12 C 81/2018-391

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Dufkovou dne 25. 2. 2022 ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [celé jméno vedlejšího účastníka], narozeného [datum] bytem [adresa vedlejšího účastníka] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení 784 561,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], je povinen zaplatit žalobci částku 165 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení společně a nerozdílně s dalším povinným společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého povinného.

II. Žaloba o zaplacení částky 615 981,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], s . r. o. (dále jen„ dlužník“) podal dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhal po žalovaném jako jediném akcionáři a statutárnímu orgánu [právnická osoba] a. s . v období od [datum] do [datum], kdy [právnická osoba] a. s . je jediným společníkem [právnická osoba], s . r. o., zaplacení částky 784 561,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady škody, za kterou odpovídá žalovaný, který úmyslným protiprávním jednáním porušil dobré mravy podle § 2909 zák. č. 89/2012 Sbírky a odpovídá proto za škodu tím vzniklou spočívající v nemožnosti uspokojení pohledávky za [právnická osoba] a. s . ve výši 165 580 Kč, kterou žalovaný přivedl do úpadku a ve výši 615 981,06 Kč spočívající v nemožnosti dlužníka plnit závazky. Žalobce tvrdil, že mezi dlužníkem, jakožto nájemcem a [právnická osoba] a.s., jakožto pronajímatelem, byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo přenechání dlužníkovi k dočasnému užívání stroj [označení stroje] [číslo] – ohraňovací list s příslušenstvím. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to do [datum]. Tento stroj slouží pro výboru kamen, tedy jediného předmětu činnosti dlužníka. Mezi dlužníkem, jakožto prodávajícím, a [právnická osoba] a.s., jakožto kupujícím, byla dne [datum] uzavřena rámcová kupní smlouva. Podle této smlouvy měla být [právnická osoba] a.s. jediným prodejcem veškeré výroby dlužníka. Dlužník byl tak zcela existenčně závislý na svém jediném společníkovi, [právnická osoba] a. s . Dlužník na základě výše uvedené rámcové kupní smlouvy dodat [právnická osoba] a.s. mimo jiné zboží (kamna) v celkové hodnotě 165 580 Kč. Bývalý statutární orgán [právnická osoba] a.s. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. tento dluh a přislíbila dlužníkovi jeho úhradu. Poté, co se stal statutárním orgánem [právnická osoba] a.s. žalovaný, okamžitě zastavil veškeré platby vůči dlužníkovi a odmítl mu dluh bezdůvodně uhradit. Pohledávku následně vymáhal insolvenční správce, přičemž rozsudkem Okresního soudu pro [část Prahy] uloženo [právnická osoba] a.s. tuto částku uhradit. Pohledávku insolvenční správce následně vymáhal i prostřednictvím soudního exekutora, avšak [právnická osoba] a.s. je v úpadku a zřejmě nemá žádný majetek. Žalovaný v listopadu 2015 bez jakéhokoliv předchozího upozornění či výpovědi zcela v rozporu s výše uvedenou nájemní smlouvou nařídil odebrat dlužníkovi násilně stroj [označení stroje] [číslo] – ohraňovací lis s příslušenstvím. Tímto prakticky došlo k úplnému zrušení provozu dlužníka. Dlužník tak nemohl dále vyrábět a prodávat své výrobky a tedy nebyl schopen ani plnit své závazky, které k dnešnímu dni činí 615 981,06 Kč. S ohledem na to, že hlavní činností [právnická osoba] a.s. bylo přeprodávání výrobků dlužníka, tak ani tato společnost nebyla nadále schopna plnit své závazky (včetně výše uvedeného závazku vůči dlužníkovi) a dostala se do úpadku. Žalovaný tak svým jednáním (bezprávní odebrání stroje [označení stroje] [číslo] – ohraňovací list s příslušenstvím) ´způsobil úpadek jak dlužníka, tak [právnická osoba] a. s . Žalovaný svým výše popsaným jednáním úmyslně porušil dobré mravy a tak dle § 2909 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, odpovídá poškozenému za způsobenou škodu. Žalovaný svým jednáním jednak způsobil dlužníkovi škodu ve výši 165 580 Kč spočívající v nemožnosti uspokojení pohledávky za [právnická osoba] a.s., kterou žalovaný přivedl do úpadku, a jednak škodu ve výši 615 981,06 Kč, kdy svým protiprávním jednáním zrušil provoz dlužníka a ten tak nebyl schopen nadále plnit své závazky. Žalovaný tak dlužníkovi způsobil škodu v celkové výši 784 561,06 Kč (165 580 + 615 981,06).

2. Žalobce k výzvě soudu doplnil žalobní petit tak, že částku 165 580 Kč (s příslušenstvím) požaduje po žalovaném z titulu ručitele podle ustanovení § 159 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sbírky. Současně uvedl, že jsou dvě možnosti právního hodnocení věci, a to buď podle ust. § 2990 zák. č. 89/2012 Sbírky, neboť žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy. Žalobce odkázal mimo jiné na odbornou literaturu FLÍDR J. Deliktní odpovědnost člena statutárního orgánu obchodní korporace vůči třetím osobám (Praha: Wolters Kluver ČR, 2021, ISBN 978-80-7676 -034-9 a zejména pak i na zdroje obsažené v poznámce pod čarou na stránce 39 uvedené publikace. Ze závěrů autorů vyplývá, že předchozí právní úprava v ust. § 420 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sbírky vylučovala vnější deliktní odpovědnost osob, které se deliktního jednání dopustily při činnosti pro jiného, avšak aktuální platná právní úprava toto ustanovení nepřevzala a škůdce se tak nemůže zprostit odpovědnosti tvrzením, že újmu způsobil při plnění úkolů pro jiného. Druhou právní kvalifikaci žalobce navrhl podle § 159 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sbírky.

3. Vedlejší účastník na straně žalobce podporoval žalobce a navrhoval žalobě vyhovět.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a po celou dobu řízení navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Namítal nedostatečné vylíčení rozhodných skutečností, o které opírá svůj žalobní návrh, zejména pak umístnění jednotlivých jednání do časového rámce a posloupnosti, neboť jinak by byla naprosto zřejmá mylnost podané žaloby a nedostatek pasivní legitimace žalovaného v daném sporu. Současně uvedl, že obecně lze přijmout závěr, že v každém případě, když má jakákoliv obchodní společnost jediného společníka, pak je na tomto jediném společníkovi existenčně závislá, neboť tento jediný společník ze své pozice může řídit všechny životní procesy své dceřiné společnosti. Dále je skutečností, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] s . a [právnická osoba] a.s. uzavřena rámcová kupní smlouva, na základě které [právnická osoba] s . učinila výhradním prodejcem všech svých výrobků na území ČR a EU právě [právnická osoba] a.s., s tím, že se zavázala, že pro případ, když poruší tento svůj závazek, pak se zavazuje uhradit [právnická osoba] a.s. smluvní pokutu ve sjednané výši. [právnická osoba] byla společností výrobní a [právnická osoba] a.s. byla společností obchodní. Vedle uvedeného byla mezi týmiž společnostmi téhož dne uzavřena nájemní smlouva, na základě které [právnická osoba] a.s. pronajala [právnická osoba] s . ohraňovací lis s příslušenstvím, [značka stroje], a to na dobu určitou od [datum] do [datum] [právnická osoba] se mimo jiné zavázala, že předmětný stroj nepřenechá do dalšího podnájmu, a že si bude počínat tak, aby nedocházelo vzniku škod na majetku [právnická osoba] Následně mezi společnostmi probíhala standardní spolupráce s oboustrannými finančními toky. V průběhu roku [právnická osoba] a.s. zjistila, že [právnická osoba] s . porušuje danou exklusivitu a v četných případech prodává výrobky napřímo, čímž znevěrohodňuje cenovou politiku [právnická osoba] a.s., neboť výrobky jsou prodávány pod jejich prodejní cenu, tedy levněji než je prodává [právnická osoba] Není pravdou, jak se uvádí v podané žalobě, že žalovaný v listopadu roku 2015 bez jakéhokoliv předchozího upozornění či výpovědi, zcela v rozporu s výše uvedenou nájemní smlouvou, nařídil dlužníkovi odebrat předmětný stroj, čímž mělo dojít k úplnému zrušení provozu dlužníka, neboť dlužník tak nemohl vyrábět a prodávat své výrobky a neměl být ani schopen plnit své závazky. Není ani pravdou, že by žalovaný měl tímto jednáním způsobit úpadek jak [právnická osoba] s ., tak i [právnická osoba] a.s. Není ani pravdou, že by žalovaný měl tímto jednáním porušit dobré mravy ve smyslu ustanovení § 2909 občanského zákoníku. Z právě uvedeného naopak vyplývá, že [právnická osoba] s . v četných případech porušovala svůj smluvně převzatý závazek, čímž se vystavila následnému uplatnění smluvních pokut ze [právnická osoba] a.s. V návaznosti na dané porušení povinnosti, pak došlo k ukončení nájemního stavu, přičemž [právnická osoba] s . předmětný stroj nevydala zpět, a z tohoto důvodu jí byl i následně odebrán. Tato skutečnost však nemohla žádným způsobem založit nemožnost další výroby či zrušení provozu či dokonce insolvenci. Bylo tedy na jednateli společnosti [právnická osoba], aby výrobu svých produktů zajistil buď u jiného subdodavatele, event. v jiných prostorách, event. si předmětný stroj, který není jedinečný, pronajal od někoho jiného. To navíc za situace, kdy nájemní vztah končil za necelý měsíc, tedy [datum], a v této době ještě byly zahrnuty i vánoční svátky. Jednatel společnosti tedy musel s péčí řádného hospodáře plánovat do budoucna výrobu, popřípadě její zajištění jiným způsobem, neboť neměl přislíbeno ani zajištěno prodloužení nájemního vztahu. Navíc v té době již věděl, že [právnická osoba] a.s. nájemní vztah jednostranně ukončila.

