12 C 56/2017-331

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 1 240 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 31 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 958 156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] (a jejím doplněním ze dne [datum]) domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku odepření práv oběti trestného činu a vydáním nezákonného rozhodnutí, a dále odškodnění ve výši 990 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou vyšetřování, resp. prodlením s efektivním vyšetřováním, a to v řízení vedeném u Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. Oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. ORI [číslo] 2010 [číslo] a posléze pod sp. zn. KRPA [číslo] 2013 [číslo]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jíž byl žalobce přímo dotčen na svých základních lidských právech. Dle žalobce byla u zmíněných osob naplněna skutková podstata trestného činu obchodu s lidmi, kdy žalobce a ostatní dělníci vykonávali práci nuceně pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu, čímž byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 1, 8, 9, 10 a 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“).

2. Žalobce dále uvedl, že první oznámení v dané věci o skutečnostech nasvědčujících tomu, že shora jmenovanými osobami byl spáchán trestný čin, bylo zasláno Vrchnímu státnímu zastupitelství v [obec] dne [datum] (jinou osobou, než zdejší žalobce). Trestní oznámení podal žalobce dne [datum] k Městskému státnímu zastupitelství v [obec]. Dle žalobce došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, když [ulice] státní zastupitelství postoupilo zmíněné trestní oznámení Městskému státnímu zastupitelství v [obec], které jej obratem postoupilo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] vyšetřováním byla pověřena Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I, služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality; věc byla vedena pod [číslo jednací]. Už jen tímto postupem došlo k závažnému nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť dle žalobce objektivně vzato není možno případ takového materiálního a územního rozsahu posuzovat toliko ve dvou lidech. Za celou dobu prověřování uskutečnily výslechy toliko tří osob z několika desítek poškozených, z označených svědků nebyl vyslechnut žádný a prověřen nebyl ani žádný jiný důkaz, vyjma výslechu podezřelého [příjmení].

3. Dalším nesprávným úředním postupem byla dle žalobce skutečnost, že došlo k rozdělení předmětné věci poté, co podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi bylo jako poznatek k dalšímu opatření předán Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Ačkoli žalobce důsledně poukazoval na nutnost posuzovat celé jednání pánů [příjmení] a [příjmení] komplexně v celém jeho rozsahu, dne [datum] byla věc dále rozdělena, a to na následující části: (i) podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 tr. zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], (ii) podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 tr. zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], postoupeno na PČR, KŘP [obec], ÚO [okres], SKPV, OHK, (iii) podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným vietnamské státní příslušnosti, postoupeno na PČR, OŘP [obec] IV, SKPV OHK, a (iv) podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným rumunské a slovenské státní příslušnosti, postoupeno na PČR, KŘP Středočeského kraje, ÚO [okres], SKPV, OHK. V důsledku zmíněného rozdělení byla věc rozštěpena na dvě základní větve, a to prověřování skutku spáchaného vůči slovenským a rumunským poškozeným, kdy věc byla prověřována Obvodním ředitelstvím policie [obec] I, a prověřování skutku spáchaného vůči vietnamským poškozeným, kdy toto bylo prověřováno Obvodním ředitelstvím policie [obec] IV, přestože se jednalo o komplexní záležitost. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu uzavřel šetření úředním záznamem založeným do spisu dne [datum] s tím, že ve věci nespatřuje trestný čin obchodování s lidmi a věc následně postoupil na OŘ Policie [obec] IV s tím, že se jedná o podezření z trestného činu podvodu, nebezpečného vyhrožování a vydírání, s výslovným příkazem věc dále prověřit a dále navrhl, aby trestní věc byla postoupena na KŘ Policie ČR hl. m. [obec], a to z důvodu rozsáhlosti a závažnosti trestné činnosti. KŘ Policie ČR hl. m. [obec] však trestní věc postoupilo na OŘ policie [obec] IV s odůvodněním, že tento orgán policie je místně a věcně příslušný. Věc, která byla vedena Obvodním ředitelstvím policie [obec] IV, byla postoupena na Obvodní ředitelství policie [obec] I s tím, že je zde dána věcná a místní příslušnost. Obvodní ředitelství policie [obec] I pak věc opětovně postoupilo zpět na Obvodní ředitelství policie [obec] IV. Dle žalobce se policejní orgány závěry prověřování Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nadále nezabývaly. Obvodní ředitelství policie [obec] I dne [datum] uložilo„ ad acta“ prověřování trestní věci podvodu vůči slovenským a rumunským poškozeným. Proti tomu podali poškození stížnost, které bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] a bylo nařízeno policejnímu orgánu provést další prověřování a zahájit úkony trestního řízení. Dne [datum] byly následně zahájeny úkony trestního řízení, po roce prověřování, kdy policejní orgán dle žalobce neprovedl téměř žádné úkony, byla trestní věc odložena dne [datum]. Proti tomuto usnesení a následnému usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], kterým byly zamítnuty stížnosti proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, podali poškození ústavní stížnost.

4. Žalobce dále uvedl, že souběžně probíhalo prověřování trestní věci podvodu vůči vietnamským poškozeným, kdy OŘ policie [obec] IV poté, co mu byla trestní věc postoupena ze strany OŘ policie [obec] I, dne 23. 9 2011 prověřování uložilo bez dalšího opatření. Vietnamští poškození proti tomuto opatření podali stížnost, kterou [ulice] státní zastupitelství pro [část Prahy] [datum] zamítlo. Vietnamští poškození proti tomuto usnesení podali žádost o přezkum k Městskému státnímu zastupitelství v [obec], které dne [datum] shledalo žádost důvodnou, neboť policejní orgán neprovedl všechny úkony k prověření podezření z trestného činu a prověřování probíhalo v rozporu s tr. řádem. [ulice] státní zástupkyně dala poškozeným za pravdu a uložila, aby bylo řízení vedeno dle §158 odst. 3 tr. řádu. Policejní orgán proto dne [datum] zahájil úkony trestního řízení. Dne [datum] pak usnesením Policie ČR, obvodní ředitelství policie [obec] IV, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byla i tato trestní věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zákona odložena, neboť policejní orgán dospěl k závěru, že se ve věci nejedná o trestný čin a věc nelze vyřídit jinak. Proti usnesení podali vietnamští poškození stížnost, která byla [datum] usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zamítnuta. Žalobce tvrdil, že poškození využívali všech dostupných procesní prostředků obrany, avšak jejich stížnosti byly většinou odmítány pro podání osobou neoprávněnou.

5. Žalobce dále uvedl, že roztříštěním věci se do značné míry snížila pravděpodobnost, že výše popsaná jednání pánů [příjmení] a [příjmení] budou řádně posouzena. Dle žalobce pak jednotlivé složky Policie ČR spolu vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, přičemž policie se věcí vůbec nechtěla zabývat. Uvedený postup má za následek, že prověřování trestné činnosti trvá již nepřiměřeně dlouhou dobu, což ostatně konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], jímž bylo v plném rozsahu vyhověno ústavní stížnosti některých poškozených (žalobce sám ústavní stížnost nepodal), přičemž Ústavní soud mj. konstatoval, že ve věci bylo orgány činnými v trestním řízení postupováno povrchně a nekonzistentně a že procesní postup při prověřování trestního oznámení neodpovídal rozsahu povaze a závažnosti projednávané věci; řízení bylo nelogicky a neorganicky roztříštěno mezi několik policejních orgánů. Tímto postupem bylo znemožněno efektivně vyšetření trestné činnosti (nález Ústavního soudu byl doručen právnímu zástupci stěžovatelů dne [datum]).

6. S ohledem na délku řízení a neefektivní postup orgánů činných v trestním řízení se žalobce domáhal zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za každý měsíc nesprávného postupu příslušných orgánů spočívajícího v prodlení s efektivním vyšetřováním, celkem 990 000 Kč.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil nárok dne [datum]. K projednání žádosti žalobce pak došlo dne [datum]. Pro nedoložení plné moci pro advokáta žalobce byla žádost zamítnuta, neboť nebyla podána oprávněnou osobou. Dále žalovaná stručně popsala průběh posuzovaného trestního řízení a vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku z nezákonného rozhodnutí, kterou odůvodnila tím, že rozhodnutí Ústavního soudu, který konstatoval porušení práva žalobce v předmětné věci, byl vydán dne [datum] a doručen právnímu zástupci poškozených dne [datum]. Nejpozději tedy tohoto dne se poškození dozvěděli, že došlo k porušení jejich práv a nejpozději tohoto dne počala běžet promlčecí lhůta. Dle žalované nadto nelze ze strany soudu přezkoumávat postup policejního orgánu, který může být ovlivněn pouze opravnými prostředky v rámci konkrétního trestního řízení.

8. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobce rozšířil svou žalobu o zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne podání žaloby, tj. od [datum] do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že trestní řízení je neefektivně vedeno již více než 8 let, kdy příslušné orgány nebyly schopny zahájit trestní stíhání. I sám Ústavní soud deklaroval značné průtahy při prověřování věci, přičemž žalobce má subjektivní právo na účinné vyšetřování dané trestné činnosti, tedy aby orgány činné v trestním řízení činily úkony v přiměřené lhůtě. Rozšíření žaloby bylo připuštěno při jednání dne [datum].

9. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že jelikož žalobce není účastníkem trestního řízení, není v dané fázi řízení dán nárok na odškodnění.

10. V podání ze dne [datum] vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 250 000 Kč s přísl. odpovídající zadostiučinění za nezákonná rozhodnutí a odepření práv oběti trestného činu. Nadále tak trval pouze na odškodnění ve výši 990 000 Kč s přísl. za újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním, resp. průtahy v trestním řízení.

11. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že trestní řízení skončilo rozhodnutím o odložení. Dále namítala, že žalobce dosud nevyčíslil žádnou škodu, která mu vznikla, ani nikdy žádné listinné důkazy nepředložil. Zájem žalobce je přitom čistě majetkového charakteru.

12. Žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že jde v pořadí již o třetí usnesení o odložení věci, když první dvě byla zrušena Ústavním soudem nebo dozorujícím státním zastupitelstvím, a proti zmiňovanému třetímu usnesení ze dne [datum] byla ze strany poškozených podána stížnost ze dne [datum], která byla podrobně odůvodněna podáním ze dne [datum] O této stížnosti nebylo zatím rozhodnuto. Žalobce již v trestním oznámení uplatnil nárok na náhradu škody ve výši nevyplacené mzdy za 2 měsíce práce, přičemž přislíbená odměna za jeden měsíc činila minimálně 1 500 EUR, celkem tedy za 2 měsíce jde o částku 3 000 EUR. Nelze také přehlédnout, že žalobce se jako poškozený domáhá i nákladů vynaložených na zmocněnce, a dále se může domáhat náhrady nemajetkové újmy způsobené trestnou činností včetně úroků z prodlení.

13. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce setrval na svém tvrzení o vyšším významu posuzovaného trestního řízení. S ohledem na absenci tvrzení a důkazních návrhů byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. K výzvě soudu žalobce uvedl, že význam posuzovaného trestního řízení byl zvýšený, nicméně žalobce se nepřihlásil se svým majetkovým nárokem do insolvenčního řízení vedeného na majetek [právnická osoba] Servis, a to z toho důvodu, že bylo zřejmé, že majetek zmíněné společnosti není dostatečný a konkurz bude zrušen. Dále žalobce uvedl, že majetkový nárok žalobce se týká nevyplacené mzdy za období přibližně dvou měsíců, kdy žalobce vykonával práci od 15. 7. do [datum], za což mu byla slíbená odměna v rozmezí od 1 500 do 1 700 EUR. Žalobci nebylo vyplaceno ničeho, maximálně pouze v rozsahu desítek EUR. Nicméně uvedené skutečnosti nelze v tuto chvíli upřesnit, a to za situace, kdy nebyl ani v rámci trestního řízení proveden výslech žalobce, čímž orgány činné v trestním řízení rovněž pochybily. K částečnému zastavení řízení:

14. Jak uvedeno shora, žalobce vzal částečně svou žalobu zpět co do částky 250 000 Kč s přísl..

15. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

16. Jelikož žalobce vzal částečně zpět svou žalobu, soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. Skutková zjištění:

17. Ze shodných tvrzení účastníků ve spojení s žádostí žalobce o odškodnění ze dne [datum] s podacím razítkem žalované dne [datum], výzvou žalované k doplnění žádosti ze dne [datum] a přípisem žalované ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění z důvodu uvedeného v žalobě, přičemž žalovaná jeho žádost o přiznání zadostiučinění neprojednala z důvodu, že žalobce ani přes výzvu nedoložil plnou moc pro právního zástupce, a tudíž považovala žádost za neoprávněně uplatněnou.

18. Podáním ze dne [datum] žalobce (spolu s dalšími poškozenými) oznámil Městskému státnímu zastupitelství v [obec] skutečnosti nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestní čin ze strany pánů [příjmení] a [příjmení]. Žalobce v oznámení uvedl, že se stal obětí organizované skupiny, která pod záminkou zajištění výdělku vylákala značné množství zahraničních dělníků na práce v lese, kde tyto dělníky nechal i několik měsíců pracovat, aniž by jim za odvedenou práce měla v úmyslu zaplatit; v přiložené tabulce pak u žalobce nejsou konkretizovány závadné praktiky ve vztahu k žalobci, žalobce měl vykonávat práci pro podezřelé v období od 15. 7. – [datum] (srov. oznámení ze dne [datum]).

