4 C 44/2025 - 81

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., identifikační číslo [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 117 823,53 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celkovou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku měl žalovaný splatit v 21měsíčních splátkách v hotovosti po [částka], kdy poslední splátka byla stanovena na [datum] ve výši [částka]. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil [částka], kdy poslední splátku uhradil ke dni [datum]. Dále žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku měl žalovaný splatit v 18měsíčních splátkách po [částka], kdy poslední splátka byla stanovena na [datum] ve výši [částka]. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem [částka], kdy poslední splátku uhradil dne [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení těchto dvou pohledávek za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem a dále mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka], dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále žalobou uplatňuje zaplacení částky [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka], dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelské úvěry. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne [datum], ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatele před uzavřením smluv, uvedených v zákaznických kartách žalovaného ze dne 20. 7 2022 a [datum] a ověřena doklady uvedenými v zákaznické kartě (výplatní pásky 04,05, 08, 09/2022, pracovní smlouva 04/2022). Právní předchůdce žalobkyně také ověřil v insolvenčním rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem [částka], pojištěním ve výši [částka], celkem [částka], v 21měsíčních splátkách po [částka], s tím že poslední splátka činí jen [částka]. Žalovaný převzal úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě není uvedeno číslo účtu žalovaného. Dále byla mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem [částka], pojištěním ve výši [částka], celkem [částka], v 18měsíčních splátkách po [částka], s tím že poslední splátka činí jen [částka]. Žalovaný převzal úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě není uvedeno číslo účtu žalovaného.

6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Uvedl, že je [Anonymizováno], se [Anonymizováno] [Anonymizováno], pracuje na plný úvazek jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba]., bydlí s [Anonymizováno], nemá [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a spotřebitelský úvěr potřebuje na neočekávané výdaje. Mezi příjmy uvedl částku [částka], což jsou i celkové příjmy domácnosti. Žalovaný údajně předložil 2 výplatní pásky za 04/2022 a 05/2022, a pracovní smlouvu ze dne [datum], tyto ovšem nejsou součástí dokumentace. Mezi běžnými výdaji uvedl pouze odhadované měsíční výdaje ve výši [částka]. Uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá vlastní bankovní účet. Žalovaný jako adresu výběru uvedl adresu [adresa] a jako náhradní kontaktní adresu [adresa], kdy adresa trvalého pobytu je úřední adresa [adresa].

7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Uvedl, že je svobodný, se [Anonymizováno] [Anonymizováno], pracuje na plný úvazek jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba]., bydlí s [Anonymizováno], nemá [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a spotřebitelský úvěr potřebuje na neočekávané výdaje. Mezi příjmy uvedl částku [částka], což jsou i celkové příjmy domácnosti. Žalovaný údajně předložil 2 výplatní pásky za 08/2022 a 09/2022, a pracovní smlouvu ze dne [datum], tyto ovšem nejsou součástí dokumentace. Mezi běžnými výdaji uvedl interní splátku [částka] a odhadované měsíční výdaje ve výši [částka]. Uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá vlastní bankovní účet. Žalovaný jako adresu výběru uvedl adresu [adresa] a jako náhradní kontaktní adresu [adresa], kdy adresa trvalého pobytu je úřední adresa [adresa].

8. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo [hodnota] byl žalovanému dne [datum] vyplacen úvěr ve výši [částka] a žalovaný na svůj dluh uhradil 11 plateb v celkové výši [částka], poslední platba dne [datum]. Soud podotýká, že ani jedna z uvedených plateb nebyla řádnou splátkou ve výši [částka]. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo [hodnota] byl žalovanému dne [datum] vyplacen úvěr ve výši [částka] a žalovaný na svůj dluh uhradil 9 plateb v celkové výši [částka], poslední platba dne [datum]. Soud podotýká, že ani jedna z uvedených plateb nebyla řádnou splátkou ve výši [částka].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným ze smlouvy číslo [hodnota] a 535467295 uvedené v příloze smlouvy o postoupení.

10. Přípisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na adresu výběru označené v zákaznické kartě [adresa], a to doporučeným dopisem podaným dne [datum] na poště.

11. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, a to na adresu výběru [adresa].