5. Okresní soud v Domažlicích ve věci rozhodl rozsudkem čj. 12 C 81/2018 – 318 ze dne ze dne [datum] ve znění opravného usnesení čj. 12 C 81/2018 – 341 ze dne 4. 12. 2020 a ve spojení s doplňujícím rozsudkem čj. 12 C 81/2018 – 346 ze dne 21. 12. 2020 tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 784 561,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, zaplatit náklady řízení ve výši 183 704 Kč a České republice soudní poplatek ve výši 39 229 Kč, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud rozsudek zdůvodnil tím, že žalobce jako insolvenční správce dlužníka – [právnická osoba], s .., vůči němuž je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v němž byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlášen konkurs, uplatnil vůči žalovanému nárok na náhradu škody, způsobené dlužníku žalovaným tím, že žalovaný coby statutární zástupce [právnická osoba], a.s., [IČO], která je jediným společníkem dlužníka, úmyslně porušil dobré mravy, čímž způsobil dlužníku škodu, za kterou odpovídá podle § 2909 o. z. Úmyslné porušení dobrých mravů žalovaným ve vztahu k dlužníku žalobce popsal tak, že mezi dlužníkem jakožto nájemcem a společností [právnická osoba] jakožto pronajímatelem byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo přenechání dlužníku k dočasnému užívání stroje [označení stroje] na dobu určitou do [datum], který sloužil pro výrobu kamen, tedy jediného předmětu činnosti dlužníka a kdy mezi dlužníkem jako prodávajícím a [právnická osoba] teplo jako kupujícím byla dne [datum] uzavřena rámcová kupní smlouva, podle níž měla být [právnická osoba], a.s. jediným prodejcem veškeré výroby dlužníka, a tedy dlužník byl tak existenčně závislý na svém jediném společníkovi [právnická osoba], a.s. Dlužník pak také na základě této rámcové kupní smlouvy dodal [právnická osoba], a.s. zboží v celkové hodnotě 165 580 Kč, které nebylo dlužníku uhrazeno a předchozí statutární orgán [právnická osoba], [jméno] [příjmení], uznala tento dluh a přislíbila dlužníku jeho úhradu. Poté, co se statutárním orgánem [právnická osoba], a.s. stal žalovaný, jímž byl v době od [datum] do [datum], zastavil platby vůči dlužníkovi, odmítl dluh bezdůvodně uhradit. Pohledávka byla následně uplatněna až insolvenčním správcem (žalobce) v soudním řízení vedeném u Okresního soudu pro [část Prahy] pokud na základě exekučního titulu bylo vedeno proti [právnická osoba], a.s. exekuční řízení, bylo zjištěno, že tato společnost je v úpadku a nemá žádný majetek. Dále úmyslné porušení dobrých mravů žalovaným spočívalo v tom, že žalovaný v listopadu 2015 bez předchozího upozornění či výpovědi v rozporu s uvedenou nájemní smlouvou ze dne [datum], jejíž předmětem byl stroj [označení stroje], nařídil odebrat dlužníkovi násilně tento stroj a tím došlo k úplnému zrušení provozu dlužníka, který dále nemohl vyrábět a nebyl schopen splnit své závazky, dlužník se tak dostal do úpadku, přičemž závazky, které dlužník vlivem jednání žalovaného (násilné odebrání stroje [označení stroje]), nebyl schopen uhradit, činily k datu uplatnění žaloby částku 615 981,06 Kč. Podanou žalobou pak žalobce jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], s .. se domáhal po žalovaném ve smyslu ustanovení § 2099 o. z. náhrady škody sestávající z částky 165 580 Kč a 615 981,06 Kč, celkem 784 561,06 Kč. A neshledal důvodnou obranu žalovaného, že došlo k řádnému ukončení nájemního vztahu [právnická osoba], a. s na základě výpovědi nájemní smlouvy pro porušení smluvních povinností výhradního zastoupení dlužníkem. Vyšel ze zjištění, že v řízení nebylo prokázáno řádné doručení této výpovědi, dané [právnická osoba], a.s. jako pronajímatelem [právnická osoba], s .. jako nájemci a zároveň dospěl k závěru, že i kdyby byla výpověď řádně doručena, není možné svévolné vymožení práva násilným odebráním stroje [označení stroje], k němuž došlo. Dále soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že [právnická osoba], s .. (dlužník) se nemohla žádným způsobem proti svévolnému a násilnému jednání společnosti [právnická osoba] bránit, [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] byly ve vztahu mateřské a dceřiné společnosti, kdy [právnická osoba], a.s. jako jediný společník [právnická osoba], s .., ji zcela jednoznačně ovládala a jedinému akcionáři a předsedovi představenstva – žalovanému - muselo být tak známo, jaká je finanční situace [právnická osoba], s .., jakým způsobem se zajišťuje výroba a muselo mu být zcela jasné, že odebrání stroje [označení stroje] způsobí ukončení výroby [právnická osoba], s .. a dovede jí do likvidace. Navíc stroj [označení stroje] byl následně odprodán jiné společnosti, aniž by byly uhrazeny závazky ve vztahu ke [právnická osoba], s .. Popisované vztahy a jednání žalovaného tak posoudil soud prvého stupně jako rozporné se zásadami poctivého obchodního styku s odkazem na judikaturu obsahující výklad, co se zásadami poctivého obchodního styku rozumí. Soud pak uzavřel, že [právnická osoba], a. s a žalovaný se minimálně chovali v rozporu s pravidly slušnosti a že v jednání žalovaného je možno dokonce najít podezření z porušení ustanovení trestního zákoníku ve vztahu k upřednostňování věřitelů, přičemž žalovaný nemorálním úmyslným jednáním způsobil [právnická osoba], s .. škodu, kterou je povinen zaplatit a spočívá v náhradě za nemožnost splnit pohledávky [právnická osoba], a.s., kterou žalovaný přivedl do úpadku a jde o částku 165 580 Kč přiznanou [právnická osoba] s .. rozsudkem [název soudu], č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] za nesplacené faktury vystavené od [datum] do [datum]. Dále škoda sestává z částky 615 981,06 Kč, představující nesplacené závazky [právnická osoba], s .. vůči svým věřitelům pro nemožnost pokračování výroby, když výše těchto přihlášených a nepopřených pohledávek dle soudu vyplývá z insolvenčního řízení dlužníka ([právnická osoba], s ..) a soud prvého stupně je specifikoval v odůvodnění rozsudku pod bodem 44, druhá odrážka, s tím, že se jedná víceméně o pohledávky vzniklé z důvodu a po násilném odebrání stroje [označení stroje] a po ukončení výroby. Tvrzení žalovaného, že po odebrání stroje [označení stroje] nešlo o silné období pro výrobu kamen a stejně že by výroba končila k [datum] s ohledem na doběhnutí nájemní smlouvy, neshledal soud prvého stupně irelevantním pro rozhodnutí ve věci o povinnosti žalovaného k náhradě škody, když dle soudu prvého stupně není možno předvídat, jakým způsobem by se vztah mezi oběma společnostmi vyvíjel, pokud by k uvedené situaci nedošlo. Spolu s jistinou pak přiznal soud prvého stupně žalobci i příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení, dle § 1970 o. z. od data následujícího po marném uplynutí lhůty, do které měl žalovaný na základě dopisu žalobce možnost žalovanou částku uhradit. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., plným úspěchem žalobce ve věci, stejně jako vedlejšího účastníka na straně žalující. Výrok o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku odůvodnil soud prvého stupně ustanovením § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, kdy na žalovaného přešla povinnost z důvodu, že žalobce je od soudního poplatku osvobozen.

