12 C 78/2025 - 75

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 43 776,01 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 776,01 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku (za dva poskytnuté úvěry) ve výši 43 776,01 Kč se specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě skutkově a právně tvrdila následující (okresní soud pouze upravil pořadí žalobních tvrzení v žalobě ohledně uzavření dvou spotřebitelských úvěrů podle časové souslednosti): 2. [1. spotřebitelský úvěr na částku 15 000 Kč] Dne 29. 6. 2022 [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa] (dále též „předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též „smlouva“) č. [hodnota], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl i předpis splátek. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15 000 Kč (jistinu) společně s částkou 12 888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 761 Kč (úroková sazba ve výši 8 % ročně dle smlouvy), a z odměny za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku ta administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč a poslední splátku do 29. 8. 2023. Žalovaný celkem uhradil částku 19 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 7. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 10 187,76 Kč na jistinu, 650,15 Kč na úrok, 5 250 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, 1 483,51 Kč na náklady za vyhodnocení úvěru a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 928,57 Kč. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 8 388 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 812,24 Kč, úroku ve výši 110,85 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 593,49 Kč a inkasní poplatek ve výši 771,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 656,41 Kč (úrok z dlužné jistiny od 30. 8. 2023 do 20. 2. 2025), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 261,28 Kč ( zákonný úrok z prodlení do 20. 2. 2025), úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 812,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a úroku ve výši 4 923,09 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 3. [2. spotřebitelský úvěr na částku 15 000 Kč] Dne 9. 1. 2023 [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa] (dále též „předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též „smlouva“) č. [hodnota], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl i předpis splátek. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15 000 Kč (jistinu) společně s částkou 12 888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 761 Kč (úroková sazba ve výši 8 % ročně dle smlouvy), a z odměny za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku ta administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč a poslední splátku do 9. 3. 2024. Žalovaný celkem uhradil částku 7 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 7. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 3 755,65 Kč na jistinu, 279,64 Kč na úrok, 2 100 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, 593,28 Kč na náklady za vyhodnocení úvěru a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 771,43 Kč. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 20 388 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 244,35 Kč, úroku ve výši 481,36 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 5 250 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 483,72 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 229,53 Kč (úrok z dlužné jistiny od 10. 3. 2024 do 20. 2. 2025), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 408,83 Kč ( zákonný úrok z prodlení do 20. 2. 2025), úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 244,35 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny a úroku ve výši 11 725,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Soud při jednání dne 10. 2. 2026 provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: [Skutková zjištění] [1. spotřebitelský úvěr na částku 15 000 Kč ze dne 29. 6. 2022] Dne 29. 6. 2022 uzavřel [právnická osoba]. s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 15 000 Kč (jistinu) společně s částkou 12 888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 761 Kč ( úroková sazba ve výši 8 % ročně dle smlouvy), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 29. 8. 2023. Žalovaný svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdil, že částku 15 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je i přehled splátek. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 8 % ročně. Dále má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. l. 17-18).

6. Z transakční historie smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 19 500 Kč, a to po splátkách ve výši 2 000 Kč ve dnech 30. 6. 2022, 23. 8. 2022, 26. 9. 2022, 30. 10. 2022, 27. 11. 2022 a 27. 12. 2022, a dále ve splátkách po 1 000 Kč ve dnech 28. 1. 2023, 29. 1. 2023, 27. 3. 2023, 24. 5. 2023, 23. 6. 2023, 21. 7. 2023, a dne 24. 2. 2023 uhradil splátku ve výši 1 500 Kč.

7. Z žádosti o úvěr ze dne 29.6.2022 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 23 074 Kč, výdaje 10 214 Kč (z toho náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, doprava a osobní náklady 4 250 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 4 464 Kč, splátky půjček ve výši 500 Kč), použitelný příjem byl vyčíslen částkou 12 860 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný od 1. 4. 2022 na dobu určitou do 31. 3. 2023.

8. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 4. 2022 zaměstnán u fy [Anonymizováno] spol. s r.o. se sídlem v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako uklízeč na dobu určitou do 31. 3. 2023.

9. Z výplatní pásky za duben 2022 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 22 228 Kč, a z výplatní pásky za květen 2022 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 20 667 Kč. [2. spotřebitelský úvěr na částku 15 000 Kč ze dne 9. 1. 2023] Dne 9. 1. 2023 uzavřel [právnická osoba]. s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 15 000 Kč (jistinu) společně s částkou 12 888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 761 Kč ( úroková sazba ve výši 8 % ročně dle smlouvy), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 9. 3. 2024. Žalovaný svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdil, že částku 15 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je i přehled splátek. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 8 % ročně. Dále má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. l. 29-30).

10. Z transakční historie smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 7 500 Kč, a to splátku ve výši 2 000 Kč dne 10. 1. 2023, dále ve splátkách po 1 000 Kč ve dnech 27. 3. 2023, 24. 5. 2023, 23. 6. 2023, 21. 7. 2023, a dne 24. 2. 2023 uhradil splátku ve výši 1 500 Kč.

11. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 1. 2023 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 23 671 Kč, výdaje 10 736 Kč (z toho náklady na bydlení a energie ve výši 1 500 Kč, doprava a osobní náklady 4 860 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 2 384 Kč, splátky půjček ve výši 1 992 Kč), použitelný příjem byl vyčíslen částkou 12 935 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný od 1. 4. 2022 na dobu určitou do 31. 3. 2023.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 4. 2022 zaměstnán u fy LORAS spol. s r.o. se sídlem v Ivanovicích na Hané jako uklízeč na dobu určitou do 31.3. 2023.

