13 Co 179/2022- 435

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: za účasti vedlejšího účastníka: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] proti žalovanému: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 784 561,06 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 2. 2022, č. j. 12 C 81/2018-391 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části, tj. výrocích I a III, mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 409 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 26. 6. 2018 do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že tato jeho povinnost zaniká v rozsahu plnění poskytnutého společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 7 C 330/2016-27 ze dne 6. 10. 2016. Žaloba co do částky 149 171 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Odvolací řízení o odvolání žalobce se zastavuje.

III. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 1/2, jejichž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 165 580 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 26. 6. 2018 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s dalším povinným, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého povinného (výrok I), dále žalobu o zaplacení částky 615 981,06 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok III).

2. V posuzované věci žalobce jako správce konkurzní podstaty dlužníka [právnická osoba] uplatnil po žalovaném – fyzické osobě [jméno] [příjmení] – nárok na náhradu škody, která dle žalobních tvrzení vznikla dlužníku ([právnická osoba]) v důsledku úmyslného porušení dobrých mravů ze strany žalovaného, který v pozici, coby jediný akcionář a statutární orgán v období od 21. 8. 2015 do 17. 5. 2016 společnosti [právnická osoba], která je jediným společníkem dlužníka, nařídil v listopadu 2015 odebrat dlužníku bez předchozího upozornění či výpovědi stroj [anonymizováno] [číslo], pronajatý společností [právnická osoba] jako vlastníkem a pronajímatelem dlužníku ([právnická osoba]) na základě nájemní smlouvy z 1. 1. 2015 sjednané na dobu určitou do 31. 12. 2015. V důsledku odebrání uvedeného stroje došlo ke zrušení provozu dlužníka a následnému úpadku. Uvedené jednání žalovaného vedlo i k úpadku společnosti [právnická osoba] a v důsledku toho k neschopnosti společnosti [právnická osoba] splnit své závazky vůči dlužníku za zboží dodané společnosti [právnická osoba] na základě rámcové kupní smlouvy v hodnotě 165 580 Kč. Vlivem jednání žalovaného (násilné odebrání stroje [anonymizováno]) pak nebyl dlužník ([právnická osoba]) schopen hradit závazky v částce 615 981,06 Kč vůči dalším subjektům. Žalobou uplatněnou u soudu dne 28. 6. 2018 se proto žalobce domáhal po žalovaném náhrady škody dle § 2909 o.z. v částce 784 561,06 Kč sestávající jednak z částky 165 580 Kč, přiznané dlužníku vůči společnosti [právnická osoba] rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 C 330/2016-27, když částka přiznaná tímto rozsudkem proti společnosti [právnická osoba] nebyla vymožena v exekučním řízení vedeném žalobcem proti společnosti [právnická osoba], když bylo zjištěno, že tato společnost je v úpadku a nemá žádný majetek, a dále škoda sestávala z částky 615 981,06 Kč, představující závazky dlužníka (společnosti [právnická osoba]) vůči třetím osobám, které dlužník nebyl schopen hradit v důsledku zrušení provozu odebráním stroje [anonymizováno] [číslo] na základě protiprávního jednání žalovaného.

3. Žalovaný s uplatněným nárokem na náhradu škody nesouhlasil. Namítal nedostatek pasivní legitimace, neboť vystupoval v pozici statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], a zároveň tvrdil, že neporušil dobré obchodní vztahy se společností [právnická osoba], a to ani jako statutární zástupce společnosti [právnická osoba] Odkazoval na základní fakta obchodní spolupráce mezi dlužníkem ([právnická osoba]) a společností [právnická osoba], kdy první společnost byla společností výrobní a druhá společnost společností prodejní, v tom důsledku došlo k uzavření dalších právních jednání mezi uvedenými společnostmi, a to jak rámcové kupní smlouvy, na základě níž společnost [právnická osoba] se stala výhradním prodejcem všech výrobků na území ČR a EU vyrobených společností [právnická osoba], tak nájemní smlouvy, na základě níž byl společnosti [právnická osoba] pronajmut předmětný stroj na dobu jednoho roku od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, přičemž dle žalovaného jediným subjektem, který porušil dobré mravy či dobré obchodní vztahy, měla být společnost [právnická osoba], když bez vědomí společnosti [právnická osoba] prodávala napřímo či za nižší cenu své výrobky koncovým zákazníkům, čímž poškozovala cenovou politiku společnosti [právnická osoba], a uvedené jednání vedlo k výpovědi nájemní smlouvy o nájmu předmětného stroje.