6. Proti předmětnému rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Jako odvolací důvod uplatnil nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že soud prvého stupně nesprávně„ míchá“ právní jednání žalovaného jako občana a právní jednání [právnická osoba], a.s. jako obchodní korporace. Není pravdou, že by předmětný stroj odebral žalovaný, neboť jej převzala zpět do svého vlastnictví a držení [právnická osoba], a.s. a žalovaný jako občan pak v tomto směru nemohl porušit žádné dobré mravy a ani žádné dobré obchodní vztahy se [právnická osoba], s .. Namítal tedy nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, když zároveň tvrdil, že neporušil dobré obchodní vztahy se [právnická osoba] ani jako statutární zástupce [právnická osoba], a.s. Dále vytkl soudu prvého stupně, že nepřihlédl k základním faktům obchodní spolupráce mezi dlužníkem ([právnická osoba]) a [právnická osoba], a.s., kdy prvá společnost byla společností výrobní a druhá společnost společností prodejní. Z toho důvodu byla uzavřena dne [datum] mezi oběma společnostmi rámcová kupní smlouva, na základě níž se [právnická osoba], a.s. stala výhradním prodejcem všech výrobků na území ČR a EU vyrobených [právnická osoba], s .. Téhož dne byla uzavřena i nájemní smlouva, na základě níž byl [právnická osoba], s .. pronajmut předmětný stroj na dobu jednoho roku od [datum] do [datum], kdy v uvedené smlouvě se [právnická osoba], s .. zavázala počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod na majetku [právnická osoba], a.s. Dle odvolatele pak jediným subjektem, který porušil dobré mravy či dobré obchodní vztahy, byla právě [právnická osoba], s .., neboť bez vědomí [název firmy] [název firmy], a. s prodávala na přímo a za nižší cenu své výrobky koncovým zákazníkům, čímž poškozovala cenovou politiku [právnická osoba], a.s. Uvedené vedlo k výpovědi nájemní smlouvy podáním ze dne [datum] a soud prvého stupně bez bližšího zdůvodnění dospěl k závěru, že výpověď nebyla doručena do vlastních rukou [právnická osoba], s .., přičemž jde o nesprávné zjištění, neboť [právnická osoba], s .. v té době užívala službu„ office house“, kdy pošta byla doručována do recepce pro vícero společností a doručení výpovědi tak bylo stvrzeno pověřenou osobou k převzetí písemností, a tedy výpověď nájemní smlouvy na předmětný stroj byla do sídla [právnická osoba], s .. doručena. Vzhledem k tomu, že po ukončení nájemního vztahu [právnická osoba], s .. stroj nevrátila, došlo k jeho vyzvednutí v prostorách, které nebyly ani registrovány jako provozovna této společnosti a stroj převzala [právnická osoba], a. s , na místě s pověřenou bezpečnostní agenturou. Jako další chybná zjištěná soudu prvého stupně označil žalovaný závěr soudu, že žalovanému muselo být z jeho pozice známo, že odebráním předmětného stroje dojde k ukončení výroby [právnická osoba], s .. a k její likvidaci, když soud v tomto směru nepřihlédl k argumentaci žalovaného, že [právnická osoba], s .. měla placeného jednatele, který zajištoval chod této společnosti ze všech hledisek, a to jak z hlediska výrobního tak zajištění finanční soběstačnosti a tomuto jednateli, panu [celé jméno vedlejšího účastníka], vedlejšímu účastníku na straně žalující, muselo být tak zřejmé, že pokud je porušována exkluzivita prodeje výrobků, lze předpokládat, že [právnická osoba], a. s , se bude bránit, přičemž k obraně došlo cestou práva, tedy k řádnému ukončení nájemní smlouvy. Konečně žalovaný v odvolání namítal, že soud nepřihlédl ani k dalším tvrzením žalovaného a důkazům o tom, že jednatel [celé jméno vedlejšího účastníka] mohl zajistit výrobu jiným způsobem, ať již prostřednictvím jiných společností, popřípadě získáním úvěru pro nákup nového či repasovaného stroje, či jeho pronájmem od jiného subjektu a zajistit tak, aby výroba pokračovala. Posouzení těchto okolností v odůvodnění rozhodnutí zcela chybí. Rovněž pak soud nesprávně bagatelizoval i blížící se datum ukončení nájemní smlouvy, která měla skončit již [datum] a jde tak o nepřezkoumatelné zjištění. Navrhl změnu napadeného rozsudku, zamítnutí žaloby a přiznání žalovanému náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuálně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

7. K odvolání se vyjádřil žalobce tak, že navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že pokyn k násilnému a nezákonnému odebrání stroje udělil sám žalovaný a je to tak žalovaný, kdo nese odpovědnost za svoje nemorální jednání. Dále uvedl, že není pravdou, což bylo u soudu dostatečně prokázáno (souhlas s prodejem výrobku třetím osobám ze dne [datum], jež potvrdil bývalý statutární orgán [právnická osoba], a.s. paní [jméno] [příjmení]), že by dlužník porušil rámcovou kupní smlouvu, neboť dlužník měl souhlas [právnická osoba], a.s. s prodejem svých výrobků třetím osobám. Ostatně do této situace se dlužník dostal z důvodu nečinnosti [právnická osoba], a.s., kdy jeho mateřská společnost od něj jednak přestala odebírat výrobky a jednak mu přestala i hradit již realizované zakázky. Pro předčasné ukončení nájemní smlouvy nebyl dán důvod, a pokud by k němu skutečně došlo, potom by takový úkon musel být považován za neplatný pro rozpor s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem. Dle žalobce však k výpovědi nájemní smlouvy nikdy nedošlo, údajná výpověď ze dne [datum] předložená žalovaným byla padělána, razítko na výpovědi se neshoduje s razítky, které běžně dlužník používal. Podpis na předmětné listině nebyl nikoho z oprávněných osob dlužníka a i samotný údajný způsob doručení výpovědi je nevěrohodný, kdy žalovaný nevyužil standardní cestu prostřednictvím České pošty. Soud tak správně uzavřel, že k výpovědi nikdy nedošlo, a i kdyby ano, i tak nelze provést násilné odebrání předmětu nájmu. I z tohoto důvodu lze považovat jednání žalovaného za rozporné s dobrými mravy. Argumentaci žalovaného ohledně možnosti dlužníka zajistit si výrobu svých produktů u jiného výrobce, případně prostřednictvím nového stroje, označil žalobce za naprostý„ blábol a fantasmagorii“ s ohledem na pořizovací cenu uvedeného stroje a vyloučení možnosti získání úvěru k jeho obstarání, navíc naprogramování stroje trvá cca půl roku. Konstatoval, že žalovaný si musel dobře uvědomovat, že odebrání stroje znamená jednoznačně likvidaci dlužníka, kdy dlužník byl dceřinou společností [právnická osoba], a. s , která byla obchodní společností, a byli na sebe navzájem zcela závislí. Uvedený vztah narušil až žalovaný svým jednáním s cílem vytunelování [právnická osoba], a.s., pro což dle žalobce svědčí právě bezdůvodné násilné odebrání výrobních prostředků dceřiné společnosti a jeho okamžitý prodej za velice nízkou cenu, výběry hotovosti z bankovního účtu [právnická osoba], a.s. těsně před jejím prodejem, upřednostňování uspokojení spřátelených věřitelů a další. Rozsudek soudu prvého stupně proto žalobce považuje za správný.

