16 CO 244/2021 - 131

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 16 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 6. 2021, č. j. 12 C 82/2020-76, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 651,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhala po žalované vrácení daru, a to zlatého prstenu, který podrobně specifikovala. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o rodinný šperk, který žalované darovala ke třicátým narozeninám za podmínky, že prsten je osobní dar, jenž je určen pouze pro ni, že ho nesmí nikomu půjčovat, vyměňovat jej ani jej prodat. Žalovaná s těmito podmínkami souhlasila prohlášením„ ano, já vím“. K darování došlo ústní darovací smlouvou na oslavě narozenin. Dne [datum] na jiné rodinné oslavě žalobkyně zjistila, že prsten nosí babička žalované (sestra žalobkyně), proto ihned vyzvala žalovanou k vrácení daru z důvodu nedodržení podmínek darování. Výzva k vrácení prstenu pro hrubý nevděk byla zaslána žalované také písemně dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále v žalobě tvrdila, že žalovaná a její babička zakázaly rodině se s ní stýkat, že žalované chybí morálka, etika a úcta k druhým lidem a že úmyslně ubližuje žalobkyni a jejímu manželovi.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popřela, že by ústní darovací smlouva obsahovala nějaké podmínky. Rodinný šperk v minulosti zakoupil otec žalobkyně a daroval ho matce žalobkyně. Žalobkyně se na pořízení prstenu podílela finanční půjčkou, která byla ze strany jejího otce splacena. Po smrti matky žalobkyně v [měsíc] [rok] předala sestra žalobkyně (babička žalované) prsten žalobkyni, aby měla na matku vzpomínku. Žalobkyně následně dala prsten žalované, která jej před oslavou konanou dne [datum] darovala své babičce (sestře žalobkyně), jež má k prstenu silnější citový vztah než žalovaná. Rovněž popřela, že by své matce zakázala se s žalobkyní stýkat nebo že by jí ubližovala. Naopak žalobkyně rozpoutává rodinné roztržky a svými urážkami napadá babičku žalované. Žalovaná připustila, že z tohoto důvodu s žalobkyní delší dobu nekomunikuje.

3. U jednání dne [datum] žalobkyně s ohledem na provedené dokazování a zjištění, že prsten je ve vlastnictví třetí osoby (babičky žalované), změnila (se souhlasem okresního soudu) žalobu a domáhala se na místo vrácení prstenu zaplacení částky 16 000 Kč s tím, že se jedná o cenu prstenu v daném místě a čase obvyklou.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu o zaplacení částky 16 000 Kč zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud pokládal pro hodnocení důkazů za podstatné, že s výjimkou tvrzených podmínek darování byl skutkový stav mezi účastnicemi v podstatě nesporný. K okolnostem darování prstenu vyslechl svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], přičemž neuvěřil výpovědi svědka [příjmení] (manžela žalobkyně), že s žalobkyní při gratulaci sdělili žalované, že nesmí prsten darovat, půjčovat ani zcizit nikomu jinému a že na tyto podmínky darování žalovanou ještě jednou v průběhu oslavy při setkání v kuchyni upozornil s tím, že„ jinak by museli chtít ten prstýnek zpátky“. Výpověď svědka [příjmení] okresní soud nepovažoval za konzistentní, neboť bylo jednak zjevné, že svědek se snažil vhodně doplnit odpovědi podle toho, kam směřovaly dotazy soudu (např. svědek původně vůbec nepopsal, že by kdokoliv kdykoliv zmiňoval následek porušení podmínek darování žalované, ale k dotazu soudu již tuto skutečnost přesně popsal), a jednak svou výpověď postupně měnil (např. nejprve uvedl, že tchánovi poskytla peníze na prsten žalobkyně jako půjčku, pak uvedl, že peníze poskytl svědek, a nakonec uvedl, že prsten koupila žalobkyně). Výpověď manžela žalobkyně zůstala osamocena, kdy žalovaná a všichni další svědci naopak uvedli, že při předávání daru neslyšeli žádnou podmínku. Okresní soud nadto zdůraznil, že je přinejmenším velmi neobvyklé, aby přímo při přání, které je pronášeno na rodinné oslavě v rámci významného životního výročí, byly žalobkyní uvedené podmínky darování vůbec zmiňovány, a to případně i s následkem, o kterém svědek [příjmení] hovořil. Dle okresního soudu tak nebylo prokázáno, že by došlo k darování předmětného prstenu žalované se stanovením podmínek, že jej nesmí nikomu půjčit, vyměnit ani prodat, jinak by musel být vrácen.

5. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla ústně uzavřena darovací smlouva podle § 2055 o. z., neboť žalobkyně bezplatně převedla prsten do vlastnictví žalované, která dar bez výhrad přijala. Z výpovědi žalované a svědkyně [jméno] [příjmení] (babičky žalované a sestry žalobkyně) okresní soud zjistil, že vlastníkem prstenu již není žalovaná, jež prsten před datem [datum] darovala své babičce. Žalovaná v důsledku zcizení prstenu ztratila pasivní legitimaci pro řízení o žalobě na vydání prstenu, tudíž byla na místě žalobkyní učiněná změna žaloby na zaplacení obvyklé ceny prstenu ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. Okresní soud předně konstatoval, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzených ústně ujednaných podmínek (tj., že dar nesmí žalovaná půjčovat, vyměňovat a ani prodat), které žalovaná měla akceptovat prohlášením„ ano, já vím“. Jinak řečeno, okresní soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že při darování nebyla sjednána rozvazovací podmínka ve smyslu § 548 odst. 2 věty druhá o. z., ani žádná jiná podmínka. Dále se okresní soud zabýval otázkou, zda žalobkyně platně odvolala dar pro nevděk žalované. Označením (identifikací) závadného chování žalované vůči žalobkyni ve výzvě k vrácení daru byl dán okruh sporných skutečností, které byly předmětem dokazování. Závadné chování žalované přitom žalobkyně ve výzvě k vrácení daru spatřovala v předání prstenu babičce žalované. Tvrdila-li žalobkyně v rámci žalobních tvrzení, že nevděk žalované spatřuje také v následné„ nekomunikaci“, přerušení širších rodinných vazeb a v tom, že žalované chybí morálka a úcta k druhým lidem, okresní soud to pokládal za irelevantní, protože žalobkyně z těchto důvodů žalovanou k vrácení daru nevyzvala. Zdůraznil, že z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk podle § 2072 odst. 1 o. z. je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Komplexní hodnocení závadného chování nese prvky objektivního i subjektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím je především objektivní hledisko, teprve na druhém místě má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. V daném případě dospěl okresní soud k závěru, že vytýkané jednání žalované nepředstavuje zjevné porušení dobrých mravů. Předání prstenu babičce, která k němu má bližší citové pouto, neboť je dědictvím po její matce (prababičce žalované), nelze považovat za porušení dobrých mravů, a to ani za situace, kdy se žalobkyně a její sestra (babička žalované) spolu nebaví, nestýkají se a mají mezi sebou neshody. Žalovaná se stala vlastníkem prstenu a bylo na ní, jak s ním naloží. Zároveň respektovala to, co se zpravidla k rodinnému šperku váže a co jej charakterizuje, tedy zachování jeho vlastnictví a předávání mezi generacemi nejužší rodiny. Je sice možné, že žalobkyně subjektivně vnímá darování prstenu jako porušení dobrých mravů, ale z objektivního hlediska darování rodinného šperku v rámci rodiny (a to druhé dceři původní majitelky prstenu) není (nemůže být) porušením dobrých mravů. Negativní vnímání tohoto chování žalované je u žalobkyně bezesporu výrazně ovlivněno jejím vztahem se sestrou, nicméně to není důvodem, který by v rámci vzájemného srovnání objektivního a subjektivního hlediska měl svědčit pro revokaci daru.

6. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně, která namítala, že odůvodnění napadeného rozsudku je nesrozumitelné a nepřesné z důvodu chyb v datech a záměny slov. Samosoudce protokoloval přednesy stran a výpovědi svědků„ trochu jinak, než byly vysloveny, případně některé pasáže vynechal“, např. emotivní výkřiky žalované, že žalobkyně může za nemoc její dcery, nebo další emotivní výstup žalované poté, co okresní soud připustil změnu žaloby. V protokolu o jednání ze dne [datum] nebyla zachycena ta část výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (babičky žalované a sestry žalobkyně), kdy uvedla, že se měli všichni rádi, ani reakce svědkyně na její otázku, proč s ní rok nekomunikovala, na kterou jen sklopila oči a pokrčila rameny. Obdobně vyhýbavě svědkyně [příjmení] odpovídala i na další otázky o nabytí prstenu. Z výpovědi svědkyně, že žalovaná jí dala prsten se slovy,„ tak ho babičko ponos“, nevyplývá, že se jednalo o dar, nýbrž o výpůjčku. Žalobkyně je přesvědčena, že ve skutečnosti žalovaná prstenem splatila svědkyni [příjmení] svůj dluh ve výši 5 000 Kč. Dále vytýkala okresnímu soudu, že„ mnohé otázky na svědky byly návodné“, a to zejména v případě [jméno] [příjmení] (manžela žalované), který přesto nebyl schopen specifikovat, jakým konkrétním způsobem svědkyně [příjmení] prsten od žalované nabyla. Obsah výpovědi jejího manžela [jméno] [příjmení] byl v bodě 9. odůvodnění napadeného rozsudku popsán„ značně nesrozumitelně“. Dle žalobkyně okresní soud pochybil i tím, že neprovedl výslech svědka [jméno] [příjmení], který navrhovaly obě účastnice. K průběhu jednání před okresním soudem dne [datum] namítala, že před zahájením jednání se neznámá osoba (žena) zastavila před jednací síní u žalované a svědkyně [příjmení], pozdravila je a vedla s nimi družný hovor. Z jejich„ veselé“ komunikace bylo zřejmé, že se dobře znají. Následně tato osoba vešla ještě před zahájením do jednací síně, účastnila se celého jednání na místě určeném pro veřejnost a zůstala v ní i po skončení jednání. Jednací síň neopustila ani při přerušení jednání po dobu 3 minut. Podle názoru žalobkyně je tento nestandardní postup okresního soudu zcela nepřijatelný, neboť tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Následně v doplnění odvolání ze dne [datum] uvedla, že mezi zvukovými záznamy z jednání a protokoly jsou diametrální rozdíly. Z vyjádření žalované k odvolání je podle názoru žalobkyně zřejmé, že se zná s justiční čekatelkou [titul] [příjmení], protože jinak by nemohla vědět, že se jednalo o justiční čekatelku. Jelikož zmiňovaná justiční čekatelka neopustila jednací síň ani po dobu přerušení jednání, došlo k porušení § 15 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy a § 37 odst. 1 o. s. ř., přičemž podle soudní judikatury tato skutečnost zakládá objektivně důvody k pochybnostem o podjatosti soudce. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že námitka podjatosti soudce není důvodná, neboť osobou, která se měla dne [datum] nacházet v jednací síni, byla justiční čekatelka, což si ověřil zástupce žalované telefonickým dotazem na okresní soud. Dotyčná justiční čekatelka do průběhu jednání nikterak nezasahovala. Soud prvního stupně podle názoru žalované zjistil správně a úplně skutkový stav a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) přezkoumal u odvolacího jednání prvostupňový rozsudek, včetně řízení předcházející jeho vydání (podle pravidel uvedených v § 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

9. Odvolací soud si předně k objasnění průběhu ústního jednání dne [datum] vyžádal stanovisko soudu prvního stupně. Samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně [titul] [jméno] [příjmení] ve vyjádření uvedl, že uvedeného dne se jednání účastnila v rámci tzv. přípravné služby tehdejší justiční čekatelka (nyní již soudkyně) [titul] [jméno] [příjmení], která tuto skutečnost potvrdila v samostatném vyjádření s tím, že nezná žádnou z účastnic, že k nim nemá žádný vztah a že nezná ani nikoho z vyslýchaných svědků. Dále popsala, že v rámci náslechu za účelem přípravy na výkon funkce soudkyně se účastnila v projednávané věci toliko jednání dne [datum] a následně jednání dne [datum], při kterém byl vyhlášen rozsudek. Předcházejících jednání ve dnech [datum] a [datum] se neúčastnila, neboť v té době ještě nebyla jako justiční čekatelka přidělena k Okresnímu soudu v Novém Jičíně O průběhu jednání si pořizovala rukou psané poznámky. Připustila, že do jednací síně vstoupila ještě před vyvoláním účastníků a že po skončení jednání pravděpodobně zůstala v jednací síni, aby se soudcem probrala právní stránku věci a způsob vedení jednání. Nepamatovala si, že by s kýmkoliv na chodbě před vstupem do jednací síně komunikovala. Nevylučovala, že přítomné na chodbě pozdravila, případně se jich mohla nanejvýš zeptat, zda byli předvolání ke konkrétnímu jednání. Vyloučila však, že by s některými osobami před zahájením jednání v předmětné věci vedla„ družný rozhovor“. Kategoricky se ohradila proti tomu, že by s některou z účastnic hovořila o předmětu sporu, případně by měla nějaký poměr k věci či k účastnicím řízení anebo by měla jakýkoliv zájem na výsledku řízení.

10. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.).

11. Shora citovaná právní úprava směřuje k tomu, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, jehož nestrannost nebude ovlivněna vztahem k účastníkům řízení a jejich zástupcům nebo jeho zájmem na výsledku řízení. Proto zákon zakládá dva okruhy důvodů pro vyloučení soudce; poměr soudce k věci a poměr soudce k účastníkům (jejich zástupcům). Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod.

12. Předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Pochybnosti o nepodjatosti soudce musí být založeny na konkrétně označených a zjištěných skutečnostech, v jejichž světle se soudcova nepodjatost jeví objektivně pochybnou.

13. Podle § 37 odst. 1 o. s. ř. senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo jiný poradě přítomen.

14. Podle § 15 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, před vyhlášením rozhodnutí se senát odebere do poradní síně. Není-li k dispozici poradní síň, vyzve předseda senátu přítomné, aby jednací síň se všemi svými věcmi opustili.

15. Podle § 15 odst. 3 citované vyhlášky obdobně jako senát může postupovat i samosoudce.

16. Smyslem shora citovaných ustanovení je vytvoření takových podmínek, aby k tvorbě rozhodnutí soudu bylo přistupováno bez nebezpečí možného ovlivnění ze strany jiných osob a aby bylo zajištěno nezávislé rozhodování senátu. Odvolací soud si je vědom, že soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1659/2012) dospěla k závěru, že„ byla-li jakékoli oddělené poradě senátu v průběhu řízení přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu“. Nicméně v posuzovaném případě má odvolací soud za to, že zde není dán objektivní důvod pochybovat o nepodjatosti samosoudce [titul] [jméno] [příjmení]. Z protokolu o jednání před Okresním soudem v Novém Jičíně ze dne [datum] vyplývá, že po výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a poté, co žalobkyně navrhla změnu žaloby spočívající v tom, že se domáhala na místo vrácení prstenu zaplacení částky 16 000 Kč, bylo vyhlášeno usnesení, že„ jednání se na 3 minuty přerušuje“. Následně bylo v jednání pokračováno, bylo vyhlášeno usnesení o připuštění změny žaloby, okresní soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem a po přednesených závěrečných návrzích bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum].

17. Skutečnost, že jednací síň po dobu přerušení jednání neopustila s účastníky justiční čekatelka, která tak měla zůstat v jednací síni spolu se zapisovatelkou a samosoudcem, sice nepochybně představuje porušení shora citovaného ustanovení jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, je však třeba přihlédnout k tomu, že nešlo o oddělenou poradu senátu (věc před okresním soudem projednával a rozhodoval samosoudce, nikoli senát), dále se nejednalo o přerušení jednání před vyhlášením rozsudku. Za podstatnou pak považuje odvolací soud zejména skutečnost, že inkriminovanou osobou byla justiční čekatelka, která se jednání zúčastnila v rámci přípravné služby na výkon funkce soudkyně, není zde proto objektivně důvod pro podezření, že tato osoba mohla protiprávně působit na samosoudce při formování jeho názoru na věc. Odvolací soud současně neshledal důvod pochybovat o tom, že tato justiční čekatelka nemá žádný vztah k účastnícím a k projednávané věci. Žalovaná uspokojivým způsobem vysvětlila, že skutečnost, že se jednalo o justiční čekatelku, si ověřil teprve její zástupce telefonickým dotazem na okresní soud. Obě však jednoznačně vyloučily, že by se znaly. Přesvědčení žalobkyně, že je tomu naopak, je ryze nepodložené.

18. Důvodnými neshledal odvolací soud ani námitky žalobkyně týkající se protokolace. Měla-li u jednání přítomná žalobkyně za to, že protokol o jednání neodráží věrně děj v jednací síni, bylo to důvodem k uplatnění námitky do protokolace, o které by byl soud prvního stupně povinen rozhodnout; povahou věci je přitom dáno, že takovou námitku mohla žalobkyně, která se jednání zúčastnila, uplatnit nejpozději do skončení příslušného jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2737/2012). Podle obsahu jednotlivých protokolů o jednání před soudem prvního stupně však žalobkyně žádnou takovou námitku neuplatnila. Tvrzení žalobkyně v odvolání, že přednesy stran a výpovědi svědků byly protokolovány„ trochu jinak, než byly vysloveny, případně některé pasáže byly vynechány“, resp. v doplnění odvolání ze dne [datum], že mezi zvukovými záznamy a protokoly jsou„ diametrální rozdíly“, je příliš obecné. Nadto žalobkyně pomíjí, že podle § 40 odst. 6 o. s. ř. se v protokolu mimo jiné vylíčí průběh dokazování a uvede se obsah přednesů. Není ovšem smyslem protokolace zaznamenat doslova, co účastník přednáší, resp. co vyslýchaný uvádí, nýbrž v souladu se zákonem postačí uvést podstatný obsah výpovědí a přednesů účastníků či jejich zástupců. Z obsahu spisu vyplývá, že průběh všech jednání byl zachycen zvukovým záznamem. Soud prvního stupně v souladu se zákonem rozhodl o pořízení protokolu současně se zvukovým záznamem. Podle § 40 odst. 2 věty čtvrté o. s. ř. má zvukový záznam přednost před protokolem v případě jejich rozporu. Odvolací soud proto vyzval žalobkyni, aby konkrétně specifikovala tyto rozpory, pro účely posouzení, zda je třeba provést kontrolu, tj. pořídit přepis zvukového záznamu a porovnat jej s obsahem protokolu. Žalobkyně v tomto směru konkrétně poukázala pouze na to, že z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] nevyplývá, že se jednalo o dar, nýbrž o výpůjčku, neboť svědkyně vypověděla, že žalovaná jí dala prsten se slovy:„ Tak ho babičko ponos“. Odvolací soud žádný tvrzený rozpor neshledal, neboť v protokolu o jednání ze dne [datum] je výpověď svědkyně zachycena stejnými slovy, nicméně z dalších části protokolace výpovědi svědkyně je zřejmé, že uvedla, že prsten jí vnučka (žalovaná) darovala (nikoli pouze dočasně půjčila) a že po ní prsten zdědí zase vnučka nebo pravnučka. Za nepodstatné považuje odvolací soud rovněž výhrady žalobkyně, že v protokolu o jednání nejsou zaznamenány emotivní výkřiky žalované, že žalobkyně může za nemoc její dcery, nebo další emotivní výstup žalované poté, co okresní soud připustil změnu žaloby, jakož i ta část výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], kdy uvedla, že se měli všichni rádi, ani reakce svědkyně na její otázku, proč s ní rok nekomunikovala, na kterou jen sklopila oči a pokrčila rameny. Z výše uvedených důvodů odvolací soud ke kontrole zvukového záznamu a jeho porovnání s obsahem protokolu nepřistoupil.

19. Žalobkyně v odvolání podrobuje kritice skutková zjištění soudu prvního stupně, tj. nesouhlasí s jeho závěrem, že nebylo prokázáno, že by došlo k darování předmětného prstenu žalované se stanovením podmínek, že jej nesmí nikomu půjčit, vyměnit ani prodat, jinak by musel být vrácen.

20. Nesprávným skutkovým zjištěním se rozumí skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění neodpovídá provedeným důkazům, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem není v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, anebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, anebo je logický rozpor v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, anebo hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Hodnocení důkazů a skutkové zjištění jako jeho výsledek nelze odvoláním napadnout z jiných než z výše uvedených důvodů, jinak řečeno nesprávnost skutkového zjištění lze napadnout jen z hlediska způsobu, jak k němu soud prvního stupně dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.).

21. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 5. až 16. odůvodnění a shrnutá v bodě 17. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné. Soud prvního stupně svoji úvahu o nevěrohodnosti výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (manžela žalobkyně) řádně a logickým způsobem odůvodnil. Námitka žalobkyně, že obsah výpovědi jejího manžela v bodě 9. odůvodnění napadeného rozsudku byl popsán„ značně nesrozumitelně“, není opodstatněná, protože koresponduje s protokolací výpovědí svědka v protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum]. Neobstojí ani námitka žalobkyně, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, protože neprovedl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] totiž vyplývá, že výslech svědka [jméno] [příjmení] navrhovala pouze žalovaná, nikoli žalobkyně, a to k prokázání skutečnosti, že žalovaná prsten následně darovala své babičce. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. vyložil, které skutečnosti měl prokázány a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkové stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud považuje toto odůvodnění za naprosto jasné a srozumitelné.

22. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době podle zákona č. 89/2020 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“). Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně uvedenými shora v bodě 5., a to zejména, že vytýkané jednání žalované nelze hodnotit jako zjevné porušení dobrých mravů ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. a že tudíž nebyly naplněny zákonné podmínky pro tzv. revokaci daru. Odvolací soud nemá co podstatného k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně dodat, žalobkyně ostatně v tomto směru žádné konkrétní odvolací námitky neuplatnila.

23. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný včetně závislého výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 8 651,50 Kč, které představují odměnu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastupování, sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [datum]) po 1 740 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou k jednání před odvolacím soudem v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů ve výši 630 Kč (za cestu k jednání osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 4,8 l nafty na 100 km, cena paliva 36,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto z [obec] do [obec] a zpět 98 km), tj. celkem 7 150 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 1 501,50 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty.

Poučení