4. Soud prvního stupně o nároku žalobce uplatněného žalobou rozhodoval napadeným rozsudkem opětovně po předchozím kasačním rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2021, č.j. 13 Co 61/2021-351, 13 Co 253/2020, a v jeho intencích pak při posuzování odpovědnosti žalovaného za škodu uplatněnou žalobcem uzavřel, že ve vztahu k částce 165 580 Kč, představující plnění přiznané dlužníku vůči společnosti [právnická osoba] rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 C 330/2016-27, je žaloba na zaplacení této částky i žalovaným, který byl v pozici statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], důvodná. Soud prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí NS 23 Cdo 4194/2008, 32 Cdo 683/2008) a dovodil, že je dána povinnost žalovaného k úhradě této částky žalobci z titulu ručitelského závazku žalovaného ve smyslu ust. § 159 odst. 1 a 3 občanského zákoníku. Vyšel ze zjištění, že žalovaný, coby člen statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] (předseda představenstva společnosti [právnická osoba]) si nepočínal s péčí řádného hospodáře, jednal v rozporu s právem, minimálně v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, pokud násilným způsobem (v odůvodnění rozhodnutí popsaným) odebral stroj [anonymizováno] na výrobu kamen pronajatých společností [právnická osoba], a tím se podílel na jejím úpadku a neschopnosti plnit závazky a současně se nechoval ani jako poctivý hospodář ve vztahu k plnění závazků společnosti [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba], pokud této společnosti nebyly uhrazeny faktury po splatnosti v celkové výši 165 580 Kč, ačkoli na účtu společnosti [právnická osoba] měly být v době než žalovaný přistoupil k jejímu prodeji, finanční prostředky ve výši 200 000 Kč (účastnická výpověď žalovaného). Za situace, kdy pohledávka přiznaná žalobci citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 nebyla s ohledem na nesolventnost a nemajetnost společnosti [právnická osoba] žalobci uhrazena a vymožení této pohledávky je nemožné, je to žalovaný, který v pozici statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] odpovídá jako ručitel za škodu vzniklou žalobci a je povinen k úhradě uvedené částky 165 580 Kč včetně příslušenství ve smyslu ust. § 1970 o.z. Z toho důvodu soud prvního stupně žalobě výrokem I, co do částky 165 580 Kč, žalobě vyhověl. Co do zbytku, tj. ohledně částky 615 981,06 Kč spolu s příslušenstvím, uplatněné žalobcem jako škoda v podobě přihlášených a nepopřených pohledávek třetích osob do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] a vzniklé nemožností společnosti [právnická osoba] vyrábět a tím uspokojovat pohledávky svých věřitelů, zde soud prvního stupně neshledal pasivní legitimaci žalovaného k náhradě této škody, proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 150 o.s.ř., kdy shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení převážně úspěšnému žalovanému. Dle soudu prvního stupně důvody zvláštního zřetele hodné spočívají v okolnostech sporu, kdy žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil zánik dvou společností a že v části žaloby nebyl shledán pasivně legitimovaným jen proto, že by k náhradě této škody byla legitimována samotná akciová společnost, jejíž byl žalovaný jediným akcionářem a předsedou představenstva.

5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak žalobce, a to do zamítavého výroku II rozsudku soudu prvního stupně, tak žalovaný do výroku I a závislého výroku o nákladech řízení.

6. Žalobce následně odvolání jím podané do výroku II o zamítnutí žaloby co do částky 615 981,06 Kč s příslušenstvím vzal v plném rozsahu zpět a odvolací soud řízení o odvolání žalobce usnesením vydaným dne 27. 10. 2022 zastavil (§ 207 odst. 2 o.s.ř.) a předmětem odvolacího řízení tak zůstalo pouze odvolání žalovaného směřující do výroku I a závislého výroku III rozsudku soudu prvního stupně.