8. O podaném odvolání rozhodoval Krajský soud v Plzni usnesením čj. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne 30. 6. 2021 tak, že rozsudek soudu právního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění předmětného rozsudku bylo zjištěno, že žalobce jako správce konkursní podstaty dlužníka [právnická osoba] uplatnil po žalovaném – fyzické osobě [jméno] [příjmení] - nárok na náhradu škody, která dle žalobních tvrzení vznikla dlužníku ([právnická osoba]) v důsledku úmyslného porušení dobrých mravů ze strany žalovaného, který v pozici coby jediný akcionář a statutární orgán v období od [datum] do [datum] [právnická osoba], a.s., která je jediným společníkem dlužníka, nařídil v listopadu 2015 odebrat dlužníku bez předchozího upozornění či výpovědi stroj [název stroje] [číslo] pronajatý [právnická osoba], a.s. jako vlastníkem a pronajímatelem dlužníka ([právnická osoba]) na základě nájemní smlouvy z [datum] sjednané na dobu určitou do [datum]. V důsledku odebrání uvedeného stroje došlo ke zrušení provozu dlužníka, ten nemohl dostát svým závazkům a následně tak došlo k úpadku dlužníka a zároveň uvedené jednání žalovaného vedlo i k úpadku [právnická osoba], a.s. a v důsledku toho k neschopnosti [právnická osoba], a.s. splnit svůj závazek vůči dlužníku v částce 164 580 Kč. Žalobce pak škodu vyčíslil na částku 784 561,06 Kč, sestávající jednak z částky 165 580 Kč přiznané dlužníku vůči [právnická osoba], a.s. rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a dále z částky 615 981,06 Kč představující závazky dlužníka vůči třetím osobám, které dlužník nebyl schopen hradit v důsledku zrušení provozu odebráním stroje [název stroje] [číslo]. Soud prvého stupně po provedeném důkazním řízení žalobě na náhradu škody směřující proti žalovanému vyhověl s odkazem na ustanovení § 2909 o. z., dle něhož škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit. Soud prvého stupně tak žalovaného shledal odpovědným k náhradě uplatněné škody, aniž by však jakkoliv v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, a to s odkazem na příslušnou právní normu, z čeho dovozuje přímou odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou dlužníku za situace, kdy popisované protiprávní jednání, které soud posoudil jako porušení dobrých mravů – odebrání stroje [označení stroje] - konal žalovaný v pozici statutárního orgánu [právnická osoba], a.s. Podle ustanovení § 167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě. Je třeba uvést, že platí, že statutární orgán jedná s třetími osobami za právnickou osobu, a to znamená, že při normálním fungování společnosti, třetí osoby vymáhají svá práva primárně vůči právnické osobě jako takové. Člen statutárního orgánu, jehož jednání způsobí škodu právnické osobě, je pak také v pozici ručitele, tedy pokud se třetí osoba nedomůže uhrazení škody na právnické osobě, může pohledávku vymáhat po něm (viz ustanovení § 159 odst. 3 o. z., které upravuje právo věřitele vymáhat peněžité plnění přímo za statutárními zástupci neplatící obchodní korporace). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně, který shledal uplatněný nárok na náhradu škody přímo proti žalovanému důvodným a musel tak tedy dovodit pasivní legitimaci žalovaného v daném řízení, však nelze seznat, jakými úvahami s odkazem na příslušnou právní normu, se soud, pokud shledal přímou odpovědnost žalovaného k náhradě škody, řídil. Pro absenci označení důvodů, na základě nichž soud prvého stupně shledal k náhradě škody vzniklé dlužníku odpovědnou přímo osobu žalovaného, aniž by se jakkoliv vypořádal s tím, že žalovaný jednal v pozici statutárního orgánu [právnická osoba], a.s., je závěr soudu prvého stupně o pasivní legitimaci žalovaného v daném řízení zcela nepřezkoumatelný. Dále pak je nutno uvést pochybení soudu prvého stupně i v tom, že soud ve vztahu k částce 165 580 Kč, představující žalobcem uplatněný dílčí nárok na náhradu škody, pokud úhradu této částky uložil žalovanému, nijak zohlednil to, že stejný nárok byl žalobci coby insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba], přiznán vůči [právnická osoba], a.s., již pravomocným rozsudkem soudu, tedy de facto svým vyhovujícím výrokem přiznal žalobci duplicitně plnění téhož nároku. Pokud by totiž byla dána odpovědnost žalovaného z titulu, že jako statutární zástupce obchodní společnosti ručí za dluhy právnické osoby (§ 159 odst. 3 o. z.), pak by za takové situace, kdy stejný nárok byl již přiznán vůči samotné obchodní společnosti, jíž byl žalovaný statutárním zástupcem, měla být tato skutečnost vyjádřena ve výroku rozhodnutí, jímž by byla ukládána povinnost k plnění žalovanému jako ručiteli, tedy s dovětkem, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého povinného. Avšak jak již výše uvedeno, z odůvodnění rozhodnutí nelze vysledovat, jakými úvahami se soud při dovození pasivní legitimace žalovaného k úhradě žalované částky řídil, a zda se posouzením odpovědnosti žalovaného k úhradě částky ve výši 165 580 Kč s odkazem na ust. § 159 odst. 3 o. z. vůbec zabýval. Konečně pak lze přisvědčit i námitkám žalovaného uplatněným v odvolání týkajících se nedostatečných skutkových zjištění soudu k samotné výši škody (a to za předpokladu, že by byl správný závěr soudu prvého stupně o přímé odpovědnosti žalovaného, co by fyzické osoby, k náhradě škody). Soud prvého stupně totiž v podstatě bez dalšího převzal argumentaci žalobce ve vztahu k výši škody, představující přihlášené pohledávky věřitelů za dlužníkem v insolvenčním řízení, aniž by se však důsledněji zabýval argumentací a námitkami žalovaného, že k odebrání předmětného stroje došlo až v měsíci listopadu 2015, tedy cca měsíc před ukončením nájemní smlouvy na pronájem předmětného stroje (nájemní smlouva měla skončit k [datum]). Závěr soudu prvého stupně, že předpokládaný čas ukončení nájemní smlouvy, sjednané na dobu určitou, tj. do [datum], je nevýznamným, když dle názoru soudu nebylo možné předvídat, jak by se vztah mezi společnostmi vyvíjel, považuje odvolací soud za nesprávný. Dle odvolacího soudu nelze jen tak, bez jakéhokoli bližšího zjištění, např. zda a za jakých podmínek byla sjednána či přicházela v úvahu prolongace nájemní smlouvy, pominout, že nájemní poměr, na základě něhož mohl mít dlužník předmětný stroj k dispozici, nebyl sjednán na dobu neurčitou, ale pouze na dobu jednoho roku s ukončením nájemního vztahu k [datum]. Pokud tedy soud prvního stupně se uvedenou argumentací žalovaného, a to i ve vztahu k odpovědnosti jednatele dlužníka jednat s péčí řádného hospodáře, důsledně, případně vůbec, nezabýval, pak i za předpokladu, že by měl být správným závěr soudu prvého stupně o přímé odpovědnosti žalovaného k náhradě škody, je rozhodnutí soudu ve vztahu k výši samotné škody, pokud jde o částku 615 981,06 Kč, a dovození příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou v této výši, založeno na nedostatečném skutkovém zjištění. A rovněž jde i o závěr nepřezkoumatelný, pokud absentuje ze strany soudu ve vztahu k výši škody jakékoli posouzení námitek žalovaného odkazujících na odpovědnost jednatele společnosti [právnická osoba] za chod uvedené společnosti.

9. Soudu prvého stupně bylo uloženo, aby se zabýval pasivní legitimací žalovaného a při hodnocení pasivní legitimace žalovaného, kdy je nepochybným a ostatně to vyplývá i ze žalobních tvrzení žalobce, že žalovaný se vytýkaného jednání, posouzeného soudem prvého stupně jako úmyslné jednání proti dobrým mravům (násilné odebrání dlužníku - [právnická osoba], s.r.o. - stroje [označení stroje], pronajatého dlužníku na základě nájemní smlouvy uzavřené se [právnická osoba], a.s. jako pronajímatelem) dopustil co by statutární orgán [právnická osoba], a.s., vyložil v případě, že dospěje k závěru, že je to žalovaný, kdo je přímo odpovědný za škodu vzniklou dlužníku, a nikoliv obchodní společnost ve smyslu ustanovení § 167 o. z., jejímž jménem jednal jako statutární orgán, na základě jakých skutkových zjištění a s odkazem i na příslušnou právní normu k takovému závěru o pasivní legitimaci žalovaného v daném řízení dospěl. A v případě dovození pasivní legitimace žalovaného pak bude na soudu prvého stupně, aby ve vztahu k výši škody, tak aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné, se zabýval všemi námitkami účastníků, které se jeví jako právně významnými, neboť ustanovení § 132 o. s. ř. ukládá soudu pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

10. Podle § 226 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sbírky bylo – li rozhodnutí zrušeno a byla – li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

11. Okresní soud v Domažlicích poté, co byla věc vrácena soudu k dalšímu řízení, zcela respektoval závěry Krajského soudu v Plzni. Za situace, že nebyly tvrzeny další nové rozhodné skutečnosti ani nebyly navrženy nové důkazy, čili stav tvrzených skutečností a důkazního řízení byl stejný jako v době posledního rozhodnutí soudu I. stupně a odvolacího soudu, přičemž pouze žalobce upravil žalobní petit ve vztahu k částce 165 580 Kč, kterou požadoval po žalovaném zaplatit z titulu ručitele, Okresní soud v Domažlicích opětovně posoudil nárok žalobce a ve věci rozhodl.

12. Nejprve opětovně rozebral vzájemné vztahy tak, jak byly již rozebrány v předchozím rozsudku soudu I. stupně:

13. Z obchodního rejstříku [právnická osoba] a. s. bylo zjištěno, že společnost byla zapsaná do obchodního rejstříku dne [datum] a bylo mezi účastníky řízení nesporným, že žalovaný [celé jméno žalovaného] byl v období od [datum] do [datum] předsedou představenstva, který měl oprávnění jednat za společnost navenek, v období od [datum] do [datum] byl členem dozorčí rady společnosti a [datum] do [datum] byl jediným akcionářem společnosti. V období od [datum] do [datum] byla členkou představenstva, kterážto měla z tohoto titulu oprávnění jednat za představenstvo jménem společnosti, a od [datum] do [datum] jedinou akcionářkou [právnická osoba] [příjmení]. Od [datum] má společnost statutárního ředitele [jméno] [příjmení], který společnost zastupuje. Jediným akcionářem společnosti je od [datum] společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem je [jméno] [příjmení] od [datum] dosud a jediným společníkem [právnická osoba] v likvidaci.

14. Společnost [právnická osoba] je jediným společníkem společnosti [právnická osoba] od [datum].

15. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno a nebylo mezi účastníky sporným, že [právnická osoba] v. o. s. je insolvenčním správcem dlužníka společnosti [právnická osoba]

16. Z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum]. Jediným jednatelem společnosti je od [datum] [celé jméno vedlejšího účastníka], který má oprávnění za společnost jednat. V období od [datum] do [datum] byl jediným společníkem. Na společnost bylo zahájeno insolvenční řízení na základě vyhlášky Krajského soudu v Plzni čj. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] s účinky zahájení insolvenčního řízení dne [datum] v 14. 50 hodin. Na základě usnesení Krajského soudu v Plzni čj. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka. Účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne [datum] v 13. 04 hodin.

