12 C 82/2020 - 76

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudcem [celé jméno řešitele] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: zaplacení [částka] takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vrácení daru, a to zlatého prstenu. Žalobkyně prsten popsala jako velký, těžký, zlatý prsten zhotovený z kombinace žlutého a červeného zlata, s tmavě fialovým polodrahokamem ametystem ve tvaru oválu o velikosti cca 20 mm x 10 mm, kámen je uchycen zvláštními úchyty střídavě ze žlutého a červeného zlata. Jedná se o rodinný šperk, jehož vlastníkem byla po dobu 42 let žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že žalované darovala prsten ke třicátým narozeninám za podmínky, že prsten je osobní dar, který je určen pouze pro žalovanou, nesmí ho nikomu půjčovat, vyměňovat jej ani jej prodat. Žalovaná s těmito podmínkami souhlasila prohlášením„ ano, já vím“. K darování došlo ústní darovací smlouvou na oslavě narozenin. Dne [datum] na jiné rodinné oslavě žalobkyně zjistila, že prsten nosí babička žalované (sestra žalobkyně) a ihned vyzvala žalovanou k vrácení daru a odstoupení od darovací smlouvy z důvodu nedodržení podmínek darování. Žalovaná však nijak nereagovala, až [datum] prostřednictvím aplikace facebook. Výzva k vrácení prstenu pro hrubý nevděk byla zaslána žalované také písemně dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání prstenu před podáním žaloby. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že žalovaná a její babička zakázala ostatní rodině styk s žalobkyní, a dále to, že žalované chybí morálka, etika a úcta k druhým lidem, úmyslně ubližuje žalobkyni a jejímu manželovi.

2. Žalovaná ve vyjádření doručeném soudu dne [datum] uvedla, že nárok uplatněný žalobou na vrácení daru pro hrubý nevděk neuznává, není si vědoma žádné tvrzené ústní darovací smlouvy, která by obsahovala podmínku zákazu půjčování, darování či vyměňování, a tedy žádnou ústní darovací smlouvu ani nemohla porušit. Rodinný šperk v minulosti zakoupil otec žalobkyně a daroval ho matce žalobkyně. Žalobkyně se na pořízení prstenu podílela finanční půjčkou, která byla ze strany jejího otce splacena. Není tedy pravda, že žalobkyně je 42 let vlastníkem prstenu. Po smrti matky žalobkyně v prosinci 2005 předala sestra žalobkyně, babička žalované, prsten žalobkyni, aby měla na matku vzpomínku. Žalobkyně následně dala prsten žalované a tato jej před oslavou, která se konala dne [datum], darovala své babičce, sestře žalobkyně, která má k prstenu silnější citový vztah než žalovaná. Žalovaná popřela, že by její matka měla zakázáno se se žalobkyní stýkat nebo že by žalovaná žalobkyni ubližovala, neboť je pravdou, že se žalobkyní 12 měsíců nekomunikuje. Žalobkyně žalované zasílala urážlivé a útočné zprávy na facebooku a SMS. Naopak žalobkyně rozpoutává rodinné roztržky a svými urážkami napadá babičku žalované.

3. Při jednání dne [datum] žalobkyně s ohledem na provedené dokazování a zjištění, že prsten je ve vlastnictví třetí osoby, babičky žalované, navrhla změnu žaloby tak, aby žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka], přičemž se jedná o cenu prstenu v místě a čase obvyklou. Téhož dne soud usnesením změnu žaloby spočívající v tom, že namísto vrácení daru – prstenu, se žalobkyně nově domáhá zaplacení částky [částka], připustil.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti:

5. Z opisu facebookových zpráv ze dne [datum] až [datum] mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně žalované sděluje, že žalovaná porušila podmínky darování, které měla potvrdit slovy„ ano, já vím“, a to hned dvakrát, jednou žalobkyni a podruhé manželovi žalobkyně, a proto žalobkyně vyzývá žalovanou k navrácení prstenu.