7. Žalovaný v odvolání namítal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, jakož i to, že rozhodnutí je nespravedlivé a nemá oporu v provedeném dokazování. Ve vztahu k částce, která mu byla soudem prvního stupně uložena k zaplacení a která představuje částku, jež byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 7 C 330/2016-27 ze dne 6. 10. 2016, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2016, uložena k zaplacení žalované společnosti [právnická osoba], a to ve prospěch insolvenčního správce dlužníka [právnická osoba] namítal, že z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 vyplývá, že částka 165 580 Kč sestává z nezaplacených faktur, které měly být společností [právnická osoba] zaplaceny dlužníku společnosti [právnická osoba], jejichž splatnost nastala ve dnech 10. 4. 2015, 29. 4. 2015, 4. 5. 2015, 13. 5. 2015 19. 5. 2015, 28. 5. 2015, 15. 6. 2015, 22. 6. 2015 (ve dvou případech), 25. 6. 2015 a 30. 6. 2015. S ohledem na splatnost částek podle faktur citovaných v odůvodnění rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 vznesl žalovaný v odvolání námitku promlčení celé částky 165 580 Kč, když žaloba vůči žalovanému na úhradu této částky byla podána dne 28. 6. 2018, přičemž nárok na zaplacení se odvíjel od předmětných faktur a mohl tak být uplatněn vůči žalovanému v tříleté promlčecí době, která uplynula ve všech případech před podáním žaloby v této věci. Žalovaný pak dále krom vznesené námitky promlčení v odvolání poukazoval na to, že statutárním orgánem společnosti [právnická osoba] byl v období od 22. 6. 2015 do 28. 1. 2016 (v pozici předsedy představenstva) a má za to, že ani nemohl způsobit škodu při výkonu své funkce tím, že nebyly uhrazeny výše uvedené faktury, jejichž splatnost nastala ještě dříve, než se žalovaný statutárním orgánem společnosti [právnická osoba] stal. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 7 C 330/2016-27, pak byl vyhlášen dne 6. 10. 2016, dne 25. 11. 2016 nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 29. 11. 2016, a vše tedy nastalo v době, kdy žalovaný již nebyl statutárním orgánem společnosti [právnická osoba] a opětovně tak dle názoru žalovaného je dána důvodně jeho námitka nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného. Rovněž pak žalovaný v odvolání zopakoval výtku, že soud prvního stupně při dovození odpovědnosti žalovaného nepřihlédl k základním faktům obchodní spolupráce mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba], jak byly žalovaným popsány a že jediným subjektem, který měl porušit dobré mravy či dobré obchodní vztahy v jejich spolupráci byla společnost [právnická osoba], která bez vědomí společnosti [právnická osoba] prodávala napřímo za nižší cenu své výrobky koncovým zákazníkům, čímž poškozovala cenovou politiku společnosti [právnická osoba], což vedlo k tomu, že společnost [právnická osoba] vypověděla předmětnou nájemní smlouvu. Dle žalovaného soud prvního stupně bez bližšího zdůvodnění dospěl k závěru, že výpověď nebyla doručena do vlastních rukou společnosti [právnická osoba] a uvedené zjištění má žalovaný za nesprávné z důvodů popsaných již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Dále pak je vytýkáno shodně jako v předchozím podaném odvolání soudu prvního stupně to, že nepřihlédl k souvisejícím skutečnostem, a to, že se blížil datum ukončení nájemní smlouvy, přičemž k vyzvednutí stroje došlo pouhý měsíc před jejím vypršením, že statutární orgán společnosti [právnická osoba] nevedl žádná jednání k prodloužení nájemní smlouvy. Konečně pak žalovaný v odvolání namítal nesprávný závěr soudu prvního stupně i potud, pokud žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky společně a nerozdílně s dalším povinným, tj. společností [právnická osoba], ačkoliv povinnost ručitele a dlužníka vůči věřiteli není solidární. Dále pak žalovaný nesouhlasil ani s nákladovým výrokem a postupem soudu podle § 150 o.s.ř. Namítal, že rozhodnutí soudu o nákladech řízení nepředcházel postup respektující zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, když žalovanému nebyl dán prostor, aby mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které by byly způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o nákladech řízení, s nimiž by se musel soud v rozhodnutí náležitě vypořádat (odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 814/08). Žalovaný navrhl změnu napadeného výroku I tak, že žaloba bude zamítnuta i co do částky 165 580 Kč příslušenstvím a žalobci a vedlejšímu účastníku na straně žalobce bude uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil v rámci odvolacího jednání. Měl za to, že námitka promlčení uplatněná žalovaným není důvodná proto, že promlčecí doba neuplynula z důvodu stavění promlčecí doby po dobu vedení řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3 a vydáním rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 začala dle žalobce běžet nová promlčecí doba, která neuplynula před podáním žaloby v této věci. Pokud by jeho argumentace ve vztahu ke stavění promlčecí doby nebyla shledána důvodnou, pak žalobce prostřednictvím svého zástupce namítal, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je zcela evidentně v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodů, že žalovaný upřednostňoval výplatu jiných subjektů, že protiprávním způsobem odebral výrobní prostředek, tedy stroj na výrobu kamen, dlužníku (společnosti [právnická osoba]) a tímto protiprávním jednáním de facto zlikvidoval dvě společnosti, tedy jak společnost [právnická osoba], tak společnost [právnická osoba] Dále se žalobce vymezil i k dalším námitkám žalovaného, uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že ze strany společnosti [právnická osoba] nedošlo k porušení smlouvy uzavřené mezi oběma společnostmi o rámcovém prodeji, a to z toho důvodu, že v době výkonu funkce předchůdce žalovaného jako statutárního zástupce byla dohodnuta výjimka na prodej několika kusů kamen přímo společností [právnická osoba] a konečně, že bylo v řízení prokázáno i to, že výpověď nájemní smlouvy daná žalovaným nebyla řádně společnosti [právnická osoba] doručena a že i bez ohledu na to, pokud by tomu tak bylo, pak v žádném případě nelze postupovat, jak to učinil žalovaný, tedy nezákonným způsobem, pokud nařídil násilné odebrání stroje. Navrhl proto potvrzení napadeného výroku I a i výroku o nákladech řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním žalovaného, tj. ve výroku I a závislém výroku III o nákladech řízení, a to včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), přihlédl k obsahu odvolání žalovaného i vyjádření žalobce k podanému odvolání, zabýval se posouzením uplatněné námitky promlčení žalovaným a dospěl k závěru, že právě s ohledem na námitku promlčení je nutno považovat odvolání žalovaného za zčásti důvodné.