17. Žalobce opírá svoji žalobu o porušení smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu mezi společností [právnická osoba] jako nájemcem a [právnická osoba], a. s. jako pronajímatelem ze dne [datum], na základě které pronajal pronajímatel nájemci předmět nájmu: [název stroje] [číslo] – ohraňovací lis s příslušenstvím na dobu od [datum] do [datum] za měsíční nájemné ve výši 4 000 Kč.

18. Dne [datum] je uzavřena„ Rámcová smlouva„ mezi prodávajícím společností [právnická osoba] jako prodávajícím a [právnická osoba] a. s. jako kupujícím smlouva, na základě které se stává výhradním prodejcem a výhradním obchodním zástupcem veškerých výrobků, které prodávající při výkonu své podnikatelské činnosti vyrobí na území České republiky i Evropské unie, ode dne podpisu smlouvy kupující. Pro případ porušení smluvní povinnosti byla sjednána pokuta ve výši 500 000 Kč.

19. Žalobce tvrdí, že došlo v měsíci listopadu roku 2015 k násilnému odebrání stroje [název stroje] [číslo] [právnická osoba], a.s.o. před ukončením smluvního vztahu. Tato tvrzení žalobce prokázal výslech [celé jméno vedlejšího účastníka] (vedlejšího účastníka na straně žalobce, jinak mistr výroby ve [právnická osoba], od [datum] do [datum] společník a od [datum] dosud jednatel společnosti), výslech svědků zaměstnanců [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Všichni potvrdili, že došlo za účasti [celé jméno žalovaného] k násilnému odnětí stroje [název stroje] [číslo]:„ vyskákali chlapi v černých hadrech, sekuriťáci, byl tam [celé jméno žalovaného], naložili stroj a odvezli ho“. Odvoz stroje znamenal ukončení výroby. Bez stroje [název stroje] (ohraňovák), svářečky, která byla také odvezena, nebylo možno bez vynaložení větších finančních prostředků (cca dle svědků 5 – 10 milionů) zajistit novou výrobu. Všichni potvrdili, že bez stroje [název stroje], nemohla [právnická osoba] vyrábět. Odvoz stroje znamenal ztrátu pracovního místa pro slyšené svědky, nevyřešené pracovně právní záležitosti a ponechání bez finančních prostředků. Vše bylo vyřešeno za součinnosti s úřadem práce.

20. Obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že došlo k řádnému ukončení nájemního vztahu výpovědí pro porušení smluvního povinností výhradního zastoupení, neboť [právnická osoba] porušila exklusivitu smlouvy a v četných případech prodávala výrobky napřímo, čímž znevěrohodnila cenovou politiku [právnická osoba] a. s .

21. Tvrzené skutečnosti o prodeji výrobků„ napřímo“ prokázal žalovaný knihou vystavených faktur účetní rok 2015 (čl. 172). V důsledku tohoto porušení vyúčtovala [právnická osoba] a. s. společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu dne [datum] ve výši 8 500 000 Kč se splatností dne [datum] (pohledávka [číslo]).

22. Tvrzení o porušení exklusivity shora uvedené nebylo mezi účastníky sporné. Nicméně [celé jméno vedlejšího účastníka] k tomuto tvrzení uvedl, že s ohledem na nezaplacení pohledávek [právnická osoba] a. s. byl povolen [jméno] [příjmení] prodej několika kusů kamen, aby měla společnost na výplatu mezd.

23. Svědkyně [jméno] [příjmení] (čl. 259 spisu) se vyjadřovala k situace své angažovanosti ve [právnická osoba] a. s. velmi vyhýbavě (nevím, nepamatuji se atd…). Nicméně potvrdila, že jako jednatelka společnosti povolila společnosti [právnická osoba] prodej kamen přímo svým odběratelům do částky 500 000 Kč z důvodu nezaplacených závazků [právnická osoba] a. s. společnosti [právnická osoba] Listinný důkaz ze dne [datum] předložený žalobcem ve vztahu k tomuto tvrzení je založen ve spise (čl. 266 spisu).

24. Svědek [příjmení] [příjmení] (čl. 260 spisu), obchodní zástupce [právnická osoba] a. s. do roku 2015 – 2016, uvedl, že sháněl zakázky pro společnost. Veškeré pohledávky z tohoto titulu vzniklé, má zaplacené. Ve prospěch těchto pohledávek měl zastavený stroj [název stroje]. Stroj byl prodán. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo dále zjištěno, že společnost [právnická osoba] po ukončení činnosti společnosti [právnická osoba] vyráběla kamna a [právnická osoba] a. s. je prodávala.

25. Z předložené Výpovědi s nájemní smlouvy (čl. 234) bylo zjištěno, že odesílatel: [právnická osoba] zasílá adresátovi [právnická osoba] výpověď z nájemní smlouvy ze dne [datum], v souladu s článkem III. odst. 1 nájemní smlouvy, a která se týkala pronájmu ohraňovacího lisu s příslušenstvím [název stroje] [číslo], vypovídá nájemní vztah s tím, že výpovědní doba činí jeden měsíc a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé straně.

26. Na předložené výpovědi je razítko [právnická osoba] a. s. a podpis [celé jméno žalovaného], předsedy představenstva, který měl oprávnění jednat za společnost navenek. V levém dolním rohu je razítko společnosti [právnická osoba] (jiné než na smlouvách o nájmu a výhradním zastoupení), datumové razítko s datem [datum] a podpisová parafa.

27. Žalobce zpochybnil řádné doručení výpovědi k rukám [právnická osoba].

28. Obě společnosti jsou právnickými osobami, a proto obě společnosti byly nepochybně povinny disponovat pro doručení datovými schránkami. Průkaz doručení výpovědi by byl nepochybný, pokud by byl řádně doručen do vlastních rukou společnosti [právnická osoba] Všechny okolnosti případu prokazují, že k doručení výpovědi do vlastních rukou společnosti [právnická osoba] nedošlo. Bylo na žalovaném, aby prokazoval řádné doručení, aby se vypořádal s námitkou žalobce.

29. Sám žalovaný uvedl, že výpověď byla doručena do sídla [právnická osoba], nemusel jí převzít (nepřevzal ji) [celé jméno vedlejšího účastníka], ale převzala ji osoba zastupující společnost. Listinu předal na recepci, neví komu. Neví o tom, že by v sídle společnosti měla společnost své lidi.

30. I kdyby byla výpověď řádně doručena, není možné svévolné vymožení práva a násilné odebrání stroje [název stroje]. Pokud by nedošlo k dobrovolnému vydání stroje, měla následovat žaloba na vydání stroje, a po té, co by si [právnická osoba], a.s. vysoudila jeho vydání, pak teprve by měla oprávnění stroj převzít, pokud by byl vydán dobrovolně, nebo v rámci vykonávacího řízení. [právnická osoba] se nemohla žádným způsobem proti svévolnému a násilnému jednání [právnická osoba], a.s. bránit. Navíc byli vydáni všanc všichni zaměstnanci [právnická osoba] s,r,o., kteří se z hodiny na hodinu ocitli bez možnosti pracovat, když společnost neměla možnost finanční prostředky na výplaty zajistit. Společnost pak nebyla schopna hradit i jiné splatné pohledávky níže uvedené.

31. Žalovaný potvrdil prodej stroje [název stroje] [právnická osoba] za účelem uspokojení věřitelů za částku cca 750 000 Kč, když cena prodejní byla zřejmě vyšší než cena pořizovací. Na dotaz proč neuhradil pohledávky [právnická osoba] po prodeji stroje, uvedl nejprve, že [právnická osoba] s nimi přestala komunikovat. Číslo účtu však znal, ale zaplatil pohledávky věřitelů, kterým společnost dlužila víc peněz – [příjmení], [název banky] bank atd.

32. Žalovaný dále popisoval, že [právnická osoba], a.s. prodal v lepší kondici, než v jaké ji kupoval za částku 1 Kč. Měla atesty a na účtu 200 000 Kč. Popisoval obchodní vztahy mezi [právnická osoba], a.s. a osobami [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] v době koupě společnosti. Tvrzení žalovaného však bylo vyvráceno předloženými listinami. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] ze dne [datum] byl konečný zůstatek na účtu [právnická osoba], a.s. ve výši mínus 699 968,17 Kč, když dne [datum] dochází k výběru vkladu v hotovosti ve výši 186 000 Kč, následně jsou vypláceny finanční prostředky svědkovi [příjmení] a ke dni [datum] činí záporný zůstatek na účtu 712 542, 76 Kč. Je proto zajímavé, proč kupuje za částku 100 000 Kč svědek [příjmení] uvedenou společnost. Nabízí se odpověď, že uvedený svědek je„ bílým koněm“. Dokazování tomu nasvědčuje.

33. Svědek [jméno] [příjmení], finální vlastník [právnická osoba], a.s. (přes určité další společnosti), uvedl, že společnost neměla ke dni, kdy ji přebíral, ve vlastnictví stroj [název stroje], neměla žádný majetek, měla pohledávky a závazky, kontokorent, úvěr u banky, byla v mínusu. Vytvořil stránky, kde inzeroval odkoupení společností za účelem likvidace, i když jsou i situace, kdy jsou v úpadku a on je v likvidátorem společnosti. Společnost koupil asi za částku 100 000 Kč, když dostal kontakt na [celé jméno žalovaného], se kterým se sešel. Je angažován ve vícero firmách, cca 10, jako statutární orgán společnosti, jednatel, předseda představenstva. Vzhledem k tomu, že je výkonu trestu, není schopen tyto funkce a správu společností zastávat.

34. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byl od [datum] statutárním ředitelem [právnická osoba], a.s. Jediným akcionářem společnosti od [datum] byla [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž jednatelem byl od [datum] [jméno] [příjmení]. Společníkem této společnosti byla společnosti [právnická osoba] v likvidaci a přes další společnosti se dostaneme zpět k [jméno] [příjmení].

35. Shora popisované skutečnosti odůvodňují závěr, že vztah [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] byl vztah mateřské a dceřiné společnosti. Nesmí se zapomínat, že [právnická osoba], a.s. je jediným společníkem společnosti [právnická osoba] a proto zcela jednoznačně společnost ovládala. Beze vší pochybnost muselo být jedinému akcionáři a předsedovi představenstva [jméno] [celé jméno žalovaného] známo, jaká je finanční situace společnosti [právnická osoba], jakým způsobem se zajišťuje výroba, a podobně. Muselo mu být zcela jasné, že odebráním stroje [název stroje] [číslo] zajistí ukončení výroby společnosti [právnická osoba] a dovede společnost [právnická osoba] do likvidace. Stroj [název stroje] byl prodán společnosti [právnická osoba], aniž byly uhrazeny závazky ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]

36. Popisované vztahy a jednání žalovaného, jako jediného akcionáře a statutárního orgánu [právnická osoba] a. s. jsou zcela v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, chceme-li v rozporu s dobrými mravy. Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 zák. č. 89/2012 Sbírky). Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sbírky). Vždy je třeba hledat a nalézat„ dobré uspořádání práv a povinností“.

37. Vztah spravedlnosti a zásad poctivého obchodního styku v českém právu Ústavní soud České republiky se vyjádřil k obsahově blízkému pojmu dobrých mravů v tom smyslu, že tento pojem„ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání skutečné spravedlnosti“. Pro nalezení vztahu spravedlnosti a zásad poctivého obchodního styku může pomoci právě citované pojetí dobrých mravů v judikatuře Ústavního soudu České republiky, neboť právě pojem ekvity posunuje pojem dobrých mravů, a tím rovněž pojem zásad poctivého obchodního styku na pole základních zásad soukromého práva. Ústavní soud České republiky ve své judikatuře vnímá implementaci zásad poctivého obchodního styku jako cestu k uplatnění principu ekvity při nalézání spravedlnosti, což odpovídá vyšší míře korekce.

38. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 427/2003 uzavřel, že„ ustanovení § 265 obchodního zákoníku určuje, že výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany, předpokládá, že účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla.“ Z prezentovaného pojetí by bylo zřejmě možné usuzovat na to, že na poctivý obchodní styk můžeme nazírat jako na soubor chování, o kterých je možné uzavřít, že jsou v souladu s etikou podnikatelského prostředí.

39. V oblasti poctivého obchodního styku by se mohlo jednat o následující zásady: (i) zásada slušného chování mezi podnikateli; (ii) zásada, že dohody se mají dodržovat, jež zahrnuje též zásadu, že neformálně dané slovo se má plnit; (iii) zásada transparentnosti vzájemných vztahů a vyrovnávání informační asymetrie; (iv) zásada přiměřenosti, která mimo jiné předpokládá poskytnutí přiměřeného protiplnění;44 (v ) zásada přiměřenosti sankce vzhledem k závažnosti porušení povinnosti.

40. Zásady poctivého obchodního styku jsou normativním systémem, který reflektuje zvláštnosti podnikatelského prostředí a jejich pojetí se bude měnit spolu se společenským vnímáním specifické podnikatelské etiky. Specifičnost podnikatelského prostředí spočívá v tom, že cílem podnikatelské aktivity je především dosažení zisku.

41. Míra abstraktnosti těchto pojmů přináší větší množství variability případů, na něž se norma může vztahovat. Rovněž představuje větší šíři prostoru pro soudcovské uvážení, kterým soudy při nalézání práva v konkrétních případech disponují. Pro soudce je to však komfort pouze zdánlivý, neboť zmíněná abstraktní povaha hypotézy norem poctivého obchodního styku a dobrých mravů staví soudce před složitý případ analýzy normativních systémů od pozitivního práva odlišných.

42. Následkem výkonu práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního je odepření ochrany uplatněnému právu ze strany soudu. Soud je povinen zkoumat soulad výkonu práva se zásadami poctivého obchodního styku s ohledem na tvrzené okolnosti případu z úřední povinnosti. Pakliže soud zjistí, že předmětný výkon práva je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, ochranu takovému právu odepře. Není tedy třeba, aby strana, jíž odepření výkonu práva může svědčit, rozpor se zásadami poctivého obchodního styku před soudem uplatnila. Odepření výkonu práva si však bude žádat detailní vylíčení skutkových okolností daného případu. Rozhodnutí soudu o rozporu se zásadami poctivého obchodního styku je třeba zvlášť pečlivě odůvodnit.

43. Je rovněž otázkou, zdali výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku může vést ke vzniku jiného práva nežli práva na odepření právní ochrany. Nejvyšší soud České republiky se k této otázce vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 29. března 2007, sp. zn. 32 Odo 1319/2005, ze kterého se podává, že„ porušení povinnosti, resp. vznik škody nelze v daném případě rovněž dovozovat na základě jednání v rozporu s dobrými mravy, či jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. Rozpor s dobrými mravy zakládá neplatnost právního úkonu ve smyslu § 39 obč. zák. a jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem stíhá povinnost soudu takovému jednání odepřít ochranu, nelze proto z takového jednání v tomto případě dovozovat protiprávní úkon ve smyslu § 420 obč. zák. Rovněž výše uvedené jednání nenaplňuje znaky ustanovení § 415 obč. zák.“ K podobnému závěru došel Nejvyšší soud České republiky již ve svém dřívějším usnesení ze dne 31. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 144/2004, ve kterém uzavřel:„ Chování žalované lze sice hodnotit jako rozporné se zásadami poctivého obchodního styku, nicméně z toho nelze dovodit právo žalobkyně na náhradu škody, neboť ustanovení § 265 ObchZ připouští pouze odepření práva a nikoli jeho založení.“ S paušálním závěrem, že jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku nemůže založit právo na náhradu škody, však autor diplomové práce nesouhlasí. Pokud je za určitých okolností aplikovatelný v obchodních vztazích korektiv dobrých mravů (§ 39 občanského zákoníku), mělo by být aplikovatelné též ustanovení § 424 občanského zákoníku, podle kterého„ za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům“. V prvé řadě bude možno pod uvedené ustanovení subsumovat šikanózní výkon práva. Mohou sem spadat rovněž jednání vykazující znaky zákeřnosti, msty, bezohlednosti či nepřiměřené ziskuchtivosti. K naplnění hypotézy citovaného ustanovení bude třeba splnění následujících podmínek: (i) jednání proti dobrým mravům; (ii) škoda; (iii) kauzální nexus mezi úmyslným jednáním proti dobrým mravům a škodou; (iv) zavinění v podobě úmyslu (dolus directus, případně dolus eventualis). Autor diplomové práce se domnívá, že jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku založit právo na náhradu škody za určitých okolností založit může. Prvek protiprávnosti by však měl zahrnovat rozpor s dobrými mravy a zároveň rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. (c) Zásady poctivého obchodního styku jako výkladové pravidlo? V některých případech rovněž zaznívají názory, že zásady poctivého obchodního styku jsou zároveň prostředkem pro výklad pozitivního práva či instrumentem, kterého je možno použit pro účely kreativního dotváření práva. Proti tomuto názoru se však Nejvyšší soud České republiky vymezil ve svém rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 32 Cdo 3911/2010, a to následovně:„ Soud ve smyslu § 265 obch. zák. odepře výkon práva, jestliže by došlo k zneužití práva. Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany (§ 265 obch. zák.). Nutno však zdůraznit, že ustanovení § 265 obch. zák. neurčuje zásady poctivého obchodního styku jako nástroj pro výklad objektivního práva (právních norem) nebo dokonce pro tvorbu práva, nýbrž jako korektiv umožňující soudu poměřovat soulad výkonu subjektivního práva (oprávnění) s obecně respektovanými pravidly chování mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti.“ V citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud České republiky přiklání spíše k restriktivnímu pojetí ustanovení § 265 obchodního zákoníku, které dopovídá roli zásad poctivého obchodního styku jako korektivu sloužícího odstranění tvrdosti pozitivního práva, které často slouží jako nástroj boje mezi podnikateli spíše nežli prostředek nalézání spravedlnosti a rovnováhy vzájemných vztahů. Je však nutno poznamenat, že v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky se ve vztahu k interpretační funkci dobrých mravů objevuje závěr opačný, a to například v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 30 Cdo 664/2002 ze kterého se podává:„ dobré mravy jsou měřítkem hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti; uvažováno z hlediska ust. § 3 odst. 1 obč. zák. mají převážně funkci interpretační.“ 44. Všechna shora uváděná rozhodnutí jsou zcela jednoznačně aplikovatelná i na souzený případ. A za použití výkladových pravidel musí nepochybně dojít soud k jedinému závěru, že [právnická osoba], a.s., [celé jméno žalovaného] se minimálně chovali v rozporu s pravidly slušnosti. V jednání žalovaného je možno dokonce najít podezření z porušení ustanovení trestního zákoníku ve vztahu k upřednostňování věřitelů, či porušování pravidel při správě cizího majetku.

45. Jednání v rozporu s právními předpisy nesmí požívat soudní ochranu. Naopak, soudní ochrany se domůže ten, jehož právo bylo úmyslně porušeno.

46. Podle § 159 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sbírky kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

47. Podle § 159 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sbírky nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou ji způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

48. Ručitelský závazek členů voleného orgánu je povýšen na obecný princip platný pro veškeré právnické osoby. Člen voleného orgánu právnické osoby má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když z § 159 odst. 1 lze dovodit, že člen voleného orgánu, který v souladu s požadavky péče řádného hospodáře nejednal, odpovídá za škodu tím vzniklou.

49. Ručitelský závazek člena voleného orgánu právnické osoby se„ aktivuje“ ve chvíli, kdy se dluh člena voleného orgánu právnické osoby k uhrazení škody právnické osobě stane splatným. Teprve v okamžiku, kdy člen voleného orgánu svou povinnost k náhradě škody nesplní, je založeno ručení členů voleného orgánu právnické osoby za její dluhy. Je nutné vyjít z § 1958 odst. 2, podle kterého je člen voleného orgánu povinen splnit dluh odpovídající neuhrazené škodě vzniklé v důsledku porušení jeho povinností při výkonu funkce bez zbytečného odkladu poté, co je právnickou osobou (věřitelem) o plnění tohoto dluhu požádán.

50. Člen voleného orgánu ručí za dluhy právnické osoby v rozsahu, v jakém právnické osobě způsobenou škodu nenahradil. Je přitom zřejmé, že nárok na náhradu škody vůči členovi právnické osoby musí být dán. Existenci škodního nároku musí posoudit soud jako otázku předběžnou, a to v rámci řízení o žalobě věřitele (právnické osoby) vůči členovi voleného orgánu právnické osoby domáhající se úhrady svého dluhu za právnickou osobou z titulu ručení. Není tak nutné, aby právnická osoba skutečně zažalovala člena voleného orgánu právnické osoby na náhradu škody. V takovém případě by ochrana věřitelů byla v podstatě iluzorní. To ovšem neznamená, že by nebylo nutné v konkrétním řízení prokázat předpoklady odpovědnosti člena voleného orgánu k náhradě škody. I z uvedeného důvodu rozhodovací praxe například dovodila, že soud nemůže vydat rozsudek pro uznání proti členovi voleného orgánu právnické osoby z titulu zákonného ručení, pokud nebyly prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou této právnické osobě (srov. NS 23 Cdo 4194/2008 nebo NS 32 Cdo 683/2008).

51. Druhou podmínkou je skutečnost, že věřitel se plnění na právnické osobě nemůže domoci. Tuto skutečnost bude muset věřitel v případném řízení proti členovi voleného orgánu právnické osoby prokázat. Na rozdíl od § 194 odst. 6 ObchZ zákonodárce neomezuje důvody, pro které se věřitel nemůže plnění na právnické osobě domoci (v ustanovení § 194 odst. 6 ObchZ byly těmito důvody platební neschopnost, resp. zastavení plateb). Musí se však jednat o objektivní důvody. Z povahy věci se bude jednat o situace, kdy právnická osoba nemá dostatek majetku k úhradě splatného dluhu věřitele. Typickým případem bude skutečnost, že právnická osoba je v úpadku ve smyslu § 3 InsZ. Jinými slovy, pokud je právnická osoba v platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ, případně zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků s důsledky pro dotčeného věřitele, případně své peněžité dluhy neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, resp. není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek věřitele vůči právnické osobě výkonem rozhodnutí nebo exekucí ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) až b) InsZ, jsou zřejmě splněny podmínky, za kterých se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

52. Uvedeným samozřejmě není podmínka nemožnosti domoci se úhrady dluhu na právnické osobě vyčerpána. Společným jmenovatelem vždy musí být, že nemožnost domoci se plnění na právnické osobě nelze přičítat k tíži věřitele. Pokud se například nemůže věřitel domoci plnění dluhu na právnické osobě z toho důvodu, že jeho dluh je promlčen, nemůže se úhrady svého promlčeného dluhu domáhat vůči členovi voleného orgánu z titulu jeho ručení, byť by ten třeba odpovídal právnické osobě za škodu, kterou jí způsobil porušením povinností při výkonu funkce. To ostatně plyne přímo z § 2022.

53. Z hlediska povahy ručitelského závazku členů voleného orgánu právnických osob vzniklého za podmínek uvedených v § 159 odst. 3 je nutné aplikovat příslušná ustanovení o ručení. Z § 2021 odst. 1 lze proto dovodit, že věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnila-li právnická osoba v přiměřené lhůtě dluh, ač ji k tomu věřitel v písemné formě vyzval. V podmínkách ustanovení § 159 odst. 3 lze nicméně uvažovat o tom, že takové výzvy nebude třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že právnická osoba dluh nesplní (viz § 2021 odst. 1). Nejedná se přitom o ručitelský závazek, který by byl omezen v čase ve smyslu § 2021 odst.

2. Ručitelský závazek členů voleného orgánu právnické osoby nezanikne ani tím, že poté, co příslušný ručitelský závazek vznikne, dojde k zániku funkce dotčeného člena voleného orgánu (ručitele).

54. Je-li v řízení před soudem posuzováno, zda člen orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat. Zákon vychází z toho, že osoba, která uplatní vůči členu orgánu náhradu újmy způsobené společnosti (typicky společník, správce konkursní podstaty), nemá často k dispozici podklady a mnohdy i informace k prokázání újmy. Tyto doklady a informace má naopak člen orgánu, který má k nim přístup. Může však nastat i zcela opačná situace, kdy člen orgánu je např. odvolán z funkce a prokazatelně nemá k dokladům a informacím přístup. Poté soud může rozhodnout, že unesení důkazního břemene nemůže být po členu orgánu spravedlivě požadováno.

55. Pokud jednatel nese důkazní břemeno, poté musí tvrdit rozhodné skutečnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře, a k těmto tvrzením přikládat důkazy, přičemž pro splnění důkazní povinnosti postačí„ označit důkazy”. (NS 29 Cdo 3775/2008)

56. Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře má každá osoba, která je členem voleného orgánu obchodní korporace, tedy u s. r. o. každý jednatel a dále také osoba, která se fakticky nachází v postavení člena voleného orgánu. Pokud jednatel poruší povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, stíhají ho tyto následující právní důsledky (použitelné v dané věci): trestněprávní odpovědnost (např. porušování povinností při správě cizího majetku (§ 255 a § 255a trestního zákona), poškozování věřitele (§ 256 trestního zákona), zvýhodňování věřitele (§ 256a trestního zákona) nebo předlužení (§ 256c trestního zákona) a obecné ručení za dluhy věřitelům korporace, nebude-li újma uhrazena (§ 159 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sbírky)

57. Pokud člen orgánu nenahradí společnosti škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu své funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli společnosti za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na společnosti nemůže domoci. Jednatel ručí věřiteli jen omezeně, a to v rozsahu, v jakém škodu společnosti nenahradil. Úhradou škody společnosti ručení jednatele zaniká. Zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti nemůže vzniknout, jestliže nebyly prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. Výše ručení je omezena výší škody, za niž dotyčný jednatel odpovídá, a zaniká, jakmile škodu společnosti uhradí. Je-li odpovědných jednatelů více, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně.

58. Členové představenstva jsou povinni starat se v zásadě o všechny záležitosti společnosti, což vychází z ustanovení § 163 zák. č. 89/2012 Sbírky, který statutárním orgánům přiznává veškerou působnost, která není svěřena stanovami, zákonem či rozhodnutím orgánu veřejné moci orgánu jinému. Při plnění svých povinností si musí počínat na úrovni určitého standardu, který je charakterizován v ustanovení § 159 odst. 1 NOZ. To stanoví, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu, tedy i funkci člena představenstva, musí ji vykonávat s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Zákon vychází z toho, že člen představenstva, který zjistí, či musel zjistit, při náležité péči, že své povinnosti nebude schopen plnit, musí zareagovat následně tím, že ze své funkce odstoupí.

59. Jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře je rovněž výkon statutárního orgánu„ naoko” (tzv. bílý kůň), když řádný výkon funkce není předpokládán. Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře se nevztahuje na akcionáře, kteří jsou nicméně povinni dodržovat povinnost loajality vůči společnosti, jak je rozvedena níže.

60. Řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. Jde tedy nejen o povinnost opatrovat, ale také spravovat majetek společnosti.