13. Z výplatní pásky za září 2022 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 22 309 Kč, a z výplatní pásky za říjen 2022 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 22 131 Kč a z výplatní pásky za listopad 2022 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 26 573 Kč.

14. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným.

15. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 2. 4. 2025.

16. Předžalobních výzev právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu [adresa] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 17. 7. 2025 na č. l. 28).

17. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 44/2025 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s fy [právnická osoba] dne 20.7.2022 smlouvu o úvěru na 49 000 Kč, a zavázal se splácet v 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč, a dále dne 25.10.2022 další smlouvu o úvěru na částku 26 000 Kč a zavázal se splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 155 Kč.

18. Z rejstříku zahájených exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření první úvěrové smlouvy bylo na majetek žalovaného evidováno již 5 exekučních řízení (od roku 2013 do roku 2020).

19. Z centrální evidence obyvatelstva bylo zjištěno, že žalovaný má dvě nezletilé děti. 20. [Závěr o skutkovém stavu] Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]., dvě smlouvy o úvěru, a to dne 29. 6. 2022 smlouvu č. [hodnota], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15 000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15 000 Kč (jistinu) společně s částkou 12 888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 761 Kč (úroková sazba ve výši 8 % ročně dle smlouvy), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 29. 8. 2023. Žalovaný celkem uhradil částku 19 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 7. 2023. Dále dne 9. 1. 2023 žalovaný uzavřel smlouvu č. [hodnota], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15 000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15 000 Kč (jistinu) společně s částkou 12 888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 761 Kč (úroková sazba ve výši 8 % ročně dle smlouvy), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 9. 3. 2024. Žalovaný celkem uhradil částku 7 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 7. 2023.

21. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným u smlouvy o úvěru ze dne 29. 6. 2022 ve výši 10 187,76 Kč na jistinu, 650,15 Kč na úrok, ve výši 5 250 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, 1 483,51 Kč na poplatek za vyhodnocení úvěru a ve výši 1 928,57 Kč na poplatek za inkasní poplatek. U smlouvy o úvěru ze dne 9. 1. 2023 započetl předchůdce žalobce částku 3 755,65 Kč na jistinu, částku 279,64 Kč na úrok, částku 2 100 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, částku 593,28 Kč na poplatek na vyhodnocení návrhu a 771,43 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 22. [Právní posouzení věci] Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

24. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

28. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

31. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], tak ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

32. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], o poskytnutí úvěru opakovaně, tj. celkem ve shora již zrekapitulovaných dvou případech. Výdaje žalovaného nebyly předchůdcem žalobkyně řádně ověřeny, neboť měl vyživovací povinnost ke dvěma dětem, v době uzavření 1. úvěrové smlouvy bylo na žalovaného vedeno od roku 2013 celkem [hodnota] exekučních řízení, navíc ještě před uzavřením 2. úvěrové smlouvy uzavřel další dva úvěry se společností [právnická osoba], a to dne 20.7.2022 na částku ve výši 49 000 Kč (se splátkami ve výši 5 300 Kč od 20. 7. 2022 do 20. 4. 2024) a dále dne 25. 10. 2022 na částku 26 000 Kč (se splátkami ve výši 3 155 Kč od 18. 11. 2022 do 25. 4. 2024).

33. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané „rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

34. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

35. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

36. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní.

37. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

38. Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovaného jako osobu dostatečně solventní.

39. Soud proto posoudil údaje uvedené v žádosti o úvěru, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl předmětné spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky.

40. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že na žalovaného v době uzavření první z úvěrových smluv bylo vedeno 5 exekučních řízení. Byl zaměstnán jako uklízeč a měl vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem. Navíc ještě v roce 2022 (červenec a říjen) uzavřel další dvě úvěrové smlouvy s nebankovní společností.

41. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopna řádně a včas splácet předmětné (po sobě krátce uzavřené) spotřebitelské úvěry, jakkoliv samotnému žalovanému musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaný jednal vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupil k uzavření uvedených spotřebitelských úvěrů, ač si musel být vědom toho, že není v jeho možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

42. Lze proto uzavřít, že oba spotřebitelské úvěry, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatné, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

43. Jestliže žalovaný na první spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 15 000 Kč, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 19 500 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, vznikl žalobkyni přeplatek ve výši 4 500 Kč.

44. Dále jestliže žalovaný na druhý spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 15 000 Kč, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 7 500 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, a je-li využito zápočtu přeplatku ve výši 4 500 Kč z první úvěrové smlouvy, je žalobkyni povinen vydat – zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 3 000 Kč.

45. Z posledních dvou odstavců tedy vyplývá, že žalovaný je povinen z titulu bezdůvodného obohacení vydat - zaplatit žalobkyni celkovou částku (7 500 Kč – 4 500 Kč) ve výši 3 000 Kč.

46. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

47. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti ( buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka(spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č.j. 33 Cdo 3675/2021-262).

48. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto žalobkyni zatím nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl.

49. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky 40 776,01 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla v této (podstatné) části žaloby zamítnuta.

50. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobkyně byla v převážné části žaloby neúspěšná, a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení