. Podle § 1096 odst. 1 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.).

66. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

67. Podle § 1260 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem (odst. 1). Při vydržení služebnosti odpovídající veřejnému statku je vydržitelkou obec, na jejímž území se věc nalézá (odst. 2).

68. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

69. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

70. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

71. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, které se zabývá předpoklady mimořádného vydržení podle § 1095 o. z., není podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Ustanovení § 1096 a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak vydržení mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení a nestal se tak vlastníkem věci. § 995 věty první o. z. lze analogicky aplikovat (§ 10 odst. 1 o. z.) i na držbu směřující k mimořádnému vydržení. Vlastnické právo k věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě „nikoli v nepoctivém úmyslu“, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, pokud ovšem sám již vlastnické právo vydržením nenabyl. K započtení je způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014.

72. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2024 čj. 22 Cdo 3903/2023 vyplývá, že základní podmínkou úvah o tom, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby; k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018, nebo ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, nebo ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 473/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1331/2022). Pokud k vydržení nemohlo dojít, je nadbytečné zabývat se jak druhým předpokladem držby (faktickým ovládáním), tak dobrou vírou žalobců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018).

73. Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2023 č. j. 13 Co 54/2022-156, je základní podmínkou mimořádného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni především držba takového práva, což znamená, že držitel vykonává tuto držbu jako věcné právo, tzn. že je z nějakého důvodu přesvědčen o tom, že užívá cestu na základě věcného práva. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1568/2012, uvedl, že „Nestačí jakékoliv chování, které by obsahem mohlo odpovídat věcnému břemeni, ale vydržitel musí být držitelem práva. Vlastníkovi pozemku, který někdo užívá k průchodu či průjezdu – musí být dáno najevo, že se tak činí z titulu věcného břemene, a vlastník tento stav musí trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice - pokud by byly splněny uvedené podmínky - mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání), nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva, a nemůže tedy vést k jeho vydržení.“. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, podle něhož „Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek), ještě neznamená, že je držitelem věcného práva.“. Předpokladem oprávněné držby totiž není samotný fakt užívání této cesty, ale její užívání „pro sebe“ v omluvitelném omylu, že je tu věcné břemeno svědčící uživateli.

74. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2023 sp. zn. 27 Co 35/2023 vyplývá, že pro mimořádné vydržení se nevyžaduje držba řádná ani poctivá, neboť nepoctivý úmysl podle § 1095 o. z. není totožnou kategorií s nepoctivou držbou dle § 992 odst. 1 věta druhá o. z. Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ se přihlíží i k obecnému principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.); v tomto směru poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Držitel bez nepoctivého úmyslu drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby ve smyslu § 993 o. z., tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Při mimořádném vydržení lze započíst držbu právního předchůdce, pokud ten nebyl, přes jazykové vyjádření v § 1096 odst. 2 o. z., právě v nepoctivém úmyslu (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). V daném případě však bylo zásadní nejen to, zda se v případě žalobkyně (a jejího předchůdce) nejedná o nepravou držbu ve smyslu § 993 o. z. (tedy zda zde žalobkyně neusiluje proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno jen výprosou), a tudíž není splněna ve smyslu shora uvedeného podmínka mimořádného vydržení spočívající v absenci nepoctivého úmyslu ve smyslu citovaného § 1095 o. z., ale především to, zda vůbec lze o držbě práva odpovídajícího nárokované pozemkové služebnosti stezky a cesty v případě žalobkyně (a jejího předchůdce) uvažovat, a to bez ohledu na její případné další hodnocení, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou a pravou (či nikoli), popř. zda byl či nebyl na straně držitele nepoctivý úmysl (ve smyslu § 1095, směřující k nepravé držbě). Podmínkou mimořádného vydržení je pouze to, že držiteli se neprokáže nepoctivý úmysl, tedy zpravidla jednání, které naplňuje znaky nepravé držby. V souvislosti s obsahem věcného břemene stezky a cesty, resp. práva mu odpovídajícího, z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že cizí věc je možné užívat z různých důvodů, a to i na základě výprosy, případně bez jakéhokoli právního důvodu, či v domnění, že se jedná o veřejný statek. Nezávazná výprosa vzniká, nebyla-li v ujednání (obvykle neformálním) mezi vlastníkem a tím, komu bylo umožněno užívat cizí věc, určena ani doba ani účel užívání (viz usnesení Nejvyššího soudu z 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001), vlastník pozemku užívání pozemku jen trpí (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3040/2007) nebo k užívání udělí prostý souhlas (i konkludentně), který může být kdykoli odvolán (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2018), tedy toliko jako úsluha (z ochoty). Na základě výprosy lze užívat i cizí pozemek. Jak ten, kdo se mimořádného vydržení domáhá, tak případně i jeho právní předchůdce, pokud je započtení jeho vydržecí doby zapotřebí, musí po zákonem stanovenou dobu právo, jehož určení se na základě tvrzeného vydržení domáhá, skutečně držet. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že vůle držet právo odpovídající věcnému břemeni (animus possidendi) musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo zcela bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1568/2012, nebo jeho usnesení z 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015). Uvedená judikatura se prosadí i v poměrech účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Naopak judikatura vztahující se převážně k vydržení vlastnického práva není zcela přiléhavá, neboť obsah a projev práva odpovídajícího věcnému břemeni stezky a cesty, je jiný než v případě vlastnictví. Na rozdíl od držby vlastnického práva, na niž lze zpravidla velmi jasně usuzovat ze způsobu chování držitele dotčené věci při nakládání s touto věcí, v případě držby práva odpovídajícího pozemkové služebnosti stezky a cesty naopak z pouhého užívání určitého pozemku k přecházení či přejíždění na takovouto kvalitu práva bez dalšího jednoduše usuzovat nelze. Institut mimořádného vydržení je výjimkou z pravidel stanovených pro řádné vydržení, byť podmínky vydržení jsou s výjimkou delší vydržecí doby oproti řádnému vydržení „měkčí“. Jako u výjimky z pravidla, a navíc s ohledem na podstatný negativní dopad do vlastnického práva osoby, vůči níž k vydržení práva dochází, je proto naopak restriktivní výklad zcela na místě. Z porovnání změn v předchozí úpravě vydržení v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění do 31.12.2013, která institut mimořádného vydržení neznala, oproti současným podmínkám řádného vydržení, je pak zřejmé, že nově vzhledem k nemožnosti řádného vydržení pouze na základě putativního (domnělého) právního titulu, počítal zákonodárce zjevně s tím, že tyto (v praxi velmi časté) případy budou moci být napříště řešeny právě cestou mimořádného vydržení. Při extenzivním výkladu mimořádného vydržení by však ad absurdum argumentace žalobkyně mohla vést k tomu, že institut mimořádného vydržení služebnosti cesty by mohl být uplatňován (a fakticky zneužíván) kýmkoli, kdo po zákonem stanovenou dobu přechází či přejíždí přes cizí pozemek, jehož vlastník takové užívání pouze trpí a nebrojí proti němu, a to i když k takovému počínání uživatel vědomě nemá žádný právní důvod, resp. jediným důvodem je právě pouhá laskavost a vstřícnost vlastníka přecházeného pozemku. K vydržení by pak postačilo pouhé tvrzení o držbě práva služebnosti, s pouhým odkazem na faktické dlouhodobé, nerušené přecházení (přejíždění) cizího pozemku (jak ostatně žalobkyně činí). V takovém případě by se však také mimořádné vydržení (navzdory svému označení) patrně stalo mnohem častějším právním důvodem nabytí vydržovaného práva než vydržení řádné a bylo by velmi snadno zneužitelné.

75. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. 22 Cdo 613/2023 se podává, že kdo užívá cizí pozemek v domnění, že jde o veřejnou cestu, není v oprávněné držbě práva odpovídajícího věcnému břemeni.

76. Soud po provedeném dokazování dospěl k právnímu závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě má žalobkyně na určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty a stezky naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť jí tvrzené právo není zapsáno v katastru nemovitostí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2638/2005) a je zde tedy rozpor mezi stavem skutečným a katastrálním.

77. K tvrzenému uchopení držby práva odpovídajícího věcnému břemeni spočívajícího v právu cesty a stezky mimořádným vydržením mělo v daném případě dojít před 1. 1. 2014, soud proto při posouzení vzniku tohoto věcného práva i práv a povinností z něj vzniklých postupoval v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.). Samotné mimořádné vydržení je třeba posoudit dle zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.), neboť nebylo v době od [datum] do [datum] možné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1082/2019). K započtení je však způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014.