10. Jak již výše uvedeno, předmětem přezkumu odvolacím soudem byl toliko závěr soudu prvního stupně, který ve vztahu k nároku na zaplacení částky 165 580 Kč dovodil odpovědnost žalovaného za škodu z titulu jeho ručitelského závazku ve smyslu ust. § 159 odst. 3 občanského zákoníku. Tento závěr učiněný soudem prvního stupně na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu a správného právního posouzení považuje odvolací soud za správný a odpovídající stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudem prvního stupně.

11. V řízení bylo nesporným, že žalovaný v době od 21. 8. 2015 do 17. 5. 2016 byl v pozici statutárního orgánu (předseda představenstva) společnosti [právnická osoba], která je jediným společníkem společnosti [právnická osoba], vůči které je vedeno insolvenční řízení u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v němž byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlášen konkurz a insolvenční správcem byl jmenován žalobce. [právnická osoba] byla jediným společníkem [právnická osoba], mezi tak byl vztah mateřské a dceřiné společnosti. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný svým jednáním, když násilným způsobem a nedůvodně odebral jako předseda představenstva společnosti [právnická osoba] stroj [anonymizováno] pronajatý společnosti [právnická osoba] v listopadu 2015, čímž se podílel na úpadku nejen společnosti [právnická osoba], ale i společnosti [právnická osoba], jejíž byl předsedou představenstva, si nepočínal s péčí řádného hospodáře ve smyslu ust. § 51 zákona o obchodních korporacích, když se nechoval jako poctivý hospodář ve vztahu k plnění závazku společnosti [právnická osoba] ve vztahu k společnosti [právnická osoba] představující neuhrazené faktury vystavené společností [právnická osoba] v souladu s rámcovou kupní smlouvou uzavřenou mezi těmito společnostmi, na základě které společnost [právnická osoba] dodávala společnosti [právnická osoba] výrobky, ohledně nichž byly vystaveny faktury na zaplacení dodaného zboží se splatností v době od 10. 4. 2015 do 30. 6. 2015, přičemž po celou dobu výkonu funkce žalovaného jako statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] nedošlo k úhradě nedoplatků z těchto již splatných faktur v celkové částce 165 580 Kč. Z důvodů popsaných soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud odkazuje, je to tedy žalovaný, který nejednal s péčí řádného hospodáře a stíhá jej proto právní důsledek v podobě ručení za dluhy věřitelům. Soud prvního stupně správně uzavřel, že pro hrazení škody žalobci v částce 165 580 Kč z titulu ručitelského závazku žalovaného ve smyslu ust. § 159 odst. 3 o. z. bylo zapotřebí splnění dvou podmínek a že obě byly splněny. Správně soud prvního stupně vycházel z toho, že člen voleného orgánu ručí za dluhy právnické osoby v rozsahu, v jakém právnické osobě způsobenou škodu nenahradil. Soud pak správně dovodil existenci škodního nároku společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému z důvodu jednání žalovaného jako člena voleného orgánu této korporace v rozporu s požadavky na péči řádného hospodáře a správně tedy posoudil tento škodní nárok jako otázku předběžnou, a tedy předpoklad odpovědnosti člena voleného orgánu k náhradě škody. Zároveň byla splněna i druhá podmínka pro postup soudu dle § 159 odst. 3 o. z. a uložení povinnosti k náhradě škody žalovanému jako ručiteli, když byla prokázána nemožnost domoci se náhrady škody v této výši 165 580 Kč žalobci přisouzené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 C 330/2016-27 vůči společnosti [právnická osoba] s ohledem na nesolventnost a nemajetnost této obchodní korporace, jak bylo soudem prvního stupně v řízení zjištěno. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o odpovědnosti žalovaného za škodu žalobci v částce 165 580 Kč s příslušenstvím z titulu jeho ručitelského závazku ve smyslu ust. § 159 odst. 3 o. z.

12. Odvolací soud však v rámci odvolacího řízení musel reagovat na žalovaným v odvolání řádně uplatněnou námitku promlčení, kterou odůvodnil tak, že ke dni podání žaloby v této věci směřující proti žalovanému, tj. dne 28. 6. 2018, byl nárok žalobce na zaplacení částky 165 580 Kč představující škodu v podobě nedoplatků jednotlivých faktur vystavených společností [právnická osoba] za společností [právnická osoba] a splatných v době od 10. 4. 2015 do 30. 6. 2015, promlčen, neboť dle žalovaného tříletá promlčecí lhůta, v níž mohly být jednotlivé nároky s ohledem na splatnost jednotlivých faktur uplatněny, uplynula ve všech případech marně před podáním žaloby v této věci.

13. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

14. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne jen, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

15. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčení lhůta trvá 3 roky.

16. V daném případě žalovaný v podaném odvolání vznesl námitku promlčení nároku žalobce na náhradu škody vůči žalovanému, kterou odůvodnil tím, že škoda ve výši celkem 165 580 Kč sestává z nedoplatků podle faktur, u nichž musí být nárok vůči žalovanému uplatněn v tříleté promlčecí době a která u všech faktur uplynula před podáním žaloby v této věci dne 28. 6. 2018. Nárok žalobce na náhradu škody v částce 165 580 Kč, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, sestává z částky 14 770 Kč, u níž splatnost nastala 10. 4. 2015, z částky 42 145 Kč, u níž splatnost nastala 29. 4. 2015, z částky 2 137 Kč, u níž splatnost nastala 4. 5. 2015, z částky 1 531 Kč, u níž splatnost nastala 13. 5. 2015, z částky 37 601 Kč, u níž splatnost nastala 19. 5. 2015, z částky 16 737 Kč, u níž splatnost nastala 28. 5. 2015, z částky 7 260 Kč, u níž splatnost nastala 15. 6. 2015, z částky 2 539 Kč, u níž splatnost nastala 22. 6. 2015, z částky 281 Kč, u níž splatnost nastala 22. 6. 2015, z částky 24 170 Kč, u níž splatnost nastala 25. 6. 2015 a z částky 16 409 Kč, u níž splatnost nastala 30. 6. 2015. Žaloba v dané věci daná žalobcem proti žalovanému na náhradu škody v této výši, sestávající z citovaných jednotlivých nedoplatků faktur splatných v době od 10. 4. 2015 do 30. 6. 2015, byla žalobcem uplatněna u soudu dne 28. 6. 2018. Znamená to tedy, že vzhledem k datu uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu se tak stalo, a to v rozsahu nároku co do částky 149 171 Kč, tj. vyjma jediné poslední částky 16 409 Kč splatné dne 30. 6. 2015, ohledně níž promlčecí lhůta doběhla po zahájení řízení, ve všech ostatních případech až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

