21 CO 270/2022 - 115

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a JUDr. Blaženy Škopkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] o určení neexistence zástavních práv o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. 12 C 65/2022 – 80 ze dne 26. května 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 5 690 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Berouně svým rozsudkem č.j. 12 C 65/2022 – 80 ze dne 26. 5. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že neexistuje zástavní právo zatěžující pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] ležící v [katastrální uzemí], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [datum] za účelem zajištění budoucí pohledávky žalovaného na zaplacení částky 5 129 280 Kč. Výrokem II. byla žalobkyně uznána povinnou zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11 687,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se požadovaného určení domáhala s tím, že účastníci spolupracovali na developerských projektech v [katastrální uzemí], a to nejdříve na základě dílčích smluv uzavřených v ústní nebo písemné podobě. Posléze účastníci uzavřeli i několik písemných dohod, z nichž každá dohoda upravovala podmínky realizace konkrétního developerského projektu ohledně konkrétních pozemků ležících v tomto katastrálním území. Jednou z těchto dohod byla dohoda ze dne [datum], upravující spolupráci účastníků při realizaci developerského projektu na pozemcích v [katastrální uzemí], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Obsahem dohody je na jedné straně povinnost žalovaného vykonávat za účelem realizace developerského projektu činnosti, vypočtené v čl. 2 odst. 1 předmětné dohody a na straně druhé povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému za výkon této činnosti odměnu podle čl. 3, která bude stanovena jako jeho podíl na zisku dosaženém z prodeje nových parcel, které vzniknou rozparcelováním předmětných pozemků (odměna stanovená podílem na zisku), popřípadě povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému minimální odměnu, dohodnutou v čl. 4 odst. 2 (minimální odměna), a to pro případ, že mu nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku nevznikne (v případě nulového zisku nebo v případě ztráty). Za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému na výplatu minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč uzavřeli účastníci dne [datum] smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou žalobkyně zřídila žalovanému zástavní právo k pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Po vkladu zástavního práva byl od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] podle geometrického plánu společnosti [právnická osoba] [číslo] oddělen nově vzniklý pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako pozemek č. parc. [číslo] a předmětné zástavní právo zatěžuje i tento nově vzniklý pozemek. Ve své žalobě poukazovala na další spory mezi účastníky řízení, vedené před soudem prvního stupně a Krajským soudem v Praze, jako soudem odvolacím, podle jejichž rozsudků byla dohoda ze dne [datum] uzavřena platně, a to v režimu obchodního zákoníku jako nepojmenovaná smlouva, právní poměry účastníků vzniklé dohody se i po [datum] řídí obchodním zákoníkem a podpůrně pak tzv. starým občanským zákoníkem a předmětné zástavní právo se řídí tzv. novým občanským zákoníkem, neboť zástavní smlouva byla uzavřena dne [datum] s právními účinky vkladu k témuž dni. Účinnost dohody jako celku je vázána na splnění odkládací podmínky sjednané v jejím čl. 7 odst. 1, podle níž dohoda nabývá účinnosti právní mocí (schválením) územního plánu [územní celek], na jehož základě budou předmětné pozemky účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití s tím, že zastupitelstvem [územní celek] byl formou opatření obecné povahy ze dne [datum] schválen s účinností od [datum] územní plán [územní celek], pozemky parc. [číslo] včetně z něho odděleného pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byly územním plánem [územní celek] zařazeny a účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech, v důsledku čehož nabyla dohoda ze dne [datum] účinnosti jako celek dne [datum], t.j. den účinnosti územního plánu. Ačkoliv dohoda nabyla účinnosti již dne [datum], žalovaný činnosti, ke kterým se zavázal v jejím čl. 3 odst. 4, po tomto dni nezačal nikdy vykonávat. Žalobkyně jej dopisem ze dne [datum] vyzvala k výkonu předmětných činností (poskytnutí součinnosti), a to nejpozději do [datum]. Ten je však nepočal vykonávat ani po doručení této výzvy, a to ani poté, co mu stanovila k započetí výkonu předmětných činností lhůtu do [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] od dohody odstoupila s tím, že odstoupení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne [datum]. Dovozovala, že odstoupením od smlouvy uvedeného dne dohoda zanikla, včetně pohledávky žalovaného na zaplacení minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč, sjednané v čl. 4 odst. 2 dohody. Konstatovala, že zaniklo i předmětné zástavní právo v důsledku zániku zajištěného dluhu žalobkyně, který odpovídá pohledávce žalovaného na výplatu minimální odměny a dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí, což žalovaný neučinil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že odkazoval na rozsudky Krajského soudu v Praze v obdobných věcech, ve kterých bylo uzavřeno, že„ k výpovědi dohod, které se týkaly těchto pozemků, došlo až po nabytí jejich účinnosti. Žalovanému tak vzniklo právo na zaplacení přinejmenším minimální sjednané odměny. Je třeba zdůraznit, že ve všech dohodách se uvádí, že byly uzavřeny s ohledem na dosavadní vzájemnou spolupráci, tedy na spolupráci, která předcházela uzavření těchto dohoda vůlí účastníků, jak vyplývá z uzavřených dohod, bylo vyplatit žalovanému odměnu kromě jiného rovněž za tuto minulou činnost… Závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu tak existoval již v době podání výpovědi dohod ze strany žalobkyně … Jelikož tak existuje nárok žalovaného na vyplacení minimální odměny, existuje rovněž stále zástavní právo, kterým je tento nárok zajištěn.