61. Být členem statutárního orgánu neznamená jen využívat výhod s tím spojených, ale také nést veškerou odpovědnost, která se k této funkci váže.

62. Úprava odpovědnosti statutárních orgánů je obsažena především v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, v platném znění (dále jen„ zákon o obchodních korporacích“), ale také v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“).

63. Jednou ze základních povinností statutárního orgánu je povinnost vykonávat svoji funkci s tzv. péčí řádného hospodáře. Co se pod tímto pojmem skrývá, definuje ustanovení § 159 občanského zákoníku, které uvádí, že ten,„ kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí“. Občanský zákoník vymezuje péči řádného hospodáře třemi definičními znaky – funkce musí být vykonávána s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Člen statutárního orgánu, který poruší svou povinnost péče řádného hospodáře, je povinen vydat obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získal, přičemž není-li vydání prospěchu možné, vniká mu povinnost jej obchodní korporaci nahradit v penězích. Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat rovněž podle smlouvy o vypořádání újmy uzavřené se statutárním orgánem. Takovou smlouvu však musí odsouhlasit valná hromada dvoutřetinovou většinou všech svých členů, jinak nenabude účinnosti.

64. Péči řádného hospodáře poruší podle občanského zákoníku také ten, kdo již při přijetí funkce nebo v průběhu jejího výkonu musel vědět, že objektivně není schopen funkci vykonávat. Proto osoba, která by např. přijala funkci statutárního orgánu nadnárodní farmaceutické společnosti, přesto že na žádné manažerské pozici ve farmacii nikdy nepracovala a danému oboru vůbec nerozumí, by se s největší pravděpodobností dopustila porušení péče řádného hospodáře (ve smyslu předchozí věty). Při posuzování, zda člen statutárního orgánu jednal s péčí řádného hospodáře či nikoliv, se bude vždy přihlížet k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba – pokud by byla v obdobném postavení člena orgánu obchodní korporace.

65. Současně podle § 51 zákona o obchodních korporacích se má za to, že s péčí řádného hospodáře„ jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace“. Toto nově zavedené pravidlo nazýváme tzv. pravidlem podnikatelského úsudku (v zahraničí známým pod názvem„ business judgement rule“). Pokud tedy člen statutárního orgánu dodrží jeho podmínky, nebude vystaven odpovědnosti za porušení péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře totiž není odpovědností za výsledek a proto jednání, které nevede ku prospěchu a prosperitě obchodní korporace, nemůže být automaticky považováno za porušení péče řádného hospodáře. Podnikání je samozřejmě riziko a ne všechna pečlivě promyšlená a informovaná rozhodnutí budou vždy ta správná. Člen statutárního orgánu ovšem musí vždy počítat s tím, že při prokazování péče řádného hospodáře ponese důkazní břemeno on a nikdo jiný (nerozhodne-li soud jinak).

66. Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum] bylo uloženo žalovanému [právnická osoba] a.s. zaplatit žalobci [právnická osoba] v.o.s., insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba] částku 165 580 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 770 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 42 145 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 2 137 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 1 531 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 37 601 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 16 737 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 7 260 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 2 539 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 281 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 24 170 Kč od [datum] do zaplacení 8,05 % ročně z částky 16 409 Kč od [datum] do zaplacení, na nákladech řízení zaplatit částku 24 120 Kč a na soudním poplatku 8 275 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

67. Z odůvodnění předmětného rozsudku bylo zjištěno, že žalobce jako insolvenční správce společnosti [právnická osoba] byla podána žaloba, kterou zdůvodňuje tím, že dne [datum] uzavřel dlužník (společnost [právnická osoba]) s žalovaným rámcovou kupní smlouvu, na základě které pravidelně dodával kamna v požadovaném druhu a množství. Dlužník předal insolvenčnímu správci Seznam pohledávek společnosti [právnická osoba] ke dni [datum], podle kterého žalovaný nezaplatil částku 165 580 Kč. Dle dlužníka nebyly zaplaceny faktury: faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum] znějící na částku 21 187 Kč, ve výši dlužné částky 14 770 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 100 190 Kč, ve výši dlužné částky 42 145 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 21 357 Kč, ve výši dlužné částky 2 137 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 47 557 Kč, ve výši dlužné částky 1 531 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 37 601 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 16 737 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 7 260 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 12 373 Kč, ve výši dlužné částky 2 539 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 281 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 24 170 Kč, faktura č. 2015 vystavená dne [datum], splatná dne [datum], znějící na částku 16 409 Kč.

68. Žalovaný si nepočínal s péčí řádného hospodáře, jednal v rozporu s právem, minimálně v rozporu s dobrými mravy, poctivým obchodním stykem, když násilným způsobem shora popsaným odebral jako předseda představenstva [právnická osoba] a.s. stroj [název stroje] společnosti [právnická osoba] a tím se podílel na jejím úpadku a neschopnosti plnit závazky. Současně se nechoval jako poctivý hospodář ve vztahu k plnění závazků [právnická osoba] a.s. ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], když dle svých slov prodával společnost s finančními prostředky na účtu ve výši 200 000 Kč, aniž by byly uhrazeny faktury po splatnosti v celkové výši 165 580 Kč s příslušenstvím. Ke dni rozhodování soudu pohledávka přiznaná shora citovaným rozsudkem uhrazena žalobci nebyla a s ohledem na její nesolventnost a nemajetnost, shora popsanou, je vymožení této pohledávky zcela nemožné. Chování žalovaného, který se aktivně a osobně účastnil akce„ odebrání stroje“, způsobilo„ zánik“ dvou společností [právnická osoba] a [právnická osoba] i vznik škody, která spočívá v neuhrazení závazků společnosti [právnická osoba] Je proto povinen jako ručitel uvedenou částku žalovanému zaplatit, včetně úroků z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sbírky.

69. Pokud měl žalovaný za to, že jednal s péčí řádného hospodáře, nesl břemeno tvrzení a důkazní on. V dané věci byl prokázán opak.

70. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto § 1970 zák. č. 89/2012 Sbírky.

71. Další částí žaloby je žaloba o zaplacení částky 615 981,06 Kč, přihlášených a nepopřených pohledávek do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] vzniklá nemožností vyrábět a tím uspokojovat pohledávky svých věřitelů po odebrání stroje [název stroje]: [právnická osoba] [právnickká osoba] – [právnická osoba] ve výši 78 650 Kč za provedení geodetických prací dle objednávky, faktura č. 2015 vystavené dne [datum], [právnická osoba] ve výši 46 217,07 Kč za neuhrazení dodané sady výpalků, faktura [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [název pojišťovny] [anonymizováno] České republiky ve výši 30 991 Kč za neuhrazené pojistné na veřejné zdravotní pojištění od [datum] do [datum], [název pojišťovny] [název ] zaměstnanců [název], [název ] a [název] ve výši 6 221 Kč za neuhrazené veřejné zdravotní pojištění, [právnická osoba] ve výši 232 623 za předčasné ukončení Smlouvy o financování [číslo] ze dne [datum] a s tím spojené finanční vyrovnání ze dne [datum], Finanční úřad pro [příjmení] kraj ve výši 109 660 Kč, neuhrazená daňová povinnost dlužníka vzniklá na základě daňových zákonů ČR, Česká správa sociálního zabezpečení ve výši 84 464 Kč, neuhrazené pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 7 417,99 Kč, poskytování telekomunikačních služeb za období od [datum] do [datum] a závazek z kupní smlouvy (koncové zařízení), [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 19 737 Kč, závazek ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum].

72. Tuto část žaloby soud posuzoval podle ustanovení § 159 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sbírky, tj. zdali i v této části žaloby je žalovaný pasivně legitimovaný a odpovídá přímo sám za vzniklou škodu, neuhrazené závazky společnosti [právnická osoba], nikoliv [právnická osoba] a.s., jejímž byl předsedou představenstva a jediným akcionářem.

73. Podle § 167 zák. č. 89/2012 Sbírky právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

74. Žalovaný jako statutární zástupce [právnická osoba] a.s. se dopustil právního jednání v rozporu s právem vůči společnosti [právnická osoba] Proto se žalobce primárně musí obrátit na [právnická osoba] a.s., a pokud se nedomůže vůči této společnosti uhrazení škody, může pohledávku vymáhat po žalovaném z titulu ručitelství.

75. V této části žaloby pak soud neshledává pasivní legitimaci žalovaného k zaplacení žalované částky, a proto byla žaloba v této části zamítnuta.

76. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ustanovení § 150 zák. č. 99/1963 Sbírky, podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat a o nález Ústavního soudu I. ÚS 613/2018, podle kterého náklady řízení nesmí být jen mechanickým porovnáním výsledku sporu bez kompletního zhodnocení rozhodnutí ve věci samé.

77. Soud shledává důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání nákladů řízení ani jedné ze stran sporu v okolnostech sporu, kdy žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil zánik dvou společností, a skutečnost, že v části žaloby nebyl shledán pasivně legitimovaným jen proto, že je dána legitimace akciové společnosti, kde byl jediným akcionářem a předsedou představenstva. Jiné rozhodnutí o nákladech řízení by nebylo v souladu s dobrými mravy a v souladu s obecným principem spravedlnosti.

Poučení