6. Z výzvy nadepsané vrácení daru pro hrubý nevděk ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že již od [datum] čeká na vrácení daru pro hrubý nevděk, a to z důvodu, že žalovaná porušila podmínky darování, podle nichž byl prsten osobní dar, který byl určen jen žalované a ta jej nesměla půjčit, vyměnit ani prodat. Prsten však měla [datum] na prstě babička žalované a když se žalobkyně žalované zeptala, jak to, že prsten má někdo jiný, měla žalovaná odpovědět, že je třeba ho provětrat. Na to žalobkyně požadovala vrácení prstenu. Dle potvrzení o převzetí poštovní zásilky si žalovaná výzvu převzala dne [datum].

7. Žalovaná vypověděla, že k darování prstenu došlo v květnu 2018 na oslavě třicátých narozenin žalované. Prsten dostala darem od rodiny [příjmení] a byl jí předáván v krabičce, žalovaná nevěděla, co v krabičce je. Bylo jí popřáno zdraví, štěstí apod., ale nic ohledně darovací smlouvy v přání nezaznělo. Když prsten rozbalovala, žalobkyně se na ní usmála a z toho žalovaná pochopila, že si žalobkyně přeje, aby prsten zůstal v rodině a že je ráda, že prsten má žalovaná. Podle žalované při darování nebyly stanoveny žádné podmínky a ani později nikdo žalované neřekl, že darování je jakkoliv podmíněno. Dále žalovaná popsala, že na oslavě zlaté svatby prarodičů žalované dne [datum] se žalobkyně zajímala, proč má prsten na ruce babička žalované. Žalovaná si vůbec není vědoma, že by jí tehdy žalobkyně vyzvala k vrácení prstenu. Podle žalované ji k vrácení prstenu žalobkyně vyzvala poprvé dopisem nebo zprávou na facebooku. Dále žalovaná uvedla, že před oslavou zlaté svatby darovala prsten své babičce, protože jí bylo líto, aby prsten ležel v trezoru a byl to prsten po matce babičky žalované. Babička žalované si musela nechat prsten zvětšit. Žalovaná nevrátila dar žalobkyni, neboť prsten nepovažuje ani za nevhodný dárek a ani neuznává důvody, pro které jej žalobkyně požaduje zpět, uvedla, že nic neporušila.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalované, vypověděla, že byla na oslavě třicátých narozenin žalované, neslyšela blahopřání žalobkyně a neslyšela nic o tom, že by ze strany žalobkyně byly při darování zmíněny nějaké podmínky. Uvedla, že žalovaná dala předmětný prsten své babičce před oslavou zlaté svatby, což bylo zhruba dva roky zpátky, a ta si jej musela nechat zvětšit. Svědkyně dále uvedla, že až později se dozvěděla, že žalobkyně psala žalované ošklivé věci v SMS zprávách, přičemž když se svědkyně se žalobkyní setkala (dne [datum]), bavily se normálně. Dále doplnila, že nikdy neřekla žalobkyni, že by se s ní a jejím manželem nemohla stýkat, protože by jí to zakázala žalovaná s její babičkou (s matkou svědkyně). 9. [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně, vypověděl, že na oslavě třicátých narozenin darovali žalované předmětný prsten. Svědek uvedl, že žalované při darování řekli, že je jejich výslovným přáním, aby žalovaná darovala prsten následující generaci s tím, že jej nesmí půjčovat, darovat, ani zcizit někomu jinému. V průběhu oslav měl svědek žalovanou na uvedené ještě znovu upozornit. Svědek si nevzpomněl, jestli při darování zaznělo něco o následku pro případ porušení podmínek darovací smlouvy, ale uvedl, že asi hodinu po předání prstenu se potkal s žalovanou v kuchyni, a tam jí měl říct, že by jinak museli chtít prsten zpátky. Svědek však nedokázal vysvětlit, proč uvedený dodatek zazněl, následně uvedl, že jejich přáním bylo, aby se prsten nedostal mimo rodinu. Podle svědka si žalovaná při převzetí prstenu ani neuvědomila, že uvedené přání vyslovili. Dále svědek uvedl, že na oslavě zlaté svatby švagrové (sestry žalobkyně) žalobkyně zjistila, že tento prsten má sestra žalobkyně. Poté měla žalobkyně říct žalované, že porušila dohodu a chtít prsten zpět. Svědek také nejprve popsal, že peníze na prsten dala svému otci žalobkyně, následně uvedl, že peníze pro tchána poskytl svědek sám, a poté ale uvedl, že prsten přímo koupila žalobkyně a tchánovi ho darovala a ten jej následně daroval své ženě, matce žalobkyně; po její smrti pak dostala prsten žalobkyně.

10. Svědek [jméno] [příjmení], manžel žalované, vypověděl, že byl přítomen, když byl žalované prsten předáván, stál přibližně 3 metry od místa, kde žalované blahopřáli. Slyšel, co si mezi sebou říkali. Podle svědka manžel žalobkyně i žalobkyně žalované popřáli vše nejlepší a nic dalšího neříkali. Také uvedl, že na oslavě žalovaná roznášela jídlo a pití a za tímto účelem chodila do kuchyně, v níž nebyl nikdo, kdo by tam byl neustále. Podle svědka má nyní prsten babička žalované.

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] (sestra žalobkyně, babička žalované) vypověděla, že matce svědkyně a žalobkyně zůstal prsten, který svědkyně dala žalobkyni, ta ho dala žalované a svědkyně jej dá zase pravnučce. Prsten se pak bude jako dědictví dále předávat v rodině, ale zatím ho má svědkyně a je její. Prsten si svědkyně nechala zvětšit, protože jí byl malý. Prsten dostala svědkyně od žalované asi měsíc před 50-tým výročím svatby, což bylo před dvěma lety v dubnu. Na oslavě k výročí ho již měla svědkyně zvětšený a nosila ho. Svědkyně byla přítomna, když prsten dostala žalovaná. Svědkyně popsala, že žalobkyně žalované přála k narozeninám a dala jí předmětný prsten, který byl v krabičce, a nikdo neviděl, co bylo uvnitř. Žalobkyně k tomu nic neříkala, pěkně žalované popřála.

12. Z předžalobní výzvy k vrácení daru pro hrubý nevděk obdarovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k vrácení daru a upozornila ji na možnost vymáhání daru soudní cestou. Dle podacího lístku ze dne [datum] byla výzva odeslána žalované na adresu trvalého pobytu.

13. Soud dále provedl důkaz čestným prohlášení ze dne [datum], avšak neučinil z něj žádná podstatná skutková zjištění, neboť se jedná o subjektivní proklamaci žalobkyně, která prohlašuje, že je výhradním vlastníkem prstenu od roku 1977, prsten zakoupila a řádně zaplatila. Toto prohlášení je pro spor bez významu, neboť soud nemá pochybnost o tom, že žalobkyně byla vlastníkem prstenu v době, kdy jej k 30-tým narozeninám darovala žalované, žádná z účastnic řízení ani tento stav nepopírá. Pro rozhodnutí věci není podstatné, po jak dlouhou dobu žalobkyně prsten vlastnila před tím, než jej darovala žalované. Ze stejného důvodu soud neprovedl ani důkaz [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci projednání dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé [datum].

14. Soud neprovedl k důkazu ani žalobkyní navrhovanou facebookovou korespondenci na č. l. 42-50, neboť se jedná o soukromé zprávy žalobkyně se třetími osobami, jež nejsou účastníky řízení a pro předmět tohoto řízení je jejich obsah nadbytečný, neboť soud nezjišťoval vztahy v širší rodině účastnic řízení. Nadto absentují souhlasy těchto třetích osob se čtením jejich soukromé korespondence u soudu.

15. Soud dále neprovedl dokazování navrhovanou internetovou nabídkou zlatého prstenu s přírodním ametystem v ceně [částka] (č. l. 58-59) a znaleckým posudkem za účelem zjištění ceny obvyklé předmětného prstenu, jehož vydání není možné s ohledem na skutkové zjištění, že žalovaná již předmětný prsten nevlastní. S ohledem na právní závěry soudu (viz níže) bylo v tomto řízení nadbytečné zabývat se obvyklou cenou prstenu.

16. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pro hodnocení důkazů je podstatné, že obecně, s výjimkou tvrzených stanovených podmínek darování, panovala mezi účastnicemi řízení shoda na skutkovém ději. Pokud jde o tvrzené podmínky darování, soud je zjišťoval ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], přičemž neuvěřil výpovědi svědka [jméno] [příjmení] v části, ve které uvedl, že se žalobkyní při gratulaci sdělili žalované, že nesmí prsten darovat, půjčovat ani zcizit někomu jinému, a soud mu neuvěřil ani v části, ve které uvedl, že na podmínky darování svědek žalovanou ještě jednou v průběhu oslavy upozornil, když se potkali v kuchyni a tehdy jí řekl, že jinak by museli chtít ten prstýnek zpátky. Výpověď svědka [příjmení] soud nepovažoval za konzistentní; bylo jednak zjevné, že svědek se snaží vhodně doplnit odpovědi podle toho, kam směřovaly dotazy soudu (např. svědek původně vůbec nepopsal, že by kdokoliv kdykoliv zmiňoval následek porušení podmínek darování žalované, ale k dotazu soudu již tuto skutečnost přesně popsal) a jednak zde byly zjevné změny v popisu událostí svědkem (např. nejprve uvedl, že tchánovi poskytla peníze na prsten žalobkyně jako půjčku, pak uvedl, že peníze poskytl svědek a nakonec uvedl, že prsten koupila žalobkyně). Dále je třeba zdůraznit, že uvedené části výpovědi svědka nejenže zůstaly osamoceny a nejsou podpořeny dalšími důkazy, ale především žalovaná a všichni další svědci naopak uvedli, že při předávání daru neslyšeli žádnou podmínku, s níž by byl předmětný prsten darován. Ostatně je přinejmenším velmi neobvyklé, aby přímo při přání, které je pronášeno na rodinné oslavě v rámci významného životního výročí, byly žalobkyní uvedené podmínky darování vůbec zmiňovány, a to případně i s následkem, o kterém svědek [příjmení] hovořil. S ohledem na výše uvedené tedy soud nemá za prokázané, že by došlo k darování předmětného prstenu žalované se stanovením podmínek, že jej žalovaná nesmí půjčit, vyměnit ani prodat, jinak by musel být vrácen.

17. Po hodnocení důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Žalobkyně darovala žalované ke třicátým narozeninám prsten, jedná se o zlatý šperk, který je předáván v rodině a původně jej vlastnila matka žalobkyně. Žalovaná před datem [datum] darovala předmětný prsten své babičce, sestře žalobkyně, protože chtěla, aby jej babička nosila, neboť k prstenu má větší citové pouto. Babička žalované má prsten u sebe, nechala si ho zvětšit a nosí jej. Měla jej také na oslavě zlaté svatby [datum], které se účastnila i žalobkyně a ta zde zjistila, že prsten nosí babička žalované. Žalobkyně písemně žalovanou vyzvala, aby jí prsten vrátila, a to dopisem ze dne [datum], když má za to, že jsou naplněny podmínky odvolání daru pro nevděk, které specifikovala tak, že žalovaná podle darovací smlouvy nesměla předmětný půjčit, vyměnit ani prodat, což však porušila tím, že dne [datum] při oslavě výročí zlaté svatby měla prsten na prstě babička žalované. Žalobkyně se žalovanou více než rok nekomunikují, v rodině panují neshody. Nebylo prokázáno, že by prsten žalobkyně darovala žalované s podmínkami, že jej nesmí nikomu předat, půjčit nebo darovat.