17. Byť námitka promlčení byla žalovaným vznesena až v odvolacím řízení v rámci podaného odvolání, mohl a musel se jí odvolací soud zabývat, neboť podle ustálené judikatury lze námitku promlčení vznést kdykoliv, a to až do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu, když samotná otázka promlčení nemá charakter skutkového tvrzení a nejde tak o novou skutečnost ve smyslu § 205a o.s.ř., nesmí však jít o nové skutečnosti nebo důkazy, na základě kterých by měla být posuzována (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1206/2013). V dané věci posouzení otázky promlčení vznesené žalovaným záviselo na již známých skutečnostech, proto se odvolací soud vznesenou námitkou promlčení zabýval a shledal ji, jak již uvedeno shora, ve vztahu k částce 149 171 Kč, sestávající z nedoplatků faktur, jejichž splatnost nastala v době od 10. 4. 2015 do 25. 6. 2015, opodstatněnou, když řízení ohledně těchto nároků v souhrnné výši 149 171 Kč bylo zahájeno dne 28. 6. 2018, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

18. Obranu žalobce o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy neshledal odvolací soud důvodnou. Nelze přehlédnout, že námitka promlčení představuje jednu ze základních možností obrany plnění povinného účastníka řízení. Aby bylo možno posoudit námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy, je zapotřebí poměřit vznesenou námitku s požadavkem zákona, který zakazuje zjevné zneužití práva vznést námitku promlčení. Žalobce vznesení námitky promlčení žalovaným jako rozporné s dobrými mravy spatřoval v okolnostech, za kterých došlo ke vzniku škody, která je žalobcem po žalovaném uplatňována - žalovaný upřednostňoval výplatu jiných subjektů, nikoliv úhradu závazků ve vztahu k společnosti [právnická osoba], protiprávním způsobem odebral výrobní prostředek společnosti [právnická osoba] a tímto jednáním zlikvidoval jak tuto společnost, tak společnost [právnická osoba], jejímž byl statutárním zástupcem. Dle názoru odvolacího soudu, aby bylo možno důvodně vznesenou námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy, respektive, že její uplatnění je rozporné s dobrými mravy, musely by být tvrzeny a prokázány okolnosti, které by se vázaly k nemožnosti žalobce uplatnit škodu po žalovaném po dobu promlčecí lhůty. Nic takového ze strany žalobce však tvrzeno nebylo, tedy že by žalovaný svým jednáním vůči žalobci se podílel na tom, že by žalobce nemohl škodní nárok vůči žalovanému uplatnit do uplynutí promlčecí lhůty. Naopak nelze pominout, že žalobci z veřejně dostupných seznamů bylo, respektive mohlo být známo, postavení a funkce žalovaného ve společnosti [právnická osoba], a tedy z toho plynoucí i případná jeho odpovědnost za škodu vzniklou úpadci, jehož byl jmenován insolvenčním správcem a v jehož prospěch uplatňoval zaplacení částky 165 580 Kč jako nedoplatků splatných faktur po společnosti [právnická osoba] u soudu již v roce 2016. Civilní řízení je mimo jiné ovládáno i zásadou, že„ právo přeje bdělým“, a ta ze strany žalobce nebyla dodržena, proto nemohl odvolací soud shledat obranu žalobce, že žalovaným uplatněná námitka promlčení ve vztahu k částce 149 171 Kč je rozporná s dobrými mravy. Důvodnou pak neshledal ani námitku žalobce, že vydáním rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, kterým je ukládána povinnost k zaplacení částky 165 580 Kč nikoli žalovanému, ale společnosti [právnická osoba], došlo ve vztahu k žalovanému, který v uvedeném řízení nefiguroval jako účastník řízení, ke stavění promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody přímo po žalovaném.

19. Z vyložených důvodů proto odvolací soud přistoupil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ke změně rozsudku soudu prvního stupně a s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení části nároku žalobce žalobu co do částky 149 171 Kč s příslušenstvím zamítl a žalovanému k zaplacení žalobci byla uložena pouze částka v rozsahu, v jakém nebyla promlčena, a to je částka 16 409 Kč spolu se zákonnými úroky z této částky, přičemž co do příslušenství lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud pak na rozdíl od soudu prvního stupně nerozhodl o tom, že povinnost žalovaného z titulu ručitelského závazku a povinnost společnosti [právnická osoba] ve vztahu k zaplacení částky 16 409 Kč včetně příslušenství je jejich solidární povinností, neboť mezi nimi se o solidaritu nejedná, požadavek, aby se žalobce nemohl domoci tohoto plnění duplicitně, vyjádřil tak, že plněním jednoho zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého.

20. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na výsledek řízení, tj. uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 16 409 Kč oproti částce původně žalobcem žalované ve výši 784 561,06 Kč, by žalovaný ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. měl nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť jeho neúspěch lze charakterizovat jako neúspěch pouze v nepatrné části. Nicméně odvolací soud podobně jako soud prvního stupně shledal podmínky pro postup podle ust. § 150 o. s. ř. a nepřiznání žalovanému náhrady nákladů řízení v plném rozsahu, ale pouze v rozsahu 1/2. Důvody zvláštního zřetele hodné shledal odvolací soud v okolnostech případu a postoji žalovaného, který od počátku zastoupen advokátem nechal proběhnout obsáhlé důkazní řízení, s nímž bylo spojeno velké množství úkonů právní služby zástupců účastníků a v řízení zahájeném již v roce 2018 uplatnil námitku promlčení až v samém závěru řízení v rámci odvolání (duben 2022) podanému proti prvostupňovému rozsudku vydanému opakovaně, po předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu.

21. Žalovaný pak uplatnil náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplacených soudních poplatků za odvolání, ze složené zálohu na výslech svědků a z náhrady nákladů na právní zastoupení žalovaného advokátem, přičemž specifikoval 18 úkonů právní služby po 11 460 Kč za řízení před soudem prvního stupně včetně režijních paušálů a DPH a dále 4 úkony právní služby učiněné v provedených dvou odvolacích řízeních, včetně režijních paušálů a DPH, rovněž při sazbě odměny za 1 úkon právní služby 11 460 Kč, dále náklady řízení sestávají ze specifikované náhrady cestovného k ústním jednáním před Okresním soudem v Domažlicích a náhrady za ztrátu času (účast zástupce žalovaného u 10 nařízených ústních jednání před soudem prvního stupně). V řízení před soudem prvního stupně činila tarifní hodnota sporu částku 784 561,06 Kč, odměna za 1 úkon právní služby z této tarifní hodnoty představuje podle § 7 a. t. částku 11 460 Kč. Odměna v této výši náleží žalovanému za úkony jeho právního zástupce učiněné v řízení před soudem prvního stupně, a to za převzetí a přípravu zastoupení, dále za sepis vyjádření žalovaného k žalobě (tedy vyjádření co do věci samé) z 5. 11. 2019 ve spojení s podáním ze dne 7. 11. 2019, dále za účast při ústním jednání před soudem prvního stupně dne 11. 11. 2019, 30. 1. 2020, 24. 2. 2020, 19. 5. 2020, 8. 9. 2021, 25. 2. 2022, tj. 7 ústních jednání před soudem prvního stupně, a za další úkon právní služby za sepis vyjádření žalovaného ze dne 24. 2. 2020, tj. 10 úkonů právní služby po 11 460 Kč. Z dalších 8 úkonů učiněných před soudem prvního stupně, za něž požadoval přiznat odměnu ve výši 11 460 Kč za každý z těchto úkonů, pak odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený náklad sepis důkazního návrhu ze dne 2. 1. 2020, neboť v tomto podání zástupce žalovaného nečinil žádný skutkový či právní rozbor, pouze podání obsahuje sdělení, že v návaznosti na minulé ústní jednání upřesňuje důkazní návrh na provedení účastnického výslechu žalovaného, dále svědeckého výslechu označeného svědka a dva listinné důkazy. Celkem uvedené podání učiněné emailovou zprávou obsahuje 7 řádků textu. Pokud jde o dalších 7 zástupcem žalovaného účtovaných úkonů právní služby před soudem prvního stupně, a to podání žalobce ze dne 26. 4. 2019 a 6. 5. 2019, účast při ústních jednáních ve dnech 29. 4. 2019, 3. 6. 2019, které trvalo v délce přesahující dvě hodiny, a při ústním jednání dne 19. 6. 2019, pak všechny tyto úkony se vázaly k návrhu žalovaného na zrušení prvně vydaného rozsudku pro zmeškání, kdy bylo řešeno, zda zmeškání jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vyhlášen, se jednalo o omluvitelný omyl žalovaného (§ 153b odst. 4 o.s.ř.) a nebyla tedy řešena věc sama. Za tyto úkony proto dle názoru odvolacího soudu zástupci žalovaného náleží odměna v rozsahu 1/2 (§ 11 odst. 3 a § 11 odst. 2 a.t.). Za další úkony učiněné právním zástupcem žalovaného v rámci odvolacího řízení, a to za sepis odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2020, náleží odměna rovněž 11 460 Kč, počítána z tarifní hodnoty 784 561,06 Kč. Za další úkon, a to odvolání proti doplňujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2020, jímž bylo rozhodováno pouze o nákladech řízení vedlejšího účastníka, však náleží dle § 11 odst. 2 písm. c) a.t., mimosluvní odměna pouze ve výši , neboť se nejednalo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, tj. v částce 5 730 Kč. A za další úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za sepis odvolání proti rozsudku ze dne 25. 2. 2022, a za účast při odvolacím jednání konaném dne 27. 10. 2022 náleží odměna za jeden úkon právní služby vypočtená z tarifní hodnoty pouze 165 580 Kč, která byla jak předmětem odvolání žalovaného, tak s ohledem na zpětvzetí odvolání žalobce do zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně, i předmětem odvolacího řízení a odměna za tyto úkony právní služby činila 7 740 Kč zajeden úkon. Dále pokud žalovaný uplatnil na náhradě nákladů řízení částku 5 000 Kč jako složenou zálohu, pak z obsahu spisu vyplývá, že uvedená částka 5 000 Kč byla žalovanému vrácena na základě platebního poukazu vystaveného soudem prvního stupně dne 31. 7. 2020 a účtárnou soudu prvního stupně byla proplacena žalovanému dne 5. 8. 2020. Mezi účelně vynaložený náklad žalovaného, za který mu náleží náhrada, patří částka 39 229 Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání. Pokud pak součástí účtování nákladů řízení zástupce žalovaného učinil ještě další nárok na úhradu soudního poplatku za odvolání ve výši 8 279 Kč, pak žádná platba soudního poplatku v této výši nebyla žalovaným učiněna a ani mu nebyla soudem předepsána a k její úhradě tak žalovaný nebyl vyzýván, neboť v případě v pořadí druhého odvolání podaného žalovaným proti rozsudku ve věci samé, kdy napadal výrok ukládající mu povinnost k zaplacení částky 165 580 Kč, soudní poplatek z tohoto odvolání nebyl správně soudem prvního stupně vyměřen, neboť byl již zaplacen v případě prvního prvně podaného odvolání.