78. V posuzované věci se žalobkyně dovolává svého mimořádného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti) stezky a cesty, přičemž tvrdí, že již její právní předchůdce (manžel [jméno FO]) byl oprávněným držitelem předmětného věcného břemene přes pozemky v k. ú. [adresa] nyní ve vlastnictví žalovaných, a to na základě ústní dohody uzavřené v r. 1988 mezi tehdejší zmocněnkyní vlastníků pozemků [právnická osoba], [jméno FO] a žalobkyní, a to během předsmluvních jednání předcházejících samotnému uzavření kupní smlouvy formou notářského zápisu dne [datum], následně registrované státním notářstvím dle tehdy platných právních předpisů, na základě níž se [jméno FO] stal vlastníkem nemovitostí v k. ú. [adresa] (domu čp. [číslo] na St. p. č. [číslo] - „[adresa] vily“, a pozemků p. č. St. [číslo], p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]). [jméno FO] následně tyto nemovitosti převedl písemnou darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene dne [datum] do výlučného vlastnictví žalobkyně.

79. Obdobně jako ve výše uvedeném rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2023 sp. zn. 27 Co 35/2023 bylo pro posouzení věci zásadní nejen to, zda se v případě žalobkyně (a jejího právního předchůdce [jméno FO]) nejedná o nepravou držbu ve smyslu § 993 o. z., tedy zda žalobkyně neusiluje proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno jen výprosou (příp. na základě jiného právního důvodu nebo dokonce bez právního důvodu), a tudíž není splněna podmínka mimořádného vydržení spočívající v absenci nepoctivého úmyslu dle citovaného § 1095 o. z., ale především to, zda lze vůbec o držbě práva odpovídajícího nárokované pozemkové služebnosti stezky a cesty v případě žalobkyně (resp. jejího právního předchůdce) uvažovat.

80. Soud přitom po provedeném dokazování hodnotí výpověď svědka [jméno FO] (ve spojení s účastnickou výpovědí žalobkyně, vykazující nápadnou obsahovou shodu zejména co do struktury obou spontánních výpovědí u jednání dne [datum], a také s přihlédnutím k obsahu čestného prohlášení [jméno FO] osvědčeného formou notářského zápisu již před podáním žaloby dne [datum]) jako nepravdivou a nevěrohodnou, vedenou zřejmou snahou napomoci ve sporu žalobkyni (své manželce), kdy je na výsledku sporu zjevně zainteresován, a to zejména v části, kdy oba shodně popisují uzavření ústní dohody mezi žalobkyní, [jméno FO] a již zemřelou prodávající [právnická osoba] o zřízení věcného břemene cesty a stezky in rem; soud je přesvědčen, že žádná taková ústní dohoda uzavřena nebyla a žalobkyně i její manžel (svědek [jméno FO]) si byli dobře vědomi, že právo odpovídající věcnému břemeni cesty a stezky (pohodlnějšího přístupu k domu čp. [číslo]) in rem, zatěžující pozemky právních předchůdkyň žalovaných, sjednáno nemají a nikdy neměli; v návaznosti na to (logicky) ani nemohli dát právním předchůdkyním žalovaných najevo tvrzenou držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem doplněným po poučení soudu dle § 118a o. s. ř. Výpověď svědka [jméno FO] a účastnická výpověď žalobkyně (podporovaná výpovědí svědkyně [jméno FO], sestry žalobkyně, která stejně jako svědek [jméno FO] před zahájením řízení dne [datum] učinila čestné prohlášení osvědčené formou notářského zápisu o skutečnostech, o nichž následně vypovídala v tomto řízení), že ve prospěch [jméno FO] bylo zřízeno věcné břemeno in rem, vyznívá nelogicky i v kontextu s výpověďmi nestranných svědků (sousedů z dané lokality) [jméno FO] a [jméno FO], kteří shodně vypověděli, že přístupová cesta v celé spodní části od křižovatky kolem jejich domů až po hranici s pozemky žalovaných 1), 2), na kterou navazuje sporná část cesty, byla vždy užívána všemi vlastníky přilehlých nemovitostí včetně rodiny žalovaných a žalobkyně s tichým souhlasem ostatních vlastníků, z nichž někteří mají části přístupové cesty ve spoluvlastnictví, žádná věcná břemena nikdy zřizována nebyla a nikdo to v minulosti neřešil.