12. Smluvní vztah založený smlouvami o úvěrech uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smluv.

13. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sen. zn. [spisová značka]) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žadatele, příjmy domácnosti žalovaného byly možná ověřeny co do výše jeho příjmu, nikoli do příjmu dalších členů domácnosti. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje [částka], přestože žadatel uvedl, že bydlí u rodičů, kdy čistý příjem domácnosti je jen jeho příjem (tedy pro další 1-2 osoby), adresu výběru označil jako [adresa], kdy soud zjistil, že tato adresa neexistuje. [jméno FO] ve Vyškově končí s číslováním domů u čísla [hodnota]. Adresa [adresa] je adresa, kde se nachází pouze městské byty, tedy s povinností platit krom energií a spojených službách i nájemné. Byť žalovaný neuvedl, že má vyživovací povinnost, lustrací v centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že má 2 nezletilé děti, které v době uzavření smlouvy byly ve věku dětí povinně plnících základní školní docházku. Bylo tedy více než důvodné předpokládat, že se musel podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo, a to s ohledem na příjem žadatele ve výši [částka] měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně tedy nikterak nevyžadoval prokázání výdajů žalovaného, například předložením nájemní smlouvy, smluv o dodávkách energií, vodné, stočné apod. Je těžko uvěřitelné, že by žalovaný za všechny výdaje za sebe, bydlení, náklady na jídlo, výživu 2 nezletilých dětí aj. vydal pouze částku [částka].

28. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje, náklady na bydlení a způsob bydlení, při uvedení výdajů [částka] a příjmech [částka]. Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření (výplatní pásky a pracovní smlouva byly údajně předloženy při žádosti o úvěr, nejsou však součástí smluvní dokumentace). Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdce nedisponují doklady, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že [právnická osoba] nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla, a to v téměř dvojnásobné výši než žalovaný v žádosti požadoval. [právnická osoba] přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. SIPO, nájemní smlouvu apod.

29. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

30. Dále pak právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] další smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se opět o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

31. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že ani v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žadatele. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje [částka], interní splátky [právnická osoba] 300 Kč, přestože žadatel uvedl, že oproti stavu před třemi měsíci mu klesl reálný příjem na částku [částka], tedy asi o [částka], byť dluhové zatížení měsíčně narostlo nejméně o interní splátku [částka], tedy bylo více než důvodné předpokládat, že se i nadále musel podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo. Právní předchůdce žalobkyně od žalovaného nepožadoval žádné další informace, např. o výši nájemného, zálohách na služby apod.

32. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel nadále úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje ani způsob bydlení, a to při příjmu [částka] měsíčně pro celou domácnost žalovaného, která čítala nejméně jednu další dospělou osobu (rodiče) a již existujícím závazkům nejméně ve výši [částka] měsíčně. Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti opět nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření (pracovní smlouva a výplatní pásky byly údajně předloženy při žádosti o úvěr, nejsou však součástí smluvní dokumentace). Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdce nedisponují doklady, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy, což dle zaškrtnutých políček jsou výplatní páska za měsíc 08, 09/2022 a pracovní smlouva. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že [právnická osoba] nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytl, a to ve vyšší částce o [částka] než žalovaný původně požadoval, a to pouhé 3 měsíce po předchozím úvěru, který žalovaný řádně od počátku nesplácel v plné výši. [právnická osoba] přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. nájemní smlouvu, SIPO apod.

33. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze i další úvěr s měsíční splátkou [částka] poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

34. Na základě neplatných smluv o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění [částka] a [částka], tedy [částka]. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem [částka], a [částka], tedy [částka]. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

35. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i právní předchůdce žalobkyně žalovaného obesílali na neexistující adresu, byť doporučeným dopisem, soud má za to, že tyto dopisy nepřišly do dispoziční sféry žalovaného a nelze na jejich doručení uplatnit fikci doručení. S ohledem na uvedené tak soud splatnost pohledávky shledává až dnem podání žaloby, tedy žalovanému vznikla povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek jistin (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka] + [částka] kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + [částka] kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně (ke dni vydání rozhodnutí [částka]) a úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ([částka]) + [částka] kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + [částka] kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně ([částka]) a úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ([částka]), tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši [částka], přičemž úspěšná byla co do částky [částka] + zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení ([částka]), tedy [částka], tj. v rozsahu pouze 18,9 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 62,2 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit.

Poučení