18. Podle ustanovení § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o.z.), darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

19. Podle ustanovení § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

20. Podle ustanovení § 548 odst. 1 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podle odst. 2 věty druhé § 548 o. z. je podmínka rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

21. V rámci právního hodnocení projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou byla ústně uzavřena darovací smlouva podle ust. § 2055 o. z., neboť žalobkyně bezplatně převedla prsten do vlastnictví žalované a ta dar bez výhrad přijala. Soud za účelem ověření splnění podmínek pasivní věcné legitimace žalované k vydání prstenu jako předběžnou otázku řešil, kdo je aktuálně vlastníkem prstenu. Po provedeném dokazování, především na základě výpovědi žalované a svědkyně [jméno] [příjmení], lze uzavřít, že vlastníkem prstenu již není žalovaná, neboť prsten před datem [datum] darovala své babičce, ta jej přijala a považuje se za vlastníka prstenu. Žalovaná v důsledku zcizení prstenu ztratila pasivní legitimaci pro řízení o žalobě na vydání prstenu, a proto byla na místě žalobkyní učiněná změna žaloby na zaplacení obvyklé ceny prstenu, což odpovídá ustanovení § 2072 odst. 1 o. z., a soud proto změnu žaloby připustil.

22. Jako první se soud zabýval otázkou, zda darování bylo jakkoliv ujednáním stran podmíněno. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzených ústně ujednaných podmínek (tj. dar nesmí žalovaná půjčovat, vyměňovat a ani prodat), které žalovaná měla akceptovat prohlášením„ ano, já vím“. Také nebylo prokázáno, a především ani žalobkyní tvrzeno, že by při darování byl konkrétně sjednán následek pro případ porušení této tvrzené podmínky. Soud na podkladě zjištěného skutkového stavu dospěl k názoru, že při darování nebyla sjednána rozvazovací podmínka ve smyslu ust. § 548 odst. 2, věta druhá, o. z., a ani jiné podmínky. Nadto, ani připustil-li by soud existenci takových smluvních ujednání, nebyl by pro případ jejich naplnění sjednán žádný dostatečně určitý následek (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 2393/20 ze dne 3.12.2020). Pro úplnost, ani pokud by soud eventuálně uvěřil svědkovi [jméno] [příjmení], že později žalovanou o podmínkách darování či následku naplnění podmínek informoval, takové prohlášení ex post by nemělo na perfekci dvoustranné darovací smlouvy vliv.

23. Dále soud posuzoval, zda žalobkyně platně odvolala dar pro nevděk žalované, v důsledku čehož by žalovaná byla povinna žalobkyni prsten vrátit, respektive zaplatit jeho obvyklou cenu.

24. Je nutno zdůraznit, že označením (identifikací) závadného chování žalovaného vůči žalobkyni ve výzvě k vrácení daru ze dne [datum], byl dán okruh sporných skutečností, které byly předmětem dokazování. Závadné chování ze strany žalované byl přitom v rámci výzvy k vrácení daru (odstoupení od smlouvy) vymezen jako jednání žalované spočívající v předání prstenu babičce žalované. Žalobkyně sice v rámci žalobních tvrzení (kromě naposledy uvedeného) tvrdila, že nevděk žalované spatřuje také v následné nekomunikace žalované se žalobkyní, přerušení širších rodinných vazeb z popudu žalované a skutečnost, že žalované chybí morálka a úcta k druhým lidem, čímž žalovaná žalobkyni a jejímu manželovi ubližuje, avšak nevyzvala-li žalobkyně žalovanou k vrácení daru pro takové závadné jednání, je takto popsané chování žalované z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní.