81. Soud je tedy toho názoru, že na straně žalobkyně ani jejího právního předchůdce nikdy nebyla držba práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti) cesty a stezky „in rem“, jelikož zjištěné skutečnosti naopak svědčí o tom, že žalobkyně i její manžel (a další osoby) užívali přístupovou cestu k jejich domu čp. [číslo] přes pozemky (nyní) žalovaných na základě jiného právního důvodu, a to prosté společenské úsluhy či nezávazné výprosy, poskytované konkludentně ze strany předchůdkyň žalovaných pravděpodobně alespoň v počátečním období (viz výpověď svědka [jméno FO], že manželka [jméno FO], zemřelá v r. 2005, když viděla [jméno FO] projíždět, konstatovala „už zase jedou“ a s nimi to asi neřešila), a později bez právního důvodu, kdy nejméně od roku 2014 byli rodinou žalovaných prokazatelně opakovaně vyzýváni, aby se užívání cesty zdrželi, jak vyplývá z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Případně se lze domnívat, že cesta mohla být v minulosti např. i s ohledem na vybudované veřejné osvětlení považována za veřejnou (viz výpověď svědkyně [jméno FO], která uvedla, že to vůči ní namítal svědek [jméno FO]). Dlouhodobá relativní pasivita žalovaných a pouze občasný projev nesouhlasu s užíváním cesty žalobkyní či výzvy ke zdržení se jejího užívání, a až pozdější podněty stavebnímu úřadu či městské policii přitom vyplývají ze skutečnosti (viz výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]), že rodina žalovaných mnoho let užívala své pozemky pouze občas za účelem zahrádkaření a [právnická osoba] sem v důsledku vážné nemoci v letech [Anonymizováno] – [Anonymizováno] nejezdila vůbec.

82. Soud dále neuvěřil výpovědím žalobkyně, svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] v části, týkající se tvrzeného ústního zmocnění [právnická osoba] dalšími prodávajícími (svědkyní [jméno FO] a již zemřelou [tituly před jménem] [jméno FO]) ke zřízení věcného břemene cesty ve prospěch [jméno FO] přes jejich pozemky, neboť tyto výpovědi jsou v příkrém rozporu s výpovědí svědkyně [jméno FO] jakožto prodávající 3) z kupní smlouvy ze dne [datum], která zastoupení své osoby sestrou [právnická osoba] pro účely sjednání dohody o zřízení věcného břemene cesty a stezky ve vztahu k pozemkům parc. č. [číslo] a [číslo], bezprostředně sousedícím s nemovitostmi žalobkyně, ve svědecké výpovědi zásadně popírá; je třeba také přisvědčit žalovaným, že zastoupení zmocněnkyní [právnická osoba] nevyplývá ani z usnesení o schválení dědické dohody ze dne [datum], bezprostředně předcházející uzavření předmětné kupní smlouvy s [jméno FO], což je v souladu i s výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (manžela zemřelé [právnická osoba]), kteří zmocnění [právnická osoba] (svědkyní [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) ke zřízení věcného břemene rovněž vyloučili. Soud hodnotí jako nepravdivou, nevěrohodnou a nelogickou výpověď svědka [jméno FO] (podporovanou výpovědí žalobkyně) i ohledně výkladu ujednání v kupní smlouvě týkající se vymezení, které nemovitosti jsou převáděny na kupujícího [jméno FO] a které nikoli, když je třeba zdůraznit, že právní předchůdkyně žalovaných až kupní smlouvou ze dne [datum] z dosavadního vlastnictví celého souboru nemovitostí v dané lokalitě jejich rodinou z něj oddělily celek sestávající z vily čp. [číslo] na pozemku p. č. St. [číslo] a parcel p. č. St [číslo] a p. č. [hodnota] a (tehdy) 382, který přesně definovaly v bodě I. kupní smlouvy, a (pouze) tento také prodaly svědku [jméno FO], „jak jej samy užívaly“. Skutkovou verzi žalobkyně nadále znevěrohodňuje výpověď svědka [jméno FO] v části, v níž popisuje, jakým (zcela nekonkrétním) způsobem mělo údajně k uzavření ústní dohody o zřízení věcného břemene dojít: „… paní [adresa] věcné břemeno odsouhlasila, o parcelních číslech nemluvili, řekla, že to budou vědět sestry, nevěděl, které pozemky jsou její a které její sestry, řešili cestu přes ně, zajímalo ho, aby se dostal domů. Řekla mu, že cestu může používat a bude na to mít věcné břemeno, ale neměl to nikde napsané….“. Rozporuplná je i výpověď svědka [jméno FO], že mínil zřídit věcné břemeno i pro (společného) syna účastníků [jméno FO], který se však narodil až 2 roky po uzavření kupní smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že svědek [jméno FO] jakožto tehdejší nabyvatel vily a (jen) 3 parcel nemohl být přesvědčen a v dobré víře, že by shora popsaným způsobem mohl nabýt právo odpovídající věcnému břemeni „in rem“ přecházející na právní nástupce; tím spíše, když podle tehdy platných a účinných §§ 134 a 135c zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák., ve znění účinném k [datum], bylo věcné břemeno možné platně zřídit písemnou smlouvou se souhlasem vlastníků pozemků a k účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, bylo třeba její registrace státním notářstvím. Lze tedy shrnout, že skutková verze žalobkyně podporovaná výpovědí svědka [jméno FO], že věcné břemeno bylo sjednáno pouze ústní formou o zcela nekonkrétním obsahu, bezúplatně (při výrazně snížené kupní ceně za samotné prodávané nemovitosti 100 000 Kčs oproti odhadní ceně 160 000 Kčs), bez jakéhokoli vymezení trasy věcného břemene geometrickým plánem, se soudu jeví jako nepravdivá a smyšlená, vykonstruovaná pro účely tohoto řízení, přičemž byla vyvrácena především výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO]. V mezi účastníky nesporném dlouhodobém masivním užívání cesty za účelem přístupu k domu čp. [číslo] rodinou žalobkyně, obchodními partnery [jméno FO] a dalšími osobami (v rozsahu specifikovaném v žalobě) pak lze dle názoru soudu spatřovat současně i nepochybnou újmu způsobovanou dlouhodobě žalovaným, která spočívá v zásadním narušení klidové zóny (zahrad určených k rekreaci) nadměrným provozem a následně i svévolným zhotovením asfaltového povrchu (bez stavebního povolení) na jejich pozemcích.