22. Celkem tedy za důvodně vynaložené náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně považuje odvolací soud 10 úkonů právní služby po 11 460 Kč, 7 úkonů po 5 730 Kč, 17 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné ve výši správně účtované zástupcem žalovaného k jednotlivým jednáním před soudem prvního stupně v částkách 5 x 968 Kč, 3 x 946 Kč, 1 x 858 Kč, 1 x 1 023 Kč a 10 x ztrátu času za 4 půlhodiny strávené na cestě [obec] – [obec] a zpět. Tedy včetně 21 % DPH jde o částku 203 699 Kč, z toho 1/2 za úkony učiněné před soudem prvního stupně představuje částku 101 849,50 Kč.

23. Za odvolací řízení (v pořadí prvé a druhé odvolací řízení) jde o účelně vynaložené náklady za právní zastoupení v částce v částce 40 983 Kč (1 x 11 460 Kč, 1 x 5 730 Kč, 2 x 7 740 Kč, 4 x režijní paušál 300 Kč, DPH 7 112,70 Kč). Spolu se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 39 229 Kč jde o náklady obou odvolacích řízení ve výši 80 212 Kč, polovina z této částky představuje 40 106 Kč.

24. Celkem tedy na nákladech řízení před soudy obou stupňů náleží žalovanému účelně vynaložené náklady v rozsahu 1/2, a to v celkové částce 141 955 Kč, nikoliv částce vyúčtované zástupcem žalovaného ve výši 190 983 Kč. Žalobci a vedlejšímu účastníku na straně žalobce tak byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 141 955 Kč ve lhůtě a způsobem uvedeným ve výroku III tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).