19. Soud provedl dokazování ve vztahu k průběhu posuzovaného řízení vedeného u Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPA [číslo] 2013, přičemž se souhlasem žalobce vyšel ze skutkových zjištění zdejšího soudu uvedených v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], doplněných při jednání dne [datum], ve skutkově obdobné věci. Soud na základě uvedeného vzal za prokázané následující skutečnosti: v roce 2010 až 2011 byla podávána trestní oznámení poškozených cizinců, která byla doplňována ještě v roce 2013. Ve věci vystupovalo celkem 66 poškozených. V průběhu roku 2011 byly sepisovány úřední záznamy o podání vysvětlení oznamovatelů. Dne [datum] byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení o spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 trestního zákona, dále trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,3 trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství, dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Úředním záznamem ze dne [datum] došlo k administrativnímu vyloučení věci ze společného řízení vedeném pod ORI [číslo], k samostatnému prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1,3 trestního zákona, kterého se mohli dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] a podezřelý Ing. [jméno] [příjmení], formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] a dále jako zástupci společnosti [právnická osoba] Věc byla nadále byla vedena pod [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] policejní orgán vydal usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možné vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podali poškození stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] jako nedůvodná. V mezidobí od května 2013 do června 2013 byly sepisovány Policií České republiky úřední záznamy o podání vysvětlení. Dále v tomto období byly ze strany Policie České republiky zjišťovány a zajišťovány listinné podklady, týkající se údajné trestné činnosti podezřelých (například opisy z účtu Komerční banky, Raiffeisenbank, vyžadovány materiály Státního úřadu inspekce práce, faktury, smlouvy s dalšími společnostmi, záznamy kontrol Úřadu práce [obec] apod.). Proti shora uvedeným rozhodnutím (o odložení věci) podala celá řada poškozených ústavní stížnost, jíž se domáhali zrušení těchto rozhodnutí. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/13 bylo zrušeno usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie [obec] I., služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Současně bylo Ústavním soudem konstatováno, že těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 ods. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1, Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky (čl. 1 odst. 2 Ústavy) s tím, že je neúnosné, aby prověřování podezření, že ze strany skupiny podnikatelů docházelo na území České republiky po delší dobu k systematickému porušování základních práv řady zahraničních pracovníků, skončilo jen velmi paušálně odůvodněním odložení věci, aniž by se příslušné orgány byť i jen letmo zabývaly podstatou podezření. Bylo by pak v rozporu se zásadami vyhledávací a zásady materiální pravdy pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, ať se jednalo o zločin obchodování s lidmi nebo vydírání, útisku či nebezpečného vyhrožování. Samo odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působilo povrchně a nekonzistentně, shodně tak rozhodnutí státního zastupitelství. Dále Ústavní soud naznačil, že neodpovídalo rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, byla-li věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých Krajských ředitelství Policie České republiky. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, když mohla zasáhnout desítky cizích státních občanů v oblasti jejich základních práv, navíc zde bylo dáno podezření, že probíhala dlouhodobě. Ústavní soud závěrem poznamenal, že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánu moci výkonné, trpělo značnými průtahy, jimiž neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Dne [datum] byl postoupen spisový materiál podle věcné příslušnosti příslušnému policejnímu orgánu. Dne [datum] byla věc předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství v [obec] s žádostí o vyřešení kompetenčního sporu mezi Městským státním zastupitelstvím v [obec] a Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy]. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že místně i věcně příslušný k provádění úkonů v rámci výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je státní zástupce Obvodního soudu pro Prahu 1. Přípisem ze dne [datum] sděloval útvar pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, že není ve věci věcně příslušný a z tohoto důvodu vrátil Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec] I spisový materiál s tím, ať je případně postupováno tak, že bude vyvolán spor o věcnou příslušnost. Dne [datum] Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I vydává zprávu o stavu prověřování podle § 159 odst. 2 trestního řádu. Dne [datum] vrátil státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] – Obvodnímu ředitelství policie [obec] I spisový materiál k dalšímu prověřování. Dne [datum] byl na úřední záznam vyslechnut [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] a [datum] žádala Policie ČR o provedení prověrky, a to na Slovensku, v Rumunsku a ve Vietnamu, ohledně osob poškozených. Na to bylo reagováno přípisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Dne [datum] podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] byla odložena trestní věc pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Proti tomuto usnesení podali poškození dne [datum] stížnost. Usnesením státního zástupce Obvodního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo napadené usnesení zrušeno. Dne [datum] byla činěna šetření k osobě [jméno] [jméno] [příjmení], dále vyžadovány listiny od insolvenčního správce, na což bylo reagováno přípisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prověrku místa bydliště v Slovenské republice stran osob zde uvedených, na což bylo reagováno odborem mezinárodní policejní spolupráce přípisem ze dne [datum]. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno]. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] byla věc odňata policejnímu orgánu PČR Obvodnímu ředitelství policie [obec] I, 3. oddělení hospodářské kriminality, SKPV a přikázána policejnímu orgánu ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I, jinému oddělení hospodářské kriminality SKPV. Dne [datum] byl vyslechnut [příjmení] [jméno], dne [datum] [příjmení] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [jméno], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [příjmení] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla věc předána příslušnému policejnímu orgánu. Dne [datum] požádalo [ulice] státní zastupitelství pro [část Prahy] prokuraturu [obec] nad Topl´ou o výslech svědka [jméno] [příjmení]. Tento byl vyslechnut na Slovensku dne [datum]. V rámci dožádání ze dne [datum] k Okresné prokurature [příjmení] o výslech svědků byli následně vyslechnuti další svědci na Slovensku a to dne [datum] – [jméno] [jméno], dne [datum] – [jméno] [příjmení], dne [datum] – [jméno] [příjmení] a přes dožádání k Okresné prokurature Nitra byl dne [datum] vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno], dne [datum] [příjmení] [jméno], dne [datum] [příjmení] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [jméno], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [příjmení] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] požádal OSZ pro [část Prahy] právní pomoc Rumunsko s žádostí o vyslechnutí tří svědků rumunské národnosti [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [jméno] [jméno]. Žádosti bylo vyhověno rumunským státním zastupitelstvím dne [datum]. Dne [datum] k žádosti Policie ČR byly zaslány od právních zástupců poškozených požadované listiny. Dne [datum] byla věc vedena pod jednacím číslem KRPA [číslo] 2013 [číslo] ČA postoupena podle věcné příslušnosti na Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor hospodářské kriminality. Dne [datum] byl předán spisový materiál. Dne [datum] byl spisový materiál opět předán a to z Odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy na Odbor obecné kriminality. Dne [datum] rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] usnesením čj. [číslo jednací] o tom, že ve sporu o příslušnosti k dozoru je v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec]. Dne [datum] byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany SKPV, Odboru obecné kriminality, 3. oddělení z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne [datum] podal u PČR, KŘP, SKPV, Odbor obecné kriminality vysvětlení [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Z vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne [datum] byly policejním orgánem žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] and [právnická osoba] Dne [datum] proběhlo podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z důvodu jeho podnapilosti. Dne [datum] byl sepsán úřední záznam o hovoru s JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno]. Dne [datum] byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze dne [datum] z důvodu změny právní kvalifikace a to na podezření ze zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e), písm. c) trestního zákoníku proti podezřelému [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z obsahu spisu se dále podává, že žalobce (spolu s dalšími poškozenými) prostřednictvím svého zástupce podával stížnost na postup Policie ČR ve věci, v níž napadal postup Policie ČR a dále podával stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádost, aby ve věci bylo jednáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podnět k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu. Dle vyjádření Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] trestní řízení dosud neskončilo, přičemž dosud nebylo zahájeno trestní stíhání žádné osoby.

20. Dne [datum] byla trestní věc zahájena mimo jiné na základě oznámení zdejšího žalobce odložena. Ve vztahu k žalobci je v daném usnesení uvedeno pouze to, že žalobce patřil ke skupině pracovníků, které měla být přislíbena odměna za práci ve výši 1 500 až 1 700 EUR za měsíc (srov. usnesení Policie ČR, KŘP hl. m. [obec], SKPKV, odbor obecné kriminality, 3. oddělení [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

21. Zmocněnec skupiny poškozených podal v posuzovaném trestním řízení dne 3. 2. 2021žádost o přezkum postupu policejního orgánu Městského státního zastupitelství, dále doplnění žádosti o přezkum ze dne [datum] a stížnost proti odložení věci ze dne [datum], která byla odůvodněna dne [datum] (srov. žádosti a odůvodnění, stížnost a její odůvodnění).

22. Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], ze dne [datum] soud zjistil, že byl zrušen konkurz na majetek dlužníka [právnická osoba], protože majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nedostačující.

23. Z dalších provedených důkazů (tj. Metodický návod k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení, e-mail právního zástupce žalobce ze dne [datum]) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, příp. se staly nadbytečnými po částečném zpětvzetí žaloby, pročež se jimi soud v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Právní úprava:

24. Soud při posuzování daní věci postupoval dle níže uvedených zákonných ustanovení.

25. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

26. Podle ustanovení § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní posouzení věci:

29. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 990 000 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky a průtahů při vyšetřování na základě jeho trestního oznámení, resp. neefektivním vyšetřováním.

30. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobce a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

31. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

32. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

33. S ohledem na to, že v dané věci dosud nedošlo k zahájení trestního stíhání, se soud nejprve zabýval tím, zda žalobce coby oznamovatel trestné činnosti vůbec má právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a čl. 6 Úmluvy.

34. ESLP se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ve věci [příjmení] proti Francii ze dne [datum], stížnost [číslo]. V dané věci ESLP zaujal oproti své předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení. Dospěl k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Uvedený závěr dopadá i na ty případy, kdy ohledně práva na náhradu škody může být zahájeno, či již probíhá, řízení před civilními soudy. Tedy i v případech, kdy se v trestním řízení rozhoduje pouze o trestním obvinění, je pro použitelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy rozhodujícím faktorem, zda od okamžiku připojení se poškozeného k trestnímu řízení až do jeho skončení zůstala občanskoprávní složka (ve smyslu autonomního výkladu Úmluvy) úzce spojena s průběhem trestního řízení, jinými slovy, zda trestní řízení mělo na občanskoprávní složku vliv. Limity použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy ESLP shledal pouze v tom, že Úmluva nepřiznává žádné právo na„ soukromou odplatu“ ani na actio popularis. Právo nechat stíhat nebo odsoudit jinou osobu za trestný čin proto nemůže být uplatňováno nezávisle. Je neoddělitelné od výkonu práva poškozeného vést občanskoprávní řízení podle vnitrostátního práva, byť i jen za účelem získání symbolické náhrady nebo ochrany takového občanského práva, jakým je například právo na dobrou pověst (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve skutkově obdobné věci jako v nadepsaném řízení). Dle soudu je tedy čl. 6 Úmluvy použitelný i pro posuzovanou věc.

35. Předmětné trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy žalobce podal trestní oznámení o skutečnostech nasvědčující, že byl spáchán trestný čin. Teprve tímto okamžikem totiž žalobci mohla vznikat nemajetková újma v důsledku jeho nejistoty odvíjející se od délky uvedeného řízení. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], tj. datum vyhlášení tohoto rozsudku, a to za situace, kdy posuzované řízení dosud nebylo skončeno, resp. bylo rozhodnuto o odložení věci, proti čemuž žalobce a další poškození podali stížnost, o níž zatím nebylo rozhodnuto (srov. § 154 odst. 1 o.s.ř.). Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 10 let a 6 měsíců.

36. Význam předmětu trestního řízení pro žalobce byl soudem shledán jako standardní. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají pro účastníky řízení presumovaný zvýšený význam (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum]). Důvodem pro závěr o standardním významu je skutečnost, že ve vztahu k žalobci se jedná v podstatě o adhezní řízení. Povahou adhezního řízení a jeho vztahem k občanskoprávnímu řízení se Nejvyšší soud ČR zabýval ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde konstatoval, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným v adhezním řízení nemůže nikdy vést k jeho definitivnímu odepření, neboť i v případě, že je poškozený s celým uplatněným nárokem nebo s jeho zbytkem odkázán na občanskoprávní řízení či jiné řízení, není vyloučeno, aby se ho v něm následně s úspěchem domáhal. Tím se rozhodování soudu o nároku poškozeného v adhezním řízení významně odlišuje od rozhodování o totožném nároku před soudem v řízení občanskoprávním, jehož výsledkem může být i jeho úplné či částečné pravomocné zamítnutí.

37. Výše uvedený závěr Nejvyšší soud dále upřesnil v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde uvedl, že význam adhezního řízení pro poškozeného nelze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozený využil beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení. Lze vyjít z toho, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní; u adhezního řízení se sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat. Z citovaných judikatorních závěrů tak vyplývá, že i (výrazně) snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, neboť konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného právě toliko nepatrný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve skutkově obdobné věci jako v nadepsaném řízení).

38. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce vykonával práci pro [právnická osoba] Servis v období 15. 7. do [datum], tj. cca 2 měsíce, za což mu byla slíbená odměna v rozmezí od 1 500 do 1 700 EUR za měsíc, přičemž mu měly být vyplaceny maximálně desítky EUR. Žalobce však netvrdil ani neprokázal, kolik přesně mu bylo vyplaceno a jaká je tak výše jeho pohledávky vůči zmíněné společnosti. V trestním oznámení nebyly (na rozdíl od ostatních poškozených) uvedeny žádné další skutečnosti nasvědčující hrubému či jinak nevhodnému chování vůči žalobci. Rovněž ve vztahu k posouzení významu není bez relevance to, že žalobce se ani nepokusil svou pohledávku uspokojit v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek spol. [příjmení] [příjmení], když svou pohledávku ani nepřihlásil, byť byl konkurs nakonec zrušen pro nedostatek majetku.

39. Z uvedeného plyne, že zájem žalobce v trestním řízení, resp. význam pro něj, je čistě majetkové povahy v podobě nevyplacené mzdy, jejíž sjednaná výše nadto nebyla spolehlivě prokázána, stejně jako nebyla prokázána výše pohledávky žalobce. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že pro žalobce je tudíž„ v sázce“ částka 36 705 Kč (odpovídající 1 500 EUR v kurzu ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, tj. 24, 470 Kč). S ohledem na shora uvedené úvahy a na neprokázanou výši pohledávky žalobce soud přistoupil ke stanovení uvedené výše odškodnění odpovídající 1 500 EUR, která nadto výrazně nepřevyšuje odškodnění poskytnuté v jiných obdobných případech u zdejšího soudu (srov. např. [spisová značka], [spisová značka]).

40. Soud v dané věci neshledal výjimečné okolnosti svědčící o zvýšeném významu řízení pro žalobce, neboť se sice jednalo o trestní řízení, nicméně žalobce byl v pozici oznamovatele trestného činu. Nadto je význam pro žalobce ryze majetkové povahy (srov. shora). Ani skutečnost, že mu jde též o náklady na zmocněnce v trestním řízení, nemůže dle soudu odůvodnit závěr o zvýšeném významu, nadto tyto náklady nebyly dosud vyčísleny, přičemž soud ani nemá za prokázané, zda žalobce svému zmocněnci nějaké náklady na zastupování platí (bude platit) či nikoli.

41. Soud ve věci neshledal důvod ani pro snížení významu předmětu řízení pro žalobce s ohledem na tzv. sdílenou újmu, přestože ve věci bylo několik desítek poškozených. V daném ohledu soud uvádí, že při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, zda sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění, nebo zda naopak význam předmětu řízení pro jednotlivé účastníky má za následek individuální nejistotu pociťovanou každým z nich (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní, což se typicky týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3369/17). V posuzované věci nebylo prokázáno, že by se mezi sebou poškození znali, často pocházejí z různých států a dle soudu jsou jejich nároky čistě individuální. S ohledem na shora uvedené je tak dle soudu význam předmětu trestního řízení pro žalobce standardní.

42. Soud dále konstatuje, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí. Z provedeného dokazování zároveň vyplynulo, že žalobce spolu s dalšími poškozenými namítal průtahy a podával stížnosti a návrhy ve vztahu k postupu orgánů činných trestním řízení.

43. Dle soudu je posuzované trestní řízení velmi složité, a to zejména po stránce skutkové, ale rovněž procesní. V řízení je prověřováno více podezřelých osob ze spáchání více trestných činů. Proběhly výslechy značného množství poškozených nacházejících se na území několika států, byly obstarávány listinné důkazy a využívána zahraniční pomoc orgánů činných v trestním řízení, a to zejména na Slovensku, v Rumunsku a ve Vietnamu. Uvedená skutečnost má zásadní vliv na celkovou délku řízení, neboť s administrací úkonů Policie ČR, týkající se těchto poškozených je logicky spojena vyšší časová náročnost. Rovněž bylo složité posouzení věcné příslušnosti, když nebylo zřejmé, který orgán Policie ČR má prověřování provádět, a které státní zastupitelství má vykonávat dohledovou činnost. Řízení probíhalo na více stupních policejních orgánů (obvodní ředitelství a krajská ředitelství), na rozhodování se podílelo státní zastupitelství i Ústavní soud. S mezinárodním prvkem v řízení (poškození jsou cizinci) je spojena nutnost ustanovení tlumočníků a překladatelů a následné rozhodování o jejich odměně.

44. Ve vztahu k postupu státních orgánů je třeba nejprve konstatovat, že soud v nadepsaném odškodňovacím řízení nemá a ani nemůže plnit funkci přezkumného orgánu policie či jiných orgánů činných v trestním řízení, který by měl či mohl přezkoumávat správnost jejich postupu. Řízení o náhradě újmy totiž není řízením revizním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud však v posuzovaném řízení zaznamenal zjevná období nečinnosti, třikrát došlo k odložení věci, což bylo následně dvakrát zrušeno (o stížnosti proti třetímu odložení věci dosud nebylo rozhodnuto). Soud se ztotožnil se závěry Ústavního soudu, že trestní řízení bylo neorganicky roztříštěno mezi několik policejních orgánů, jejichž postup byl„ nekoncentrovaný“. Dle Ústavního soudu se policejní orgány se dopustily zásadních průtahů v řízení, způsobené jejich rozsáhlou nečinností a porušením zásady nalézací a materiální pravdy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3436/14 a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/13). Činnost policejního orgánu a státního zastupitelství nadále trpí značnými průtahy a nečinností.

45. Dle soudu je tedy doba trestního řízení ve fázi prověřování trvající již více než 10 let nepřiměřeně dlouhá, zejména pak v situaci, kdy postup orgánů veřejné moci byl zkritizován Ústavním soudem již v kasačním nálezu ze dne [datum]. Posuzované řízení následně stále trvá, aniž by bylo dosud zahájeno trestní stíhání (resp. věc byla opětovně odložena, avšak dosud nebylo rozhodnuto o stížnostech poškozených). Obdobný závěr vyslovil též Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve skutkově podobné věci, v němž uvedl, že doba trestního řízení ve fázi prověřování trvající již více než 9 let je„ tristní“.

46. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného trestního řízení je nepřiměřená dlouhá. Skutečnost, že délka trestního řízení je nepřiměřeně dlouhá, ani v závěru nadepsaného řízení nebyla mezi stranami sporná, a to zejména s ohledem na konečná rozhodnutí ve skutkově obdobných řízeních (srov. např. řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]).

47. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce, a bylo tedy na žalované, aby ji vyvracela.

48. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

49. V daném ohledu soud dále uvádí, že při určování formy a výše zadostiučinění je též třeba přihlédnout k významu řízení pro účastníka. Jinými slovy je nezbytné zohlednit, co je pro účastníka řízení„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tomuto kritériu musí forma i výše odškodnění odpovídat - nelze ji stanovit jen mechanickým vynásobením určité částky a počtu roků, po které řízení trvalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

50. Dle soudu s ohledem na skutkové okolnosti věci není namístě stanovit výši zadostiučinění na základě„ rovnice“ (tj. výpočet základní částky odškodnění, kterou lze modifikovat s ohledem na skutkové okolnosti věci), ale na základě konkrétní částky, o kterou žalobci primárně jde. Jak uvedeno shora, odškodnění nemajetkové újmy nemůže nezohlednit, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj„ v sázce“. Pro žalobce je„ v sázce“ částka 1 500 – 1 700 EUR za měsíc, přičemž žalobce měl pro podezřelé pracovat po dobu 2 měsíců. Nebylo však přesně tvrzeno ani prokázáno, kolik žalobce již dostal zaplaceno, byť se mělo jednat řádově o desítky EUR, rovněž žalobce neprokázal, jak dlouho skutečně danou práci vykonával, přičemž svou pohledávku nepřihlásil ani do insolvenčního řízení (srov. shora). Výše majetkového zájmu je přitom v daném případě nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění v penězích. V daném případě tedy dle soudu nelze zdůvodnit poskytnutí odškodnění, které by to, co bylo pro žalobce„ v sázce“, výrazně převyšovalo. Opačný závěr by byl neadekvátní a nepřijatelný (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1126/07 ze dne [datum rozhodnutí] či Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

51. Z uvedeného plyne, že žalobci (jehož zájem na trestním řízení je čistě majetkové povahy – k tomu srov. body 36 – 40, 50 shora) nelze přiznat odškodnění, které by výrazně převyšovalo to, co je pro něj„ v sázce“.

52. Na základě shora uvedených úvah soud shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 36 705 Kč (blíže srov. bod 39 shora) a ve zbylém rozsahu byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (srov. výrok II. a III.) K úrokům z prodlení:

53. Co se týče výše žalobou požadovaného příslušenství, úroky z prodlení byly požadovány od podání žaloby, tj. [datum].

54. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody či jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

55. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum] Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne [datum] (středa). Od následujícího dne se tak žalovaná dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši od [datum], jak požadoval, do zaplacení. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (viz výrok II.). K nákladům řízení:

56. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

57. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulaci nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a majetkovou škodu je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 100 000 Kč (za 2 nároky).

58. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný co do nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného trestního řízení (tarifní hodnota 50 000 Kč), avšak byl neúspěšný co do nároku na zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí (tarifní hodnota 50 000 Kč), když vzal žalobu v rozsahu posledně uvedeného nároku zpět, čímž zavinil zastavení řízení.

59. Soud proto rozhodl tak, že si každý z účastníků ponese své náklady řízení sám (srov. výrok IV.). Ke lhůtě k plnění:

60. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení