12 C 75/2021 - 213

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: STANMORE S.a.r.l. sídlem boulevard Royal 11, L-2449 Lucembursko, Lucemburské velkovévodství zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční nám. 14, 158 00 Praha 5 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí sídlem Letenská 15/525, 118 10 Praha 1 o: zaplacení 131 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. ode dne [datum] do zaplacení a částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 80 000Kč, jdoucímu od [datum] do [datum] ve výši 8,25% p.a., a to do 15ti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% p.a. ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě s odůvodněním, že odvolací finanční ředitelství zamítlo svým rozhodnutím ze dne [datum], č. j. 4262/14/5000-14503-702514 odvolání žadatelovy právní předchůdkyně [právnická osoba], kterým bylo ve výroku změněno rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne [datum], č. j. 286269/13/4000-27900-107911, o nařízení daňové exekuce na prodej movitých věcí podle § 178 odst. 1, odst. 5 písm. e) a § 203 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád") za účelem vymožení daňových nedoplatků na dani z přidané hodnoty (DPH) v celkové výši [tel. číslo]46 Kč spolu s úrokem z prodlení a příslušenstvím. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum] napadla žadatelka žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."),kterou Městský soud v Praze zamítl svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. 6 Af 22/2014 – 37 a totéž učinil Nejvyšší správní soud s kasační stížností žadatelky, když jeho rozsudek ze dne [datum], č. j. 5 Afs 266/2019 – 26 byl žadatelce doručen dne [datum]. Celková délka řízení o žádosti žalobce tak činila 7 let a 1 měsíc, přičemž do délky řízení se započítává i řízení před správním orgánem např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, 30 Cdo 2755/2014 a 30 Cdo 519/2015. S ohledem na postavení Ústavního soudu žalobce nenárokuje újmu za její trvání. Žalobce nijak nepřispěl k průtahům v řízení. Průtahy v řízení zapříčinil podle názoru žalobce zejména Městský soud v Praze. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční. Takto vypočtené odškodnění ve výši [částka] zvyšuje žalobce o 20%, protože je na základě ustálené rozhodovací praxe ministerstva, Obvodního soudu pro [adresa] a Nejvyššího správního soudu přesvědčen, že řízení před městským soudem bylo opakovaně zatíženo mimořádným průtahem. Běžná lhůta pro vyřízení žaloby činí podle názoru Nejvyššího správního soudu 6 měsíců až 1 rok (rozhodnutí ze dne [datum], č.j.: 16 Kss 1/2015 a ze dne [datum], č.j.: 16 Kss 3/2016, dostupné na www.nssoud.cz). Stejný názor zastává i Obvodní soud pro [adresa] např. v rozsudcích ze dne [datum], č.j. 12 C 212/2015-59 či ze dne [datum], sp. zn.: 22 C 150/2018. Co se týče významu řízení pro žadatele, tak pro něj je vymáhaná částka větší než jeho celkový majetek, a proto je zcela zásadní. Z tohoto důvodu žadatel zvyšuje částku odškodnění o dalších 20%.

2. Žalovaná uvedla že, k předběžnému projednání nároku na náhradu škody byl uplatněn pouze u Ministerstva spravedlnosti dne [datum], a to především z důvodu, že žalobkyně jako příčinu vzniku nemajetkové újmy spatřuje výslovně průtahy v řízení před Městským soudem v Praze. Ze strany ministerstva spravedlnosti byl ve věci shledán nesprávný úřední postup a žalobce byl odškodněn částku ve výši [částka], když mezi účastníky bylo nesporné, že k jejímu doručení žalobci došlo dne [datum]. Délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Soudní řízení trvalo celkem [hodnota] let a 4 měsíce. Soudní řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodl meritorně jednou, soud II. stupně rovněž jednou. V řízení se vyskytla více než tříletá nečinnost soudu I. stupně. Věc byla po právní stránce spíše složitější. Předmětem žaloby bylo zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které v převážné části potvrdilo rozhodnutí finančního úřadu, jenž nařídil daňovou exekuci na prodej movitých věcí žalobce. Soud musel posoudit vícero, zejména právních námitek žalobce, jednalo se např. o otázku příslušnosti správce daně, daňové splatnosti, solidární odpovědnosti člena skupiny spojených osob dle zákona o DPH, nezákonnosti rozhodnutí finančního úřadu, nebo neurčitosti daňových dluhů. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, tedy dospěla žalovaná na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši [částka]. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka] s tím, že za 1 rok řízení náleží částka [částka], přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. [částka]). Tato základní částka pak byla snížena o 10% s ohledem na určitou právní složitost řízení a naopak zvýšena o 10% z důvodu postupu soudu I. stupně spočívající ve výrazném průtahu. Základní částka přiznaného zadostiučinění tedy nebyla ve výsledku modifikována. Nově pak Ministerstvo financí vzneslo námitku promlčení nároku, s tím, že i kdyby rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí doby byl den doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 266/2019-26 žalobkyni (tedy [datum]), a nikoliv den ukončení daňového řízení doručením rozhodnutí o odvolání – viz níže část V. - dne [datum] (což by odpovídalo zákonné dikci § 32 odst. 3 ZOŠ), byla žaloba soudu doručena až [datum]. Žalovaná má tedy za to, že nárok žalobkyně na imateriální újmu je již promlčený.

3. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků, která jsou v souladu s obsahem spisu Finančního úřadu a Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Af 22/2014 tak, že dne Exekučním příkazem č. j. 286269/13/4000-27900-107911 ze dne [datum] nařídil Specializovaný finanční úřad (dále také „správce daně“) daňovou exekuci prodejem movitých věcí dlužníka, společnosti [právnická osoba], se sídlem [právnická osoba] 448/16, [adresa], DIČ: CZ28481879 (právní předchůdkyně žalobkyně). Společnost [právnická osoba] se dne [datum] proti exekučnímu příkazu odvolala. Správce daně odvolání zaevidoval pod č. j. 365234/13. Odvolání bylo následně na výzvu správce daně k odstranění vad odvolání č. j. 438808/13/4000-38300-050157 ze dne [datum] (odvolání podal bývalý jednatel) doplněno dne [datum]. Správce daně postoupil odvolání spolu se svým stanoviskem ze dne [datum], č. j. 469243/13/4000-38300-050157, Odvolacímu finančnímu ředitelství, jemuž bylo doručeno dne [datum]. Odvolací finanční ředitelství rozhodlo o podaném odvolání dne [datum] rozhodnutím č. j. 4262/14/5000-14503-702154 tak, že snížilo výši nedoplatku, pro který byla nařízena exekuce (z [tel. číslo]46 Kč na [tel. číslo]87 Kč). Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne [datum], kdy bylo doručeno žalobkyni. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství napadla žalobkyně žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 6 Af 22/2014-37. Stejně tak zamítl Nejvyšší správní soud žalobkyní podanou kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, a to rozsudkem ze dne [datum], č. j. 5 Afs 266/2019-26. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu a Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Af 22/2014.

6. Po právní se soud zabýval skutečností, jaká konkrétní část shora popsaného průběhu vztahu mezi účastníky je řízením, ke kterému by bylo možné dle zákona 82/1998 Sb. konstatovat, že se jedná jednak o řízení, na které je možné ust. § 13 zák. 82/98 Sb., fakticky aplikovat a zda-li v uvedeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

7. K možnosti posouzení nároku dle zákona 82/98 Sb., soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] čj. IV. ÚS 2404/21: Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, když uvedl, že již nadále nebude IV. ÚS 2404/17při posuzování nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení rozhodné, zda toto řízení spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, či nikoliv. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na přiměřenou délku řízení z čl. 38 odst. 2 Listiny. S ohledem na podstatu posuzované věci uzavřel, že daňové řízení, včetně daňové kontroly, se mimo jiné dotýká ústavním pořádkem zaručeného práva na ochranu vlastnictví a práva na informační autonomii jednotlivce. Soud tak dospěl k závěru, že i část řízení nazvanou jako daňové řízení žalobce, je možno podrobit přezkumu v režimu zákona 82/98 Sb.

8. Soud následně vytyčil rozhodné období posuzovaného řízení tj. v souladu s požadavkem žalobce a to i vzhledem k změně organizační složky státu, která na základě požadavku žalobce do řízení vstoupila, tj. od zahájení správního řízení Exekučním příkazem č. j. 286269/13/4000-27900-107911 ze dne [datum], kterým nařídil Specializovaný finanční úřad daňovou exekuci prodejem movitých věcí dlužníka, do doby než Nejvyšší správní soud žalobkyní zamítl podanou kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, a to rozsudkem ze dne [datum], č. j. 5 Afs 266/2019-26.Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Toto období 7 let a 1 měsíce podrobil přezkumu z hlediska ust. § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. Celkovou délku namítaného řízení soud, hodnotí jako nepřiměřenou. Řízení o daňové kontrole a následujícím soudním přezkumu přesahující 7 let a 1 měsíce nelze ospravedlnit množstvím řízení vedených u orgánů státu, když soud stejně žalobce shledává jako zásadní období, které přispělo k nepřiměřené délce řízení, část řízení vedené u Městského soudu v Praze, jako soudu jemuž náleží pravomoc přezkumu správních rozhodnutí.