83. Soud totiž hodnotí shodné výpovědi svědka [jméno FO] a žalobkyně jako nepravdivé a nevěrohodné i v části, v níž popírají, že by asfaltový povrch na předmětné cestě vznikl z iniciativy a prostředků [jméno FO]; v této části jsou jejich výpovědi osamoceny, neboť soud naopak uvěřil shodným výpovědím svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] (kamaráda svědka [jméno FO]) a také [jméno FO] a [jméno FO], kteří shodně uvedli, že asfaltovou cestu nechal zhotovit [jméno FO]. Dle výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] se však z hlediska veřejnoprávních předpisů jedná o nepovolenou stavbu bez řádného odvodnění, což je zřejmě důvodem, proč vlastní zásluhy na zhotovení asfaltového povrchu svědek [jméno FO] i žalobkyně popírají.

84. V posuzované věci je dále podstatné, že podmínky mimořádného vydržení práva cesty přes pozemky žalovaných z hlediska běhu požadované 20leté lhůty v rovině tvrzení splnila již samotná žalobkyně, neboť se sama měla chopit držby práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty a stezky na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené s dárcem [jméno FO] dne [datum] a požadovaná doba držby směřující k mimořádnému vydržení (dle § 1091 odst. 2 a § 1095 o. z., z toho 5 let v období od [datum] do [datum] dle § 3066 o. z.) jí uplynula dnem [datum], aniž by bylo třeba započítávat tvrzenou dobu kvalifikované držby jejího právního předchůdce.

85. Soud přitom s ohledem na shora popsané hodnocení důkazů dospěl k právnímu závěru, že ani žalobkyně nikdy nebyla držitelkou práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty a stezky in rem, na jehož základě by k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z. vůbec mohlo dojít, přičemž ani neprokázala, že dala právním předchůdkyním žalovaných najevo tvrzenou držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem doplněným po poučení soudu dle § 118a o. s. ř., jak požaduje ustálená judikatura; jak soud konstatoval výše, z provedeného dokazování učinil jednoznačný závěr, že žalobkyní tvrzená ústní dohoda mezi ní, [jméno FO] a [právnická osoba] o zřízení věcného břemene in rem před uzavřením kupní smlouvy u notáře dne [datum] nikdy uzavřena nebyla a shodné výpovědi žalobkyně a svědka [jméno FO] jsou v tomto ohledu zcela nevěrohodné a nepravdivé, ostatně ani v písemné darovací smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemene uzavřené mezi dárcem [jméno FO] a obdarovanou žalobkyní dne [datum] není žádná zmínka o (sporném) věcném břemeni cesty či stezky, přestože věcné břemeno užívání nemovitosti pro [jméno FO] zde naopak sjednáno je; žalobkyně si tedy již tehdy musela být vědoma, že věcná břemena se smluvně zřizují v písemné formě, což rovněž svědčí o jejím nepoctivém úmyslu v okamžiku tvrzeného uchopení držby. Subjektivní přesvědčení žalobkyně o režimu (právním důvodu) užívání cesty pak jednoznačně vyplývá i z e-mailu z [datum], v němž svému právnímu zástupci sdělila, že s manželem užívají cestu od zakoupení domu nepřetržitě 34 let se souhlasem prodávajících (a nikoli jakožto oprávnění z věcného břemene in rem, přecházejícího na právní nástupce).