“ Odstoupení žalobkyně od uzavřené dohody označil za účelové s cílem nemuset mu vyplatit sjednanou minimální odměnu. Jestliže je vypovězení dohody s uplynutím výpovědní doby dnem [datum] platné, tak již z tohoto důvodu nelze k odstoupení ze dne [datum] od dohody přihlížet, protože se týká (již) neexistující dohody. Nadto uvedl, že ve svých odpovědích ze dne [datum] a [datum] neučinil nic, co by žalobkyni opravňovalo k odstoupení od uzavřené dohody, když toliko v zájmu právní jistoty (v kontextu soudních řízení vedených proti němu žalobkyní) nejprve žádal od žalobkyně ujištění, že považuje učiněná odstoupení a výpovědi jednotlivých dohod za neplatné a že je připravená k plnění těchto dohod. Poukazoval na to, že dopisem ze dne [datum] (k žádosti žalobkyně ze dne [datum]) označil [právnická osoba] [anonymizováno] jako subjekt, který by zajistil vymezené činnosti podle čl. 3 odst. 4 ve spojení s čl. 2 odst. 1 dohody, což ale žalobkyně účelově odmítla.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že účastníci spolupracovali na developerských projektech v [katastrální uzemí], a to nejdříve na základě dílčích smluv uzavřených v ústní nebo písemné podobě. Posléze účastníci uzavřeli i několik písemných dohod, z nichž každá dohoda upravovala podmínky realizace konkrétního developerského projektu ohledně konkrétních pozemků ležících v tomto katastrálním území. Jednou z těchto dohod byla dohoda ze dne [datum], upravující spolupráci účastníků při realizaci developerského projektu na pozemcích v [katastrální uzemí], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Obsahem dohody je na jedné straně povinnost žalovaného vykonávat za účelem realizace developerského projektu činnosti vypočtené v čl. 2 odst. 1 předmětné dohody a na straně druhé povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému za výkon této činnosti odměnu podle čl. 3, která bude stanovena jako jeho podíl na zisku dosaženém z prodeje nových parcel, které vzniknou rozparcelováním předmětných pozemků (odměna stanovená podílem na zisku), popřípadě povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému minimální odměnu dohodnutá v čl. 4 odst. 2 dohody (minimální odměna), a to pro případ, že žalovanému nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku nevznikne (v případě nulového zisku nebo v případě ztráty). Za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému na výplatu minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč uzavřeli účastníci dne [datum] smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou žalobkyně zřídila žalovanému zástavní právo k pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Po vkladu zástavního práva byl od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] podle geometrického plánu společnosti [právnická osoba], [číslo] oddělen nově vzniklý pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako pozemek č. parc. [číslo]. Předmětné zástavní právo zatěžuje i tento nově vzniklý pozemek. Okresní soud v Berouně v řízení, vedeném pod sp. zn. 4 C 90/2016 (a posléze i Krajský soud v Praze, jako soud odvolací), již rozhodoval spor mezi účastníky z dohody ze dne [datum], jakož i z dalších (obdobných) dohod uzavřených mezi účastníky v letech 2012 až 2013 Krajský soud v Praze ve svých rozsudcích č.j. 21 Co 3/2019 – 483 ze dne [datum rozhodnutí] a č.j. 21 Co 3/2019 – 670 ze dne [datum rozhodnutí] dospěl k závěrům, že dohoda ze dne [datum] je smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, je smlouvou nepojmenovanou, je smlouvou platnou, je smlouvou s odloženou účinností do doby nabytí účinnosti územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. I odst. 1 dohody (včetně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]) účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, je smlouvou, která nabyla účinnosti dnem [datum] a že byla platně uzavřena také zástavní smlouva jako akcesorický závazek. Zastupitelstvem [územní celek] byl formou opatření obecné povahy ze dne [datum] schválen s účinností od [datum] územní plán [územní celek], pozemek parc. [číslo] (včetně z něho odděleného pozemku parc. [číslo]) v [katastrální uzemí] byly územním plánem [územní celek] zařazeny a účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech, v důsledku čehož nabyla dohoda ze dne [datum] účinnosti jako celek dne [datum] (den účinnosti územního plánu). Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k výkonu předmětných činností (poskytnutí součinnosti), a to nejpozději do [datum]. Žalovaný však předmětné činnosti nepočal vykonávat ani po doručení této výzvy s tím, že dopisem ze dne [datum] žalobkyni sdělil, že se účastníci již před uzavřením dohody shodli, že všechny práce a činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] [anonymizováno], jež je připravena uzavřít se žalobkyní za tímto účelem smlouvu o dílo. Žalovaný žalobkyni vyzval, aby [právnická osoba] [anonymizováno] kontaktovala. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od dohody ze dne [datum] s tím, že odstoupení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí.

3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ust. § 1350 odst. 1 o.z., ust. § 1376 o.z., ust. § 153 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), ust. § 157 odst. 1 obč. zák., ust. § 269 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále také jen „obch. zák.“), ust. § 261 odst. 1, 4, 5 a 6 obch. zák., ust. § 266 odst. 1, 2, 3 a 4 obch. zák., ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a ust. § 159a odst. 5 o.s.ř.

4. Předně konstatoval, že se nejedná o věc pravomocně rozhodnutou, a to s ohledem na řízení, vedené před ním pod sp. zn. 4 C 90/2016 a před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 21 Co 3/2019. Zdůraznil, že v tomto novém řízení žalobkyně tvrdí, že k odstoupení od dohody ze dne [datum] došlo (nově) dopisem ze dne [datum].

5. Po vyřešení této otázky se zabýval, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a dospěl k závěru, že dán je, a to její potřebou předložit příslušnému katastru nemovitostí vkladovou listinu – pravomocný rozsudek obsahující určení neexistence zástavního práva, neboť na jejím základě by bylo zástavní právo žalovaného z katastru nemovitostí vymazáno.

6. V odstavcích 24 až 26 připomněl právní závěry, obsažené v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 3/201 – 670 ze dne [datum] a uvedl, že má rovněž za to, že smyslem ujednání stran v čl. 4 odst. 2 dohody ze dne [datum] bylo zaplatit žalovanému (přinejmenším) minimální odměnu ve výši 5 129 280 Kč, a to rovněž i za minulou činnost (t.j. práce a činnosti provedené před uzavřením smlouvy ze dne [datum], např. práce a činnosti vedoucí k nabytí vlastnických práv k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 dohody žalobkyní). Závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu tak existoval již v době podání výpovědi, která byla předmětem sporu v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 90/2016 (a posléze u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 3/2019). Konstatoval, že z logiky věci plyne, že závazek vyplatit minimální sjednanou odměnu trvá i nadále, a to v případě jakéhokoliv dalšího odstoupení od dohody ze dne [datum], tedy i v případě odstoupení ze dne [datum]. Uzavřel, že existuje-li stále nárok žalovaného na vyplacení minimální odměny, existuje rovněž zástavní právo, kterým je tento nárok zajištěn, a proto žalobu zamítl. Nad rámec v odst. 27 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že se neztotožnil ani s názorem žalobkyně, že by odstoupení ze dne [datum] od dohody ze dne [datum] bylo učiněno platně. Poukázal na to, že pokud žalovaný zajistil pro vybudování inženýrských sítí k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 předmětné dohody [právnická osoba] [anonymizováno] a tato obchodní společnost byla připravena uzavřít s žalobkyní smlouvu o dílo a provést práce a činnosti požadované žalobkyní, splnil tím svoji povinnost podle čl. 3 bod 4 této dohody. Připomněl, že tam uvedené práce a činnosti mohl žalovaný začít provádět až po uzavření příslušné smlouvy o dílo.

7. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 9 odst. 3 písm. a), ust. § 6, ust. 7, ust. § 11 odst. 1, ust. § 13 odst. 4 a ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve spojení s vyhláškou č. 116/2022 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, které k výzvě prvostupňového soudu doplnila svým podáním ze dne [datum] (zřejmou písařskou chybou v něm uvedla jako žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], byť je evidentní, že jím byla ona) a namítala, že soud prvního stupně nečinil rozdíl mezi institutem výpovědi smlouvy a odstoupením od smlouvy, resp. mezi právními účinky těchto právních úkonů (právních jednání). Tvrdila, že dohoda ze dne [datum] zanikla v důsledku odstoupení od ní z její strany dopisem ze dne [datum] a dovozovala, že v důsledku tohoto odstoupení od dohody zanikla i předmětným zástavním právem zajištěná pohledávka žalovaného na zaplacení minimální odměny, resp. jí odpovídající zajištění dluh žalobkyně, pokud ke dni zániku dohody (t.j. účinnosti odstoupení) existoval. Poukazovala na to, že netvrdí, že dohodu dopisem ze dne [datum] vypověděla. Odvolatelka ve svém odvolání dále uváděla, že nebyl proveden žádný důkaz, z něhož vyplývalo, že [právnická osoba] [anonymizováno] existuje, resp. že existovala v době, kdy ji žalovaný zmínil v dopisech ze dne [datum] a [datum], které jí adresoval. Konstatovala, že existenci uvedené společnosti nelze zajisté považovat za skutečnost obecně známou. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.

9. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Stran odstoupení od dohody připomínal, že k tomu došlo v době, kdy tato dohoda již nebyla v platnosti, neboť zanikla ke dni [datum]. Konstatoval, že tuto skutečnost v minulosti tvrdila i žalobkyně a navíc ji zjistil i odvolací soud, jak vyplývá z jeho rozsudku č.j. 21 Co 3/201 – 670 ze dne [datum]. Připomínal, že pokud by odstoupení bylo účinné, tak by důvod k odstoupení nenastal, protože žalovaný na výzvy žalobkyně k součinnosti vždy řádně reagoval a označil [právnická osoba] [anonymizováno] jako subjekt, který může provést žalobkyní požadované činnosti. Zdůrazňoval, že uvedená společnost byla způsobilá provést činnosti, ke kterým se v předmětné dohodě zavázal s tím, že tyto činnosti neměla provádět osobně, ale měla je pouze zajistit. Dovozoval, že je tedy zcela nerozhodné, jaký má v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a provedl důkaz úplným výpisem z obchodního rejstříku stran [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] (ust. § 213 odst. 3 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne [datum rozhodnutí], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

12. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

13. Soud prvního stupně naprosto správně uzavřel, že se nejedná o věc pravomocně rozhodnutou a že na straně žalobkyně je dán naléhavý právní zájem.

14. Odvolací soud dále přisvědčuje prvostupňovému soudu v tom, že při svém rozhodování vyšel z jeho závěrů, obsaženým v jeho pravomocném rozsudku č.j. 21 Co 3/2019 – 670 ze dne [datum rozhodnutí], který posuzoval stejné právní otázky a řešil rovněž řadu námitek, právně významných i pro toto řízení. Odvolací soud na svých závěrech i nadále setrvává, byť si je vědom probíhajícího dovolacího řízení. Připomíná, že ke stejným závěrům dospěl i ve svém rozsudku č.j. 25 Co 68/2020 – 326 ze dne [datum rozhodnutí].

15. S ohledem na to, že dohoda o spolupráci, ze kterých vycházela i uvedená zástavní smlouva, byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], byla věc prvostupňovým soudem správně posouzena podle občanského zákoníku a obchodního zákoníku, obou účinných ve znění do [datum]. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku č.j. 21 Cdo 205/2020 – 564 ze dne 8. 9. 2020, kterým rozhodoval o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 3/2019 – 483 ze dne [datum rozhodnutí].

16. S konečnou platností bylo rovněž vyřešeno, že se jedná o vztah mezi podnikateli, přestože žalovaný není zapsán v obchodním rejstříku jako podnikatel, není zapsán ani v živnostenském rejstříku ani nemá příslušné živnostenské oprávnění. Znaky jeho činnosti, vykonávané pro žalobkyni, totiž naplňují znaky definice živnosti podle ust. § 2 živnostenského zákona, neboť tuto činnost vykonával soustavně od roku 2010 do roku 2014, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, a za účelem dosažení zisku, jak je zřejmé i z dalších obdobných dohod, uzavřených nejen mezi účastníky. Přestože tedy žalovaný neměl řádné živnostenské oprávnění ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona, byla jeho činnost živností a žalovaný jednal jako podnikatel. Protože je podnikatelem i žalobkyně, s ohledem na to, že se jedná o akciovou společnost, je nutno v souladu s ust. § 261 obch. zák. jejich vztahy posuzovat právě podle obchodního zákoníku, i když v záhlaví všech připomínaných dohod je uvedeno, že jsou uzavřeny podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