25. Soud se tedy zabýval z hlediska citovaného ust. § 2072 odst.1 o.z. toliko zkoumáním závadného chování žalované, spočívajícího v tom, že prsten, který jí darovala žalobkyně, dále darovala své babičce, sestře žalobkyně. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1794/2018 zdůraznil, že podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci (srov. [příjmení] a spol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]), 1. vydání, C. H. Beck, 2014, str. 21 – 24). Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. též komentář k § 2072 o. z. v ASPI). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.

26. V souladu s výše uvedeným závěrem má soud v projednávané věci předně za to, že jednání žalované není jednáním, které by zjevně porušovalo dobré mravy. Předání prstenu babičce, která k němu má bližší citové pouto, neboť je dědictvím po její matce (prababičce žalované), nelze považovat za porušení dobrých mravů (dobré mravy definoval Nejvyšší soud ČR jako„ souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence sdílené rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních“; sp. zn. 20 Cdo 263/2001), a to ani v situaci, kdy se žalobkyně a její sestra (babička žalované) spolu nebaví, nestýkají se a mají mezi sebou neshody. Žalovaná se stala vlastníkem prstenu a bylo na ní, jak s ním naloží. Zároveň respektovala to, co se zpravidla k rodinnému šperku váže a co jej charakterizuje, tedy zachování jeho vlastnictví a předávání mezi generacemi nejužší rodiny. Je sice možné, že žalobkyně subjektivně vnímá darování prstenu jako porušení dobrých mravů, ale v kontextu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu je rozhodujícím především výše uvedené objektivní hledisko, podle něhož darování rodinného šperku v rámci rodiny (a to druhé dceři původní majitelky prstenu) není a nemůže být jakýmkoliv porušením dobrých mravů; negativní vnímání tohoto chování žalované ze strany žalobkyně je bezesporu výrazně ovlivněno jejím vztahem se sestrou, nicméně to není důvodem, který by v rámci vzájemného srovnání objektivního a subjektivního hlediska měl svědčit pro revokaci předmětného prstenu.

27. Vzhledem k názoru soudu, dle kterého jednání žalované nemohlo dosáhnout intenzity zákonem předpokládané pro platné odvolání daru, bylo nadbytečné zjišťovat obvyklou cenu prstenu a bylo by nehospodárné se v tomto řízení dále otázkou ekonomické hodnoty prstenu zabývat.

28. Argumentovala-li žalovaná, že darováním prstenu projevila žalobkyně štědrost a velkorysost a žalovaná je proto vůči ní vázána úctou a vděčností, lze doplnit, že ani podle komentářové literatury se nelze domnívat, že by darováním vznikala obdarovanému jakási reciproční závazková povinnost doživotního vděku vůči dárci, tj. že by darování v sobě vlastně neslo již zřetelné prvky synallagmatu ([příjmení], [příjmení], [příjmení] aj., Občanský zákoník. Komentář. Svazek V., Wolters Kluwer).

29. Pokud žalobkyně poukazovala na problémy v širší rodině a možné nevhodné chování členů rodiny k její osobě, k čemuž i předkládala důkazy, nebyly to skutkové okolnosti podstatné pro předmět řízen (viz bod 24 tohoto rozsudku), soud tyto vztahy nehodnotil a na jeho rozhodnutí neměly vliv. Podstatný pro rozhodnutí o oprávněnosti odvolání daru pro nevděk byl vztah mezi žalobkyní a žalovanou, resp. žalobkyní vytknuté závadné chování žalobkyně.

30. Závěrem soud doplňuje, že se opakovaně pokoušel vést účastnice řízení ke smíru, který by mohl dopomoci k celkovému narovnání rodinné situace, když je zjevné, že spor o vydání prstenu je součástí rozsáhlejších rodinných problémů, avšak smíru se nepodařilo dosáhnout.

31. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

32. O nákladech řízení soud rozhod tak, že je nepřiznal žádné z účastnic řízení, neboť zcela úspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) náklady řízení, jejichž náhradu by požadovala, nevznikly.

Poučení