86. Žalované tak v řízení prokázaly nepoctivý úmysl žalobkyně, spočívající v úmyslném jednání naplňujícím znaky nepravé držby dle § 993 o. z., kdy v tomto řízení žalobkyně usiluje proměnit v trvalé (věcné) právo to, co jim bylo ze strany žalovaných a jejich právních předchůdců nanejvýš dočasně trpěno, aniž by měli v úmyslu se tím jakkoli vázat (ať již se jednalo o konkludentní souhlas, společenskou úsluhu, výprosu či přesvědčení, že se jedná o veřejnou cestu), a minimálně od roku 2014 užívali přístupovou cestu bez souhlasu žalovaných, kteří žalobkyni i jejího manžela naopak opakovaně vyzývali, aby se takového jednání zdrželi; tudíž není splněna podmínka mimořádného vydržení spočívající v absenci nepoctivého úmyslu dle citovaného § 1095 o. z. Dle názoru soudu navíc v jednání žalobkyně (a jejího manžela, oprávněného z věcného břemene užívání domu žalobkyně) lze spatřovat i bezdůvodnou újmu způsobenou žalovaným, spočívající v dlouhodobém zatěžování jejich pozemků určených k rekreaci masivním provozem na přístupové cestě, užívání pozemků bez právního důvodu k ukládání věcí a zhotovení asfaltového povrchu bez stavebního povolení a souhlasu žalovaných, zjevně s vědomím (konkludentním souhlasem) žalobkyně. Soud proto žalobu ze všech shora uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

87. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byly ve sporu plně úspěšné žalované [právnická osoba]), proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným zastoupeným advokátkou společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka]; výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupkyně žalovaných učinila ve věci 18 úkonů právní služby potřebné k účelnému uplatnění práv žalovaných dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné ke dni poskytnutí právní služby: - převzetí a příprava zastoupení dne [datum] - vyjádření k žalobě ze dne [datum] - účast na místním šetření dne [datum] - účast u jednání soudu dne [datum] (9.30 – 14.00 hod.) – 3 x započaté 2 hodiny - podání ze dne [datum] - účast u jednání soudu dne [datum] (9.30 – 14.05 hod.) – 3 x započaté 2 hodiny - účast u jednání soudu dne [datum] (9.00 – 12.43 hod.) – 2 x započaté 2 hodiny - vyjádření žalovaných ze dne [datum] - účast u jednání soudu dne [datum] (9.00 – 12.50 hod.) – 2 x započaté 2 hodiny - účast u jednání soudu dne [datum] (12.15 – 14.33 hod.) – 2 x započaté 2 hodiny - závěrečný návrh ze dne [datum], a dále 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné ke dni poskytnutí právní služby: - účast u přípravy jednání dne [datum] (8.30 – 9.50 hod.) - účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum]. Podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v řízení o zřízení nebo zrušení věcného břemene nebo práva stavby a dalších práv a povinností z věcných břemen nebo práva stavby (tj. z tarifní hodnoty [částka]) částku [částka], celkem za 18 úkonů a 2 půlúkony činí 19 x [částka] = [částka]. Dle § 12 odst. 4 vyhl. tak odměna snížená o 20 % za každou zastupovanou osobu činí celkem pro každou žalovanou [částka], tj. pro všechny 3 žalované společně a nerozdílně celkem [částka]. Dále žalovaným náleží náhrada hotových výdajů za 20 shora uvedených úkonů právní služby á [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši [částka].

88. Výrok IV. o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát má vůči plně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a tyto sestávají ze svědečného zaplaceného svědkyni [jméno FO] ve výši [částka].

Poučení