9. Žalovaná Česká republika zastoupená Ministerstvem spravedlnosti předběžně projednala požadovaný nárok žalobkyně, přičemž po posouzení relevantních skutečností dospěla k závěru, že v části jednotného řízení lze shledat nesprávný úřední postup, a to v rámci řízení soudního, kde došlo k nečinnosti Městského soudu v Praze a celková délka řízení, kterou lze v souvislostech řešeného případu považovat jako nepřiměřenou, činila 6 let a 4 měsíce. Žalovaná tak žalobkyni přiznala zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši [částka].

10. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na nepřiměřenou délku rozhodné části posuzovaného řízení, která činila 7 let 1 měsíc, lze dospět k závěru o vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. Soud nedospěl k závěru, že by délka řízení byla však jakkoli extrémně nepřiměřená a vyšel ze základní částky 15 000Kč za jeden rok trvání řízení. Vzhledem k uvedenému charakteru řízení, soud dospěl k závěru o nutnosti krácení za první dva roky řízení. Soud dospěl k výchozí částce [částka]. Tu moderoval s poukazem dle ust. § 31a odst. 3 osř. K parametru složitosti řízení soud nedospěl k závěru, že by mělo dojít ke krácení základní částky. Ve správním řízení k průtahu nedošlo, bylo rozhodováno specializovaným orgánem státu v otázce, kterou má právě orgán v náplni práce. Průtah nastal ve správním soudnictví, kde nebylo řešeno složitého nic ani po stránce procesní ani po stránce hmotněprávní. Soud naopak dospěl k závěru o nutnosti navýšení částky o 10 %, jak toto učinila již žalovaná, z důvodu postupu orgánů státu, a to správního soudu, v podobě jednoho dlouhého průtahu. Tímto soud reagoval na postup orgánů státu, nikoli samotným navýšením základní částky jak požadoval žalobce v odvolání. Navýšení základní částky odpovídá samotná délka řízení a její výše se odvíjí od počtu let nejistoty ohledně vydání rozhodnutí.

11. Soud nedospěl k závěru o nutnosti navýšení částky z důvodu významu řízení pro žalobce dané výší částky cca 500 mil Kč. Nejednalo se o klasické nalézací řízení, kdy by soud řešil, co je pro účastníky „ve hře“. Žalobci byla na základě daňových přiznání uložen povinnost uhradit nedoplatek na dani a předmětem posuzovaného řízení byla již pouhá exekuce uvedeného nedoplatku. Nikoli tak řízení o tom, zda má být částka uhrazena, ale o to, že je dána povinnost částku uhradit. Zároveň se jedná o částku vzniklou podnikáním žalobce v souvislosti s jeho činností. Nově v odvolání žalobce upřesnil, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. 5 Afs 266/2019 – 26 v bodě 2 správně vyplývá, že šlo o solidární odpovědnost žalobce za závazky jiných osob vzniklý z titulu dřívějšího členství žalobce ve skupině podle § 5a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen „ZDPH“), a to podle § 5b odst. 2 ZDPH. Podle § 5a zákona o DPH se spojenými osobami rozumí kapitálově nebo jinak spojené osoby. Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba. K uvedenému soud uvádí, že pokud se žalobce stal a byl členem skupině podle § 5a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., potom si musel být vědom následků takové zapojení v uvedené skupině a musel mít vědomí o tom, že může být vyzván ze strany státu k podílení se v rámci solidární odpovědnosti na DPH. Soud tak vyšší význam řízení pro žalobce neshledal. Soud ponížil částku o 10% z důvodu počtu orgánů ve funkční nadřízenosti přezkumu, ve věci rozhodovali správní orgán, městský soud v Praze, Nejvyšší správní soud, kdy obecně řízení před každým orgánem musí nějakou dobu trvat a zároveň nedošlo ke zrušení žádného z vydaných rozhodnutí, nejednalo se tak o soudní ping pong. Soud tak dospěl k částce [částka]. [adresa] 000 Kč již byla žalovanou uhrazena, soud tak žalobci přiznal částku [částka].

12. Žalobkyni tak k částce i zákonný úrok z prodlení. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců. Žalobkyni tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Mezi účastníky bylo nesporné datum uhrazení částky ve výši 80 000Kč dne [datum].

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu částečně úspěšná, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobkyně činí [částka] zaplaceného soudního poplatku, náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) při tarifní hodnotě sporu [částka], neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT ve výši [částka] za následující úkony: příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum],doplnění žaloby o novou judikaturu ze dne [datum], Odpověď na výzvu obvodního soudu č. j. 12 C 75/2021 – 74, Odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne [datum], č. j. 12 C 75/2021-102, Replika ze dne [datum] k vyjádření žalovaného, Příprava na jednání soudu, jednání soudu, podání odvolání (pouze 1x, doplnění soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad, když žalobce mohl podat odvolání kompletní), vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání soudu dne 28.3..2024 a to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT. K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Advokát je plátcem 21 % DPH.

14. Pokud žalobce požadoval proplacení níže uvedených úkonů právní služby soud uvádí, že pokud jde o Žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum], co by speciální výzva k plnění, soud neuznal úkon, kterým by měla být žádost k předsoudní fázi tj. výzva protistraně k plnění. Soud si je vědom, že takovou výzvu je možno považovat za úkon právní služby, je však nutné vyjít ze zákona č. 82/98 Sb., který zákonem naprosto speciálním. Uvedený úkon nelze chápat jako předžalobní výzvu žalované k plnění, ale jedná se o předžalobní uplatnění nároku podle požadavku zákona ust. §14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb. a §15 odst. 2 zákon č. 820/1998 Sb. Ve spojení s ust. § 31 odst. 4 uvedeného zákona, poškozený nemá právo na náhradu nákladu zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Předžalobní uplatnění daného nároku tak není předžalobní výzvou, za kterou by příslušely náklady řízení, neboť toto jej ze samotného znění §31 odst. 4 zákon č. 82/98 Sb. vyloučeno. Pokud jde o Návrh na zrušení usnesení obvodního soudu ze dne [datum], č.j. 12 C 75/2021-18, jedná o se požadavek na zrušení výzvy k zaplacení soudního poplatku, nebylo vyhověno. Co se týká úkonu, Odpověď na výzvu obvodního soudu č. j. 12 C 75/2021-47, jedná se pouze o sdělení, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nejedná se o žádný kvalifikovaný úkon. Změna žaloby ze dne [datum] nebyla částečně připuštěna, jedná se o úkon nevyžádaný soudem, ani nijak konkrétně reagující na procesní stav.

15. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. rozsudku). Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobkyni nijak nepoškozuje.

16. Žalobce požadoval odškodnění za nepřiměřenou délku tohoto odškodňovacího řízení. Soud má za prokázaný průběh tohoto řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 12 C 75/2021 tak, že žaloba byla podána [datum], dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacený [datum]. Ministerstvo spravedlnosti se vyjádřilo dne [datum]. Dále bylo žádáno zapůjčení spisu. Ve věci bylo nařízeno jednání, to bylo odročeno na neurčito. Dále byla vyzvána žalobkyně k doplnění tvrzení, dne [datum] došlo k doplnění tvrzení, na čísle listu 78, byl založený ústavní nález České republiky Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2404/21. Usnesením čj. 12 C 75/2021-102 byla žaloba odmítnuta. Proti tomu bylo podáno odvolání. Městský soud v Praze usnesením č.j. 19 Co 264/22-108 rozhodl tak, že se žaloba neodmítá. Dále dne [datum] bylo nařízeno jednání ve věci samé. Nově nová organizační složka státu Ministerstvo financí podala vyjádření k žalobě dne [datum], na den [datum] bylo nařízeno jednání ve věci samé, doručena replika, následně bylo přeodročeno na den [datum], a to vzhledem ke změně v obsazení senátu. Následně bylo jednání odročeno na den [datum]. Tento den byl vyhlášený rozsudek, proti němu bylo podáno odvolání ze stran obou účastníků, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně dne [datum] zrušil z důvodu, že byla porušena práva žalované, která nebyla řádně předvolána k jednání dne [datum]. Nově na den [datum] bylo nařízeno jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Na den [datum] bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku.

17. Soud nedospěl k závěru nepřiměřenosti řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 12 C 75/2021, když to ke dni vyhlášení rozhodnutí dosáhlo délky 3 let. Řízení proběhlo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, délka řízení byla ovlivněna nutností řešit nesprávně žalobcem označenou organizační složku žalované a zapůjčení spisového materiálu. Délka 3 let je tak délkou přiměřenou okolnostem případu.

Poučení