12 C 65/2022

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: určení neexistence zástavních práv takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že neexistuje zástavní právo zatěžující pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] ležící v [katastrální uzemí], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26. 6. 2014 za účelem zajištění budoucí pohledávky žalovaného na zaplacení částky 5 129 280 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11 687,38 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal určení neexistence zástavního práva zatěžující pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] ležící v [katastrální uzemí], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26. 6. 2014 za účelem zajištění budoucí pohledávky žalovaného na zaplacení částky 5 129 280 Kč. Žalobce přednesl, že účastníci spolupracovali na developerských projektech v [katastrální uzemí], a to nejdříve na základě dílčích smluv uzavřených v ústní nebo písemné podobě. Posléze účastníci uzavřeli i několik písemných dohod, z nichž každá dohoda upravovala podmínky realizace konkrétního developerského projektu ohledně konkrétních pozemků ležících v tomto katastrálním území. Jednou z těchto dohod byla dohoda ze dne 13.11.2013 upravující spolupráci účastníků při realizaci developerského projektu na pozemcích v [katastrální uzemí], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Obsahem dohody je na jedné straně povinnost žalovaného vykonávat za účelem realizace developerského projektu činnosti vypočtené v čl. 2 odst. 1 předmětné dohody a na straně druhé povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému za výkon této činnosti odměnu podle čl. 3, která bude stanovena jako jeho podíl na zisku dosaženém z prodeje nových parcel, které vzniknou rozparcelováním předmětných pozemků (odměna stanovená podílem na zisku), popřípadě povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému minimální odměnu dohodnutá v čl. 4 odst. 2 dohody (minimální odměna), a to pro případ, že žalovanému nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku nevznikne (v případě nulového zisku nebo v případě ztráty). Za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému na výplatu minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč uzavřeli účastníci dne 26.6.2014 smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou žalobkyně zřídila žalovanému zástavní právo k pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], ze dne 23.7.2014, [číslo jednací] s právními účinky zápisu ke dni 26.6.2014. Po vkladu zástavního práva byl od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] podle geometrického plánu společnosti [právnická osoba], [číslo] oddělen nově vzniklý pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako pozemek č. parc. [číslo]. Předmětné zástavní právo tudíž v souladu s ust. § 1350 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „NOZ“ – nový občanský zákoník), zatěžuje i tento nově vzniklý pozemek. Okresní soud v Berouně v řízení vedeném pod sp.zn. 4 C 90/2016 (a posléze i Krajský soud v Praze, jako soud odvolací) již rozhodoval spor mezi účastníky z dohody ze dne 13.11.2013, jakož i z dalších (obdobných) dohod uzavřených mezi účastníky v letech 2012 až 2013 Krajský soud v Praze přitom dospěl k následujícím právním a skutkovým závěrům (viz rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 12.6.2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, a ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670): dohoda (ze dne 13.11.2013) byla uzavřena v režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dohoda je nepojmenovanou smlouvou podle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, dohoda byla uzavřena platně (je platným právním úkonem), právní poměry účastníků vzniklé dohody se i po 1.1.2014 řídí obchodním zákoníkem (v souladu s ust. § 3028 odst. 3 NOZ) a podpůrně pak občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále také jen„ SOZ“ – starý občanský zákoník), předmětné zástavní právo se řídí NOZ, neboť zástavní smlouva byla uzavřena dne 26.6.2014 (tedy již po nabytí účinnosti NOZ) s právními účinky vkladu k témuž dni, účinnost dohody jako celku je vázána na splnění odkládací podmínky sjednané v jejím čl. 7 odst. 1, podle níž dohoda nabývá účinnosti právní mocí (schválením) územního plánu [územní celek], na jehož základě budou předmětné pozemky účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití s tím, že zastupitelstvem [územní celek] byl formou popatření obecné povahy ze dne 13.3.2017 schválen s účinností od 30.3.2017 územní plán [územní celek], pozemek parc. [číslo] (včetně z něho odděleného pozemku parc. [číslo]) v [katastrální uzemí] byly územním plánem [územní celek] zařazeny a účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech, v důsledku čehož nabyla dohoda ze dne 13.11.2013 účinnosti jako celek dne 13.3.2017 (den účinnosti územního plánu). Ačkoliv dohoda nabyla účinnosti již dne 13.3.2017, žalovaný činnosti, ke kterým se zavázal v čl. 3 odst. 4 dohody po tomto dni nezačal nikdy vykonávat. Žalobkyně dopisem ze dne 15.6.2021 vyzvala žalovaného k výkonu předmětných činností (poskytnutí součinnosti) a to nejpozději do 30.6.2021. Žalovaný však předmětné činnosti nepočal vykonávat ani po doručení této výzvy s tím, že dopisem ze dne 28.6.2021 žalobkyni sdělil, že se účastníci již před uzavřením dohody shodli, že všechny práce a činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] s.r.o., jež je připravena uzavřít se žalobkyní za tímto účelem smlouvu o dílo. Žalovaný žalobkyni vyzval, aby [právnická osoba] s.r.o. kontaktovala. Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 30.6.2021 odpověděla, že dohoda, že činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] s.r.o. uzavřena nebyla, nadto [právnická osoba] s.r.o. nedisponuje příslušnými živnostenskými oprávněními k výkonu předmětných činností. Žalobkyně stanovila žalovanému k započetí výkonu předmětných činností lhůtu do 9.7.2021, žalovaný ve stanovené lhůtě předmětné činnosti vykonávat nezapočal a jeho nečinnost trvá dodnes. Žalobkyně dopisem ze dne 19.7.2021 odstoupila od dohody ze dne 13.11.2013 s tím, že odstoupení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 19.7.2021. Odstoupením od smlouvy zanikla dne 19.7.2021 dohoda ze dne 13.11.2013, včetně pohledávky žalovaného na zaplacení minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč sjednaná v čl. 4 odst. 2 dohody. V souladu s ust. § 1376 NOZ zaniklo i předmětné zástavní právo v důsledku zániku zajištěného dluhu žalobkyně, který odpovídá pohledávce žalovaného na výplatu minimální odměny. Dopisem ze dne 19.7.2021 vyzval žalobce žalovaného k poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí, žalovaný však do dnešního dne takovou součinnost žalobkyni neposkytl. Z tohoto důvodu spatřuje žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva, neboť pravomocný rozsudek obsahující takové určení bude vkladovou listinou, na jejímž základě bude zástavní právo z katastru nemovitostí vymazáno.

2. Žalovaný k žalobě přednesl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaný přednesl, že zástavní právo, určení jehož neexistence se žalobkyně žalobou domáhá, bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26.6.2014 uzavřené ve spojení s ujednáním čl. 4 odst. 3 dohody ze dne 13.11.2013. Dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670, kterým Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 20.7.2018, čj. 4 C 90/2016-369, ve věci, ve které se již žalobkyně proti žalovanému domáhala určení neexistence zástavního práva, uzavřel, že: dohoda ze dne 13.11.2013 je smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, je smlouvou nepojmenovanou, je smlouvou platnou, je smlouvou s odloženou účinností do doby nabytí účinnosti územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. I odst. 1 dohody (včetně pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]) účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, je smlouvou, která nabyla účinnosti dnem 13.3.2017, kdy byla splněna uvedená odkládací podmínka, protože toho dne nabyl účinnosti územní plán [územní celek], podle kterého jsou všechny pozemky určené v čl. I odst. 1 této smlouvy jsou součástí plochy BI – bydlení individuální v rodinných domech – městské a platně byla uzavřena také zástavní smlouva jako akcesorický závazek. Žalovaný dále přednesl, že žalobkyně účelově pomíjí, že v prosinci 2019 sama vypověděla výše uvedenou dohodu ze dne 13.11.2013 písemnou výpovědí doručenou žalovanému. Na základě této výpovědi měla uvedená dohoda zaniknout dnem 31.3.2020. V odvolacím řízení, ve kterém vyl vydán rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670, se žalobkyně domáhala určení neexistence zástavního práva, k čemuž Krajský soud v Praze uvedl:„ K výpovědi dohod, které se týkaly těchto pozemků, došlo až po nabytí jejich účinnosti. Žalovanému tak vzniklo právo na zaplacení přinejmenším minimální sjednané odměny. Je třeba zdůraznit, že ve všech dohodách se uvádí, že byly uzavřeny s ohledem na dosavadní vzájemnou spolupráci, tedy na spolupráci, která předcházela uzavření těchto dohoda vůlí účastníků, jak vyplývá z uzavřených dohod, bylo vyplatit žalovanému odměnu kromě jiného rovněž za tuto minulou činnost… Závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu tak existoval již v době podání výpovědi dohod ze strany žalobkyně … Jelikož tak existuje nárok žalovaného na vyplacení minimální odměny, existuje rovněž stále zástavní právo, kterým je tento nárok zajištěn.“ Žalovaný dále přednesl, že odstoupení žalobkyně od uzavřené dohody ze dne 13.11.2013 (dle žalovaného v pořadí již třetí) považuje za účelové s cílem nemuset žalovanému vyplatit sjednanou minimální odměnu. Jestliže vypovězení dohody ze dne 13.11.2013 s uplynutím výpovědní doby dnem 31.3.2020 je platné, již z toho důvodu nelze k odstoupení ze dne 19.7.2021 od dohody ze dne 13.11.2013 přihlížet, protože se týká (již) neexistující dohody. Nadto, žalovaný uvedl, že ve svých odpovědích ze dne 28.6.2021 a 2.7.2021 neučinil nic, co by žalobkyni opravňovalo k odstoupení od uzavřené dohody ze dne 13.11.2013, když žalovaný toliko v zájmu právní jistoty (v kontextu soudních řízení vedených proti němu žalobkyní) nejprve žádal od žalobkyně ujištění, že považuje učiněná odstoupení a výpovědi jednotlivých dohoda neplatné a že je připravená k plnění těchto dohod. Mimoto, žalovaný dopisem ze dne 28.6.2021 (k žádosti žalobkyně ze dne 15.6.2021) označil [právnická osoba] s.r.o. jako subjekt, který zajistil pro vymezené činnosti podle čl. 3 odst. 4 ve spojení s čl. 2 odst. 1 dohody ze dne 13.11.2013, což ale žalobkyně účelově odmítla. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci spolupracovali na developerských projektech v [katastrální uzemí], a to nejdříve na základě dílčích smluv uzavřených v ústní nebo písemné podobě. Posléze účastníci uzavřeli i několik písemných dohod, z nichž každá dohoda upravovala podmínky realizace konkrétního developerského projektu ohledně konkrétních pozemků ležících v tomto katastrálním území. Jednou z těchto dohod byla dohoda ze dne 13.11.2013 upravující spolupráci účastníků při realizaci developerského projektu na pozemcích v [katastrální uzemí], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Obsahem dohody je na jedné straně povinnost žalovaného vykonávat za účelem realizace developerského projektu činnosti vypočtené v čl. 2 odst. 1 předmětné dohody a na straně druhé povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému za výkon této činnosti odměnu podle čl. 3, která bude stanovena jako jeho podíl na zisku dosaženém z prodeje nových parcel, které vzniknou rozparcelováním předmětných pozemků (odměna stanovená podílem na zisku), popřípadě povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému minimální odměnu dohodnutá v čl. 4 odst. 2 dohody (minimální odměna), a to pro případ, že žalovanému nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku nevznikne (v případě nulového zisku nebo v případě ztráty). Za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému na výplatu minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč uzavřeli účastníci dne 26.6.2014 smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou žalobkyně zřídila žalovanému zástavní právo k pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], ze dne 23.7.2014, [číslo jednací] s právními účinky zápisu ke dni 26.6.2014. Po vkladu zástavního práva byl od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] podle geometrického plánu společnosti [právnická osoba], [číslo] oddělen nově vzniklý pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako pozemek č. parc. [číslo]. Předmětné zástavní právo v souladu s ust. § 1350 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „NOZ“ – nový občanský zákoník), zatěžuje i tento nově vzniklý pozemek. Okresní soud v Berouně v řízení vedeném pod sp.zn. 4 C 90/2016 (a posléze i Krajský soud v Praze, jako soud odvolací) již rozhodoval spor mezi účastníky z dohody ze dne 13.11.2013, jakož i z dalších (obdobných) dohod uzavřených mezi účastníky v letech 2012 až 2013 Krajský soud v Praze přitom dospěl k následujícím právním a skutkovým závěrům (viz rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 12.6.2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, a ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670): dohoda ze dne 13.11.2013 je smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, je smlouvou nepojmenovanou, je smlouvou platnou, je smlouvou s odloženou účinností do doby nabytí účinnosti územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. I odst. 1 dohody (včetně pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]) účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, je smlouvou, která nabyla účinnosti dnem 13.3.2017 a platně byla uzavřena také zástavní smlouva jako akcesorický závazek. Zastupitelstvem [územní celek] byl formou popatření obecné povahy ze dne 13.3.2017 schválen s účinností od 30.3.2017 územní plán [územní celek], pozemek parc. [číslo] (včetně z něho odděleného pozemku parc. [číslo]) v [katastrální uzemí] byly územním plánem [územní celek] zařazeny a účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech, v důsledku čehož nabyla dohoda ze dne 13.11.2013 účinnosti jako celek dne 13.3.2017 (den účinnosti územního plánu). Žalobkyně dopisem ze dne 15.6.2021 vyzvala žalovaného k výkonu předmětných činností (poskytnutí součinnosti) a to nejpozději do 30.6.2021. Žalovaný však předmětné činnosti nepočal vykonávat ani po doručení této výzvy s tím, že dopisem ze dne 28.6.2021 žalobkyni sdělil, že se účastníci již před uzavřením dohody shodli, že všechny práce a činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] s.r.o., jež je připravena uzavřít se žalobkyní za tímto účelem smlouvu o dílo. Žalovaný žalobkyni vyzval, aby [právnická osoba] s.r.o. kontaktovala. Žalobkyně dopisem ze dne 19.7.2021 odstoupila od dohody ze dne 13.11.2013 s tím, že odstoupení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 19.7.2021. Dopisem ze dne 19.7.2021 vyzval žalobce žalovaného k poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí (shora uvedené nesporné skutečnosti nadto rovněž prokazuje: Výkaz dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí označen jako Příloha č. 3 z 25. 4. 2018 ve spise na č.l. 5 a následují, a to včetně geometrického plánu ve spise na č.l. 7, Sdělení územně plánovací informace Městského úřadu Beroun, Odboru územního plánování a regionálního rozvoje ze dne 30. 10. 2019 ve spise na č.l. 8 a následující, Sdělení územně plánovací informace Městského úřadu Beroun, Odboru územního plánování a regionálního rozvoje ze dne 30. 10. 2019 ve spise na č.l. 8 a následující, přípis ve věci Žádosti o součinnost ze dne 15. 6. 2021 označeno jako Příloha č. 5 včetně podacího lístku ze dne 15. 6. 2021 ve spise na č.l. 10, přípis ve věci Poskytnutí součinnosti ze dne 28. 6. 2021 označeno jako Příloha č. 6 ve spise na č.l. 11, přípis ve věci Odpovědi na dopis Vašeho klienta ze dne 28. 6. 2021 ze dne 30. 6. 2021 označen jako Příloha č. 7 ve spise na č.l. 12, přípis ve věci Poskytnutí součinnosti ze dne 1. 7. 2021 označen jako Příloha č.8 ve spise na č.l. 13, korespondence ze dne 19. 7. 2021 ve věci výzvy k zaplacení smluvní pokuty, odstoupení od dohody ze dne 13. 11. 2013 a výzva k poskytnutí součinnosti v souvislosti se zánikem zástavního práva označeno jako Příloha č. 9 ve spise na č.l. 14, Doručenka označená jako Příloha č. 10 ve spise na č.l. 15, dohoda mezi [právnická osoba] a.s. a [celé jméno žalovaného] ze dne 13. 11. 2013 na č.l. 21 až 32, včetně Prohlášení o vzdání se zástavního práva k nemovitosti označené jako Příloha č. 1 ve spise na č.l. 33 a Kupní smlouva označená jako Příloha č. 2 ve spise na č.l. 33 a následující, listina nazvaná Příloha č. 2 smlouva o zřízení zástavního práva ve spise na č.l. 42 a následující s tím, že tato listina je z 26. 6. 2014, Informace o vyznačení plomby z 27. 6. 2014 ve spise na č.l. 45 – 46 a Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne 28. 7. 2014 ve spise na č.l. 47).

4. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

5. Z provedeného dokazování (resp. veškeré právně významné skutečnosti byly mezi účastníky řízení nesporné – viz. shora) tedy okresní soud zjistil, že účastníci spolupracovali na developerských projektech v [katastrální uzemí], a to nejdříve na základě dílčích smluv uzavřených v ústní nebo písemné podobě. Posléze účastníci uzavřeli i několik písemných dohod, z nichž každá dohoda upravovala podmínky realizace konkrétního developerského projektu ohledně konkrétních pozemků ležících v tomto katastrálním území. Jednou z těchto dohod byla dohoda ze dne 13.11.2013 upravující spolupráci účastníků při realizaci developerského projektu na pozemcích v [katastrální uzemí], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Obsahem dohody je na jedné straně povinnost žalovaného vykonávat za účelem realizace developerského projektu činnosti vypočtené v čl. 2 odst. 1 předmětné dohody a na straně druhé povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému za výkon této činnosti odměnu podle čl. 3, která bude stanovena jako jeho podíl na zisku dosaženém z prodeje nových parcel, které vzniknou rozparcelováním předmětných pozemků (odměna stanovená podílem na zisku), popřípadě povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému minimální odměnu dohodnutá v čl. 4 odst. 2 dohody (minimální odměna), a to pro případ, že žalovanému nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku nevznikne (v případě nulového zisku nebo v případě ztráty). Za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému na výplatu minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč uzavřeli účastníci dne 26.6.2014 smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou žalobkyně zřídila žalovanému zástavní právo k pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], ze dne 23.7.2014, [číslo jednací] s právními účinky zápisu ke dni 26.6.2014. Po vkladu zástavního práva byl od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] podle geometrického plánu společnosti [právnická osoba], [číslo] oddělen nově vzniklý pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako pozemek č. parc. [číslo]. Předmětné zástavní právo v souladu s ust. § 1350 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „NOZ“ – nový občanský zákoník), zatěžuje i tento nově vzniklý pozemek. Okresní soud v Berouně v řízení vedeném pod sp.zn. 4 C 90/2016 (a posléze i Krajský soud v Praze, jako soud odvolací) již rozhodoval spor mezi účastníky z dohody ze dne 13.11.2013, jakož i z dalších (obdobných) dohod uzavřených mezi účastníky v letech 2012 až 2013 Krajský soud v Praze přitom dospěl k následujícím právním a skutkovým závěrům (viz rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 12.6.2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, a ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670): dohoda ze dne 13.11.2013 je smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, je smlouvou nepojmenovanou, je smlouvou platnou, je smlouvou s odloženou účinností do doby nabytí účinnosti územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. I odst. 1 dohody (včetně pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]) účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, je smlouvou, která nabyla účinnosti dnem 13.3.2017 a platně byla uzavřena také zástavní smlouva jako akcesorický závazek. Zastupitelstvem [územní celek] byl formou popatření obecné povahy ze dne 13.3.2017 schválen s účinností od 30.3.2017 územní plán [územní celek], pozemek parc. [číslo] (včetně z něho odděleného pozemku parc. [číslo]) v [katastrální uzemí] byly územním plánem [územní celek] zařazeny a účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech, v důsledku čehož nabyla dohoda ze dne 13.11.2013 účinnosti jako celek dne 13.3.2017 (den účinnosti územního plánu). Žalobkyně dopisem ze dne 15.6.2021 vyzvala žalovaného k výkonu předmětných činností (poskytnutí součinnosti) a to nejpozději do 30.6.2021. Žalovaný však předmětné činnosti nepočal vykonávat ani po doručení této výzvy s tím, že dopisem ze dne 28.6.2021 žalobkyni sdělil, že se účastníci již před uzavřením dohody shodli, že všechny práce a činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] s.r.o., jež je připravena uzavřít se žalobkyní za tímto účelem smlouvu o dílo. Žalovaný žalobkyni vyzval, aby [právnická osoba] s.r.o. kontaktovala. Žalobkyně dopisem ze dne 19.7.2021 odstoupila od dohody ze dne 13.11.2013 s tím, že odstoupení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 19.7.2021. Dopisem ze dne 19.7.2021 vyzval žalobce žalovaného k poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí.

6. Podle ust. § 3028 odst. 3 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Přemění-li se zástava v novou věc, zatíží zástavní právo i věc novou (§ 1350 odst. 1 NOZ).

8. Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo (§ 1376 NOZ).

9. Podle ust. § 153 odst. 1 SOZ může být zástavou věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.

10. Podle ust. § 153 odst. 3 SOZ může být pohledávka zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).

11. Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (§ 157 odst. 1 SOZ).

12. Podle ust. § 269 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále také jen „obch. zák.“), mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

13. Podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

14. Podle § 261 odst. 4 obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců.

15. Podle § 261 odst. 5 obchodního zákoníku je při použití této části zákona podle odstavců 1 a 2 rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu.

16. Podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.

17. Podle ustanovení § 266 odst. 1 obchodního zákoníku se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

18. Podle § 266 odst. 2 obchodního zákoníku, v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

19. Podle § 266 odst. 3 obchodního zákoníku se při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.

20. Podle § 266 odst. 4 obchodního zákoníku, projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

21. Podle § 159a odst. 5 občanského soudního řádu platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Vyplývá z materiální právní moci rozsudku, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozsudkem autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, má-li být v novém řízení projednávána stejná věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k podmínkám řízení. Zjistí-li soud, že o věci již bylo v rozsahu závaznosti výroku rozsudku nebo usnesení ve věci samé pravomocně rozhodnuto, řízení bez dalšího zastaví (§ 104 odst. 1).

22. Ze shora uvedeného důvodu se soud nejprve zabýval otázkou, zda se v posuzovaném případě nejedná o věc pravomocně rozhodnutou (s ohledem na účastníky tvrzené řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 4 C 90/2016 a u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 21 Co 3/2019). Jestliže v tomto novém řízení žalobkyně tvrdí, že k odstoupení od dohody ze dne 13.11.2013 došlo (nově) dopisem ze dne 19.7.2021, jedná se o novou skutečnost a věc lze tudíž projednat. Na tom nic nemění skutečnost, že právní posouzení věci je velmi podobné a vychází ze závěrů, ke kterým dospěly soudy již ve shora uvedených soudních řízeních.

23. Předmětem tohoto řízení je žaloba na určení dle ust. § 80 o.s.ř., mezi jejíž základní předpoklad úspěšnosti patří tvrzení a prokázání naléhavého právní zájmu na určení, zda tu právo či právní vztah je či není. Judikatura soudů je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení, a proto i nutnost v konkrétním návrhu tvrdit a dokázat skutečnosti, z nichž vyplývá jeho existence, je u určovacího návrhu jednou z nezbytných podmínek toho, aby se soud mohl žalobou meritorně zabývat. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou, aby na určení práva nebo právního vztahu byl naléhavý právní zájem. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Přitom platí, že takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn též tím, z jakých konkrétních právních poměrů žalobce vychází a jakého konkrétního určení se domáhá. V daném případě dospěl soud k závěru, že naléhavý právní zájem je dán potřebou žalobkyně předložit příslušnému katastru nemovitostí vkladovou listinu – pravomocný rozsudek obsahující určení neexistence zástavního práva, neboť na jejím základě by bylo zástavní právo žalovaného z katastru nemovitostí vymazáno.

24. Jak již bylo uvedeno shora, v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp.zn. 4 C 90/2016 a u Krajského soudu v Praze (jako soudu odvolacího) pod sp.zn. 21 Co 3/2019 se soudy zabývaly posuzováním stejných právních otázek a řešily řadu námitek, které jsou významné i pro toto řízení. Přestože si je zdejší soud vědom, že pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670, byl napaden mimořádným opravným prostředkem – dovoláním žalobkyně a dovolací řízení nebylo doposud skončeno, v případě námitek, které v tomto řízení žalobkyně již nenamítala, soud plně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 3/2019-670 ze dne 19.5.2021. V tomto řízení se zdejší soud vyjadřoval toliko k námitkám uváděným žalobkyní v rámci tohoto řízení. Soud přitom neměl důvod odchýlit se od právního posouzení Krajského soudu v Praze (navazující na rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 20.7.2018, čj. 4 C 90/2016-369) a rovněž dospěl k právním závěrům učiněným ve shora specifikovaných rozhodnutích, tedy že dohoda ze dne 13.11.2013 je smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, je smlouvou nepojmenovanou, je smlouvou platnou, je smlouvou s odloženou účinností do doby nabytí účinnosti územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. I odst. 1 dohody (včetně pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]) účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití s tím, že nabyla účinnosti dnem 13.3.2017 (den účinnosti územního plánu) a platně byla uzavřena také zástavní smlouva ze dne 26.6.2014 jako akcesorický závazek.

25. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670 uvedl:„ K výpovědi dohod, které se týkaly těchto pozemků, došlo až po nabytí jejich účinnosti. Žalovanému tak vzniklo právo na zaplacení přinejmenším minimální sjednané odměny. Je třeba zdůraznit, že ve všech dohodách se uvádí, že byly uzavřeny s ohledem na dosavadní vzájemnou spolupráci, tedy na spolupráci, která předcházela uzavření těchto dohoda vůlí účastníků, jak vyplývá z uzavřených dohod, bylo vyplatit žalovanému odměnu kromě jiného rovněž za tuto minulou činnost… Závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu tak existoval již v době podání výpovědi dohod ze strany žalobkyně … Jelikož tak existuje nárok žalovaného na vyplacení minimální odměny, existuje rovněž stále zástavní právo, kterým je tento nárok zajištěn“ (kráceno).

26. Zdejší soud dospěl v tomto řízení k obdobným právním závěrům, tedy že smyslem ujednání stran v čl. 4 odst. 2 dohody ze dne 13.11.2013 bylo zaplatit žalovanému (přinejmenším) minimální odměnu ve výši 5 129 280 Kč, a to rovněž i za minulou činnost (tj. práce a činnosti provedené před uzavřením smlouvy ze dne 13.11.2013, např. práce a činnosti vedoucí k nabytí vlastnických práv k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 dohody žalobkyní). Jak taktéž uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670, závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu tak existoval již v době podání výpovědi, která byla předmětem sporu v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 4 C 90/2016 (a posléze u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 21 Co 3/2019). Z logiky věci plyne, že závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu trvá i nadále, a to v případě jakéhokoliv dalšího odstoupení od dohody ze dne 13.11.2013, tedy i v případě odstoupení ze dne 19.7.2021. Existuje-li stále nárok žalovaného na vyplacení minimální odměny, existuje rovněž zástavní právo, kterým je tento nárok zajištěn. Již z tohoto důvodu bylo namístě žalobu zamítnout.

27. Nadto, soud se neztotožnil ani s názorem žalobkyně, že by odstoupení ze dne 19.7.2021 od dohody ze dne 13.11.2013 bylo učiněno platně. Podle okresního soudu je potřeba zdůraznit, že vzájemná spolupráce žalobkyně a žalovaného specifikovaná v čl. 2 odst. 1 dohody (práce a činnosti) spočívala ve třech oblastech: 1/ nabytí vlastnických práv k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 dohody, 2/ zajištění subjektů pro vybudování inženýrských sítí k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 této dohody a 3/ zajištění činnosti subjektů provádějících inženýrské, právní a další práce a činnosti, které bezprostředně souvisejí s výše uvedeným (rozuměj s činností bezprostředně související s prováděním inženýrských, právních a dalších prací). Tyto práce a činnosti deklarovaly strany jako svoji dosavadní spolupráci a současně se žalovaný zavázal i do budoucna tyto práce a činnosti provádět i kdykoliv po podpisu této dohody (viz čl. 3 bod 4 dohody) s tím, že ve sjednané odměně (dle čl. 3) je již tato další činnost zahrnuta. Dle tohoto smluvního ujednání (konkrétně čl. 3 bod 4 dohody) je žalovaný povinen kdykoliv po podpisu dohody učinit veškeré další úkony a činnosti, které budou souviset s činností vymezenou v čl. 2 odst. 1 dohody. Na první pohled je zjevné, že žalovaný po podpisu dohody již některé práce vykonávat nemůže (práce a činnosti týkající se nabytí vlastnických práv k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 dohody), protože vlastnické právo k nemovitostem uvedeným v čl. 1 dohody v té době již svědčilo žalobkyni a takových prací nebylo zapotřebí. V úvahu tedy přicházejí pouze práce a činnosti uvedené shora pod body 2/ a 3/, tj. ad 2/ zajistit subjekty pro vybudování inženýrských sítí k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 této dohody a ad 3/ zajistit činnosti subjektů provádějících inženýrské, právní a další práce a činnosti, které bezprostředně souvisejí s výše uvedeným (rozuměj s činností bezprostředně související s prováděním inženýrských, právních a dalších prací). Závazek žalovaného tedy spočívá (nyní již jen) v zajištění subjektů a v zajištění činnosti těchto subjektů, nikoliv v osobním provádění činností prováděných zajištěnými subjekty. Jinými slovy, žalovaný nemá podle čl. 2 dohody povinnost osobně vybudovat inženýrské sítě či např. osobně provádět inženýrské, právní či další práce. Takový výklad by odporoval textu předkládané dohody a v tomto smyslu je výklad smluvního ujednání provedený žalobkyní nesprávný. Z tohoto důvodu jsou nadbytečné i úvahy žalobkyně o výkladu ust. § 331 obch. zák. (v čl. V. žaloby). Jestliže žalovaný zajistil pro vybudování inženýrských sítí k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 této dohody [právnická osoba] s.r.o. a tato obchodní společnost byla připravena uzavřít s žalobkyní smlouvu o dílo a provést práce a činnosti požadované žalobkyní, splnil tím svoji povinnost dle čl. 3 bod 4 dohody ze dne 13.11.2013. Konečně, dle názoru soudu, práce a činnosti uvedené shora pod bodem 3/ (tj. zajištění činnosti subjektů provádějících inženýrské, právní a další práce a činnosti, které bezprostředně souvisejí s výše uvedeným) mohl žalovaný začít provádět až po uzavření příslušné smlouvy o dílo.

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně a žalobu zamítl (výrok ad. I.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 687,38 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 5. 2022 náhrada 1 258,99 Kč za 122 ujetých km v částce 858,99 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,97 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 658,99 Kč ve výši 2 028,39 Kč (výrok ad. II.).

Poučení