17. Další vyřešenou otázkou odvolacího soudu je otázka platnosti a účinnosti jednotlivých dohod o spolupráci. Soud prvního stupně tedy rovněž správně posoudil otázku platného uzavření dohody o spolupráci ze dne [datum]. Z jejího obsahu vyplývá, že neodpovídá žádnému konkrétnímu smluvnímu typu upravenému v obchodním zákoníku, avšak účastníci dostatečně určitě vymezili předmět svých právních vztahů. Tato dohoda, stejně jako jiné, byla uzavřena především za účelem stanovení podmínek pro výplatu (minimální) odměny žalovaného za jeho dosavadní činnost pro žalobkyni, která se bezprostředně týkala nabytí vlastnických práv k předmětným pozemkům, zajištění subjektů týkajících se vybudování inženýrských sítí k pozemkům a zajištění činnosti subjektů provádějících inženýrské, právní a další práce a činnosti, které bezprostředně souvisejí s výše uvedeným. Žalobkyně podle dohody současně mohla po žalovaném požadovat splnění dalších povinností, které souvisejí právě s činností vymezenou v článku 2 odst. 1 dohody. Odměna za tuto činnost měla být součástí odměny za činnost žalovaného v minulosti. Ujednání účastníků v dohodě byla zcela jasná, srozumitelná i určitá. Odvolací soud má i nadále tuto uzavřenou dohodu za platně uzavřenou.

18. Pokud jde o její účinnost, tak se ujednání o odkladu účinnosti v jejím čl. 7 týká celé dohody (nikoli jen ujednání o odměně pro žalovaného). Vůlí účastníků bylo do doby právní moci (účinnosti) územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. 1 odst. 1 těchto dohod účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, odložit účinnost celé dohody.

19. Jak správně připomněl soud prvního stupně, žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že k odstoupení od dohody ze dne [datum] došlo (nově) dopisem ze dne [datum].

20. Nelze přehlédnout, jak již bylo Krajským soudem v Praze opakovaně konstatováno, že smyslem ujednání stran v čl. 4 odst. 2 dohody ze dne [datum] bylo zaplatit žalovanému minimální odměnu ve výši 5 129 280 Kč, a to rovněž i za jeho minulou činnost, provedenou před uzavřením této dohody. Závazek vyplatit tuto minimální sjednanou odměnu tak existoval již v době podání výpovědi, o níž bylo pravomocně rozhodnuto citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 3/2019 – 670 ze dne [datum rozhodnutí]. V něm bylo m.j. rovněž konstatováno, že uvedená dohoda účastníků zanikla ke dni [datum], z čehož jednoznačně vyplývá, že odstoupení od ní, provedené dopisem žalobkyně ze dne [datum], již bylo zcela irelevantní a nemělo žádné právní následky.

21. Z uvedeného tedy zároveň jednoznačně vyplývá, že závazek žalobkyně vyplatit žalovanému minimální sjednanou odměnu trvá i nadále a existuje rovněž zástavní právo, kterým je nárok žalovaného zajištěn.

22. Soud prvního stupně nad rámec odůvodnění v odst. 27 správně vysvětlil, proč by odstoupení žalobkyně ze dne [datum] od dohody ze dne [datum] nebylo učiněno platně, a to bez ohledu na to, že nebylo včasné. Odvolací soud na tyto závěry odkazuje a pouze doplňuje, s ohledem na jím doplněné dokazování, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla v rozhodné době zapsána v obchodním rejstříku jako fungující společnost. Bylo zcela nerozhodné, jaký v něm má zapsán předmět podnikání, když s ohledem na osobu žalovaného, jako jejího jednatele, byla způsobilá provést, resp. zajistit, žalobkyní požadované činnosti, ke kterým se v předmětné dohodě zavázal právě žalovaný.

23. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobkyně nemohou nikterak obstát.

24. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalovanému vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem po 2 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT) a jednou náhradou hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Žalovanému dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za šest načatých půlhodin po 100 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 1 302,40 Kč (srov. ust. § 13 odst. 4 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [obec] – [obec] a zpět (185 km), konanou dne [datum] [značka automobilu] [registrační značka] při ceně motorové nafty 47,10 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb.), při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 4,97 litrů /100 km a základní náhradě 4,70 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb.). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění) z výše uvedených položek ve výši 987,51 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 5 690 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení